Snílek

Nová inscenace souboru FysioART o síle snů a dětské fantazii

Soubor FysioART připravil další inscenaci pro nejmenší diváky, která je provede světem fantazie a snů. Nově na scéně Divadla BRAVO! již tuto sobotu, 2. prosince od 15:00 hodin. Další z citlivých režisérských počinů Hany Strejčkové podtrhuje denní snění: představivost, fantazijní světy, kreativitu. Vznikl z potřeby ještě více v divadelní tvorbě zdůraznit dětskou spontaneitu, hru a radost, která s ní přichází.

Pohybové, interaktivní a multimediální sólo pro jednu performerku a děti na jevišti vypráví o snech a jejich hrdinech, o třepotání křídel ptáků letících za obzor, o peřině plné sněhových vloček i notové osnově s rozkvetlou loukou. V inscenaci účinkuje tanečnice Daniela Kolková, která se také podílela na tvorbě choreografie.

„Komorní projekt nabízí díky bezprostřední blízkosti tanečnice a diváků doslova přímý kontakt se vším, co se kolem děje,“ zdůrazňuje Hana Strejčková výhody konceptu, který v mnoha svých dílech promyšleně rozvíjí. „Jedním z výchozích impulzů byla právě myšlenka blízkosti, sdílení tady a teď, společné cesty.“ Strukturovaný koncept divadelní inscenace se v určitou chvíli rozvolňuje, až dochází ke smazání hranic mezi tradiční formou představení a interakcemi, vzniká tak prostor pro společný a neopakovatelný zážitek.

To je ostatně jeden za znaků tvorby souboru FysioART. Inscenace, v níž je základem bezprostřední blízkost a možnost zapojení, je tentokrát určena omezenému počtu návštěvníků, ale o to výraznější je pak dopad samotného představení. Je to zkušenost setkání s uměním, povzbuzení fantazie i rozvíjení sociálních dovedností. A s novými dojmy a zážitky odcházejí z divadla i rodiče. Inscenace je vhodná pro děti školkového věku – a horní hranice může narazit jedině na limity vlastní fantazie

Ve Snílkovi se na jevišti společně mísí energie dospělých a dětí, aby se všichni setkali na rozkvetlé louce a dopřáli si snění s otevřenýma očima. Výraznou měrou jsou v konceptu zastoupeny květiny jako symbol růstu, ale růstu pomalého, z kypřené půdy a zavlažovaného vodou, tedy růstu, kterému „dopřejeme“ vyrůst: „Záleží nám na době zrání a dialogu. Květiny jsou přítomny jak v metaforách pohybových partitur, tak jsou například otištěny v ponožkách, které jsou barveny a zdobeny květy. Výtvarnice Anna Vitvarová rostlinky pomyslně „všila“ do všech vizuálních rovin inscenace,“ doplňuje režisérka. Inscenace na malé ploše propojuje výtvarné umění a animace s pohybem. Využívá techniku pantomimy, fyzicko-objektový dialog a tanec.

Autorskou hudbu složil Ivan Paisrt ml., který se pohybuje na širokém hudebním poli včetně muzikoterapie. Jeho hudba osciluje mezi meditativními poklidnými plochami a jižanským temperamentem.

Zcela charakteristickým hmatatelným prvkem Snílka jsou specificky upravené polštářky, které čekají na malé diváky. Divák má možnost prožít takto sám intenzivní haptickou zkušenost. V inscenaci je divadlo jedním spojeným prostorem, který nerozlišuje jeviště a hlediště, prostorem, který šetrně probouzí všechny smysly.

Z prvních ohlasů:

„Celek působil komorně a křehce, děti udržely pozornost, spolupracovaly, a dokonce záhy pochopily, že to jsou právě ony tou nejdůležitější součástí příběhu. Stačilo vzít do rukou polštářek, na kterém každý seděl kolem dokola taneční plochy, a začít jej spojovat s ostatními, aby se objevily světy nové a plné her. V režii Hany Strejčkové vznikla inscenace, díky níž je možné se zastavit, hrát si – znovu být dítětem, anebo si své dětství dosyta vychutnat a hlavně bezpečně snít,“ napsala pro premiéře ve Varnsdorfu redakce časopisu Výběžek.eu.

Jak zapůsobí na diváky pražského Divadla BRAVO! Přijďte se přesvědčit v sobotu! Vstupenky v jednotné ceně 160 Kč k dostání na webu divadla.

Snílek

Zdáš se mi? Nebo si tě představuji jen já? Jsi opravdu, nebo jen jako? Vysněný kamarád, nebo polštář, na kterém se mi zdají sny? A může se polštář proměnit v kamaráda? S čím si mohu hrát? A umíte chytit polštář a v něm sen? Chvílemi rozpustilá, a také trochu tajemná, hlavně však lákavá cesta od dveří k oknu jednoho pokoje, od polštáře k okraji postele, nebo se protančíme až na samý okraj světa.

Autor, režie, výprava: Hana Strejčková
Tanec a choreografie: Daniela Kolková
Animace: Anna Vitvarová
Hudba: Ivan Paisrt ml.
Kostým: Lucie Halgašová
Make-up art: Zuzana Maibaumová
Produkce: FysioART

Premiéra:
19. 11. 2023, Městské divadlo Varnsdorf
2. 12. 2023, Praha BRAVO!

Za podpory: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR
Rezidence: Městské divadlo Varnsdorf

Lucie Kocourková

pro Taneční magazín

Pomerančové puntíky

Kniha, zápisník, skicák nebo společenská hra? Režisérka Hana Strejčková vydává další hravou knížku pro děti

Do této knížky můžete s dětmi psát a kreslit, jak se vám zalíbí: kreativní zápisník i kniha plná kreseb, fotografií a her, to jsou Pomerančové puntíky. Nová publikace pro děti autorky Hany Strejčkové zve do fantazijního světa, v jehož středobodu se nachází pomeranč. V neděli 15. října bude slavnostně pokřtěna v Trutnově ve společenském centru UFFO.

Kreativní knížka Pomerančové puntíky na svých stranách nabízí svět viděný z perspektivy pomeranče. A je to svět veselý, dobrodružný, kouzelný i záhadný. Stačí ho jen otevřít, ať s rukama plnýma pastelek nebo ulepenýma od sladkých dílků pomeranče.

„Knížka přizpůsobená schopnostem od nejmenších kreslířů po největší čtenáře rozvíjí představivost a širokou škálu dovedností, cílí na aktivizaci smyslů, vybízí k pohybu, ke hře a pokusům. Objevuje kouzlo v každodennosti a radosti z maličkostí, jejichž význam může být nesmírný,“ přibližuje Hana Strejčková, čím vším může nová hravá publikace být. Na několika místech je možné si přes QR kód také pustit ukázky hudby z inscenace Pomerančová loď.

Pomerančové puntíky jsou kreativní a literární zápisník, který není určen na jedno, ale na velice mnoho „použití“! Knížka je navíc dvojjazyčná – mohou ji číst a hrát si s ní také děti, které mluví anglicky. Ocení ji bilingvní rodiny a může sloužit i k hravému procvičení angličtiny.

Křest publikace proběhne v neděli 15. října v 17:00 hodin v prostoru UFFO v Trutnově, hned po zahajovacím představení nové divadelní sezóny z cyklu pro rodinné publikum UFFOkousky. Tím bude inscenace Nina plete slona souboru FysioART. Výběr místa není náhodný, právě zde totiž měla v červnu premiéru inscenace Pomerančová loď v rámci festivalu CirkUFF. Knížku společně pokřtí všechny přítomné děti, ředitel společenského centra UFFO operní pěvec Libor Kasík a tanečnice Markéta Elblová.

Pomerančová trilogie

Pomerančové puntíky uzavírají celou trilogii uměleckých počinů inspirovaných pomeranči, mezi které patří inscenace Pomerančová loď a výstava Pomerančová Odyssea. Kniha a kreativní zápisník v jednom jsou v pořadí třetím. Do fantazijního světa, v jehož středobodu se nachází pomeranč, autorka přizvala výtvarníka a grafika Martina Dohnala, na fotografiích se podílel Tomáš Strejček. Kniha je spojením citlivé vkusné grafiky a poetických fotografií.

Co jí předcházelo:

Pomerančová loď režisérky Hany Strejčkové a souboru FysioART voní a chutná po šťavnatém ovoci, ale také po přátelství. Nonverbální inscenace propojuje fyzické divadlo, pantomimu a nový cirkus na cestě pomerančovou lodí za dobrodružstvím. Děti díky ní nejen poznávají hned několik uměleckých žánrů, které probouzejí jejich představivost, ale osloví je i příběh o sounáležitosti a pomoci. Nad celým dobrodružstvím se totiž vznáší důležitá otázka: „Kdo mi pomůže oloupat můj pomeranč?“ Na představení navazuje tvůrčí dílna, v jejímž centru samozřejmě také stojí – pomeranče. Inscenace se již představila v divadlech i pod širým nebem v Praze, regionech ČR či na turné v jihovýchodní Francii.

„Roztomilý duet dvou vtipných postav s nadhledem a nápady beze slov zpracovával téma společného soužití na malém prostoru. Diváci byli vtaženi do situací, s nimiž se obě performerky potýkaly. Ať už šlo o neznámý dárek, ke kterému nejprve pojaly nedůvěru, o přetahování se o pomeranč, snahu zahrát si na pomerančové housle, anebo jednoduše sesbírat míčky do misky. Cokoli se jim ‚nedařilo‘, dokázaly humorně vytěžit, jejich souhra byla skvělá. Ohlas publika během představení sílil, ozývaly se salvy dětského smíchu a vrcholem pak byly mnohé natažené ruce, které oběma účinkujícím chtěly pomoct oloupat jejich pomeranč. Nakonec se všichni svého pomeranče dočkali a tvůrčí tým (FysioART) zaslouženě dlouhého potlesku.“ 

„Pomerančová loď se nese lehce a křehce jako model z papíru, klaunky jsou jako dětské bezelstné duše. Dění podbarvují zvuky i jednoduchá melodická hudba, která podporuje uvolněný pocit z letní plavby. Ještě více než hru s pomerančovými míčky dětské publikum kvituje stavbu z měkkých kostek, z nich vznikají neúprosně nestabilní věže, přístavní molo nebo nakonec stůl, u kterého by konečně mohlo dojít k oloupání pomeranče – ale to už je ve hře zpátky právě publikum, kde vystřelí les malých rukou ochotných k pomoci.“

Pomerančová Odyssea následovala vzápětí v podobě putovní výstavy v Městském divadle Varnsdorf, od poloviny srpna do října letošního roku. Série dvaceti velkoformátových fotografií rámuje celý projekt, který vzešel z autorčiny fascinace pohybem a tancem:

„Zajímá mne pohyb linií a tvarů, ze kterého mohu odvodit vztah objektů a architektury k tělu performera, tanečníka. Básník Reiner Maria Rilke ve svých Sonetech Orfeovi napsal: ‚Tančete pomeranč‘, tedy ‚Tantzt die Orange‘. Na fotografiích proto nebyla tančící těla, ale právě pomeranč. Proč by se ovoce, které se v našich vzpomínkách často objevuje jako vzácnost spjatá s adventními svátky, se svou vůní, chutí, pevnou kůrou, měkkou dužinou a lepkavou šťávou nemohlo doslova ‚protančit‘ do mnoha míst a příběhů?“ ptala se Hana Strejčková. Pomeranče tedy vtančily na jeviště, do fotografií a nyní i na stránky knihy-zápisníku!

O autorce

Hana Strejčková vydala již dvě knihy pro děti navázané na autorské inscenace, které vytvořila: Už běžím domů a leporelo plné her Tik Ťap, které vydalo Národní divadlo k premiéře inscenace BatoLaterna v Laterně magice. Je také autorkou publikace 222 a 2 příběhy 20. století, která popisuje (ne)obyčejné lidské příběhy, střípky a okamžiky na pozadí historických událostí 20. století s odkazem na dobové předměty, dokumenty a fotografie. Spolupracovala na několika publikacích o trénování paměti či o komunikaci se specifickými skupinami. Je divadelní režisérkou, pedagožkou a arteterapeutkou, publikuje odborné texty v recenzovaných knihách a časopisech i v publicistických médiích. Je zakladatelkou uměleckého uskupení FysioART.

Právě na představeních souboru FysioART si budou moci diváci publikaci také zakoupit.

PhDr. Lucie Kocourková

pro Taneční magazín 

Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk 2021

Intenzivní tvůrčí dílna pro teenagery a teenagerky v srpnu v Praze. Hlaste se do konce června!

Dřímá ve vás budoucí divadelník, tanečník, světelný designer nebo vás láká elektronická hudba? Chcete svůj talent aktivně rozvinout na intenzivní dílně pro mladé lidi se zájmem o tyto obory?

Pod vedením profesionálních umělců (Věra Ondrašíková, Hana Strejčková, Markéta Lisá, Pavel Kotlík a další) si můžete vyzkoušet současné divadelní přístupy, navrhnout světelný koncept, složit elektronickou hudbu anebo vytvořit originální kostým a to vše na závěr prezentovat přímo na jevišti.

Termín konání: 30. a 31. 8. 2021 (pro tanečníky již 29. 8. odpoledne) ve volnočasovém centru H55 (Hloubětínská 1138/5, Praha 14).

Přihlášky a krátký motivační dopis (do 30. 6. 2021): festivalek@tanecpraha.eu

Sdílet

Kontakt: festivalek@tanecpraha.eu

Pořádá: Čáry, Máry, Fuk – Světlo, Pohyb, Zvuk 2021

Foto: Michal Vitásek

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Záhada nikoli zednářská

FysioART zraje jak víno z hroznů. ֍ Kai se tedy neztratil! ֍ Paní Kouzelná byla kouzelná. ֍ Skvělá obrazová stránka. ֍ Nabitých čtyřicet minut. ֍ Jmenovec fotbalového reprezentanta tahounem (nejen) na jevišti. ֍

Titul nového „filmově divadelního kousku“ FysioARTu – „Záhada lóže číslo 13“ – zcela jasně napovídá, že určitě nepůjde o lóži zednářskou. Nýbrž tu divadelní. A příznivcům tohoto souboru, či pravidelnému čtenáři recenzí TANEČNÍHO MAGAZÍNU, bude nad slunce jasnější, že se v tomto případě opět jedná o divadlo – ve Varnsdorfu.

Právě na prknech, ale i v zákulisí a ostatních zákoutích, tamějšího Městského divadla, totiž vznikla – stejně filmově snímanou formou – již úspěšná „Divadelní detektivka“. A celý útlý realizační tým, v čele s manželským duem Strejčkových, i tentokrát dokazuje, že má dokonale prozkoumán a zmapován varnsdorfský (nikoli pouze) divadelní terén. Avšak zejména potvrzuje fakt, jak ušel, od prvního filmově realizovaného představení „Za zrcadlem“, velký kus cesty. Nejen té divadelní a scenáristické, ale zejména ve filmovém umění.

Za nejsilnější motivy, ba vrcholy celé této inscenace, bych vyvýšil nesmírně silné motivy prázdnoty, nenaplněnosti až zoufalství. Ty však nikdy nejsou divákovi servírovány jednoznačně depresivní formou. Někdy zde stačí symbol, náznak a jindy celá scénka. Zavřené vchodové dveře, prázdná sedadla, vchodový závěs, coby symbol stažené opony… Vhodnými kontrasty je průběžně tento rys beznaděje kompenzován hravostí i humornou nadsázkou. Prostě, zrcadlo současné „koronavirové krize“, které je správně nastaveno. I náležitě vyleštěno…

Již tradičně kvalitní součástí i této hry v podání FysioARTu je výborná hudební stránka. Nevtíravá, leč spíše v druhém plánu naléhavě působící, muzika celou inscenaci určitě povyšuje. Občas je i určitým kontrastem dění na scéně. Ve vážných pasážích někdy odlehčuje a naopak.

Smutné pohádky Hanse Christiana Andersena, na  motivy jedné z nichž  je „Záhada“ napsána, jsou nostalgické. Inscenace Hany Strejčkové má však v sobě silný náboj naděje. A zcela jistě nespěje k andersenovskému, spíše bezvýchodně beznadějnému až komickému, tápání světem či tragickému konci.

Čas této divadelní i filmové produkce zároveň se o pouhých pět minut nekryje s nedávnou „Detektivkou“, jíž soubor připravil počátkem letošního února. Je, již na zběžný pohled, velmi patrné, že obzvláště kameraman a střihač tentokrát dokázali ještě větší kontinuity díla, přičemž se nikterak – v určitých momentech – nezpronevěřili ani módní klipovitosti.

Zcela bez mučení se přiznám, že jsem nejprve, při čtení osob a jejich obsazení, nějakým omylem přehlédl roli Kaie. Což se však snad (ani tím omylem) nemůže stát při filmovém sledování „Záhady“. Jmenovec fotbalového reprezentanta Filip Novák v této roli opět nezklamal. S touto postavou si poradil s patřičným prožitkem, ale zároveň nonšalancí, nadhledem i celkovou elegancí. Nadto se podílel i na kostýmní výpravě. Kouzelná je i Dana Bílková přímo v roli Paní Kouzelné. Tradičně nezklamala ani Hana Strejčková v roli Gerdy. Svým způsobem kouzelný je však i alchymistický „hokus-pokusář“ Václava Špičky. Vysoký standard drží, jako obvykle, Tereza Rauch, půvab i éteričnost dodává inscenaci naopak Víla s houslemi v interpretaci Štěpánky Křížové a Pan Pohádkář Miroslava Řebíčka zas tvrdí „muziku“ jinak. Divadelně. Na všech výkonech herců je znát, že již mají daleko více pod kůží hraní „pro“ a „na“ kameru.

Ke zdánlivě nenápadným, leč v chápání jevištního celku velice důležitým atributům, patří celé výtvarné řešení této filmově divadelní inscenace. Je dobré, že výtvarné prvky, ani umělecké líčení nikterak nepřebíjejí hlavní smysl a nosné linie představení. Naopak, snaží se mluvit stejnou řečí…

Hana Strejčková se tentokrát vyjádřila k současné zdravotně-politické situaci svým způsobem, svou divadelní poetikou. Určitě však nesmírně silně a působivě.

»Záhada lóže číslo 13«

Autor, režie: Hana Strejčková

Dramaturgická spolupráce: Filip Novák

Hudební dramaturgie: Hana Strejčková

Kostýmy: Hana Strejčková, Filip Novák

Kamera: Tomáš Strejček

Čas: 39 minut 46 vteřin

Premiéra: 8.4. v 18.00 Městské divadlo Varnsdorf – on-line.

Hrají:

Divadelník: Filip Karda

Pan Pohádkář: Miroslav Řebíček

Kai: Filip Novák

Gerda: Hana Strejčková

Královna: Tereza Rauch

Paní Kouzelná: Dana Bílková

Alchymista: Václav Špička

Víla s houslemi: Štěpánka Křížová

Tvůrčí tým:

Experimenty pro alchymistickou laboratoř: Dana Bílková a Václav Špička

Make-up ART, masky: Zuzana Maibaumová

Technická spolupráce: Petr Tůma

Střih: Terezie Kožová

Fotografie: Štěpánka Křížová, Šimon Tomko

Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf a FysioART

Poděkování: Zuzana Zajíčková, ZŠ Edisonova Varnsdorf, Ivo Šafus, Markéta Elblová

Umělecká činnost FysioART je v roce 2021 podpořena granty Ministerstva kultury ČR a Hlavního města Prahy.

Fotografie: Štěpánka Křížová a Šimon Tomko

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN