»ROSELYNE« byla „in“

Ve Studiu ALTA s francouzsko-portugalským esprítem, šarmem a energií.▐ Tanečnice se vším všudy.▐ Příjemné monodrama.▐ S dracenou jako dračice, ▐ Osvíceně na osvíceném jevišti.▐ Pořádající ProFitArt se o inscenaci ani ALTĚ nezmiňuje?▐ Neutuchající potlesk.▐

Cécile Da Costa je zpěvačka, tanečnice a performerka s francouzskými a současně portugalskými kořeny. Již delší dobu žije a tvoří v Praze. Nikoli nadarmo (a určitě ne zadarmo) získala – za rok 2018 – prestižní ocenění Tanečnice roku. I byla finalistkou nominací na cenu Total Physical awards in Fringe 2017. A to konkrétně za představení „Vypravěč“ v režii Petra Boháče. Nyní je tedy i choreografující režisérkou.

Nebojím se stárnutí, bojím se, že zestárnu.“

Účastnil jsem se ve Studiu ALTA druhé reprízy, více než měsíc po premiéře. Navíc „nepoznamenaný“ předcházejícím, cenami ověnčeným, „Vypravěčem“.

Žiju docela slušný život. Dělám rozumná rozhodnutí, mluvím přiměřeně, mám rozumné myšlenky.“

One woman shov Da Costy mne velmi mile překvapilo. Šlo o velice prokomponované představení, s mistrně připraveným (vnitřním i vnějším) monologem, vyzrálou pěveckou interpretací a zejména – nadhledem.

Proč se mne nikdo neptá, kdo jsem?“

Cécile Da Costa si pohrává na osvíceném jevišti, kde se nachází pouze polstrovaná rozkládací sedačka s (pro mne) neidentifikovatelnou květinou fíkusovitého typu. Později jsem byl poučen, že se jedná o rostlinu jménem dracena. Ale zpět k hlavní představitelce. Povídá si, jak již bylo řečeno, sama se sebou i diváky. Monology jsou svébytné, spíše neposouvající děj. Někdy mírně filosofující, častěji spíše black-autové. Nakonec – můžete posoudit sami, zde mezi mými autorskými odstavci.

Nelze uniknout vysvětlování. Proč trávím čas vysvětlováním?“

Po delší době, kdy například i ve velmi sledovaném televizním seriálu televize Nova „Ulice“ hraje tanečnici a baletku spíše obézní herečka, se dočkáváme v podobě Cécile Da Costy postavy skutečně tanečních parametrů a zejména vzhledu. Netvrdím, že by každá tanečnice musela mít zákonitě míry a předpoklady legendární modelky Twiggy. Ale nějak si kupříkladu nedovedu tu obtloustlou herečku s krátkýma nohama, ze zmíněného televizního seriálu, představit v alespoň trochu ladné a estetické taneční kreaci. Tady tedy pro interpretku i autorku v jedné (útlé) osobě veliká poklona!

Co se stane v den, kdy přestanu vysvětlovat? Budu muset…“

Roselyne“ nelze automaticky kategorizovat jako taneční představení. Ano, pohybovým bezesporu je. Z druhé strany by se tato vypointová hříčka klidně mohla účastnit dávného činoherního festivalu monodramat v Chebu.

Mám tajný úkol. Musím být neustále št´astná. Jsem z toho v neustálém stresu.“

Pořadatele musím pochválit. A to velmi. Za dokonale připravený a vytištěný divadelní program. K tomu ještě navíc za separát s překlady všech monologů interpretky!

Nejmenuji se Veronika, Monika, Petra, Magda, Taťána, Kateřina…“

Roselyne“ je skvělým one woman show! Nemá nevyváženou ani slabou chvilku. A že to není pouze můj subjektivní názor, dokumentoval bezmála desetiminutový potlesk po repríze. A sedm děkovaček Cécile da Costa na otevřené scéně. Tomu tak obvykle nebývá ani na premiérách.

Jmenuji se Roselyne.“

Trochu záhadnou zůstává produkující společnost ProFitArt. Na svých www-stránkách toto představení, ani dokonce Studio ALTA, nikterak nepropaguje! Prostě, absolutně žádná zmínka. Divné. Prapodivné… Ale možná o to více, než píše a zaznamenává na web, pracuje a produkuje?

Psáno z reprízy 1. 12. 2019

»ROSELYNE«

Námět, koncept a choreografie, režie: Cécile Da Costa

Účinkuje: Cécile Da Costa

Režijní spolupráce: Dominika Špalková

Scénografie a kostýmy: Petra Vlachyňská

Light design: Jiří Šmirk

Délka představení: 43 minut

Producent: ProFitArt / www.profitart.cz

Partneři: Studio ALTA, Divadlo Drak, Cirqueon, Uhelný mlýn, Tanec Praha, Nultý bod.

Poděkování od autorky za podporu: Eva Michková, Kristýna, Mariae, Renata Balko, Kateřina Tětivová, Magda Marková, Kristýna Dvouletá

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein (za přispění jevištních monologů Cécile Da Costa)

TANEČNÍ MAGAZÍN

»ROSELYNE« se blíží!

Studio ALTA a Produkční platforma ProFitArt uvedou premiéru sóla »Roselyne« o marném hledání svého místa v životě

Holešovické Studio ALTA uvede 29. října premiéru sólového představení tanečnice a performerky Cécile Da Costa s názvem Roselyne.

Žena jménem Roselyne hledá své místo; své místo v místnosti, své místo v očích ostatních, své místo v životě. Chce být neviditelná. Nechce rušit. Pochybuje. Vždy se za něčím schovává. Našla svou rostlinu.

Roselyne může být odrazem našich pochybností, rozhodnutí, která jsme neudělali, možností, kterých jsme nevyužili. Je naprosto nedokonalá, stejně jako my ostatní.

Cítím se vinna. Nepamatuju si proč. Možná jsem udělala něco špatného nebo něco málo dobrého, nebo něco, co jsem měla udělat, ale neudělala jsem to. Možná, že ta vina tu byla už přede mnou. Nejhorší je necítit se provinile, nejhorší je, zkoušet vzpomenout si proč.“

»ROSELYNE«

Námět, koncept a choreografie: Cécile Da Costa


Účinkuje:
Cécile Da Costa


Režijní spolupráce:
Dominika Špalková


Scénografie a kostýmy:
Petra Vlachyňská


Light design:
Jiří Šmirk


Producent:
ProFitArtwww.profitart.cz

Partneři: Studio ALTA, Divadlo Drak, Cirqueon, Uhelný mlýn, Tanec Praha, Nultý bod.

Cécile Da Costa je v Praze žijící zpěvačka, performerka a choreografka francouzsko-­portugalského původu. Vystupovala v představeních divadla Farma v jeskyni, jehož byla pět let členkou, nyní působí již několik let jako performerka a choreografka ve Spitfire Company. V Čechách, Francii, Polsku nebo Řecku vede workshopy fyzického divadla. Ve své práci hledá „hlasy, které mohou pohybovat tělem a těla, která mohou pohybovat hlasem“ .

Za své sólové představení „Vypravěč“, v režii Petra Boháče, získala ocenění Tanečnice roku 2018 nebo nominaci na Total Physical Awards in Fringe 2017, v tomto multižánrovém představení oscilují tělo a hlas mezi bojem a křehkostí. „Roselyne“ je její první autorská inscenace.

Foto: Vojtěch Brtnický

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

VÝZVA platformy ProFitArt

Pokud jste mladí a odvážní, hlaste se do 30. října!

Výzva pro mladé umělce či soubory pohybového či tanečního divadlastaňte se součástí uměleckého portfolia Produkční platformy ProFitArt.

Chcete-li svou tvorbu prezentovat na půdě bývalého Domu uměleckého průmyslu – DUP39, dnes působiště DivadlaX10, v samém srdci Prahy

Máte v repertoáru rozpracovanou jevištní miniaturu (10–15 minut) žánru pohybového či tanečního divadla

Máte-li zájem v budoucnu spolupracovat se zkušenou produkční platformou nonverbálního divadla a vytvořit divadelní inscenaci s plným finančním a producentským zázemím

Jste-li přesvědčeni, že vaše tvorba si zaslouží pozornost laické i odborné veřejnosti

Vybraní umělci dostanou příležitost představit publiku deset až patnáct minut z vybraného představení v rámci večera „Esence tance“ dne 9. 11. 2019 v prostorách site-specific DUP39 – DivadlaX10 v centru Prahy.

Finální výběr z přihlášených záznamů, a tedy program večera „Esence tance”, budou mít na starosti tyto osobnosti českého divadla:

Dominika Špalková – umělecká šéfka Divadla Drak


Cécile Da Costa – francouzská performerka a choreografka

působící v Praze


Martin Talaga – tanečník a choreograf


Alexandr Volný – tanečník a choreograf


Šárka Pavelková – producentka


Martina Měšťanová
– divadelní manažerka a produkční

Jeden z porotců, Martin Talaga (v popředí vlevo) si zahrál i v představení „Garsonky”

Do 30. října 2019 zašlete na e-mailovou adresu: info@profitart.cz

– anotaci k vašemu vybranému představení/miniatuře,

– záznam představení, jehož část byste chtěli před publikem prezentovat,
– curriculum souboru/umělce,

– motivační dopis.


Z vybraných miniatur, které se budou v rámci večera „Esence tance” publiku prezentovat, si Produkční platforma ProFitArt vybere jednu, které nabídne spolupráci na tvorbě celovečerní inscenace v roce 2021 s plnou finanční a producentskou podporou.

V případě dotazů či pro doplňující informace kontaktujte Šárku Pavelkovou na e-mailovou adresu: info@profitart.cz.

ESENCE TANCE

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Blíží se již 11. ročník festivalu »NULTÝ BOD«

Do Prahy přijede (15. – 20. 7. 2019) držitelka Stříbrného lva z benátského Biennale i dvorní dramaturg Piny Bausch

Jedenáctý ročník Mezinárodního festivalu fyzického a tanečního divadla „Nultý bod“ proběhne od 15. do 20. července 2019 v prostorách Divadla v Celetné, Kampusu Hybernská a Divadla X10 (DUP39). Festival do Prahy pravidelně přiváží to nejzajímavější ze současné zahraniční tvorby na poli cross-over projektů se zaměřením na taneční, loutkové a vizuální divadlo. Letošním zahraničním hostům dominuje kanadská tanečnice a choreografka Dana Michel, která „Nultý bod 2019“ odstartuje v pondělí 15. července ve 20 hodin v Divadle v Celetné. Držitelka Stříbrného lva (neboli Velké ceny poroty) z benátského Biennale odmítá kompromisy a nebojí se vytvářet vlastní pohybový jazyk. V představení „CUTLASS SPRING“ nabídne nečekaný pohled na osvobození vlastního těla. Druhým výrazným jménem je Raimund Hoghe bývalý dvorní dramaturg Piny Bausch, v současné době zásadní osobnost německé taneční scény. Kompletní program festivalu najdete na stránkách www.nultybod.cz. Vstupenky lze zakoupit v předprodeji .

Festival letošním ročníkem zahajuje svou další dekádu a opět se programově rozšiřuje o více zajímavých hostů a představení, která jsou charakteristická velmi osobním přístupem a pohledem na zpracované téma. A tímto rokem také zahajujeme svou spolupráci s Divadlem X10 a také s prostorem Kampus Hybernská,“ poznamenává ředitelka festivalu Ludmila Vacková.

Agata Siniarska představí svůj titul „Second Nature“

Festival „Nultý bod 2019“ zahájí vystoupení „CUTLASS SPRING“ kanadské tanečnice Dany Michel. Katalánský performer Xavier Bobés uvede své představení pro pět diváků nazvané „Things Easily Fogotten“, ve kterém ukáže svůj pohled na španělskou historií druhé poloviny 20. století. Jeden z nejvýraznějších německých choreografů Raimund Hoghe přiveze do Prahy taneční performance Songs for Takashi. Polská performerka Marta Ziółek uvede představení „Make Yourself“ oscilující mezi politickou kritikou, sarkastickým vtipem a reklamním spotem. Tereza Bartůňkova a Jan Čtvrtník nabídnou sugestivní audiovizuální pouť postapokalyptickou krajinou v představení „Tamura“. Agata Siniarská se prostřednictvím své performance „Second Nature“ postaví klimatické krizi. Nebude chybět představení členů, kteří zazářili v produkcích Spitfire Company, konkrétně se v programu objeví Cecilé Da Costa ve své nové performance „Rosemarin“. Soubor Tantehorse připravil divadelní experiment na hranici performance, instalace a únikové hry pro jednoho diváka nazvaný „Osudety: In the Middle of Nowhere“. Proběhnou také performance washingtonského hudebního tělesa „Interference Collective“, zaměřujícího se na novou hudbu a nová media. Každoroční součástí festivalu budou opět workshopy určené profesionálům i studentům všech uměleckých oborů. Doprovodný hudební program „No One Future” připraví ve spolupráci s Palácem Akropolis opět Marie Čtveráčková a Mary C.

INT Founders

Druhé desetiletí startujeme s neuvěřitelným programem. Raimund Hoghe i Dana Michel patří mezi absolutní špičku světové taneční scény. Je až neuvěřitelné, že jsme je dostali do Prahy. To svědčí o vzrůstající prestiži Nultého bodu.”, dodává dramaturg Petr Boháč.

PROGRAM NULTÝ BOD 2019

  • Dana Michel (CAN): CUTLASS SPRING

Pondělí 15. 7. 2019 20:00 | Divadlo v Celetné

  • Xavier Bobés (ES): THINGS EASILY FORGOTTEN

Úterý 16.7.2019 12:00, 16:00, 18:30, 21:00 | KAMPUS Hybernská, stage

Středa 17. 7. 2019 16:00, 18:30, 21:00 | KAMPUS Hybernská, stage

Čtvrtek 18.7. 2019 16:00, 18:30, 21:00 | KAMPUS Hybernská, stage

  • Tantehorse (CZ): OSUDETY: In The Middle of Nowhere

Úterý 16. – 18. 7. 2019 | KAMPUS Hybernská

  • Jan Čtvrtník a Tereza Bartůňková (CZ): TAMURA (special edition)

Úterý 16. 7. 2019 20:00 | Divadlo X10

  • Raimund Hoghe (DE): SONGS FOR TAKASHI

Středa 17. 7. 2019 20:00 | Divadlo v Celetné

  • Marta Ziółek (PL): MAKE YOURSELF

Čtvrtek 18. 7. 2019  20:00 | Divadlo X10

  • Interference Collective (USA)

Pátek 19. 7. 2019  | 20:00 | KAMPUS Hybernská, různá místa 

  • Cecile da Costa (CZ): ROSEMARIN – work in progress vol.II

Sobota 20. 7. 2019 19:00 | Kampus Hybernská

  • Agata Siniarska (PL): SECOND NATURE

Sobota 20. 7. 2019 20:00 | Kampus Hybernská

Více informací na www.nultybod.cz

Facebook: fb.com/nultybod

Předprodej vstupenek: goout.net/cs/festivaly/nulty-bod-2019/vxfje/

Foto: archiv autorky

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

TANEC PRAHA u Vltavy v Přístavu 18600

Inspirativní i pro diváky z motorových lodí. █ Kam se poděla moderátorka? █ Mrtvé území ožilo. █ Vystupoval i Menšík! █

Sobota přesně v polovivě června TANEČNÍ MAGAZÍN nasměrovala do pražského Karlína. Konkrétně na jeho Rohanské nábřeží. Do jednoho ne tolik všemi Pražany, natož turisty, známého místa – do PŘÍSTAVU 18600. Již třicátý první ročník prestižního festivalu TANEC PRAHA zde totiž pokračoval nabitým odpolednem, podvečerem i večerní diskotékou.

Výsledek jedné z performancí…

Po několika návštěvách festivalových představení mimo metropoli, v minulých ročnících, jsme se programově zaměřili na tento, nepříliš známý, kout Prahy. TANEČNÍ MAGAZÍN zajímalo i sepětí vystupujících s přírodou a se zdejším, níže popsaným, prostředím.

Divačky ctí přístav, mají námořnická trička

Samotné karlínské pobřežní území je rozporuplné. Obzvláště jeho součást, nazývaná Přístav 18600. I v názvu. Nikdy tu žádné přístaviště nebylo. Jméno získal podle přívozu, který sem jezdí od Holešovické tržnice, se zastávkou na ostrohu ostrova Štvanice. Kontroverze je i mezi moderní zástavbou kolem Pobřežní ulice. Tu zvýrazňují ještě kulinářské podniky jako vinárna „Na břehu řeky Rhôny“, vyhlášené lahůdky „U Paukerta“ či vybraný „Pohostinec Karlín“. V Přístavu 18600 vás uvítají dřevěné a plechové stánky. Napít se zde můžete z plastových kelímků. Čepují zde „místní“ pivo zvané Křižík. Vyráběno je však v minipivovaru Muflon. V Praze 4, Kunraticích. Od moderní zástavby sem můžete projít „měsíční krajinou“ zdevastované půdy, drátů čouhajících ze země a napůl zabagrovaných skruží a armatur. Za tím je však moderní cyklostezka. A pod ní již Přístav 18600. Zkrátka, jak z mého popisu snad patrné, ideální místo pro performanci.

Divadlo RUDERÁL shání nové vystupující soubory, jak se můžete dočíst v TANEČNÍM MAGAZÍNU jinde. My jsme si jeho prostory prohlédli v rámci festivalu TANEC PRAHA

Druhá červnová sobota byla po celém území Čech a Moravy plná dešťových srážek. V Praze ne. Bylo zde však téměř nesnesitelné dusno. Ani to však neodradilo na tři desítky účinkujících, ani jejich technické štáby. A také nikoli diváky…

Poněkud tarzanovská scénka

I když… Zeptal jsem se pořadatelky, kde se v rozlehlém areálu nachází místo další performance. Řekla mi: „Támhle, jak se přemísťuje ten dav diváků.“ Neviděl jsem jej. Až pak mi došlo, že má jít o ten maličký hlouček návštěvníků…

Kde hledat příčinu menší návštěvy?

V samotném areálu „přístaviště“ bylo lidmi nabito. Hned několik soukromých párty s grilovačkou. Projíždějící cykloturisté i dost pěších odvážlivců, kteří úspěšně překonali výše popsanou „měsíční krajinu“. Zdejší program TANCE PRAHA byl však až moc volný. Postrádal místní značení. Šipky a popisky. Až s výjimkou divadla RUDERÁL (viz snímek výše). Musím pochválit tradiční výpravný program celého festivalu. Na křídovém papíru. Za odpovídající cenu 250,- Kč. Kdo si jej tady koupí k pivu a mastnému buřtu či taktéž špinící vegetariánské mozzarelle? Nechtělo to pouze naxeroxovat skládačku s aktuálními informacemi? Ale klíčový problém byl v absenci práce moderátorky. Hlavní jeviště zelo prázdnotou. Myslel jsem, že uvedená Daniela Voráčková bude v terénu seznamovat diváky s účinkujícími. Nebylo tomu tak. Chudáci interpreti. Myslím si, že to zavánělo trochu neúctou k jejich připraveným vystoupením! Všichni tu tak byli, jaksi jako za minulého režimu, anonymně. Proto bych prosil propříště – nechejte pracovat moderátorku! Anebo alespoň podrobně natiskněte místní informace.

Jednotlivá vystoupení byla originální, zajímavá a svým způsobem inspirativní. Místy zaujala i zdálky diváky z projíždějících turistických motorových lodí. Ne vše a všem vždy vyšlo…

Že by vyhlíželi absentující moderátorku?

Myslím, že základní myšlenka spojení vystupujících s přírodou se osvědčila. A ty drobné nedostatky? Alespoň je co zlepšovat pro 32. ročník festivalu TANEC PRAHA. Aby neusnul na vavřínech.

TANEC PRAHA v Přístavě 18600

aneb VEN ku.TANCI / Vhodné pro rodiny

ÚČINKUJÍCÍ:

MODERÁTORKA:

Daniela Voráčková

VYSTUPUJÍCÍ:

Míša Suša & Renata Raková – „O sluneční víle“

Jan Bárta – Pohybové hry pro všechny věkové kategorie

Markéta Jandová

Viktor Černický – variace tématu „PLI“

Cécile da Costa – nedokončené „Roselyne“

Sabina Bočková, Johana Pocková – nedokončené práce „Jáma lvová“

Marek Menšík – fragmenty „SOMA”

Studenti Duncan Center – „Beduíni“

DJ Jarda Petřík

Místní beduíni v podání studentů Duncan centra

Text a foto: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Constellations pokračuje

Spitfire Company uvádí 12. a 13. března premiéru druhého dílu své trilogie

Divadelní soubor Spitfire Company uvede 12. a 13. března v žižkovském divadle Ponec premiéru druhého dílu své trilogie Constellations. První premiéra roku 2018 se v tomto prostoru uskuteční od 20 h. V režii uměleckého šéfa Spitfire Company Petra Boháče se na scéně setkají tři tanečnice a performerky – Cecile da Costa, Markéta Vacovská a Kristina Šajtošová – v dialogu s prostorovou hudbou Martina Tvrdého.

OFICIÁLNÍ TRAILER: vimeo.com/259055972

Tvůrci slibují „soužití reality s imaginací“ a hypnotickou letní atmosféru.

Vstupenky jsou k zakoupení v předprodeji GoOut za 250 Kč.

Více na www.spitfirecompany.cz a www.divadloponec.cz.

 
Eliška Míkovcová
Taneční magazín

Mezi dospíváním a folklórem

Dospívání v muže… Co společnost od mužů očekává a co mladý člověk prožívá?

 

 

 

2.června byla v Teatru NoD uvedená repríza inscenace Matěje Matějky a Martina Talagy BOI, pojednávající o problému dospívání mužů, toho, co od nich společnost očekává versus toho, co může každý člověk prožívat a chtít prožívat sám za sebe. Představení je výsledkem dlouhodobého úsilí na několika zahraničních rezidencích ve spolupráci s performerkami Cécile da Costa, Katarinou Kalivodovou a hudebnicí Kateřinou Evou Lanči.

Autoři se v celém představení vlastně ptají na podstatu a chování „pravého“ muže. Téma vykreslují pomocí vývoje, nejspíše úzce propojeného s osobní zkušeností protagonisty Talagy, od embryonálního stavu po dospělost. Procházíme fázemi od kojení po první masturbaci, pubertu, zamilovanost, svatbu a nakonec jakýsi vzdor a zmatenost, když by měla začít vlastně nejzodpovědnější fáze života související s plným zařazením do společnosti. A právě o vztahu nároků okolí, tradic vyobrazených folklórem, a naopak individuálního cítění, hledání, co vlastně chceme, a ne musíme, o tom představení pojednává nejvíce.

BOI_-_NOD_-_web_(48_of_62)

Formálně autoři vycházeli z principů fyzického divadla a tance, někdy moderního, někdy naopak folklórního, což doprovázela i hudba – slovenské písně, bubny a dudy. Je třeba ocenit výkon Martina Talagy, který šel ve více situacích až na fyzické dno a jeho prožitek životních situací mladého muže tak byl velmi intenzivní. Herecky a tanečně mu v tom nejvíce dopomáhala Cécile da Costa, za níž lze zařadit výkon Katariny Kalivodové, který už nebyl fyzicky tak perfektní, ta ale zas zdatně doprovázela pěveckou složku. Kateřina Eva Lanči se pohybových akcí přímo neúčastnila, ačkoli na boku jeviště doprovázela na bubny a znovu zpěvem. V této sestavě, ještě se supervize Matěje Matějky, měl soubor všechny předpoklady vytvořit na české fyzické scéně výjimečné dílo. Není ale jisté, jestli BOI takovým dílem je. Množství skvělých nápadů jakoby nebylo dovedeno do konce. Když si například chlapec oblékne boty, s nimiž předvede jakýsi rytmický čapaš, není tanec zpracován do dechberoucích detailů, ale spíš naznačen. Stejně tak posprejování zadní bílé plochy jeviště je spíš abstraktním náznakem revolty,  než že by z toho ve výsledku vznikla úchvatná jevištní malba. Takových momentů se zde vyskytuje víc a je to spojené možná i s tím, že se představení zkoušelo celkem ve čtyřech zemích (kromě Česka ještě na rezidencích v Polsku, Maďarsku a na Slovensku), v nichž jsou diváci zvyklí na odlišnou poetiku. Mně osobně tak nepřišlo téma pro Česko natolik aktuální. Reflektovalo totiž více folklór a tradice, které v místních poměrech byly značně vykořeněny a diváka se tolik nedotýkají.

BOI_-_NOD_-_web_(54_of_62)

Rovina osobní výpovědi je ale v inscenaci určitě silná a zejména závěrečná scéna, kdy se protagonista zmítá pod tlakem reprodukovaného sdělení, jaký má pravý muž být, byla skvělá a aktuální. Představení tak rozhodně stojí za vidění a zejména milovníkům folklóru pak může poskytnout zcela nový náhled na věc.

BOI_-_NOD_-_web_(55_of_62)

Alexej Byček

Foto: Michal Hančovský

Taneční magazín