„Záhada lóže č. 13“ oživuje pohádky, které už rok v divadle spí…
Jemně napínavý pohádkový příběh o záhadných obyvatelích varnsdorfského divadla rozvíjí otázku, co asi dělají pohádkové postavy, když se už dlouhé měsíce nehraje. Diváci se mohou vydat na společnou cestu s Kaiem a Gerdou, Ledovou královnou, Paní Kouzelnou, či Alchymistou a s dalšími bytostmi za tajemným světlem, které probouzí k životu pohádky. Stačí špetka prachu, pár kapek začarované tekutiny a je tu jiskra, jež zažehne život, o němž ani netušíme. Jen jeden jediný člověk, který najde lóži č. 13, prožije noc, o které se mu ani nesnilo. Divadlo nespí, divadlo žije.
»Záhada lóže č. 13«
Hrají:
Divadelník: Filip Karda
Pan Pohádkář: Miroslav Řebíček
Kai: Filip Novák
Gerda: Hana Strejčková
Královna: Tereza Rauch
Paní Kouzelná: Dana Bílková
Alchymista: Václav Špička
Múza s houslemi: Štěpánka Křížová
Fotografie: Štěpánka Křížová, Šimon Tomko
Poděkování: Zuzana Zajíčková, ZŠ Edisonova Varnsdorf, Ivo Šafus, Markéta Elblová
Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf a FysioART
Umělecká činnost FysioART je v roce 2021 podpořena granty Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.
Premiéra 8. 4. v 18.00 Městské divadlo Varnsdorf – on-line.
Dvě recenze v jednom! █ Čili: dvakrát psáno z videa. █ Konkrétně tituly „Divadelní detektivka“ a „Kabaret Nasucho/Na sucho“ od FysioARTu. █ Proč ve Varnsdorfu zanikl ke dni 30. 6. 1963 stálý soubor? █ A kde se vzaly moderní blistry? █
Detektivka z divadelního zákulisí a zákulisních her
Dne 11. 2. 2021 proběhl stream obnovené premiéry, vlastně „divadla na divadle na třetí“. Legendární „Divadelní detektivka“ o zákulisních hrách Městského divadla Varnsdorf v roce 1963. Vznikla na motivy skutečných událostí posledního představení stálého souboru.
Diváci mohou vidět více než půlhodinový retro příběh plný symbolů a více či méně skrytých či obnažených jinotajů.
Jedná se o exkurz do historie. Do roku 1963. Přesně do 30. června, což bylo datem posledního představení stálého souboru Městského oblastního divadla Varnsdorf. Konkrétně při přípravě inscenace Čechovova „Racka“. Roku 1993 se skupina nadšenců snaží celý příběh zrekonstruovat… Právě proto jsem si vypůjčil do titulku část názvu dávného televizního seriálu o komunistickém tajemníkovi „Okres na severu“.
Dlužno podotknout, že FysioART si tuto inscenaci vyzkoušel před časem, v rámci divadelních prohlídek zákulisí. Takže, vlastně „divadlo na čtvrtou“?
Ve vlastním představení je minimum dialogů. Ty by se, v součtu, smrskly do necelé minuty. Vše je postaveno na choreografii a jevištním i filmovém aranžmá. A v neposlední řadě i na vhodné hudební dramaturgii a interpretaci Terezy Rauch.
Hned úvodem je třeba vyzdvihnout mistrnou kameru Tomáše Strejčka. Ta je místy subjektivní, ale často se snaží o jistou retro-objektivitu. A daří se jí to. Obzvláště v práci s detaily. Ruku v ruce s ní umocňuje náladu vhodná práce se světly. Zvláště těmi modrými, která jsou i určitým leitmotivem představení.
Zcela jistě je nutné pochválit přípravu dobových rekvizit. Od skutečných mazet s lístky na představení, přes šatnové bločky, dobový telefonní přístroj, psací stroj značky Consul i šatnové osvětlení na šňůrky s olivkami.
Jediná věc zde poněkud historicky nehraje. Moderní kovově plastové blistry s léky! Takové se začaly používat někdy počátkem osmdesátých let minulého století. V oné době byly míněné a zmíněné „uklidňující“ prášky spíše v plastových „zašupovacích“ krabičkách. A možná, že by v rámci autenticity (i určité potřebné divadelně filmové nadsázky) napomohlo pití vína z historických tlustostěnných skleniček od hořčice? Ale kde je dnes sehnat?
Ocenit je třeba i práci s (pouze zdánlivými) detaily. Nástěnku s nápisem „ČSR“ – namísto „ČSSR“. Osekanou „socialistickou“ pěticípou hvězdu, připomínající tak trochu svastiku. A skvělá je i narážka na někdejšího nejvyššího komunistického „kulturträgera“ Müllera. Místní Varnsdorf snad nejlépe dokumentuje unikátní krabička s „historickými“ dámskými punčocháčemi z tamější továrny Elite!
Bylo by toho ještě více k pochválení. Nejen skvělé civilně laděné herecké výkony…
TANEČNÍ MAGAZÍN však, hoden svému jménu, musí závěrem zhodnotit perfektní choreografii i onu režijní práci s herci. Což akcentuje i – již pochválená – kamera.
»DIVADELNÍ DETEKTIVKA«
Čas: 33 minuty 44 sekundy
Uvádí: FysioART a Městské divadlo Varnsdorf
Námět, scénář: Hana Strejčková
Režie: Hana Strejčková
Kamera: Tomáš Strejček
Střih: Terezie Kožová
Technika: Petr Tůma
Make-up ART: Zuzana Horčičková Maibaumová
Fotografie: Ivo Šafus, Štěpánka Křížová
Kresby: Lenka Lea Nováková
Catering: Zuzana Zajíčková
Obsazení:
Umělecký šéf – Miroslav Řebíček
Sólistka – Alena Štěpánová
Herec – Filip Novák
Tanečnice – Barbora Ješutová
Nápověda – Hana Strejčková
Soudruh – Libor Ulovec
Grafik – Roman Winter
Šatnářka, Pianistka – Tereza Rauch.
A zde máte možnost celé filmově divadelní dílo vidět:
Kabaret postavený na hlavu
Kde končí svoboda jedince? A kde lidstva? Jaké jsou výkony herců bez odezvy těch, pro které hrají?
Nejen na tyto dotazy se snaží hledat odpovědi »Kabaret Nasucho/Na sucho«, premiérovaný na streamu ve čtvrtek 25. února 2021.
A také nikoli pouze na výše nadhozenéotázky se snaží moderními výrazovými prostředky odpovědět autorka, režisérka i jedna z interpretek Hana Strejčková a celý její FysioART. Tradičně s nepřeberným množstvím choreografických a akrobaticky laděných nápadů. Místy hraničících až s vrcholnými gymnastickými prvky.
Ne nadarmo se říká, že klaun je ve své podstatě vlastně melancholický člověk. A v tomto případě se dostává do smutné polohy i celý, původně vlastně rozjuchaný, kabaret.
Vyznění celého představení napomáhá – stejně jako u „Divadelní detektivky“ – mistrná kamera Tomáše Strejčka. A vyzdvihnu i výtečnou práci střihačky Terezy Kožové. Tentokrát je obé ještě o poznání dynamičtější. Rovněž je hodno třeba zmínit i střídmé, ale velmi působivé nasvícení, které dává vyniknout nejen oné dynamice, ale celé náladě hořkosladkého kabaretu.
»Kabaret Nasucho/Na sucho«
Čas:21 minuta 16 sekund
Námět, scénář, režie: Hana Strejčková
Kamera: Tomáš Strejček
Střih: Terezie Kožová
Klavír, hudební dramaturgie a hudba: Tereza Rauch
Hrají čili v pohybu:Veronika Smolková, Hana Strejčková
Produkce: FysioART
Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf.
Obě krátkometrážní divadelně filmová díla FysioARTu, myslím, beze zbytku naplňují to, co si předsevzala. A zcela určitě přináší i něco navíc…
Stream z Městského divadla Varnsdorf i o Městském divadle Varnsdorf již ve čtvrtek 11. února 2021 od 20.00 hodin. Roli herce hraje jmenovec slavného fotbalového reprezentanta!
Ponořme se do historie. Píše se rok 1963. Konkrétně 30. červen, tedy datum posledního představení stálého souboru Městského oblastního divadla Varnsdorf. Co stojí za zánikem stálého souboru? V roce 1993 se skupina nadšenců snaží celý příběh zrekonstruovat… Divadelní detektivka ze zákulisí a zákulisních her umělců na oblasti.
Absolutně první (a přelomová) recenze TANEČNÍHO MAGAZÍNU z videozáznamu divadelního představení
Dnešní složitá a komplikovaná doba klade nové nároky. Na všechny. I na recenzenty. Takže, pokud – z důvodu koronavirových opatření – zatím nemůžeme do divadelních hledišť, tak se k nám dopraví divadlo jaksi samo, „po sítích“. Přímo do našeho počítače. A nejinak tomu bylo v případě videozáznamu premiéry souboru FysioART s poetickým názvem „Za zrcadlem“.
Bylo poněkud složitější, nebrat záznam jako plnohodnotné filmové dílko. Přece jen, zde nemohly být absolutně vysoké nároky na kameru, střih i další ryze filmové prostředky. Tím nechci v žádném případě vzbuzovat dojem, že tyto jsou slabinou výsledného videa. Spíše nemluví vlastní řečí a jsou zcela a výhradně podřízeny výsledné divadelní stránce. Prostě, jak tomu má u správného záznamu být.
Ačkoli je tato autorská tanečně-pohybovo-loutková hra s prvky černého divadla deklarována jako zejména pro maminky s děvčátky, je ve svém výsledku přístupná všem. I těm starším a plnoletým. Prostě, i dospělým „dětem“, které neopustila hravost a bláznivé myšlení. Beze zbytku tomu nahrává tanečně hravá hudba, hojně využívající Orffovského stylu melodiky a instrumentace. Nadužívání různých bicích hudebních instrumentů místy vhodně evokuje metronom – čili relativitu měření času. Což je významovou osou celé bezmála hodinové inscenace.
Již zmíněná hudební stránka (od Michala Seitla) není pouhým ilustračním podkresem divadelních akcí. Naopak, žene představení dopředu. Občas mu kontrastně nastolí klidovější polohu. Jindy, pro změnu, dodá potřebnou dramatičnost.
Důmyslným, ba téměř geniálním, je pojmenování hlavní role – Anička. Poetická poloha inscenace zcela neomylně evokuje bezmála dvě Aničky. Určitě tu Nezvalovu, se Slaměným Hubertem. A zcela nepochybně také Aničku od Františka Hrubína v zahradě plné květin. Známou několika generacím dětí ze „Špalíčku pohádek“, tak nedostižně ilustrovaným Jiřím Trnkou. Zpravodajská povinnost velí potvrdit, že v „Zrcadle“ se hlavní role ujala i civilním jménem Anička. Příjmením Benháková. A určitě je ji třeba za tuto úlohu pochválit.
Dalších sedmi divadelních rolí se ujali čtyři ženy a jeden muž. Ten, s „fotbalovým” jménem Filip Novák, svým výkonem nezůstal za ženskou převahou nikterak pozadu. Jedna z účinkujících – formou nepřechylování – nesla mužské příjmení – Helena Urban. A tak jsem si na chvíli připadal jako na komerční televizi Nova. Mezi Emmou Smetanou a Petrou Svobodou. Ale i toto ovšem patří k dnešní exaltované společnosti.
„Zrcadlové“ anebo „hodinové“ (brrrrr to ne, moc zavání „hodinovým hotelem“) představení se vydařilo. Jedině škoda, že jsou pod ním na YouTube zakázány komentáře. Myslím, že by byly převážně a veskrze kladné.
Psáno z videozáznamu představení ze dne 12. 11. 2020, v Městském divadle ve Varnsdorfu. Natočilo: JSvideo.
»Za zrcadlem/ Behind the Mirror«
Obsazení: Anička – Anna Benháková, Mr. Toy/ Pan Hračička – Filip Novák, Mrs. Time/ Paní (svého) času – Helena Urban, Vteřinka – Ester Valtrová, Minutka – Alena Štěpánová
.Autor a režie: Hana Strejčková
Hudba a zvuk: Michal Seitl
Choreografická spolupráce: Anna Benháková
Dramaturgická spolupráce: Kateřina Schwarzová
Výprava, kostýmy: Hana Strejčková
Loutka: Sota Sakuma
Make-up Art: Zuzana Horčičková Maibaumová
Technická spolupráce: Petr Tůma
Kostýmní spolupráce: Filip Novák, Miroslava Kocourková
Světlo: Tomáš Strejček, Jiří Zewll Maleňák
Čas: 57 minut
Poděkování: Zuzana Zajíčková
Fotografie: Ivo Šafus
Produkce: FysioART
Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf
Poděkování: Nová síť
Za laskavé finanční podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
