Můžeme si vyprávět krásné příběhy, i když čelíme katastrofě?

V době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost

 „Mami, až vyrostu, budou v oceánech pořád ryby?“ Na tuto a mnohé jiné otázky své osmileté dcery Thelmy maminka, choreografka a performerka Cécile Da Costa nezná odpověď. Protože v době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost. Ale obě mohou začít prozkoumávat bod nula, kde je nekonečný prostor tvarů, linií, dimenzí. V tom jim pomáhá performer Lukáš Karásek.

Autorská inscenace Cécile Da Costy vznikla v době covidového lockdownu, kdy se musela zastavit a jen pozorovat. Začala přemýšlet o budoucnosti a neznámých vyhlídkách. Když se podíváme před sebe, vidíme možný kolaps naší společnosti nebo dokonce civilizace? Zastavil by tento kolaps očekávanou budoucnost nebo by otevřel nekonečné množství dalších? Neexistuje žádná odpověď, jen další otázky.

Jak se spolupracovalo mamince s dcerou?

Cécile dodává: „Není to úplně poprvé, co Thelma vystupuje na jevišti – v šesti letech hrála jedno představení s Lenkou Tretiagovou. Ale je to poprvé, co je zapojena do většího projektu a na jevišti je jediné dítě. A musím říct, že tím procesem prochází opravdu velmi dobře a tvrdě pracuje. Jenom někdy nechápe, proč bychom měli takhle tvrdě pracovat. Já hlavně musím dávat pozor, abych na ni netlačila, aby nepřekročila své limity, protože to by nebylo dobré ani pro ni, ani pro nás. Takže musím naslouchat jako režisérka i jako matka a balancovat tyto dvě polohy. Nicméně musím říct, že jsem na ni hrdá, protože je velmi zodpovědná a dává do toho hodně. Moc doufám, že si den premiéry užije.“

Na otázku, zda má Thelma také nápady, odpovídá: „Velmi často má nápady a pak to přebírá a chce režírovat. Říká mi, co bych měla dělat a kde bych měla být, což je většinou velmi vtipné, ale někdy ji musím zastavit. „

Představení vzniklo v produkci ProFitArtu s podporou koproducenta – divadla PONEC. Hovoří se v něm česky, francouzsky a anglicky. Pro plnohodnotný umělecký zážitek není třeba ovládat všechny tři jazyky, postačí okrajová znalost alespoň jednoho. Inscenace je primárně určená pro dospělé, ale je i vhodná pro rodiny s dětmi od 8 let.

Cécile Da Costa je zpěvačka, performerka a choreografka francouzsko-portugalského původu žijící v Praze. Vystupovala v představeních divadla Farma v jeskyni, jehož byla pět let členkou. Nyní působí již několik let jako performerka a choreografka Spitfire Company. V Čechách, Francii, Polsku nebo Řecku vede workshopy fyzického divadla. Ve své práci hledá „hlasy, které mohou pohybovat tělem a těla, která mohou pohybovat hlasem“. Za své sólové představení Vypravěč v režii Petra Boháče získala ocenění Tanečnice roku 2018 nebo nominaci Total Physical Award na Edinburgh Fringe Festival 2017. Její první autorskou inscenací je sólo Roselyne (2019), kterou evropská platforma Aerowaves vybrala mezi dvacet nejzajímavějších počinů mladých tvůrců tance a pohybového divadla pro rok 2021.

Produkční platforma ProFitArt byla založena v roce 2012 Šárkou Pavelkovou a Josefem Neufusem. Její zaměření je zejména na oblast nezávislého nonverbálního, fyzického a současného tanečního divadla. Mezi spolupracovníky se vystřídalo mnoho významných již etablovaných umělců, ProFitArt však poskytl prostor i pro choreografickou či režijní tvorbu začínajících umělců, mezi něž se řadí Alexandr Volný (CZ), Lukáš Lepold (CZ), Cécile Da Costa (FR), Marta Sobotková (CZ) nebo Martin Talaga (SK).

Teaser:  https://youtu.be/jZNj2G4GjkI

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín 

U Kamenného zvonu letos naposledy

„Unfinished System“– originální pohybová instalace propojí současný tanec a světelný design

Stylové středověké sklepní prostory Domu U Kamenného zvonu, nacházejícího se na Staroměstském náměstí, tento týden naposledy roztančí představení Galerie hlavního města Prahy.

Půjde o inscenaci z již známého cyklu tanečně-světelných performancí „Light Underground“. Vše proběhne v souladu s opatřeními, která vznikla kvůli koronaviru.

Originální pohybovou instalaci, která propojí současný tanec a světelný design, připravují choreografky Hana Polanská Turečková společně s Marií Gourdain, light designérka Zuzana Režná a s nimi ještě hudebník Jan Bubák.

Novou miniaturu s názvem „Unfinished System“ uvedou v tomto týdnu pouze několikrát, a to ve středu 5. a ve čtvrtek 6. srpna, pokaždé od 18.00, 18.45 a 19.30 hodin. Projekt „Light Underground“ je součástí programu „Umění pro město“.

Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka s Hanou Polanskou Turečkovou, choreografkou, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním připravily, společně s light-designérkou Zuzanou Režnou, neobvyklou choreografickou instalaci. Pojmenovaly ji „Unfinished system“.

Vlastní kompozice funguje na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy. Vystoupí v ní pět tanečnic a hudebník Jan Bubák. Celkově vše rezonuje s myšlenkami Georgese Bataillea jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného. Jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné,“ což uvádějí ve své anotaci k představení autorky.

Naše kompozice se opírá o psaný kód, který vychází z obecných principů pohybu, nosných jak pro pohyb těla, tak pro pohyb světla a zvuku,“ vysvětluje choreografka Hana Polanská Turečková. „Vše, co se v ní děje, tak podléhá redukci možného a náhodě. A zároveň otevírá otázku různých proměnných. Nevztahuje se k tomu, co chci jako individualita, co cítím, jaký mám na mysli příběh či jakou chci navodit atmosféru. Jde o choreografickou instalaci, zkonstruovaný koncept. Stroj, který přesto, že se řídí programem, vyvádí z míry…“

Foto: Jiří Thýn

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN