Zemřel JUDr. Ivan Dunovský

Pražský komorní balet s velkou lítostí oznamuje, že zemřel mecenáš a milovník kultury, majitel, podporovatel a zachránce Pražského komorního baletu

S velkým zármutkem a lítostí oznamujeme, že ve věku 69 let zemřel mecenáš a milovník kultury, majitel, podporovatel a zachránce Pražského komorního baletu, JUDr. Ivan Dunovský

Ivan Dunovský se narodil 4. června 1952 v Mostě. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získal titul doktora práv.

Dr. Ivan Dunovský patřil k významným současným představitelům šlechtického rodu Dunovských z Dunovic s historií sahající k počátku 13. století. Rod Dunovských v roce 1253 získal území na jih od Písku zabrané Rytířským řádem Křížovníků s červenou hvězdou. Mezi významné osobnosti rodu patřili například Vincenz z Dunovic, který zahynul spolu s králem Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku v roce 1346; Karel Dunovský, politik a ministr pošt a telegrafů v období první republiky; nebo Prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc., český pediatr a zakladatel SOS dětských vesniček.

Po revoluci se jako advokát úspěšně věnoval restitucím a vymáhání komunistickým režimem znárodněného majetku.

Po roce 1992 se zaměřil na podnikání v oborech stavebnictví a developmentu, spoluzakládal Rotary Club v Mostě a patřil mezi významné severočeské podnikatele. Jeho společnosti se specializovaly na rekonstrukce a restaurování národních kulturních památek. Zajišťovaly mimo jiné rekonstrukci budovy Státní opery Praha, kláštera v Plasích a v Kladrubech či výstavbu Regionálního muzea v Teplicích.

Láska k umění Ivana Dunovského přivedla k Pražskému komornímu baletu, souboru, který má své počátky v 60. letech 20. století. U jeho zrodu tehdy stál Pavel Šmok, jeden z nejvýznamnějších českých choreografů. Od něj také Dr. Dunovský soubor před lety převzal a v roce 2010 založil neziskovou společnost Balet Praha, o.p.s. Od té doby neúnavně bojoval za záchranu a zajištění systémového financování jediného českého nezávislého tanečního souboru, který nabízí stálá angažmá profesionálním tanečníkům a absolventům tanečních konzervatoří. V průběhu svého působení v Pražském komorním baletu se Dr. Dunovský podílel na přípravách desítek nových choreografií i obnovených nastudování původních děl Pavla Šmoka, podporoval domácí choreografy i skladatele. Se svým souborem často cestoval na zahraniční vystoupení a propagoval Českou republiku ve světě.

„Ani si nedovedu představit, co všechno musel Ivan Dunovský udělat a vytrpět, aby udržel tenhle klenot české kultury nad vodou a kolik tolerance a soucitu musel cítit se všemi, kteří ho za to ještě napadali.“ – Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia.

Dr. Ivan Dunovský se stal nepostradatelnou kultovní postavou české taneční kultury 21. století.

Věříme, že odkaz, který vybudoval a pomohl zachránit, bude zachován i pro další generace.

Poslední rozloučení s Dr. Ivanem Dunovským se uskuteční v pondělí 20. září 2021 ve 12:00 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostě. Všem pozůstalým, rodině, přátelům i kolegům vyjadřujeme hlubokou soustrast.

 

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

BABY BALET PRAHA ve Stavovském divadle

Obavy a nadšení, to je nový začátek po dlouhé koronavirové krizi!

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium ve spolupráci s Mezinárodním centrem tance, z.s. Vás zve na Absolventské představení 2021!

Přijali jsme s nadšením… a mírnými obavami… první dva termíny „živých“ představení pro diváky.

Po dlouhých osmi měsících – a právě absolventské programy (umělecky nejvýznamnější akce roku), a navíc ve Stavovském divadle (kultovní scéně evropských divadel). Pouze po čtyřech týdnech praktické výuky a zkoušek jdeme na jeviště se studenty osmého ročníku, jejich mladšími kolegy z Baletu Praha Junior (BPJ) a Baby Baletu Praha (BBP).

Protože loni jsme absolventské představení museli zrušit, slíbili jsme i dvěma loňským absolventům – nyní členům Pražského komorního baletu (PKB), že je pozveme letos – Musica Slovaca patří do kmenového repertoáru PKB. Další kmenovou choreografií BPJ bude Painted Rainbow Attily Egerháziho a premiérově uvedeme (po mnoha odkladech) dvě díla našich kmenových tvůrců Vlasty Schneiderové a Terezy Hlouškové. Celovečerní formát představení doplníme ukázkami z repertoáru BPJ a BBP, které se nám v tomto rekordním čase podařilo zrealizovat.

Všichni účinkující i tvůrci, asistenti i pedagogové se už do divadla moc těší… doufáme, že i naši čestní hosté, rodiče a stálí diváci. Bude to zároveň poslední „absolvenťák“ nastudovaný ve starém sídle na Žvahově – v červenci se – pod dlouhých 16 letech – stěhujeme do nového sídla: Domu tanečního umění Praha – exkluzívního brownfieldu – bývalého Branického pivovaru!

Ing. Antonín Schneider, manažer konzervatoře TCP

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Projekt „Dům tance Palmovka“

Blýská se konečně na lepší časy pro tanečníky a taneční soubory?

Po neúspěšných jednáních s městskou částí Prahy 5 o prodloužení nájemní smlouvy v areálu na Žvahově a několika letech intenzivního hledání, objevilo vedení konzervatoře Taneční centrum Praha kvalitní prostory pro vybudování nového „domu tance“. V lednu 2020 soukromý majitel nabídl komplex dvou propojených budov na Palmovce, v němž dříve sídlila televize Prima. Objekt nabízí kompletní zázemí pro teoretickou i praktickou výuku podle koncepce TCP „konzervatoř – gymnázium“ a také cvičné jeviště a další 4 zkušebny pro profesionální umělecká tělesa s kontinuálním provozem (včetně produkčního a technologického zázemí). Konzervatoř Taneční centrum Praha, jako nositel a zpracovatel úvodní studie této vize, oslovila Asociaci tanečních umělců ČR a nabídla spoluúčast všem pražským institucím a nezávislým skupinám tanečního a pohybového divadla, pantomimy i nového cirkusu. V tuto chvíli projekt „Dům tance Palmovka“ zpracovává Magistrát hlavního města Prahy.

Dům tance Palmovka by podstatně zkvalitnil infrastrukturu tanečního žánru, respektive nonverbálního umění v Praze. Pedagogové, tvůrci a inscenátoři by měli dostatečné zázemí pro výuku i tvorbu náročných inscenací tanečního divadla a prostor pro vzdělávací, motivační a propagační akce. V objektu by mohlo současně pracovat 150 studentů a 46 pedagogů konzervatoře, dva juniorské studentské soubory a dalších cca 60 umělců a cca 40 produkčních a provozně-technických pracovníků v celodenním kontinuálním provozu (kancelářské, hygienické, šatnové, stravovací a skladové zázemí). Všechny odborné prostory včetně vybavení a lektorů by v mimoškolní a mimopracovní době mohly sloužit občanským aktivitám: dětská taneční studia, taneční a kondiční výuka pro dospělé, stepařské studio, videotéka a knihovna, posilovna a rehabilitace, vzdělávací pořady pro školy atd. (jako dosud na Žvahově).

Stavebně technické a provozní parametry areálu dokazují, že je zde zcela výjimečná příležitost hl. m. Prahy vytvořit skutečný „dům tance“, který vyřeší současně několik problémů tanečního žánru v širokém spektru jeho specifických potřeb.

Vzhledem k poloze, velikosti a ceně objektu jsme ihned oslovili představitele hlavního města Prahy, kteří postupně návrh zpracovávají. Výbor pro kulturu MHMP projednal získání komplexu na Palmovce dne 5. února a jednomyslně projekt podpořil. Nyní se jednání přesouvá do výboru pro správu majetku. Pro Prahu je tento komplex nejen po stránce stavebně technické, ale také vzhledem k atraktivní lokalitě výhodnou dlouhodobou investicí do majetku města. Zásadní přínos z hlediska poskytování veřejné vzdělávací a kulturní služby je zřejmý,“ konstatuje vedení konzervatoře TCP.

Samotný pojem „dům tance“ vzešel z jednání bývalého ministra kultury Ilji Šmída s choreografem Petrem Zuskou již v roce 2018, později byl opakovaně zmíněn při jednáních představitelů vlády a je podporován politiky bez ohledu na politickou příslušnost.

Taneční žánr je nejen v Praze, ale i v celé České republice vzhledem ke konstantním scénickým žánrům výrazně podfinancován a handicapován také prostorově,“ vysvětluje dále Antonín Schneider, manažer konzervatoře Taneční centrum Praha. „V České republice je 9 vícesouborových divadel (tedy scén, jejichž součástí je i baletní soubor), které ale svou dostupností pokrývají jen cca 30 % území ČR. V regionálních kulturních centrech pak funguje dalších 15 činoherních a 5 loutkových příspěvkových divadelních institucí, ale není zde ani jediná taneční. Praha zřizuje 7 příspěvkových činoher a je zde dalších 6 nezávislých činoherních divadel, dotovaných v obdobné výši jako příspěvkové instituce (min. 20 mil. Kč ročně). Z výše uvedeného je zřejmé, že vůbec nejsou vytvořeny podmínky pro žádné profesionální taneční instituce všechny jsou tzv. nezávislé a tedy napojené pouze na grantové systémy s minimální finanční podporou (obecně prospěšné společnosti, občanská sdružení, nyní zapsané ústavy a zapsané spolky). V Praze sice sídlí také Balet Národního divadla, ten je ale zřízený a dotovaný v rámci příspěvkové organizace Ministerstva kultury, nikoli hlavním městem Prahou. Profesionální instituce ani konzervatoře tanečního žánru v Praze (mimo zmíněný Balet ND), nemají nejen ekonomické, ale ani prostorové profesionální podmínky pro svoji kontinuální činnost: taneční sály, hygienické a rehabilitační zázemí, vlastní divadlo, sklady pro mobilní scénickou technologii, kostýmy a scénografii pro inscenování skutečného tanečního divadla…“

V této situaci se nachází dlouhodobě například i naše první nezávislé těleso tanečního žánru Pražský komorní balet, který nabízí tanečním umělcům stálá angažmá a roční umělecké smlouvy a pokrývá významnou uměleckou poptávku také v regionech – ani ten dosud nemá vlastní „střechu nad hlavou“. Obdobně jsou na tom i další profesionální nezávislé soubory, které musí pracovat v provozně a technologicky nevhodných prostorech po celé Praze. A přitom tanec v hlavním městě je významnou součástí živé kultury, ekonomicky výhodným reprezentačním a turistickým fenoménem. Dům tance Palmovka tedy nabízí řešení, respektive záštitu významné profesionálně vyškolené a motivované skupině umělců, která svou veřejnou kulturní službou představuje již nyní – v nedůstojných improvizovaných podmínkách – cca 6 premiér a 140 představení, respektive 70 000 diváků za sezónu (cca polovina z nich v Praze).

Foto: archiv

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN