Nabitá sezona Institutu Pavla Šmoka

Videotéka, online databáze, Ballet Prague Heritage, přednášky i příprava nové publikace

Institutu Pavla Šmoka v branickém Domě tanečního umění je i v nové sezoně 2023/24 zpřístupněna videotéka se studovnou, kde je možné získat přístup k některým plně digitalizovaným materiálům pro studium choreografií Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a dalších osobností. Prostory nabízí prezenční studovnu s archivem tiskovin, fotografií a videofondem choreografií především z období Pražského komorního baletu. Online je dostupná moderně zpracovaná databáze Ballet Prague Heritage. V ní zájemci postupně najdou dokumentaci a digitalizaci umělecké tvorby obou souborů, které významně ovlivnily českou, respektive československou taneční a baletní scénu 2. poloviny 20. století. Mohou zde najít profily děl, tvůrců i interpretů, rovněž stručně zpracovanou historii obou souborů a jejich největších osobností. Byly například zkompletovány materiály z období souboru Balet Praha, ke kterým nyní přibývají unikátní archiválie z doby působení Pavla Šmoka v Basileji, ale najdete zde také materiály ukazující ranný umělecký život Pavla Šmoka.

Institut Pavla Šmoka pokračuje na podzim v pořádání veřejných edukativních přednášek s pamětníky a členy Baletu Praha či Pražského komorního baletu. V úterý 10. října 2023 od 17 hodin se v malém sále Městské knihovny v Praze uskuteční beseda s Lindou Svidró a Igorem Vejsadou na téma „Poznejte s námi svět baletu“. (Odkaz na akci online zde.) Další besedy, které se uskuteční v Domě tanečního umění, jsou určeny pro studenty konzervatoře Taneční centrum Praha.

„Besedy, které máme možnost pořádat v Městské knihovně, bych chtěla koncipovat jako živá setkání s umělci, kteří se s milovníky baletu mohou podělit o svou lásku k profesi, která patří k těm nejnáročnějším,“ říká historička a publicistka Lucie Kocourková, která těmito akcemi provází. „Druhou podstatnou linií je publikační činnost a digitalizace, se kterou jde ruku v ruce i fyzické zpracování fondu. Jde nejen o dědictví velkého choreografa, ale celé historické epochy. Živá budoucnost umění spočívá v tom, jestli dobře rozumíme svým kořenům, jestli víme, co nás formovalo, jakými etapami si česká baletní a taneční scéna procházela. Je nutné stavět pevné základy ze znalostí a zkušeností, které se mohou předat z generace na generaci, proto je třeba se zabývat i uchováním a intepretací historie,“ vysvětluje činnost Institutu.

„Jako nezávislá teoretička si troufám říct, že splácíme alespoň část dluhu, který naše historiografie vůči tanečnímu umění má. Byla bych ráda, kdyby nás více navázalo například na práci profesorky Boženy Brodské a nabídli jsme nejen umělcům srozumitelný pohled na dějiny baletu po roce 1945. Je přirozené, že máme každý svou specializaci, já se nyní vedle multimediálního divadla soustředím právě na odkaz Pavla Šmoka a jeho souborů. Neocenitelnou pomocí je pak pro mě spolupráce s Kateřinou Dedkovou Frankovou, která se společně se mnou podílí na tvorbě archivu IPŠ,“ dodává ke své vizi.

Ředitelkou a zakladatelkou Nadačního fondu a Institutu Pavla Šmoka je Mgr. Ladislava Dunovská Jandová, která je autorkou celého konceptu. „Institut Pavla Šmoka již druhým rokem nabízí jak v prezenční, tak online formě možnost odborného studia historických materiálů souvisejících s uměleckou činností Studia Balet Praha a Pražského komorního baletu, a dále s osobnostmi – Lubošem Ogounem, Pavlem Šmokem a Vladimírem Vašutem,“ říká Dunovská Jandová. „Vyjma edukativních přednášek a besed pokračujeme v bohaté ediční činnosti a v příštím roce nás čeká vydání monografie o další významné osobnosti – Luboši Ogounovi při příležitosti 100. výročí od jeho narození (1924-2009). Rok 2024 sebou přinese i další neopominutelné výročí, uplyne totiž šedesát let od vzniku Studia Balet Praha. Při této příležitosti Institut připraví mobilní výstavu v české a anglické mutaci. Výstava bude doprovázet Pražský komorní balet na zájezdech po České republice i zahraničí, ale bude ke zhlédnutí i v pražském Divadle na Vinohradech či Domě tanečního umění v Braníku.“

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Festival Open House

Nahlédněte o víkendu do Domu tanečního umění

Devátý ročník festivalu otevřených budov Open House Praha o víkendu 20. a 21. května 2023 zdarma zpřístupní více než 100 budov a prostorů na celém území hlavního města. Jedním z nich je také Dům tanečního umění v pražském Braníku.

Rozlehlý novorenesanční areál branického pivovaru s charakteristickou fasádou kombinující režné zdivo z červených a bílých cihel, je výraznou dominantou Braníka již od přelomu 19. a 20. století. Málokdo ví, že autorem návrhu reliéfního erbu na fasádě je významný český malíř Mikoláš Aleš. Pivo se zde vařilo více než sto let, dokud nebyl v roce 2007 provoz pivovaru přesunut na Smíchov. I když v objektu bývalých stájí sídlí dnes minipivovar Moucha, nového poslání se zbytek komplexu dočkal až v roce 2021, kdy se proměnil na Dům tanečního umění. Pivovar nabízí zázemí pro nejrůznější instituce spojené s tancem a vy se můžete přijít podívat, jak se tato technická památka proměnila! Přijďte v sobotu a neděli mezi 10-18 hodinou nahlédnout do tanečních sálů, jídelny, učeben a dalších prostor unikátního objektu.

Dům tanečního umění je zastřešující správní, produkční a ekonomickou institucí s vlastní právní subjektivitou (zapsaný spolek), která koordinuje maximálně efektivní využití objektu a celého tohoto unikátního konceptu mimořádně rozsáhlé vzdělávací a kulturní služby. Všichni stálí rezidenti Domu tanečního umění jsou nezávislé – nestátní neziskové organizace (například umělecké soubory Baby Balet Praha, Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, dětské taneční studio Terpsichore, agentura Mezinárodní centrum tanceNadace Tanec a divadlo nebo Nadační fond a Institut Pavla Šmoka).

Taneční centrum Praha – konzervatoř po selhání všech jednání s MÚ Praha 5 a Magistrátem Prahy (2009-2020) a mnohaletém intenzivním a marném hledání vhodných prostor ve veřejné infrastruktuře zvolilo poslední reálný záchranný krok a v únoru 2021 pro své studenty zajistilo nové sídlo v soukromém sektoru – v citlivě revitalizovaném a přísně památkově chráněném průmyslovém areálu Pivovar Braník. Následovala složitá a nákladná rekonstrukce na vzdělávací, kulturní, produkční a technologické prostory – kolaudační řízení bylo ukončeno již za plného provozu v červenci 2022.

Vzniklo tak unikátní (dosud v ČR neexistující) kulturní zařízení, které poskytuje odborné, umělecké i technologické zázemí pro taneční školství, umělecká tělesa tanečního divadla, výzkumnou a charitativní činnost a komunitní potřeby občanů a rodičovské veřejnosti.

V Domě tanečního umění je k dispozici zatím celkem 3126 m² plochy (Stará varna a část Sladovny): cvičné jeviště, 5 tanečních studií, 5 učeben s videoprojekcí, aula – koncertní síň, 2 klubovny, studovna, laboratoř audio – video, produkční a provozní zázemí – kanceláře a sklady, knihovna, videotéka, historický archiv tanečního umění, copy centrum, posilovna, rehabilitace, masérna, šatny a hygienické a stravovací zázemí pro cca 200 osob, krejčovna + kostymérna + prádelna, dílna + rekvizitárna + sklad scénických technologií, sklady sportovního a kondičního vybavení.

Rezidenti Domu tanečního umění (zatím 280 stálých uživatelů a cca 60 externích, resp. „veřejnost“) tímto způsobem pomáhají řešit fatální nedostatek infrastruktury pro taneční umění, umělecké školství a pohybově estetické disciplíny v Praze.

Dům tanečního umění v rámci festivalu Open House Praha: https://www.openhousepraha.cz/budova-2023/?key=362

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Gala Domu tanečního umění

Představení bylo věnováno Františku Pokornému

  1. února 2023 diváci zhlédli Gala Domu tanečního umění. Ten se skládá hned z několika prestižních tanečních škol, mezi ně patří Taneční centrum Praha – konzervatoř, Pražský komorní balet, Terpsichoré, Mezinárodní centrum tance, Nadace Tanec a divadlo a Nadační fond – Institut Pavla Šmoka.

Večer byl věnován Františku Pokornému, tanečníku, choreografovi, režisérovi, libretistovi a  kritikovi. Narodil se 23. února 1933 v Okříškách, okres Třebíč. Nemohl ale být přítomen z důvodu nemoci.  Největším překvapením večera bylo, že místo Františka promluvil k divákům z plátna důstojný kocour! Projev kocoura  byl distingovaný,  ale  většina publika “kuckala“ smíchem. Je vidět, že sám balet se nebere zas tak vážně…. i když je to velmi náročná dřina a vrcholové umění.

František Pokorný byl významný dramaturg, nekonvenční choreograf, hledal nové tvarosloví a pohybový slovník, české taneční umění velmi obohatil. Nastudoval přes 30 baletních titulů, novinky i tradiční náměty.  Coby choreograf spolupracoval na desítkách operních, operetních, muzikálových a činoherních inscenacích, spolupracoval s televizí a filmem jako režisér.  Zapsal se do dějin české pantomimy jako iniciátor Festivalů pantomimy.

Pokud jde o samotný taneční večer, dá se říci, že všechny choreografie i pohyby tanečníků byly perfektní, dobře se na ně divákovi hledělo a nelze nic vytknout. Přesto – postrádala jsem pestrost kostýmů. Všechny choreografie byly laděné pouze do černých, bílých, možná černo-bílých barev, což divákovi ubírá na radosti. Snad jen malé dívenky měly růžové sukýnky, alespoň nějaké zpestření.

Scéna neobsahovala žádné výrazné kulisy, tu a tam si tanečníci něco s sebou přivzali na jeviště, ale vlastně nebylo toho až tak moc, co sledovat.

Zástupci všech výše zmíněných škol předvedli své umění, viděli jsme Čas plyne…, Pařížskou polku, Jdu po ledu, Sněženky, V Betlémě, Hej Gorale!, Spirituál, Schovám se u tebe, Magnolii, Imagine, Epitaf, Proud Marry, Nebeskou bránu, Černý mraky nepláčou, Ghost Town (fragment), Chronos, Essa, Lidé, které možná znáš a Listy důvěrné (fragment).

Hej Gorale! přípravného oddělení konzervatoře TCP Terpsichoré proběhlo v ostrém rytmu a diváky v hledišti trošku rozhýbalo. Ledaskdo si podupával či lehce potleskával.  Choreografie na skladby  Johna Lennona (Imagine), či  Boba Dylana (Nebeská brána) vyvolávaly nostalgii a silné emoce.

Rovněž okamžiky, kdy  taneční kreace připomínaly spíše cirkusové umění, se  jistě zaryly do paměti všech sedících v hledišti.

Musíme uznat, že to byl krásně strávený večer, zanechal v nás příjemný dojem a vřele doporučujeme.

Dalším milým zjištěním bylo, že Dům tanečního umění Praha, který nyní obývá nově zrekonstruovanou budovu Branického pivovaru, je se současným prostorem pro taneční vzdělávání velice spokojený.

Foto: Archiv Domu tanečního umění

Eva Smolíková

Taneční magazín

Po stopách moderního baletu

Beseda s taneční teoretičkou Janou Hoškovou

V branickém Domě tanečního umění proběhne v pondělí 21. listopadu od 15:30 hodin další beseda z cyklu Toulky taneční historií, kterou pořádá Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka. Hostem setkání s názvem „Po stopách moderního baletu“ bude Jana Hošková (*1929), někdejší tanečnice, choreografka a taneční pedagožka, později šéfredaktorka časopisu Taneční listy a kritička, publikující v tuzemsku i v zahraničních periodicích. V její osobě se protíná zkušenost profesionála, rozhled teoretika a historika i nepřeberné množství zážitků a osobní vzpomínky na plejádu velkých tanečníků a choreografů nejen československé taneční scény.

Činnost Nadačního fondu a institutu Pavla Šmoka se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu Pavla Šmoka, výrazné osobnosti české choreografie, který měl zásadní vliv na vývoj tanečního umění ve druhé polovině dvacátého století, a to mimo jiné formou veřejných projekcí a přednášek. Naši besedu věnujeme odkrývání kořenů historie poválečného baletního umění u nás: co formovalo generaci, kterou reprezentují takoví umělci jako Pavel ŠmokLuboš OgounJiří BlažekJiří NěmečekMiroslav Kůra a další, kteří se zapsali do dějin tance jako legendy? A protože jsme v místě působení Institutu Pavla Šmoka, budeme se věnovat i jeho jedinečnému vkladu. Ať už jde o jeho práci na pomezí různých žánrů a stylů nebo o to, proč je jeho práce tak velice česká.

„Jana Hošková je naším vzácným hostem, je jednou z nejdéle žijících pamětnic, která zažila jak začátky Pavla Šmoka, tak vznik studia Balet Praha,“ říká Ladislava Dunovská, ředitelka Nadačního fondu a Institutu Pavla Šmoka„V rámci pondělní besedy se bude věnovat historii poválečného umění u nás – rozebere, co formovalo generaci choreografů, jako byli nejen Pavel Šmok a Luboš Ogoun, ale například Jiří Němeček nebo Miroslav Kůra.“

„Paní Hošková je především velmi erudovaná teoretička tance a taneční historie  má totiž vývoj československého baletu po druhé světové válce zažitý na vlastní kůži, vždyť konec války ji zastihl ještě jako studentku gymnázia. Znala se osobně s našimi předními tanečníky a choreografy, samozřejmě i s Pavlem Šmokem a Lubošem Ogounem,“ doplňuje Lucie Kocourková, taneční historička a publicistka, koordinátorka aktivit Institutu Pavla Šmoka. „Myslím, že se stěží najde někdo jiný, kdo nám může autenticky přiblížit atmosféru, ze které se poválečné taneční umění rodilo. A my své kořeny nutně potřebujeme znát, máme-li z nich růst. Teorie tu není sama pro sebe, ale aby podpořila praxi.“

Beseda „Po stopách moderního baletu“

Kdy: pondělí 21. listopadu 2022 v 15:30

Kde: Nadační fond a Institut Pavla Šmoka, Dům tanečního umění, Údolní 212/1, Praha 4 – Braník

Host: Jana Hošková

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín