Devátý „KoresponDance“

Bude znovu mezinárodní a tradičně roztančí Prahu i Žďár nad Sázavou! ֍ Letošní kulturní léto tím pádem nepřijde o všechny festivaly. ֍

Pořadatelé „KoresponDance“ – tradičního festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu – se rozhodli nepřetrhnout kontinuitu a už po deváté přivítají diváky. V červnu v Praze v karlínské Invalidovně a v červenci pak na zámku ve Žďáru nad Sázavou. Na rozdíl od minulého roku situace umožní přivézt i zahraniční hvězdy. Festival, který se vždy konal zejména open-air, si publikum tentokrát užije venku celý. „KoresponDance 2021“ přinese festivalovou atmosféru i bezpečné komorní prostředí.

KoresponDance“ je festival naditý tancem, akrobacií, akcemi a vystoupeními, nad kterými se až tají dech. První festivalový den letošního ročníku můžeme očekávat 24. června v Praze na zahradě karlínské Invalidovny. Diváci se budou moci těšit na taneční battle, workshop a tři představení.

„Fling“

Obyvatele Žďáru na Sázavou pak, v rámci „KoresponDance in the City“, budou ve dnech od 14. do 16. července náhodně překvapovat umělci v nejrůznějších zákoutích města. „KoresponDance“ pak vyvrcholí o víkendu od 16. do 18. července na zámku ve Žďáru nad Sázavou. „Přes všechny strasti, které pandemie koronaviru do světa kultury vnesla, si vážíme toho, že se můžeme znovu setkat. Jsme šťastní, že můžeme i letos s ,KoresponDance´ přivézt lidem kulturu, o kterou byli více než rok ochuzeni. Navíc tento rok bude náš festival opět mezinárodní, diváci se budou moci těšit nejen na české umělce, ale i ty zahraniční,“ říká ředitelka festivalu Marie Kinsky.

KoresponDance 2021 v bezpečném a komorním prostředí

Hlavní víkendový program, ve Žďáru nad Sázavou, je koncipovaný jako několik malých samostatně uzavřených festivalů, vždy pro limitovaný počet diváků. V průběhu tříhodinového bloku bude publikum moci zhlédnout tři představení. V mezičasech bude hrát kapela, k dispozici budou i stánky s občerstvením.

Takové bloky se během víkendu odehrají celkem čtyři, jeden v pátek, dva v sobotu a jeden v neděli. „Bezpečnost diváků a performerů je pro nás prioritou, proto jsem se rozhodli přistoupit k možná netradičním bezpečnostním opatřením, v podobě bloků. Zahraniční performeři jsou někteří již naočkovaní, u jiných počítáme s karanténou, každopádně je vše velmi dobře ošetřeno a jsme rádi, že nám všichni vystupující vyšli vstříc. Zároveň čekáme, jaká vládní nařízení se nás budou týkat v rámci testování návštěvníků. Samozřejmě se jim přizpůsobíme,“ vysvětluje PR manažerka KoresponDance Michaela Kessler.

Dostane se i na tradiční doprovodný program. V další části zámeckého areálu budou probíhat workshopy a v Letním tanečním kině se budou promítat filmy. Do každé sekce festivalu bude oddělený vstup s omezeným počtem návštěvníků.

James Batchelor

Na co se těšit?

Program devátého ročníku KoresponDance je již znám. 24. června v Praze proběhne světová premiéra open-air show Etta Ermini Dance Theatre: „OQDA“. První reprízy tohoto vystoupení pak budou součástí víkendového programu na zámku. V samotném Žďáru nad Sázavou se pak divákům představí performerské duo Gracie May Marshall a Cristian Fierro. Ti divákům představí „Fling“ – hravý a emocemi nabitý duet hula hoop tanečnice a akrobata. Publikum se též může těšit na taneční vystoupení Jamese Batchelora v performanci „HYPERSPACE“, která byla v roce 2019 zařazena mezi dvacet nejlepších tanečních představení v Evropě.

Více informací na: www.korespondance.cz

Foto: Konektor

Martina Hrašová

pro TANEČNI MAGAZÍN

Záhada nikoli zednářská

FysioART zraje jak víno z hroznů. ֍ Kai se tedy neztratil! ֍ Paní Kouzelná byla kouzelná. ֍ Skvělá obrazová stránka. ֍ Nabitých čtyřicet minut. ֍ Jmenovec fotbalového reprezentanta tahounem (nejen) na jevišti. ֍

Titul nového „filmově divadelního kousku“ FysioARTu – „Záhada lóže číslo 13“ – zcela jasně napovídá, že určitě nepůjde o lóži zednářskou. Nýbrž tu divadelní. A příznivcům tohoto souboru, či pravidelnému čtenáři recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU, bude nad slunce jasnější, že se v tomto případě opět jedná o divadlo – ve Varnsdorfu.

Právě na prknech, ale i v zákulisí a ostatních zákoutích, tamějšího Městského divadla, totiž vznikla – stejně filmově snímanou formou – již úspěšná „Divadelní detektivka“. A celý útlý realizační tým, v čele s manželským duem Strejčkových, i tentokrát dokazuje, že má dokonale prozkoumán a zmapován varnsdorfský (nikoli pouze) divadelní terén. Avšak zejména potvrzuje fakt, jak ušel, od prvního filmově realizovaného představení „Za zrcadlem“, velký kus cesty. Nejen té divadelní a scenáristické, ale zejména ve filmovém umění.

Za nejsilnější motivy, ba vrcholy celé této inscenace, bych vyvýšil nesmírně silné motivy prázdnoty, nenaplněnosti až zoufalství. Ty však nikdy nejsou divákovi servírovány jednoznačně depresivní formou. Někdy zde stačí symbol, náznak a jindy celá scénka. Zavřené vchodové dveře, prázdná sedadla, vchodový závěs, coby symbol stažené opony… Vhodnými kontrasty je průběžně tento rys beznaděje kompenzován hravostí i humornou nadsázkou. Prostě, zrcadlo současné „koronavirové krize“, které je správně nastaveno. I náležitě vyleštěno…

Již tradičně kvalitní součástí i této hry v podání FysioARTu je výborná hudební stránka. Nevtíravá, leč spíše v druhém plánu naléhavě působící, muzika celou inscenaci určitě povyšuje. Občas je i určitým kontrastem dění na scéně. Ve vážných pasážích někdy odlehčuje a naopak.

Smutné pohádky Hanse Christiana Andersena, na  motivy jedné z nichž  je „Záhada“ napsána, jsou nostalgické. Inscenace Hany Strejčkové má však v sobě silný náboj naděje. A zcela jistě nespěje k andersenovskému, spíše bezvýchodně beznadějnému až komickému, tápání světem či tragickému konci.

Čas této divadelní i filmové produkce zároveň se o pouhých pět minut nekryje s nedávnou „Detektivkou“, jíž soubor připravil počátkem letošního února. Je, již na zběžný pohled, velmi patrné, že obzvláště kameraman a střihač tentokrát dokázali ještě větší kontinuity díla, přičemž se nikterak – v určitých momentech – nezpronevěřili ani módní klipovitosti.

Zcela bez mučení se přiznám, že jsem nejprve, při čtení osob a jejich obsazení, nějakým omylem přehlédl roli Kaie. Což se však snad (ani tím omylem) nemůže stát při filmovém sledování „Záhady“. Jmenovec fotbalového reprezentanta Filip Novák v této roli opět nezklamal. S touto postavou si poradil s patřičným prožitkem, ale zároveň nonšalancí, nadhledem i celkovou elegancí. Nadto se podílel i na kostýmní výpravě. Kouzelná je i Dana Bílková přímo v roli Paní Kouzelné. Tradičně nezklamala ani Hana Strejčková v roli Gerdy. Svým způsobem kouzelný je však i alchymistický „hokus-pokusář“ Václava Špičky. Vysoký standard drží, jako obvykle, Tereza Rauch, půvab i éteričnost dodává inscenaci naopak Víla s houslemi v interpretaci Štěpánky Křížové a Pan Pohádkář Miroslava Řebíčka zas tvrdí „muziku“ jinak. Divadelně. Na všech výkonech herců je znát, že již mají daleko více pod kůží hraní „pro“ a „na“ kameru.

Ke zdánlivě nenápadným, leč v chápání jevištního celku velice důležitým atributům, patří celé výtvarné řešení této filmově divadelní inscenace. Je dobré, že výtvarné prvky, ani umělecké líčení nikterak nepřebíjejí hlavní smysl a nosné linie představení. Naopak, snaží se mluvit stejnou řečí…

Hana Strejčková se tentokrát vyjádřila k současné zdravotně-politické situaci svým způsobem, svou divadelní poetikou. Určitě však nesmírně silně a působivě.

»Záhada lóže číslo 13«

Autor, režie: Hana Strejčková

Dramaturgická spolupráce: Filip Novák

Hudební dramaturgie: Hana Strejčková

Kostýmy: Hana Strejčková, Filip Novák

Kamera: Tomáš Strejček

Čas: 39 minut 46 vteřin

Premiéra: 8.4. v 18.00 Městské divadlo Varnsdorf – on-line.

Hrají:

Divadelník: Filip Karda

Pan Pohádkář: Miroslav Řebíček

Kai: Filip Novák

Gerda: Hana Strejčková

Královna: Tereza Rauch

Paní Kouzelná: Dana Bílková

Alchymista: Václav Špička

Víla s houslemi: Štěpánka Křížová

Tvůrčí tým:

Experimenty pro alchymistickou laboratoř: Dana Bílková a Václav Špička

Make-up ART, masky: Zuzana Maibaumová

Technická spolupráce: Petr Tůma

Střih: Terezie Kožová

Fotografie: Štěpánka Křížová, Šimon Tomko

Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf a FysioART

Poděkování: Zuzana Zajíčková, ZŠ Edisonova Varnsdorf, Ivo Šafus, Markéta Elblová

Umělecká činnost FysioART je v roce 2021 podpořena granty Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.

Fotografie: Štěpánka Křížová a Šimon Tomko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Chcete napomoci statistice?

Sběr statistických dat pro potřeby mapování NEZÁVISLÉHO DIVADLA za rok 2019. Pospíchá! Uzávěrka 10. 11. 2020!!

V letošním výjimečném roce se na vás obracíme už podruhé – i když v jiné souvislosti. A tentokrát jménem nezávislého divadla jako celku. A to, abychom vás požádali o vaše statistická data za loňský rok 2019. Víme, že situace není růžová, ale přesto ještě jednou prosíme o spolupráci a pomoc. Stejné šetření jsme prováděli i před rokem a budeme ho provádět pravidelně každý rok. Kontinuita je ve statistice klíčová.

Formulář můžete vyplnit, nejpozději do 10. 11. 2020 právě zde.

Data získaná na jaře, kdy probíhalo mapování dopadů mimořádných opatření v souvislosti s pandemií koronaviru, měla bohužel jinou strukturu a pro mapování nezávislého divadla je třeba získat stejnou sadu dat jako za rok 2018.

Tento sběr dat vychází z potřeby získávat pravidelně přesná statistická data o fungování našeho sektoru. Tyto údaje slouží pro lepší argumentaci a rovněž jako „střelivo“ směrem k politikům a veřejné správě. Též pomáhají v advokacii za sektor nezávislého divadla. Nakonec, vědomí vlastní síly a vlastních schopností je zároveň důležité pro celý sektor.

Struktura poptávaných údajů částečně vychází ze statistik, které jste za rok 2019 už poslali NIPOSu, ale je zjednodušená a přizpůsobená našim potřebám. Vyplnění by vám nemělo zabrat mnoho času.

Prosíme vás o urychlené vyplnění a odeslání údajů. Formulář je možno vyplňovat OPAKOVANĚ pro různé druhy aktivit. A také se můžete ke svým datům vrátit a OPRAVIT je (link na úpravy ve vašem formuláři dostanete mailem po vyplnění a odeslání údajů).

Zaručujeme, že vámi poskytnutá data neposkytneme bez vašeho svolení třetím osobám a budeme je používat pouze v agregované, to znamená v anonymní, podobě.

V případě veškerých nejasností, nebo doplňujících otázek, mě, prosím, kontaktujte na e-mailu: petr.prokop@andcr.cz anebo na telefonu: 608 920 937.

Děkujeme,

Petr Prokop

člen Rady AND ČR

Sdílet

Ke stažení: andcrblack-5.jpg

Kontakt: Petr Prokop, petr.prokop@andcr.cz

Stránky: www.andcr.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Výstava plakátů Jana Schmida zahájena

Zajímavá výstava nejen plakátů inscenací populární „YPSILONKY“ v „GALERII VIHOHRADSKÁ 12“, v budově Českého rozhlasu, potrvá do konce října

Zahájení výstavy s názvem „DIVADELNÍ PLAKÁTY JANA SCHMIDA PRO STUDIO YPSILON“ proběhlo 1. 10. 2020 v „Galerii Vinohradská 12″, v budově Českého rozhlasu v Praze. Úvodní slovo na vernisáži, kterou otevřel malý koncert se zpěvy členů Studia Ypsilon, pronesl doc. PhDr. Jan Dvořák.

Interiér galerie po instalaci výstavy, ještě před samotnou vernisáží (Foto: Zdeňka Mlýnková)

Aktuální výstavu plakátů Jana Schmida jsme představovali těmito slovy: „Osobnost Jana Schmida –  k jehož jménu se váže hned několik (uměleckých) profesí, neboť je režisérem, dramatikem, spisovatelem, výtvarníkem, hercem, ale i profesorem pražské DAMU – se vyznačuje neobvyklou univerzalitou, širokým rozpětím a dostředností zároveň. Je z vzácného rodu lidí, kterým je vlastní merkuriální způsob myšlení. Lovec příznivých okamžiků. Provokatér nápadů, mistr nečekaných proměn se schopností orientace a rychlého rozhodování. Takto s myšlenkou „setrvávat vždy tam, kde se věci mění“ v roce 1963 založil ,STUDIO YPSILON´ – divadlo, jemuž svým originálním syntetizujícím způsobem vidění a chápání vtiskl nezaměnitelnou podobu, styl a poetiku, kterou od počátku, s důrazem na výrazové herectví, strategicky formuje a oživuje metodou improvizace, s využitím tvořivého potenciálu náhody. Jelikož Schmidova původní profese je výtvarnická, pro Studio Ypsilon v kontinuitě už více než padesáti let navrhuje také plakáty, jejichž nezaměnitelný rukopis, úzce provázaný s poetikou divadla, se stal neodmyslitelnou součástí vizuální image této dnes již legendární divadelní scény. Tentokrát se spíš menší výstava Schmidových afiší, odjakživa se pro svou výraznou osobitost zcela vymykajících běžné plakátové produkci, soustřeďuje především na autorovu tvorbu ze současnosti a nedávné minulosti, s jen malým doplněním o plakáty z raného období Studia Ypsilon jako připomínky souvislostí a kontinuity.“

Schmidovu výstavu uvedl někdejší šéfredaktor časopisu Scéna, divadelní teoretik i organizátor doc. PhDr. Jan Dvořák (Foto: Zdeňka Mlýnková)

K tomu vybíráme a volně citujeme z úvodní řeči Jana Dvořáka:Mám to štěstí, že plakáty Jana Schmida mohu sledovat již padesát let. Toto kontinuum považuji za zázrak, přičemž nejde pouze o jeho plakáty a výtvarnou publicitu spjatou s divadelním děním, ale i jeho knižní produkci. Asi bychom marně hledali v našem divadelnictví srovnání co do rozsahu a rozpětí tvorby, kterou je u Jana Schmida důležité vnímat jako celek. To se týká i jeho plakátů, které chápu jako tekutý seriál, který nemá analogii ani v předválečném, ani v pozdějším či současném divadelním kontextu. I díky nim se ,Ypsilonka´ v horizontu celé české kultury ukazuje už jako obrovitá stavba, jako navršený a nepřehlédnutelný mrakodrap, jehož nedílnou součástí je dosud stále kriticky nepojmenovaný fenomén šedesátých let.“

Záběry plakátů dvou inscenací populárního divadla (Foto: Eva Smolíková)
Z hudebního zahájení výstavy: v popředí zpívající herec Jan Jiráň a známý jazzový kontrabasista František Uhlíř (Foto: Zdeňka Mlýnková)

I v době koronavirové pandemie byla atmosféra vernisáže vynikající, byť k lítosti všech se autor sám, nečekaně „uvízlý“ na dálnici cestou z Brna, nedostavil a v kontaktu mohl být pouze telefonicky. Navzdory nepohodlným rouškám byla nálada uvolněná, k čemuž také přispělo živé „ypsilonské hudbaření“, tentokrát zastoupené jazzově odlehčenou hrou a zpěvem Jana Jiráně za doprovodu Františka Uhlíře, Jana Bradáče, Dominika Renče a Jana Nohy. Jako přídavek dále zazněla píseň „Chodidla“ v podání Jana Bradáče a Jana Večeři, který zde zazpíval také svou píseň „Mlynářka“. Družná nálada vernisáže se příjemně protáhla.

Herci populární Ypsilonky jsou nesmírně muzikální, což dokázali i na slavnostním zahájení výstavy Jana Schmida (v pozadí si všimněte historických rozhlasových artefaktů a rádii, jež jsou součástí trvalé expozice v „GALERII VINOHRADSKÁ 12″) (Foto: Eva Smolíková)

Na výstavě je představeno celkem šestadvacet plakátů, v počtu navíc zdvojených také nápaditým vystavením jejich rubových stran s programy k inscenacím. Dále je zde možné vidět i výběr ze Schmidových knih, jím také ilustrovaných, anebo zhlédnout dokument o Janu Schmidovi, který v roce 2010 natočil Aleš Kisil v rámci televizního cyklu „Česká divadelní režie“.

Plakáty byly vystaveny jednak z hlavní, pohledové, strany, ale byla odhalena i jejich rubová strana, která obsahuje informativní text i fotografie o inscenaci (Foto: Eva Smolíková)

Pro veřejnost bude výstava, v suterénu staré budovy českého rozhlasu, otevřena po celý říjen. A to každé pondělí od 12 do 18 hodin a každý čtvrtek od 12 do 14 hodin.

Foto: Eva Smolíková a Zdeňka Mlýnková

Připravila: Eva Kulová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pozn. TM: Text článku je převzat od PR oddělení „Studia Ypsilon“.