Rozhovor s ředitelkou festivalu Tanec Praha a divadla Ponec YVONOU KREUZMANNOVOU

„Tanec byl pro mě vždy vysvobozením“

Přes gymnastiku se dostala ke své velké lásce, k současnému tanci, který Yvonu Kreuzmannovou tak okouzlil, že se mu nejen sama věnovala, také vystudovala teorii tance, i když původně chtěla studovat choreografii. Založila občanské sdružení Tanec Praha, které je pořadatelem festivalů TANEC PRAHA a Česká taneční platforma a je ředitelkou tanečního divadla PONEC.

Vyrůstala jste se sestrou v Praze v rodině experta na tropické dřeviny.  A do sedmnácti let jste se vrcholově věnovala sportovní gymnastice. Jenže pak jste měla úraz a se sportovní kariérou byl konec. Jak vzpomínáte na období svého dětství a dospívání? Čím jste chtěla být?

„Já mám vzpomínky na dětství krásné, bydleli jsme nejprve na internátě v Thomayerově nemocnici, kde pracovala má matka, takže jsme trávili spoustu času v Krčském lese, pak jsme se přestěhovali do Strašnic, kde se teprve pomalu stavělo sídliště Skalka, takže jsem tam zažila ještě zelené pláně – pro nás byl kontakt s přírodou zásadní. Vyjížděli jsme vláčkem různě za Prahu a pak často jezdili do Brd, prázdniny jsme trávili nejvíc na jihu Čech a Vysočině, pod stanem, na kolech, různě. Hledali jsme své ostrůvky svobody uprostřed pokryteckého světa za železnou oponou. Neměla jsem žádnou konkrétní představu, kam mě ten režim pustí, tak jsem se snažila najít svou cestu ve světě umění. Měla jsem kliku, ale taky velkou disciplínu.“

 S gymnastikou jste skončila a našla jste se v současném tanci a začala se mu věnovat amatérsky. Čím Vás okouzlil, že jste mu tak podlehla?

„Tanec byl pro mě vysvobozením, byla jsem vždycky hyperaktivní a bez pohybu si neuměla život představit. Najednou jsem ale objevovala nové dimenze pohybu, jeho možnosti, propojení s dechem, nešlo už jen o dril či techniku, ale mnohem víc. Neskutečně mě bavilo improvizovat.“

Po gymnáziu jste dva roky pracovala v cestovní kanceláři a přitom dálkově studovala cestovní ruch na VŠE. Jenže byla tu Vaše láska k tanci, a tak jste to zkusila na HAMU na taneční vědu. Proč jste si vybrala právě teorii tance?

„Já jsem šla k ‚talentovkám‘ na choreografii, byla jsem plná nadšení pro tvůrčí práci, ale taky jsem měla maturitu z klasického gymnázia, jazykový talent a k němu matematické myšlení. Bíba Brodská si mě všimla, vysvětlila mi, že bez profesionální praxe v divadle na choreografii jít nelze, ale pozvala mě na druhý den ke zkouškám na teorii tance. Moc jsem si toho pod tím pojmem neuměla představit, ale neváhala jsem a dobře, že tak. Nasávala jsem vědomosti na různých fakultách, nejen hudební, bavilo mě psát, překládat, bádat v archivech, ale stejně mě to táhlo zpátky k praxi. Sametová revoluce mi otevřela dveře do Evropy a na stipendiu v Paříži jsem pochopila, že současný tanec je to, co chci s diváky v naší zemi sdílet, bylo tu na co navazovat, ale až po pěti desetiletích izolace, to je velká mezera a já ji chtěla zaplnit.“

 V roce 1991 jste založila občanské sdružení Tanec Praha, které je pořadatelem festivalu TANEC PRAHA. Podle čeho vybíráte účastníky festivalu a kdo se na festivalu již představil a na koho se můžou diváci ještě těšit?

„Festival byl prvním, co mi dávalo smysl. Vozit sem světové špičky, ale i objevovat nové talenty, motivovat naše umělce a otevírat jim možnosti mezinárodní spolupráce. Logicky jsem proto o pár let později založila druhý festival – Česká taneční platforma – a pak už jen hledala vhodný prostor pro taneční divadlo. Vybírat program festivalu je velká dřina, musíte zhlédnout stovky děl, ideálně naživo, zdaleka ne vše vás nadchne.  Rozhodující je pro mě nejen zkušenost, ale hlavně intuice. Musím být o díle přesvědčená, umět si ho představit v českém kontextu – to není vždy tak jednoduché, naši diváci nebyli zvyklí na jinou estetiku než klasický balet a folklor… První léta byla velmi náročná, čelila jsem i mnohým předsudkům naší odborné veřejnosti, ale to vše je jen otázkou času a víry. Já věřím, že současný tanec je neskutečně zajímavý, bohatý a má neustále co nabízet. Nejde jen o hvězdy, které se nám daří vozit, jejich výčet je dlouhý, například Jiří Kylián, Maguy Marin, Bill T. Jones, Ohad Naharin, William Forsythe, Trisha Brown, Akram Khan, Sidi Larbi Cherkaoui, Alain Platel, Joseph Nadj, Lin Hwai-Min a další… Jde i o středně velké a malé produkce, kde se umělci nebojí experimentovat a hledat nové cesty i nezvyklé lokality pro tanec. Na ty se vždy můžeme těšit a snažíme se nabídnout také zcela nová jména, například Dimitris Papaioannou v Praze ještě nebyl…“

Yvona Kreuzmannová a Jiří Kylián u příležitosti uvedení jeho inscenace East Shadow v divadle PONEC v rámci festivalu TANEC PRAHA 2018 ( foto Vojtěch Brtnický)

Později jste založila také taneční divadlo PONEC zaměřené na současný tanec a pohybové divadlo. Co Vás přivedlo k založení této taneční scény?

„V celé ČR nebyly profesionální podmínky pro prezentaci současného tance, zatímco skoro každá evropská metropole se chlubí Domem tance či jinými scénami dobře vybavenými právě pro náš obor. Promýšlela jsem, jak lze napomoci dalšímu rozvoji naší scény, což nadále trvá, protože skutečný Dům tance potřebuje i zkušebny, dílny, solidní podmínky pro tvůrčí proces. A tak po dvaceti sezonách divadla PONEC se dočkáme v roce 2021 vlastní zkušebny – Studia Krenovka – a do toho nás čeká náročný projekt rekonstrukce bývalých žižkovských lázní, kde plánujeme 4 zkušebny, dílny, co-working space, wellness pro rehabilitaci a snad i zvukové studio, to vše v těsné blízkosti PONCE, což je velká výhoda.“

Díky svým pracovním aktivitám jste spolupracovala s řadou osobností. Na koho ráda vzpomínáte a s kým byste ještě ráda spolupracovala?

„Mám za sebou nezapomenutelná setkání s velkými osobnostmi světové scény, za všechny Bill T. Jones, Trisha Brown, Ohad Naharin nebo neuvěřitelně skromný Merce Cunningham… a asi největší zážitky mi přinesl Jiří Kylián, ta jeho lidskost, smysl pro humor a velkorysost. Potkala jsem ale i lidi, kteří zdaleka tolik „nejsou vidět“, přesto za nimi stojí spousta práce a výsledky, bez nich bychom ta známá jména vlastně neměli šanci objevit. Ať už to byl Sam Miller v USA, Bob Palmer nebo John Ashford v UK, měla jsem štěstí na skvělé lidi a mám ho i tady v Čechách. Nejvíc mě určitě ovlivnil můj otec, ale zrovna tak si vážím svého týmu, bez něj bych toho nikdy tolik nedokázala. Baví mě práce s mladým týmem i fakt, že mám komu ty zkušenosti i vize předávat.“

 V roce 2003 jste byla prezidentem Francie jmenována Rytířem za zásluhy. Co to pro Vás znamená?

„To byla velká pocta, celkově vnímám, že si mé práce v zahraničí velmi cení, protože tam má náš obor prostě delší historii a uznání. Ale i u nás se pohled na současné taneční a pohybové umění s lety mění, a to je dobře.”

 Umíte vůbec odpočívat? Někde jste přiznala, že ráda hrajete volejbal…

„Právě volejbal je fantastická forma aktivního odpočinku. Zrovna tak miluju moře, potápění, ale taky lyžování nebo pobyt v přírodě u nás v Čechách, to si vždy „vyčistím hlavu“. Faktem je, že jsem ,workoholik´, ale není to neléčitelné.  Mým dětem už je přes dvacet a stále nás baví jezdit spolu na dovolenou, tam mám od nich zákaz otevřít počítač. Nicméně patřím ke generaci, která si silně uvědomuje cenu svobody, musela jsem si ji vydobýt a dobře vím, že svoboda stejně jako nezávislost znamená také velkou odpovědnost.“

Yvona Kreuzmannová se narodila 21. 4. 1963 v Praze jako Yvona Nováková, ale známá je jako Yvona Kreuzmannová po svém prvním manželovi herci Františku Kreuzmannovi. Vystudovala gymnázium a teorii tance na HAMU a na ročním stipendiu ve Francii na pařížské Sorbonně a na Univeristé Paris VIII. V roce 1990 byla tiskovou mluvčí festivalu Tanec Praha. V roce 1991 založila občanské sdružení Tanec Praha, které se stalo pořadatelem festivalu TANEC PRAHA a ona jeho ředitelkou a dramaturgyní,  provozuje taneční divadlo PONEC. Absolvovala řadu zahraničních stáží a ve Francii byla jmenována Rytířem řádu za zásluhy. Má dvě děti.

Foto: Eva Smolíková, Vojtěch Brtnický

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V dubnu 2021 nový ročník!

Přihlašování na „Českou taneční platformu 2021“ je otevřeno!

Ani v této době koronaviru neklesáme na mysli a kromě letošního ročníku, který byl přesunutý na listopad 2020, pracujeme už i na ročníku dalším, který se bude konat 10.–14. května 2021.

ČTP je nejen festival, přinášející pestrý výběr děl z české taneční scény, ale i platforma pro lidi, kteří žijí současným tancem.

Můžete proto využít jak možnost prezentovat své dílo před významnými zahraničními a tuzemskými hosty, tak skvělou příležitost pro intenzivní networking, sdílení zkušeností, (nejen) platformových zážitků a vzájemných inspirací.

Svá díla přihlašujte nejpozději  do 17. 1. 2020 prostřednictvím formuláře ZDE .

Podmínky a základní kritéria naleznete ZDE.

Těšíme se na vaše přihlášky!

Sdílet

Kontakty: zuzana.bednarcikova@tanecpraha.eu

a Tanec Praha z. ú.(Česká taneční platforma,

https://tanecniplatforma.cz/)

Česká taneční platforma

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

SE.S.TA a její nabídka pro rok 2020

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA se našim čtenářům letos částečně se svými plány svěřilo. Tentokrát vám však pěkně vcelku, na jednom talíři, nabízí menu na příští rok 2020. A pozor! Na některé programy se můžete hlásit zvýhodněně ještě do konce roku letošního!!!

OPEN CALL PEDAGOGICKÝ SEMINÁŘ 2020
7. – 9. 3. 2020 Praha, HAMU

Pro všechny pedagogy se zájmem o další rozvoj svých kompetencí a poznávání nových metod a přístupů k výuce. Vítáni jsou i taneční interpreti a choreografové. Seminář je akreditován MŠMT ČR.

Již tradičně na jaře pořádá Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA pedagogický seminář, který sleduje cíl obohatit know-how pedagogů díky užití know-how choreografů. Během semináře dochází ke sdílení nástrojů pro analýzu a k porovnávání různých pedagogických přístupů, systémů a filozofií.
Seminář povedou Anna Sedlačková (SK/CZ) a Jean-Christophe Paré (FR).

Semináře pod vedením SE.S.TA jsou pro mne vždy přínosem a vyznačují se vysokou kvalitou. Zajímám se o přesahy tance do sociální sféry, tedy i do sféry školství. Většinu věcí, které jsme si na semináři vyzkoušeli, mohu rovnou využít ve své pedagogické praxi.” říká přední pedagožka za Zadní Ředice Jaroslava Vojáčková

HLASTE SE DO KONCE ROKU ZA ZVÝHODNĚNOU CENU!!!

REZIDENCE PRO CHOREOGRAFY S KOUČINKEM

Mezinárodní choreografická rezidence pod vedením etablovaných kouček Kathy Casey (CA) a Alice Chauchat (FR/DE). Do 28. února přijímáme přihlášky na rok 2020. Využijte jediněčnou šanci rozvíjet svoji práci v mezinárodním kontextu a s podporou zkušených umělců.

Účast na Rezidenci pro choreografy s koučinkem pro mne byla smysluplnou a bohatou zkušeností. Komplexní program a dobře vedený proces mě nutily dívat se na svou práci v různých formách. Počínaje organizačními otázkami přes výběr zkušebních místností, odborné znalosti Marie Kinsky až po technický tým pro závěrečné představení našich prací, všechno bylo skvělé. Nejdůležitější pro mě ale byl kouč, jehož profesionální přístup k mé práci byl hluboký, bystrý a silný, ale nikdy škodlivý.“ neznámá choreografka, účastnice Rezidence pro choreografy s koučinkem

Každý rok se rezidence účastní několik českých choreografů, kteří pak zpravidla úspěšně uvedou premiéru svého projektu a často jsou na základě spolupráce s koučem zváni do zahraničí. Umělci a projekty, na kterých na Rezidenci pro choreografy s koučinkem pracovali, se také často dostávají do výběrů v rámci prestižních událostí jako je Česká taneční platforma, Pražské Quadriennale a další.

„Nejlepší mi na tom přijde možnost otevírat svoji tvorbu, smýšlení, sdílet otázky a předkládat otevřeně rozpracovanou práci. Skvělé je, že každý den je možnost práci ukázat v jakékoliv fázi a dostat připomínky, dostat možnost se zeptat na to, po čem jdeme, ale také získat několik úhlů pohledu na tutéž věc. Přijde mi skvělé́, že je to dělané́ nenátlakovou formou – můžeš, ale nemusíš prezentovat, je to na tobě.“ Michaela Raisová, účastnice Rezidence pro choreografy s koučinkem

SE.S.TA & ROUNDABOUT EUROPE
NABÍZÍ REZIDENCE VE DVOU EVROPSKÝCH ZEMÍCH

V rámci Roundabout Europe 2020 bude opět spolupracovat pět open-air festivalů a pět umělců! V roce 2020 má šanci využít tuto skvělou příležitost pět nových zájemců, kteří připravují outdoorová představení, hlásit se mohou do 15. prosince 2019.

Roundabout Europe buduje už druhým rokem evropský okruh rezidencí a festivalů outdoorového umění a zaměřuje se na umělecké skupiny, které jsou ve fázi rozvoje nebo ve své tvorbě dospěly do zlomového bodu. Projekt má za sebou úspěšný rok, kdy pět různých umělců nebo skupin pracovalo na svých projektech v různých zemích. V roce 2020 má šanci využít tuto skvělou příležitost pět nových zájemců.

Eliška Brtnická na festivalu Spoffin

Open-air festivaly

Program Roundabout Europe byl vytvořen pěti hlavními partnery, kteří jsou všichni řediteli uznávaných outdoorových festivalů z celé Evropy: Imaginarius z Portugalska, KoresponDance festival z Česka, Out There z Velké Británie, Passage Festival z Dánska a Spoffin Festival z Nizozemska, který je koordinátorem projektu.

OPEN CALL REZIDENČNÍ PROGRAM 2020 a
PODPORA Z FONDU KoresponDance
Zámek Žďár nad Sázavou

Pro rok 2020 opět nabízíme rezidenční program v areálu Zámku Žďár nad Sázavou. V rámci programu poskytujeme umělcům zázemí pro přípravu představení, čas na výzkum, prostor k setkání a sdílení otázek i zkušeností. Prioritně chceme podporovat choreografy, ale jsme otevřeni i tvůrčím projektům z oblasti divadla, literatury, hudby, cirkusu. Hostíme též mezikulturní setkání umělců ze zahraničí s českými tvůrci.

Marie Gourdain a tYhle, Medúza

lOTEVŘENÉ TERMÍNY REZIDENCÍ:

SE.S.TA v ALTĚ dnes a zítra!

To není legrace – apríl! Choreografické fórum s předními odborníky je součástí České taneční platformy!

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA právě pořádáChoreografické fórum“. Tradičně je součástí doprovodného programu České taneční platformy. 

Dnes v úterý 2. dubna a ve středu 3. dubna od 12 hodin ve Studiu ALTA, v Praze Holešovicích.

Bude se na něm diskutovat o taneční dramaturgii na základě zhlédnutých představení na „platformě”.

Letošními hosty jsou americko-francouzská taneční teoretička, umělkyně, koordinátorka festivalu Video Dance Festival of Burgundy působící v Paříži, zabývající se tématem expandované choreografie Marisa Hayes a italský profesor historie performance a divadla na Akademii Susanne Beltrami v Miláně Lorenzo Conti, který ve svém výzkumu analyzuje pojem publikum.

Věříme, že jste na tuto důležitou součást České taneční platformy nezapomněli!

Michaela Nováková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN