Elixír psaný tancem

Taneční příběh s detektivní zápletkou v Divadle Komedie

V pondělí 11. dubna od 19 hodin v pražském Divadle Komedie uvede Mezinárodní centrum tance představení tanečního divadla pod názvem Elixír. Čtyři díla významných českých a zahraničních choreografů, a jeden taneční příběh s detektivní zápletkou, zatančí členové uměleckého souboru Balet Praha Junior, studenti a absolventi konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha

Večer bude výjimečný i využitím tance na mluvené slovo. Uslyšíte verše, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny 20. století, Ivana Slavíka – choreografie Vzpomínky, přednes: Jaromír Meduna. K „taneční detektivce“ Elixír napsal scénář Štěpán Benyovszký, mluvené slovo čte Jiří Lábus.

Večer nabídne širokou škálu hudby – v časové posloupnosti: od budhistické mantry, přes autory jako je Vivaldi, Händel, Čajkovskij až po autory 20. století: Sibelius, Ravel, Glass, či skupina Karpatt, Joe Tex, Coralie Clément….

První část večera je složena ze čtyř choreografií: Vzpomínky Vlasty Schneiderové, Malé pošetilosti Terezy Hlouškové, Painted Rainbow Attily Egerháziho a Umírající labuť Anny Jirmanové. V druhé části večera představíme Elixír Viktora Konvalinky, taneční příběh s detektivní zápletkou.

 

Mezinárodní centrum tance,

Taneční magazín

 

Osvěžující Elixir hudby, tance a vtipu

Kultura v době pandemie rozhodně nezmizela

Mezinárodní centrum tance, Taneční centrum Praha, konzervatoř –gymnázium uvedlo 2. února, v době covidové, s napětím očekávané taneční divadlo pod názvem ‚Elixír‘ (připravovat představení v pandemické době je věru nelehký úkol).

Večer se skládal z několika částí – nejdříve vystoupili žáci Baletu Praha Junior v inscenacích ‚Painted Rainbow, Malé Pošetilosti , Vzpomínky‘.
‚Painted Rainbow‘ si vzalo jako hlavní téma ženu. Žena – ochránkyně domova i emancipovaná žena. Je toto možné sloučit? (choreografie: Attila Egerházi, asistent choreografie: Antonín Schneider, hudba: Jean Sibelius, Maurice Ravel).

‚Malé pošetilosti‘ řešily naše místo ve společnosti. Jak na to? Chceme někam patřit a naše maličké pošetilostičky nás možná někdy i vedou tím správným směrem. ( choreografie: Tereza Hloušková, hudba: Claudio Monteverdi, Philip Glass, Antonio Vivaldi – úprava Armand Amar), sólo Tereza Logojdová – TCP, Albert Kaše – absolvent konzervatoře).

‚Vzpomínky‘ nás vedou do světa našich okamžiků štěstí i životních krizí, hledáme odvahu a sílu jít dál, ptát se proč a jaký to má smysl. (Choreografie: Vlasta Schneiderová, hudba: Georg Friedrich Handel, buddhistická mantra, Matteo Bocelli). Doladěno i mluveným slovem – verše: Ivan Slavík, přednes – Jaromír Meduna.

Zvlášť by se dalo vyzdvihnout sólo Umírajcí labuť ( (choreografie Anna Jirmanová, asistent: Viktor Svidró, hudba: Camille Saint-Saens). Umírající labuť a slavný Saint-Saensův cyklus Karneval zvířat obsahuje zřejmě nejslavnější etudu historie tanečního umění – 13. obraz – Umírající labuť. Tvrdí se, že první interpretka Anna Pavlova toto sólo tančila 3950 krát, a to v 57 zemích světa. Je to jednoduše kultovní dílo Fokinovy reformy baletu 20. století.

Ať už přemýšlím sebevíc, myslím, že v této první části měly vystoupení jedno společné, až na výjimky. Všechny choreografie byly perfektní, pohyby tanečníků neměly žádnou chybu, precizní a dokonalé. Vytknout nelze nic. Jenže …. jakoby tu něco scházelo. Cit, pocit, emoce, prožitek. Vlastně jsem v určitém okamžiku nevěděla, zda umírající labuť umírá radostně nebo s bolestí. Je těžké, mladým tanečníkům něco vytýkat, neboť pro emotivní prožitek potřebují oni sami životní zkušenosti a tyto mladý člověk zkrátka nemá. Potom mi nezbývá než říci, že vystoupení byla zdařilá.

Ovšem ne tak tomu bylo v druhé části – s názvem Elixír (choreografie: Viktor Konvalinka, asistent choreografie: Jan Schneider, hudba: Solomon Burkem, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano) . Tak tady už nezbývá než jen pět oslavné ódy.

V první řadě je třeba zdůraznit, že pohyby byly dokonalé, propracované, absolutně padnoucí do hudby a hudbu plně vyjadřující. Celkově se dá hovořit až o rafinovaném pojetí, tu a tam se objevili jen mužští tanečníci, tedy na své si přišla ženská část publika, tu a tam se objevily ženské tanečnice, coby jeptišky, ale v některých momentech jim oblečení odhalilo na nohou podvazky, a to celé bylo dokreslené červeným světlem. Takže zase mužská část publika pookřála. Přesně jako doplnil slovem Jiří Lábus – „Mužská představivost je prevít“. Myšlenka ‚Elixíru‘ jako taková byla humorná a dalo by se řici, že i tanečníci (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, sólo Viktor Svidró, Albert Kaše a Dalibor Lekeš, členové Pražského komorního baletu) jí byli trošku strženi a s vervou sehráli celou inscenaci. Zápletka byla poměrně jasná, zkrátka každý chtěl uchvátit zázračný Elixír, slibující věčný život, který se do ospalé francouzské hospůdky jakýmsi způsobem vloudil. Ovšem, každý pojal cestu k Elixíru po svém a rozhodně se nechtěl dělit. Ať padouch, nebo vtělení zbožnosti v podobě jeptišek, v zásadě všichni stejní…. Momenty, kdy jeptiška ubila svého milého a z kamarádů byli nepřátelé, vyloudily úsměvy na tvářích publika. Představení doplnilo mluvené slovo, kterého se ujal Jiří Lábus, dá se říci, že nikdo lepší pro tento příběh nemohl být vybrán.

Na konci představení se diváci loučili potleskem ve stoje. V době pandemie, byl Elixír skutečně elixírem něčeho osvěžujícího, radostného, umělecky krásně zpracovaného, naplněného humorem, z tanečníků sršela energie a na jejich pohyby byla radost pohledět. Až jsem si kladla otázku, jak mohlo tak krásné dílo v době nejistoty, zda se představení vůbec podaří odehrát, vzniknout. Elixír je trošku protipólem k představení Letem světem, které bylo spíše poučné a k smíchu určitě nebylo. Obě ale patří k nezapomenutelným zážitkům a stojí za to vidět je i několikrát. Jsou vhodná pro rodiny s dětmi, i dospělé. Nezbylo mi, než vyjádřit hluboký obdiv tvůrcům.

Foto: Archiv TCP
Eva Smolíková
Taneční magazín

Vánoční taneční scéna

Také taneční divadlo se může inspirovat atmosférou Vánoc. Konzervatoř tradičně připravuje komponovaný pořad s pastorální tématikou, plný typických vánočních symbolů a hudby: Vánoční taneční scéna. Představení se účastní studenti všech věkových kategorií, včetně přípravného oddělení Terpsichoré, Baby Baletu Praha a Baletu Praha Junior a Pražského komorního baletu.

Více na: Vánoční taneční scéna – TANEČNÍ CENTRUM PRAHA (tanecnicentrum.cz)

Ing. Gabriela Novotná

Mezinárodní centrum tance, Taneční magazín 

Dům tanečního umění Praha

Nový areál s neopakovatelným geniem loci

První zářijový den bude slavnostně otevřen  Dům tanečního umění Praha

Ve středu 1. září bude v areálu bývalého Branického pivovaru slavnostně otevřen nový Dům tanečního umění Praha. Památkově chráněná budova z konce 19. století, která byla velmi citlivě revitalizována a pro tyto účely rekonstruována, od září nabídne kvalitní zázemí pro taneční vzdělávání i kontinuální činnost profesionálních nezávislých souborů. Nový areál s neopakovatelným geniem loci výrazně přispěje k rozvoji a zvýšení prestiže tanečního žánru a tanečního divadla v České republice.

Budova, jejíž rekonstrukce probíhá od března 2021 prakticky až do současnosti (stále se ještě dokončují drobné stavební práce) má přijatelné prostorové dispozice. V Domě tanečního umění Praha budou od nového školního roku/sezóny 2021/22 sídlit: Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium, umělecké soubory: Pražský komorní baletBalet Praha JuniorBaby Balet Praha, agentury a nadace: Mezinárodní centrum tanceNadace Tanec a divadlo a nově zřízený Nadační fond a Institut Pavla Šmoka. Samozřejmostí bude také Terpsichore – přípravka konzervatoře a komunitní aktivity pro občany a jejich děti.

Na slavnostním otevření 1. září proběhne prohlídka areálu, v jednom z nově rekonstruovaných tanečních sálů vystoupí Pražský komorní balet, Balet Praha Junior a Baby Balet Praha, a bude pokřtěna nová publikace s názvem (Studio) Balet Praha. Nová vlna československé choreografie. Autorkou knihy, kterou vydává Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, je Lucie Kocourková. Slavnostního křtu nové publikace se ujme herečka a dabérka Nela Boudová.

 „Mnoho let jsme intenzivně a marně hledali vhodné prostory ve veřejné infrastruktuře a nakonec jsme se obrátili na soukromou sféru – konkrétně majitele Pivovaru Braník a.s.  Narychlo provedená rekonstrukce byla náročná – specifické požadavky mají památkáři, hygienici, hasiči, stavební úřad a také taneční instituce mají zvláštní provozní podmínky.“ říká Antonín Schneider, manažer konzervatoře  gymnázia Taneční centrum Praha. „Dům tanečního umění nabídne výjimečnou koncentraci uměleckého, vzdělávacího a odborného potenciálu – bude konečně důstojným prostředím pro naši práci… a jistě to brzy poznáte na jevištích tanečního divadla.“

Johana Mravcová

pro Taneční magazín