On/a

Nová inscenace Pražského komorního baletu, v pouhých dvou reprízách do konce roku

 Pouhé dvě reprízy inscenace s názvem On/a uvede v letošním roce Pražský komorní balet. V nekonvenčním večeru současného tance, který měl premiéru letos v červnu, soubor představí díla tří zahraničních choreografů: Lidie Wos (Švédsko/Polsko), Ji-Eun Lee (Jižní Korea) a Lóránda Zachára (Maďarsko). Na jevišti KD Mlejn tančí Pražský komorní balet novinku ze svého repertoáru tento čtvrtek 2. a pátek 3 listopadu 2023 v 19:30.

„Naši nejnovější inscenaci můžete do konce roku zhlédnout jen ve dvou listopadových reprízách,“ říká Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu„Jsme rádi, že máme možnost znovu představit našim divákům tři talentované choreografy z různých koutů světa. Díla Lidie Wos, Ji-Eun Lee a Lóránda Zachára přinášejí osobitý taneční jazyk a pohled na tanec z různých perspektiv.“

První částí večera je nové dílo jihokorejské choreografky Ji-Eun Lee, které jeho autorka nazvala Špetka krutosti. Choreografie ukazuje, jak se v lidské mysli rodí zloba a jak negativní emoce ničí lidského ducha. S Pražským komorním baletem nepracovala Ji-Eun Lee poprvé, už v roce 2013 vytvořila pro soubor úspěšnou choreografii The Condition of Disappearance (Podmínka zániku).

Druhým choreografem je Lóránd Zachár z Maďarska. Ten vytvořil dvacetiminutové dílo Ornament, které připomíná atmosféru barokních bálů. Na jevišti se střídají groteskní návaly energie s něžnými cituplnými výjevy tu v rychlém, tu v pomalém tempu, což přináší něco přes čtvrthodinku zábavné podívané a příjemného odpočinku.

Lidia Wos je švédsko-polská choreografka známá pro svůj specifický taneční slovník. Typickým znakem její tvorby je muzikalita. Ve svém novém díle Na hraně iluze, které na hudbu Johanna Sebastiana Bacha vytvořila přímo pro Pražský komorní balet, zve diváky do světa pokřivených obrazů a dějových zvratů. Do světa, kde hranice mezi fantazií a realitou existují jen v naší představivosti.

ŠPETKA KRUTOSTI

Choreografie: Ji-Eun Lee

Hudba: Hildegard von Bingen

ORNAMENT

Choreografie: Lóránd Zachár

Hudba: Marin Marais

NA HRANĚ ILUZE

Choreografie: Lidia Wos

Hudba: Johann Sebastian Bach

 

Vstupenky na reprízy jsou dostupné na webu KD Mlejn nebo v prodejní síti Goout.

Ji-Eun pochází z Jižní Koreje. Vystudovala univerzitu Hanyang v Soulu, kam nastoupila jako nejlepší studentka. Absolvovala zde s vyznamenáním bakalářský program a dokončila i magisterské studium, při kterém rovněž pracovala jako odborná asistentka. Po ukončení studia působila jako profesionální tanečnice v Koreji, kde získala první cenu ve dvou nejprestižnějších tanečních soutěžích pořádaných Korejskou taneční asociací a v Národní taneční soutěži. Jako nejmladší choreografka byla oslovena, aby vytvořila a zatančila vlastní choreografii v Tokiu a Soulu. Během studia na Akademii múzických umění získala za svou choreografii třetí cenu v německé soutěži Euro-Scene Dance Choreography Competition. Zvítězila také na mezinárodní výstavě Art Expo v Itálii. Jako choreografka byla přizvána ke spolupráci a účinkování do více než 23 zemí, mimo jiné Irska, Estonska, České republiky, Mexika, Německa, Itálie, Velké Británie, Kazachstánu, Sarajeva, Bruneje, Koreje, Řecka, Turecka, Polska, Bulharska, Číny, Spojených států amerických, Rumunska, Japonska, Ekvádoru a dalších.

Lóránd Zachár se narodil v roce 1969 v maďarském Gyöngyösu. Studoval na Maďarské hudební a taneční akademii Talentum. Tančil v Budapešťském souboru lidových tanců, v divadle Rock Theater, v Budapešťském baletu a v divadle Vig. Dále působil jako tanečník v Madáchově divadle, Budapešťském tanečním divadle, Baletu Pécs a rovněž v souborech současného tance Djazz-ex a Danceworks v Rotterdamu. V současné době stále tančí, ale především se věnuje výuce, vede workshopy a vytváří choreografie, v nichž uplatňuje svůj jedinečný styl a s nimiž slaví úspěch po celém světě. Je kmenovým choreografem Budapešťského tanečního divadla a stálým profesorem na nizozemské Akademii múzických umění Codarts v Rotterdamu. Spolupracoval s vynikajícími mistry a choreografy, jako jsou Andrea Ladányi, Attila Egerházi, Gábor Bakó, Gyula Berger, Béla Földi, Pál Frenák, József Gajdos, István Herczog, Tamás Juronics, György Krámer, Éva Matetics, Iván Markó, Tibor Somogyi, Béla Szirmai, Annabelle Lopez Ochoa, Bruno Listopad, Dana Caspersen, Doug Elkins, Glenn van der Hoff, Neel Verdoorn, Phillip Adams, Rafael Bonachella, Raza Hammadi, Sana van der Putt, Sean Curran, Ton Simmons, Tom Stuart, Vassilij Sullich, Sean Curran, Randall Scott, Thomas Noone a další. Je autorem choreografií Mikrokosmos (Balet Debrecín, Maďarsko), Transit (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko), Unreachable Territories (Balet Pécs, Maďarsko), Lightcach (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko), Spark (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko / Badora Dance Company, Maďarsko), Sec. (Budapešťské taneční divadlo, Maďarsko / Ballet Jazz Art Paris, Francie), Lisztomania, Complicated Balkan Wedding (Balet Pécs, Maďarsko), Firebird-Stravinsky (Budapešťské taneční divadlo, Maďarsko), Aida-Verdi (Inversedance Company, Maďarsko), Waving floor (Balet Pécs, Maďarsko), Shadows and Desires (Szeged Contemporary Dance Company), Translucent (Karma Dance Project, Paříž, Francie) a mnoha dalších. Lóránd je rovněž hostujícím profesorem moderního tance (art jazzu) na Maďarské taneční akademii, Akademii Codarts v Rotterdamu, Akademii múzických umění ZHdK v Curychu, portugalské Státní taneční akademii EADCN, Henny Jurriëns Studio v Amsterdamu, Centro Formazione Aida v Miláně, NOD Nuova Officina della Danza v Turíně, Tanečním institutu v Bělehradu, Budapešťském operetním, divadelním a baletním souboru a Baletu Pécs.

Lidia Wos je švédsko-polská tanečnice a choreografka žijící ve švédském Malmö. Profesionální tanečnicí se stala po absolvování Veřejné baletní školy ve Varšavě, kde studovala v letech 1981–1990. Poté působila jako tanečnice v Opera Baltycka v Gdaňsku (PL), v Polském tanečním divadle v Poznani (PL) a ve Skånes Dansteater v Malmö (SE). Ve své taneční tvorbě se věnuje různým žánrům, od klasického baletu a současného tance po konceptuální umění a činohru. Účinkovala v dílech, která vytvořili Rui Horta, Örjan Andersson, Václav Kuneš, Didy Veldman, Uri Ivgi, Angelin Preljocaj, Hofesh Schechter, Alen Lucien Öyen, Jo Strömgren, Mats Ek, Jorma Uotinen a další. Jako choreografka se Lidia Wos vyznačuje zvláštním osobitým stylem. Vytváří přirozené, organické pohyby, které nicméně často doplňuje o dynamičtější prvky. Její choreografie jsou plné fantazie, díky níž objevuje nečekané nové úhly a pozice těla. Ve své choreografické práci se nezaměřuje pouze na pohyb a taneční kroky, ale věnuje velkou pozornost každému detailu. Ve světě, který vytváří, hrají stejně důležitou roli i ostatní složky – hudba, kostýmy, scéna, rekvizity, světelný design a další. Díla této umělkyně jsou obrazivá, často s nádechem absurdna a humoru. Je autorkou choreografií pro taneční soubory, divadla a opery ve Švédsku, Dánsku, Polsku, Nizozemsku, České republice a Spojených státech amerických. Ve svém repertoáru má celou škálu tvarů, od krátkých tanečních sól, přes celovečerní inscenace pro větší taneční soubory, až po činohru, muzikál a operu. Její díla jsou uváděna po celém světě, například v Kennedyho centru ve Washingtonu, divadle The Place v Londýně, Královské opeře v Kodani, divadle Jayu v Soulu a na řadě dalších míst. Kromě umělecké tvorby se Lidia dlouhodobě věnuje výuce a pořádání kurzů a různých workshopů. Jako hostující profesorka pravidelně vyučuje herectví na Divadelní fakultě v Malmö (Lundská univerzita) a tanec na Baletní akademii v Göteborgu, Kodaňské škole současného tance a Dánské národní škole múzických umění v Kodani.

Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor. Jeho počátky sahají do roku 1964, kdy Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut založili původní Studio Balet Praha. V roce 1975 pak choreograf Pavel Šmok založil Pražský komorní balet, což způsobilo velký zlom ve vývoji československého baletu. Na repertoáru souboru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících českých i zahraničních choreografů. Soubor prošel cílevědomým a úspěšným vývojem, stal se významným reprezentantem tanečního umění ČR a hl. města Prahy v zahraničí, získal řadu významných ocenění.

Současná tvář PKB – to je deset stálých tanečníků a šest stážistů, kteří zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od technik vycházejících z klasického tance až po tanec současný, vlastní technický tým a management. Uměleckou vedoucí je Linda Svidró, která pokračuje v tradici s jasným zřetelem na uchování původní tvorby Pavla Šmoka. Spolupracuje se sólistkou a pedagožkou Kateřinou Dedkovou-Frankovou a baletním mistrem Igorem Vejsadou. Rezidenčním choreografem souboru je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu ND a tvůrce evropského formátu. Pro PKB vytvořil divácky velmi úspěšnou inscenaci Kytice (sólista Dominik Vodička získal roku 2019 Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v kategorii tanec a pohybové divadlo, Petr Zuska cenu za nejlepší choreografii, Ondřej Brousek čestné uznání za původní hudbu a Jan Dušek čestné uznání za výtvarné řešení v rámci celostátní přehlídky Balet 2019). Pražský komorní balet získal v posledních letech také dvě širší nominace na Thálii – Tereza Hloušková (2020) za nejlepší ženský výkon (sólo v choreografii Petra Zusky Fo(u)r One) a Ondřej Vinklát (2022) za nejlepší mužský výkon (sólo v choreografii Petra Zusky Epitaf).

Foto: Serghei Gherciu

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Pražský komorní balet otevírá novou sezónu

Soubor čeká celovečerní premiéra v choreografii Jiřího Bubeníčka nebo turné do Jižní Koreje a Japonska

Pražský komorní balet (PKB) zahájil sezónu 2023/2024, v níž soubor čekají kromě řady vystoupení, zájezdů a zahraničních turné také dvě premiéry. V neděli 8. října 2023 bude v Divadle na Vinohradech v Praze poprvé uvedeno představení Moz-Art, které vzniklo ve spolupráci se souborem Balet Praha Junior a je tak ukázkou spolupráce uměleckých souborů v Domě tanečního umění. Ve večeru, složeném z jednoaktových inscenací, se představí dva významní maďarští choreografové Attila Egerházi a Lóránd Zachár, vedle nich mladý úspěšný český choreograf Šimon Kubáň.

Ještě předtím ale tanečníci Pražského komorního baletu odlétají na několik dnů do Jižní Koreje. Na 11. ročníku Mezinárodního festivalu současného tance Incheon se představí s choreografiemi Fo(u)r One (Petr Zuska) a Na hraně iluze (Lidia Wos). Prestižního festivalu se PKB účastní po úspěšném debutu v roce 2017 již podruhé. Na počátku prosince zamíří soubor do Asie znovu – tanečníky čeká vystoupení v japonském městě Izunokuni, kde v několika představeních zatančí choreografie Ej lásko, Růže, Listy důvěrné (Petr Zuska)Musica Slovaca (Pavel Šmok) a Černý mraky nepláčou (Jiří Pokorný) a povedou také workshopy pro studenty místní taneční konzervatoře.

Na podzim soubor PKB nadále pokračuje v dlouhodobé spolupráci s Klubem mladého diváka, připravuje mimořádné vystoupení pro Ligu proti rakovině (18. října 2023 v Městské knihovně v Praze) a odtančí také dvě reprízy představení On/a (choreografie Ji-Eun Lee, Lóránd Zachár a Lidia Wos) které jsou plánované na 2. a 3. listopadu 2023 v KD Mlejn v Praze.

Vrcholem sezóny bude velká premiéra světoznámého tanečníka a choreografa Jiřího Bubeníčka, která proběhne 10. března 2024 v Divadle na Vinohradech. Nový celovečerní balet La Strada je příběhem z cirkusového prostředí, pro který se Bubeníček inspiroval italským filmem Silnice (v originále La Strada) režiséra Federica Felliniho a scenáristy Tullia Pinelliho„Cirkus je fantastický, je to okouzlující říše divů, která uchvacuje publikum po generace. Láká nás vstoupit do světa magie, překypujícího vzrušením a dobrodružstvím,“ říká Jiří Bubeníček, který sám vyrostl v cirkusové rodině. „Skrze smích a náhlé překvapení vám dává okamžiky naděje a štěstí. Ale mezi třpytivou fasádou se mnohdy skrývá i ponurá stránka cirkusu, odraz drsné reality naší společnosti. Felliniho La Strada zkoumá témata zneužívání a lásky mezi mužem a ženou. Prostřednictvím milostného vztahu hlavního hrdiny se diváci vydají na cestu, která konfrontuje nepříjemné pravdy o lidech a realitě cirkusového života.“

Kromě velké premiéry a zájezdů do regionů České republiky se Pražský komorní balet v roce 2024 zúčastní také dvou festivalů v Turecku – Mezinárodního hudebního festivalu v Ankaře a Mezinárodního hudebního festivalu v Mersinu (duben 2024) a vystoupí také na Mezinárodním tanečním festivalu v jihokorejském Busanu (červen 2024).

„Trvalo téměř dvě sezóny, než se nám po skončení covidové pandemie podařilo opětovně navázat kontakty se zahraničními partnery a organizovat účast Pražského komorního baletu na prestižních mezinárodních festivalech, zaměřených na současný tanec či hudbu. PKB pravidelně hostuje i na hudebních festivalech ve spolupráci se Zemlinského kvartetem,“ říká Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu„Mám radost, že se soubor vrací na festivaly současného tance v Jižní Koreji, kde se již v minulosti úspěšně prezentoval a zároveň se těším na první vystoupení v Japonsku, kam soubor zavítá zcela poprvé. Zároveň se už nemůžeme dočkat první spolupráce se skvělým umělcem a velkým profesionálem Jiřím Bubeníčkem, který pro PKB připravuje původní inscenaci La Strada.“

Foto: Serghei Gherciu 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

                   

On/a, poslední novinka Pražského komorního baletu

Pražský komorní balet uvádí v závěru sezóny premiéru inscenace

Tři zahraniční choreografové a jejich příběhy beze slov na vlně současného tance. To je inscenace s názvem On/a, poslední novinka Pražského komorního baletu v této sezóně. Ve světové premiéře se v rámci večera představí díla Lidie Wos (Švédsko/Polsko), Ji-Eun Lee (Jižní Korea) a Lóránda Zachára (Maďarsko). Na jevišti KD Mlejn bude inscenace poprvé uvedena ve čtvrtek 29. června 2023 v 19:30.

„Pro novou premiéru Pražského komorního baletu jsme díky finanční podpoře Národního plánu obnovy oslovili tři zahraniční choreografy, kteří působí na volné noze a spolupracují většinou s nezávislými tanečními soubory. Publikum se tentokrát může těšit na večer nabitý současným tancem,“ uvádí Ladislava Dunovská Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. „Jsem ráda, že se podařilo sladit volnou časovou kapacitu všech tvůrců a v poměrně krátké době nastudovat tři dvacetiminutové choreografie. Po delší době tak v PKB opět hostují zahraniční tvůrci, kteří v rámci umělecké práce prezentují i současné taneční techniky a předávají své zkušenosti našim tanečníkům.“

Lidia Wos je švédsko-polská choreografka známá svým osobitým jazykem, který se vyznačuje kroutivými pohyby, překvapivými pozicemi těla a absurdním humorem. Dalším typickým znakem její tvorby je muzikalita. Ve svém novém díle Na hraně iluze, které na hudbu Johanna Sebastiana Bacha vytvořila přímo pro Pražský komorní balet, diváky zve do světa pokřivených obrazů a dějových zvratů. Do světa, kde hranici mezi fantazií a realitou určuje jen představivost.

Lidia Wos je švédsko-polská tanečnice a choreografka žijící ve švédském Malmö. Profesionální tanečnicí se stala po absolvování Veřejné baletní školy ve Varšavě, kde studovala v letech 1981–1990. Poté působila jako tanečnice v Opera Baltycka v Gdaňsku (PL), v Polském tanečním divadle v Poznani (PL) a ve Skånes Dansteater v Malmö (SE). Ve své taneční tvorbě se věnuje různým žánrům, od klasického baletu a současného tance po konceptuální umění a činohru. Účinkovala v dílech, která vytvořili Rui Horta, Örjan Andersson, Václav Kuneš, Didy Veldman, Uri Ivgi, Angelin Preljocaj, Hofesh Schechter, Alen Lucien Öyen, Jo Strömgren, Mats Ek, Jorma Uotinen a další. Jako choreografka se Lidia Wos vyznačuje zvláštním osobitým stylem. Vytváří přirozené, organické pohyby, které nicméně často doplňuje o dynamičtější prvky. Její choreografie jsou plné fantazie, díky níž objevuje nečekané nové úhly a pozice těla. Ve své choreografické práci se nezaměřuje pouze na pohyb a taneční kroky, ale věnuje velkou pozornost každému detailu. Ve světě, který vytváří, hrají stejně důležitou roli i ostatní složky – hudba, kostýmy, scéna, rekvizity, světelný design a další. Díla této umělkyně jsou obrazivá, často s nádechem absurdna a humoru. Je autorkou choreografií pro taneční soubory, divadla a opery ve Švédsku, Dánsku, Polsku, Nizozemsku, České republice a Spojených státech amerických. Ve svém repertoáru má celou škálu tvarů, od krátkých tanečních sól, přes celovečerní inscenace pro větší taneční soubory, až po činohru, muzikál a operu. Její díla jsou uváděna po celém světě, například v Kennedyho centru ve Washingtonu, divadle The Place v Londýně, Královské opeře v Kodani, divadle Jayu v Soulu a na řadě dalších míst. Kromě umělecké tvorby se Lidia dlouhodobě věnuje výuce a pořádání kurzů a různých workshopů. Jako hostující profesorka pravidelně vyučuje herectví na Divadelní fakultě v Malmö (Lundská univerzita) a tanec na Baletní akademii v Göteborgu, Kodaňské škole současného tance a Dánské národní škole múzických umění v Kodani.

Druhou částí večera je nový kus jihokorejské choreografky Ji-Eun Lee, který jeho autorka nazvala Špetka krutosti. Toto dílo ukazuje, jak se v lidské mysli rodí zloba a táhne se za svědomím dotyčného jako ocas. Ten je stále delší a těžší, ovíjí se kolem těla, až člověku sevře duši. Zloba dusí duši jako smog, a nakonec ji celou pozře. Tak negativní emoce ničí lidského ducha. S Pražským komorním baletem nepracuje Ji-Eun Lee poprvé, už v roce 2013 vytvořila pro soubor úspěšnou choreografii The Condition of Disappearance (Podmínka zániku).

Ji-Eun pochází z Jižní Koreje. Vystudovala univerzitu Hanyang v Soulu, kam nastoupila jako nejlepší studentka. Absolvovala zde s vyznamenáním bakalářský program a dokončila i magisterské studium, při kterém rovněž pracovala jako odborná asistentka. Po ukončení studia působila jako profesionální tanečnice v Koreji, kde získala první cenu ve dvou nejprestižnějších tanečních soutěžích pořádaných Korejskou taneční asociací a v Národní taneční soutěži. Jako nejmladší choreografka byla oslovena, aby vytvořila a zatančila vlastní choreografii v Tokiu a Soulu. Během studia na Akademii múzických umění získala za svou choreografii třetí cenu v německé soutěži Euro-Scene Dance Choreography Competition. Zvítězila také na mezinárodní výstavě Art Expo v Itálii. Jako choreografka byla přizvána ke spolupráci a účinkování do více než 23 zemí, mimo jiné Irska, Estonska, České republiky, Mexika, Německa, Itálie, Velké Británie, Kazachstánu, Sarajeva, Bruneje, Koreje, Řecka, Turecka, Polska, Bulharska, Číny, Spojených států amerických, Rumunska, Japonska, Ekvádoru a dalších.

Třetím choreografem nového večera je Lóránd Zachár z Maďarska. Ten vytvořil zábavné dvacetiminutové dílo Ornament, která připomíná atmosféru barokních bálů, kde se tančí na hudební etudy soudobého skladatele Marina Maraise nazvané Básně bláznovství. Na jevišti se střídají groteskní návaly energie s něžnými cituplnými výjevy tu v rychlém, tu v pomalém tempu. Nečekejte nic více, ani nic méně než něco přes čtvrthodinku bláznivé podívané slibující příjemný odpočinek.

Lóránd Zachár se narodil v roce 1969 v maďarském Gyöngyösu. Studoval na Maďarské hudební a taneční akademii Talentum. Tančil v Budapešťském souboru lidových tanců, v divadle Rock Theater, v Budapešťském baletu a v divadle Vig. Dále působil jako tanečník v Madáchově divadle, Budapešťském tanečním divadle, Baletu Pécs a rovněž v souborech současného tance Djazz-ex a Danceworks v Rotterdamu. V současné době stále tančí, ale především se věnuje výuce, vede workshopy a vytváří choreografie, v nichž uplatňuje svůj jedinečný styl a s nimiž slaví úspěch po celém světě. Je kmenovým choreografem Budapešťského tanečního divadla a stálým profesorem na nizozemské Akademii múzických umění Codarts v Rotterdamu. Spolupracoval s vynikajícími mistry a choreografy, jako jsou Andrea Ladányi, Attila Egerházi, Gábor Bakó, Gyula Berger, Béla Földi, Pál Frenák, József Gajdos, István Herczog, Tamás Juronics, György Krámer, Éva Matetics, Iván Markó, Tibor Somogyi, Béla Szirmai, Annabelle Lopez Ochoa, Bruno Listopad, Dana Caspersen, Doug Elkins, Glenn van der Hoff, Neel Verdoorn, Phillip Adams, Rafael Bonachella, Raza Hammadi, Sana van der Putt, Sean Curran, Ton Simmons, Tom Stuart, Vassilij Sullich, Sean Curran, Randall Scott, Thomas Noone a další. Je autorem choreografií Mikrokosmos (Balet Debrecín, Maďarsko), Transit (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko), Unreachable Territories (Balet Pécs, Maďarsko), Lightcach (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko), Spark (Danceworks Rotterdam, Nizozemsko / Badora Dance Company, Maďarsko), Sec. (Budapešťské taneční divadlo, Maďarsko / Ballet Jazz Art Paris, Francie), Lisztomania, Complicated Balkan Wedding (Balet Pécs, Maďarsko), Firebird-Stravinsky (Budapešťské taneční divadlo, Maďarsko), Aida-Verdi (Inversedance Company, Maďarsko), Waving floor (Balet Pécs, Maďarsko), Shadows and Desires (Szeged Contemporary Dance Company), Translucent (Karma Dance Project, Paříž, Francie) a mnoha dalších. Lóránd je rovněž hostujícím profesorem moderního tance (art jazzu) na Maďarské taneční akademii, Akademii Codarts v Rotterdamu, Akademii múzických umění ZHdK v Curychu, portugalské Státní taneční akademii EADCN, Henny Jurriëns Studio v Amsterdamu, Centro Formazione Aida v Miláně, NOD Nuova Officina della Danza v Turíně, Tanečním institutu v Bělehradu, Budapešťském operetním, divadelním a baletním souboru a Baletu Pécs.

„Před každou premiérou doufáme, že nová inscenace promluví k divákovi a snad i chytí za srdce,“ dodává Linda Svidró, umělecká vedoucí Pražského komorního baletu„Ale co můžeme říci už nyní: tvořit s choreografy ve studiu bylo pro tanečníky výjimečné, inspirující a vlastně po profesní stránce dokonalé.“

 

NA HRANĚ ILUZE

Choreografie: Lidia Wos

Hudba: Johann Sebastian Bach

 

ŠPETKA KRUTOSTI

Choreografie: Ji-Eun Lee

Hudba: Hildegard von Bingen

 

ORNAMENT

Choreografie: Lóránd Zachár

Hudba: Marin Marais

 

Vstupenky na premiéru jsou dostupné na webu KD Mlejn nebo v prodejní síti Goout.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín