Titul nového „filmově divadelního kousku“ FysioARTu – „Záhada lóže číslo 13“ – zcela jasně napovídá, že určitě nepůjde o lóži zednářskou. Nýbrž tu divadelní. A příznivcům tohoto souboru, či pravidelnému čtenáři recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU, bude nad slunce jasnější, že se v tomto případě opět jedná o divadlo – ve Varnsdorfu.

Právě na prknech, ale i v zákulisí a ostatních zákoutích, tamějšího Městského divadla, totiž vznikla – stejně filmově snímanou formou – již úspěšná „Divadelní detektivka“. A celý útlý realizační tým, v čele s manželským duem Strejčkových, i tentokrát dokazuje, že má dokonale prozkoumán a zmapován varnsdorfský (nikoli pouze) divadelní terén. Avšak zejména potvrzuje fakt, jak ušel, od prvního filmově realizovaného představení „Za zrcadlem“, velký kus cesty. Nejen té divadelní a scenáristické, ale zejména ve filmovém umění.

Za nejsilnější motivy, ba vrcholy celé této inscenace, bych vyvýšil nesmírně silné motivy prázdnoty, nenaplněnosti až zoufalství. Ty však nikdy nejsou divákovi servírovány jednoznačně depresivní formou. Někdy zde stačí symbol, náznak a jindy celá scénka. Zavřené vchodové dveře, prázdná sedadla, vchodový závěs, coby symbol stažené opony… Vhodnými kontrasty je průběžně tento rys beznaděje kompenzován hravostí i humornou nadsázkou. Prostě, zrcadlo současné „koronavirové krize“, které je správně nastaveno. I náležitě vyleštěno…

Již tradičně kvalitní součástí i této hry v podání FysioARTu je výborná hudební stránka. Nevtíravá, leč spíše v druhém plánu naléhavě působící, muzika celou inscenaci určitě povyšuje. Občas je i určitým kontrastem dění na scéně. Ve vážných pasážích někdy odlehčuje a naopak.

Smutné pohádky Hanse Christiana Andersena, na motivy jedné z nichž je „Záhada“ napsána, jsou nostalgické. Inscenace Hany Strejčkové má však v sobě silný náboj naděje. A zcela jistě nespěje k andersenovskému, spíše bezvýchodně beznadějnému až komickému, tápání světem či tragickému konci.

Čas této divadelní i filmové produkce zároveň se o pouhých pět minut nekryje s nedávnou „Detektivkou“, jíž soubor připravil počátkem letošního února. Je, již na zběžný pohled, velmi patrné, že obzvláště kameraman a střihač tentokrát dokázali ještě větší kontinuity díla, přičemž se nikterak – v určitých momentech – nezpronevěřili ani módní klipovitosti.

Zcela bez mučení se přiznám, že jsem nejprve, při čtení osob a jejich obsazení, nějakým omylem přehlédl roli Kaie. Což se však snad (ani tím omylem) nemůže stát při filmovém sledování „Záhady“. Jmenovec fotbalového reprezentanta Filip Novák v této roli opět nezklamal. S touto postavou si poradil s patřičným prožitkem, ale zároveň nonšalancí, nadhledem i celkovou elegancí. Nadto se podílel i na kostýmní výpravě. Kouzelná je i Dana Bílková přímo v roli Paní Kouzelné. Tradičně nezklamala ani Hana Strejčková v roli Gerdy. Svým způsobem kouzelný je však i alchymistický „hokus-pokusář“ Václava Špičky. Vysoký standard drží, jako obvykle, Tereza Rauch, půvab i éteričnost dodává inscenaci naopak Víla s houslemi v interpretaci Štěpánky Křížové a Pan Pohádkář Miroslava Řebíčka zas tvrdí „muziku“ jinak. Divadelně. Na všech výkonech herců je znát, že již mají daleko více pod kůží hraní „pro“ a „na“ kameru.

Ke zdánlivě nenápadným, leč v chápání jevištního celku velice důležitým atributům, patří celé výtvarné řešení této filmově divadelní inscenace. Je dobré, že výtvarné prvky, ani umělecké líčení nikterak nepřebíjejí hlavní smysl a nosné linie představení. Naopak, snaží se mluvit stejnou řečí…

Hana Strejčková se tentokrát vyjádřila k současné zdravotně-politické situaci svým způsobem, svou divadelní poetikou. Určitě však nesmírně silně a působivě.

»Záhada lóže číslo 13«

Autor, režie: Hana Strejčková

Dramaturgická spolupráce: Filip Novák

Hudební dramaturgie: Hana Strejčková

Kostýmy: Hana Strejčková, Filip Novák

Kamera: Tomáš Strejček

Čas: 39 minut 46 vteřin

Premiéra: 8.4. v 18.00 Městské divadlo Varnsdorf – on-line.

Hrají:

Divadelník: Filip Karda

Pan Pohádkář: Miroslav Řebíček

Kai: Filip Novák

Gerda: Hana Strejčková

Královna: Tereza Rauch

Paní Kouzelná: Dana Bílková

Alchymista: Václav Špička

Víla s houslemi: Štěpánka Křížová

Tvůrčí tým:

Experimenty pro alchymistickou laboratoř: Dana Bílková a Václav Špička

Make-up ART, masky: Zuzana Maibaumová

Technická spolupráce: Petr Tůma

Střih: Terezie Kožová

Fotografie: Štěpánka Křížová, Šimon Tomko

Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf a FysioART

Poděkování: Zuzana Zajíčková, ZŠ Edisonova Varnsdorf, Ivo Šafus, Markéta Elblová

Umělecká činnost FysioART je v roce 2021 podpořena granty Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.

Fotografie: Štěpánka Křížová a Šimon Tomko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Pet Shop Boys a taneční individualista Javier de Frutos, narozený ve Venezuele, ztvárnili příběh Hanse Christiana Andersena baletem. Jak skončí přistání na Měsíci?

Pet Shop Boys & Javier De Frutos – The Most Incredible Thing – video

„The Most Incredible Thing“ patří k posledním pohádkám pro dospělé, kterou Hans Christian Andersen napsal (sám ji pokládal za svou nejzdařilejší). Děj se v ní točí okolo kouzelných hodin, které mají na svém ciferníku rozličné obrazce a motivy. Princezna, která získá jako věno půlku království, se může provdat za toho, kdo jí věnuje nejneuvěřitelnější věc. Poselství této pohádky bylo přeneseno do současného baletu – choreograf Javier De Frutos vytvořil choreografii pro taneční sbor Sadler’s Wells. Základem ale bylo to, že Ivan Putrov a Pet Shop Boys si padli do oka.

Javier de Frutos, a Neil Tennant, začínají být plni emocí nad druhou sklenkou vína.

Dva muži, sedící nad sklenkou vína v klubu v Londýně, diskutují o své nové spolupráci a začínají být plni emocí. Základem je příběh Hanse Christiana Andersena. Ale jejich spolupráce je docela pozoruhodná věc sama o sobě: pro Pet Shop Boys je to ‚první pokus o balet“, a De Frutos je stálice pro vyprávění tancem. Je těžké udržet ty dva u tématu. V jednu chvíli rozvádějí balet jako základní téma, v další chvíli už zase život-měnící sílu umění, další okamžik už vše od pádu diktátorů až po levnou hudbu. Jsem vděčná, že Chris Lowe, druhý ze skupiny Pet Shop Boys, je v posteli a léčí si nachlazení. Tito dva jsou až až.

Byl to ale Lowe, nicméně, kdo nejprve viděl potenciál příběhu H. CH. Andersena. „Chris mi zavolal a říkal, že našel příběh, který by zpracoval jako balet,“ říká Tennant. Ačkoli příběh byl krátký, dodává, „existoval velký volný prostor, pokud šlo o balet“.
„Při tak dlouhé kariéře jako je ta naše,“ říká Tennant, „musíte být stále svěží. Musíte být nadšený a usmívat se anebo být vystrašený k smrti.“ Po hudební kariéře a filmu Křižník Potěmkin se balet zdál dalším logickým krokem.

Jejich zájem byl vyvolán Ivanem Putrovem z Royal Ballet Company. „Viděli jsme Ivana hrát,“ říká Tennant, „a začali jsme být velmi zvědaví, proč klasický balet zůstal tak tradiční, jak vypadá“.

„Takže jsme měli zájem hrát balet v tradici Čajkovského a Prokofjeva, ale s moderní hudbou a choreografií. Chtěli jsme psát balet naším vlastním stylem.“

De Frutos jako choreograf by mohl představovat problém. Balet měl být rodinnou zábavou, což je sotva přirozené prostředí pro De Fruta, který si jednou zahrál nahý a útočil na katolický kostel, což mu dokonce vyneslo vyhrožování smrtí.

Ale De Frutos má básnický dar, sofistikovaně tančí, úspěšně spolupracoval na několika velkých inscenacích. V roce 2007 jeho choreografie pro muzikál West End Kabaret získala Olivera. Kluci byli ohromeni. „Jsme rádi, že De Fruto je jméno, které má okamžitý zvuk, říká Tennant. “

Andersenův příběh vypráví o soutěži pořádané králem, který nabízí své dcery a polovinu jeho království tomu, kdo ukáže „nejneuvěřitelnější věc“. Mladý muž staví hodiny, které kouzelně obsahují celý svět. Ale dříve, než může vyhlásit jejich cenu, jsou hodiny rozbity kovářem, který tvrdí, že zničit takový zázrak, je ještě více neuvěřitelné, než ho vytvořit. Vzhledem k tomu, že soudci neochotně souhlasí, rozbité části hodin se vrátí k životu a mstí se.

„Je to takový hluboký příběh,“ říká Tennant. „V podstatě jde o to, že můžete zničit objekt, ale nemůžete zničit nápad.“ Příběh byl tajně distribuován dánským odporem během nacistické okupace.

De Frutos si liboval v této hře ve zkoumání všech svých divadelních možností.

Ve druhém dějství se soustředí na kouzlo hodin. Na hodinách je úžasně obsažen tanec a film, mezníky z historie, jako přistání Apolla 11 na Měsíci a velká umělecká díla, mezi nimi i balety, a De Frutovy odkazy jeho vlastních choreografií.

Princezna, zvědavě suchý charakter v originále, byla přeměněna na rebela. Postava je inspirována princeznou Carolinou z Monaka.

De Frutos obsadil Putrova jako kováře: zatímco tanečník Ivan Putrov rád představí svou klasickou taneční techniku, byl to také on, kdo chtěl ukázat „Ivana tyrana“ a najal si trenéra bojových umění, aby mu pomohl vyjádřit útok na hodináře.

(Pet Shop Boys je britská hudební skupina. Tvoří ji Neil Francis Tennant (* 10. července 1954) a Christopher Sean Lowe (* 4. října 1959). Neil se věnuje především textům a zpěvu, Chris skládání hudby.

Pet Shop Boys turn their hand to ballet – video

Pet Shop Boys se také věnovali několika vedlejším projektům a spolupráci s dalšími osobnostmi světové hudby. V roce 2001 uvedli v Londýně muzikál Closer To Heaven, ke kterému napsali písničky a na kterém se autorsky podílel Jonathan Harvey. V roce 2005 vyšla – s oficiálně uvedenými autory Neil Tennant, Chris Lowe, ne pod hlavičkou Pet Shop Boys – jejich kompozice Battleship Potemkin(Křižník Potěmkin), na které spolupracovali s drážďanskými symfoniky. Tato nahrávka byla od roku 2004 opakovaně použita při venkovních projekcích stejnojmenného ruského němého filmu režiséra Sergeje Ejzenštejna z roku 1925.

3. prosince 2009 Pet Shop Boys odehráli v rámci turné Pandemonium koncert v Praze.)

Štítek: Christian Andersen

Záhada nikoli zednářská

»Záhada lóže číslo 13«

De Frutos a Pet Shop Boys přistávají na Měsíci

Judith Mackrell