Konzervatoř TCP letos slaví třicáté výročí svého založení

Oslavy vyvrcholí večerem s názvem Rok české hudby a taneční divadlo

Taneční centrum Praha letos slaví významný milník své historie, uplynulo třicet let od chvíle, kdy se tato vzdělávací a umělecká instituce transformovala na konzervatoř. Tato etapa tvoří druhou polovinu jeho dosavadní existence. Tradice Tanečního centra Praha sahá až do roku 1961 – tehdy v undergroundu a později, pod záštitou Univerzity Karlovy a řady zahraničních odborníků, postupně vzniklo centrum, které nyní zahrnuje osmiletou konzervatoř a osmileté gymnázium propojené do jedné vzdělávací koncepce doplněné studiem taneční pedagogiky s příslušnou aprobací. Oslavy výročí vyvrcholí slavnostním večerem s názvem Rok české hudby a taneční divadlo, který proběhne 12. června ve Stavovském divadle.

„Prvních osmadvacet let, od roku 1961, prožilo centrum v kulturním undergroundu, od roku 1977 za tiché podpory Univerzity Karlovy a mnoha osvícených a odvážných domácích i zahraničních učitelů, tvůrců a producentů,“ vzpomíná Antonín Schneider, předseda správní rady a manažer Tanečního centra Praha. „Na konci sedmdesátých let jsme přidali intenzívní výuku klasiky a začali jsme budovat eklektickou dramaturgii současného tanečního divadla. Centrum mělo kolem 150 ‚žáků‘ v přípravných odděleních a dvacetičlenný soubor produkující cca 50 uměleckých akcí za sezónu – navzdory oficiální vzdělávací a kulturní politice státu. Po roce 1989 jsme již veškeré síly věnovali vzniku unikátní vzdělávací koncepce ‚konzervatoř – gymnázium‘. Pomohli nám opět zahraniční experti (se zásadní supervizí Jiřího Kyliána a významných uměleckých center), důležitým impulzem byl také podrobný rozbor našeho tanečního školství a pozice tanečního umění v naší živé kultuře. První ročník jsme otevřeli 1. září 1994 v našem kultovním sídle – v menze UK na Větrníku. První absolventy jsme vypustili v roce 2002 – dnes už jich je 207. V roce 1999 jsme transformovali původní soubor na čistě studentské juniorské těleso Balet Praha Junior, které letos slaví pětadvacáté výročí. Protože jsme ani tak nestíhali uspokojit mimořádný zájem, založili jsme v roce 2004 ještě Baby Balet Praha – soubor letos slaví dvacáté výročí. Obě tělesa mají plně profesionální dramaturgické, umělecké i pedagogické vedení, produkci, umělecko-technický provoz scénických technologií a rehabilitační péči.“


Statistiky ukazují, že v posledním desetiletí (před covidem) soubory Balet Praha Junior a Baby Balet Praha uvedly 18 premiér, uspořádaly 875 představení ve 106 městech a oslovily ročně přibližně 23 000 diváků, čímž přispívají k rozvoji taneční kultury jak v Praze, tak i v regionálních oblastech.

Taneční centrum Praha vždy dbalo na podporu dětských tanečních center a základních uměleckých škol, spolupracovalo s domácími i zahraničními konzervatořemi a podílelo se na produkci a koprodukci uměleckých projektů s řadou institucí včetně Národního divadla, Baletu Jihočeského divadla, Pražského komorního baletu, České televize, FOKu a dalších.

V září 2021 byl v revitalizovaném památkově chráněném branickém pivovaru otevřen Dům tanečního umění Praha, který Taneční centrum Praha sdílí s řadou dalších institucí – s Pražským komorním baletem, agenturou Mezinárodní centrum tanceNadací tanec a divadloNadačním fondem a Institutem Pavla Šmoka a taneční školou Terpsichore – a poskytuje tak prostor pro rozvoj taneční kultury. V mimoškolním čase využívá systém‚ open gate‘ pravidelně 6 institucí (cca 180 dětí i dospělých, sportovní organizace a nezávislí taneční umělci).

Foto: Anna Rasmussen, Jan Urbánek, Serghei Gherciu 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Absolventské představení konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha

Blíží se závěr divadelní sezóny

Blíží se závěr divadelní sezóny a v tanečním diáři tak má každoročně své tradiční místo absolventské představení konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha. Letos se slavnostní večer koná v neděli 28. května od 19 hodin v nádherných klasicistních prostorech Stavovského divadla, které letos slaví 240 let od otevření. Komponované představení nabídne divákům pečlivě složený a pestrý program, složený nejen z kratších etud, ale také z fragmentů jednoaktových choreografií. Aby byly splněny požadavky absolventského výkonu, dramaturgie představení zahrnuje základní řemeslnou škálu od klasického tance přes jazz až po současné taneční divadlo. Ve večeru budou uvedena jak díla zahraničních choreografů (Attila Egerházi), tak premiéry choreografií mladých nadějných talentů (Šimon Kubáň, Tereza Hloušková) a na jevišti se kromě letošních absolventů představí i ti nejlepší studenti vyšších ročníků.

„Letošní absolventi patří ještě ke generaci, kterou omezily nečekané a nechtěné ‚covidové dva roky prázdnin‘,“ vysvětluje Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha.  „I přes tuto překážku se jim podařilo ‚naskočit zpět‘ a s klidným srdcem mohu říci, že letos do světa vypustíme osobnosti, které zaujmou platné místo ve společnosti, a to nejen jako profesionální tanečníci a interpreti, ale také jako studenti vysokých škol nebo jako pedagogové tance. Každý rok je složení absolventů unikátní a hodnotit je je obtížné, ale stejně jako jejich předchůdci a doufejme i následovníci, mají za sebou obrovský kus práce a je obdivuhodné, co všechno za osm let na konzervatoři dokázali. Všichni.“

Letošní školní rok byl pro konzervatoř velmi úspěšný. Nejen, že měla možnost opět nastartovat veškeré školní i mimoškolní aktivity: Regionální studijní a relaxační campy, Vánoční taneční scénu, poznávací zájezd do Itálie, představení v pražských i regionálních divadlech, workshopy, 37. ročník festivalu Mezinárodní týdny tance a spolupráci s dalšími kulturními organizacemi, ale také škola nadále zvelebovala sídlo v Domě tanečního umění Praha.

„Celé studium se skládá z moha výzev, které absolventi museli od počátku plnit. Eklektický vzdělávací program, který jim škola poskytla, je od samého začátku připravoval nejen na budoucí povolání – tanečník nebo taneční pedagog, ale také na život jako takový. Od zařazení se do nového kolektivu, přes nový a náročný rozvrh teoretický a praktických předmětů, postupné zvyšování nejen intenzity počtu tanečních tréninků, ale také jejich tanečně-technických dovedností, přes vzdělávací koncepci konzervatoř – gymnázium a mnoho hodin teorie, až po samotné zakončení studia maturitní a absolventskou zkouškou, a to jak z teoretických předmětů, tak z těch praktických,“ doplňuje Jan Schneider, ředitel konzervatoře TCP„Dovoluji si říci, že největší výzvou je udržet si ‚tah na branku‘ po celou dobu, udržet zapálení pro tanec jako takový, pro jeho podstatu, najít touhu po neustálém (sebe)vzdělávání a najít lásku k rutině a mnohačetnému opakování, které tanečníka bude provázet celý život.“

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou, tanečnicí, modelkou i herečkou NATÁLIÍ STEJSKALOVOU

„Naplňuje mě tvořit“

Tanečnice, modelka, herečka, choreografka – jsou profese, které jsou neodmyslitelně spjaté se jménem Natálie Stejskalové a ty se jí krásně doplňují a tato pestrost, jak přiznává, ji nenechá spadnout do stereotypu. Vše začalo tancem, kterému se věnuje od svých čtyř let a tanec je pro ni univerzálním jazykem, kterému rozumí lidé po celém světě. Je jednou z hlavních tanečnic oblíbené televizní show Tvoje tvář má známý hlas a její talent a krása jí v roce 2016 vynesly tituly Miss World of Supertalent. Miss Athleisure Look a Miss Dancing Queen.

Foto: Yrka

Byly vám čtyři roky, když jste začala tancovat, k tomu přidala zpívání v Kühnově dětském sboru, hraní na flétnu, malování, chození na keramiku a různé sporty. A všechno Vás bavilo… Jaké bylo Vaše dětství plné nejrůznějších aktivit?   

„Musím říct, že jsem měla opravdu krásné dětství. Rodiče se mi hodně věnovali, maminka mě přihlásila do různých kroužků, a právě některé z těchto výše uvedených aktivit se mi staly profesí, za což jsem moc ráda.“

Betlém Divadlo Viola

Láska k tanci Vás dovedla ke studiu na konzervatoři Tanečního Centra Praha, kde jste byla vybrána mezi nejlepší studenty do školního souboru Balet Praha Junior, se kterým jste cestovala, tančila po Evropě a vystupovala ve Stavovském divadle a na Nové scéně ND. |A pak jste na HAMU vystudovala pedagogiku tance. Čím je pro Vás tanec tak fascinující, že jste mu naplno propadla?

„Už od malička jsem měla pohybové nadání, cítila jsem skvěle rytmus a hudbu a bavilo mě právě tohle spojení. Tanec je univerzální jazyk a rozumí mu lidé po celém světě. Můžete jím vyjádřit své emoce, pocity a sdělit své myšlenky.“

Supertalent of the World

 Od roku 2016 jste jednou z hlavních tanečnic oblíbené televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Jak jste se do pořadu dostala a jaká je to pro vás zkušenost?

„Do TTMZH jsem byla vybraná na castingu a s jednou pauzou, kdy jsem byla na světové soutěži a pracovně půl roku v Jižní Korei, v Soulu, jsem tančila všech šest sezón. Myslím, že je to skvělý formát a tato práce mě moc bavila. Každý týden byla vlastně premiéra, střídaly se stále nové písně a choreografie, taneční styly a charakterní nebo dobové kostýmy a masky. Poznala jsem také plno zajímavých umělců.“

Tvoje tvář má známý hlas-Christina Aguilera -Aneta Krejčíková

 

Tvoje tvář má známý hlas-Ondra Ruml

Bylo Vám 17 let, když jste vyhrála soutěž Top Model of the Year, pak jste v Soulu v roce 2016 získala tituly Miss World of Supertalent. Miss Athleisure Look a Miss Dancing Queen. Coby modelka jste fotila pro časopis Elle a že jste se stala modelkou, bylo splnění vašeho dětského snu… Čím je pro vás modeling tak okouzlující?

„Začít dělat modeling mi přišlo velmi přirozené. Cítila jsem, že to mám, jak se říká v sobě, a moje úspěchy mi to jen potvrdily. Focení a přehlídky si vždy užívám. Často právě klienti, návrháři nebo s kýmkoliv spolupracuji, ocení mojí pohybovou stránku, protože je se mnou jednodušší práce než třeba s jinými modelkami. Sama se věnuji i choreografii, jak módních přehlídek, tak tanečních show a učím i začínající modelky jak správně chodit nebo pózovat.“

Fashion week – runway

 

K tanci a modelingu jste si přibrala také choreografii. Začínala jste v JAD Dance Company. Co Vás k ní přivedlo a co Vás na choreografii baví?

„Myslím, že jsem vždy měla kreativní stránku v sobě a naplňovalo mě tvořit. V mém případě to začalo ke konci studia na konzervatoři a poté na HAMU, kdy jsem měla možnost připravit choreografie na taneční show v rámci různých eventů. V JADu jsem v tom poté pokračovala a dostávala nové a zajímavé příležitosti.“

Foto: Jiří Macht

Působíte také jako herečka – jak v seriálu Slunečná, kde jste hrála Lenku, tak v divadle, kde jste se objevila v inscenacích Betlém aneb Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku (Divadlo Viola), kde jste měla také choreografii a hrála na flétnu nebo v Činoherním klubu ve hře Léda.  Jak se cítíte v roli herečky? Je vám bližší kamera nebo divadlo?

„Herectví mě velmi baví. Bylo to pro mě něco nového, vyjádřit se najednou jen mluveným slovem bez tanečního pohybu. Nečekala jsem, že se pro to tak nadchnu a začnu se tomu věnovat víc a víc. Měla jsem už od útlého věku zkušenosti s natáčením reklam a videoklipů jako herečka, ale natáčení seriálu nebo filmu s mluvenou rolí přišlo později. V divadle už se také pohybuji od dětství, a tak jsem z hereckých nabídek byla nadšená.

Slunečná

Kamera je jedinečná a hrát pro živé publikum a slyšet potlesk je skvělé. Nedokážu vybrat co je mi bližší.“

Foto: Martina Reis

 

Spolupracovala jste s řadou zajímavých osobností. Na koho ráda vzpomínáte a s kým byste ráda spolupracovala?  

„Těch osobností, na které ráda vzpomínám, je více. Krásná spolupráce byla například s miláčkem národa – božským Karlem Gottem, který skutečně takový je, dále velkou hereckou inspirací je Petr Nárožný, který stále zvládá náročná představení s přehledem. S choreografem a uměleckým režisérem Yemim A.D jsem zažila úžasné taneční show a projekty, např.: světové turné s americkým raperem Kanye Westem, který byl velký profesionál, a všechny koncerty byly neskutečný zážitek.

Do budoucna se těším na všechny zajímavé spolupráce s umělci, které mě mohou obohatit a posunout dál…“

Foto: Jiří Macht

Jste žena několika profesí. Je vám některá z nich bližší nebo se Vám to do sebe pěkně proplétá a naplňuje vás to?

„Mě právě velmi baví, že se mi jednotlivé profese střídají a krásně doplňují. Jednou mám natáčení televizní show nebo seriál, pak zase živé představení s tancem nebo herectvím, jindy focení a přehlídka nebo naopak učím tanec či vymýšlím choreografii. Potřebuji to mít pestré, a to je právě to, co mě nenechá spadnout do stereotypu.“

Jitka Klett kampaň-Foto: Veronika Vera
Jitka Klett kampaň-Foto: Veronika Vera

Patříte mezi lidi, pro které je jejich práce také koníček? Jak ráda trávíte chvíle volna?

„Přesně tak… mám to štěstí, že moje práce je zároveň mým koníčkem. Jsem za to vděčná a moc dobře si uvědomuji, že spousta lidí to takto nemá. Ve volných chvílích například ráda sportuji a nejraději mám lyže a snowboard, plavání, kolo, tenis atd. nebo se věnuji umělečtějším činnostem jako je zpěv, hra na klavír, malování a velmi ráda cestuji. Objevování nových zemí a měst a celkově turistika je moje vášeň.“

Foto: Matěj Juhar

 

Děkujeme za rozhovor

Foto: archiv  Natálie Stejskalové          

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN