Z natáčení filmu „Můj příběh”

Kdy se dočkáme tohoto příběhu na filmovém plátně?

Film Můj příběh” je již dotočen a  čeká jen na zahájení střihu. Natáčení tohoto celovečerního filmu bylo poměrně rychlé – trvalo jen 25 dní.  Ovšem nesmíme opominout ještě rok příprav.  Točilo se v Slezském divadle v Opavě a v Salesiánském divadle v Praze.

Štáb nyní musí nabrat sílu na další usilovnou práci a jde se dál….

Už už se začínají připravovat také plakáty a  hudba. Celkově práce zabere  nejméně dalšího půl roku. Producentka Pavla Krečmerová říká: Je to jeden z mých nejkratších projektů…”

Rozhovor s hlavní protagonistkou  Vlastinou Svátkovou 

TM:  Byla pro Vás nutná nějaká taneční průprava pro roli  baletky?

Vlastina: Ano, já jsem se připravovala dosti tvrdě na svou roli. Musela jsem zvládnout některé baletní figury, chodila jsem na lekce s dětmi, takže to pro mě bylo těžké, protože balet je opravdu náročná disciplína. Hodiny a hodiny dřiny. Naštěstí mě choreografka  Natálie Housková, která mě vedla, v mém úsilí opravdu  podpořila.”

TM: Jak vnímáte  Elizabeth,  hlavní hrdinku příběhu? Je Vám jí líto, nebo ji berete jako statečnou ženu?

Vlastina:  „Mně jí líto není, lítost je vlastně povýšený postoj. Já  s ní soucítím, protože  jí rozumím. Mnoho věcí, které hraji, jsem prožila ve svém životě i já. Je mi blízká a interně  ji nazývám ,trdlo Eli´. Snad  každá z nás žen je v určité etapě svého života takové ,trdlo’ a dělá blbosti,  chyby a hloupá rozhodnutí, která  samozřejmě mají nějaký důsledek. Proto si myslím,  že se v tomto příběhu  najde každá žena, která byla kdy  naivní a prožívala svou velkou lásku. Každá, která si  myslela, že je to opravdu ta pravá láska, je-li k ní muž  galantní a dvoří se jí nahání a uhání… , pak je to přesně to pravé. Ale není to tak.”

TM: Znáte nějaké podobné příběhy, které se odehrály ve Vaší blízkosti?

Vlastina:  Já konkrétně žádný takový identický příběh neznám. Když se na to  ale  podíváme s nadhledem a bavíme-li se o domácím násilí či manipulaci nebo  vydírání,  tak  to znám velice dobře. Neděje se to  výjimečně, tohle zná mnoho žen…”

TM: Pokud hovoříme o domácím násilí a spojíme je s profesí baletky, je to rozdíl oproti jiné profesi?  Je těžké vrátit se zpět k tak náročné  práci, po této zlé zkušenosti?

Vlastina: „Nemyslím si, že je to  úplně jiné u baletky, prodavačky či krejčové.  Když  muž týrá  ženu nebo naopak žena týrá muže, tak je to pořád týrání,  a to se podle mého názoru nijak neliší.  Někdy je  návrat k profesi opravdu velice obtížný, ať je spojen  s čímkoliv jiným,  například s těžkou nemocí,   úmrtím v rodině a tak dále. Cokoliv nás může zabrzdit  v povolání a nemůžeme se vrátit. Anebo  je tu vnitřní síla, která nám pomůže znovu naskočit. Takže  opět je to velice individuální  příběh a těžko lze situaci nějak hodnotit.”

TM: Tedy nelze se asi ptát na veselé příhody z natáčení…?

Vlastina: „No, moc veselých příhod z tohoto natáčení zřejmě nebude. Je to opravdu  hodně emoční a složité po všech stránkách. Moje postava se  chvilku z něčeho  dostane a hned spadne do dalšího problému. Ale zároveň je hezké na našem filmu to, že to není  depresivní film, není to jen zlé. ,Můj příběh´ obsahuje i  humor a hlavně naději,  je to takový komplexní film, řekla bych. Jako život.  Velice  reálný a skutečný, ale zároveň neklesne s beznadějí a neutěšenými pocity.”

Děkujeme za rozhovor 

Z natáčení filmu

Štáb při práci

Foto: Johana Střížková, Eva Smolíková

Film Můj příběh”, 

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Výstavní premiéra SOBOTKY v Baťově institutu

Scénický tanec a zpěv rozezněl platformu 14|15 BAŤOVA INSTITUTU. Vystavuje tam fotograf Jakub Sobotka. O výstavě TANEČNÍ MAGAZÍN informovala Ing. Lucie Hambálková a autorkou článku je Ing. Alena Babicová..

Ve čtvrteční podvečer 20. září se ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU ve Zlíně uskutečnila slavnostní vernisáž výstavy „Jakub Sobotka: Fotografie“, která byla spojena s tanečním a pěveckým vystoupením. Výstava fotografií zahrnuje dva výstavní cykly “Performers” a “Still Land” je k vidění ve 2. podlaží budovy 15 Baťova institutu.

V cyklu „Still Land“ se autor zamýšlí nad veřejným prostorem, ve kterém žijeme, představuje fotografie městských zákoutí z různých evropských měst a pod názvem Performers se skrývají černobílé portréty tanečníků předních českých i zahraničních souborů současného tance, kteří vystupovali na festivalu TANECVALMEZ.

Přestože jde o fotografie portrétů, podařilo se ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU tanečníky rozhýbat netradiční instalací, která určitě stojí za zhlédnutí a bude k vidění až do konce října,“ pozvala Petra Kubíková, ředitelka příspěvkové organizace 14|15 Baťův institut.

ZUŠ B-ART je již více než deset let pořadatelem mezinárodního festivalu současného tance TANECVALMEZ, u jehož zrodu stál také Jakub Sobotka.

A právě vystoupení žáků tanečního a hudebního oboru ZUŠ B-ART bylo součástí slavnostní vernisáže výstavy. Tanečnice během podvečera předvedly ukázku z nového celovečerního projektu Tanec pralesa a následovaly choreografie v různých tanečních stylech – klasický, moderní či streetový tanec. Večerem zazněly písně ze světových i českých muzikálů.

Vernisáž zahájila ředitelka 14|15 Baťova institutu, příspěvkové organizace, Petra Kubíková, ředitelka ZUŠ B-ART Milada Borovičková a autor Jakub Sobotka, kteří společně seznámili návštěvníky s tím, jak vznikaly fotografie městských částí, fotografie tanečníků a s historií festivalu TANECVALMEZ.

,Still Land´ je pro mne hra. Předkládám divákovi obraz reálného místa, které může kdykoliv navštívit a prohlédnout si na vlastní oči. Je na něm, zda se dokáže oprostit ode reality a začne nacházet skryté významy a tajemství, která jsou v obraze ukrytá. Mám rád věci, které nejsou zřejmé na první pohled, které se musí objevit,“ představil cyklus Jakub Sobotka.

Výstava potrvá do 31. 10. 2018.

Foto: Jakub Sobotka

Ing. Alena Babicová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN