Losers a „MiMjové“

Trošku humoru, trošku hororu, trošku pohádky, trošku tajemna a vzniká unikátní koktejl  s pantomimou a akrobacií pro nejmladší

Právě se začátkem školního roku, tedy 1. září,  se opět otevřelo Branické divadlo, které dnes nese název „Divadlo Bravo!“. Stalo se novým domovem pro novocirkusovou skupinu  Losers Cirque Company, kterou čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě představovat nemusíme.

Na stěnách visí plakáty s „loserovskými projekty“, které mohou návštěvníci  také v divadle zhlédnout (The Loser(s)“, „Wall(s) & Handbags“, „Beach Boys“, „Kolaps“, „Vzduchem“, „EGO“ a „Heroes“). Pokud tedy někomu něco z toho ušlo, má šanci ještě to vidět.

Žhavou novinkou jsou „MiMjové“, premiéra proběha 25. září. Jde o úplně první představení Loserů, které je zacíleno na děti. Spoluúčinkuje v něm mim Radim Vizváry, který také režíruje a hraje Mimstra Toriho. Ten bravurně ovládá bojové umění, samozřejmě. Není to první spolupráce Vizváryho a Loserů. Nutno uznat, že Vizváry rozhodně akrobatům stačí, i když při  první spolupráci s nimi  měl prý i on sám jisté obavy. Nebyly však oprávněné.

Zápletka je celkem jasná: zlá panovnice s nadpřirozenými schopnostmi si bere, co se jí zachce a ovládá zemi. Ale Mimja, zkušený bojovník, se jí postaví. Ale zvládne to sám? Asi ne. Přijímá proto tři podivné výrostky (ve zvláštních kostýmech!), které učí bojovým technikám. Zde je prostor pro vtip a silovou akrobacii, na což diváci samozřejmě dychtivě čekají. A také je zde pantomima.  Dohromady báječná kombinace.

V roli panovnice můžeme například vidět  Annu Polívkovou či Vandu  Hybnerovou (v alternaci s Irenou Kristekovou),  zřejmě to není náhoda. Jejich otcové totiž v Branickém divadle také kdysi působili. 

Někteří rodiče se vyjádřili, že inscenace MiMjové” je taková „horor pohádka“. Je v ní totiž motiv vydloubaných očí, kterými se podivná zlá královna živí. Ale podaný je vtipně, užity jsou gumové míče, takže o žádný krvák se nejedná.

Okamžiky tajemna až dechberoucího překvapení přináší scéna, kdy jsou MiMjové propojeni s kreslenými figurkami z plakátu. Člověk opravdu jen potichoučku zírá, cože to před ním ožívá za obrovité postavy a nestačí žasnout.  

Celé představení je provázeno hlasitými a zvláštními zvuky či skřeky, možná nemusí být dospělým divákům příjemné, možná  dětem ano, protože zesilují celkový dojem.  A všeobecně  vzato, děti milují decibely.

Vlastně jsem poprvé trošku na rozpacích, jak toto představení hodnotit, protože nejsem dítě a můj pohled na celý příběh může být asi poněkud odlišný od dětských očí. Nicméně, představení je unikátní. Dá se říci, že něco  obdobného na české scéně  jen stěží najdeme, takže celkový výsledek je velice dobrý. A co na to děti? Inu, budeme se muset zeptat přímo jich. 🙂 

»MiMjové«

Reprízy: 4. října 2020  od 15 hodin, 1. listopadu  2020 od 18 hodin,  20. prosince  2020 od  15 hodin

 Režie: Radim Vizváry
Scénář: Matěj Randár, Radim Vizváry, Petr Horníček
Dramaturgie: Matěj Randár
Hudba: Ivo Sedláček
Kostýmní výtvarník: Marek Cpin
Design zvířat: Tomáš Martin
Výroba zvířat: Jiří Enoch
Scénografie: Petr Horníček
Light design: Michael Bláha
Zvuk: Karel Mařík
Produkce: United Arts

Účinkují:
Královna: Vanda Hybnerová, Anna Polívková, Irena Kristeková
Mimstr: Radim Vizváry
Mimjové: Jindřich Panský, Matyáš Ramba, Mates Petrák

 

Foto: František Ortman a Divadlo Bravo!

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Premiéra “Divadla BRAVO!“ i moderní pohádky „MiMJOVÉ“

Novocirkusoví Losers Cirque Company už tento pátek uvedou premiéru rodinného představení „MiMJOVÉ“

Přední novocirkusový soubor Losers Cirque Company uvede v pátek 25. září v nově otevřeném „Divadle BRAVO!“ v Braníku premiéru rodinného představení „MiMJOVÉ. V hlavní roli se vystřídají v alternaci Vanda Hybnerová, Anna Polívková nebo Irena Kristeková.

Inscenace Losers Cirque Company nejsou jen plné špičkové akrobacie, ale elegantně propojují i světy dalších divadelních žánrů. V dobrodružném příběhu ,MiMJů´ tak nechybí dechberoucí akrobatické výstupy, pantomima ani humor. To vše pod taktovkou režiséra, spoluautora inscenace a představitele mistra ,MiMJů´ Radima Vizváryho, držitele Ceny Thálie.

Jako v každé správné pohádce budou diváci přihlížet boji dobra a zla. O co vlastně půjde? Vládkyně temnoty si svými nadpřirozenými schopnostmi podmanila skoro celou Zemi a zastavit ji může pouze zkušený znalec bojových umění v doprovodu svých učňů (v podání Jindřicha Panského, Matyáše Ramby a Matese Petráka). Promyšlené kostýmy, hudba a lightdesign netradiční pohádku pozvedají na zcela novou úroveň.

Na zábavné pantomimicko-akrobatické podívané soubor pracoval přes rok. I s ohledem na, z důvodů pandemie koronaviru, odloženou březnovou premiéru.

Na představení „MiMJOVÉ“ pak mohou diváci do „Divadla BRAVO!“ vyrazit do konce sezony ještě 4. října od 15 hodin, 1. listopadu od 18 hodin či těsně před vánočními svátky 20. prosince v 15 hodin. Více informací na www.divadlobravo.cz. Předprodej vstupenek v síti GoOut.

Divadla BRAVO!“ je novou domovskou scénou Losers Cirque Company a přestěhovali sem všechna svá představení. Od nové sezóny tak zde mohou diváci navštívit představení „The Loser(s)“, „Kolaps“, „Vzduchem“ anebo „Walls & Handbags“.

Losers Cirque Company: „MiMJOVÉ“

Účinkující:

Královna: Vanda Hybnerová, Anna Polívková, Irena Kristeková

Mimstr: Radim Vizváry

Mimjové: Jindřich Panský, Matyáš Ramba, Mates Petrák

Tvůrci:

Režie: Radim Vizváry

Scénář: Matěj Randár, Radim Vizváry, Petr Horníček

Dramaturgie: Matěj Randár

Hudba: Ivo Sedláček

Kostýmní výtvarník: Marek Cpin

Design zvířat: Tomáš Martin

Výroba zvířat: Jiří Enoch

Scénografie: Petr Horníček

Light design: Michael Bláha

Zvuk: Karel Mařík

Produkce: United Arts

Foto: František Ortman

Silvie Marková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Racek míří nahoru, LOSERS spíše dolů

Na Letní Letné proběhla premiéra inscenace „Vzduchem“ souboru  Losers Cirgue Company

Losers Cirque Company patří k našim nejlepším akrobatickým souborům.  Stalo se už pravidlem, že každý rok   přichází s   novou inscenací na festival  Letní Letná.  A přesně tak tomu  bylo i 23. srpna, kdy natěšení diváci mohli zhlédnout tanečně- akrobatickou inscenaci „Vzduchem“.

Předlohou k tomuto dílu byla kniha Richarda Bacha „Jonathan Livingston Racek“, kterou se hlavní tvůrce Matyáš Ramba inspiroval. Základní myšlenkou je překonávání hranic, a to jakýchkoli. Podle  autorů samotných, racek díky vášni pro let překonal své hranice, naučil se létat a tím inspiroval další racky. Únavou usíná ve stoje, překonává zlomené křídlo a dokonce i smrt…

To jsou jistě silné myšlenky.  Ale slabou stránkou inscenace je, že divák by musel knížku znát. Pokud ano, pak  samozřejmě  tyto  hluboké myšlenky, vyjádřené špičkovou akrobacií, vnímá. Ale nepředpokládám, že každý v hledišti tuto knihu nutně četl. Divák neznalý anotací či knížky  hledí poněkud  zmateně, cože se to na jevišti vlastně děje a příliš se neorientuje.

Typicky „loserovský“ humor  tu postrádáme, dokonce ani akrobacie, kterou diváci tolik žádají a vyhledávají, není zastoupena do té míry, jako v předchozích inscenacích. Vzpomínám na dobu, kdy po celé představení divák prakticky nevydechl a se zatajeným dechem sledoval akrobatické výkony. Představení byla dynamická, nabitá humorem a  hlavní myšlenka byla od začátku do konce velmi dobře čitelná. Uznávám, že v případě  „Kolapsu“ a „Vzduchem“,  není možné „naservírovat“ zcela jednoznačně všechny pocity a je čistě na divákovi, aby si je našel, ale Losers už jaksi nejsou takovými Losers, jak je divák poznal a zamiloval si. Petr Horníček  říká: „Nechtěli jsme se opakovat, bylo naším záměrem udělat zcela odlišné představení, než byla naše předchozí. Nebojíme se jít jiným směrem  a necháváme každého vybrat si, co se mu líbí. Jdeme si svou   vlastní cestou. A třeba zase příště uděláme něco humorného.“ 

Určitě nelze než s Horníčkovými slovy souhlasit, přesto ale hlavní téma loňské inscenace „Kolaps“ a inscenace „Vzduchem“ jsou si dost podobná.  Překonávání sebe sama, překonávání kolapsů. Opravdu se Losers neopakují?  A půjdu-li ještě dál, představení „Kolaps“ bylo pro diváka jistě čitelnější než „Vzduchem“. Petr Horníček říká: „Vzduchem“  je hlavně o pocitech, akrobacie je tu méně.“

A co nám vlastně „Vzduchem“ vypráví?  Muž na prázdné scéně skládá papírovou vlaštovku. Vyhodí ji do vzduchu a čtveřice akrobatů (tedy racků) víří kolem s pronikavými skřeky.  Muž je fascinovaně sleduje. Ale nedokáže se jim přiblížit. Možná  by rád nějakého chytil, ale jaksi se do provazů zamotává. Sítě, na kterých později akrobaté předvádí své kousky, můžeme chápat jako nástrahu, ale  i záchranu, pokud někdo padá.

Pětice akrobatů (jedna dívka a čtyři mladí muži) předvádí špičkovou akrobacii na tyčích, která se opravdu přibližuje ptačí lehkosti a samozřejmosti. Tyč je dost vratká pro jednoho člověka, natož pro dva, tři… Výstup artistky až ke stropu šapitó (a to bez jištění) se jeví jako velmi nebezpečný a diváci ani nehlesnou.

V pozadí  je živý hudební doprovod Vladimíra Mikláše, který  akrobaty doplňuje zvukem kytary a dalších hudebních nástrojů.  Je to také poprvé, co Petr Horníček na jevišti nevystupuje. Proč? Petr vysvětluje: „Inscenací máme  hodně, vystupujeme také v zahraničí a já opravdu nemohu být všude.“

Bezesporu stojí za to vyrazit na  Letní Letnou  na představení  „Vzduchem“. Mluvíme-li o akrobacii, zůstávají Losers jen těžko překonatelní.  Přesto  se ale nemohu zbavit dojmu, že pokud bych neznala  předchozí inscenace  „Loser(s)”, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“ či  „Kolaps“, nepovažovala bych Losers Cirque Company za českou elitu a výjimečně dobrý  soubor,   ale jen za velmi dobrý soubor.

Inscenaci „Vzduchem“ můžete vidět na Letné do 2. září 2018.

Foto: archiv Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Loser(s) porušují zákony gravitace

Jak to vypadá, když představy ožijí?

Divácky velmi oblíbená představení skupiny Loser(s) můžeme již několik měsíců vídat  na prknech různých divadel. Na projektu “Walls and Handbags” se podíleli mnozí špičkoví tvůrci, což  je  v každém okamžiku patrné. Režijní duo  SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka) ve spolupráci s Janou Burkiewiczovou zvolili tentokrát téma „dětské sny a fantazie“.

0012 0018

Kdo by si rád nevzpomněl na doby,  kdy se schovával na prázdných dvorech starých domů?  Malý chlapec stojí sám před holou zdí, sní si, fantazíruje a čmárá na zeď, co ho napadne. Jeho sny ožívají. Vtipně  zpracovaný přechod mezi snem a realitou – ze zdi (dřevěných lavic) se náhle objevují   ruce,  kreslí kruhy nebo  dělají sloní choboty. Zeď  padá,  5 mužů vyskočí ven, tedy vlastně 5 kamarádů,  hrají si a  plní chlapci jeho přání.  Tito kamarádi, zdá se, že jsou již dospělí, chlapce neodhání, naopak, věnují mu svůj čas, hrají si s ním, chvíli  mu zprostředkují  houpačku, chvíli letadlo. Opět vidíme dech beroucí výkony akrobatů (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jindřich Panský) a  chlapec  (osmiletý Kryštof Unger, vicemistr ČR ve své kategorii v akrobatické gymnastice) není v ničem pozadu za „dospěláckými“ akrobaty, jeho výkony jsou právě tak na hranici možného.

00430103

Tentokrát akrobaté zvolili jednoduše řešenou scénu, pouhých 8 lavic, které ztělesňují tu sídliště, tu prales, tu Divoký západ. Hravě a hbitě  pracují s lavicemi, po kterých se pohybují způsobem, který budí dojem, že pro tyto  umělce zkrátka  neplatí gravitace jako pro ostatní smrtelníky. Sledujeme dynamický rej těl, akrobaté jsou hned u, hned nad či pod lavicí…

Chlapec stojí ztuhle a sám. Možná vymýšlí novou hru. A je to tu! Kamarádům stačí k hraní ruce či nohy, i v tomto okamžiku je ukázána notná dávka vtipu,  chlapecké  škádlení, souboje, drobné šarvátky,  to vše ztvárněné opět za porušení gravitačních zákonů,  s takovou lehkostí, jaká je daná snad jen skupině Loser(s).

Fantazie člověka mohou být někdy i lehce strašidelné, to všichni známe. Proto má chlapec před sebou najednou vlky, ocitá se zřejmě v džungli. I přestože tušíme, že je to džungle betonová, v chlapcově fantazii jistě visí dlouhé liány a strašliví tvorové běhají kolem něho . To všechno je dokresleno hrozivými zvuky a  štěkotem. Chlapec utíká, schovává se,  bojí se.

Zřejmě už tento sen dál snít nechce. Zastrkává postupně všechny přízraky do díry v zemi (lavice se obratně mění  v zeď, v les, v úkryt)  postavy vtahují chlapce do díry, ale on tam nechce. Zavře  tyto komůrky, ať si tam představy  žijí…. Ale najednou chlapce přece jen vtáhnou dovnitř, nikdo se svých představ nadobro nevzdá.

02400455

A tak si všichni zase znovu  hrají, vytahují se jeden nad druhého –  co ještě,  co ještě dokážeš?  Tyto šarvátky vyburcují dotyčného kamaráda opět k výkonům, kdy se tají dech, nejenže všechny překážky hravě překoná, ale  ještě ostatní   provokuje  (zaujatě si prohlíží  světlo u  stropu, když stojí na hradbě složené z lavic), a navíc jim zahraje na harmoniku na hudbu z filmu „Tenkrát na západě“, tím své vítězství dokoná….. a náš malý hrdina se také poraženým směje. Ti ho odnáší i s lavicí, jenže malý šikulka tak jako tak vždycky zvítězí (jak jinak než dokonalým  akrobatickým výkonem). Znovu se můžeme těšit z bizarních útvarů tvořených z laviček, které se nám mění před očima.

Na závěr představení  klukovskou   hru podtrhne hra stínů na zdi, na které chlapec sedí. Zamává a zmizí divákům jako večerníček. Ovace neberou konce a za hlasitého potlesku diváků kašpárci (všichni kamarádi) skákají na trampolíně.

Skupina  Loser(s)  se nikdy nespokojí s ničím menším, než je dokonalý výkon a perfektní představení. Diváci se opravdu potěší z každého gesta, kroku i výrazů akrobatů. Bravo!

0563

Eva Smolíková

Foto: LOSER(S)

TANEČNÍ MAGAZÍN