Můžeme si vyprávět krásné příběhy, i když čelíme katastrofě?

V době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost

 „Mami, až vyrostu, budou v oceánech pořád ryby?“ Na tuto a mnohé jiné otázky své osmileté dcery Thelmy maminka, choreografka a performerka Cécile Da Costa nezná odpověď. Protože v době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost. Ale obě mohou začít prozkoumávat bod nula, kde je nekonečný prostor tvarů, linií, dimenzí. V tom jim pomáhá performer Lukáš Karásek.

Autorská inscenace Cécile Da Costy vznikla v době covidového lockdownu, kdy se musela zastavit a jen pozorovat. Začala přemýšlet o budoucnosti a neznámých vyhlídkách. Když se podíváme před sebe, vidíme možný kolaps naší společnosti nebo dokonce civilizace? Zastavil by tento kolaps očekávanou budoucnost nebo by otevřel nekonečné množství dalších? Neexistuje žádná odpověď, jen další otázky.

Jak se spolupracovalo mamince s dcerou?

Cécile dodává: „Není to úplně poprvé, co Thelma vystupuje na jevišti – v šesti letech hrála jedno představení s Lenkou Tretiagovou. Ale je to poprvé, co je zapojena do většího projektu a na jevišti je jediné dítě. A musím říct, že tím procesem prochází opravdu velmi dobře a tvrdě pracuje. Jenom někdy nechápe, proč bychom měli takhle tvrdě pracovat. Já hlavně musím dávat pozor, abych na ni netlačila, aby nepřekročila své limity, protože to by nebylo dobré ani pro ni, ani pro nás. Takže musím naslouchat jako režisérka i jako matka a balancovat tyto dvě polohy. Nicméně musím říct, že jsem na ni hrdá, protože je velmi zodpovědná a dává do toho hodně. Moc doufám, že si den premiéry užije.“

Na otázku, zda má Thelma také nápady, odpovídá: „Velmi často má nápady a pak to přebírá a chce režírovat. Říká mi, co bych měla dělat a kde bych měla být, což je většinou velmi vtipné, ale někdy ji musím zastavit. „

Představení vzniklo v produkci ProFitArtu s podporou koproducenta – divadla PONEC. Hovoří se v něm česky, francouzsky a anglicky. Pro plnohodnotný umělecký zážitek není třeba ovládat všechny tři jazyky, postačí okrajová znalost alespoň jednoho. Inscenace je primárně určená pro dospělé, ale je i vhodná pro rodiny s dětmi od 8 let.

Cécile Da Costa je zpěvačka, performerka a choreografka francouzsko-portugalského původu žijící v Praze. Vystupovala v představeních divadla Farma v jeskyni, jehož byla pět let členkou. Nyní působí již několik let jako performerka a choreografka Spitfire Company. V Čechách, Francii, Polsku nebo Řecku vede workshopy fyzického divadla. Ve své práci hledá „hlasy, které mohou pohybovat tělem a těla, která mohou pohybovat hlasem“. Za své sólové představení Vypravěč v režii Petra Boháče získala ocenění Tanečnice roku 2018 nebo nominaci Total Physical Award na Edinburgh Fringe Festival 2017. Její první autorskou inscenací je sólo Roselyne (2019), kterou evropská platforma Aerowaves vybrala mezi dvacet nejzajímavějších počinů mladých tvůrců tance a pohybového divadla pro rok 2021.

Produkční platforma ProFitArt byla založena v roce 2012 Šárkou Pavelkovou a Josefem Neufusem. Její zaměření je zejména na oblast nezávislého nonverbálního, fyzického a současného tanečního divadla. Mezi spolupracovníky se vystřídalo mnoho významných již etablovaných umělců, ProFitArt však poskytl prostor i pro choreografickou či režijní tvorbu začínajících umělců, mezi něž se řadí Alexandr Volný (CZ), Lukáš Lepold (CZ), Cécile Da Costa (FR), Marta Sobotková (CZ) nebo Martin Talaga (SK).

Teaser:  https://youtu.be/jZNj2G4GjkI

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín 

Nothing else, Mothers

Benefiční představení o vztahu mezi matkou a dcerou

Benefiční představení o vztahu matky a dcery s Antonií Formanovou a Cécile Da Costa podpoří organizaci Plzeňská zastávka z. s. – poradnu pro pozůstalé

Lednové uvedení autorské inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové Nothing else, Mothers bude věnováno organizaci Plzeňská zastávka z. s. – poradně pro pozůstalé. Benefiční představení kompozice vztahu mezi matkou a dcerou uvede produkční platforma ProFitArt v Paláci Akropolis 30. ledna. Celý výtěžek ze speciálního uvedení poputuje na podporu činnosti neziskové organizace, jež pomáhá rodinám zejména při náhlých ztrátách milovaného člověka.

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové Nothing else, Mothers je kompozicí vztahu mezi matkou a dcerou. Je o nahlížení za subjektivní paměť, síle a moci našich pocitů. Přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci. Do jaké míry se necháme ovlivnit našimi prvotními vztahy a přejatými vzorci chování? A když je odkryjeme, můžeme je přesáhnout?

V inscenaci vystupují tanečnice Cécile Da Costa, se kterou Dominika Špalková spolupracovala na pohybové performance Roselyne, a herečka Antonie Formanová. Analogie vztahu matky a dcery se tak dostává i do dvougeneračního obsazení – tanečnice učí herečku tančit a naopak, stejně jako se dcery v životě učí od matek. Ženský inscenační tým doplňuje ještě hudební skladatelka Marie Čtveráčková známá jako Mary C, light designérka Eliška Kociánová a scénografka Karolína Kotrbová. Inscenace měla premiéru v Paláci Akropolis v září loňského roku.

Lednové představení bude speciální akcí pro dobrou věc – výtěžek podpoří neziskovou organizaci Plzeňská zastávka z. s.., která poskytuje fyzickou a morální pomoc rodinám, v nichž zemřelo dítě, rodinám, ve kterých nečekaně zahynul jeden nebo oba rodiče a zanechal po sobě děti, osamělým vdovám a vdovcům po náhlé ztrátě životního partnera.

Již 10 let poskytují dobrovolní poradci porozumění a doprovázení procesem truchlení. Věnují čas truchlícímu člověku, hledajíc společně naději, sílu a úlevu od trápení. Pomáhají začlenit nové skutečnosti do jejich života, hledat různé strategie, jak se se smrtí milovaného člověka vyrovnávat. Důležitým úkolem v tomto zranitelném období je podpořit pozůstalé, neboť každá konfrontace se smrtí může přinést uvíznutí v traumatu a komplikovaný zármutek.

Jejich činnost je financována z velké části dobrovolnou a nezištnou prací členů spolku, kteří svou odbornou prací a ve svém volném čase pomáhají klientům začít řešit praktické povinnosti pozůstalého, jako je zařizování pohřbu, smysluplné rozloučení, vyřizování úředních náležitostí, obstarat pozůstalostní věci, péče o děti. Nabízí poradenství, podpůrné psychoterapie, svépomocné skupinky pro pozůstalé rodiče nebo bezplatné zapůjčení knih, které mohou pomoci k porozumění jejich žalu.

Přímou pomocí pozůstalým sledují tři cíle: pomáhat lidem v těžké životní situaci zasažené tragickým úmrtím (sebevraždy, nehody, úmrtí miminka, náhlá úmrtí, vraždy) poskytovat kvalitní přímou pomoc, podílet se na osvětě v oblasti mýtů a zraňujících předsudků v čase truchlení.

Plzeňskou zastávku můžete podpořit zakoupením vstupenky na lednové uvedení inscenace Nothing else, Mothers nebo také příspěvkem na transparentní účet 2300334693/2010.

Nothing else, Mothers – benefiční představení
30. ledna 2021, 19.30, Palác Akropolis
Vstupenky: https://bit.ly/NothingElseMothers-benefice

FB událost: https://www.facebook.com/events/977516689509298

 

Plzeňská zastávka z.s.

https://plzenskazastavka.cz/

https://www.facebook.com/PlzenskaZastavka.cz

Nothing else, Mothers

námět a režie: Dominika Špalková a Anna Klimešová
choreografie: Cécile Da Costa
účinkují: Antonie Formanová, Cécile Da Costa
hudba: Marie Čtveráčková
scénografie: Karolína Kotrbová
light design: Eliška Kociánová
producent: ProFitArt, z.s.
partneři: Festival 4+4 dny v pohybu, Alfred ve dvoře, Fundacja Pałac Gorzanów, Palác Akropolis
Podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, International Visegrad Fund, Státní fond kultury ČR

Premiéra: 13. září 2021 v Paláci Akropolis
www.profitart.cz
https://www.facebook.com/ProFitArt.cz

https://www.instagram.com/profitart.cz/

Foto: Tomasz Augustyn

Pavla Haluzová
pro Taneční magazín

Daleká cesta za domovem

Příprava nového projektu zavedla protagonistky ProFitArt do Norska a na Island

Expedice k domovu je název nového projektu, který pod hlavičkou produkční platformy ProFitArt připravují autorky a protagonistky Dominika Špalková a Bára Ungerová. V rámci expedice za podstatou toho, co dělá domov domovem, se vydaly na cestu na Island. V Norsku a na Islandu paralelně vznikají dvě další verze inscenace, a právě norští a islandští umělci v těchto dnech dorazili na rezidenční pobyt k nám, do České republiky.

Autorský audiovizuální projekt Dominiky Špalkové a Báry Ungerové pro rodiny s dětmi se bude odehrávat ve speciálně upraveném karavanu, který je zároveň výtvarnou instalací. Autorky hledají odpověď na otázku, co je vlastně domov a co k němu patří. Ve svém bádání se vydaly na cestu, která vede daleko od jejich domovů – na Island.

V rámci dvacetidenní expedice, kterou Dominika Špalková a Bára Ungerová absolvovaly společně s Lucií Dlabolovou, se autorky konceptu a zároveň protagonistky seznámily s tamními partnery projektu, kterým je divadelní studio Handbendi v čele s herečkou a režisérkou Gretou Clough, a začaly společně s třemi islandskými performery pracovat na tématu projektu.

První fázi expedice umělkyně strávily v povinné pětidenní karanténě, díky které se mohly blíže seznámit s předměty denní potřeby v islandských domácnostech a z rodinných alb poznat lokální historii a tradici.  Poté mohla skupina začít zkoušet ve studiu Grety Clough v městě Hvamstangi. V rámci poznávání významu a tradice motivů se Češky podívaly do Muzea textilu s prohlídkou historických materiálů a textur ručních uměleckých prací nebo do skanzenu zachovalých historických domů.

„Po návratu do studia jsme se věnovaly intenzivnímu teambuildingu a pokračovaly ve společné práci na projektu. Pro islandské partnery jsme připravily pohybový warm-up a Bára Ungerová představila téma motivů, která chceme následně použít v divadelním představení. Společně jsme skládaly ručně vyrobené kaleidoskopy a rozvíjely jsme téma vzorů, lomení obrazu, imaginace, proměny obrazů a možnosti využití kaleidoskopů v našich jednotlivých inscenacích,” popisuje Dominika Špalková.

Společná práce pokračovala zkouškami storytellingu, při nichž se skupina zabývala tématem ideálního domova. „Celkově byla expedice velmi intenzivním uměleckým i lidským zážitkem. Dozvěděly jsme se, jak v těsné součinnosti jsou Islanďané s přírodou a přírodními živly. Vzájemně jsme si vyměnili své profesní a tvůrčí zkušenosti a pracovali jsme intenzivně na rozvoji společného projektu,” shrnují Špalková s Ungerovou expedici, jejíž další část probíhá právě teď v České republice.

Tři islandští performeři společně s režisérkou Gretou Clough a dva norští umělci právě tráví čas v obci Lubná, kde se momentálně nachází již zakoupený divadelní karavan. Během dvaceti dnů strávených s českým týmem budou dále zkoumat podstatu toho, co dělá domov domovem. Během prvních dnů kromě zkoušení v Lubné navštíví i Litomyšl a tamní White Gallery nebo se vydají na výlet do obce Kozlov. Ke zkouškám se připojí také light designer Jiří Šmirk, který na české inscenaci bude spolupracovat. Během příštího týdne se skupina na několik dnů přesune do Hradce Králové a poslední dny umělci stráví v Praze, kde je pro ně připraven bohatý kulturní program.

Projekt bude pokračovat expedicí do Norska a česká premiéra projektu Moetivi Karavan / Expedice k domovu je plánovaná na květen příštího roku.

Spolupracující partneři projektu:

ProFitArt (ČR), Arctic Culture Lab (NO), Handbendi (ISL)

Účastníci projektu:

Česká republika: Dominika Špalková, Bára Ungerová, Jiří Šmirk

Norsko: Andreas Hoffmann, Tobias Vik, Truls Hannemyr (Teater Avvik)

Island: Greta Clough, Snaedis Lilja Ingadottir, Sigridur Asta Olgeirsdottir,

Sigurdur Arent Jonsson

Projekt je podpořen z Fondu EHP  – program Kultura

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín

Nothing else, Mothers

Inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové o vztahu matky a dcery bude mít premiéru v Paláci Akropolis

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové se po několika odkladech konečně dočká své premiéry. Kompozice vztahu mezi matkou a dcerou s názvem Nothing else, Mothers se poprvé odehraje 13. září v Paláci Akropolis. V inscenaci pro dvě performerky se objeví tanečnice Cécile Da Costa a herečka Antonie Formanová.

Autorská inscenace Dominiky Špalkové a Anny Klimešové Nothing else, Mothers je kompozicí vztahu mezi matkou a dcerou. Je o nahlížení za subjektivní paměť, síle a moci našich pocitů. Přenosu emocionálních vzorců z generace na generaci. Do jaké míry se necháme ovlivnit našimi prvotními vztahy a přejatými vzorci chování? A když je odkryjeme, můžeme je přesáhnout?

Název, téma i strukturu inscenace inspirovala hudba. „Dominika mě oslovila s tím, jestli bych s ní nechtěla udělat představení o vztahu matek a dcer s názvem Nothing else, Mothers. Dřív si totiž myslela, že ta písnička od Metallicy se jmenuje ve skutečnosti takhle, což je vlastně výstižné,“ prozrazuje původ názvu inscenace režisérka Anna Klimešová.

„Mám ráda „dětské omyly“, kdy si dlouho myslíme, že něco znamená něco a až později zjistíme, že to znamená něco úplně jiného. Takový moment nás spontánně vyvádí z našich někdy rigidních postojů, což mi připadá jako paralela k porozumění vztahům obecně. Co je pravda a co si do vztahů projektujeme? A jak se na ně podívat jinak, než dosud? Přesmyčka názvu má zároveň potenciál humoru a hravosti, které se v naší inscenaci objevují,” doplňuje Dominika Špalková a pokračuje:

„Po jednom představení v Divadle Drak jsem seděla se skupinkou tvůrkyň a všechny se celý večer bavily o svých matkách. Došlo mi, že to je téma, které je aktuální, a kladla jsem si otázku, jak tento prvotní vztah dcery a matky ovlivňuje naše další vztahy v životě, a jak to pak ovlivňuje i společnost. Je to o komunikaci, o strategiích a vzorcích, které často nevědomě opakujeme. Přišlo mi zajímavé to uchopit divadelně.“

Inspirace hudbou se odráží i ve struktuře inscenace, kterou režisérky a performerky skládají ve stylu kompozice. “Bereme ji jako jednu skladbu, kterou jsme si pracovně rozdělily do několika partů, které se táhnou celou inscenací a zobrazují jednotlivé fáze vztahu. Stejně jako v hudbě je i dynamika vztahu matky a dcery různorodá a proměnlivá, “ popisuje Anna Klimešová. Obě režisérky se znají už dlouho a před lety spolu vytvořily představení Vertigo na motivy knihy Vlny od Virginie Woolfové.

V inscenaci Nothing else, Mothers vystupují tanečnice Cécile Da Costa, se kterou Dominika Špalková spolupracovala na pohybové performance Roselyne, a herečka Antonie Formanová. Analogie vztahu matky a dcery se tak dostává i do dvougeneračního obsazení – tanečnice učí herečku tančit a naopak, stejně jako se dcery v životě učí od matek.

Ženský inscenační tým doplňuje ještě hudební skladatelka Marie Čtveráčková známá jako Mary C, light designérka Eliška Kociánová a scénografka Karolína Kotrbová. „Snažím se scénografii co nejvíce napojit na naše téma a v prostoru zrcadlit vztah matky a dcery, jeho proměnlivost, náladovost, jemnost, překvapivost, ale i negativa. Prostor by tedy měl být živý a překvapivý, jako sám ten vztah,“ doplňuje scénografka.

Inscenace vznikala během loňského srpna na rezidenci v polském Fundacja Palac Gorzanów, kterou zakončila prezentace work in progress. Původně plánovaná site-specific premiéra v říjnu na festivalu 4+4 dny v pohybu kvůli vládním nařízením nakonec neproběhla (proběhla pouze veřejná work in progress) a i listopadová divadelní premiéra musela být odložena. Nothing else, Mothers se tedy konečně dočká svojí divadelní premiéry – v Paláci Akropolis 13. září.

Nothing else, Mothers

námět a režie: Dominika Špalková a Anna Klimešová
choreografie: Cécile Da Costa
účinkují: Antonie Formanová, Cécile Da Costa
hudba: Marie Čtveráčková
scénografie: Karolína Kotrbová
light design: Eliška Kociánová
producent: ProFitArt, z.s.
partneři: Festival 4+4 dny v pohybu, Alfred ve dvoře, Fundacja Pałac Gorzanów, Palác Akropolis
Podpořili: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, International Visegrad Fund, Státní fond kultury ČR

Premiéra: 13. září 2021 v Paláci Akropolis (1. repríza: 14. září 2021)

Foto: Tomasz Augustyn

Pavla Haluzová

pro Taneční magazín