Česká taneční platforma vstoupí do čtvrté dekády

Letošní festival současného tance nabídne díla mladých choreografů
i titánů tuzemského tance

Každoroční přehlídka nejzajímavějších děl současného tance Česká taneční platforma letos oslaví třicáté narozeniny. 

Česká taneční  platforma není jen přehlídkou skvělých tanečních inscenací, ale i příležitostí, kdy se na český tanec přijedou podívat zahraniční profesionálové z celého světa. Letošní ročník je pro ni významným a maximálně symbolickým mezníkem. „Třicet let, tři dekády, ale také démonizovaná třicítka se ve smyslu lidského života i dějin zdaleka přeceňuje, ale pro budování robustní taneční scény představuje zásadní časový záběr, výsledek obětavé práce stovek lidí. Má-li ČTP 2024 reflektovat, kam se jejich nepřetržitá snaha vyvinula, a to nejen od první poloviny devadesátých let, musí respektovat jednoduché pravidlo: houževnatost tvůrců prolamuje územní, jazykové, žánrové a generační limity,” říká Martin Macháček, člen Dramaturgické rady ČTP pro rok 2024.

Díla na Českou taneční platformu vybírali členové Dramaturgické rady. Letos měli na výběr ze 43 přihlášených děl. Vedle Martina Macháčka pracovali v Dramaturgické radě třicátého ročníku festivalu zahraniční experti: Anna Cremonini, Elia Liloff a Anton Ovchinnikov. Dynamika vzájemných diskusí umožnila podle Macháčka vzniknout vysoce kvalitnímu programu, který odráží něžné doteky jinak řízných pólů české scény. Monumentální se setkává se subtilním, excentrické s intimním a etablované s novým.

Diváky nadchnou silná sóla i opulentní rituály. Performerka Tereza Ondrová posílá v pozoruhodném scénickém eseji GEO milostný dopis řece Vltavě, městu Praha, divadlu PONEC i zemi jako svorníku mezi hmotou a časem. Také letos bude součástí platformy ukázka spolupráce principála Spitfire Company Petra Boháče s výraznými sólovými performerkami. Markéta Jandová v uhrančivé kreaci F*cking Beautiful Spring dovádí vlastní tělo na hranici fyzických možností. Andrej Lyga v Pohádce pro odvážné vystupuje jako tichý vypravěč, ale epika v jeho podání srší obrazivostí. Choreografka Tereza Lenerová a fenomenální komponista Floex v dalším z vybraných děl – Rukavičkářských závodech – revidují cenu za krásu. Jitka Čechová a Andrea Miltnerová se dobírají  zodpovědnosti ke vztahu k materiálům a konstatují, že estetika, jíž se všichni obklopujeme a občas i vyžadujeme po jiných, se také nebere sama od sebe. Závažná celospolečenská i niterní témata přináší Yana Reutova reflektující náhodná setkání pramenící z pobytu v Praze. V inscenaci Together Alone II a III vrací do centra pozornosti choreografickou práci s důvěrou v řeč těla jako základ jazyka. V křehkém duetu Tremula oslavují Eliška Brtnická a Martina Hajdyla pomíjivost života i jedinečnost okamžiku při každém nádechu. Dramaturgickou radu zaujal politický traktát Why things go wrong, v němž propojila choreografka Sylva Šafková (420People) bohatý interpretační materiál tanečníků Michala Heribana a Viktora Konvalinky s kritikou arogance moci. V případě pozadí inscenace Fatamorgana zúročil umělecký ředitel Studia Hrdinů Jan Horák práci na festivalu NORMA, kam přiváží umělce mimo jiné polské provenience. Do Prahy pozval renomovaného choreografa Pawła Sakowicze, který s místními performery zahalil hlediště i jeviště do mysteriózní mlhy.

Podle organizátorů České taneční platformy je program moderovaným výsekem pestrého mixu a daleko většího objemu práce, než představuje osm vybraných inscenací. „Výběrem se snažíme vyčíst určitou tendenci a uváděním děl pohromadě objevit ještě další, nový obsah ke stávající kvalitě i vysokému standardu. Cítili jsme to tak uplynulých 30 let a budeme následujících 3 000. Minimálně,” říká Martin Macháček. Za organizátory ČTP zároveň upozorňuje, že si Česká taneční platforma nikdy nekladla nároky na monopolizaci kontinuity českého tance, a naopak chce být její organickou součástí.

Kromě hlavního programu bude také letos součástí ČTP formát Meet The Artist, kde se umělci, soubory a tvůrčí kolektivy setkávají s českými i zahraničními promotéry. V programu nebudou chybět také speciální zážitkové akce jako umělecké procházky. V rámci Artist Trips se na ČTP představí i další tvůrci, kteří se se svými inscenacemi nedostali do hlavního programu, ale Dramaturgickou radu velmi zaujali: Helena Arenbergerová a Václav Kuneš za 420PEOPLE, Mirka Eliášová za Eli. a kol., Jan Jirák a Eliška Vavříková za Feel the Universe, Eva Stará za Holektiv, Nela Kornetová, Jaro Viňarský a Matthew Rogers za T.I.T.S. a Tomáš Janypka za ZDRUHESTRANY.

Přehled děl vybraných Dramaturgickou radou do hlavního programu:


Temporary Collective / Tereza Ondrová, Petra Tejnorová a kol.: GEO

Spitfire Company: F*cking Beautiful Spring

420PEOPLE / Sylva Šafková: Why things go wrong

Yana Reutova: Together Alone II a III

Andrej Lyga: Pohádka pro odvážné

Studio Hrdinů / Paweł Sakowicz: Fatamorgana

Tereza Lenerová a kol.: Rukavičkářské závody

ME-SA / Martina Hajdyla, Eliška Brtnická, Jana Stárková: Tremula

Osm vybraných inscenací doplní dvě díla oceněná na ČTP 2023:

Jazmína Piktorová, Sabina Bočková: Mikrosvěty

Eliška Brtnická a kol.: Thin Skin

Umělci doporučení Dramaturgickou radou pro Artist Trips:


420PEOPLE / Václav Kuneš (Where)

Eli a kol./ Mirka Eliášová a Orchestr BERG (Stále stejný příběh)

Feel the Universe / Jan Jirák a Eliška Vavříková (4th Dimension)

Holektiv / Eva Stará (Wellmass)

T.I.T.S. / Nela H. Kornetova, Jaro Viňarský a Matthew Rogers (THERE IS SOMETHING IN THE AIR)

ZDRUHESTRANY / Tomáš Janypka (Lonesome COWBOY)

Složení Dramaturgické rady v roce 2024:

Anna Cremonini – umělecká ředitelka Torinodanza Festival, IT
Anton Ovchinnikov – ředitel UA Contemporary Dance Platform a Zelyonka fest, UA                Elia Liloff – ředitelka festivalu One Dance Week, Plovdiv, BG
Martin Macháček – dramatik, režisér, herec, divadelní kritik, VJ, redaktor a rozhlasový publicista, ČR

Foto: Adéla Vosičková, Marek Bartoš, Vojtěch Brtnický

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

O křičícím šepotu, zemi pod námi a tělem nad ní

Únorové tipy z divadla PONEC

Jestli divadlo PONEC něco umí, tak hovořit o těle v nových kontextech. Znovu nás o tom přesvědčí v únoru, kdy do programu nasazuje velmi silné taneční výpovědi.

Příběh o zrození a křičícím šepotu odvypráví tanečnice a choreografka Markéta Jandová v díle F*cking Beautiful Spring. Nové pohledy na propojení lidského těla s přírodou předkládá inscenace Existuje dojem bytí Terezy Lenerové. Téma o těle a krajině, kterou obýváme, si volí i inscenace GEO Terezy Ondrové a Petry Tejnorové. Nebo byste si snad rádi vychutnali tělo v jeho plné radosti na festivalu Cirkopolis, který bude v únoru hostem divadla PONEC?

Pro ty, kdo milují tělo a mysl v pohybu, je PONEC v únoru jasná volba. Stačí si vybrat…

Divadlo PONEC bude od 13. do 16. února hostit mezinárodní festival Cirkopolis, který uvede inovativní představení z oblasti nového cirkusu. Festivalový program 13. 2. hned na úvod ozdobí premiéra inscenace Girevik z dílny slovenského cirkusového umělce žijícího v Berlíně Romana Škadry.  Cirkopolis mimo jiné nabídne také Man Strikes Back – „bubenicko-žonglérský koncert lidí a robotů pro lidi a roboty od šesti let“. Belgičtí performeři pobaví malé i velké diváky 15. a 16. 2.

Nedělní večer 18. 2. bude patřit souboru Spitfire Company a jeho F*cking Beautiful Spring. Tanečnice a choreografka Markéta Jandová na jevišti “odvypráví“ příběh o zrození, o těle v těle, o křičícím šepotu, o zvucích, které tvoří prostor. Příběh o mlaďoučké Marii a o jejím dítěti. Příběh o kruzích, které je nutné překročit, abychom se našli nově. Představení je realizováno pomocí binaurálního efektu, který vtahuje diváka do samotného středu prostorového vnímání zvuků a hudby, a pomocí dvou pohybových světel Robe Esprite, jež “tančí” společně s Markétou Jandovou.

Poslední příležitost naplno si vychutnat inscenaci Terezy Lenerové a kol. Existuje dojem bytí se naskytne 19. 2. Extenze dřevěných větví na končetinách tanečnic Edity Antalové, Jitky Čechové a Evy Rezové jsou výchozím bodem možného příběhu lidské existence. Lze ji chápat jako propojení člověka s panenskou přírodou, jako něco životodárného a zároveň omezujícího a až děsivého. Derniérou inscenace Existuje dojem bytí se Tereza Lenerová s divadlem PONEC rozhodně neloučí. Na repertoáru zůstávají její další vydařené počiny Rukavičkářské závody (poslední premiéra roku 2023) a dis pla y

Ve druhé polovině února v divadle PONEC dostane prostor tradiční festival nového divadla Malá inventura. Inscenace Bodies Together na téma fenoménu korporací a jejich vlivu na život jednotlivců a globálního společenství je na programu 23. 2. Autoři, soubor POCKETART / Jaro Viňarský & kolektiv, vytvořili imerzivní představení, jehož součástí jsou diváci od začátku do konce, což umocňuje celkový prožitek. „Při tvorbě této imerze jsme v korporátní problematice objevili i jistou poetiku. Spíše než se zabývat konkrétní případovou studii, jsme se zaměřili na otázku: Jak vnímáme vliv a dopad korporací na naše každodenní životy?“ podotýkají tvůrci.

Divadelně-taneční platforma Temporary Collective, jejíž jádro tvoří tanečnice a choreografka Tereza Ondrová a režisérka Petra Tejnorová, se do Malé inventury zapojí 27. 2. s novinkou GEO. První repríza po loňské úspěšné premiéře přivede na jeviště Terezu Ondrovou, která na něj vstupuje už 25 let.  Svoje první sólo v divadle PONEC tančila na symfonickou báseň Vltava. V aktuální choreografii nás prostřednictvím tance a pomocí geofonu země pod námi a tělo nad ní provedou krajinou, kterou všichni obýváme.

Poslední únorový večer bude v divadle PONEC „Family Friendly“. Právě pod tímto názvem se odvíjí programová linie otevírající mladému publiku a nově příchozím dveře do světa současného tance. Do série podvečerních představení jsou cíleně vybírány inscenace, ke kterým se snáze hledá cesta. Na závěr je vždy zařazena moderovaná debata či interaktivní aktivita. Vítány jsou všechny divácké reakce. Konkrétně 29. 2. je na programu Jáma lvová – podmanivý a zábavný duet tanečnic a choreografek Sabiny Bočkové a Johany Pockové / uskupení POCKETART, které naživo doprovází hudebník Lukáš Palán. Tématem jsou média, manipulace a sociální sítě. Tedy výzvy dnešní doby a pro nastupující generaci naprosto neoddělitelná součást života. Na konci představení budou diváci pozváni na diskuzi a závěrečnou malou taneční párty.

Více informací a online prodej vstupenek na www.divadloponec.cz

Markéta Faustová

pro Taneční magazín

F*cking Beautiful Spring

Přichází jaro

Orální vyprávění je nepostradatelnou formou projevu vdechující život skutečným příběhům o lidech, věcech, událostech, pocitech. Díky němu přežil i tenhle příběh o šestnáctileté Marii a jejím dítěti. O zrození, těle v těle, křičícím šepotu a zvucích, které tvoří prostor. O ztrátě sebe sama a kruzích, které je nutné překročit, abychom se znovu našli.

PREMIÉRA
Spitfire Company: F*cking Beautiful Spring
18.3. | 20:00 // 20.3. | 20:00

Přivítejte se Spitfire Company jaro a nechte se vtáhnout do vizuálně, zvukově a tanečně podmanivého příběhu. Inspirací jeho vzniku se stalo nekonečné poslouchání oratoria El Niňo amerického skladatele Johna Adamse, jedinečných rapových veršů Kae Tempest a petrohradského undergroundu v podání ruské skupiny Shortparis.

Divadlo Ponec, 

Taneční magazín

Můžeme si vyprávět krásné příběhy, i když čelíme katastrofě?

V době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost

 „Mami, až vyrostu, budou v oceánech pořád ryby?“ Na tuto a mnohé jiné otázky své osmileté dcery Thelmy maminka, choreografka a performerka Cécile Da Costa nezná odpověď. Protože v době selhávajících paradigmat je těžké si představit budoucnost. Ale obě mohou začít prozkoumávat bod nula, kde je nekonečný prostor tvarů, linií, dimenzí. V tom jim pomáhá performer Lukáš Karásek.

Autorská inscenace Cécile Da Costy vznikla v době covidového lockdownu, kdy se musela zastavit a jen pozorovat. Začala přemýšlet o budoucnosti a neznámých vyhlídkách. Když se podíváme před sebe, vidíme možný kolaps naší společnosti nebo dokonce civilizace? Zastavil by tento kolaps očekávanou budoucnost nebo by otevřel nekonečné množství dalších? Neexistuje žádná odpověď, jen další otázky.

Jak se spolupracovalo mamince s dcerou?

Cécile dodává: „Není to úplně poprvé, co Thelma vystupuje na jevišti – v šesti letech hrála jedno představení s Lenkou Tretiagovou. Ale je to poprvé, co je zapojena do většího projektu a na jevišti je jediné dítě. A musím říct, že tím procesem prochází opravdu velmi dobře a tvrdě pracuje. Jenom někdy nechápe, proč bychom měli takhle tvrdě pracovat. Já hlavně musím dávat pozor, abych na ni netlačila, aby nepřekročila své limity, protože to by nebylo dobré ani pro ni, ani pro nás. Takže musím naslouchat jako režisérka i jako matka a balancovat tyto dvě polohy. Nicméně musím říct, že jsem na ni hrdá, protože je velmi zodpovědná a dává do toho hodně. Moc doufám, že si den premiéry užije.“

Na otázku, zda má Thelma také nápady, odpovídá: „Velmi často má nápady a pak to přebírá a chce režírovat. Říká mi, co bych měla dělat a kde bych měla být, což je většinou velmi vtipné, ale někdy ji musím zastavit. „

Představení vzniklo v produkci ProFitArtu s podporou koproducenta – divadla PONEC. Hovoří se v něm česky, francouzsky a anglicky. Pro plnohodnotný umělecký zážitek není třeba ovládat všechny tři jazyky, postačí okrajová znalost alespoň jednoho. Inscenace je primárně určená pro dospělé, ale je i vhodná pro rodiny s dětmi od 8 let.

Cécile Da Costa je zpěvačka, performerka a choreografka francouzsko-portugalského původu žijící v Praze. Vystupovala v představeních divadla Farma v jeskyni, jehož byla pět let členkou. Nyní působí již několik let jako performerka a choreografka Spitfire Company. V Čechách, Francii, Polsku nebo Řecku vede workshopy fyzického divadla. Ve své práci hledá „hlasy, které mohou pohybovat tělem a těla, která mohou pohybovat hlasem“. Za své sólové představení Vypravěč v režii Petra Boháče získala ocenění Tanečnice roku 2018 nebo nominaci Total Physical Award na Edinburgh Fringe Festival 2017. Její první autorskou inscenací je sólo Roselyne (2019), kterou evropská platforma Aerowaves vybrala mezi dvacet nejzajímavějších počinů mladých tvůrců tance a pohybového divadla pro rok 2021.

Produkční platforma ProFitArt byla založena v roce 2012 Šárkou Pavelkovou a Josefem Neufusem. Její zaměření je zejména na oblast nezávislého nonverbálního, fyzického a současného tanečního divadla. Mezi spolupracovníky se vystřídalo mnoho významných již etablovaných umělců, ProFitArt však poskytl prostor i pro choreografickou či režijní tvorbu začínajících umělců, mezi něž se řadí Alexandr Volný (CZ), Lukáš Lepold (CZ), Cécile Da Costa (FR), Marta Sobotková (CZ) nebo Martin Talaga (SK).

Teaser:  https://youtu.be/jZNj2G4GjkI

Kateřina Marková R. Pereira

pro Taneční magazín