Nabitá sezona Institutu Pavla Šmoka

Videotéka, online databáze, Ballet Prague Heritage, přednášky i příprava nové publikace

Institutu Pavla Šmoka v branickém Domě tanečního umění je i v nové sezoně 2023/24 zpřístupněna videotéka se studovnou, kde je možné získat přístup k některým plně digitalizovaným materiálům pro studium choreografií Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a dalších osobností. Prostory nabízí prezenční studovnu s archivem tiskovin, fotografií a videofondem choreografií především z období Pražského komorního baletu. Online je dostupná moderně zpracovaná databáze Ballet Prague Heritage. V ní zájemci postupně najdou dokumentaci a digitalizaci umělecké tvorby obou souborů, které významně ovlivnily českou, respektive československou taneční a baletní scénu 2. poloviny 20. století. Mohou zde najít profily děl, tvůrců i interpretů, rovněž stručně zpracovanou historii obou souborů a jejich největších osobností. Byly například zkompletovány materiály z období souboru Balet Praha, ke kterým nyní přibývají unikátní archiválie z doby působení Pavla Šmoka v Basileji, ale najdete zde také materiály ukazující ranný umělecký život Pavla Šmoka.

Institut Pavla Šmoka pokračuje na podzim v pořádání veřejných edukativních přednášek s pamětníky a členy Baletu Praha či Pražského komorního baletu. V úterý 10. října 2023 od 17 hodin se v malém sále Městské knihovny v Praze uskuteční beseda s Lindou Svidró a Igorem Vejsadou na téma „Poznejte s námi svět baletu“. (Odkaz na akci online zde.) Další besedy, které se uskuteční v Domě tanečního umění, jsou určeny pro studenty konzervatoře Taneční centrum Praha.

„Besedy, které máme možnost pořádat v Městské knihovně, bych chtěla koncipovat jako živá setkání s umělci, kteří se s milovníky baletu mohou podělit o svou lásku k profesi, která patří k těm nejnáročnějším,“ říká historička a publicistka Lucie Kocourková, která těmito akcemi provází. „Druhou podstatnou linií je publikační činnost a digitalizace, se kterou jde ruku v ruce i fyzické zpracování fondu. Jde nejen o dědictví velkého choreografa, ale celé historické epochy. Živá budoucnost umění spočívá v tom, jestli dobře rozumíme svým kořenům, jestli víme, co nás formovalo, jakými etapami si česká baletní a taneční scéna procházela. Je nutné stavět pevné základy ze znalostí a zkušeností, které se mohou předat z generace na generaci, proto je třeba se zabývat i uchováním a intepretací historie,“ vysvětluje činnost Institutu.

„Jako nezávislá teoretička si troufám říct, že splácíme alespoň část dluhu, který naše historiografie vůči tanečnímu umění má. Byla bych ráda, kdyby nás více navázalo například na práci profesorky Boženy Brodské a nabídli jsme nejen umělcům srozumitelný pohled na dějiny baletu po roce 1945. Je přirozené, že máme každý svou specializaci, já se nyní vedle multimediálního divadla soustředím právě na odkaz Pavla Šmoka a jeho souborů. Neocenitelnou pomocí je pak pro mě spolupráce s Kateřinou Dedkovou Frankovou, která se společně se mnou podílí na tvorbě archivu IPŠ,“ dodává ke své vizi.

Ředitelkou a zakladatelkou Nadačního fondu a Institutu Pavla Šmoka je Mgr. Ladislava Dunovská Jandová, která je autorkou celého konceptu. „Institut Pavla Šmoka již druhým rokem nabízí jak v prezenční, tak online formě možnost odborného studia historických materiálů souvisejících s uměleckou činností Studia Balet Praha a Pražského komorního baletu, a dále s osobnostmi – Lubošem Ogounem, Pavlem Šmokem a Vladimírem Vašutem,“ říká Dunovská Jandová. „Vyjma edukativních přednášek a besed pokračujeme v bohaté ediční činnosti a v příštím roce nás čeká vydání monografie o další významné osobnosti – Luboši Ogounovi při příležitosti 100. výročí od jeho narození (1924-2009). Rok 2024 sebou přinese i další neopominutelné výročí, uplyne totiž šedesát let od vzniku Studia Balet Praha. Při této příležitosti Institut připraví mobilní výstavu v české a anglické mutaci. Výstava bude doprovázet Pražský komorní balet na zájezdech po České republice i zahraničí, ale bude ke zhlédnutí i v pražském Divadle na Vinohradech či Domě tanečního umění v Braníku.“

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Ballet Prague Heritage

Institut Pavla Šmoka v Braníku otevírá novou videotéku se studovnou a spouští online databázi Ballet Prague Heritage

Od 24. října  je v Institutu Pavla Šmoka v branickém Domě tanečního umění zpřístupněna nově vybudovaná videotéka se studovnou, kde je možné získat přístup k některým plně digitalizovaným materiálům pro studium choreografií Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a dalších osobností. Prostory nabízí prezenční studovnu s obsáhlým archivem tiskovin, fotografií a videofondem choreografií z éry Studia Balet Praha, a především Pražského komorního baletu. Dnes Institut Pavla Šmoka spustil také webové stránky Ballet Prague Heritage. V nové, moderně zpracované databázi, která se bude postupně rozrůstat, najdou zájemci v tuto chvíli dokumentaci k repertoáru éry Studia Balet Praha (1964-1969). V brzké době přibydou choreografie vzniklé v době působení Pavla Šmoka v Basileji a dále i repertoár Pražského komorního baletu.

„Zpracovali jsme většinu dokumentace z období souboru Balet Praha – a její výběr také najdou zájemci na nových webových stránkách Ballet Prague Heritage. Pohybujeme se v období 60. let, proto mezi materiály dominují fotografie a tiskoviny. Stále probíhá jejich katalogizace a zatřiďování: je to běh na dlouhou trať a čeká nás ještě pěkná řádka let práce, než zpracujeme dědictví obou souborů,“ říká Ladislava Dunovská Jandováředitelka Institutu Pavla Šmoka a iniciátorka celého projektu.

„Online databáze nyní obsahuje přehled tvorby souboru Balet Praha (který se zpočátku jmenoval Studio Balet Praha), tedy repertoár z let 1964–1969: informace o jednotlivých choreografiích, fotogalerie, inscenační týmy, databázi tanečníků,“ vysvětluje Lucie Kocourková, taneční historička a publicistka, koordinátorka aktivit Institutu Pavla Šmoka. „Webové prostředí je uživatelsky přívětivé a má moderní a vkusné grafické řešení. Databáze se bude rozrůstat a naším cílem je postupně pokrýt i repertoár Pražského komorního baletu. S ním bude přibývat také videodokumentace, která je z pochopitelných důvodů v období 60. let raritní.“

Institut Pavla Šmoka pokračuje i v nové sezoně v pořádání veřejných přednášek s pamětníky a členy Baletu Praha či Pražského komorního baletu v rámci cyklu Toulky taneční historiíVe středu 2. listopadu 2022 od 17 hodin se v malém sále Městské knihovny v Praze uskuteční beseda s Kateřinou a Jaroslavem Slavickými na téma „Stopy choreografa Pavla Šmoka v Basileji“. Dalších besed, které se uskuteční v Domě tanečního umění, se zúčastní například taneční kritička Jana Hošková.

V Institutu Pavla Šmoka aktuálně vzniká nová monografie „Pavel Šmok. Choreograf s duší básníka“, jejíž autorkou je Lucie Kocourková. Publikace, která se soustředí na choreografickou tvorbu Pavla Šmoka a její vývoj již od prvních tvůrčích pokusů, bude slavnostně pokřtěna těsně před Vánoci. Kniha vyjde v rámci ediční řady Studio Balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti.

„Poprvé se například skutečně podrobně věnujeme Šmokovým raným pracím v Ústí nad Labem a v Ostravě, kde se vyprofiloval před založením Baletu Praha. Možná se někomu bude zdát, že tomuto období věnuji zbytečně velký prostor, ale jako historik musím podotknout, že u každého tvůrce jsou důležitá nejen jeho vrcholná (a většinou pečlivě analyzovaná a zdokumentovaná) díla, ale stejně zajímavé je objevovat a sledovat jeho umělecké dozrávání,“ vysvětluje autorka monografie Lucie Kocourková„Díky recenzím a kritikám navíc můžeme sledovat, jak se během let změnil pohled na baletní umění, kniha bude tedy opět obsahovat mnoho dobových textů. Mezi prameny poprvé pracujeme s dosud nepublikovaným shrnutím Šmokových životních zlomů, které bylo zaznamenáno podle jeho vlastního vyprávění v roce 1989. Nejen tento rukopis, ale i nové raritní fotografie z mládí Pavla Šmoka nám zapůjčil jeho syn Martin Šmok, kterému patří velký dík za podporu naší práce.“

Databáze Ballet Prague Heritage vznikla ve spolupráci s TDT studiem.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka zahajuje činnost

 V branickém Domě tanečního umění vzniká Studijní a vědecké centrum Pavla Šmoka. Nově ustavený Nadační fond a Institut Pavla Šmoka si neklade malé cíle: jeho činnost bude zahrnovat jak tvorbu archivu a online databáze děl Baletu Praha a Pražského komorního baletu, tak historiografický výzkum, vlastní publikační činnost a doprovodné programy pro veřejnost. První dvě besedy z cyklu Toulky taneční historií proběhnou v květnu a červnu.

„V rámci Institutu Pavla Šmoka intenzivně pracujeme na vybudování videotéky, studovny a badatelny s rozsáhlým videofondem choreografií z éry Studia Balet Praha, a především Pražského komorního baletu,“ uvádí Ladislava Dunovská Jandováředitelka Institutu Pavla Šmoka„Chceme pravidelně realizovat vzdělávací cykly pro mládež, dospělé i seniory nebo online přednášky pro vzdělávací instituce jako jsou například taneční konzervatoře, a prezentovat a propagovat umělecký odkaz Studia Balet Praha, Pražského komorního baletu a jeho zakladatelů – Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a Vladimíra Vašuta.“

První z nového cyklu přednášek, besed a projekcí Toulky taneční historií proběhne v Domě tanečního umění ve čtvrtek 5. května od 15 hodin. Hostem setkání s názvem „Balet Praha – tanec malých forem“ bude Ivan Krob, tanečník, pedagog a bývalý člen Baletu Praha. Hostem druhé besedy bude tanečník a choreograf Petr Zuska, setkání s názvem „Pavel Šmok inspirující“ proběhne ve čtvrtek 2. června od 15 hodin.

Základní činnost Institutu se zaměřuje na propagaci a oživení odkazu výrazné osobnosti české choreografie Pavla Šmoka, který měl zásadní vliv na vývoj tanečního umění ve druhé polovině dvacátého století, a to formou veřejných projekcí a přednášek. „Je důležité ukazovat vývoj tanečního a baletního umění v širším kontextu, pochopit ducha doby i kořeny, ze kterých v našem prostředí vyrůstal balet i moderní (a současný) tanec, jaké vlivy působily na tvůrce typu Luboše Ogouna a Pavla Šmoka, kteří představují jakousi první generaci inovátorů,“ vysvětluje Lucie Kocourková, taneční historička a publicistka, koordinátorka aktivit Institutu Pavla Šmoka„Kde se s těmito vlivy mohli setkat a co vůbec bylo možné v tehdejších podmínkách realizovat? Svou interpretaci vývoje nabízím například v publikaci (Studio) Balet Praha – Nová vlna československé choreografie. Protože je ale vždy nejpůsobivější osobní zážitek, připravujeme v rámci aktivit Institutu také setkání a rozhovory s hosty a pamětníky.“

V rámci nových prostor Institutu Pavla Šmoka bude brzy otevřena videotéka a studovna, kde bude možné získat přístup k některým plně digitalizovaným materiálům pro studium choreografií Pavla Šmoka, Luboše Ogouna a dalších osobností pro současné a budoucí interprety a tvůrce (tanečníky, choreografy, studenty konzervatoří či uměleckých vysokých škol).

Samostatnou součástí bude databáze vybraných materiálů, která bude na stránkách www.balletprague-heritage.cz spuštěna rovněž v květnu. „Nejzajímavější materiály, ať už fotografie, články a recenze, nebo z pozdější doby videoukázky budou dostupné v náhledové kvalitě na stránkách Ballet Prague Heritage, které poslouží jako veřejná databáze a prezentace repertoáru obou souborů a umělců, kteří v nich působili,“ doplňuje Lucie Kocourková„Databáze se bude postupně rozrůstat, jde o dlouhodobou součást projektu. Po jejím spuštění v ní zatím návštěvníci naleznou dokumentaci k většině repertoáru Baletu Praha (1964–1969). Postupně budeme zpracovávat choreografie vzniklé v době působení Pavla Šmoka v Basileji a dále repertoár Pražského komorního baletu.“

V letošním roce chystá Institut vydat monografii „Pavel Šmok. Choreograf s duší básníka“ v rámci ediční řady Studio Balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti.

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Rozhovor s baletním tanečníkem, choreografem a uměleckým šéfem ProART Martinem Dvořákem

„Tanec je pro mě životní filozofie“

„Tanec je pro mě životní filozofie, cesta, způsob vyjadřování, cítění, bytí,“ přiznává Martin Dvořák umělecký šéf ProART Company a ředitelem ProART Festivalu, který coby baletní tanečník vytvořil řadu pozoruhodných rolí doma i v zahraničí. Působí také jako choreograf a učitel tance a jógy. V letošním roce připravuje projekty PSOTA a Píseň pro Viktorku s poezií Jaroslava Seiferta.

Již v šesti letech jste začal tancovat ve folklorním Pištělákově souboru písní a tanců. Jak jste se dostal k baletu, který jste od svých deseti let studoval na Taneční konzervatoři v Brně?

„S tancem jsem začal na ZUŠ v Brně – Žebětíně, Pištělák přišel až potom. Byl to krásný čas. Ale k baletu jsem poprvé přičichnul v osmi letech v baletní škole I. V. Psoty, o kterém nyní připravuji představení. Je to opravdu velká osobnost československého baletu a vůbec československé kultury minulého století s mezinárodním významem a mám pocit, že stojí za připomenutí. Možná i nějak splácím dluh za ty své baletní začátky. Mezi mé oblíbené profesory patřili Jarmila Vondrová, Vladimíra Kartouzová, Karel Janečka, Olga Skálová a Jiří Kyselák.“

Již během studií jste vystupoval na scéně ND v Brně a první angažmá jste získal v pražské Laterně Magice. Pak jste byl tři roky (1998 – 2001) v Pražském komorním baletu – Balet Praha a se souborem vystupoval po světě. V té době jste byl nominován na cenu Thálie za roli Svědomí v baletu Hirošima Ludvíka Vaculíka. Od roku 2001 jste pracoval zejména v zahraničí – Vídeň, Bern, Innsbruck… Byl jste prvním sólistou v baletu Landestheater Linz a vytvořil řadu pozoruhodných rolí. Jak na toto intenzivní taneční období vzpomínáte? Splnil jste si všechny Vaše taneční sny?

„Vzpomínám na ně s láskou a vděkem. Byl to intenzivní čas umělecky i lidsky. Pracoval jsem se spoustou choreografů na desítkách rolí a představení. Něco mi bylo bližší něco méně, ale vše mě obohatilo, posunulo. Zásadní pro mě byla Vídeň. Značně inovativní způsob práce, současná hudba, improvizace, nový pohybový slovník. Interpretačně pak byla mým vrcholem éra s Jochenem Ulrichem v Innsbrucku a Linzi. A co mi nenabídli choreografové (bylo jich více než padesát), jsem si nabídnul já sám. Pár snů ještě zbývá… Uvidíme, co se naplní.“

V roce 2009 jste se vydal na dráhu svobodného umělce a spolupracujete s různými světovými soubory. Mezitím jste založil festival Tanec Terezín, spoluzaložil občanské sdružení ProART, kde působíte také jako umělecký šéf ProART Company a ředitel ProART Festivalu. Co bylo impulsem k založení těchto festivalů?

„Vždy jsem měl potřebu se umělecky dál rozvíjet a realizovat nezávisle na ostatních. Paralelně ke své mezinárodní interpretační kariéře jsem proto spoluzaložil s Alenou Pajasovou ProART ve snaze nabídnout lidem umělecké vyžití nejen na poli tance, ale i dalších scénických umění. ProART Company pak ve svých multižánrových projektech tvoří určitý most mezi jednotlivými obory, jakými jsou tanec, divadlo, zpěv, literatura. Doba se radikálně proměnila od dob našich začátků. Není to lehké, ale zatím mám energii k tomu potřebnou. Až dojde, budu muset skončit. Umělecká tvorba je ale zatím mým jediným profesním posláním, které se pro mě otevírá. Pokud se to v budoucnu změní, budu následovat volání odjinud. Zatím vnímám svou práci jako službu společnosti, řekněme kulturně-sociální. Nejsem ale mainstream. Svítím tam, kam není moc vidět😊

V roce 2020 jste se představil v roli Perského prince v opeře ND v Praze v Turandot a na představení jste se podílel také jako choreograf. Co Vás na práci choreografa baví, a máte nějaký vzor? Sám jste spolupracoval s celou řadou mezinárodně uznávaných choreografů? Připravujete nové představení?

„Opera je pro mě vrcholnou symbiózou hudby, divadla, tance, výtvarného umění. Rád spolupracuji s režiséry a zpěváky nebo vytvářím choreografie pro tanečníky sám. Je to inspirující a naplňující práce. Být v kolektivu, vnímat energii lidí a pracovat s ní, vycházet z ní, tvořit. Rád bych vytvořil i nějakou režii opery, ale nikdo mě zatím neoslovil a já asi nejsem ten typ, který klepe na dveře v divadlech. Uvidíme. Co má přijít, přijde. V letošním roce sám připravuji mj. projekt PSOTA a Píseň pro Viktorku s poezií Jaroslava Seiferta. Snad se mi naskytne nějaká další zahraniční nebo kamenně-divadelní spolupráce. Je to vždy existenční injekce.“

Jste autorem a moderátorem diskusního večera v brněnské vile Tugendhat – Setkání ve skleněném pokoji. V roce 2021 jste uvedl ve Werichově vile v Praze sérii rozhovorů V obýváku u Wericha. Čím vás Jan Werich tak zaujal, že jste mu věnoval právě tento projekt? 

„Pro svou moderátorskou činnost jsem nebyl inspirován panem Werichem, spíš domy Tugendhat a Werichovou vilou, kde se ve své době konaly společenské aktivity a události, které sbližovaly lidi a obohacovaly jejich duševní a názorový potenciál. To je i mým cílem – zpovídat osobnosti veřejného života jinak, netradičně, autenticky, do hloubky. Tlachání je všude plno.“

 Mezinárodní kritikou jste označován za tanečního chameleona. Čím je pro Vás tanec tak jedinečný?

„Tak ta mezinárodní kritika byla ke mně vždy o poznání vstřícnější než ta tuzemská, kde jsem někdy i narazil, ale i to se postupně mění. Myslím, že tak jako zraje i má práce, zraje i názorové smýšlení tuzemské kritiky. A to je oboustranně dobře. Každý umělec má svůj subjektivní pohled, svůj svět, své vyznání. Pro mě je důležité, aby umění ctilo řemeslo, bylo poctivé a ne do sebe zahleděné. Mělo přesah a hloubku. I komedie může mít více rovin. Trochu vysoké nároky, vím… A co se týče toho chameleonství… prostě jsem uměl odlišovat styl, být všestranný. Nejen technicky, ale především obsahově. A na tom jsem stavěl a stavím profesně dál. Tanec je pro mě životní filozofie, cesta, způsob vyjadřování, cítění, bytí.“

Co Vás přivedlo ke studiu hatha jógy v Indii?

„Vlastní potřeba. Prohloubení toho, na čem jsem pracoval. Poznání, ze kterého čerpám dodnes.“

Díky své profesi jste procestoval řadu zemí, poznal různé kultury. Co pro Vás znamená domov, kde je ten Váš? 

„Domov je místo, kde mohu být sám sebou. Momentálně takové místo hledám. Žiju dost kočovným způsobem života, ale všeho do času.“

 Jak rád trávíte chvíle volna?

„Svůj volný čas trávím hodně v přírodě, v tichu. Se sebou samým, s rodinou. Hodně se vzdaluju dnešní společnosti a jejím normám, ale vím, že v tom nejsem sám. A to je dobrý pocit.“

Martin Dvořák

 

Narodil se 23. ledna 1978 v Brně, kde také v roce 1997 absolvoval Taneční konzervatoř. V roce 2013 vystudoval pohybový výzkum na Anton Bruckner Privat Universität v Linzi a rok předtím studoval hatha jógu v Indii.

Své taneční umění předvedl na řadě scén doma i v zahraničí. Tančil v Laterně Magice v Praze, Pražském komorním baletu, ve Vídni, Bernu, Innsbrucku, Linzi, Londýně a německých městech. Od roku 2009 působí jako svobodný umělec. Je uměleckým šéfem ProART Company a ředitelem ProART Festivalu. Publikuje na portálech – Opera PLUS, Harmonie, Taneční aktuality. Vyučuje tanec a jógu.

211129_Ludwig B._derniéra_1

Foto: Archiv Martina Dvořáka

Veronika Pechová

pro Taneční magazín