Osvěžující Elixir hudby, tance a vtipu

Kultura v době pandemie rozhodně nezmizela

Mezinárodní centrum tance, Taneční centrum Praha, konzervatoř –gymnázium uvedlo 2. února, v době covidové, s napětím očekávané taneční divadlo pod názvem ‚Elixír‘ (připravovat představení v pandemické době je věru nelehký úkol).

Večer se skládal z několika částí – nejdříve vystoupili žáci Baletu Praha Junior v inscenacích ‚Painted Rainbow, Malé Pošetilosti , Vzpomínky‘.
‚Painted Rainbow‘ si vzalo jako hlavní téma ženu. Žena – ochránkyně domova i emancipovaná žena. Je toto možné sloučit? (choreografie: Attila Egerházi, asistent choreografie: Antonín Schneider, hudba: Jean Sibelius, Maurice Ravel).

‚Malé pošetilosti‘ řešily naše místo ve společnosti. Jak na to? Chceme někam patřit a naše maličké pošetilostičky nás možná někdy i vedou tím správným směrem. ( choreografie: Tereza Hloušková, hudba: Claudio Monteverdi, Philip Glass, Antonio Vivaldi – úprava Armand Amar), sólo Tereza Logojdová – TCP, Albert Kaše – absolvent konzervatoře).

‚Vzpomínky‘ nás vedou do světa našich okamžiků štěstí i životních krizí, hledáme odvahu a sílu jít dál, ptát se proč a jaký to má smysl. (Choreografie: Vlasta Schneiderová, hudba: Georg Friedrich Handel, buddhistická mantra, Matteo Bocelli). Doladěno i mluveným slovem – verše: Ivan Slavík, přednes – Jaromír Meduna.

Zvlášť by se dalo vyzdvihnout sólo Umírajcí labuť ( (choreografie Anna Jirmanová, asistent: Viktor Svidró, hudba: Camille Saint-Saens). Umírající labuť a slavný Saint-Saensův cyklus Karneval zvířat obsahuje zřejmě nejslavnější etudu historie tanečního umění – 13. obraz – Umírající labuť. Tvrdí se, že první interpretka Anna Pavlova toto sólo tančila 3950 krát, a to v 57 zemích světa. Je to jednoduše kultovní dílo Fokinovy reformy baletu 20. století.

Ať už přemýšlím sebevíc, myslím, že v této první části měly vystoupení jedno společné, až na výjimky. Všechny choreografie byly perfektní, pohyby tanečníků neměly žádnou chybu, precizní a dokonalé. Vytknout nelze nic. Jenže …. jakoby tu něco scházelo. Cit, pocit, emoce, prožitek. Vlastně jsem v určitém okamžiku nevěděla, zda umírající labuť umírá radostně nebo s bolestí. Je těžké, mladým tanečníkům něco vytýkat, neboť pro emotivní prožitek potřebují oni sami životní zkušenosti a tyto mladý člověk zkrátka nemá. Potom mi nezbývá než říci, že vystoupení byla zdařilá.

Ovšem ne tak tomu bylo v druhé části – s názvem Elixír (choreografie: Viktor Konvalinka, asistent choreografie: Jan Schneider, hudba: Solomon Burkem, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano) . Tak tady už nezbývá než jen pět oslavné ódy.

V první řadě je třeba zdůraznit, že pohyby byly dokonalé, propracované, absolutně padnoucí do hudby a hudbu plně vyjadřující. Celkově se dá hovořit až o rafinovaném pojetí, tu a tam se objevili jen mužští tanečníci, tedy na své si přišla ženská část publika, tu a tam se objevily ženské tanečnice, coby jeptišky, ale v některých momentech jim oblečení odhalilo na nohou podvazky, a to celé bylo dokreslené červeným světlem. Takže zase mužská část publika pookřála. Přesně jako doplnil slovem Jiří Lábus – „Mužská představivost je prevít“. Myšlenka ‚Elixíru‘ jako taková byla humorná a dalo by se řici, že i tanečníci (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, sólo Viktor Svidró, Albert Kaše a Dalibor Lekeš, členové Pražského komorního baletu) jí byli trošku strženi a s vervou sehráli celou inscenaci. Zápletka byla poměrně jasná, zkrátka každý chtěl uchvátit zázračný Elixír, slibující věčný život, který se do ospalé francouzské hospůdky jakýmsi způsobem vloudil. Ovšem, každý pojal cestu k Elixíru po svém a rozhodně se nechtěl dělit. Ať padouch, nebo vtělení zbožnosti v podobě jeptišek, v zásadě všichni stejní…. Momenty, kdy jeptiška ubila svého milého a z kamarádů byli nepřátelé, vyloudily úsměvy na tvářích publika. Představení doplnilo mluvené slovo, kterého se ujal Jiří Lábus, dá se říci, že nikdo lepší pro tento příběh nemohl být vybrán.

Na konci představení se diváci loučili potleskem ve stoje. V době pandemie, byl Elixír skutečně elixírem něčeho osvěžujícího, radostného, umělecky krásně zpracovaného, naplněného humorem, z tanečníků sršela energie a na jejich pohyby byla radost pohledět. Až jsem si kladla otázku, jak mohlo tak krásné dílo v době nejistoty, zda se představení vůbec podaří odehrát, vzniknout. Elixír je trošku protipólem k představení Letem světem, které bylo spíše poučné a k smíchu určitě nebylo. Obě ale patří k nezapomenutelným zážitkům a stojí za to vidět je i několikrát. Jsou vhodná pro rodiny s dětmi, i dospělé. Nezbylo mi, než vyjádřit hluboký obdiv tvůrcům.

Foto: Archiv TCP
Eva Smolíková
Taneční magazín

Finská divadelní prkna on-line

Přednáška o trendech v současném finském divadle, v rámci cyklu „Horizonty teatrologie“, včetně divadla tanečního

Přijměte pozvání na on-line přednášku Alžběty Štollové „Trendy a témata v současném finském divadle“, která proběhne ve středu 12. května 2021 od 16 hodin.

Současné finské divadlo se v době pandemie koronaviru potýká s problémy, které jsou nasnadě. Nabízí se však otázka, není-li náhodou na stávající situaci (alespoň v něčem) už tak trochu připravené. Úzkost z neudržitelnosti a bezútěšné zkoumání lidské zkušenosti a autentického (sebe)prožitku zformovaly ve Finsku takové modely autorství, které nejsou jinde v Evropě až tak běžné.

Přednáška přiblíží několik výrazných autorských osobností i konkrétních projektů, které obnovují rámec na tolik společensky prospěšného, angažovaného a prosperujícího divadla. To samo si však uvědomuje křehkost lidských zdrojů. A dokáže pečovat nejen o své diváky, ale i o dramatiky, pro něj píšící.

Alžběta Štollová (vlevo), blíže objektivu (vpravo) sedí další výtečný odborník na finské umění Otto Kauppinen

Alžběta Štollová, M.A. vystudovala baltistiku, se specializací na finštinu, na FF MU v Brně a finský jazyk a kulturu na Helsinské univerzitě. Z finštiny do češtiny překládá především finské drama a literaturu pro děti a mládež. Kromě toho pracuje také jako redaktorka a knihovnice.

Připojte se: zde.

Sdílet

                                              

                    

                                                                                

Kateřina Šalounová, KDS FF MU

a IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Bude „Žlutá tma“ v únoru?

Divadlo ARCHA přesunulo zajímavý projekt pro školy (navazující na inscenaci Petra Nikla) z cyklu „Dívat se a vidět“ na letošní druhý měsíc

Dívat se a vidět“ („Žlutá tma“)

Tato vybraná inscenace, z cyklu ARCHA ŠKOLÁM, s lektorským úvodem a následnou debatou s tvůrci, se přesouvá ze 14. října 2020 na pátek 19. února 2021. Je určena zájmovým skupinám studentů a jejich učitelům.

Program „Dívat se a vidět“ chce otevřít spektrum vnímání soudobého divadla v kontextu ostatních forem umělecké tvorby.

Program „Dívat se a vidět“ hodlá rozšířit povědomí studentů o soudobém divadle. Zejména jako o unikátním prostředku umělecké výpovědi. Chce žáky a studenty přivést k samostatnému uvažování, otevřít jim cestu k individuálnímu emotivnímu prožitku z umění a k následné reflexi.

Cílem celé akce je vytvořit prostor pro nový pohled na divadelní tvar, který není primárně založen na dramatické hře a jeho protagonisté nejsou vždy profesionálními herci.

»Dívat se a vidět« – „Žlutá tma“

14. října 2020 Petr Nikl: „Žlutá tma“

PŘESUNUTO NA 19. 2. 2021

17.30 – 18.30 Lektorský úvod za účasti Petra Nikla

19.00 – 20.30 Vlastní představení „Žlutá tma“ v Divadle Archa

20.30 – 21.15 Setkání s tvůrci

Lektorka: Jana Svobodová

TANEČNÍ MAGAZÍN

Divadelní zpráva z Českých Budějovic

Jihočeské divadlo neuskuteční živý přenos Rybovy vánoční mše

Jihočeské divadlo zrušilo plánovaný živý přenos Rybovy „České mše vánoční“ na Piaristickém náměstí, který se měl konat ve dnech 20., 21.a 22. prosince letošního roku.

Důvodem je zhoršující se epidemická situace. Tedy, s vývinem šíření koronaviru související, zpřísněných vládních opatření.

Porovnání období, kdy Ryba ,Českou mši vánoční´ psal, s dneškem, považuji za velmi symbolická. Stejně tak jako v nelehkém roce 1796 zmítaném válkou, epidemiemi a hladomorem, kdy Rybova mše zazněla poprvé, měla by být právě letos jiskrou naděje. Tou, která diváky semkne ke společnému prožitku a rozsvítí pomyslné světlo na konci tunelu. Chtěli jsme živý přenos Rybovy ,České mše vánoční´ realizovat i za podmínek 3. stupně PES, které bychom respektovali a dodrželi. Přáli jsme si diváky přenést do světa obrazů a hudby. A navodit tím opravdovou vánoční atmosféru. Avšak zpřísněná opatření z tohoto týdne už znemožňují akci za rozumných podmínek uskutečnit. Chci moc poděkovat všem, kteří nás v uspořádání živého přenosu podporovali či s námi odborně konzultovali, za jakých podmínek by bylo možné živý přenos konat. To, že akci rušíme nás velmi mrzí, ale věříme, že s diváky stále zůstáváme ve spojení díky našim aktivitám v on-line prostoru i mimo něj,” dodává k rozhodnutí o zrušení přenosu ředitel divadla Lukáš Průdek.

Eva Marečková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN