„Fo(u)r One“, „Chvilka POEzie“ a „Elixír“

Pražský komorní balet a Balet Praha Junior streamují choreografie na internetové Mall.tv. Představí se zde i zmíněný Balet Praha Junior a Jiří Lábus!

Pražský komorní balet zpřístupní divákům v pátek 26. února 2021 od 17.00 na internetové televizi Mall.tv tři choreografie: sólo „Fo(u)r One“ Petra Zusky, taneční grotesku „Chvilka POEzie“ Marka Svobodníka a ve spolupráci s Baletem Praha Junior také předpremiéru nového jednoaktového baletu Viktora Konvalinky nazvaného „Elixír”. Záznam tanečních choreografií, který vznikl v Divadle na Vinohradech v lednu letošního roku, bude na webu přístupný zdarma až do 31. března 2021.

Choreografii „Fo(u)r One“ vytvořil Petr Zuska v roce 2019 na kompozici indických, irských, arabských a židovských balad přímo pro Pražský komorní balet. Za interpretaci sóla získala loni Tereza Hloušková, sólistka souboru, širší nominaci na Cenu Thálie. Malá hříčka v anglickém názvu ‚Fo(u)r One‘ evokuje dva základní významy: ‚čtyři´ a zároveň ‚pro jednu´. Jedná se totiž o čtyři písně ze čtyř různých koutů světa, do značné míry reprezentující esence čtyř hlavních, starých, ale dosud existujících a živoucích kultur lidstva – to vše v postavě jedné ženy,“ řekl ke svému dílu Zuska.

Pro taneční divadlo s názvem „Chvilka POEzie“ inspirovala Marka Svobodníka jedna z nejznámějších básní romantismu, proslulý Havran” Edgara Allana Poea. V hlavní roli inscenace tančí Igor Vejsada. „Látka, kterou jsem si vybral, je de facto horor. A v hororu jde vždycky o čas“, vysvětluje Svobodník. „Vy víte, že ta či ona věc se stane, otázkou je, ale kdy. Koncept Poeovy básně ,Havran´ jsem transponoval do černé grotesky, komiksu, situačního až absurdního humoru tvrdšího ražení, avšak s určitou dávkou ‚poezie‘.“

Do třetice se představí „Elixír“, jednoaktový balet z pera Viktora Konvalinky. Nové dílo, které vzniklo podle libreta Štěpána Benyovszkého, popisuje autor jako „vtipnou vizuální audioknihu psanou krví“. Diváci se ocitnou v ospalém baru na francouzském venkově, který nečekaně ožije, když hosté zjistí, že někde blízko lze najít klíč k elixíru věčného života. Příběh plný akce, humoru a tance na pestrou hudební koláž doprovází mluvené slovo Jiřího Lábuse. V novince, která bude uvedena jako předpremiéra, tančí Balet Praha Junior a sólisté Pražského komorního baletu. Produkovalo ji Mezinárodní centrum tance.

Záznam na Mall.tv je možné zhlédnout pod tímto odkazem: https://bit.ly/Pražský_komorní_balet_a_Balet_Praha_Junior

Fo(u)r One“

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: indická, irská, arabská a židovská balada

Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Pavel Kremlík, Petr Zuska

Asistent choreografie: Linda Svidró

Tančí: Tereza Hloušková

Oba zveřejné snímky Terezy Hlouškové od Segeje Gherciu jsou z baletu „Fo(u)r One“

Chvilka POEzie“

Choreografie: Marek Svobodník

Hudba: Jaroslav Ježek, Bedřich Nikodém

Hudební koláž: Marek Svobodník

Asistent choreografie: Linda Svidró

Kostýmy: Pavel Knolle, Marek Svobodník

Scéna: Petr Siedlaczek

Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek

Tančí: Igor Vejsada a sólisté Pražského komorního baletu

Elixír“

Choreografie: Viktor Konvalinka

Dramaturgie a libreto: Štěpán Benyovszký

Hudba: Solomon Burke, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano, Joe Tex, Petr Iljič Čajkovskij

Hudební koláž: Viktor Konvalinka

Mluvené slovo: Jiří Lábus

Asistent choreografie: Jan Schneider

Kostýmy: Viktor Konvalinka, Štěpán Benyovszký

Scéna: Viktor Konvalinka, Štěpán Benyovszký

Světelný design: Viktor Konvalinka

Asistent choreografie: Jan Schneider

Tančí: Balet Praha Junior – Barbora Travinská, Oldřiška Neumannová, Evgeniia Efimová, Albert Kaše, Alfréd Kubec j.h. Pražský komorní balet – Aleš Krátký, Dalibor Lekeš

Foto: Sergej Gherciu

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pro potěšení

Dárek pro čtenáře TM ze Slovenska i Španělska

Obdrželi jsme – od slovenské hudební publicistky – milý hudební prezent pro naše čtenáře, který rádi otiskujeme v původním znění:

Zdravím vás moc!

Posielam podľa môjho názoru (a desiatok ďalších, alebo skôr stoviek ďalších) nahrávky kompozícií Johana Toranova, je to neuveriteľná hudba! Tie flautové nahrávky hrá skvelá flautistka Berry Fatanah, ktorá sa narodila v Cordobe, v Španielsku.

A ten šialený „Koncert bez orchestra“ pre klavír hrá sám Toranov. ale to je fakt niečo také, čo som za svoj život nepočula. Jednoducho som nepočula takto hrať na piano. je to ako keď si Rachmaninov vezme iný kabát a ide do iných krajín. Liszt a Wagner by mali radosť. ale rovnako tam počujem akoby nejaké východiská Čajkovského. Každý kto chce hrať na piano by mal túto nahrávku Toranova počuť!

Ale ešte k tým improvizáciám pre flautu sólo. ten vznik tejto nahrávky je pozurohodný, Berry Fatanah bola na konzervatóriu v Miláne. Mala tam koncert v roku 2012. A asi týždeň po koncerte si vzala noty tých koncertných improvizácií dala si ich na pult a prehrala tie dve hodiny hudby v kuse a my sme to zaznamenali, na chodbe konzervatória v Miláne, na telefon.

Tak si tie nahrávky vypočujte. Z toho flétnového veľdiela by bol napríklad taký Webern asi úplne hotový. Takže sa majte pekne, a prajem zdravie.

Zuzana Gojana

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Koncert napříč staletími

Moravská filharmonie připravila koncert pro své příznivce

Moravská filharmonie připravila na 27. května komorní koncert Napříč stoletími. Živý přenos online koncertu přinese posluchačům hudební zážitek hned z několika období – zazní na něm skladby soudobé hudby, ale i barokní hudební „perly“ a známé kusy z období romantismu.  Posluchači se mohou těšit například na díla amerického skladatele Johna Carolla či Jima Pucketa, ale i na Čajkovského Barkarolu (Červen) z cyklu Roční doby op. 37 a jednu z nejznámějších melodií klasické hudby  Dvořákovu Humoresku č. 7 Ges dur op. 101.  Koncert bude k vidění 27. května od 19 hodin na webu Moravské filharmonie a jejím facebooku.

Koncert Napříč stoletími zahájí blok soudobé hudby 20. a 21. století. V jeho úvodu zazní sólová klavírní skladba amerického skladatele italského původu Johna Carolla v provedení klavíristky Lucii Kaucké, která s filharmonií dlouhá léta spolupracuje. Na ni naváže Nocturno pro tenorový saxofon a klavír amerického hudebníka a pastora Jima Pucketta. Tato skladba byla na americkém kontinentě mnohokrát oceňovaná zejména pro své nápadité využití jazzových prvků a poutavou souhru saxofonu a klavíru. Lucie Kaucká ji zahraje s uznávaným českým saxofonistou Pavlem Zlámalem. Jazzem byl ovlivněný i nejvyhledávanější britský skladatel 50. let – Sir Malcolm Arnold – první trumpetista Londýnské filharmonie a také významný tvůrce filmové hudby (složil například hudbu k filmu Most přes řeku Kwai). Jedna z nejznámějších komorních skladeb, jeho Divertimento pro flétnu, hoboj a klarinet op. 37, v provedení hudebníků Moravské filharmonie Elišky Honkové (flétna), Magdaleny Moníkové-Frankové (hoboj) a Jakuba Moníka (klarinet) potom blok soudobé hudby uzavře.

Další část koncertu sice ještě částečně odkazuje na Londýn, ale přenese posluchače do období baroka a nabídne jim první cellovou sonátu italského skladatele a politika Benedetta Marcella, která byla poprvé provedena právě v britské metropoli. Touto skladbou se představí členové smyčcové sekce Moravské filharmonie – violoncellista Marián Pavlík a kontrabasista Dalibor Teimer. Hravou Sonátu pro dva fagoty č. 1 d moll op. 40 dalšího barokního skladatele Josepha Bodin de Boismortiera pak provedou fagotisté Moravské filharmonie Petra Malá a Martin Kostelecký.

Období romantismu reprezentují na koncertu tři skladby – dvě původně věnované klavíru a poslední pro tři fagoty. Čajkovského Barkarola z cyklu Roční doby op. 37 přiblíží slunečný letní měsíc červen a za poslechu Dvořákovy Humoresky č. 7 Ges dur op. 101, jedné z nejznámějších melodií klasické hudby, se posluchači mohou pomyslně nechat unášet do nastávajícího léta vlakem. Obě tato populární díla zazní v úpravách pro violoncello a kontrabas. Program zakončí Tanec na venkovském hradě – Polka pro tři fagoty německého skladatele a fagotisty Juliuse Weissenborna v podání Petry Malé, Jana Dvořáka a Martina Kosteleckého z Moravské filharmonie.

Věřím, že koncert Napříč stoletími, který uzavírá naše online koncertování v době pandemie, najde u našich posluchačů stejně jako koncerty předchozí dobrou odezvu. Koneckonců je plný krásné hudby, té nejlepší z několika časových období,“ říká Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc, a doplňuje, „jsme rádi, že si hudba v provedení Moravské filharmonie našla cestu k posluchačům i online kanály, ale nesmírně se těšíme na osobní kontakt s publikem. Nechť je tento koncert i malou pozvánkou na naši živou hudební produkci, kterou připravujeme.

Program:

John Carollo: Etuda pro klavír č. 2 – Sightless

Jim Puckett: Nokturno pro tenorový saxofon a klavír

Malcolm Arnold: Divertimento pro flétnu, hoboj a klarinet op. 37

Benedetto Marcello: Sonáta pro violoncello F dur č. 1 op. 1

Joseph Bodin de Boismortier: Sonáta pro dva fagoty č. 1 d moll op. 40

Petr Iljič Čajkovskij: Barkarola (Červen) z cyklu Roční doby op. 37

Antonín Dvořák: Humoreska č. 7 Ges dur op. 101

Julius Weissenborn: Tanec na venkovském hradě – Polka

Účinkující:

Eliška Honková – flétna

Jakub Moník– klarinet

Pavel Zlámal – saxofon

Magdalena Moníková-Franková – hoboj

Petra Malá, Jan Dvořák, Martin Kostelecký – fagot

Lucie Kaucká – klavír

Marián Pavlík – violoncello

Dalibor Teimer – kontrabas

 

Andrea Pitronová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Taneční gala“ v podání školy JANY TOMANOVÉ

Pražský Dlabačov zcela jistě proslavil Ondřej Hejma a Žlutý pes v písničce „Sametová“. V sobotu 16. června 2018 jeho věhlasu poněkud přidala i Jana Tomanová Eriksson se svou taneční školou.

O třetím červnovém víkendu patřilo sobotní odpoledne v kinosálu břevnovského kina Dlabačov, v areálu hotelu Pyramida, tanci. A to tanci ne tak ledajakému. Přímo špičkovému a na špičkách – pravidelné každoroční prezentaci etablované taneční školy Jany Tomanové Eriksson. Poměrně slavnostní punc tomuto matiné dodali i hosté, obzvláště Sara Giselle Gordon z Masters of Ballet Academy z Londýna. O moc pozadu nezůstával ani přední člen Severočeského divadla opery a baletu v Ústí nad Labem Milan Bednář. A na trojici doplnil tyto sólisty host tentokrát kolektivní – baletní škola Copéllia z Prahy 5 – Smíchova. A k tomu všemu množství dalších tanečnic z pořádající školy.

Celé představení bylo rozděleno do dvou – časovou stopáží přibližně stejných – částí. Ta první patřila výhradně klasice. Druhá polovina se věnovala tanci lidovému, etnickému i modernějšímu a částečně i současné hudební produkci.

V první části programu sázela dramaturgie poněkud na jistotu. O tom svědčí již osvědčený výběr autorů – hned čtyřikrát Petr Iljič Čajkovskij, dvakrát Oskar Nedbal a Leo Delibes, ale místo zbylo rovněž na Bohuslava Martinů, Saint Saënse, Pugniho či hudební koláž klasičtějšího střihu. Účinkující žáci školy prokázali talent, výsledky dobrého a rozumného drilu i radost a chuť se předvést těm v hledišti. Taneční skupinky v kolektivních choreografiích se zde představovaly povětšinou v lichém počtu. Což bylo dvojsečné. Některým působilo takové centrování na středního sólistu viditelné orientační potíže. Pro jiné bylo naopak milosrdné, že nevytvářeli pravidelné symetrické dvojice. K vrcholům této části patřila „Spící krasavice“ v interpretaci hostující Sary Giselle Gordon a v choreografii Maria Petipy i nastudování Vanessy Palmer. Velký aplaus i uznání odborné veřejnosti sklízela i Lucie Kozáková za osvědčenou „Umírající labuť“, tentokrát pojatou poněkud osobitěji choreografkou Lenkou Takáčovou. K výhradně choreografickým dominantám této části programu bych přiřadil nesporně „Loutky z baletu Coppélia“, díky nápaditosti i vedení interpretů od majitelky školy Jany Tomanové. Zaujala mne i choreografie Gustava Voborníka na úryvek z baletu „Sylvia“ v podání Anny Roušarové. A pozadu nezůstávala ani „Zlatovláska“ – opět od Jany Tomanové – pro Zoru Fuchsovou. Ale i další choreografie si zaslouží uznání a poklonu. Obzvláště tím, kterak respektovaly věk i taneční zkušenosti jednotlivých interpretů.

Všichni, od těch nejmenších až po ty téměř dospělé, zaujali ohromným soustředěním, svědomitostí i citem pro kolektivní výkon. Bylo vidět, že všichni – včetně realizačního týmu – společně vytvářejí sourodý tým. A to je určitě tím nejdůležitějším.

Druhá část představení se odehrávala povětšinou v lidovém duchu. Ti na pódiu se tím pádem dokázali o hodně víc odvázat a věnovat výrazu i prožitku. V tom jim napomáhaly i moderní podkladové hudební motivy ve druhé třetině této části odpoledne – hudba ze Star Wars, „Léto v Paříži“ na píseň populární Zaz či další, na hit „Lucky“ Jasona Mraze a Colbie Caillat. Mimochodem, část klipu tohoto úspěšného titulu se točila v Praze! Takže, taková cílená dramaturgie tance v choreografii Lenky Takáčové zde dostávala i další rozměry. V choreografiích tanců lidového duchu zaujala čísla připravená choreografkami Dagmar Břichnáčovou, Viktorií Kateřinou Carbonnel, Lenkou Bílkovou, ale pozadu nezůstávaly ani další v této půli již téměř výhradně ženské autorky choreografií. Jediným mužem – choreografem – zde byl hostující Milan Bednář. Choreografií polky „Ze studentského života“ se blýskla opět majitelka školy Jana Tomanová.

Jedinou menší skvrnkou, na výborné tváři celého tanečního odpoledne, byla nevyrovnanost a různá kvalita hudebních základů jednotlivých čísel. Člověk si najednou připadal jako na krasobruslařských závodech v roce 1970, kdy měl někdo doprovod na vinylové desce, jiný na kazetě, další na kotoučovém magnetofonu a kdosi si nechal (tehdy ve studiu v pražské Lucerně) sám vylisovat doprovod na originální vïnylovou desku. Občas to tu znělo, jako když se v televizi objeví reklama – zvuk se navýší o několik desítek decibelů. Zvnějšku nedokážu dobře odhadnout, zda se jednalo o nedbalou práci zvukaře v sále, anebo zda mělo dojít k vyrovnání hladiny zvuku a úpravě výšek a basů hudby někde ve studiu předem?

Taneční škola Jany Tomanové pracuje na území šestého pražského obvodu, přesněji v Dejvicích, již přes čtvrt století. Za tu dobu úspěšně připravila pro odborná taneční a baletní studia přes desítky zájemkyň i zájemců. Ale i ty stovky jejích absolventů i abonentů, které si sice nezvolily tanec jako profesi, ale získaly dobré pohybové, koordinační základy, ostřílely se při vystupování na veřejnosti a v neposlední řadě nalezly i řádku nových přátel, svědčí o tom, že práce Jany Tomanové Eriksson i dalších pedagogů má smysl a přináší ovoce. Případně i ovace.

Taneční gala školy Jany Tomanové

Čistý čas: 127 minut

Dramaturgie a režie: Jana Eriksson Tomanová a Kateřina Viktoria Carbonnel

Choreografie: Marika Besobrasová, Lenka Bílková, Dagmar Břichnáčová, Kateřina Viktoria Carbonnel, Marius Petipa, Olga Semenová, Jana Eriksson Tomanová, Gustav Voborník

Inspice: Bronia Gordon

Zvuk a osvětlení: Marek Škarpa

Kostýmy: Marta Škodová

Hudební spolupráce: Marta Škodová, Damien Carbonnel

Kamera a foto: Damien Carbonnel

———-

Foto: Damien Carbonnel

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN