Velké ovace absolventům ve Stavovském divadle

Pro Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium i hosty. ֍ Pestrý a bohatý repertoár. ֍ Citlivá choreografie i dramaturgie. ֍ Kvalita a entuziasmus. ֍

Historií prodchnuté Stavovské divadlo v Praze bylo počátkem června hostitelem dvou Absolventských představení studentů Tanečního centra Praha i jeho hostů. Ta byla zároveň i symbolickou tečkou v působení této vzdělávací instituce v Praze 5, pod Dívčími hrady, na Žvahově. TCP i další nekomerční spolky a instituce se totiž brzy stěhují – na adresu zrekonstruovaných prostor někdejšího Branického pivovaru v Praze 4.

Úvodem přítomné v hledišti přivítal na forbíně manažer konzervatoře TPC inženýr Antonín Schneider. V civilním, informačně bohatém, proslovu poukázal na řadu složitých aspektů posledních dvou sezón, se kterými se (nejen tato) škola musela vyrovnat. Zároveň diváky informoval o programu večera, ale i programu školy. I když v závěru vyslovil několik bodů, týkajících se přímo rodičů žáků školy, určitě se nemuseli ti „méně zainteresovaní“ v hledišti cítit jako na SRPŠ. 🙂

Celý večer se skládal ze šestnácti samostatných čísel žáků a hostů. Nejvíce v nich byly zastoupeny sedmé a osmé ročníky školy a hned po nich třídy páté a šesté. Prostor však dostali i žáci třetích a čtvrtých ročníků.

Ke kladům celého večera – kromě výtečných výkonů mladých tanečnic a tanečníků – patřila i skvělá práce těch v zákulisí. Především zvukových mistrů a osvětlovačů. Ti druzí především dokázali na každé jednotlivé vystoupení dopřát divákům unikátní atmosféru.

K častým neduhům obdobných bilančních vystoupení patří povětšinou monotónnost, dramaturgické vršení jednotlivých čísel bez jakékoli myšlenky… A tím pádem časem, nebojím se říct, jistá nudnost. Zde tomu bylo právě naopak! Diváky neustále nechávala v napětí citlivá ruka dramaturga. Jednotlivá čísla si odpovídajícím způsobem kontrastovala. A především, celý večer měl patřičnou gradaci. K tomu zcela jistě přispěl pestrý výběr autorů choreografií. Od osvědčených choreografek Vlasty Schneiderové, Terezy Hlouškové, Pavly Königsmarkové, Lindy Svidró, přes Terezu Chladovou, Evu Plockovou, Ihora Bezdieniezhnykha až po legendy Maria Petipu a ikonu této školy Pavla Šmoka.

Právě nastudování Šmokovy choreografie „Musica Slovaca“ jeho význačnou tanečnicí i asistentkou Kateřinou Dedkovou  Frankovou,  v provedení současných členů Pražského komorního baletu Báry Müllerové a Dalibora Lekeše, významně symbolizovalo propojení tohoto tělesa se školou.

Vrcholem celého večera byly impozantní „Vzpomínky“ (v choreografii Vlasty Schneiderové) v taneční interpretaci sedmých a osmých ročníků školy. Byly postaveny na mistrnou koláž z děl Georga Friedricha Händela, Matteo Bocelliho i etnické budhistické hudby. Celé vyznění této silně působivé kreace podpořily verše Ivana Slavíka, jenž ze záznamu přednesl Jaromír Meduna.

Právě jeho recitační výkon dával vzpomenout na legendu jménem Radovan Lukavský. Ten  podstatnou část své kariéry zářil právě na stejných divadelních prknech…

Nespravedlivé by bylo opomenout i číslo „Musicality of step“ absolventa této školy z roku 2016 Ihora Bezdieniezhnykha. A celý večer obohatila jistě i nejen „Láska“ na hudbu módní Shakiry, „Střemhlav“, „Painted Rainbow“ či „Gruzie“. Dlužno podotknout, že všem vystoupením (beze zbytku) dodával, mimo nesporně zvládnutého baletního i tanečního umění, patřičnou gradaci elán a entuziasmus vystupujících. Ovace byly zasloužené. Prostě, mladá krev se nezapře…

Za zmínku jistě ještě stojí, sice útlý, ale nesmírně informačně bohatý program. Vkusně graficky řešený.

Zpravodajská slušnost velí, ještě před koncem, představit maturanty a absolventy TCP za školní rok 2020/2021. Jmenovitě a abecedně to jsou: Eliška Bílková, Jana Budařová, Evgeniia Efimová, Natálie Glembová, Adéla Hausleitnerová, Ester Hrubá, Albert Kaše, Markéta Kultová, Justýna Mašková, Andrea Medzanská, Simona Mejsnarová, Anna Němčoková, Oldřiška Neumannová, Monika Plachá, Nicole Popelková, Kim Sojeong a Barbora Travinská.

Úplným závěrem zbývá popřát TCP, ale i dalším nekomerčním institucím, konkrétně Pražskému komornímu baletu, Mezinárodnímu centru tance, Nadaci TCP, Nadačnímu centru Pavla Šmoka i komunitnímu centru Branický pivovar mnoho pohody a nových kulturních výzev v novém působišti. A jelikož se jedná o prostor bývalého pivovaru, tak osvědčeným pivovarským heslem – ZDAŘ BŮH!

Psáno ze druhého představení v pátek 4. června 2021.

Foto: archivní

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Fo(u)r One“, „Chvilka POEzie“ a „Elixír“

Pražský komorní balet a Balet Praha Junior streamují choreografie na internetové Mall.tv. Představí se zde i zmíněný Balet Praha Junior a Jiří Lábus!

Pražský komorní balet zpřístupní divákům v pátek 26. února 2021 od 17.00 na internetové televizi Mall.tv tři choreografie: sólo „Fo(u)r One“ Petra Zusky, taneční grotesku „Chvilka POEzie“ Marka Svobodníka a ve spolupráci s Baletem Praha Junior také předpremiéru nového jednoaktového baletu Viktora Konvalinky nazvaného „Elixír”. Záznam tanečních choreografií, který vznikl v Divadle na Vinohradech v lednu letošního roku, bude na webu přístupný zdarma až do 31. března 2021.

Choreografii „Fo(u)r One“ vytvořil Petr Zuska v roce 2019 na kompozici indických, irských, arabských a židovských balad přímo pro Pražský komorní balet. Za interpretaci sóla získala loni Tereza Hloušková, sólistka souboru, širší nominaci na Cenu Thálie. Malá hříčka v anglickém názvu ‚Fo(u)r One‘ evokuje dva základní významy: ‚čtyři´ a zároveň ‚pro jednu´. Jedná se totiž o čtyři písně ze čtyř různých koutů světa, do značné míry reprezentující esence čtyř hlavních, starých, ale dosud existujících a živoucích kultur lidstva – to vše v postavě jedné ženy,“ řekl ke svému dílu Zuska.

Pro taneční divadlo s názvem „Chvilka POEzie“ inspirovala Marka Svobodníka jedna z nejznámějších básní romantismu, proslulý Havran” Edgara Allana Poea. V hlavní roli inscenace tančí Igor Vejsada. „Látka, kterou jsem si vybral, je de facto horor. A v hororu jde vždycky o čas“, vysvětluje Svobodník. „Vy víte, že ta či ona věc se stane, otázkou je, ale kdy. Koncept Poeovy básně ,Havran´ jsem transponoval do černé grotesky, komiksu, situačního až absurdního humoru tvrdšího ražení, avšak s určitou dávkou ‚poezie‘.“

Do třetice se představí „Elixír“, jednoaktový balet z pera Viktora Konvalinky. Nové dílo, které vzniklo podle libreta Štěpána Benyovszkého, popisuje autor jako „vtipnou vizuální audioknihu psanou krví“. Diváci se ocitnou v ospalém baru na francouzském venkově, který nečekaně ožije, když hosté zjistí, že někde blízko lze najít klíč k elixíru věčného života. Příběh plný akce, humoru a tance na pestrou hudební koláž doprovází mluvené slovo Jiřího Lábuse. V novince, která bude uvedena jako předpremiéra, tančí Balet Praha Junior a sólisté Pražského komorního baletu. Produkovalo ji Mezinárodní centrum tance.

Záznam na Mall.tv je možné zhlédnout pod tímto odkazem: https://bit.ly/Pražský_komorní_balet_a_Balet_Praha_Junior

Fo(u)r One“

Choreografie: Petr Zuska

Hudba: indická, irská, arabská a židovská balada

Scéna a kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Pavel Kremlík, Petr Zuska

Asistent choreografie: Linda Svidró

Tančí: Tereza Hloušková

Oba zveřejné snímky Terezy Hlouškové od Segeje Gherciu jsou z baletu „Fo(u)r One“

Chvilka POEzie“

Choreografie: Marek Svobodník

Hudba: Jaroslav Ježek, Bedřich Nikodém

Hudební koláž: Marek Svobodník

Asistent choreografie: Linda Svidró

Kostýmy: Pavel Knolle, Marek Svobodník

Scéna: Petr Siedlaczek

Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek

Tančí: Igor Vejsada a sólisté Pražského komorního baletu

Elixír“

Choreografie: Viktor Konvalinka

Dramaturgie a libreto: Štěpán Benyovszký

Hudba: Solomon Burke, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano, Joe Tex, Petr Iljič Čajkovskij

Hudební koláž: Viktor Konvalinka

Mluvené slovo: Jiří Lábus

Asistent choreografie: Jan Schneider

Kostýmy: Viktor Konvalinka, Štěpán Benyovszký

Scéna: Viktor Konvalinka, Štěpán Benyovszký

Světelný design: Viktor Konvalinka

Asistent choreografie: Jan Schneider

Tančí: Balet Praha Junior – Barbora Travinská, Oldřiška Neumannová, Evgeniia Efimová, Albert Kaše, Alfréd Kubec j.h. Pražský komorní balet – Aleš Krátký, Dalibor Lekeš

Foto: Sergej Gherciu

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Dvě premiéry PKB úvodem

Pražský komorní balet v sezóně 2020/2021

Pražský komorní balet vstoupil do nové sezóny 2020/2021 koronaviru navzdory. Do souboru nastoupili noví sólisté – Lenka Šustová Hrabovská, která přichází z baletního souboru Národního divadla. A rovněž Bára Müllerová a Dalibor Lekeš, kteří oba do června působili jako stážisté PKB. Coby stálí hosté PKB se, v nové sezóně, představí Ondřej Vinklát (bývalý první sólista Baletu Národního divadla) a Jakub Rašek (demisólista Baletu Národního divadla).

V tuto chvíli zkouší soubor především na hlavní premiéru sezóny 2020/2021, komponovaný večer s názvem „Zabiják život“, který bude, doufáme, poprvé uveden 22. listopadu 2020 v Divadle na Vinohradech v Praze. Druhá premiéra je naplánována na 6. prosince. A to v Městském divadle v Mostě. V rámci představení budou uvedeny dvě nové choreografie – první z pera Marka Svobodníka („Když nevíte coby, kupte si dva hroby“), druhá pak od Petra Zusky („Epitaf“) na hudbu českých skladatelů Josefa Suka a Antonína Dvořáka. V novince Pražského komorního baletu se objeví hořkosladký humor, osudová láska i mrazení smrti.

Na podzimním programu souboru je řada repríz úspěšných představení „Kytice“ a „Carmina Vetera“. A také mnoho zájezdů po České republice. „Pražský komorní balet čeká několik vystoupení v Divadle na Vinohradech v Praze, zájezdy do Zlína, Prostějova, Nového Jičína, Třeboně, Tábora a dalších míst po republice. Náš diář je velmi nabitý. Během září se podařilo odehrát všechny plánované večery a mnoho termínů se přesunulo z jara, kdy jsme představení, v původně plánovaných datech, nemohli odehrát. Domlouváme také hostování na Slovensku, v Polsku a ve Francii. Nicméně vše bude samozřejmě záviset na tom, jak se bude vyvíjet aktuální pandemická situace,“ uvádí Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu.

Pokračuje také spolupráce se Zemlinského kvartetem i Klubem mladého diváka v Praze. Děkujeme všem divákům, že na naše představení i nadále chodí, a že nás v této nelehké době podporují. Především díky nim kultura stále žije. Věříme, že nouzový stav způsobený Covidem-19 už na podzim nijak zásadně nezamíchá kartami, a že se diváci nebudou bát do divadla chodit. Nejen my je totiž nyní velmi potřebujeme,“ dodává ředitelka Jandová.

Z jarního termínu byl do stávající sezóny přesunut také slavnostní večer, v němž se Igor Vejsada v Divadle na Vinohradech rozloučí s profesionální taneční kariérou. Nově je zařazen na termín 18. dubna 2021. V rámci večera by měla proběhnout i autogramiáda nové knihy, která je věnovaná kariéře významného českého tanečníka, baletního mistra, pedagoga, choreografa a emeritního šéfa baletního souboru Národního divadla moravskoslezského, jenž nyní působí jako baletní mistr a repetitor Pražského komorního baletu.

Foto: Sergej Gherciu

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN