Palác Akropolis zahajuje divadelní sezónu

Tři zářijové premiéry

Palác Akropolis zahájí divadelní sezónu třemi zářijovými premiérami

Divadelní sezóna se rozbíhá a podzim v Paláci Akropolis je plný premiér. Odstartuje je v neděli 22. září soubor Ufftenživot s obnovenou premiérou představení KEEP CALM zabývající se životním stylem a všedními situacemi českých mileniálů. Ve středu 25. září následuje skupina Tantehorse s premiérou projektu Emergency Dances I. Svá díla na něm představí choreografky Johana Pocková spolu se Sabinou Bočkovou a Denisou Musilovou, které se zabývají pozicí médií v současnosti a jejich vlivem na společnost. Po představení pro běhne diskuze na téma Jak číst tanec. Premiérový týden zakončí v neděli 29. a v pondělí 30. září inscenace Michaely Staré s názvem Parazit. Sólové představení prostřednictvím výrazné fyzické artikulace vycházející z tanečních stylů Vogue a Tutting zkoumá hranice a kontrast mezi ženskostí a vnitřním zvířetem. 

 Nahlédněte pod pokličku životu dnešních mileniálů

V neděli 22. září zavítá divadelní uskupení Ufftenživot úplně poprvé do Paláce Akropolis. Divákům představí obnovenou premiéru inscenace s názvem KEEP CALM, která staví na tématu generace českých mileniálů a jejich každodenních situacích v odcizeném světě sdílení, sloganů a memů. Název je inspirován válečným sloganem, kterého se chopil internet a vytvořil z něj univerzální radu pro všechny situace  – stejně jako samotná inscenace hledá univerzální návod na život. Představení čerpá také z literatury, historie a kulturních stereotypů. Všechna tato témata se na jevišti objeví skrze monology, asociativní pohyby, loutkohry, videa, přednášky nebo například rap. Za projektem stojí absolventi herectví na pražské Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU Jiří Šimek a Sára Arnstein.

Taneční večer na téma “Patologie médií”

Palčivá témata současnosti v Paláci Akropolis vyvstanou i ve středu 25. září, kdy proběhne premiéra projektu Emergency Dances I. pod hlavičkou české divadelní skupiny Tantehorse. Taneční večer  bude v režii mladých choreografek a autorek Johany Pockové, Sabiny Bočkové a Denisy Musilové, které svými urgentními choreografiemi zpracovávají téma Patologie médií.

Johana Pocková se Sabinou Bočkovou uvedou inscenaci Jáma Lvová, která se zabývá mediální manipulací z pozice média samotného. Dvě performerky se stanou ztělesněním fyzických a vizuálních obrazů mediálního prostoru a budou zkoumat jeho emocionální tlak na pozorovatele. Denisa Musilová představí performance s názvem ENTENTIKY, popisovanou jako „reality show a experiment vytrvalosti v jednom“. V něm se zaměřuje na důsledky psychické a fyzické zátěže způsobené extrémní záplavou a sledováním zpráv – nemocí zvanou Headline Stress Disorder. Choreografka pro své performerky Annu Benhákovou a Ivetu Krmelovou připravila simulaci stresové aktivity, která se bude odehrávat v přímém přenosu, částečně online a částečně přímo před zraky diváků. Obě díla proběhnou v premiéře a po jejich skončení se bude konat diskuze na téma “Jak číst tanec”, moderovaná filosofkou a teoretičkou performance Alicí Koubovou.

Hledání hranice mezi ženskostí a zvířetem

Tanečnice a performerka Michaela Stará už několikrát zavítala do Paláce Akropolis v rámci festivalu nového cirkusu Cirkopolis. Nyní se však na stejné jeviště vrací se sólovým představením Parazit. V něm bude skrze kombinaci několika tanečních stylů zkoumat hranice mezi ženskou křehkostí a vnitřním zvířetem, které v sobě nosíme. Inscenace vizuálně inspirovaná scifi filmy je založená na výrazné fyzické artikulaci vycházející z tance a pantomimy. Při sporu sebe sama se zvířecím organismem autorka využívá žonglování s ping pongovými míčky a taneční styly jako je Vog ue a Tutting. Část inscenace Parazit performerka uvedla v rámci letošního ročníku festivalu Letní Letná, poprvé však celé dílo představí v premiéře 29. září a o den později, v pondělí 30. září v Paláci Akropolis.

22. 9. 2019 | 20:00 | Palác Akropolis

Ufftenživot – KEEP CALM

Režie: Sára Arnstein, Jiří Šimek

Dramaturgická spolupráce: Marta Ljubková

Vstupenky: bit.ly/KEEPCALM_PalacAkropolis

Projekt KEEP CALM je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Státního fondu kultury a městské části Praha 7

25. 9. 2019 | 20:00 | Palác Akropolis

Tantehorse – EMERGENCY DANCES I. / Patologie médií

Jáma Lvová: Koncept, režie: Johana Pocková, Sabina Bočková

Ententiky: Koncept, režie: Denisa Musilová

Vstupenky:  bit.ly/EDI_Patologie_médií

Projekt Emergency Dances vznikl v koprodukci s Palácem Akropolis a za podpory Ministerstva kultury ČR, hlavního města Praha a Státního fondu kultury ČR.

29. a 30. 9. 2019 | 20:00 | Palác Akropolis

Michaela Stará – PARAZIT

Námět: Michaela Stará, režie: Ondřej Holba

Vstupenky: bit.ly/PARAZIT

Představení vzniklo ve spolupráci s Palácem Akropolis za podpory Ministerstva kultury ČR, Hlavního města Prahy a HAMU. Dále za podpory CIRQUEON, KD Mlejn, HAMU, Švestkový dvůr a Divadlo Yarmat

Více informací na www.palacakropolis.cz

 

Kateřina Sochací

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

ENOLA na houpačce (dějin)

E jako Enola. E jako Eliška. Výrazné memento pro lidstvo jako takové. I pro jednotlivce. A to vše navíc umocňující milieum místa a jeho názvem – STUDIO HRDINŮ.

TANEČNÍ MAGAZÍN se málokdy vrací k již jednou recenzovanému představení. Tentokrát však musíme udělat výjimku. Autorské představení ENOLA Elišky Brtnické jsme navštívili s více než tříletým odstupem od premiéry a zejména v naprosto odlišném divadelním prostoru. A co nás k tomu vedlo? Speciálně to, že ENOLA byla vybrána do prestižní Top 50 Czech Performance Collection.

Jihlavská rodačka, absolventka doktorandského studia z HAMU i dramaturgických studií na prestižní francouzské cirkusové škole CNAC v Châlons-en-Champagne, Eliška Brtnická se sama charakterizuje jako cirkusová umělkyně. Její projekty, jako například EMILY, inspirována dílem Jindřicha Štýrského či spolupráce s Adamem Halašem na projektu LOST dosvědčují, že její akční rádius již překročil pomyslné cirkusové šapitó. Což plně potvrzuje i ENOLA. Rodinné dispozice a talent koneckonců dosvědčuje i bratr Elišky – Vojtěch Brtnický. Již renomovaný fotograf, který se také objevuje i v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Ten na představení ENOLA aktivně spolupracuje.

ENOLA je ponurá. Přivítá nás naprosto strohý prostor. Mimo reflektorů se zde neobjevuje jediný divadelní náznak. Pouze rekvizity. Houpačka, velký hrnec plný papírových svitků, hrníček a menší miska, která zprvu může evokovat i nočník s fekáliemi. Nad tím vším kladkové závěsné zařízení s „nekonečnou“ rolí bílého nepopsaného papíru.

ENOLA zdaleka není pouhou akrobatickou exhibicí. Naopak. V úvodní dvacetiminutovce představení zde Brtnická pracuje s prvky stínového divadla, pantomimy, černého divadla (nikoli luminiscenčního!) a výrazového tance. Motiv samotného stínového divadla se – v již obnaženější podobě – vrací i v závěrečné sekvenci představení.

Mimo hlavní aktérky tohoto one woman show se na podobě ENOLY výraznou měrou podepsal hudební skladatel Stanislav Abrahám. Jeho pulsující hudba záměrně polarizující s reálnými zvuky dodává představení nejen celkem tradiční dramatický náboj, ale konkrétně i tempo a švih. Osvětlení Karla Šimka dosvědčuje, že méně někdy znamená více. Zkrátka, exhibice a originalita v rámci light designu, nemusí sloužit k výslednému prospěchu celku.

Na konečné vyznění ENOLY však má vliv celý tvůrčí tým. Bez rozdílu národnosti i profese.

ENOLA má velkou sílu a dopad. Eliška Brtnická v ní dokázala nejen evokovat „japonskou“ atomovou vlnu. Divák si jistě vzpomene na boj princezny Diany proti nášlapným minám. Anebo na „humanitární bombardování“ Jugoslávie?

Jak již výše uvedené potvrzuje, celé představení je nejen náročné fyzicky a koordinačně (nejen pohybově 🙂 ). Také navíc svými odlišnými výrazovými polohami vytváří pro Elišku Brtnickou vpravdě složitou úlohu.

Papír se v jedné z vrcholných scén objevuje mimo cívku, roli. Důležité však je, že mimo roli ani na okamžik během celého večera nebyla hlavní a jediná aktérka!

Důležitou složkou ENOLY je i výtvarný dopad. Nikoli pouze na bázi scény a kostýmního vyznění. Brtnická sama originálně vlasy pomalovává „nedotčený“ papír.

Jedinou výtku bych uvedl k dispozičnímu uspořádání diváckých sedadel. Studio Hrdinů skýtá poměrně strmé hlediště, umožňující exkluzívní vjem. Bohužel, sedadla tentokrát byla nízko a nevyužila tuto možnost. Navíc, pokud před vámi seděl někdo vyšší, museli jste se různě naklánět a stejně vám unikly některé scény na zemi. Sedadla mohla být s většími rozestupy a výš. Obzvlášť, když se nejedná o divadlo detailu… Naopak, scény na houpačce by byly možná i efektnější s větším diváckým odstupem…

Ale to jen pouze spíše pro příště…

ENOLA skutečně stojí za vidění. A zejména za vnímání. Kdo si ji nechce nechat ujít, má nejbližší možnost, pro změnu v prostorách divadla DISK, opět v úterý, tentokrát 11. června, v rámci studia Pražského Quadrriennale 2019.

ENOLA

Koncept, choreografie, interpretace: Eliška Brtnická
Supervize: Stéphanie N’Duhirahe
Hudba: Stanislav Abrahám
Pohybová spolupráce: Minh Hieu Nguyen, Ilona Jäntti, Jana Vrána
Kostým: Yumi Hayashi
Light design: Karel Šimek
Foto: Vojtěch Brtnický
Grafika: Prokop Vondruška
Trailer: Petra Bučková
Produkce: Dagmar Bednáriková
Projekt podpořili: KD Mlejn, Cirqueon, Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha
Zvláštní poděkování: Albin Warette, Denisa Vostrá, divadlo Yarmat, Jan Kohout
Premiéra: 9. 2. 2016 NoD, Praha

Video: Petra Bučková

Foto: Vojtěch Brtnický

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Na současný cirkus do MLEJNA!

Kdo je autorem novocirkusové inscenace? Přednáška a workshopy přiblíží nejen tuto otázku od 14. března v pražském kulturním domě ve Stodůlkách. Těšte se na světové lektorky!

Osmý ročník mezinárodního festivalu současného cirkusu FUN FATALE nabídne, vedle celovečerních i kratších sólových inscenací výhradně ženských interpretek, také přednášku přední teoretičky nového cirkusu Veroniky Štefanové. A zejména dva akrobatické workshopy.

V přednášce na téma, „Kdo režíruje cirkus?“, se Veronika Štefanová zaměří na různé novocirkusové projekty, které vznikly v průběhu posledních deseti let v Česku, Evropě nebo Kanadě. Položí si otázky: „Co je cirkusová režie a jak se proměňuje v čase?“ „Kdo je reálně autorem novocirkusové inscenace?“ „Je to režisér, choreograf nebo sám artista?“ Zvláštní pozornost bude věnována českému kontextu, kde se nový cirkus utváří v úzké spolupráci s divadlem a tancem. Po přednášce bude následovat diskuze. Přednáška se uskuteční 14. března 2019 v 19.30 v pražském KD Mlejn.

Sympatická Veronika Štefanová vás uvede do tajů novocirkusových inscenací

Doprovodný program festivalu zahájí 14. března workshop akrobacie na chinese pole pod vedením španělské performerky Gemmy Palomar. Během dvou dnů, věnovaných různým druhům pohybu od šplhání, přes klouzání, až po využití prvků vzdušné akrobacie a tance, se naučíte nejen základní triky ve vzduchu. Ale také tu objevíte možnosti pohybu na divadelním jevišti mimo chinese pole. Dvoudenní workshop se uskuteční 14. března 2019 od 10 do 13 hodin a 17. března 2019 od 14 do 17 hodin v KD Mlejn.

Workshop povede charismatická Gemma Palomar…

Druhý z workshopů bude zaměřen na acro dance a kontorsionistiku. Americká choreografka a akrobatka Julie Bergez v něm předvede zvládnutí základních kotnorsionistických technik a cvičení zaměřená na pohybovou improvizaci. Dvoudenní workshop se uskuteční 16. a 17. března 2019KD Mlejn vždy od 10 do 13 hodin. Oba workshopy jsou vhodné pro účastníky na všech úrovních pokročilosti.

…a druhého dne Julia Bergez

Podrobný program festivalu (včetně informací o vstupenkách a  možnostech registrace na workshopy) najedete na www.funfatale.cz

Gemma Palomar v akci

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnící a zakladatelkou souboru „MODERN DANCE PLAMÍNEK“ LENKOU KRENKOVOU

„Když tančím, tak hořím.”

Lenka Krenková je úžasná, skromná žena. Dělá ji šťastnou, když tančí a dělá tancem radost druhým. A zejména, když naučí své svěřence umění vyjádřit tancem vše, co cítí – a tak si uvolnit duši. Jejím mottem je: “Když tančím, tak hořím”. Po vystudování pedagogické školy učila ve školce. Pak si Lenka založila soukromou taneční školu „Modern Dance Plamínek”. V Praze 4 a 3 má na základních školách své “tancovny”. Tam chodí na své hodiny děti – od nejmenších po největší, i dospělé. Lenka staví na tom, že každá holčička, ať malá, velká, tlustá či tenká dokáže být při tanci krásná a šťastná. Pracuje s dětmi i dospělými, často i maminkami malých tanečnic. A časem dokázala vytvořit krásnou partu, v níž si všichni vzájemně pomáhají. Není tam rivalita ani závist a skutečně se navzájem mají rádi. V takové atmosféře se dají i s tancem dělat zázraky. Právě proto na závěrečném vystoupení (v červnu v kulturním domě Mlýn ve Stodůlkách v Praze 13), kde všechny skupiny tanečnic od nejmenších po dospělé představují své celoročně  připravované choreografie, jejich rodiče a přátelé často pláčou dojetím.

Jak jste se dostala k tanci, respektive rytmickému pohybu?

Prý jsem tancovala od momentu, co jsem se naučila chodit. Moje máma byla výtvarnice a když v roce 1977 přišel čas na zájmové kroužky, nastoupila jsem do tehdejší Lidové školy umění (nynější Základní umělecké školy) na výtvarný obor. Osud tomu chtěl, že vedle byl taneční sál a ten mě lákal daleko víc. Parkety, tyče, zrcadla, pianino, piškoty, tak tehdy taneční sály vypadaly. Tomu se nedalo odolat. Brzy jsem zběhla od výtvarničiny k tanci.“

Kdo Vás první pro tanec získal?

Celou taneční průpravou nás vedla paní učitelka Rákosníková. A já – i díky ní – začala inklinovat k výrazovému tanci. Klasika mou doménou nikdy nebyla. Tím bylo jasné, že dveře státní konzervatoře pro mne zůstanou uzavřené. V té době jiná možnost, jak se živit tancem, nebyla nebo jsem alespoň o ní nevěděla.“

A co tedy bylo dál…

Začala jsem se pomalu smiřovat s faktem, že ze mne tanečnice prostě nebude. A nastoupila jsem na střední pedagogickou školu. A souběžně dále navštěvovala hodiny paní učitelky Rákosníkové v Lidové škole umění. Až do svých osmnácti. Pak následovala práce v mateřské škole Jeseniova v Praze 3 na Žižkově, svatba, dítě.“

Ale co mimo práci a rodinu?

Něco ale stále v mém životě chybělo – tanec. Nutit manžela, aby šel se mnou tancovat, bylo marné. Až přišel den, kdy jsem zjistila, že manžel i syn mají své koníčky, zatímco já sedím doma a čekám. Naštěstí se doba změnila. Taneční centra již nebyla pouze pro děti a mládež. A tak jsem pro sebe objevila Dance Perfect, abych se nejistě vrátila k tanci. Pokorně do začátečníků, s hrůzou, že uslyším: ,……to už pro vás není´. Po první lekci jsem se opravdu dozvěděla, že tyto lekce pro mne nejsou. Ale nikoli kvůli věku. Prý musím chodit na pokročilejší lekce. Štěstím jsem tenkrát tancovala i po chodníku cestou domů.“

Kdo Vás tehdy vedl?

Měla jsem velké štěstí na lektory, nejvýrazněji mě asi ovlivnili Jarek Cemerk, Rosťa Šrom, Věrka Ondrašíková a Martin Vraný.“

Ale z frekventantky kurzů jste se stala postupně sama jejich vedoucí. Jak k tomu došlo?

Osud mne totiž vedl dále. V mateřské škole tenkrát každá učitelka vedla nějaký kroužek. Na mě vyšel sportovní. Ačkoli jsem absolutní sportovní antitalent. Zatímco já jsem si s dětmi házela míčem, běhala či závodila, tak kolegyně zatím na tanečním kroužku učila mazurku. Časem se vedení tanečního kroužku uvolnilo a bylo nabídnuto mně.“

Tak to jste určitě byla ve svém živlu?

Zajímavé je, že zatímco učit malé děti sport mne nechávalo klidnou, výuka tance mě vyděsila. Věděla jsem již toho o tanci tolik, že jsem si myslela, to nezvládnu. Paradox. Nakonec jsem kroužek vzala a začala s předškolními holčičkami zkoumat taneční pohyb. A šlo to. Dokonce výborně. Byla jsem spokojená, aniž bych tenkrát tušila, že s nimi budu tancovat, i když jim bude patnáct let a více.“

Ale to ještě nebylo všechno…

Osud prostě existuje. Mám na to pro sebe další důkaz. S kamarádkou jsme jednou navštívily astrologický seminář. Na závěr astroložka každému řekla jednu záležitost, kterou mu hvězdy chystají. Mně bylo řečeno, že mi do měsíce přijde nabídka nové práce. Přišlo mi to v ten okamžik  jako blbost. O to větší bylo překvapení, když mi další týden zavolalo Kulturní a rodinné centrum Nová Trojka z Prahy 3, že bývalé tanečnice z mateřské školy chtějí pokračovat. Opět s rozpaky jsem tedy začala učit pár hodin tance i tam.“

Nezůstalo však pouze u třetího pražského obvodu?

Dále následovala vyhraná soutěž Pražská mateřinka a na ní těhotná paní porotkyně s nabídkou učení ve studiu Tulipán v Praze 6. To už se s celodenní prací v mateřské škole tedy opravdu zvládnout nedalo. Stála jsem před rozhodnutím, jak dál. Manžel rozhodl. Kdy jindy, když ne teď. Syn odmaturoval a tak načasování bylo opravdu ideální.“

A jak jste tedy pokračovala? Odvážila jste se na riskantní led?

V mateřské škole jsem dala výpověď, ale nezavřela jsem si tam vrátka až tak úplně. Dodnes tam docházím vést taneční kroužek. Pronajala jsem si třídu v Základní škole Plamínkové na Pankráci v Praze 4 a přes prázdniny z ní vybudovala taneční sál. Ne jako ten, ve kterém jsem začínala. Místo parket sice baletizol, místo klavíru přehrávač, ale zrcadla na celé stěně standardní. Tak vznikl ,Modern Dance Plamínek´. Psal se tehdy rok 2010.“

Jaké to tehdy byly začátky?

S¨velkými nadějemi i staženým žaludkem jsem očekávala školní rok. V Nové Trojce lekce úspěšně běžely, práce v Tulipánu skončila a na hodiny v mém novém sále přišly čtyři holčinky. Většinu času jsem trávila pláčem na lavičce v nedalekém parku. Finančně mě tenkrát vlastně zachránila mateřská škola, kde jsem zaskakovala za nemocnou učitelku. Pak se však situace postupně začala měnit. Vystoupení, či ukázkové hodiny najednou fungovaly. Přihlášených přibývalo. Přibyly postupně i páteční lekce v Základní škole Lupáčova v Praze 3.“

A jak se Váš „Plamínek“ postupně rozrostl?

Dnes, po devíti letech, mám kolem sto padesáti žáků. Mým prvním malým tanečnicím je dnes patnáct let. A já můžu sledovat, jak rostou nejen po taneční stránce. Překvapením bylo, když přišly maminky, s chutí zkusit to, co jejich děti. Tak vznikl kurz pro maminky. Je úžasné sledovat, jak se dá svět tance objevovat v každém věku, a jejich i má radost, když se daří. I já stále něco objevuji. Třeba na lekcích Jana Kodeta.“

Mluvila jste o soutěžích, od nich je již krůček k veřejným vystoupením…

Právě. Totiž ještě jedna má touha byla nenaplněná. Vystupovat. Dost těžký úkol pro  tam ty  nahoře, co plní sny. V mém věku. Ale i to mi bylo sesláno. Nejdříve skupina RDC Rosti Šroma a potom učinkování v představení ,Sedm proti Thébám´ v Rockopeře Praha. Představení se stále hraje, tak mám šanci – i přes na tanečnici vyšší věk – plnit si své sny.“

Najít si mezi dnes různými styly a odrůdami tance svou vlastní parketu, asi není zrovna jednoduché?

Proč tanec a proč výrazový, scénický či moderní? Vnímat energii celého těla, hrát si s protahováním a uvolňováním, cítit jak jednotlivé svaly přenášejí impulzy do všech částí člověka, k tomu vytváření příběhů, prožívání emocí, hudba. Co může být víc. Na rozdíl od sportu, tanec rozvíjí opravdu každý kousíček osobnosti a co všechno tanec posiluje, zjistíte až druhý den. Ve mně tanec vyvolává pocit štěstí, to bych přála zažít každému.“

Vedení tanečních kroužků klade i nároky na metodiku, psychologii…

Proto jsem řešila, jak vlastně své kurzy vést. Možnost bavit se tancem by měl mít každý, kdo má zájem. Společně objevovat svět fantazie nebo pocitového vyjádření těla. Dostat ze sebe nejen kladné emoce, ale smět si zatancovat i smutek, zlo či vztek. Velmi uvolňující. Hlavně společně tvořit a taneční techniku použít ve svých představách. Taneční technika je samozřejmě velmi důležitá a secvičit vystoupení dá hodně práce. Vždyť tanec je i o malých detailech. Přesto se stále snažím vyvažovat mezi dřinou a zábavou. Kurzy jsou rozdělené pouze věkově, nikoli výběrem. Prostě bez rivality. Tak se stal pro mne malý zázrak. Holčinky, s kterými pracuji již delší dobu, odložily mobilní telefony, scházejí se na sále dříve, aby se objaly, popovídaly, vybíraly hudbu na další taneční příběh a samy si vymýšlely choreografie. Pokud jim přijde jednou či dvakrát týdně málo, zajdou i na lekce mladších dětí, aby i s nimi sdílely tanec .“

Tak tedy „Plamínek“ zapaluje…

Musela jsem si ale i zvyknout na to, že lásku k tanci necítí každý. A není to vždy mojí chybou, když odejdou za jiným zájmem, nebo v jistém věku není scénika dost ,in´. Nebo jen proto, že tanec je někdy i dřina.“

Je obtížné nalézat lokace pro výjezdové akce a soustředění?

Pro ty, co cítí jako já, jsme na prázdninový týden našli úžasné útočiště s tanečním sálem v penzionu Klamovka ve Stradonicích. Týden tak trochu holčičích radovánek. S tanečnicemi od devíti do patnácti let si užíváme nejen tréninky, jógu, herectví, gymnastiku, ale i vymýšlení a tvoření kostýmů, dělání si vzájemných radostí, focení, natáčení tanečních videoklipů nebo tvoření choreografií ve věkově smíšených skupinách. Jsem vždy překvapena, jak dokážou citlivě spolupracovat s mladšími, žasnu nad jejich nápaditostí. Týden uteče, přijde objímání a pláč při loučení. To je pro mne velká odměna i ujištění, že vztahy a vzájemnost jsou víc než vyhrané soutěže za cenu drilu a vzájemné rivality.“

Já myslel, že soutěže jsou (nejen pro děti) určitým vyvrcholením práce?

Já tedy osobně mám k soutěžím (ač pár pohárů na kontě máme) velmi rozporuplný vztah. Raději volím nesoutěžní vystoupení ve spolupráci s ,radnicí´ Prahy 3 či 4 anebo se základními školami. Daří se. Za letošní školní rok jsme odtancovaly dvaatřicet vystoupení. To hlavní, absolventské, nás ještě v červnu čeká. Všechny skupiny se sejdou v kulturním domě Mlejn ve Stodůlkách, kde předvedou své letošní choreografie. A jako každý rok zakončí letošní taneční sezónu společným tancem na pódiu, pod ním i po stranách hlediště. Má to, myslím, sílu – těším se.“

To je obdivuhodné! Co říci závěrem?

Tak takhle si plním své sny.“

Děkujeme za milý rozhovor a přejeme hodně energie, nápadů i trpělivosti.

Michal Stein a Michaela Formánková

Foto: archiv Lenky Krenkové

TANEČNÍ MAGAZÍN

Talent AWARDS 2015 zná své vítěze

8. ročník mezinárodní a celorepublikové soutěže pro talenty z oblasti kultury, sportu a umění proběhl 25. dubna 2015

 

 

Finálový gala večer soutěže, jež je svým formátem jedním z největších evropských soutěžních projektů představujících taneční, sportovní a uměleckou scénu se konal: v sobotu 25. dubna 2015 od 16 hodin v divadelním sále „KD MLEJN“

Břišní tance, Flamenco, Free Style, Foto portrét, Foto krajina, kresba, zpěv, hra na kytaru a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín.

První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v březnu 2015. Soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, byli odděleni od amatérů, aby nedošlo ke zvýhodňováni profesionálů.

Soutěž nalezla své vítěze, jak z ČR, tak z Ruska, Tatarstánu, Německa, Polska, Itálie a Chorvatska. Soutěže se zúčastnilo 1.732 soutěžících. Soutěž chce nalézt nové talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností, tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže.

Po celou dobu soutěže, ale i po ukončení 8. ročníku, budou organizátoři propagovat “nové talenty” ,  které  se umístily v  soutěžních kategoriích daného roku, nebo jako vítězi 8. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR. Cílem této soutěže, stejně jako ročníků následujících, je pokusit se odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu.

Finálový gala večer moderoval Martin Vencl. Další podrobnosti o soutěži včetně fotografií a kontaktů naleznete na www.talentawards.eu.

Přihlášky a pravidla k 9. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2016.

Organizátorkou soutěže byla profesionální škola MUNA.

DSC_0414

Muna Al Muchantafová, zakladatelka a prezidentka soutěže TALENT AWARDS,  zakladatelka a majitelka Profesionální školy orientálního tance MUNA a jazykové školy – Language Centre Muna. Narodila se a vyrůstala v Sýrii, v Homsu (matka Češka, otec Syřan).

Vystudovala tanec, specializuje se na břišní tanec, kterému se věnuje od dětství.  Letos je to 15 let od založení její školy.

Zeptali jsme se:

1.Těší se  břišní tance v Sýrii  velkému zájmu?

„Ano. Tanec patří do každodenního života, ženy tančí břišní tance, je to na denním pořádku. Lidé si pronajmou restauraci, klub, nebo tančí v soukromí při různých oslavách, narozeninách,  je to zkrátka kulturní záležitost, tanec se skutečně užije. Každý si tvoří svůj vlastní   taneční  styl.“

2.Vysílá  (v době míru)  syrská televize ještě břišní tance  mezi  hlavními zprávami jako tomu bylo v minulosti?

„Tak často už ne,  kultura se mění. Tyto krátké vstupy byly kolébkou současných kulturních programů ,  existuje množství  různých pořadů s tancem, hudební videoklipy, všude slyšíte hudbu, nebo vidíte videoklipy s tanečnicemi, různé koncerty jsou okořeněné tancem. V současné době vznikají  moderní styly, v Asii jsou populární evropská umělecká jména a v Evropě zase asijská. Kultura se prolíná.“

3.Jaký je zájem o břišní tance v ČR?

„Pokud se osvědčíte, klientela je spokojená a břišní tanec přináší duševní uspokojení , je to dobré.    Např. ženy, coby pacientky, byly odkazovány na mě. Řešíme problémy se zády, gynekologické problémy,  potíže  po operaci nebo touhu otěhotnět. Jindy zase  tanec přináší čistě  naplnění  po estetické i kulturní stránce.“

4.Na jaké jazyky jste zaměřená ve své jazykové škole?

„Hlavní obor je angličtina, mám vystudovanou Cambridge University, ale zaměřuji se také na arabštinu a češtinu pro cizince. Máme v nabídce i jihoevropské jazyky.“

5.Máte vůbec volný čas?

„Je to všechno skutečně náročné.  Mám 2-letou holčičku,  jsem v jednom kole, nezbývá čas na odpočinek.  Ale pokud si člověk dokáže vše zorganizovat jde to.  Prioritou  pro mě je vychovat z mého dítěte slušného a charakterního člověka.“

6.Jak vznikl nápad pořádat soutěž „Talent Awards“?

„Chtěla jsem vymyslet projekt, který v Evropě nebyl. Kultura, duševní potrava pro lidi,  rok od roku upadá. Chtěla jsem, aby lidé přišli na jiné myšlenky.

Tuto soutěž jsem založila  roku 2007, první ročník se konal začátkem r.2008 . Nic takového nikde v Evropě v té době nebylo. Později  začaly vznikat různé soutěže tohoto typu. S něčím takovým se soutěžící před tím nikdy nesetkali. Každý člověk našel své uplatnění a svou kategorii. Bylo to zkrátka něco nov ého. Existuje celkem 22 oborů, ve kterých se dá soutěžit,  seznam je  na internetu. Letos tu byl zastoupen  např. „free style“, v této disciplíně účastník předvádí něco navíc. Pokud si soutěžící nenajde svůj obor, musí jeho vystoupení  alespoň  souhlasit  s regulemi soutěže. Ne každý rok jsou zastoupené všechny obory. Někdy se sice soutěže realizovaly, ale výsledky  byly slabé na to, aby nalezly  místo v mezinárodní soutěži. Umění, které se hodí pro vystoupení na  školní besídku, nemůže uspět v takové soutěži. Jen talentovaný člověk  může získat  postup, ale musí své umístění  obhájit. Soutěž pomáhá talentovaným  lidem, aby se stali  profesionály.

Amatéři (neživí se tím) jsou oddělení od  profesionálů, kteří  se  svým uměním  živí a učí.

Účastnice naší školy se nesmí přihlásit do této  soutěže, máme to tak dané.  Není to vhodné eticky a takto  máme  čisté svědomí, aby nedocházelo k náklonnosti k vlastní klientele.  Pro členky naší školy vypisujeme jiné soutěže, kde se mohou plně realizovat.“

7.Nemáte ambice rozšířit školu o další taneční styly?

„Prozatím neuvažuji o žádné změně. Pokud jde o  soutěž, je bohatě zastoupená širokou nabídkou oborů.  Co se týká taneční školy, vyrůstala jsem  v prostředí, kde mě obklopovaly břišní tance,  věnuji se naplno tomuto oboru,  vystudovala jsem ho. Chci st oprocentní kvalitu v tomto tanečním stylu. Mívám své taneční šňůry po blízkém východě, vyjíždím i do jiných zemí.“

8.Jak probíhá Talent Awards?

„V březnu probíhají  konkurzy bez účasti veřejnosti, sejde se  odborná porota, která zhodnotí, zda jsou dodržena kritéria, která jsou daná  v propozicích soutěže. Umístí se  jen ti nejlepší, pokud vystoupení nemá mezinárodní úroveň,  účastník se neumístí  a kategorie se neotevře.  Při slavnostním  galavečeru vystoupí   vítězové pro veřejnost , kde obhajují svůj post a získají ocenění.“

9.Jste spokojená s letošními vítězi?

„S umístěnými vítězi jsme plně spokojeni, ti soutěžící, kteří se neumístili a zajímal je důvod, byli upozorněni na chyby, to jim do budoucna může pomoci v tanečním světě.   Osobně jsem typ, který si říká, že celý život je co zdokonalovat…“

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Finálový gala večer

DSC_0418

DSC_0414DSC_0399

DSC_0378DSC_0370DSC_0357DSC_0351

DSC_0344

DSC_0313

DSC_0308

DSC_0260

DSC_0255

DSC_0246

 

DSC_0243

DSC_0201

DSC_0178

DSC_0129

DSC_0114

DSC_0108

 

Foto: Taneční magazín

Taneční magazín

Talent Awards 2015 se blíží!

Nové talenty se představí na slavostním galavečeru 8. ročníku mezinárodní soutěže talentů – Talent Awards 2015

 

 

 

Slavnostní galavečer 8.ročníku mezinárodní soutěže talentů – Talent Awards 2015 už klepe  na dveře!

Nenechte si ujít, v sobotu 25.4.2015 od 16:00 hodin v divadelním sále KD Mlejn, Kovářova 1615/4, Praha 5 – Stodůlky

Na akci se budou prezentovat nové talenty pro rok 2015, uvidíte např.  Belly Dance, Flameno, ale i  Free Style, kouzelníky, zpěv, kytaru, fotografické prezentace a mnohem více.

Předprodej vstupenek na talentawards@talentawards.eu nejpozději do 15.4.2015.

Těšíme se na Vaši účast!

gala2014044

Foto: archiv Talent awards

Tým Talent Awards  a Taneční magazín