Tanec, který má úroveň – to je Roztančené divadlo

Reportáž z velkolepého finále a navíc exkluzivní rozhovor s Vojtou Drahokoupilem. Jak prožívá a porovnává všechny show, kterými prošel?

Exkluzivní taneční show

V sobotu 30. listopadu 2019 vyvrcholil IV. mladoboleslavský ročník autorského projektu dvojice Martin Šimek & Tereza Řípová – Roztančené divadlo. Organizátoři nově přesunuli projekt do ŠKODA Auto muzea Mladá Boleslav, kam se v sobotu přišlo podívat téměř pět set návštěvníků.

Společná choreografie

Když tančí profíci

Večerem  s humorem sobě vlastním provázel David Gránský spolu se Světlanou Witowskou. Diváci se dobře  bavili a rozesmáté atmosféře v naplněném sále též významně přispívala i porota, ve které  tentokrát usedli:  Naďa Konvalinková, Dana Batulková, Veronika Arichteva, Vanda Hybnerová, Martin Zounar a Biser Arichtev. Martin Zounar, Dana Batulková  a Vanda  Hybnerová spolu občas polemizovali, což vzbuzovalo u diváků široký úsměv.

Porota – Veronika Arichteva, Martin Zounar a moderátor David Gránský, zábava v plném proudu

Moderátoři večera – David Gránský a Světlana Witowská

Porota – Dana Batulková, Biser Arichtev a Naďa Konvalinková

Vanda Hybnerová se původně projektu účastnila coby tanečnice, ale zdravotní potíže jí na poslední chvíli nedovolily vystoupit. Její tanec se pohotově naučila Tereza Řípová, Zuzka Štastná a Petra Stehnová, takže Vanda měla  hned tři náhradnice.

Taneční výkony herců a hereček různých divadel, doprovázené desetičlennou kapelou byly opravdu opět na špičkové úrovni.  Samozřejmě profesionálové jsou zkrátka „profi“, takže tanec Martina Šimka a  Terezy Řípové neměl chybu a co dodat víc. A musím podotknout, že  choreografii Martina Šimka a Zuzany Štastné jsme v rámci videa pro TANEČNÍ MAGAZÍN vůbec nemohli sestřihnout, protože byla silná od začátku až do konce a to hlavní se jen těžko, těžko hledalo…!

Vítězem online tipovací soutěže se nakonec stal herec Vojtěch Drahokoupil se Zuzanou Šťastnou zastupující Divadlo Broadway.

Hlavním vítězem, který převzal putovní skleněnou trofej a jehož zvolila porota, se stal herec Václav Jílek s tanečnicí Petrou Stehnovou, kteří reprezentovali Divadlo Studio DVA. Mezi ostatními soutěžícími herci zářili také například Petr Vondráček či Eva Burešová.

Velkolepá tanečně-zábavní show byla zakončena společnou choreografií všech účinkujících a odměněna hlasitým potleskem ve stoje.

Vítěz “bere vše”…

…ale všechno pobrat nelze

Závěrečný tanec – Václav Jílek a Petra Stehnová

Nyní se autorská dvojice chystá opět do Prahy, kde proběhne finálový galavečer 15.  3. 2020 v Divadle na Vinohradech (vstupenky již v prodeji), a můžeme se jen těšit, zda se i za rok již tradičně na podzim vrátí do Mladé Boleslavi. Rozhodně si nenechte ujít!

Soutěžící páry:

Eva Burešová a Matyáš Adamec

Tereza Řípová a Petr Vondráček

Lucie Končoková a Jakub Necpál

Martin Šimek a Tereza Řípová ladně pluli sálem

Václav Jílek a Petra Stehnová

Václav s Petrou

Václav s Petrou

Jakub Necpál a Lucie Končoková

Vozit se, to se každému líbí, ale jen chvilku..

Tereza Řípová a Petr Vondráček

 

Těsně před vystoupením jsme zastihli Vojtu Drahokoupila, zpěváka, textaře a hvězdu páté řady hudební reality show  „Tvoje tvář má známý hlas“.

Zeptali jsme se…

Vojta Drahokoupil a Zuzana Šťastná

Vojta Drahokoupil:

Jak  Vám to tančí, jde to dobře, nebo to není  přímo Vaše „parketa“?

„Já mám tancování celkově strašně rád. Dělal jsem street dance kdysi dávno a tančil jsem ve skupině,  ale  street dance je úplně něco jiného. Roztančené divadlo je úplně jiná  show.   Byl  to pro mě  šok, ale jsem rád, že jsem tady. Je to jiný svět, jiná tréma. Takže je to pro mě krásné.“

Je to tedy celkově  těžší než street dance?

„No, dobře tedy,  street dance jsem se učil také úplně od základu, tohle také, ale teď mám už výhodu v tom, že jsem účinkoval v různých muzikálech a dalších rolích, takže průpravu mám. Je to už  snadnější, než kdybych sem přišel v 18-ti letech, tak tady ani nezhasnu světlaJ, takže jsem rád, že ta nab ídka přišla až teď.“

Jak Vám  to šlo s taneční partnerkou Zuzkou, měl jste trému nebo jste byli sehraní hned od počátku?

„Tak strach mám, to ano,  ale spíše se těším a to převažuje. Opravdu musím říct, že větší trému zažívám při koncertech.  To je jiné, jsem více vynervovaný, aby všechno vyšlo tak, jak má.  Tady je tréma jiná, je to minuta a půl tance, já jsem s mojí tanečnou partnerkou Zuzankou trénoval docela dost, takže si myslím, že to umíme. Teď už jde jen o to, užít si večera a já se těším.  Na tanci mám rád především to, že si př ed tím protáhnu tělo a je to. Pokud jste zpěvák,  tak pořád řešíte, jestli máte hlas, tady to vůbec není důležité.“

Považujete  tedy zpívání za těžší?

„Vlastně ano, ale nedá se to, myslím, úplně porovnávat.“

Když zhodnotíte choreografie  u Martina Šimka a  Terezy Řípové a porovnáte je se StarDance: Jak to vidíte? Co je lehčí, těžší?

„Nelze to vůbec srovnávat. Taneční styl je stejný, to ano,  ale v televizi  se  soutěžící učí těch tanců víc, tady je to méně a divadlo je s televizí celkově neporovnatelné. Tedy i úroveň tanců tady  je samozřejmě jiná, protože to  jsou dva různé světy. Ale dokážu s jistotou tvrdit,  že všichni, co jsou tady dnes večer, by obstáli ve StarDance.“

A co „Tvoje tvář má známý hlas?“  Která soutěž se Vám jeví jako obtížnější?

„No, tam  jsem by více nervózní, hrál jsem určité role,  pořad jako takový je trošku  ,mimo moji parketu´,  bylo to opravdu jiné. Tady jsem sám za sebe,  taneční partnerku Zuzku znám za dva měsíce, takže můžu směle říct, že ,Tvoje  tvář má známý hlas´ pro mě byla těžší, a to hlavně psychicky.“

Děkujeme a ať to tančí!

Vojta utíkal do šatny a samozřejmě ten večer vyhrál – stal se vítězem internetové  tipovací soutěže. Gratulujeme!

Vojta Drahokoupil a Zuzka Štastná 

 

Text: Martin Šimek, Tereza  Řípová, Eva Smolíková

Foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Odešla velká osobnost

Celé Česko i bezmála Evropu zasáhla nad ránem ve středu 2. října velmi smutná zpráva. Zemřel Karel Gott!

Co napsat a neopakovat jiné nekrology? Tak snad pouze střípky, které určitě nejsou tak všeobecně známé.

Třeba, jak pamatuji na jaře 1972 Karla Gotta na tehdejším starém hlavním tenisovém dvorci v Praze na Štvanici. Tam si zahrál – po boku Ladislava Štaidla – čtyřhru proti Karlu Fialovi a Karlu Bláhovi. Bylo to trochu symbolické, jelikož zpěvák Karel Fiala hrál hlavní roli filmového „Limonádového Joea“, ale titulní song filmu nazpíval – Karel Gott.

Karel Gott na plakátu od Káji Saudka

Další už vousatá vzpomínka: O rok dříve se na plochodrážním stadionu v Praze Břevnově představila (poprvé v Československu) skupina francouzských kaskadérů s automobily pod vedením Gillese Legrise. Předváděli krkolomné kousky. Včetně průjezdu hořící stěnou. Nakonec došlo k riskantnímu objezdu celého čtyřsetmetrového oválu ploché dráhy autem po dvou kolech. A do toho Peugeotu se posadil, vedle Gillese Legrise, Karel Gott!!!

Karel Gott se skladatelem, spisovatelem i zpěvákem Vaškem Vašákem

Pamatuji také jeden z koncertů Karla Gotta koncem roku 1977, dost brzy po smrti jeho maminky. Truchlící zpěvák vše na pódiu odvedl jako profesionál a při závěrečné děkovačce trpělivě čekal na malou holčičku s kytičkou, která se batolila až z konce sálu.

Karel Gott žil také určitou dobu pouze s otcem. Zdaleka nebyly mobilní telefony a Mistrovo číslo se nikdy nepodařilo tak zcela utajit. Sám Karel se tedy raději představoval hlubokým hlasem jako „pan Gott starší“, aby se vyhnul některým nechtěným telefonujícím.

Velmi si vážím i krátké gratulace od Karla Gotta v roce 1979, kdy jsem poprvé získal (třetí) cenu jako textař na soutěži Písničky pro Hvězdu, v olomouckém divadle. Byl jsem pro Zlatého slavíka tehdy jistě epizodní postavičkou. Přesto mi k ocenění blahopřál pevným stiskem ruky. Nakonec, bylo to blahopřání vzájemné, jelikož jsem mu (jako interpretovi vítězné písně „Snů plný krám”) gratulaci rád opětoval.

Karel Gott zahajoval výstavu Lauře Krejsové

Skromnost Karla Gotta dokumentuje i to, že rád přišel na výstavu popřát štěstí malířce Lauře Krejsové, která sice sklízela úspěchy v zahraničí, ale na české výtvarné scéně tak známá ještě nebyla…

Možná, že nevíte, že měl Karel Gott i cosi společného s filmem „Přednosta stanice”. Dědečkem jeho první dcery Dominiky byl totiž pan Antonín Zacpal, který v tomto filmu hrál titulní roli přednosty. Jinak byl tento herec menších rolí, mezi jiným, i členem divadla Oldřicha Nového. A já osobně pana Zacpala pamatuji, jak ještě v notně pokročilém věku chodil hrát pravidelně stolní tenis do haly v Praze, Michli.

Můj poslední telefonický rozhovor s Karlem Gottem je téměř přesně čtyři roky starý. A také je spojen s malířstvím. Dělal jsem kurátora výstavy malířské rodiny Vyleťalů „Něžnými drápky“ v galerii Smečky, patřící Pražské plynárenské společnosti. Úplně těsně před říjnovou vernisáží, přesně deset minut před jejím zahájením, se mi ozvalo neznámé číslo. Měl jsem poslední známé číslo Zlatého slavíka uloženo, ale toto bylo opět jiné. Byl to – Karel Gott! Velmi se omlouval, že nemůže přijít. A krátce zavzpomínal na Josefa Vyleťala, který jej kdysi učil malovat. To jsem jej „soukromě“ slyšel naposledy… Ale z masmédií, to stále.

O Karlu Gottovi a především z jeho slavných hitů vznikl již za jeho života muzikál „Čas růží”

Karel Gott odešel navždy. Jeho písně budou žít nadále, stejně jako jeho památka.

TANEČNÍ MAGAZÍN mu takto – snad dostatečně originálně a netradičně – vzdává hold.

Čest jeho památce.

Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU a Eva Smolíková
Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Zpívající šéfredaktorka TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Šéfredaktorka Eva Smolíková pokřtila vlastní CD „Bouří, tmou”

Šéfredaktorka  TANEČNÍHO MAGAZÍNU přináší svým čtenářům, ale samozřejmě  nejen jim,  malou pozornost – CD „Bouří, tmou”.

Eva Smolíková  přichází s CD Bouří, tmou, které vzniklo ve studio SOKIT v roce 2018 ve spolupráci s hudebním skladatelem Eduardem Parmou. Koncem ledna  se uskutečnil v hotelu  Pyramida křest CD, kterého  se účastnily známé osobnosti – Alena Klenot (vizážistka a stylistka světových celebrit  Celine Dion, Lady Gaga, Cher, Janet Jackson a dalších), Eduard Parma ml., hudební skladatel,  Jindřich Parma, hudební skladatel,  šéfredaktorka magazínu ‚Best of‘ Michaela Lejsková, zpěvák Martin France,  artista Ludvík Berousek, tanečník Martin Šimek a prezidentka mezinárodní soutěže mladých talentů „Talent Awards“ a současně ředitelka taneční a jazykové školy  Muna Al Muchantafová.

O Aleně Klenot čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě vědí, protože coby stylistka tanečníků v americké verzi StarDance navštívila také českou verzi pořadu a Eva Smolíková ji doprovázela.

Nutno ale také zmínit, že hudební skladatelé Eduard Parma ml. a Jindřich Parma, jsou synové známého kapelníka Eduarda Parmy staršího. Oba mají na svém kontě nespočet titulů. Hudebního autora alba Eduarda Parmu jsme Vám představili v TANEČNÍM MAGAZÍNU již několikrát. V roce 1979 získala jeho skladba „You’re My Voodoo“ (anglický text: Miloš Skalka, v Česku známá jako „Žal se odkládá“) v interpretaci Jiřího Korna čtyři ceny na písňovém festivalu Cavan International Song Contest v Irsku. ale v současné době jej prezentuje řada zpěváků a zpěvaček a mezi nimi i Vojtěch Dyk. V letech 1969–1974 působil jako baskytarista ve skupině Apollobeat Petra Spáleného. V letech 1976–1979 vedl vlastní Orchestr Eduarda Parmy ml., který doprovázel zpěváky Jiřího Korna a Hanu Buštíkovou. Pro Korna zkomponoval několik písní, třeba titul „Ulice Váci“ (text: Miroslav Černý). Celkem spolu natočili pět LP. V roce 1981 se Parma přestěhoval do Velké Británie. Zvítězil v soutěži New Talent Spot zpěvačky Lynsey de Paul, dále v soutěži Capital Radio London s písní „King Kong In Hong Kong“. Ve stejné době vyšla v Anglii i píseň „Daisy“, s níž se s Jiřím Kornem zúčastnili i irského festivalu Castlebar Intl. Song Contest. V roce 1988 vystoupil v legendárním klubu Marquee se skupinou Times Square. Jako autor a producent pronikl na první místo hitparády UK demo chart s písní „I Think I Was A Megastar“, kterou interpretoval Baron von Geriatrix. Pro gramofonovou etiketu SOKIT získal rapera Gene Jacksona, s nímž založil duo Cutmaster and M. C. Groove. Společně vystoupili v londýnské diskotéce Hippodrome a píseň „Rip it off. Grils“ byla opakovaně vysílána v TV pořadu Petera Watermanna The Hitman and Her. Na TV kanále BSB byl několikrát vysílán videoklip Times Square s písní „Paradise“. Natáčel i hudbu k televizním reklamám pro firmu Saatchi and Saatchi, například Skittels, Widgets. Jeho nahrávky se objevily na LP kompilacích vedle písní Ofry Hazy nebo Depeche Mode. Po návratu do Prahy v roce 1991 získal mnoho dalších ocenění, mezi nejvýznamnější patří Platinová deska za album „Booong!“.

Jindřich Parma byl dlouholetým členem orchestru Karla Vágnera, skládal songy pro Hanu Zagorovou (například Co ti brání v pousmání”), pro Karla Gotta (třeba Chyť své dny”), pro Marii Rottrovou, Sagvana Tofiho, Stanislava Hložka, Lubomíra Brabce a další. Je známý zejména jako dvorní skladatel a autor hitů Petra Kotvalda – Mumuland”, Je v tahu”, Milujem se čím dál víc”, Marylin” a mnoha a mnoha dalších.

CD „Bouří, tmou”  v současné době hraje rádio Hey, Český rozhlas. Dostupné je na Supraphonline a Music42 – prodejny s hudbou.

Příjemný poslech

Eva S. a Eduard Parma ml.
Humorná skladba „Úspěch”
Zdoláváme vrcholy
Ale  jaký je výsledek?
Eva S. coby moderátorka
„Bouří tmou“
Křest CD
Alena Klenot, vizážistka světových celebrit a  Martin Šimek, tanečník  (po její levici)
Artista Ludvík Berousek
Eduard Parma ml.
S artistou Ludvíkem Berouskem (jeho představení bylo překvapením a dárkem kmotra Martina France)
CD „Bouří, tmou” je na světě

Váš

TANEČNÍ MAGAZÍN

Koloběžky pro tanečníky uchvátily i moderátory a prezidentku CDO!!!

Czech Dance Masters Insportline 2019

26. května  proběhl v pražském Průmyslovém paláci v areálu Výstaviště Holešovice  GALAVEČER “MISTR MISTRŮ”!!!! Dalo se hovořit o taneční explozi toho nejlepšího vůbec, co v ČR naleznete.

CZECH DANCE MASTERS INSPORTLINE 2019!

Byl to samotný závěr největší taneční tour ČR, jejímž pořadatelem je CZECH DANCE ORGANIZATION!

Nedělního galavečera, se zúčastnilo na 30 TOP choreografií, které byly oceněny titulem Mistr České republiky napříč tanečními styly art, belly, couple, disco, step a street. V každé věkové kategorii se tak proti sobě utkalo 10 Mistrů Republiky s naprosto odlišným tanečním stylem i technikou. Cílem galavečera je nezapomenutelná slavnostní tečka – objevit a zviditelnit nové tváře – absolutního vítěze celé tour a ocenit ho tak titulem “Mistr Mistrů 2019”

Pro tento slavnostní okamžik přijaly do VIP poroty pozvání známé osobnosti jak tanečního světa, tak  světa show byznysu. Mezi porotci se objevili: Lenka Nora Návorková – vítězka Stardance 2018, Václav Kopta – herec, Vojta “D” Drahokoupil – zpěvák, moderátor a účastník 5. řady Tvoje tvář má známý hlas, Ivana Hannichová – tanečnice a choreografka, Linda Rančáková – choreografka mnoha divadelních představení, Michal Černý – přední představitel tanečního stylu “VOGUE”, člen mezinárodní skupiny The House of Ninja a mnoho dalších profesionálů z taneční branže.

Rosa Bloom, Finsko

Rafaele Mafii

Ivanka Hannichová

Matěj Zvara

Lenka Nora Návorková  – vítězka StarDance 2018

Pravé křídlo průmyslového paláce praskalo ve švech.

O skvělou atmosféru se mimo tanečníky, diváky a fanoušky postarali také moderátoři Barbora Guzdková a Jakub Kotek, kteří jaksi už neodmyslitelně patří k této velkolepé show.

Výkony všech tanečníků byly  jako každý rok skvělé a  porota měla opět dosti těžkou práci.  Nakonec se ze skvělých cen, jak věcných v podobě sportovních produktů INSPORTLINE, či hraček BAMBULE pro děti, tak peněžních a to Prize money na podporu tanečního růstu a vouchery na vzdělávací workshopy, nebo foto a video služby, radovaly tři týmy

Výherci:

V kategorii Děti do 11 let, za formaci stylu contemporary, s názvem “Pečujte o ni, je jen jedna…” – taneční klub Radost Impuls Bohumín

V kategorii juniorů, do 15 let, za formaci stylu contemporary, s názvem “The Great Dictator” – taneční studio Mirákl Sokolov

V kategorii dospělí, nad 15, za formaci stylu Street, s názvem “The Last Concert” – taneční studio B-Original

Největší úspěch měly mezi juniorským a dospěláckým vítězem koloběžky DISPARO V-break od titulárního partnera inSPORTline, na kterých mohla celá formace i s trenérem dojet až domůMrkající

Moderátoři Barbora Guzdková a Jakub Kotek také koketovali s koloběžkami a moc se jim líbily

Tento skvělý a nezapomenutelný večer ukončil  letošní soutěž CZECH DANCE MASTERS INSPORTLINE TOUR 2019 a nezbývá nám, než se těšit na příští rok!!!

Zeptali jsme se….

Evy Vlkové, prezidentky Czech Dance Organization

Co říkáte na koloběžku Insportline?   Moderátory evidentě nadchly..  Jak by se Vám líbilo “drandit” si Prahou? 

“Koloběžky jsou jednoznačně letošním hitem.  Sama jsem si je také vyzkoušela, jezdí se úžasně, jsem nadšená. Ale Prahou či jinými městy na nich nejezdím. Využila bych tuto aktivitu na chatě,  to by se mi velmi líbilo.”

Eva Vlková, prezidentka CDO,  zdraví všechny příznivce tanečního sportu

Ale  je to vůbec nějaký sportovní výkon, taková koloběžka?  Posílíme kondičku? 

“Je to příjemný sportovní relax!! A  hodí se obzvláště v průmyslovém paláci, kde jednotlivá křídla jsou daleko od sebe, urychlíme tím  přesuny a ušetříme čas!” (I Václav Havel jezdil na koloběžce po Pražském hradě).

A jak si tedy  letos udržujete kondičku Vy? 

“Konkrétně má kondička je letos na bodě nula, mám tu opravdu významný černý puntík! Já vím… ”

Jak hodnotíte závěr letošního tanečního  klání?

“Jednoznačně: Výkony všech tanečníků jsou neuvěřitelné, atmosféra gradovala jako žádný rok před tím,  vřava v sále  dosvědčuje moje slova! A při této příležitosti bych ráda poděkovala našim partnerům za hodnotné ceny pro vítěze, největší radost udělaly koloběžky DISPARO V-break od titulárního partnera IinSPORTline a také  hračky od společnosti Bambule. Ceníme si těchto  dárků pro naše tanečníky!”

Děkujeme 

Václav Kopta, herec

(původně se měl účastnit soutěže StarDance, ale kvůli úrazu odstoupil hned v začátku)

Václav Kopta usedá za stůl porotců 

 

“Jsem opravdu překvapený, co všechno tady vidím! Kdyby existovala soutěž ,Veselý senior´ , hlásím se jako první!”

Text, foto, video: DanceFoto, Czech Dance Masters, Eva Smolíková, 

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

QUEEN v hale pražské Slavie

Czech Dance Tour odstartovala a bylo čemu tleskat

Czech Dance Tour odstartovala 16. března v Plzni a 17. března v Praze, ve sportovní hale Slavia. Bylo na co se dívat. Taneční den ubíhal jak na běžícím pásu,  soutěžící si odnášeli krásné medaile a na tvářích zúčastněných byla vidět spokojenost.

Divácky nejatraktivnější bylo zřejmě číslo taneční skupiny Freedom z Prahy a jejich choreografie  Queen Forever, která samozřejmě zavzpomínala na legendární Queeny. Ale ani další choreografie nezůstávaly pozadu.

Přinášíme krátkou ochutnávku nedělního klání, zejména předávání medailí tentokrát v kategorii ‚hlavní‘, tedy od  15-ti let.

Zeptali jsme se….

duše soutěže, její pořadatelky Hanky Čermákové

Jak zatím hodnotíte Czech Dance Tour, jste spokojení?

„To je slabé označení, jsme nadšení! Odstartovali jsme sezonu, máme za sebou už dvě regionální kola v Praze a Plzni. V Plzni vystoupilo 950 tanečníků a  71 choreografií, Praha byla ještě nabitější, tady bylo 1244 tanečníků a 88 choreografií. Tanečníci se sjeli z různých koutů Prahy.“

Jakou novinku letos přinášíte pro své soutěžící?

„Především musím říct, že jsme si dali práci s designem medailí, které jsou přesně vytvořené pro naši soutěž. Nepodcenili jsme přípravu medailí, jsou vyfrézované, dobře udělané, barva je opravdu zlatá, stříbrná, bronzová. Kvalitu lidé ocení. A důkazem spokojenosti je i  to, že tanečníci si je fotí a líbí se jim, zjistila  jsem to, když je právě ‚projížděla  facebook‘.

A dále je tu i ten fakt, že začínající projekt je něco jiného. Letos jsme se zase posunuli dále a soutěž je celkově kvalitnější.“

Jak hodnotíte výkony tanečníků? Je úroveň vysoká?

„Zajímavé je pozorovat vývoj skupin od regionálních a zemských kol až po republikové“. Kondice, psychika… na začátku jsou tanečníci trošku rozpačitější a na konci jsou si mnohem jistější sami sebou. Pohyb je propracovanější, pracují na sobě. I v tomto velmi krátkém čase, tedy v období dvou nebo tří měsíců, je vidět rozdíl. Ať už tanečník nebo celá skupina se dokáží posunout k mnohem lepšímu výkonu. Taková jedna soutěž vydá za deset až dvacet tréninků, říkají tanečníci!“

Děkujeme, ať se daří!

Foto, video, text: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Premiéra KOPTASHOW ve znamení STARDANCE

Nový televizní pořad Václava Kopty představil hvězdy, které se zaskvěly v soutěži STARDANCE. A to na parketu i za pultíkem poroty. Tentokrát to vyhrála jednoznačně porota!

Česká televize spolu s novým rokem 2019 zahájila novým pořadem. Jedná se o nový typ talk show. Tedy, spíše by se mělo jednat… Jak již  její jednoznačný název napovídá, měla by být šita na míru herci, moderátorovi a textaři Václavu Koptovi.

Tomuto programu předcházela až neskutečná reklama. V takzvaných “programových dírách”, tedy hluchých prostorech mezi jednotlivými pořady české televize, jsme se dozvídali, že budeme svědky nečekaných odhalení bulvárního stylu. Toho se však v reálu divák nedočkal. Bulvární snad, protentokrát, byl pouze text Koptovy závěrečné písně…

Syn dvorního textaře Hany Hegerové (ale například i autora textu na hit Boney M “Babylon” pro Karla Gotta a množství textů pro divadelní a televizní inscenace) Pavla Kopty se snažil, ale…

První pořad nějaké nové série bývá většinou pověstným prubířským kamenem. Je objektivně pravdou, že bývá složitým krokem. Z druhé strany je dávným faktem, že producent pořadu (v tomto případě Česká televize) takový takzvaně “pilotní” pořad velice dlouho předtáčí, promýšlí i zkoumá na vzorcích diváků. A z tohoto hlediska vypadal výsledný tvar KOPTASHOW jaksi nehotově, nedovařeně…

Herec, moderátor a textař Václav Kopta má zkušenosti z obdobných pořadů, které připravoval s Michalem Suchánkem a bývalým tanečníkem skupiny UNO Richardem Genzerem. Tam však působil jednoznačně v roli doprovázeče na klávesy a občasného glosátora. Nevisela na něm tíha celého pořadu.

Podle titulků nebyl sám Václav Kopta ani (spolu)autorem scénáře. A to bylo, panečku, znát. Bylo očividné, že mu text nejde přirozeně z úst. I když scénář obsahoval personifikace, které vypadaly jakoby se  Kopta autenticky účastnil natáčení filmu “Anděl páně”, tak to z jeho úst tedy už vůbec autenticky nevyznělo… Určitou bezradností působily i pasáže pořadu, které důvěrně připomínaly Krampolův pořad “Nikdo není dokonalý”. Tedy, pohříchu jeho slabší momenty.

Václavu Koptovi nesvědčila ani určitá rozjuchanost za každou cenu. Není mu totiž vlastní. Samostatnou kapitolkou byly laciné efekty. Namísto, aby se kupříkladu herec Jiří Dvořák, jako správný herec, převlékl do kostýmu legendárního komisaře Schimanského, byli jsme ve finálním tvaru svědky jakési nepovedené počítačové grafiky, kterou by nepochybně zvládlo dnešní asi dvanáctileté dítě!

V následné anketě diváků o nejpopulárnějšího hosta pořadu na webu České televize toho večera  to jednoznačně vyhrála sympatická dlouholetá porotkyně STARDANCE Tatiana Drexler (na snímku Evy Smolíkové)

Talk show má být o hostech. To koneckonců i léta dokazuje na obrazovkách různých televizí třeba Karel Šíp anebo (i přes svou výraznou osobitost) Jan Kraus. Zde se však tentokrát valnou většinou jednalo o Koptovu prezentaci a několik – očividně nacvičených – otázek hostům. Z takto “upozaděných” tří vystupujících asi nejvíce zaujala dlouholetá porotkyně STARDANCE Tatiana Drexler. Její čistě přirozený projev byl příjemným protikladem nucenosti a šroubovanosti hlavního moderátora Kopty. Olympijský  i “stardancovský” šampión (ve 2. ročníku v roce 2007) Aleš Valenta potvrdil své letité schopnosti a zkušenosti moderátora řady televizních i rozhlasových pořadů. Dostal zde však minimum prostoru. Totéž platí i o čerstvém vítězi podzimní řady STATDANCE 2018 Jiřím Dvořákovi. Ten se zřejmě – z těch tří hostů asi nejvíce – na této platformě necítil ve své kůži. Působil, stejně jako Kopta, strojeně, naučeně, nuceně – prostě značně nepřirozeně a nevěrohodně.

Možná, že se Jiří Dvořák cítil daleko přirozeněji na parketu STARDANCE anebo při autogramiádě (se svou taneční partnerkou) před soutěží, než v pořadu KOPTASHOW (foto: autor článku)

Závěrečná písnička Václava Kopty měla skvělý hudební nástup. Připomínala svým lehce jazzovým nádechem staré filmové a kavárenské melodie. Ale následný křečovitě bulvární text spíše odradil. Svým argotovým jazykem i nucenou satirou na STARDANCE spíše spadal do kontextu někdejších slabodušších estrád TV Nova. Člověk si pouze s nostalgií vzpomněl na obdobné “aktuální” písničky Marka Ebena. Ten třeba napsal pro Karla Gotta a Lucii Bílou song pro vyhlašování Zlatého slavíka. Tehdy to mělo vtip, šarm i noblesu. To tentokrát Václav Kopta (i  s celou jeho talk show) výrazně postrádal.

Bublina barnumské reklamy rychle splaskla. Samotný premiérový pořad byl spíš nedovařeným ohlasem STARDANCE. V KOPTASHOW se taky trochu mluvilo o trapasech, ale není jasné, zda tím trapasem nebyl ona sama? Jako celek.

Foto : Eva Smolíková, autor a archiv

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen prázdný Desfourský palác oživí mezinárodní festival  4+4 DNY V POHYBU

Projekt Místa činu v Desfourském paláci prozkoumá Princip neurčitosti, ale 23. ročník mezinárodního festivalu současného umění proběhne od 5. do 13. října 2018 i na dalších místech v Praze.

Více než 50 současných umělců oživí Desfourský palác na Florenci v rámci hlavního výstavního projektu „Místa činu“, jehož tématem je „Princip neurčitosti”.

Divadelní program se odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Festival nabídne devět zahraničních a čtyři české premiéry. Nebudou chybět ani site-specific performance, debaty na aktuální témata, videoart, umělecké knihkupectví, i stylově pojatý bar s DJs.

Ondřej Horák se představí odvážným výtvarným projektem Praha-Hranice”

Projekt Místa činu v Desfourském paláci prozkoumá Princip neurčitosti

Festival „4+4 dny v pohybu“ letos návštěvníkům zpřístupní prázdný Desfourský palác. Nabídne zde několik kurátorských výstav současného vizuálního umění, které spojí tématem „Princip neurčitosti”. Různým podobám neurčitosti se tak budou věnovat například kurátoři Tomáš Knoflíček a Libor Novotný v projektu „Neurčitost principu”. Nina Moravcová připravila s českými umělci expozici „Začalo to vzpomínkou”, Radek Váňa zaštítil výstavu „Stories Are Us” a Ondřej Horák ve svém výstavním projektu “Praha-Hranice” propojil výtvarné umělce s cizinci žijícími na našem území. Pavel Vančát představí výběr nejzajímavějších děl z výstavy „Startpoint” – přehlídky evropských uměleckých škol. Zvláštní pozornost je letos věnována performativnímu umění. Návštěvníky čeká řada „uměleckých konfrontací“ speciálně zaměřených na setkání ve formátu 1 divák versus 1 performer.

Denisa Václavová, která stojí za celou akcí

„Budete si moci vyzkoušet, jaká je vaše percepce, jaký máte vztah k práci, jak vnímáte hmatem nebo sluchem či zda se dají zrychlovat částice,“ doplňuje organizátorka festivalu Denisa Václavová. S intimním setkáním performera a jednoho diváka nazvaným Tam, kam mě dovedou konečky prstů” se představí libanonská umělkyně Tania El Khoury. Galerijní projekt nabídne možnost prožít „na vlastní kůži“ uprchlické příběhy. Ty mohou návštěvníci na sobě uchovat, nebo ze sebe smýt. Jedním z dalších projektů určených pro jednoho návštěvníka je videoinstalace Provinilé krajiny” nizozemského divadelníka a výtvarnka Driese Verhoevena. Verhoeven zde tematizuje dostupnost informací, která z nás činí permanentní svědky složitých situací po celém světě.

Z improvizace Signe Becker Nová kůže”

Aktuální divadelní premiéry:

Divadelní a taneční program se letos odehraje zejména v divadlech Archa, Ponec a Centru současného umění DOX. Dramaturgie zahraničního programu bude výrazněji než v předchozích letech reflektovat složitost současné Evropy i světa.

Letošní 23. ročník festivalu zahájí představení italského souboru Motus s názvem „MDLSX”, psychedelická onewoman show oceňované divadelní a filmové herečky Silvie Calderoni. Syrský tanečník a choreograf Mithkal Alzghair představí v české premiéře svou performanci „Přemístění o útěku jako záchraně života, ale i ztrátě možnosti k návratu”. Britská umělkyně Deborah Pearson v dokumentární inscenaci „History! History!! History!!!” přiblíží jednu z největších uprchlických krizí dvacátého století: rok 1956, kdy z Maďarska odešlo až 300 tisíc obyvatel – včetně dědečka autorky inscenace. Australská performerka Nicola Gunn v představení „Skladba pro člověka a magneťák” kriticky a zároveň s komickým odstupem rozpitvá nesnesitelné rysy lidského chování. Sugestivní pohybová instalace „LCorbeaux/Vrány” odkazuje k dávným vzpomínkám a prvotním mystickým zážitkům marocké choreografky Bouchry Ouizguen. Performativní instalace Juliana Hetzela „Automatický odstřelovač” ironicky osciluje mezi dvěma vzdálenými póly – uměním a válkou. Úlevu všem, kdo se potřebují zastavit, nadechnout a svůj život vymanit z veřejné kontroly, přinese inscenace „HELLO USELESS, FORWARD AND FRIENDS” v podání slavného belgického herce a performera Benny Claessense. Bude uveden také scénický koncert skladatelky Ingvild Langgård a scénografky Signe Becker nazvaný „Nová kůže”, film „Tvoření spravedlnosti” vyprávějící příběh sedmi vězňů, nebo sólová performance Manuela Roquea „bang bang” na téma překonávání sebe sama, plná intenzivní tělesné práce a soustředěného sebezpytování.

Divadelní spolek Seconhand Women se na festivalu představí hned dvěma projekty

Nebudou chybět ani nová představení českých tvůrců: „Alkoholy” 1.–9. díl souboru „Wariot Ideal”, „Inter-mission” divadelního spolku Secondhand Women, site-specific performance Barbory Kleinhamplové a Terezy Stejskalové nazvaná „Plačky nad příliš dlouhým životem” a premiéra Jana Mocka „Fatherland”.

Autoři jednotlivých projektů, tentokrát živě

Program pro rodiny s dětmi s profesorem Křečkem

Platforma Máš umělecké střevo? opět připravila pro školy a dětské návštěvníky bohatý doprovodný program. Pod názvem Podivuhodná historie umění s profesorem Křečkem se skrývá každodenní vzdělávací program orientovaný na minulost i přítomnost výtvarného umění a téma sběratelství. Součástí ateliéru budou krátké animované filmy. Během festivalových víkendů se pak promění některé historické místnosti Desfourského paláce v rodinné výtvarné dílny pro děti od 4 let, o jejichž podobu se postará výtvarník Kakalík. V sobotu 6. října se bude konat „Pamětˇ národa night”, kde bude možnost seznámit se s nejzajímavějšími „Příběhy našich sousedů”, které vytvořili žáci základních škol prostřednictvím rozhovorů s pamětníky.

 Debaty, konference, křest časopisu Fotograf a narozeniny ArtMap

V rámci doprovodného programu festivalu proběhne 9. října konference „Procesy pokroku”, která si klade za cíl zlepšit spolupráci měst a místních komunit. 5. října proběhne křest nového čísla časopisu Fotograf na téma „Ne – práce”. 8. října se uskuteční diskuze „Blokuje vás bloková výjimka?”, která se zaměří na změny v metodice grantových řízení s ohledem na institut blokové výjimky. 9. října se bude diskutovat o komunitních projektech a jejich významu pro obce a města. Konference „Západ není západ”, která se uskuteční 11. října, přinese vhled do našich vztahů k západnímu umění. Večer pak ArtMap oslaví své desáté narozeniny. V pátek 12. října se pod názvem „Dobrá praxe” uskuteční burza zkušeností dramaturgů městských galerií. Týž den čeká návštěvníky večírek Katedry fotografie FAMU „Velmi dobře”. Poslední festivalový den nabídne prezentaci nového časopisu ArteActa a diskuzi nad téma „Co je to umělecký význam?”. Večer proběhne oslava 10 let od založení online portálu Artalk. I v letošním roce je pro umělecké profesionály připravena festivalová škola Arts managementu.

Kompletní program najdete na www.ctyridny.cz.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 Zeptali jsme se:

Jana Mocka, který je autorem inscenace „Fatherland“ (uvede divadlo Archa), jež se zamýšlí nad dědičností, podobností v rodině  a nad tím, zda se dá naše budoucnost vyčíst z tváře rodiče  

 Jaká je hlavní myšlenka „Fatherlandu“?

Jan Mocek: V tomto představení se potkám na jevišti se svým otcem, který se jmenuje stejně jako já, tedy Jan Mocek. Já už jsem vlastně v rodině čtvrtý tohoto jména. A nejen to, že máme stejná jména, ale ještě navíc stejně vypadáme.  Tato situace,  kdy se setkávám s tátou,  který je o 34 let starší (nyní mu je 65 let), mi vlastně slouží ke hře na budoucnost,  využiji tu naši  podobnost.  Budu se vztahovat k budoucnosti, tedy k roku 2052. Jde o to, zkusit si představit, jak budu vypadat, jak budu mysl et a jaký bude svět za 34 let.  A to není zas tak vzdálená budoucnost.“

Bojíte se té budoucnosti?

Jan Mocek: Neřekl bych, že se bojím. Důležité je, že jsme  si zakázali v tomto představení slovo utopie a dystopie. Stav, kdy  lidé přemýšlí o budoucnosti tím způsobem, že vnímají nějakou katastrofu, ať už ekologickou nebo sociální, je ve společnosti častý. My se snažíme  naopak ztvárnit co  nejpřesnější představu o pravděpodobné budoucnosti“.

Souhlasíte s tím, že děti přejímají geny, jdeme vlastně ve  stopách  svých předků a  v podstatě  tušíme, co se stane?

Jan Mocek: Docela dlouho jsem se s tátou bavil, což doporučuji každému dítěti a rodiči, je to vcelku  psychoanalytický moment, byla to asi nejintimnější konverzace, kterou jsme spolu kdy měli. Během tohoto dvouhodinového rozhovoru jsem viděl, co je biologie, co je ovlivněné dobou, sociálním cítěním, pocity vnímání sebe ve společnosti atd.  Bylo to hrozně  stejné, jako přes kopírák. Jakmile jsme se bavili třeba o tom,  jaké jsou naše vyhlídky v práci, tak se začalo promítat, jak se změnila doba a společnost. Čím jsem starší, tím více v sobě mého tátu vidím.  Různě jsem si pročítal, jak všechno  biologicky probíhá, myslím, že asi 50  procent genů jsem viděl sám na sobě a  z toho zřejmě  není úniku. Nějací jsme a nemůžeme se od toho odchýlit. Ale  existují i věci ve společnosti, kde se asi odchýlit můžeme.“

Přesto – existují v rodinách i černé ovce, které se příbuzenstvu nepodobají  a jdou si svou cestou. Myslím, že někdy  takové  vztahy končí  naprostým odloučením. Jak vidíte tuto „nepodobnost“?

Jan Mocek:Vím, že to existuje, ale to není moje zkušenost. Já mohu ukázat jen to, co jsem opravdu  prožil a v naší rodině je jistá návaznost evidentní.“

Děkujeme za rozhovor

Foto a video: Eva Smolíková a archiv festivalu

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Festivalová pocta režiséru PETRU WEIGLOVI

Rusalka  na velkém filmovém plátně během televizního festivalu ZLATÁ PRAHA přinesla emotivní zážitky

Festival ZLATÁ PRAHA se připravuje dlouho dopředu. Režisér Petr Weigl  se na jeho letošní 55 .ročník velice těšil. Jenže…  Smrt přišla dříve. Česká televize se tedy rozhodla během festivalu ZLATÁ PRAHA uctít památku slavného  českého televizního, filmového i divadelního režiséra.

Filmový i divadelní režisér Petr Weigl ( * 16. března 1939 – † 14. července 2018) na archivním snímku s cenou Thálie za celoživotní přínos divadlu  (v roce 2016)

Večer 20. září byl tedy koncipován jako Pocta Petru Weiglovi.  Na programu byla Rusalka” – filmové zpracování. Hned v úvodu večera zavzpomínal Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA, na Petra Weigla a uvedl vzácné hosty. Tomáš Motl říká: „Celovečerní film Rusalka má pro nás veselou i smutnou příchuť. Tento film na velkém plátně, což nemáte možnost vidět často, je velmi unikátní zážitek.“

Diváci se zúčastnili besedy s hlavními protagonisty filmu Rusalka,  vyslechli si  vzpomínky Libuše Márové, Gabriely Beňačkové, Libora Peška a Milana Kňažka.

Libuše Márová (ztvárnila Ježibabu) vzpomíná: „Petr Weigl o svém životě nikdy moc nevyprávěl. Vlastně toho o něm moc nevím. Náš vztah byl čistě pracovní. Vážila jsem si ho, byl to nejen režisér, ale také dirigent.“

Libor Pešek (dlouholetý kamarád): „Petr byl společný otec všech lidí. Ale také měl pocit, že má vždy pravdu, hraničilo to až s povýšeností.  Na druhou stranu vyvážil tuto svou vlastnost tolika kladnými rysy… Bylo opravdu štěstí, že byl mým kamarádem.  Znali jsme se natolik, že poslední léta jsme už ani nemluvili, jen jsme se ‚přiblble‘  usmívali.“

Gabriela Beňačková  (zpěv – Rusalka): „Měli i neměli jsme se rádi. Byl komplikovaná osobnost. Byl ke mně velice přísný.  Ale uznávám, že to byl velký režisér.“

Milan Kňažko (princ): „Možná se říká, že jsem byl jeho obětí v práci, ale to není správně řečeno, s tím nesouhlasím.“

Protože čas utíkal, hned po těchto vzpomínkách hlavních protagonistů  běžel krátký film, který divákům přiblížil osobnost a život Petra Weigla (narozen 19. 3. 1939). Ten sdílí své pocity takto: „Umění vzniká z bolesti, nevznikne jen tak. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl cítit hudbu, ztvárňovat hudbu, měl jsem dar imaginace“.

A samotná „Rusalka“? Tomáš Motl měl samozřejmě pravdu, když uvedl film se slovy, že „…velké plátno přináší unikátní zážitek“. Naprosto  souhlasím. Milovníci opery museli být doslova dojati až k slzám.  Ačkoliv nejsem zarytým stoupencem oper a upřednostňuji samozřejmě spíše tanec,  „Rusalka“ mi pronikla hluboko  do duše a do nejvyšší možné míry  jsem soucítila s nešťastnou bytostí, kterou tak dokonale vystihla Magda Vášáryová.  Petr  Weigl také zvolil pro roli Rusalky jímavý hlas Gabriely Beňačkové, ale filmovou hlavní roli svěřil Vášáryové.  Pronesl dokonce dost ostrá slova směrem k Beňačkové: „Ty zpívej, ty nehraj“. Možná v tu dobu byla tato slova pro citlivou Gabrielu Beňačkovou krutá, ale na druhé straně nebylo věrohodnější  herečky pro roli Rusalky  než Magdy Vášáryové.

Petr Weigl také řekl: „Nechtěl jsem dělat jen operu, vždy jsem chtěl dělat drama“.  A to se mu dokonale povedlo.  Při obsazování operních  snímků dával přednost hercům. Vybral nejlepší možné herce, nejlepší možné zpěváky, proto je jeho „Rusalka“ těžko něčím a někým překonatelná. Však také sopranistka Gabriela Beňačková zpívala roli Rusalky jako historicky první na scéně Metropolitní opery v New Yorku.

Výkony všech herců v „Rusalce“ jsou dechberoucí a člověku dlouho zůstávají v mysli všechny emoce, které tyto nešťastné, zrazované i obletované a milované bytosti prožívají. Rovněž prostředí bylo zvoleno s citem, těžko by se dalo vybrat lépe a momenty, kdy doc házelo k čarodějným přeměnám, přimějí diváka zírat s otevřenými ústy.

Každý malý detail filmu „Rusalka“ je propracovaný do posledního místa, ocitáte se ve světě pohádkových bytostí poznamenaných lidskými vlastnostmi.  Moudrá Ježibaba všechno ví a není zlá, jen vševědoucí a umí podle toho věci zařídit.  Rusalka, její sestry i otec se zmítají v bolesti způsobené lidskou  nestálostí  a pomíjivou vášní, která nakonec hlavní  aktéry dramatu zahubí, zkrátka, jak už to bývá.

Rusalka“ patří k nejznámějším dílům Antonína Dvořáka.  Předlohou mu byla „Malá mořská víla“, ale čerpá i z dalších zdrojů, např. z dramatu Gerhardta Hauptmanna „Potopený zvon“ či ze světa Erbenových balad. Světová premiéra „Rusalky“ se  uskutečnila 31. března  1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice a s Růženou Maturovou v titulní roli.

Foto: MTF ZLATÁ PRAHA

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN