Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Radost z Českých Budějovic

Jihočeské divadlo získalo čtyři širší nominace na Ceny Thálie 

Když se divadlo dělá srdcem, nese to ovoce – a někdy také Thálie. Herecká asociace nyní oficiálně zveřejnila nominace na celostátní Ceny Thálie 2020 za mimořádné jevištní výkony v divadelní sezóně 2019/2020. Jihočeskému divadlu přinesla radostné zprávy a hned čtyři širší nominace.

V kategorii opera byli nominováni Josef Moravec za roli Dalibora a Lenka Pavlovič za roli Jitky v inscenaci Dalibor, kterou jsme téměř před rokem otevírali divadelní areál Bouda. Širší nominaci v kategorii balet získal sólista jihočeského baletu Zdeněk Mládek za roli Soudruha Pilného v taneční show Inscenační porada, kterou jsme premiérovali v Boudě v prosinci 2019. V kategorii loutkové divadlo zaujal porotu František Hnilička v minimalistické inscenaci Nuda!, kterou v Malém divadle hrajeme pro malé i velké diváky.

Letošní aspirant Ceny Thálie, baletní sólista Zdeněk Mládek, již jednu Cenu Thálie má

Prestižní Cenu za celoživotní mistrovství v kategorii činohra obdrží letos také Hana Bauerová, herecká legenda Jihočeského divadla, která mu zůstala věrná po celý svůj život.

A další nominantka na Thálii, herečka Hana Bauerová, na archivním snímku z filmového natáčení s Milošem Kopeckým

Všem nominovaným i oceněným moc blahopřejeme! Slavnostní vyhlášení vítězů Cen Thálie letos proběhne 14. listopadu, kvůli koronavirové epidemii, v rámci on-line přenosu na: www.cenythalie.cz.

Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Osobnosti a „Křídla motýlí“ v Horních Věstonicích

Martin Maxa, Marcela Březinová, Martin France, Kamila Nývltová, Tomáš Ringel i Martin Harich netušili, že si letos (nejen) na Moravě už nejspíše nezazpívají… 

Byť na šestém ročníku, tak se několik zpěváků sešlo vlastně poprvé na benefičním koncertu „Křídla motýlí“ v obci Horní Věstonice. A to díky politické přestřelce v Dolních Dunajovicích, kde tato benefice musela uměle skončit.

Zpěvák, herec a organizátor (nejen) tohoto koncertu – Martin France
A tentýž s mikrofonem na pódiu

Ale celý koncert se – po roční pauze – podařilo uskutečnit v malebném prostředí Sportovně-kulturního areálu Horních Věstonic, s krásnými kulisami Pálavy.

Idol dívek i dam Martin Maxa

A tak do jihomoravských hornověstonických vinic přijeli pomoci charitativní organizaci „Debra“, pro pacienty s nemocí motýlích křídel, například zpěváci: pop-rocková Marcela Březinová, kytarista, zpěvák, skladatel a malíř v jedné osobě Martin Maxa, muzikálová zpěvačka Kamila Nývltová, která byla na Pálavsku poprvé a tuto oblast si přímo zamilovala. Anebo slovenský světoběžník s kytarou Martin Harich, či mladý a velmi šikovný muzikálový zpěvák Tomáš Ringel. A v neposlední řadě Martin France, který tento projekt už pošesté připravil.

V šatně bylo veselo (i přes bezpečnostní a hygienická opatření, která naznačuje páska v pozadí)

Odehrávalo se to ještě chvíli před druhým nouzovým stavem. Tak diváci přišli s rouškami a seděli poctivě v rozestupech. Svou vděčnost za to, že se mohou pobavit a zazpívat si, což již není v době vydání článku možné, dávali najevo interpretům hlasitým potleskem. A pak, ve finále, ovacemi ve stoje, což se tehdy ještě mohlo!

Marcela Březinová v akci

Po společném závěrečném songu Marcely Březinové, se všemi interprety, „Snad za to může láska“ si diváci pod venkovním pódiem vytleskali ještě přídavek. Takže překvapení zpěváci, po chvíli bádání, vylovili písničku „Není nutno“ od Jaroslava Uhlíře. Ta obsahově přesně seděla na současnou koronavirovou krizi. A to ještě vůbec netušili, že to je pro všechny zúčastněné jedno z jejich posledních veřejných zpívání, kvůli zákazu zpívání v celé ČR, které platí od tohoto pondělí 5. října.

Závěrečná finálovka

Závěrečné slovo patřilo moderátorce večera Michaele Doležalové a s ní se všichni shodli na tom, že se napřesrok opět v září potkají jak interpreti, tak diváci na stejném místě v Horních Věstonicích.

Tak věřme, že snad při stejně úspěšném 7. ročníku benefičního koncertu „Křídla motýlí“…

Foto: Martin Production

Martin Production

pro TANEČNÍ MAGAZÍN