Dílna všímavosti – speciální uvedení s Václavem Kunešem a Helenou Arenbergerovou
KALEIDOSCOPE: DÍLNA VŠÍMAVOSTI
Speciální uvedení s Václavem Kunešem
a Helenou Arenbergerovou
21. října 2024, 18:00
HAMU – Meditační zahrada a Odpočívárna U Bílého Jelena
Ruka mine bok, slovo probudí oči, chodidlem zazní hlas.
Vydechnout. Nadechnout. Zaměřit pozornost: detail akce, tělo člověka v prostoru. Zamlžit pohled. Zaostřit sluch. Naladit se. Naladit frekvenci. Slyšet. Zažít souznění s okolním prostředím, ale i rytmem svého srdce. Nechat se vést. Dotknout se. Věnovat se pozorování obyčejných věcí: obyčejných a samozřejmých tak, že jsme se odnaučili je vnímat. Může mě pozornost zaměřená k okolnímu světu přivést k sobě?
Přijměte pozvání do Dílny všímavosti, v níž hlavní roli spolu s účinkujícími hrají také pukliny ve zdi, večerní setmění, cizí hlasy, nebo vlastní tkaničky od bot. A pokud si to dovolíte, i vy sami. Do uší si u nás namícháte takovou hudbu, která naladí vaši pozornost vůči obyčejnému a přesto překvapivému. Zvuk povede vaše oči i celé tělo. Všechno kolem se stává choreografií, tancem, hrou.
Speciální uvedení s tanečníky Václavem Kunešem a Helenou Arenbergerovou a jejich intimním mezigeneračním duetem Where. Jejich pohybový projev ověnčený mnoha oceněními bychom mohli nazvat mistrovským. Jak ale mistrovství v tanci vzniká? Jeho základem je všímavost. Pozornost vůči okolnímu prostředí, lidem, i vůči každému pohybovému detailu svého vlastního těla každý den profesionálního i osobního života. Z odvahy dělat chyby, experimentovat. Hledat.
Pro účast je nutné si přinést vlastní mobil a sluchátka.
Režie a choreografie: Veronika Knytlová
Dramaturgie: Mish Rais
Hudba a sound design: Martin Tvrdý
Světelný design: Martin Krupa
Tvorba webu: Tomáš Javůrek
Performují: Václav Kuneš, Helena Arenbergerová, Kateřina Vernerová, Kristýna Koudelová, Filip Novák, Magdalena Kovářová
Foto: Adéla Vosičková
Producent: Mind Move, z. s.
Partner: HAMU
Podpořili: Státní fond kultury ČR, Nadace Život umělce, Městská část Praha 1
Premiéra: 25. dubna 2024, 17:30, Meditační zahrada HAMU
FysioART zraje jak víno z hroznů. ֍ Kai se tedy neztratil! ֍ Paní Kouzelná byla kouzelná. ֍ Skvělá obrazová stránka. ֍ Nabitých čtyřicet minut. ֍ Jmenovec fotbalového reprezentanta tahounem (nejen) na jevišti. ֍
Titul nového „filmově divadelního kousku“ FysioARTu – „Záhada lóže číslo 13“ – zcela jasně napovídá, že určitě nepůjde o lóži zednářskou. Nýbrž tu divadelní. A příznivcům tohoto souboru, či pravidelnému čtenáři recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU, bude nad slunce jasnější, že se v tomto případě opět jedná o divadlo – ve Varnsdorfu.
Právě na prknech, ale i v zákulisí a ostatních zákoutích, tamějšího Městského divadla, totiž vznikla – stejně filmově snímanou formou – již úspěšná „Divadelní detektivka“. A celý útlý realizační tým, v čele s manželským duem Strejčkových, i tentokrát dokazuje, že má dokonale prozkoumán a zmapován varnsdorfský (nikoli pouze) divadelní terén. Avšak zejména potvrzuje fakt, jak ušel, od prvního filmově realizovaného představení „Za zrcadlem“, velký kus cesty. Nejen té divadelní a scenáristické, ale zejména ve filmovém umění.
Za nejsilnější motivy, ba vrcholy celé této inscenace, bych vyvýšil nesmírně silné motivy prázdnoty, nenaplněnosti až zoufalství. Ty však nikdy nejsou divákovi servírovány jednoznačně depresivní formou. Někdy zde stačí symbol, náznak a jindy celá scénka. Zavřené vchodové dveře, prázdná sedadla, vchodový závěs, coby symbol stažené opony… Vhodnými kontrasty je průběžně tento rys beznaděje kompenzován hravostí i humornou nadsázkou. Prostě, zrcadlo současné „koronavirové krize“, které je správně nastaveno. I náležitě vyleštěno…
Již tradičně kvalitní součástí i této hry v podání FysioARTu je výborná hudební stránka. Nevtíravá, leč spíše v druhém plánu naléhavě působící, muzika celou inscenaci určitě povyšuje. Občas je i určitým kontrastem dění na scéně. Ve vážných pasážích někdy odlehčuje a naopak.
Smutné pohádky Hanse Christiana Andersena, na motivy jedné z nichž je „Záhada“ napsána, jsou nostalgické. Inscenace Hany Strejčkové má však v sobě silný náboj naděje. A zcela jistě nespěje k andersenovskému, spíše bezvýchodně beznadějnému až komickému, tápání světem či tragickému konci.
Čas této divadelní i filmové produkce zároveň se o pouhých pět minut nekryje s nedávnou „Detektivkou“, jíž soubor připravil počátkem letošního února. Je, již na zběžný pohled, velmi patrné, že obzvláště kameraman a střihač tentokrát dokázali ještě větší kontinuity díla, přičemž se nikterak – v určitých momentech – nezpronevěřili ani módní klipovitosti.
Zcela bez mučení se přiznám, že jsem nejprve, při čtení osob a jejich obsazení, nějakým omylem přehlédl roli Kaie. Což se však snad (ani tím omylem) nemůže stát při filmovém sledování „Záhady“. Jmenovec fotbalového reprezentanta Filip Novák v této roli opět nezklamal. S touto postavou si poradil s patřičným prožitkem, ale zároveň nonšalancí, nadhledem i celkovou elegancí. Nadto se podílel i na kostýmní výpravě. Kouzelná je i Dana Bílková přímo v roli Paní Kouzelné. Tradičně nezklamala ani Hana Strejčková v roli Gerdy. Svým způsobem kouzelný je však i alchymistický „hokus-pokusář“ Václava Špičky. Vysoký standard drží, jako obvykle, Tereza Rauch, půvab i éteričnost dodává inscenaci naopak Víla s houslemi v interpretaci Štěpánky Křížové a Pan Pohádkář Miroslava Řebíčka zas tvrdí „muziku“ jinak. Divadelně. Na všech výkonech herců je znát, že již mají daleko více pod kůží hraní „pro“ a „na“ kameru.
Ke zdánlivě nenápadným, leč v chápání jevištního celku velice důležitým atributům, patří celé výtvarné řešení této filmově divadelní inscenace. Je dobré, že výtvarné prvky, ani umělecké líčení nikterak nepřebíjejí hlavní smysl a nosné linie představení. Naopak, snaží se mluvit stejnou řečí…
Hana Strejčková se tentokrát vyjádřila k současné zdravotně-politické situaci svým způsobem, svou divadelní poetikou. Určitě však nesmírně silně a působivě.
»Záhada lóže číslo 13«
Autor, režie: Hana Strejčková
Dramaturgická spolupráce: Filip Novák
Hudební dramaturgie: Hana Strejčková
Kostýmy: Hana Strejčková, Filip Novák
Kamera: Tomáš Strejček
Čas: 39 minut 46 vteřin
Premiéra: 8.4. v 18.00 Městské divadlo Varnsdorf – on-line.
Hrají:
Divadelník: Filip Karda
Pan Pohádkář: Miroslav Řebíček
Kai: Filip Novák
Gerda: Hana Strejčková
Královna: Tereza Rauch
Paní Kouzelná: Dana Bílková
Alchymista: Václav Špička
Víla s houslemi: Štěpánka Křížová
Tvůrčí tým:
Experimenty pro alchymistickou laboratoř: Dana Bílková a Václav Špička
Make-up ART, masky: Zuzana Maibaumová
Technická spolupráce: Petr Tůma
Střih: Terezie Kožová
Fotografie: Štěpánka Křížová, Šimon Tomko
Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf a FysioART
Poděkování: Zuzana Zajíčková, ZŠ Edisonova Varnsdorf, Ivo Šafus, Markéta Elblová
Umělecká činnost FysioART je v roce 2021 podpořena granty Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.
„Záhada lóže č. 13“ oživuje pohádky, které už rok v divadle spí…
Jemně napínavý pohádkový příběh o záhadných obyvatelích varnsdorfského divadla rozvíjí otázku, co asi dělají pohádkové postavy, když se už dlouhé měsíce nehraje. Diváci se mohou vydat na společnou cestu s Kaiem a Gerdou, Ledovou královnou, Paní Kouzelnou, či Alchymistou a s dalšími bytostmi za tajemným světlem, které probouzí k životu pohádky. Stačí špetka prachu, pár kapek začarované tekutiny a je tu jiskra, jež zažehne život, o němž ani netušíme. Jen jeden jediný člověk, který najde lóži č. 13, prožije noc, o které se mu ani nesnilo. Divadlo nespí, divadlo žije.
»Záhada lóže č. 13«
Hrají:
Divadelník: Filip Karda
Pan Pohádkář: Miroslav Řebíček
Kai: Filip Novák
Gerda: Hana Strejčková
Královna: Tereza Rauch
Paní Kouzelná: Dana Bílková
Alchymista: Václav Špička
Múza s houslemi: Štěpánka Křížová
Fotografie: Štěpánka Křížová, Šimon Tomko
Poděkování: Zuzana Zajíčková, ZŠ Edisonova Varnsdorf, Ivo Šafus, Markéta Elblová
Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf a FysioART
Umělecká činnost FysioART je v roce 2021 podpořena granty Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.
Premiéra 8. 4. v 18.00 Městské divadlo Varnsdorf – on-line.
Dvě recenze v jednom! ֍ Čili: dvakrát psáno z videa. ֍ Konkrétně tituly „Divadelní detektivka“ a „Kabaret Nasucho/Na sucho“ od FysioARTu. ֍ Proč ve Varnsdorfu zanikl ke dni 30. 6. 1963 stálý soubor? ֍ A kde se vzaly moderní blistry? ֍
Detektivka z divadelního zákulisí a zákulisních her
Dne 11. 2. 2021 proběhl stream obnovené premiéry, vlastně „divadla na divadle na třetí“. Legendární „Divadelní detektivka“ o zákulisních hrách Městského divadla Varnsdorf v roce 1963. Vznikla na motivy skutečných událostí posledního představení stálého souboru.
Diváci mohou vidět více než půlhodinový retro příběh plný symbolů a více či méně skrytých či obnažených jinotajů.
Jedná se o exkurz do historie. Do roku 1963. Přesně do 30. června, což bylo datem posledního představení stálého souboru Městského oblastního divadla Varnsdorf. Konkrétně při přípravě inscenace Čechovova „Racka“. Roku 1993 se skupina nadšenců snaží celý příběh zrekonstruovat… Právě proto jsem si vypůjčil do titulku část názvu dávného televizního seriálu o komunistickém tajemníkovi „Okres na severu“.
Dlužno podotknout, že FysioART si tuto inscenaci vyzkoušel před časem, v rámci divadelních prohlídek zákulisí. Takže, vlastně „divadlo na čtvrtou“?
Ve vlastním představení je minimum dialogů. Ty by se, v součtu, smrskly do necelé minuty. Vše je postaveno na choreografii a jevištním i filmovém aranžmá. A v neposlední řadě i na vhodné hudební dramaturgii a interpretaci Terezy Rauch.
Hned úvodem je třeba vyzdvihnout mistrnou kameru Tomáše Strejčka. Ta je místy subjektivní, ale často se snaží o jistou retro-objektivitu. A daří se jí to. Obzvláště v práci s detaily. Ruku v ruce s ní umocňuje náladu vhodná práce se světly. Zvláště těmi modrými, která jsou i určitým leitmotivem představení.
Zcela jistě je nutné pochválit přípravu dobových rekvizit. Od skutečných mazet s lístky na představení, přes šatnové bločky, dobový telefonní přístroj, psací stroj značky Consul i šatnové osvětlení na šňůrky s olivkami.
Jediná věc zde poněkud historicky nehraje. Moderní kovově plastové blistry s léky! Takové se začaly používat někdy počátkem osmdesátých let minulého století. V oné době byly míněné a zmíněné „uklidňující“ prášky spíše v plastových „zašupovacích“ krabičkách. A možná, že by v rámci autenticity (i určité potřebné divadelně filmové nadsázky) napomohlo pití vína z historických tlustostěnných skleniček od hořčice? Ale kde je dnes sehnat?
Ocenit je třeba i práci s (pouze zdánlivými) detaily. Nástěnku s nápisem „ČSR“ – namísto „ČSSR“. Osekanou „socialistickou“ pěticípou hvězdu, připomínající tak trochu svastiku. A skvělá je i narážka na někdejšího nejvyššího komunistického „kulturträgera“ Müllera. Místní Varnsdorf snad nejlépe dokumentuje unikátní krabička s „historickými“ dámskými punčocháčemi z tamější továrny Elite!
Bylo by toho ještě více k pochválení. Nejen skvělé civilně laděné herecké výkony…
TANEČNÍ MAGAZÍN však, hoden svému jménu, musí závěrem zhodnotit perfektní choreografii i onu režijní práci s herci. Což akcentuje i – již pochválená – kamera.
»DIVADELNÍ DETEKTIVKA«
Čas: 33 minuty 44 sekundy
Uvádí: FysioART a Městské divadlo Varnsdorf
Námět, scénář: Hana Strejčková
Režie: Hana Strejčková
Kamera: Tomáš Strejček
Střih: Terezie Kožová
Technika: Petr Tůma
Make-up ART: Zuzana Horčičková Maibaumová
Fotografie: Ivo Šafus, Štěpánka Křížová
Kresby: Lenka Lea Nováková
Catering: Zuzana Zajíčková
Obsazení:
Umělecký šéf – Miroslav Řebíček
Sólistka – Alena Štěpánová
Herec – Filip Novák
Tanečnice – Barbora Ješutová
Nápověda – Hana Strejčková
Soudruh – Libor Ulovec
Grafik – Roman Winter
Šatnářka, Pianistka – Tereza Rauch.
A zde máte možnost celé filmově divadelní dílo vidět:
Kabaret postavený na hlavu
Kde končí svoboda jedince? A kde lidstva? Jaké jsou výkony herců bez odezvy těch, pro které hrají?
Nejen na tyto dotazy se snaží hledat odpovědi »Kabaret Nasucho/Na sucho«, premiérovaný na streamu ve čtvrtek 25. února 2021.
A také nikoli pouze na výše nadhozenéotázky se snaží moderními výrazovými prostředky odpovědět autorka, režisérka i jedna z interpretek Hana Strejčková a celý její FysioART. Tradičně s nepřeberným množstvím choreografických a akrobaticky laděných nápadů. Místy hraničících až s vrcholnými gymnastickými prvky.
Ne nadarmo se říká, že klaun je ve své podstatě vlastně melancholický člověk. A v tomto případě se dostává do smutné polohy i celý, původně vlastně rozjuchaný, kabaret.
Vyznění celého představení napomáhá – stejně jako u „Divadelní detektivky“ – mistrná kamera Tomáše Strejčka. A vyzdvihnu i výtečnou práci střihačky Terezy Kožové. Tentokrát je obé ještě o poznání dynamičtější. Rovněž je hodno třeba zmínit i střídmé, ale velmi působivé nasvícení, které dává vyniknout nejen oné dynamice, ale celé náladě hořkosladkého kabaretu.
»Kabaret Nasucho/Na sucho«
Čas:21 minuta 16 sekund
Námět, scénář, režie: Hana Strejčková
Kamera: Tomáš Strejček
Střih: Terezie Kožová
Klavír, hudební dramaturgie a hudba: Tereza Rauch
Hrají čili v pohybu:Veronika Smolková, Hana Strejčková
Produkce: FysioART
Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf.
Obě krátkometrážní divadelně filmová díla FysioARTu, myslím, beze zbytku naplňují to, co si předsevzala. A zcela určitě přináší i něco navíc…
