Obavy a fantazie …..
Un Peu de Tendresse Bordel de Merde!
Judith Mackrell
Jaké je tančit nahý na jevišti? A jak se cítíte, když publikum odchází?
Zkušení výkonní umělci hovoří o své profesi
Když tanečnice Sally Marie uslyšela, že se má svléknout ve jménu současného tance, byla šťastná, teoreticky. Hra „milované tělo“ kritizuje tvrdé diety, posedlost fyzickou krásou a neustálým cvičením v posilovnách. Marie schvaluje tuto politiku, která také zasahuje do její profese. „Hádám se roky, tvrdím, že balet potřebuje větší různorodost těl a věku. Jsem tlustší a o deset let starší než většina mých tanečních kolegů. Cítím to jako důležité prohlášení stát na jevišti nahá”, říká Sally Marie.
Ale ve skutečnosti – když došlo na to, tančit nahá, Marie byla tak vyděšená, že ztratila chuť k jídlu a byla lehčí o 10 kg.
Když jste v sauně, cítíte se naprosto přirozeně, když jste nazí, ale na jevišti jste opravdu vystaveni.
Javier de Frutos, choreograf narozený ve Venezuele, chápe její strach. V roce 1990, se pohled na jeho hýždě a houpající penis stal proslaveným.
Přesto poprvé být nahý bylo pro Javiera traumatizující. „Když jsem byl mladý, byl jsem ten chlápek, který v posilovně čekal, až bude šatna prázdná, aby se mohl převléct“, říká. Až jeho rádkyně, americká tanečnice a choreografka SARA Rudnor jej přesvědčila ke změně. „Sara mi řekla, že musím na jevišti nalézt tolik emocí, kolik jen můžu. Řekla, abych dělal to, čeho se bojím nejvíc. Pro mě to znamenalo být nahý.“
De Fruto a Marie cítí jisté sympatie s herci Un Peu de Tendresse Bordel de Merde! Dave St-Pierrovo dílo zkoumá fantazie a obavy při hledání lásky v brutálním světě. Při tomto vystoupení musí tanečnici být nazí většinu času, musí svou nahotu uvést přímo dolů do hlediště, plazit se a bojovat v uličkách, s prsy, genitáliemi a zadky v těsné blízkosti diváků.
Co je odůvodněním takové agresivní nahoty? St-Pierre, který je fascinovaný tabu a porušováním tabu, se snaží vytvořit fyzické intimnosti mezi tanečníky a publikem, a zároveň také chce, aby se diváci smáli. Michael Watts, jeden z tanečníků, říká, že většina lidí považuje „nahé scény“ za zábavné. Ale dodává: „Byli jsme velmi upřímní, chovali jsme se jako šestiletí kluci, a byli jsme mnohokrát plácnuti přes zadek od starších dam. Ale občas také rozhněvaně vyjádřili odpor. Jedna žena prostě skryla tvář úplně,“ vzpomíná Watts. „Položila si bundu přes tvář. Další muž vstal a pokusil se utéct. A pár tanečníků dostalo ránu nebo byli odtlačováni.“
Choreografové mohou mít mnoho vážných motivů pro nahotu – ať už politických, estetických nebo psychických. Ale to, co někteří lidé shledávají krásné a výrazné, jiní budou bezpochyby brát jako dráždivé nebo vzrušující. A jiní trapné a nechutné. Jisté však je, že otázka, do jaké míry mají být tanečníci odhaleni, byla vždy sporná.
V roce 1725, když balerína Marie Camargo zkrátila své sukně, aby dodala pohybu větší svobodu, byli mnozí, kteří nepřišli do pařížské opery obdivovat její umění, ale chytit její lýtka. Právě Camargo je přičítáno vynalezení první formy kalhotek, které chránily slušnost, když tančila.
Pro Isadoru Duncan, američanku, která začala tančit své zářné, důrazné břišní tance okolo roku 1900, bylo tělo posvátné. Když se vzdala svého korzetu, tančila nahá, nebo příležitostně nechala na svých prsou jen tuniku, nepředváděla pouze druh tance, ona oslavovala lidského ducha.
Její proslulost, vedla více tanečníků ke svléknutí ve jménu vysokého umění. Kanaďanka Maud Allan se stala superstar Británie díky jejímu téměř nahému tanci a Josephine Baker byla nazvána ebenová Venuše, když tančila v Paříži a neměla na sobě nic než pás z růžového peří nebo kratičkou sukni z banánů.
V roce 1960 došlo k uvolnění cenzury a avantgardní choreografové začali objevovat širokou škálu, co všechno může nahota znamenat. Yvonne Rainer v New Yorku v roce 1970 předvádí svou nahotu před americkou vlajkou na protest proti válce ve Vietnamu. Muzikál „Oh! Kalkata!“ předvádí nahá těla s radostí. Britská tanečnice Diana Payne-Myers udělala druhou kariéru, když choreografové jako Lloyd Newson začali zkoumat možnosti předvádět mnohem starší nahé tanečnice na jevišti.
Na konci let 1990, Payne-Myers malá, vrásčitá, pružná postava vyvolala představy přežití, bezbrannosti a dokonce i radost z nepatřičného chování starších.
De Frutos, zatímco prozkoumal pocity zranitelnosti vytvořené tím, že tančí nahý, objevil jiné problémy. Fascinovalo jej přirozené „voyeurství“ publika a způsob, jak to změnit. „Chtěl jsem, aby jejich pozornost byla soustředěna na všechny svaly v těle, nejen na genitálie. Existuje něco nenahraditelného. Krása, vytvořená dopadajícím světlem na pokožku. Vždy jsem přemýšlel, jak toho nejlépe dosáhnout.“
Vizuálně, byl de Frutos inspirovaný Caravaggiem a El Grecem. Ale v reálném životě, může být lidské tělo neukázněná potvora. Dostává vyrážky a modřiny, také přibývá na váze, další problémy jsou ochlupení a menstruační cyklus – stejně jako ostatní druhy běžného soukromého dění. De Frutos přísahá, že si nikdy nedělal starosti s erekcí na jevišti, když hrál s jinými nahými tanečníky. „Tančit nahý,“ říká, „je nejméně sexy, co jsem kdy dělal.“ A Sally Marie byla přesvědčena, že všichni muži v „Milovaném těle“ byli velmi nervózní. „Při kontaktu se všichni snažili udržet vzdálenost mezi svými pánvemi. Bylo to velmi legrační“, říká.
Arthur Pita závidí sebevědomí Payne-Meyers, se kterou pracuje. Ví velmi dobře, že je 83-letá žena, ale je pevně oddaná svému umění a necítí se vůbec trapně. Její tělo je úžasné na pohled. Je to jen kost, kůže a svaly, a to všechno navíc velmi staré. Obdivuji její zdravý, poctivý přístup, to je něco, čím by se všichni tanečníci měli inspirovat.
Tipy pro styl „Tančím nahý“
SALLY MARIE
Snažte se rozmyslet si, kdy jste nazí. Jinak najdete fotografie sebe samých po celostátním tisku a na internetu. A nikdy nezmizí.
JAVIER DE FRUTOS
Potřebujete vědět důvod, proč tančit nahý. A když jste zjistili, že máte důvod, zapomeňte, že tančíte nazí.
ARTHUR PITA
Dělejte, co musíte dělat – cokoliv, pokud vás to těší. A ujistěte se, že máte dobrého osvětlovače. To je velký rozdíl.
Taneční magazín
