Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Zlatá Triga patří Severní Makedonii

Prestižní ocenění Pražského Quadriennale 2019

V úterý 11. června byly v prostorách holešovického Výstaviště uděleny ceny Pražského Quadriennale 2019 včetně hlavního ocenění Zlatá Triga. Mezinárodní porota tuto prestižní cenu udělila makedonskému projektu This Building Truly Talks. Porota hodnotila celou řadu kategorií, od nejlepšího designu přes kurátorský koncept, nejvýraznější studentský talent až po celoživotní zásluhy v oboru.

V kategorii zemí a regionů byl mezinárodní porotou po zásluze oceněn katalánský projekt

Cenu za nejlepší expozici v kategorii Země a regiony získaly Francie, Katalánsko a Maďarsko. Cena za kurátorský koncept putuje do Lotyšska a za nejlepší expozici ve Studentské výstavě byli oceněni studenti z Taiwanu, Gruzie a Finska. Cenu za Imaginaci ve Studentské výstavě získali studenti z Itálie, České republiky a Filipín. Ocenění za nejlepší design si odneslo celkem 6 vystavujících z Mexika, Chorvatska, Číny, Kanady a Austrálie. Zvláštní cenu poroty získal Bert Neumann a za celoživotní zásluhy v oboru byla oceněna Kirsten Dehlholm. Cena PQ 2019 pro mentora putovala do rukou Arnolda Aronsona. Celkem bylo předáno 28 cen. Mezinárodní porotu Pražského Quadriennale 2019 tvořili Dorita Hannah, Tim Foster, Jim Clayburgh, Liu Xinglin, Sofia Pantouvaki, Robert Kaplowitz, Yaron Abulafia, Sodja Lotker, Omar Rajeh, Monica Raya a Kate Bailey. Nový návrh ocenění připravil architekt PQ 2019 a designér Petr Bakoš.

Delegace severní Makedonie s maketou scénografie, za níž obdržela hlavní cenu

Podle Statutu PQ uděluje ceny ministr kultury České republiky na základě doporučení mezinárodní poroty, s výjimkou Dětské ceny PQ, o níž rozhoduje hlasování dětských návštěvníků.

Přehled ocenění PQ 2019:

Zlatá Triga PQ 2019: Republika Severní Makedonie

Další záběr na vítěznou scénografii od Republiky severní Makedonie

Ocenění za nejlepší expozici Zemí a Regionů: Francie, Katalánsko, Maďarsko

Ocenění za nejlepší kurátorský koncept: Lotyšsko

Ocenění za nejlepší expozici ve Studentské výstavě: Taiwan, Gruzie, Finsko

Ocenění za divadelní prostor: DOX+, Soundforms, Levitating Theatre, Theatre in the Wild

Ocenění za Imaginaci ve Studentské výstavě: Itálie, Česká republika, Filipíny

Ocenění za nejlepší design: Jerildy Bosch (Mexiko), Ivan Marušić Klif (Chorvatsko), Zhou Zhengping (Čína), Michael Levine (Kanada), Latai Taumoepeau (Austrálie), La Liga Teatro Elástico (Mexiko)

Ocenění za nejvýraznější talent ve Studentské výstavě: Natalia Sedano (Mexiko)

Ocenění za nejlepší kolaborativní projekt: Chile

Cena za nejlepší scénografickou publikaci: Donatella Barbieri – Costume in Performance: Materiality, Culture, and the Body

Cena dětského diváka: Chile

Bez odezvy u poroty nezůstal ani francouzský příspěvek do mezinárodní soutěže

Zvláštní cena poroty: Bert Neumann (Německo)

Cena PQ 2019 za mentorskou činnost: Arnold Aronson

Cena PQ 2019 za celoživotní zásluhy: Kirsten Dehlholm

Foto: Alžběta Jungrová, Irena Vodáková a Adéla Vosičková

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN