Štítek: Spitfire Company

Festival Tanec Praha 2024 uvedl 61 představení

Téměř 160 umělců, 15 zahraničních inscenací a 4 mezinárodní koprodukce, to vše nabídl letošní festival

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2024 od 2. do 27. června uvedl celkem 61 představení, včetně 15 zahraničních inscenací a 4 mezinárodních koprodukcí. Na několika pražských scénách vystoupilo 127 umělců a dalších přibližně 30 umělců zamířilo do 22 měst a obcí po celé republice.

„Letošní ročník měl mimořádnou energii díky hostování umělců z Brazílie, Afriky, ale i originálním konceptům evropské taneční scény. Řada děkovných vzkazů od účinkujících i diváků je pro nás velkou motivací do dalších let,“ rekapituluje Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka festivalu TANEC PRAHA.

36.ročník festivalu TANEC PRAHA představil to nejzajímavější z aktuální domácí a zahraniční taneční scény v podání vycházejících i stávajících hvězd světového formátu. K těm nejzářivějším patřila prosluláLia Rodrigues. Ikona brazilské taneční scény se v Praze představila vůbec poprvé, a to hned na úvod festivalu. Na TANEC PRAHA přivezlaEncantado plné exprese, tělesnosti a živelnosti. Také o závěrečný večer se postarala výrazná choreografka – Erika Zueneli. V díle Landfall prostřednictvím deseti mladých tanečníků a tanečnic otevřela skrze dynamický, rytmický a živelný tanec otázky týkající se našeho světa a budoucnosti. Věhlasný britský tanečník a choreograf bangladéšského původu Akram Khan nadchnul festivalové publikum napříč generacemi snovým a dojemným příběhem chlapce, který si, tak jako každý z nás, hledá místo v dnešním chaotickém světě – Chotto Desh. V neposlední řadě portugalský tvůrce Marco da Silva Ferreira přinesl strhující zážitek s představením Carcass, ale i open-air duetem Fantasie Minor. Tři pondělní večery náležely umělcům evropské platformy Aerowaves, jeden z nich, od choreografky Emmy Martin, patřil i dětským divákům. Ti si užívali také norský roztančený koncert Rock me Baby. Naopak Příběhy Afriky diváky vtáhly komorními sóly, rezonoval i osobní výkon Amaly Dianora.

V programu samozřejmě nechyběli tuzemští tvůrci. Například Spitfire Company uvedla premiéru Vivat Messi v koprodukci festivalu. Mistr světa ve freestyle fotbalu Daniel Pražák se na jevišti paláce Hybernia potkal s DJ a hudebníkem badfocusem a talentovaným tanečníkem Taro Troupem, aby vyprávěli příběh o odhodlání, vůli a touze jít za svým snem – v režii Petra Boháče a Miřenky Čechové.

Speciálním zážitkem pro diváky i účinkující bylo také Okřídlení v choreografii Jara Viňarského, kterým vrcholil dvouletý evropský projekt Dance Well. Dance Well umožňuje pravidelná setkání s tancem lidem, kterým do života vstoupila Parkinsonova choroba, a nejen jim.

Další úspěšné koprodukce Womanhood a Fantasmas vznikly v brazilsko-české spolupráci. Soubor Pocketart uvedl českou premiéru Fairy Tales v koprodukci tří evropských festivalů tance.

Děkujeme všem partnerům a podporovatelům festivalu:

Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Kreativní Evropa (Big Pulse Dance Alliance, Aerowaves, Dance Well)

Hlavní mediální partner: Česká televize

Statutární města Plzeň, Brno, Ostrava a Plzeňský kraj, IDU a mnozí další.

Foto: Adéla Vosičková, Adam Mráček, Barbora Doleželová 

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

Vivat Messi!

Tanec a fotbal, jde to dohromady?

Vivat Messi, nejnovější představení tvůrců Miřenky Čechové a Petra Boháče, Spitfire Company, mělo svou premiéru v divadle Hybernia v rámci festivalu Tanec Praha. Tvůrci přišli se zajímavou myšlenkou, jak přiblížit  taneční představení i těm, kteří by jinak do divadla cestu nenašli.

Už příchod do divadla evokoval představu, že toto nebude běžný tanec. Ve stejné době probíhalo i Mistrovství Evropy ve fotbale 2024 a tudíž se termín báječně hodil.

Foyer divadla hřměl energickou hudbou a freestyle fotbalista předváděl svůj um s roztočeným míčem na prstu. Samozřejmě za velkého obdivu dětí, které měly možnost si toto vyzkoušet s ním. Z téhle „stadionové“ atmosféry přecházíme plynule  do sálu, který je tentokrát vlastně také takový stadion.

Představení začíná také coby fotbalový zápas.  Petr Boháč se vtělil do role sportovního komentátora, představil účastníky hry a několikrát jsme si my v publiku také zkusili mexickou vlnu. Toto navodilo dojem, že jsme opravdu součástí sportovního klání.

Mistr světa ve freestyle fotbalu Daniel Pražák a tanečník  Taro Troupe představují dvě alter ega mladého kluka, který chce jít za svým snem, což je samozřejmě být takový, jako Messi.

Věrohodnost dodává představení i projekce, stavbou branky celá inscenace začíná. Na plátně se jako na mobilu objevují krátké, urážlivé zprávy a tanečník na tuto kyberšikanu reaguje svým tělem a vrhá se  k zemi. Jistě nám to připomene moment, kdy sami skuteční  fotbalisté už měli takové deprese z hanlivých práv, že vedení fotbalu toto muselo nějak řešit. I náš hrdina nesnáší nenávist právě dobře.

Divák si sleduje rychlou práci nohou, perfektně zvládnutý pohyb, triky s míčem a například svítící míče nám připomínají nějaké fantazie či sny mladého kluka (světelný design Filip Horn). Naopak černo-černá projekce připomíná hluboké deprese, když se sen nedaří prožít tak, jak člověk chce. Dokumentární video z Keni, kde freestyle fotbalista Martin Kibera Gakonde pracuje s místními dětmi, dokládá, že fotbal je důležitý stmelující  prvek, nelze  v něm vidět jenom luxus a slávu. Má i jiné, hlubší poslání, které náš hrdina nachází. Přátelství v komunitě, chuť nevzdávat se, milovat fotbal pro pohyb samotný.

Na konci představení se i divák může stát hráčem, každý může na jeviště, plácnout si s mistrem světa, zkusit si, co umí on a předvést své vlastní dovednosti, či jen tak pobýt.

Celkově bylo představení možná trošku jiné, než jsem čekala. Nejsem vyložený příznivec sportovních událostí, proto mě to zpočátku v ničem neoslovovalo.  Nicméně, propojení sportu a tance zcela jistě přispělo k tomu, že do divadla přišli i ti, které bychom tam jinak nepotkali, a to je dobře. Možná někdo ze sportovců objeví i tanec a jiný fyzický projev, kdo ví. A nám, kterým fotbal nic moc neříká, zase  Vivat Messi, novinka od Spitfire Company, zprostředkovalo alespoň atmosféru a sdílenou euforii fotbalového zápasu. Propojení fotbalu a tance není běžné a v tomto je představení unikátní.

Foto: Tanec Praha

Eva Smolíková

Taneční magazín

Musica Teatrale

Hudební skladatel Jan Šikl vydává kompilaci scénické hudby Musica Teatrale z představení Laterny Magiky, 420People, Losers Cirque Company a dalších

Skladatel, aranžér a multiinstrumentalista Jan Šikl vydává dvě alba, na kterých zkompiloval výběr ze své dosavadní scénické hudby. Musica Teatrale I a Musica Teatrale II obsahují pečlivě reeditované a remasterované tracky z divadelních představení, na kterých Šikl spolupracoval se soubory Laterny Magiky, 420People, Losers Cirque Company. Ty doplnil o několik skladeb volných, scénicky nepoužitých.

Šikl je hudebně rozkročen nad několika aktivitami. Jako bubeník hraje v progresivně jazzových Zabelov Group a ve world music projektu Korjen. V minulosti jeho kompozice hrál Orchestr Berg, jako aranžér stojí za koncertními řadami Glorchestra a mnohými dalšími studiovými pracemi. Kromě aranžování je dirigentem projektu Floex Ensemble. Přes deset se věnuje kompozici a produkci scénické hudby, kterou za tu dobu psal pro soubory jako Laterna Magika, Jedl, Spitfire Company, 420People, Losers Cirque Company, Squadra Sua, Jihočeské divadlo, Klicperovo divadlo a další. Kromě hudby scénické se jeho hudba objevila v mnohých rozhlasových hrách, audioknihách a několika filmových dokumentech.

„Rád při scénické práci sloužím společnému, vyššímu dramatickému celku. O to těžší bylo pro mě nyní poodstoupit od zkušenosti situace, ve které se ta či ona hudba na jevišti vyskytovala. Zároveň jsem měl silnou potřebu tak učinit a jsem rád, že jsem tu cestu, o které jsem netušil, jak bude náročná, absolvoval a že jsem tak zarámoval nějakou fázi své tvorby. Myslím, že mi to nějakým způsobem pomáhá chápat, co vlastně chci v hudbě dělat,“ přibližuje Jan Šikl k procesu vzniku kompilace.

Ve skladbách Musica Teatrale se projevuje Šiklova vášeň obklopovat se nástroji. Hraje zde na klávesové nástroje a syntezátory, kytary, basy, trumpety, bicí nástroje, housle, či zpívá. Do textury zvuku nechá rád promlouvat samply a zvukové nálezy. Kromě toho jsou na albech slyšet někteří hosté, kteří byli k jednotlivým projektům přizváni – sopranistky Lucie Silkenová a Varine Mkrtchian, houslista David Pokorný, cellista Šimon Marek.

„Jsem rád, že jsem se takto vrátil k hudbě, která už byla v určitém kontextu jednou uzavřená, abych ji otevřel kontextu novému. Ne jako recyklát, ale se snahou zkoumat potenciál těch původních idejí a dotvářet je v nové formě, bez apelu na scénický záměr. Je to vlastně zajímavé mentální cvičení a pro mě nemalá práce a rád bych si to udržel jako nějakou profesní hygienu a tu kompilační řadu dál rozvíjel,“ doplňuje Šikl, který aktuálně uvádí tři nové scénické projekty – La Dolce Vita od Dekkadancers,  Sbírka národních zlozvyků od Losers Cirque Company a jako spoluautor v inscenaci Máma v Divadle Pod Palmovkou.

 

Musica Teatrale I

https://lnk.to/jsmti

1 – Red Light District (Panthera, 420People)

2 – Stavba Zahrady (Zahrada, Laterna Magika), soprán Varine Mkrtchyan, housle David Pokorný

3 – Vyčerpání (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

4 – Středobod (v premiéře), cello: Šimon Marek

5 – Overtura (Cube, Laterna Magika), soprán: Lucie Silkenová, housle David Pokorný

6 – The Bull is Sleeping (Panthera, 420People)

7 – Zapomenutý kvartet (v premiéře)

8 – My Favorite Sound (orig. track Vztahy, Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

9 – Every Now is Good Now (v premiéře)

(durata: 45min)

Musica Teatrale II

https://lnk.to/jsmtii

1 – Horizont (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

2 – Birds (Panthera, 420People)

3 – Walking Sticks (Panthera, 420People)

4 – Arioso (Cube, Laterna Magika), soprán: Lucie Silkenová, housle: David Pokorný

5 – Kojot (v premiéře)

6 – Velryba (Zahrada, Laterna Magika)

7 – Zen (Nespoutaní, Losers Cirque Comp.)

8 – Poklad (Zahrada, Laterna Magika)

9 – Cesta (Zahrada, Laterna Magika)

10 – After The Storm Has Gone (Panthera, 420People)

(durata: 50 min)

Středobod https://youtu.be/B1u8yodXd_U?si=BxJRA3Li7SutP9N9

Red-light District https://youtu.be/bu0FTNNghyQ?si=wMikfVNwtNophzSX

Anna Mašátová

pro Taneční magazín

 

 

 

Česká taneční platforma vstoupí do čtvrté dekády

Letošní festival současného tance nabídne díla mladých choreografů
i titánů tuzemského tance

Každoroční přehlídka nejzajímavějších děl současného tance Česká taneční platforma letos oslaví třicáté narozeniny. 

Česká taneční  platforma není jen přehlídkou skvělých tanečních inscenací, ale i příležitostí, kdy se na český tanec přijedou podívat zahraniční profesionálové z celého světa. Letošní ročník je pro ni významným a maximálně symbolickým mezníkem. „Třicet let, tři dekády, ale také démonizovaná třicítka se ve smyslu lidského života i dějin zdaleka přeceňuje, ale pro budování robustní taneční scény představuje zásadní časový záběr, výsledek obětavé práce stovek lidí. Má-li ČTP 2024 reflektovat, kam se jejich nepřetržitá snaha vyvinula, a to nejen od první poloviny devadesátých let, musí respektovat jednoduché pravidlo: houževnatost tvůrců prolamuje územní, jazykové, žánrové a generační limity,” říká Martin Macháček, člen Dramaturgické rady ČTP pro rok 2024.

Díla na Českou taneční platformu vybírali členové Dramaturgické rady. Letos měli na výběr ze 43 přihlášených děl. Vedle Martina Macháčka pracovali v Dramaturgické radě třicátého ročníku festivalu zahraniční experti: Anna Cremonini, Elia Liloff a Anton Ovchinnikov. Dynamika vzájemných diskusí umožnila podle Macháčka vzniknout vysoce kvalitnímu programu, který odráží něžné doteky jinak řízných pólů české scény. Monumentální se setkává se subtilním, excentrické s intimním a etablované s novým.

Diváky nadchnou silná sóla i opulentní rituály. Performerka Tereza Ondrová posílá v pozoruhodném scénickém eseji GEO milostný dopis řece Vltavě, městu Praha, divadlu PONEC i zemi jako svorníku mezi hmotou a časem. Také letos bude součástí platformy ukázka spolupráce principála Spitfire Company Petra Boháče s výraznými sólovými performerkami. Markéta Jandová v uhrančivé kreaci F*cking Beautiful Spring dovádí vlastní tělo na hranici fyzických možností. Andrej Lyga v Pohádce pro odvážné vystupuje jako tichý vypravěč, ale epika v jeho podání srší obrazivostí. Choreografka Tereza Lenerová a fenomenální komponista Floex v dalším z vybraných děl – Rukavičkářských závodech – revidují cenu za krásu. Jitka Čechová a Andrea Miltnerová se dobírají  zodpovědnosti ke vztahu k materiálům a konstatují, že estetika, jíž se všichni obklopujeme a občas i vyžadujeme po jiných, se také nebere sama od sebe. Závažná celospolečenská i niterní témata přináší Yana Reutova reflektující náhodná setkání pramenící z pobytu v Praze. V inscenaci Together Alone II a III vrací do centra pozornosti choreografickou práci s důvěrou v řeč těla jako základ jazyka. V křehkém duetu Tremula oslavují Eliška Brtnická a Martina Hajdyla pomíjivost života i jedinečnost okamžiku při každém nádechu. Dramaturgickou radu zaujal politický traktát Why things go wrong, v němž propojila choreografka Sylva Šafková (420People) bohatý interpretační materiál tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky s kritikou arogance moci. V případě pozadí inscenace Fatamorgana zúročil umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák práci na festivalu NORMA, kam přiváží umělce mimo jiné polské provenience. Do Prahy pozval renomovaného choreografa Pawła Sakowicze, který s místními performery zahalil hlediště i jeviště do mysteriózní mlhy.

Podle organizátorů České taneční platformy je program moderovaným výsekem pestrého mixu a daleko většího objemu práce, než představuje osm vybraných inscenací. „Výběrem se snažíme vyčíst určitou tendenci a uváděním děl pohromadě objevit ještě další, nový obsah ke stávající kvalitě i vysokému standardu. Cítili jsme to tak uplynulých 30 let a budeme následujících 3 000. Minimálně,” říká Martin Macháček. Za organizátory ČTP zároveň upozorňuje, že si Česká taneční platforma nikdy nekladla nároky na monopolizaci kontinuity českého tance, a naopak chce být její organickou součástí.

Kromě hlavního programu bude také letos součástí ČTP formát Meet The Artist, kde se umělci, soubory a tvůrčí kolektivy setkávají s českými i zahraničními promotéry. V programu nebudou chybět také speciální zážitkové akce jako umělecké procházky. V rámci Artist Trips se na ČTP představí i další tvůrci, kteří se se svými inscenacemi nedostali do hlavního programu, ale Dramaturgickou radu velmi zaujali: Helena Arenbergerová a Václav Kuneš za 420PEOPLE, Mirka Eliášová za Eli. a kol., Jan Jirák a Eliška Vavříková za Feel the Universe, Eva Stará za Holektiv, Nela Kornetová, Jaro Viňarský a Matthew Rogers za T.I.T.S. a Tomáš Janypka za ZDRUHESTRANY.

Přehled děl vybraných Dramaturgickou radou do hlavního programu:


Temporary Collective / Tereza Ondrová, Petra Tejnorová a kol.: GEO

Spitfire Company: F*cking Beautiful Spring

420PEOPLE / Sylva Šafková: Why things go wrong

Yana Reutova: Together Alone II a III

Andrej Lyga: Pohádka pro odvážné

Studio Hrdinů / Paweł Sakowicz: Fatamorgana

Tereza Lenerová a kol.: Rukavičkářské závody

ME-SA / Martina Hajdyla, Eliška Brtnická, Jana Stárková: Tremula

Osm vybraných inscenací doplní dvě díla oceněná na ČTP 2023:

Jazmína Piktorová, Sabina Bočková: Mikrosvěty

Eliška Brtnická a kol.: Thin Skin

Umělci doporučení Dramaturgickou radou pro Artist Trips:


420PEOPLE / Václav Kuneš (Where)

Eli a kol./ Mirka Eliášová a Orchestr BERG (Stále stejný příběh)

Feel the Universe / Jan Jirák a Eliška Vavříková (4th Dimension)

Holektiv / Eva Stará (Wellmass)

T.I.T.S. / Nela H. Kornetova, Jaro Viňarský a Matthew Rogers (THERE IS SOMETHING IN THE AIR)

ZDRUHESTRANY / Tomáš Janypka (Lonesome COWBOY)

Složení Dramaturgické rady v roce 2024:

Anna Cremonini – umělecká ředitelka Torinodanza Festival, IT
Anton Ovchinnikov – ředitel UA Contemporary Dance Platform a Zelyonka fest, UA                Elia Liloff – ředitelka festivalu One Dance Week, Plovdiv, BG
Martin Macháček – dramatik, režisér, herec, divadelní kritik, VJ, redaktor a rozhlasový publicista, ČR

Foto: Adéla Vosičková, Marek Bartoš, Vojtěch Brtnický

Markéta Faustová

pro Taneční magazín