Rozhovor s hadím mužem Ludvíkem Janíčkem / Berouskem

„Znám svou hranici a tu nepřekonávám“

V současné době jediný tuzemský hadí muž. Jak jméno napovídá, pochází (napůl) z umělecké cirkusové rodiny.  Dokáže se protáhnout tenisovou raketou, „poskládat“ se do bedny velmi malých rozměrů a předvádí všechny možné i nemožné pozice se svým tělem.

Máte neuvěřitelně ohebné tělo. Po kolik generací se skládaly takové geny? Co dělali  Vaši předkové?

„Babička byla krotitelka tygrů, jediná v ČR, dědeček cvičitel medvědů.  Máma dělala artistku, když byla mladší, teď vystupuje s papoušky ara. Táta z cirkusové rodiny nebyl, ten byl gymnasta.  Jsem z dvojčat, Angelika, moje dvojče, je vzdušná akrobatka, hadí ženu nedělá.“

 Ludvík a dvojče Angelika

Ludvík s mladší sestrou Anitou 

Jak jste se tedy vlastně k této disciplíně, dá-li se to tak nazvat, dostal?

„Ve svých  deseti letech jsem byl právě  s rodiči ve Švýcarsku a  s nimi vystupoval i ruský hadí muž. Tam jsem se s ním seznámil, tehdy jsem ještě nevystupoval. Ale Angelika už ano. Moji rodiče  se s ním domluvili, aby byl mým trenérem.  Takže jsem začal. Trénoval jsem rok a poté už jsem vystupoval.“

Jak často jste musel cvičit?

„Vždy od  pondělí do pátku,  sobotu a neděli jsem měl volnou, trénovali jsme dvě nebo dvě a půl hodiny, jak kdy.“

Jak jste ten trénink coby kluk vnímal, těšil jste se na něj  nebo to bylo nepříjemné?

„No,  ze začátku jsem měl radost, že mám trenéra, ale později jsem  okusil, že to hodně bolí, ty začátky byly skutečně velmi bolestivé. Byl jsem vlastně ještě dítě, při těch trénincích jsem plakal, chtěl jsem skončit, ale rodiče to nedovolili.  Takže jsem trénoval dál. Nebyl jsem na to zvyklý, nabolelo to dost, ale teď jsem už v úplné pohodě. Protahuji se tenisovou raketou, zalézám do malé bedny z plexiskla atd. Úplná „normálka.“

Ale tahle „normálka“ by asi nebyla pro každého, nebo ano? To se snad ani nedá nacvičit, pokud k tomu člověk nemá už dané dispozice, že?

 „Já si myslím, že jsem  potřebnou pružnost a ohebnost  měl, s tím jsem se  trošku narodil. Zkoušel jsem  toho ruského hadího muže  napodobovat, vzal jsem si nohu a strčil jsem ji za hlavu, to ano, trošku jsem už   ohebný byl, ale všechno ostatní  mě už naučil on.  Ale asi by to pro každého opravdu nebylo

Žít u cirkusu není úplně běžné.  Jak to vlastně máte se studiem?

„Já jsem se narodil v Itálii, rodiče tam zrovna pracovali.  Studoval jsem doma s rodiči, na sezonu jsme vždy odjeli, třeba právě do Itálie, do Německa či Holandska, poté jsme se vrátili do Česka a dělali zkoušky ze všech předmětů. Dostali jsme vysvědčení a zase jsme se vrátili na sezonu do zahraničí.“

Cítíte  se být víc Čech nebo Ital?

„Tak  Itálii mám opravdu hodně rád.  Miluji italskou kulturu, mluvím italsky, dá se říct dobře, ale pořád bych řekl, že se cítím víc doma tady u nás v České republice.

Tedy studia, tréninky, zahraničí. Jak vlastně vypadá takový „všední den“ hadího muže?

„Sezona  začíná většinou v březnu a prakticky skončí  na konci listopadu. Když  skončí, tak někdo zůstává doma anebo si jezdí ještě na angažmá někam do zahraničí na vánoční vystoupení. Já jsem třeba teď měl jet do Německa, ale vzhledem k této covidové  situaci, kterou zrovna prožíváme, mi moji cestu zrušili. Ale  např. moje sestra  v tuto dobu v Německu právě vystupuje.

Můj běžný den asi vypadá takto:  po snídani jdu třeba běhat, sportuji, protahuji svaly. Dále  mám nějaký trénink, chvilku je volný čas, ten využívám podle situace. V současné době už třetím rokem pracuji u hororového cirkusu a vystoupení začíná  až v 19 hodin večer. Jsem-li v nějakém městě, jdu si je prohlédnout,  za 14 dní jsem třeba v nějakém úplně jiném městě, takže se tam trošku porozhlédnu a večer je vystoupení.“

Kolik cizích zemí  jste  vlastně projel? 

„Samozřejmě několikrát Itálii, tam to mám opravdu  moc rád, zejména severní Itálie se mi líbí,  hodně jsem toho projel díky rodičům,  vystupovali  jsme např. ve Francii, Německu,  Holandsku , Belgii, Švýcarsku, nejdál jsem byl na Islandu.“

Když se řekne hadí muž, zní to fantasticky atraktivně. Máte pružnost, perfektní svaly.  Ale co za pár let, nepřemýšlíte také o tom, že se třeba zraníte, nebo že Vaše zdraví jednoho dne vypoví službu?

„Správná otázka. Já o tom právě teď nějak opravdu začínám přemýšlet. Taky slýchávám hodně často, že až budu starý, nebudu moci chodit, klouby nebudou funkční, opravdu hodně lidí mi něco takového říká, myslívám na to.“

Děláte něco pro to, abyste takové předpovědi zabránil?

„Zatím je to tak, že se snažím  vytrvat. Stravuji se tím způsobem, abych moc nepřibral a dokázal se tedy protáhnout tenisovou raketou, rourou, zalézám do malé bedny z plexiskla. Pokud totiž přiberu více svalové hmoty, tím se mi ty triky dělají hůře, nebo by nešly udělat vůbec.“

Hm. Ale přece ‚chlapák‘  by  nějaké svaly mít měl, ne?

„Ano, ..ale já jsem takový štíhlý chlapák, žádná ‚korba‘, ale  úplně hubený nejsem!

Souhlasím.

Pořád mi nesedí jedna věc. Nějakou dobu to všechno jde. Ale může přijít okamžik, ať už svalnatý nebo hubený, může na takové cvičení doplatit zdravím. Možná mají zlé jazyky pravdu…. Nebojíte  se?

„Bojím. Už jsem si hledal nějaké přípravky na klouby a vazy.“

Asi to budí hrůzu, přijít o fyzickou  schopnost, pokud je člověk na tom ve své profesi závislý, že?

„To ano. Myslím, že  např. pro člověka, který je super extra třída, je mnohem a mnohem strašnější o svou  fyzickou schopnost   přijít, než pro toho, kdo takovou schopnost ani nikdy nepoznal. Rozhodně ho to bolí mnohem a mnohem víc, že už ty věci nezvládne, to je holý fakt. Já  bych asi tohle chtěl dělat tak  do 45-ti let, snažit se udržovat v kondici a vypadat mladě…

Když se rozhlédnete  kolem sebe v cirkuse, je hodně takových lidí, kteří by se  třeba protáhli tenisovou raketou  jako Vy?

„Řekl bych, jak kdo.  U každého je to  trošku jiné.“

Kolik je hadích mužů v ČR?

„Jsem sám.  Ale v zahraničí je jich více.“

Aha. Asi je to přesně tak jednoduché, jak to vypadá (smích)…..

Cirkusoví umělci se také často zraní. Jiří Berousek (v Tanečním magazínu máme rozhovor), přiznal, že už je prakticky „sešroubovaný“ celý.  Jak to je  u Vás?

„U  cirkusu se občas stane nějaká nehoda. Záleží na mnoha faktech.  Třeba setra vystupovala na vzdušné hrazdě, tam se to přihodí. Ona měla opasek  a za ten je přivázaná lonž. To znamená, že pokud spadne, nic se jí nestane.  Ale pokud někdo  vystupuje bez lonže a bez lana,  tak sem tam  samozřejmě k úrazu  dojde.  Já  jsem asi za svou kariéru nic takového nezaznamenal,   jednou mi vyskočilo  rameno, s tím byl problém, ale pak už to zase bylo dobré, takže nic převratného.“

 Dnešní doba hledí hlavně na výkon, to je známé. Mnoho umělců ať už cirkusových nebo třeba tanečníků  jde  až za hranu svých možností. Děláte také  něco takového? Snažíte se až překročit hranice lidských  možností?  

„Všeobecně  si myslím, že každý by měl tu svou hranici znát a tu nepřekonávat.  Snažím   se zlepšovat, ale já své hranice znám a  přes ty nejdu,  abych si  nijak neublížil.“

Jsou i tací, kteří přejdou Niagarské vodopády bez jištění, či dělají jiné kousky bez jakéhokoliv jištění. Co  si o tom myslíte?

„Tyhle lidi vnímám jako frajery, ale určitě by na sebe měli dávat pozor. Vím,  že  jsou profi a dělají to pravidelně a několik desítek let, ale ono se říká, že i Mistr tesař se někdy utne.  Já osobně bych  bez nějakého  ochranného lana do výšek asi nelezl, já bych se bál.  Říkám to otevřeně.“

Jak jste  prožíval či prožíváte dobu pandemie?

„Ze dne na den jsem zůstal bez práce, ale nejen já,  i mnoho dalších umělců. Zkoušel jsem chodit po brigádách, dostal jsem nabídku na  točení reklamy, na energy drink, takže jsem poprvé natočil reklamu atd.“

V jakém cirkusu vlastně vystupujete, máte nějaký  svůj „domácký“?

„„Jsem artista, který je spíše na volné  noze,  můj domovský cirkus je „Ohana horor cirkus“.  Dříve  jsem jezdil hodně do zahraničí,   vystupuji v různých cirkusech. A  nejenom tam, také na soukromých akcích, v divadlech, v kabaret show, nebo třeba na narozeninách Dalibora Jandy, občas někde  v televizi, v pořadu  Česko Slovensko má talent, v show Jana Krause apod.“

Vystupujete také na křtech CD? (Smích)

(Smích). „Ano, také na křtu CD „Bouří, tmou“ šéfredaktorky Evy Smolíkové…“

Jéé, a nejste Vy takový ten blonďatý, co si dává nohu za  krk?

„Tak možná myslíte mě…. Jéé, a nejste Vy taková ta blonďatá, co zpívá?“

„Tak možná myslíte mě…“

Foto: Mirek Malec

 

Ať se Vám daří a děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Ludvíka Janíčka/Berouska

Eva Smolíková

Překvapení ve StarDance

9.večer ve StarDance 2021

Soutěžní večery s tancem se pomalu chýlí ke konci přesně jako  přichází také konec roku 2021. Semifinále! Tentokrát přineslo nečekané překvapení, za které byl zřejmě trošku zodpovědný covid. Nevyřazovalo se! (Covid totiž některé páry předčasně vyřadil sám).

Tančily se opět dva tance, a to ty, které tyto páry zatím nepředvedly. Ale znovu platilo, že každý pár tančil jeden standard a jednu latinu. Viděli jsme rumbu,  sambu, slowfox, paso doble,  waltz a quickstep.

Porotci byli barevně sladěni v červeno černé, což napovídalo, že půjde o nějaký společný tanec a také šlo. Na úvod večera zatančila porota, a to v pěkně ostrém tempu. A kromě toho se také stali mentory jednoho z párů.

Porota sehrála tento večer významnou roli

A jak to vypadalo?

 

 

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Velmi hezké, romantický příběh, dokonce s houpačkou, kterou potom Richar Genzer využil, aby vyzkoušel její pevnost. Martina se zlepšuje, Richard Genzer to komentoval slovy, že pokud by bylo ještě dalších dvacet kol, tak by vyhrála. (Ale kdo ví, protože finále je za dveřmi). Tatiana Drexler ocenila kvalitu chodidel, pro Jana Tománka byl tanec velmi elegantní, líbilo se mu i postavení. Zdeněk Chlopčík hovořil o kostrbatém víření, průběh pohybu  byl ale prý excelentní.  (body 8,8,8,8)

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Jako vždy krásné, hluboký umělecký zážitek. Tomáš překypoval energií a emocemi. Tatiana vnímala emoce i krásu, ale vytkla pokrčené nohy. Jan Tománek dokonce řekl, že v Tomášově tanci je vždy něco navíc, ale málo předsunutá pánev. Zdeněk Chlopčík byl mentorem páru, takže poděkoval Richard Genzer se hlouběji nevyjádřil, byl spokojený. (body 10,9,10,10)

Jan Cina a Adriana Mašková

Tatiana Drexler si vzala během tréninků Jana Cinu pěkně do parády, ten řekl, že mu některé pohyby donesly i bolest, ale na jeho tanci to bylo znát. Krásné.  Richard Genzer řekl totéž, krásné, Tatiana porovnala výkon páru s tréninkem, Jan Tománek řekl, že všechny nedostatky byly přebity.  A Zdeněk Chlopčík viděl nádhernou rumbu, emoce ale i malé technické nedostatky.  Přesto bylo hodnocení vysoké. (body 10,10,10,10)

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Samba Martiny byla pro všechny překvapením. Od odvážných šatů počínaje až po skvělý výkon. Zvedačka na konci divákům až vyrazila dech. Richard Genzer pochválil super zvedačku a zdůraznil pokrok Martiny, pro Tatianu Drexler to byl překvapivě dobrý výkon. Jan Tománek řekl, že Martina překonala sama sebe (body 9,8,9,8)

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Romantika, elegance, ladnost, plynulost, to všechno nejlépe vystihuje Tomášův waltz. Richard Genzer řekl, že tento waltz se mu uloží hluboko do paměti. Tatiana Drexler nevytkla nic, prý nebylo co, Jan Tománek ocenil opravdovost tance a tento waltz označil za nejlepší tanec letošní StarDance. Zdeněk Chlopčík řekl – nádherné, skvělá rovnováha. (body 10,10,10,10)

Jan Cina a Adriana Mašková

Nevím, co na to na slovo vzatí odborníci, ale pro mě byl nejkrásnější tanec letošní StarDance právě Honzův quickstep. Běžená řada se skokem připomínala spíše jakési hrací figurky pro děti, než živé bytosti z masa a kostí. Člověk se zasní a jaksi ztratí pojem o reálném světě.  Ale porota si bystré oko udržela. Richard Genzer litoval, že se tanec rytmicky rozsypal. Tatiana Drexler ocenila vysokou uměleckou hodnotu, ale trpěla prý rytmika. Janu Tománkovi se líbila první třetina tance, pak to byl prý návrat do starých kolejí a poslední třetina už obsahovala nepřehlédnutelné chyby, Zdeněk Chlopčík sice pochválil krásu a lehkost, ale neodpustil rytmus, rytmus a zase rytmus. (body 9,9,9,8)

Vyhlašovaly se postupující páry jako vždycky. Martina byla nesmírně překvapená. Zkušený Marek Dědík možná tušil, co poslední večer znamená, ale radoval se také. Napětí, které naši moderátoři vždy umí vystupňovat, tentokrát doneslo pro páry velké překvapení – postoupili totiž všichni. Radost rozhodně nebyla hraná, protože toto nikdo netušil, dokonce přišla i hosteska s dary pro loučící se pár.

A před námi je již jen poslední večer – páry zatančí čtyři tance a nakonec společný valčík na rozloučenou.

Text, foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

 

Samovyřazování ve StarDance a nejúspěšnější benefiční večer

Sedmý večer ve Stardance 2021

Sedmý večer patří k nejúspěšnějším benefičním StarDance, pro centrum Paraple se vybrala  doposud nejvyšší částka  21 a tři čtvrtě milionů korun.

Letošním rokem hýbe covid a způsobuje takové „samovyřazování“  párů. Lenka Nora Návorková si nejdříve stěžovala na prudkou bolest zad, ale později se ukázalo, že má covid. Podobně dopadl i zpěvák Mirai Navrátil, i jeho nemoc dostihla, jak sám říká, má ji už podruhé, ta první měla prý horší průběh, teď je téměř bez příznaků. 

Ale příznaky nepříznaky, podle pravidel BBC, nenastoupí-li  soutěžící dvakrát, v soutěži končí.  Na sociálních sítích Mirai uvedl: „Znamená to pro mě konec kapitoly zvané Stardance.  A pokračoval: Děkuji Ti, Leni, že jsi ze mě udělala skoro tanečníka, ač jak říká Tatiana Drexler, ‚som hrbatý.“

Benefiční večer Mirai ale ještě stihnul, za Lenku zastoupila Tereza Prucková.

V porotě opět seděl Václav Kuneš, Zdeněk Chlopčík stále bojuje s covidem.  Letos jsou to taková covidová  „škatule hejbejte se“ a nikdy dopředu nevíme, kdo vlastně nastoupí a kdo ne.

Celý večer se nesl v charitativním duchu, již tradičně pro Centrum Paraple. Ale změna  tu byla. Dříve byl  vždy jeden vozíčkář zapojen přímo do tance, ale tentokrát se stal pouze patronem vybraného páru. Možná z důvodu rizika nákazy během tréninků. Na úplný závěr večera se ovšem vozíčkáři objevili mezi tanečníky a k úžasu  všech diváků byli vyzdviženi na svých vozíčcích až ke stropu.  Marek Eben měl poněkud ztuhlý obličej během výkonu a pak jen tiše pronesl: „Ta odvaha!“

Tančila se rumba, tango a quickstep.  Na úplný úvod nastoupili mnohonásobní taneční mistři s vozíčkářem  a diváci žasli. Až to bralo dech.

A jak to zvládly naše zbylé taneční páry?

Tereza Černochová a Dominik  Vodička

Patronem páru byl Marcel Syrůček, dokonce přišel jen s berlemi,  nebyl ani na vozíčku, tak dobře se zotavuje v centru Paraple.  Tereza opět  odtančila krásně, i techniku zvládla a také získala pochvalu za krásnou práci paží od Tatiany Drexler. Jan Tománek ocenil především to, že  tělo Terezy v pohybech doslova dopluje, což  znamená, že má velmi dobře zvládnutou choreografii a tanec je jí jaksi vlastní. I Václav Kuneš chválil, prý nebylo ničeho ani moc, ani málo a pochválil dobrý pohyb. 32 bodů

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Patronem páru byl Miroslav Grill. Martina a Marek se inspirovali fotografií dělníků svačících na traverze během stavby mrakodrapu. Choreografie to byla zábavná, na pár se dobře dívalo, ale odborné oko poroty zkrátka zaznamenalo chyby.  Tatiana Drexler byla nadšená z těch okamžiků, kde nebyl quickstep, ale viděla větší krokové chyby. Václav Kuneš také prohlásil, že v tanci bylo hodně rekvizit, ale tanci chyběla ostrost.  Na nemilosrdné hodnocení řekla Martina mírně: „Máme své chyby, je to fér.“ A Richard Genzer si nenechal pro sebe poznámku: „Zlu říká fér!“ 25 bodů

Mirai Navrátil a Tereza Prucková

Patronkou páru byla Andrea Augustinová. Mirai tančil s náhradní partnerkou a zdál se trošku apatický. Ačkoliv Tereza se snažila a  během chvilky se naučila Lenčinu choreografii, Mirai jaksi nebyl ve své kůži. Richard Genzer ohodnotil tanec jako „dietní“.  A také si všiml, že Mirai během tance špulil rty. Řekl: „Možná by se Vaše rumba mohla jmenovat rtumba – když mi nejdou nohy, půjdou mi rty!“ Jan Tománek pochválil  zvedačky, ale z tance prý zbyly jen kroky a málo rumby. 28 bodů

Jan Cina a Adriana Mašková

Patronkou páru byla Rozálie Niké Mošovská. Jan Cina nezapře herecký talent, pokaždé také naprosto jinak vypadá a tentokrát ho Marek Eben přirovnal k podvodníkovi. Prý kdyby přišel něco nabízet k nim domů, určitě by mu nevěřil a nic by si nevzal. Richard Genzer konstatoval, že už by ani neslyšel poslední větu, jak rychle by zavíral dveře. V tanci nebyly žádné rekvizity, porota tedy byla dost spokojená. Byl to čistý tanec.  Tatiana ovšem zase připomněla, že Jan se hrbí, tanec byl prý umělecké dílo. Jan Tománek velmi ocenil netaneční prvky v tanci, prý by dal i patnáctku, ale nebýt těch částí v páru. A ty prý nemůže přehlédnout. Ovšem nevyzpytatelný Václav Kuneš udělil desítku. A Richard Genzer taky. 38 bodů

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Patronem páru byl Stanislav Zatloukal, který věřil, že ho pár nezklame. A to vlastně v případě Tomáše Vernera ani není dost dobře možné, protože jeho lehkost je v tanci něco, na co se vždy dívá dobře. Pár předvedl skvělý tanec, technika, rytmika a emoční prožitek, to vše tam bylo. A také čistý tanec bez rekvizit a scének. Richard Genzer řekl jen „skvělý výkon“, Tatiana Drexler ocenila krásnou a čistou rumbu, pro Jana Tománka to bylo výjimečné číslo a Václav Kuneš obdivoval tanec s partnerkou i bez ní. Ale naprosto nepochopitelně udělil jen 9 bodů! 39 bodů

Na závěr předvedly všechny páry společný tanec s vozíčkáři, jak bylo už zmíněno, úžasný výkon byl vyzvednutí vozíčku ke stropu (tančilo se na kladbu Fly Me to the Moon).

Co dodat, přestože se nevyřazovalo, covid vyřadil Miraie Navrátila a Lenku Noru Návorkovou.

Foto: Archiv České televize (použito s laskavým svolením)

Eva Smolíková

Taneční magazín

StarDance v ohrožení

Covid, dvakrát očkovaná moderátorka a co vlastně chceme?

Pořad StarDance zastavil pozitivní test moderátorky Terezy Kostkové

Oblíbený  pořad StarDance České televize zastavil pro tento týden koronavirus. Moderátorka Tereza Kostková, přestože je dvakrát  očkovaná, měla pozitivní test na covid, má lehčí průběh nemoci. Její rodina je očkovaná. Několik tanečních párů zamířilo do karantény.  

Proč nejsou všichni očkovaní?

A jak by to ovlivnilo fakt, kdyby mnozí onemocněli? A ptá se někdo vůbec takto? Anebo co vlastně chceme slyšet? 

Je třeba vzít v úvahu i to, že práce na televizní zábavě, včetně výběru hlavních aktérů,  začaly už dávno předtím, než byly vakcíny všeobecně dostupné.

„Přijali jsme řadu opatření, a to dokonce nad rámec platných nařízení vydaných Ministerstvem zdravotnictví. Štáb, účinkující i publikum musí mít negativní test na covid, a to,  i když jsou očkováni či prodělali nemoc,“ říká mluvčí ČT, Karolína Blinková.

Co by tedy měl kdo udělat víc? A co vlastně chceme? 

Foto: Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín