Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

PKB tančí v Muzeu hudby

Pražský komorní balet & Zemlinského kvarteto: Suk – Janáček – Smetana. V choreografii legendárního Pavla Šmoka.

Pražský komorní balet uvede v úterý 8. a ve středu 9. září od 19.30 v Českém muzeu hudby dva netradiční večery. Za doprovodu Zemlinského kvarteta sólisté souboru zatančí nestárnoucí choreografii Pavla Šmoka a Kateřiny Dedkové-Frankové „Po zarostlém chodníčku“, pro níž se autoři volně inspirovali Janáčkovou operou „Její pastorkyňa“. Jako speciální host večera se představí přední český klarinetista Igor Františák.

Sám Šmok k premiéře v roce 1998 uvedl: „Jednotlivé skladby cyklu nemají vzájemně žádnou výraznější dramaturgickou souvislost. Až na to, že jde o niterné výpovědi autora. Scéna je však přece jen něco jiného, než koncertní síň a Janáček by nám snad odpustil, že jsme do díla vložili malý příběh, který je ostatně volně přejat z jiné jeho skladby.” Dramatický příběh mladé dívky, ženy a lehkomyslného chasníka, postupně gradující v mrazivou tragédii, přesně vystihuje melancholickou náladu nádherné Janáčkovy hudby, jež čerpá z melodiky moravských lidových písní.

Program obou večerů doplní tóny Sukovy Meditace na Staročeský chorál „Svatý Václave“ a Smetanův Kvartet e-moll „Z mého života“.

Se Zemlinského kvartetem spolupracujeme na netradičních projektech již celou řadu let, jsou to vynikající umělci, skvěle sehraní instrumentalisté,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. A doplňuje: „Komorní hudba jako taková je velmi niterná a smyčcové kvarteto je její nejintimnější variantou. Provedení vyžaduje naprostou preciznost a také dokonalé souznění s tanečním pohybem. To se nám, troufám si říci, daří naplňovat a zprostředkovávat tak divákům emoce a krásné umělecké prožitky.“

Premiéru původně klavírní skladby Leoše Janáčka ,Po zarostlém chodníčku´ v transkripci pro klarinet a smyčcové trio jsem uvedl zhruba před třemi lety právě se členy Zemlinského kvarteta,“ přibližuje Igor Františák, který je speciálním hostem koncertu. „Před dvěma roky jsme společně s Pražským komorním baletem uvedli tuto nesmírně působivou verzi na ,Svatováclavském hudebním festivalu´ v Ostravě, kdy provedení zaznamenala Česká televize. Byl to pro mě skutečný zážitek, neboť se propojila geniální Janáčkova hudba společně s dramatickým tancem Pražského komorního baletu a působivou choreografií Pavla Šmoka. Jsem si jist, že se návštěvníkům tohoto představení bude tento netradiční projekt líbit stejně jako nám interpretům,“ doplňuje klarinetista.

Program:

·         Josef Suk: Meditace na Staročeský chorál „Svatý Václave“

·         Leoš Janáček: „Po zarostlém chodníčku“

·         Bedřich Smetana: Kvartet e-moll „Z mého života“

České muzeum hudby, Karmelitská 2/4,

Praha 1 – Mala Strana

 

Foto: archiv PKB

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN