Nejen detektivka z okresu (a divadla) na severu

Dvě recenze v jednom! █ Čili: dvakrát psáno z videa.  █ Konkrétně tituly „Divadelní detektivka“ a „Kabaret Nasucho/Na sucho“ od FysioARTu. █  Proč ve Varnsdorfu zanikl ke dni 30. 6. 1963 stálý soubor? █ A kde se vzaly moderní blistry? █

Detektivka z divadelního zákulisí a zákulisních her 

Dne 11. 2. 2021 proběhl stream obnovené premiéry, vlastně „divadla na divadle na třetí“. Legendární „Divadelní detektivka“ o zákulisních hrách Městského divadla Varnsdorf v roce 1963. Vznikla na motivy skutečných událostí posledního představení stálého souboru. 

Diváci mohou vidět více než půlhodinový retro příběh plný symbolů a více či méně skrytých či obnažených jinotajů.

Jedná se o exkurz do historie.  Do roku 1963. Přesně do 30. června, což bylo datem posledního představení stálého souboru Městského oblastního divadla Varnsdorf. Konkrétně při přípravě inscenace Čechovova „Racka“. Roku 1993 se skupina nadšenců snaží celý příběh zrekonstruovat… Právě proto jsem si vypůjčil do titulku část názvu dávného televizního seriálu o komunistickém tajemníkovi „Okres na severu“.

Dlužno podotknout, že FysioART si tuto inscenaci vyzkoušel před časem, v rámci divadelních prohlídek zákulisí. Takže, vlastně „divadlo na čtvrtou“?

Ve vlastním představení je minimum dialogů. Ty by se, v součtu, smrskly do necelé minuty. Vše je postaveno na choreografii a jevištním i filmovém aranžmá. A v neposlední řadě i na vhodné hudební dramaturgii a interpretaci Terezy Rauch.

Hned úvodem je třeba vyzdvihnout mistrnou kameru Tomáše Strejčka. Ta je místy subjektivní, ale často se snaží o jistou retro-objektivitu. A daří se jí to. Obzvláště v práci s detaily. Ruku v ruce s ní umocňuje náladu vhodná práce se světly. Zvláště těmi modrými, která jsou i určitým leitmotivem představení.

Zcela jistě je nutné pochválit přípravu dobových rekvizit. Od skutečných mazet s lístky na představení, přes šatnové bločky, dobový telefonní přístroj, psací stroj značky Consul i šatnové osvětlení na šňůrky s olivkami.

Jediná věc zde poněkud historicky nehraje. Moderní kovově plastové blistry s léky! Takové se začaly používat někdy počátkem osmdesátých let minulého století. V oné době byly míněné a zmíněné „uklidňující“ prášky spíše v plastových „zašupovacích“ krabičkách. A možná, že by v rámci autenticity (i určité potřebné divadelně filmové nadsázky) napomohlo pití vína z historických tlustostěnných skleniček od hořčice? Ale kde je dnes sehnat?

Ocenit je třeba i práci s (pouze zdánlivými) detaily. Nástěnku s nápisem „ČSR“ – namísto „ČSSR“. Osekanou „socialistickou“ pěticípou hvězdu, připomínající tak trochu svastiku. A skvělá je i narážka na někdejšího nejvyššího komunistického „kulturträgera“ Müllera. Místní Varnsdorf snad nejlépe dokumentuje unikátní krabička s „historickými“ dámskými punčocháčemi z tamější továrny Elite!

Bylo by toho ještě více k pochválení. Nejen skvělé civilně laděné herecké výkony…

TANEČNÍ MAGAZÍN však, hoden svému jménu, musí závěrem zhodnotit perfektní choreografii i onu režijní práci s herci. Což akcentuje i – již pochválená – kamera.

»DIVADELNÍ DETEKTIVKA«

Čas: 33 minuty 44 sekundy

Uvádí: FysioART a Městské divadlo Varnsdorf

Námět, scénář: Hana Strejčková

Režie: Hana Strejčková

Kamera: Tomáš Strejček

Střih: Terezie Kožová

Technika: Petr Tůma

Make-up ART: Zuzana Horčičková Maibaumová

Fotografie: Ivo Šafus, Štěpánka Křížová

Kresby: Lenka Lea Nováková

Catering: Zuzana Zajíčková

Obsazení:

Umělecký šéf – Miroslav Řebíček

Sólistka – Alena Štěpánová

Herec – Filip Novák

Tanečnice – Barbora Ješutová

Nápověda – Hana Strejčková

Soudruh – Libor Ulovec

Grafik – Roman Winter

Šatnářka, Pianistka – Tereza Rauch.

A zde máte možnost celé filmově divadelní dílo vidět:

 

Kabaret postavený na hlavu

Kde končí svoboda jedince? A kde lidstva? Jaké jsou výkony herců bez odezvy těch, pro které hrají?

Nejen na tyto dotazy se snaží hledat odpovědi »Kabaret Nasucho/Na sucho«, premiérovaný na streamu ve čtvrtek 25. února 2021.

A také nikoli pouze na výše nadhozené otázky se snaží moderními výrazovými prostředky odpovědět autorka, režisérka i jedna z interpretek Hana Strejčková a celý její FysioART. Tradičně s nepřeberným množstvím choreografických a akrobaticky laděných nápadů. Místy hraničících až s vrcholnými gymnastickými prvky.

Ne nadarmo se říká, že klaun je ve své podstatě vlastně melancholický člověk. A v tomto případě se dostává do smutné polohy i celý, původně vlastně rozjuchaný, kabaret.

Vyznění celého představení napomáhá – stejně jako u „Divadelní detektivky“ – mistrná kamera Tomáše Strejčka. A vyzdvihnu i výtečnou práci střihačky Terezy Kožové. Tentokrát je obé ještě o poznání dynamičtější. Rovněž je hodno třeba zmínit i střídmé, ale velmi působivé nasvícení, které dává vyniknout nejen oné dynamice, ale celé náladě hořkosladkého kabaretu.

»Kabaret Nasucho/Na sucho«

Čas: 21 minuta 16 sekund

Námět, scénář, režie: Hana Strejčková

Kamera: Tomáš Strejček

Střih: Terezie Kožová

Klavír, hudební dramaturgie a hudba: Tereza Rauch

Hrají čili v pohybu: Veronika Smolková, Hana Strejčková

Produkce: FysioART

Koprodukce: Městské divadlo Varnsdorf.

 

Obě krátkometrážní divadelně filmová díla FysioARTu, myslím, beze zbytku naplňují to, co si předsevzala. A zcela určitě přináší i něco navíc…

 

Foto: Ivo Šafus a Štěpánka Křížová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Závěrem trailer ke kabaretu:

Dvě premiéry PKB úvodem

Pražský komorní balet v sezóně 2020/2021

Pražský komorní balet vstoupil do nové sezóny 2020/2021 koronaviru navzdory. Do souboru nastoupili noví sólisté – Lenka Šustová Hrabovská, která přichází z baletního souboru Národního divadla. A rovněž Bára Müllerová a Dalibor Lekeš, kteří oba do června působili jako stážisté PKB. Coby stálí hosté PKB se, v nové sezóně, představí Ondřej Vinklát (bývalý první sólista Baletu Národního divadla) a Jakub Rašek (demisólista Baletu Národního divadla).

V tuto chvíli zkouší soubor především na hlavní premiéru sezóny 2020/2021, komponovaný večer s názvem „Zabiják život“, který bude, doufáme, poprvé uveden 22. listopadu 2020 v Divadle na Vinohradech v Praze. Druhá premiéra je naplánována na 6. prosince. A to v Městském divadle v Mostě. V rámci představení budou uvedeny dvě nové choreografie – první z pera Marka Svobodníka („Když nevíte coby, kupte si dva hroby“), druhá pak od Petra Zusky („Epitaf“) na hudbu českých skladatelů Josefa Suka a Antonína Dvořáka. V novince Pražského komorního baletu se objeví hořkosladký humor, osudová láska i mrazení smrti.

Na podzimním programu souboru je řada repríz úspěšných představení „Kytice“ a „Carmina Vetera“. A také mnoho zájezdů po České republice. „Pražský komorní balet čeká několik vystoupení v Divadle na Vinohradech v Praze, zájezdy do Zlína, Prostějova, Nového Jičína, Třeboně, Tábora a dalších míst po republice. Náš diář je velmi nabitý. Během září se podařilo odehrát všechny plánované večery a mnoho termínů se přesunulo z jara, kdy jsme představení, v původně plánovaných datech, nemohli odehrát. Domlouváme také hostování na Slovensku, v Polsku a ve Francii. Nicméně vše bude samozřejmě záviset na tom, jak se bude vyvíjet aktuální pandemická situace,“ uvádí Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu.

Pokračuje také spolupráce se Zemlinského kvartetem i Klubem mladého diváka v Praze. Děkujeme všem divákům, že na naše představení i nadále chodí, a že nás v této nelehké době podporují. Především díky nim kultura stále žije. Věříme, že nouzový stav způsobený Covidem-19 už na podzim nijak zásadně nezamíchá kartami, a že se diváci nebudou bát do divadla chodit. Nejen my je totiž nyní velmi potřebujeme,“ dodává ředitelka Jandová.

Z jarního termínu byl do stávající sezóny přesunut také slavnostní večer, v němž se Igor Vejsada v Divadle na Vinohradech rozloučí s profesionální taneční kariérou. Nově je zařazen na termín 18. dubna 2021. V rámci večera by měla proběhnout i autogramiáda nové knihy, která je věnovaná kariéře významného českého tanečníka, baletního mistra, pedagoga, choreografa a emeritního šéfa baletního souboru Národního divadla moravskoslezského, jenž nyní působí jako baletní mistr a repetitor Pražského komorního baletu.

Foto: Sergej Gherciu

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN