Jatka78 vstupují do další éry

Rozum, cit a srdce

Rosťa Novák, principál Cirku La Putyka, tedy Rostislav  Novák ml.  zavádí blokové hraní. Cirk La Putyka spouští  hned půlroční program najednou

Osm let existence oslavila v listopadu, nyní je čas na další strategické kroky. Řeč je o Jatkách78, která za sebou mají 1 749 představení s průměrnou návštěvností 82 % a jež od roku 2014 navštívilo 395 760 diváků. Holešovické divadlo čeká řada novinek, některé se projeví už nyní. Umělecký šéf Jatek78 a principál Cirku La Putyka Rostislav Novák mladší zavádí blokové hraní. V programu na dalších šest měsíců se objeví současný repertoár Cirku La Putyka s hity BOOM vol. 2, Runners i s aktuální novinkou SENSES v režii finského režiséra Maksima Komara. Chybět nebudou tanečníci DEKKADANCERS, improvizátoři ‚My kluci, co spolu chodíme‘ a další soubory. V dubnu 2023 dorazí z Austrálie novocirkusový zázrak Circa a uvede v české premiéře sofistikovanou show Humans 2.0. 
Krátce s Rosťou Novákem ml.
 
TM:
Jak se Vám podařilo překlenout všechny ty těžkosti – pandemie, válka v Evropě, energetická krize??
R. Novák:
 
Nebyli jsme to jen my, tedy náš soubor, byli to všichni lidé, kteří se točili kolem nás, opravdu každý sehrál svou roli a v první řadě to byli diváci. Bez nich by to opravdu nikdy nešlo.
 
TM:
 Ohlédneme-li se za Vaší sezónou, dostali jste se do Anglie, na  Festival Fringe. Krátce – Edinburgh Festival Fringe je největší světový festival umění a médií. To je už top. Co to tedy pro Vás znamená?
Vlastně jen to, šířit naši kulturu a náš jazyk dále. Dostali jsme pozvánku do USA a dalších zemí, takže určitě to není konec, jen nový začátek.
 
Od ledna do června 2023 Jatka78 plánují celkem 93 představení a poprvé je v prodeji program na šest měsíců dopředu. Z českých souborů se kromě Cirku La Putyka mohou diváci těšit na domovský taneční soubor DEKKADANCERS, české akrobaty AirGym nebo na improvizační skupinu My kluci, co spolu chodíme, která provede diváky všemi zákoutími divadla například kanceláří, barem a tréninkovou halou.

Divadelní perpetuum mobile

„Nezastavovat, jet dál, vše zvládat a hned reagovat. V tomto duchu se nesou tři poslední extrémně náročné roky. Prostor pro nadechnutí nepřichází ani nyní. Nechceme přijít o uměleckou svobodu, bez které bychom se nemohli rozvíjet, a proto neustále hledáme nové cesty. Okolnosti, jako jsou covid-19, válka na Ukrajině i energetická krize, se staly katalyzátorem změn. Musíme se umět adaptovat a být kreativní, abychom byli životaschopní. Řídíme se u toho rozumem, citem a srdcem,“ říká Rostislav Novák mladší, který spolu se svým bratrem Vítkem vede Jatka78 do další etapy.

Předprodej na celou sezónu

Prioritou je jednoduchost na všech úrovních, aby se i v době krize divadlo udrželo nad vodou. Blokové hraní má přinést snížení nákladů na provoz díky omezení počtu přestaveb. „Inspirujeme se evropskými scénami v Berlíně a Londýně. Sami jsme si tento formát vyzkoušeli a věříme, že nám pomůže udržet se i se opět přiblížit světovým lídrům  na poli současného performativního umění,“ zdůrazňuje Rostislav Novák.

Australská Circa nabídne víc než cirkus

Důležitým dramaturgickým pilířem Jatek78 jsou zahraniční spolupráce. Po pandemické pauze se divadlo vrací k pořádání rezidencí, které mají přinést nová představení na míru prostoru, z nichž nejlepší se v něm odpremiérují. Hranice nového cirkusu posune během hostování proslulý a cenami ověnčený australský soubor Circa. Symfonií akrobacie, světla a zvuku se v novocirkusovém představení Humans 2.0 dotkne otázek, které si klade každý z nás.

Všichni patří na Jatka už osm let

K 8. narozeninám nadělila Jatka78 divákům nové kategorie vstupenek. Připomínají tím, že zastávají myšlenku, že divadlo má být dostupné pro všechny. Jde o osm vstupenek za 200 Kč na každé představení domovských souborů pro ty, jejichž finanční situace neumožňuje, aby si pořídili vstupenky za plnou cenu, a naopak osm vstupenek za 1 780 Kč pro ty, kteří koupí podpoří diváky z první kategorie i daný vystupující soubor.

Vstupenky jsou nyní v prodeji www.jatka78.cz

Kompletní program naleznete na www.jatka78.cz.
Předprodej na rok 2023: https://www.jatka78.cz/cs/program
Foto: Cirk La Putyka, Eva Smolíková
Magdalena Novotná, 
Rozh. Eva Smolíková
 
 
Taneční magazín

Osvěžující Elixir hudby, tance a vtipu

Kultura v době pandemie rozhodně nezmizela

Mezinárodní centrum tance, Taneční centrum Praha, konzervatoř –gymnázium uvedlo 2. února, v době covidové, s napětím očekávané taneční divadlo pod názvem ‚Elixír‘ (připravovat představení v pandemické době je věru nelehký úkol).

Večer se skládal z několika částí – nejdříve vystoupili žáci Baletu Praha Junior v inscenacích ‚Painted Rainbow, Malé Pošetilosti , Vzpomínky‘.
‚Painted Rainbow‘ si vzalo jako hlavní téma ženu. Žena – ochránkyně domova i emancipovaná žena. Je toto možné sloučit? (choreografie: Attila Egerházi, asistent choreografie: Antonín Schneider, hudba: Jean Sibelius, Maurice Ravel).

‚Malé pošetilosti‘ řešily naše místo ve společnosti. Jak na to? Chceme někam patřit a naše maličké pošetilostičky nás možná někdy i vedou tím správným směrem. ( choreografie: Tereza Hloušková, hudba: Claudio Monteverdi, Philip Glass, Antonio Vivaldi – úprava Armand Amar), sólo Tereza Logojdová – TCP, Albert Kaše – absolvent konzervatoře).

‚Vzpomínky‘ nás vedou do světa našich okamžiků štěstí i životních krizí, hledáme odvahu a sílu jít dál, ptát se proč a jaký to má smysl. (Choreografie: Vlasta Schneiderová, hudba: Georg Friedrich Handel, buddhistická mantra, Matteo Bocelli). Doladěno i mluveným slovem – verše: Ivan Slavík, přednes – Jaromír Meduna.

Zvlášť by se dalo vyzdvihnout sólo Umírajcí labuť ( (choreografie Anna Jirmanová, asistent: Viktor Svidró, hudba: Camille Saint-Saens). Umírající labuť a slavný Saint-Saensův cyklus Karneval zvířat obsahuje zřejmě nejslavnější etudu historie tanečního umění – 13. obraz – Umírající labuť. Tvrdí se, že první interpretka Anna Pavlova toto sólo tančila 3950 krát, a to v 57 zemích světa. Je to jednoduše kultovní dílo Fokinovy reformy baletu 20. století.

Ať už přemýšlím sebevíc, myslím, že v této první části měly vystoupení jedno společné, až na výjimky. Všechny choreografie byly perfektní, pohyby tanečníků neměly žádnou chybu, precizní a dokonalé. Vytknout nelze nic. Jenže …. jakoby tu něco scházelo. Cit, pocit, emoce, prožitek. Vlastně jsem v určitém okamžiku nevěděla, zda umírající labuť umírá radostně nebo s bolestí. Je těžké, mladým tanečníkům něco vytýkat, neboť pro emotivní prožitek potřebují oni sami životní zkušenosti a tyto mladý člověk zkrátka nemá. Potom mi nezbývá než říci, že vystoupení byla zdařilá.

Ovšem ne tak tomu bylo v druhé části – s názvem Elixír (choreografie: Viktor Konvalinka, asistent choreografie: Jan Schneider, hudba: Solomon Burkem, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano) . Tak tady už nezbývá než jen pět oslavné ódy.

V první řadě je třeba zdůraznit, že pohyby byly dokonalé, propracované, absolutně padnoucí do hudby a hudbu plně vyjadřující. Celkově se dá hovořit až o rafinovaném pojetí, tu a tam se objevili jen mužští tanečníci, tedy na své si přišla ženská část publika, tu a tam se objevily ženské tanečnice, coby jeptišky, ale v některých momentech jim oblečení odhalilo na nohou podvazky, a to celé bylo dokreslené červeným světlem. Takže zase mužská část publika pookřála. Přesně jako doplnil slovem Jiří Lábus – „Mužská představivost je prevít“. Myšlenka ‚Elixíru‘ jako taková byla humorná a dalo by se řici, že i tanečníci (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, sólo Viktor Svidró, Albert Kaše a Dalibor Lekeš, členové Pražského komorního baletu) jí byli trošku strženi a s vervou sehráli celou inscenaci. Zápletka byla poměrně jasná, zkrátka každý chtěl uchvátit zázračný Elixír, slibující věčný život, který se do ospalé francouzské hospůdky jakýmsi způsobem vloudil. Ovšem, každý pojal cestu k Elixíru po svém a rozhodně se nechtěl dělit. Ať padouch, nebo vtělení zbožnosti v podobě jeptišek, v zásadě všichni stejní…. Momenty, kdy jeptiška ubila svého milého a z kamarádů byli nepřátelé, vyloudily úsměvy na tvářích publika. Představení doplnilo mluvené slovo, kterého se ujal Jiří Lábus, dá se říci, že nikdo lepší pro tento příběh nemohl být vybrán.

Na konci představení se diváci loučili potleskem ve stoje. V době pandemie, byl Elixír skutečně elixírem něčeho osvěžujícího, radostného, umělecky krásně zpracovaného, naplněného humorem, z tanečníků sršela energie a na jejich pohyby byla radost pohledět. Až jsem si kladla otázku, jak mohlo tak krásné dílo v době nejistoty, zda se představení vůbec podaří odehrát, vzniknout. Elixír je trošku protipólem k představení Letem světem, které bylo spíše poučné a k smíchu určitě nebylo. Obě ale patří k nezapomenutelným zážitkům a stojí za to vidět je i několikrát. Jsou vhodná pro rodiny s dětmi, i dospělé. Nezbylo mi, než vyjádřit hluboký obdiv tvůrcům.

Foto: Archiv TCP
Eva Smolíková
Taneční magazín