Podzimní Elixír

Tančí Balet Praha Junior

Představení Elixír propojí tanec s mluveným slovem

Netradiční spojení tance a mluveného slova, i to je představení Elixír, které uvede soubor Balet Praha Junior v pátek 25. listopadu od 19 hodin ve Švandově divadle a v pondělí 28. listopadu v Kulturním domě Ládví. Čtyři díla významných českých a zahraničních choreografů a jeden taneční příběh s detektivní zápletkou – komponované představení, během kterého se zaručeně zasmějete, zavzpomínáte si a zamyslíte se nad lidskými osudy.

První část večera je složena ze čtyř choreografií: Vzpomínky Vlasty Schneiderové, Bez těžkostí, jdi s lehkostí Terezy Hlouškové, Ghost Town Šimona Kubáně a Umírající labuť Anny Jirmanové. Ve druhé části večera se představí Elixír, jednoaktový balet z pera Viktora Konvalinky. Dílo, které vzniklo podle libreta Štěpána Benyovszkého, popisuje autor jako „vtipnou vizuální audioknihu psanou krví“. Publikum se ocitne v ospalém baru na francouzském venkově, který nečekaně ožije, když hosté zjistí, že někde blízko lze najít klíč k elixíru věčného života. Příběh plný akce, humoru a tance na pestrou hudební koláž doprovází mluvené slovo Jiřího Lábuse.

Využitím tance na mluvené slovo bude večer vůbec výjimečný. Kromě Jiřího Lábuse v představení diváci například uslyší verše Ivana Slavíka, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny dvacátého století, které ze záznamu přednese filmový a divadelní herec Jaromír Meduna.

Komponovaný večer nabídne širokou škálu hudby od budhistické mantry přes autory jako je VivaldiHändel nebo Čajkovskij až po autory dvacátého století jako je SibeliusRavelGlass či skupina KarpattJoe Tex nebo Coralie Clément.

Elixír

Choreografie: Viktor Konvalinka
Dramaturgie a libreto: Štěpán Benyovszký
Hudba: Solomon Burke, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano, Joe Tex, Petr Iljič Čajkovskij
Hudební koláž: Viktor Konvalinka
Mluvené slovo čte: Jiří Lábus
Asistent choreografie: Jan Schneider

Ghost Town

Choreografie: Šimon Kubáň
Hudba: Max Richter, Rose Betts

Bez těžkostí, jdi s lehkostí

Choreografie: Tereza Hloušková
Hudba: C. Monteverdi, A. Vivaldi 
– překomponoval Max Richter

Umírající labuť

Choreografie: Anna Jirmanová
Hudba: Camille Saint-Saëns
Asistent choreografie: Antonín Schneider

Vzpomínky

Choreografie: Vlasta Schneiderová
Hudba: Georg Friedrich Händel, budhistická mantra, Andrea Bocelli
Verše: Ivan Slavík, přednes: Jaromír Meduna
Autoři zvukové koláže: Ondřej Urban, Vladimír Sojka

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Elixír ve Švanďáku

Vážení přátelé a příznivci tanečního umění,

srdečně Vás zveme na další reprízu představení tanečního divadla s názvem: ELIXÍR, čtyři díla významných českých a zahraničních choreografů, a jeden taneční příběh s detektivní zápletkou.

Vystoupí členové uměleckého souboru Balet Praha Junior, studenti a absolventi konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha.

pátek 25. 11. od 19 h ve ŠVANDOVĚ DIVADLE, Praha 5

 

Vstupenky lze zakoupit ZDE

 

pondělí 28. 11. od 19 h v KD LÁDVÍ, Praha 8

 

Vstupenky lze zakoupit ZDE

Vstupenky budou pro vás připravené ve foyer divadla u VIP stolku.

Večer bude výjimečný i využitím tance na mluvené slovo. Uslyšíte verše, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny 20. století, Ivana Slavíka – choreografie Vzpomínky, přednes: Jaromír Meduna. K „taneční detektivce“ Elixír napsal scénář Štěpán Benyovszký, mluvené slovo čte Jiří Lábus.

Večer nabídne širokou škálu hudby – v časové posloupnosti: od budhistické mantry, přes autory jako je Vivaldi, Händel, Čajkovskij až po autory 20. století: Sibelius, Ravel, Glass, či skupina Karpatt, Joe Tex, Coralie Clément a další.

První část večera je složena ze čtyř choreografií:  Vzpomínky Vlasty Schneiderové, Bez těžkosti, jdi s lehkostí Terezy Hlouškové,  Ghost Town Šimona Kubáně a Umírající labuť Anny JirmanovéV druhé části večera představíme Elixír Viktora Konvalinky, taneční příběh s detektivní zápletkou.

Ing. Gabriela Novotná
pro Taneční magazín

Elixír psaný tancem

Taneční příběh s detektivní zápletkou v Divadle Komedie

V pondělí 11. dubna od 19 hodin v pražském Divadle Komedie uvede Mezinárodní centrum tance představení tanečního divadla pod názvem Elixír. Čtyři díla významných českých a zahraničních choreografů, a jeden taneční příběh s detektivní zápletkou, zatančí členové uměleckého souboru Balet Praha Junior, studenti a absolventi konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha

Večer bude výjimečný i využitím tance na mluvené slovo. Uslyšíte verše, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny 20. století, Ivana Slavíka – choreografie Vzpomínky, přednes: Jaromír Meduna. K „taneční detektivce“ Elixír napsal scénář Štěpán Benyovszký, mluvené slovo čte Jiří Lábus.

Večer nabídne širokou škálu hudby – v časové posloupnosti: od budhistické mantry, přes autory jako je Vivaldi, Händel, Čajkovskij až po autory 20. století: Sibelius, Ravel, Glass, či skupina Karpatt, Joe Tex, Coralie Clément….

První část večera je složena ze čtyř choreografií: Vzpomínky Vlasty Schneiderové, Malé pošetilosti Terezy Hlouškové, Painted Rainbow Attily Egerháziho a Umírající labuť Anny Jirmanové. V druhé části večera představíme Elixír Viktora Konvalinky, taneční příběh s detektivní zápletkou.

 

Mezinárodní centrum tance,

Taneční magazín

 

Osvěžující Elixir hudby, tance a vtipu

Kultura v době pandemie rozhodně nezmizela

Mezinárodní centrum tance, Taneční centrum Praha, konzervatoř –gymnázium uvedlo 2. února, v době covidové, s napětím očekávané taneční divadlo pod názvem ‚Elixír‘ (připravovat představení v pandemické době je věru nelehký úkol).

Večer se skládal z několika částí – nejdříve vystoupili žáci Baletu Praha Junior v inscenacích ‚Painted Rainbow, Malé Pošetilosti , Vzpomínky‘.
‚Painted Rainbow‘ si vzalo jako hlavní téma ženu. Žena – ochránkyně domova i emancipovaná žena. Je toto možné sloučit? (choreografie: Attila Egerházi, asistent choreografie: Antonín Schneider, hudba: Jean Sibelius, Maurice Ravel).

‚Malé pošetilosti‘ řešily naše místo ve společnosti. Jak na to? Chceme někam patřit a naše maličké pošetilostičky nás možná někdy i vedou tím správným směrem. ( choreografie: Tereza Hloušková, hudba: Claudio Monteverdi, Philip Glass, Antonio Vivaldi – úprava Armand Amar), sólo Tereza Logojdová – TCP, Albert Kaše – absolvent konzervatoře).

‚Vzpomínky‘ nás vedou do světa našich okamžiků štěstí i životních krizí, hledáme odvahu a sílu jít dál, ptát se proč a jaký to má smysl. (Choreografie: Vlasta Schneiderová, hudba: Georg Friedrich Handel, buddhistická mantra, Matteo Bocelli). Doladěno i mluveným slovem – verše: Ivan Slavík, přednes – Jaromír Meduna.

Zvlášť by se dalo vyzdvihnout sólo Umírajcí labuť ( (choreografie Anna Jirmanová, asistent: Viktor Svidró, hudba: Camille Saint-Saens). Umírající labuť a slavný Saint-Saensův cyklus Karneval zvířat obsahuje zřejmě nejslavnější etudu historie tanečního umění – 13. obraz – Umírající labuť. Tvrdí se, že první interpretka Anna Pavlova toto sólo tančila 3950 krát, a to v 57 zemích světa. Je to jednoduše kultovní dílo Fokinovy reformy baletu 20. století.

Ať už přemýšlím sebevíc, myslím, že v této první části měly vystoupení jedno společné, až na výjimky. Všechny choreografie byly perfektní, pohyby tanečníků neměly žádnou chybu, precizní a dokonalé. Vytknout nelze nic. Jenže …. jakoby tu něco scházelo. Cit, pocit, emoce, prožitek. Vlastně jsem v určitém okamžiku nevěděla, zda umírající labuť umírá radostně nebo s bolestí. Je těžké, mladým tanečníkům něco vytýkat, neboť pro emotivní prožitek potřebují oni sami životní zkušenosti a tyto mladý člověk zkrátka nemá. Potom mi nezbývá než říci, že vystoupení byla zdařilá.

Ovšem ne tak tomu bylo v druhé části – s názvem Elixír (choreografie: Viktor Konvalinka, asistent choreografie: Jan Schneider, hudba: Solomon Burkem, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano) . Tak tady už nezbývá než jen pět oslavné ódy.

V první řadě je třeba zdůraznit, že pohyby byly dokonalé, propracované, absolutně padnoucí do hudby a hudbu plně vyjadřující. Celkově se dá hovořit až o rafinovaném pojetí, tu a tam se objevili jen mužští tanečníci, tedy na své si přišla ženská část publika, tu a tam se objevily ženské tanečnice, coby jeptišky, ale v některých momentech jim oblečení odhalilo na nohou podvazky, a to celé bylo dokreslené červeným světlem. Takže zase mužská část publika pookřála. Přesně jako doplnil slovem Jiří Lábus – „Mužská představivost je prevít“. Myšlenka ‚Elixíru‘ jako taková byla humorná a dalo by se řici, že i tanečníci (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, sólo Viktor Svidró, Albert Kaše a Dalibor Lekeš, členové Pražského komorního baletu) jí byli trošku strženi a s vervou sehráli celou inscenaci. Zápletka byla poměrně jasná, zkrátka každý chtěl uchvátit zázračný Elixír, slibující věčný život, který se do ospalé francouzské hospůdky jakýmsi způsobem vloudil. Ovšem, každý pojal cestu k Elixíru po svém a rozhodně se nechtěl dělit. Ať padouch, nebo vtělení zbožnosti v podobě jeptišek, v zásadě všichni stejní…. Momenty, kdy jeptiška ubila svého milého a z kamarádů byli nepřátelé, vyloudily úsměvy na tvářích publika. Představení doplnilo mluvené slovo, kterého se ujal Jiří Lábus, dá se říci, že nikdo lepší pro tento příběh nemohl být vybrán.

Na konci představení se diváci loučili potleskem ve stoje. V době pandemie, byl Elixír skutečně elixírem něčeho osvěžujícího, radostného, umělecky krásně zpracovaného, naplněného humorem, z tanečníků sršela energie a na jejich pohyby byla radost pohledět. Až jsem si kladla otázku, jak mohlo tak krásné dílo v době nejistoty, zda se představení vůbec podaří odehrát, vzniknout. Elixír je trošku protipólem k představení Letem světem, které bylo spíše poučné a k smíchu určitě nebylo. Obě ale patří k nezapomenutelným zážitkům a stojí za to vidět je i několikrát. Jsou vhodná pro rodiny s dětmi, i dospělé. Nezbylo mi, než vyjádřit hluboký obdiv tvůrcům.

Foto: Archiv TCP
Eva Smolíková
Taneční magazín