Můžeme si vyprávět krásné příběhy, i když čelíme katastrofě?

V době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost

 „Mami, až vyrostu, budou v oceánech pořád ryby?“ Na tuto a mnohé jiné otázky své osmileté dcery Thelmy maminka, choreografka a performerka Cécile Da Costa nezná odpověď. Protože v době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost. Ale obě mohou začít prozkoumávat bod nula, kde je nekonečný prostor tvarů, linií, dimenzí. V tom jim pomáhá performer Lukáš Karásek.

Autorská inscenace Cécile Da Costy vznikla v době covidového lockdownu, kdy se musela zastavit a jen pozorovat. Začala přemýšlet o budoucnosti a neznámých vyhlídkách. Když se podíváme před sebe, vidíme možný kolaps naší společnosti nebo dokonce civilizace? Zastavil by tento kolaps očekávanou budoucnost nebo by otevřel nekonečné množství dalších? Neexistuje žádná odpověď, jen další otázky.

Jak se spolupracovalo mamince s dcerou?

Cécile dodává: „Není to úplně poprvé, co Thelma vystupuje na jevišti – v šesti letech hrála jedno představení s Lenkou Tretiagovou. Ale je to poprvé, co je zapojena do většího projektu a na jevišti je jediné dítě. A musím říct, že tím procesem prochází opravdu velmi dobře a tvrdě pracuje. Jenom někdy nechápe, proč bychom měli takhle tvrdě pracovat. Já hlavně musím dávat pozor, abych na ni netlačila, aby nepřekročila své limity, protože to by nebylo dobré ani pro ni, ani pro nás. Takže musím naslouchat jako režisérka i jako matka a balancovat tyto dvě polohy. Nicméně musím říct, že jsem na ni hrdá, protože je velmi zodpovědná a dává do toho hodně. Moc doufám, že si den premiéry užije.“

Na otázku, zda má Thelma také nápady, odpovídá: „Velmi často má nápady a pak to přebírá a chce režírovat. Říká mi, co bych měla dělat a kde bych měla být, což je většinou velmi vtipné, ale někdy ji musím zastavit. „

Představení vzniklo v produkci ProFitArtu s podporou koproducenta – divadla PONEC. Hovoří se v něm česky, francouzsky a anglicky. Pro plnohodnotný umělecký zážitek není třeba ovládat všechny tři jazyky, postačí okrajová znalost alespoň jednoho. Inscenace je primárně určená pro dospělé, ale je i vhodná pro rodiny s dětmi od 8 let.

Cécile Da Costa je zpěvačka, performerka a choreografka francouzsko-portugalského původu žijící v Praze. Vystupovala v představeních divadla Farma v jeskyni, jehož byla pět let členkou. Nyní působí již několik let jako performerka a choreografka Spitfire Company. V Čechách, Francii, Polsku nebo Řecku vede workshopy fyzického divadla. Ve své práci hledá „hlasy, které mohou pohybovat tělem a těla, která mohou pohybovat hlasem“. Za své sólové představení Vypravěč v režii Petra Boháče získala ocenění Tanečnice roku 2018 nebo nominaci Total Physical Award na Edinburgh Fringe Festival 2017. Její první autorskou inscenací je sólo Roselyne (2019), kterou evropská platforma Aerowaves vybrala mezi dvacet nejzajímavějších počinů mladých tvůrců tance a pohybového divadla pro rok 2021.

Produkční platforma ProFitArt byla založena v roce 2012 Šárkou Pavelkovou a Josefem Neufusem. Její zaměření je zejména na oblast nezávislého nonverbálního, fyzického a současného tanečního divadla. Mezi spolupracovníky se vystřídalo mnoho významných již etablovaných umělců, ProFitArt však poskytl prostor i pro choreografickou či režijní tvorbu začínajících umělců, mezi něž se řadí Alexandr Volný (CZ), Lukáš Lepold (CZ), Cécile Da Costa (FR), Marta Sobotková (CZ) nebo Martin Talaga (SK).

Teaser:  https://youtu.be/jZNj2G4GjkI

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín 

Boj za svobodu

„Svobodu nám nikdo nedá, tu si musíme vybojovat“

Divadlo NoD uvedlo  začátkem května premiéru inscenace Sedm kostek cukru s podtitulem „Svobodu nám nikdo nedá, tu si musíme vybojovat.“

Autorem citátu je Josef Černohorský, jeden z mnoha politických vězňů minulého režimu, jehož texty a vzpomínky jsou hlavním inspiračním zdrojem tvůrců inscenace Jana Strýčka a Terezy Černé. Premiéra proběhla  3. 5. a první repríza v pondělí 14. 5.  ve studiu Divadla NoD.

Josef Černohorský byl zatčen v 18 letech v roce 1953, při demonstraci proti měnové reformě, a odsouzen na rok práce v uranových dolech v Jáchymově. Z politických důvodů seděl ve vězení také Josefův otec, důstojník československé armády. Doma zůstala jen jeho matka s dvěma dalšími dětmi. „Když mi o tom děda poprvé vykládal, měla jsem pocit nespravedlnosti, bezmoci a beznaděje. Ale nikdy nepadlo ani slovo o nějaké křivdě nebo ublíženosti. V té výpovědi je vzdor, přes všechny nespravedlnosti, které komunistický režim na rodině Černohorských napáchal si nikdy nestěžovali na osud a nezahořkli”, říká vnučka Josefa Černohorského, Tereza Černá, spoluautorka projektu, která iniciovala vznik představení o významném kusu své rodinné historie.

„Nechtěli jsme ale dělat klasickou historickou rekonstrukci. Na tom materiálu nás nejvíc zaujalo a vyděsilo, jak podobná je nálada doby začátku padesátých let, s dobou dnešní.

Vrací se atmosféra zastrašování lidí s jiným názorem, zneužívání kontroly médií nebo vyšetřovacích orgánů a stupňuje se agresivní rétorika vůči všem, kdo si dovolí kritizovat stát. Když jsme o tom přemýšleli, uvědomili jsme si, že tu zase začíná pomalý nástup nějakého plíživého zla, které je strašně nebezpečné v tom, že nejde moc vidět a jakmile si ho člověk konečně všimne, už je většinou příliš pozdě, něco s ním dělat. Nutně vás to pak staví před otázky typu: Neměl bych nějak začít burcovat na poplach? Není už moc pozdě? nebo Nejsou takové myšlenky předčasné? Nejsem jenom zbytečně paranoidní? To vlastně sami nevíme, ale přijde nám zásadní o tom mluvit.

Proto jsme se rozhodli vystavět představení na základě autorské práce herců na tato témata a konfrontovat je s připomínkou minulé doby v podobě záznamů vyprávění Josefa Černohorského,“ vysvětluje Jan Strýček, režisér inscenace. Ten je zároveň členem nově vzniklého hereckého týmu NoDu, který pod uměleckým vedením Janka Lesáka a Natálie Preslové přetváří divadlo NoD ze stagiony na divadlo s pravidelnou vlastní autorskou tvorbou, do které projekt Sedm kostek curku zapadá. K realizaci byli dále přizváni herci Vojtěch Hříbek, Václav Zimmermann a Marta Sobotková, herečka souboru Maso Krůtí, který v NoDu rovněž uvádí dvě své inscenace.

 

Jan Urban 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN