Dva premiérové tipy z LATERNY MAGIKY

„Zázrak (s)tvoření“ a „New Normal“ – premiéra pro děti i krátký taneční film

Červen je v Laterně magice nabitý. Soubor představí publiku novou premiéru pro nejmenší diváky od 4 let a zpřístupní on-line taneční film, který vznikl v uplynulých měsících. Inscenace pro rodinné publikum „Zázrak (s)tvoření“ vznikla pod režijním vedením Radima Vizváryho. Premiéry proběhnou 24. a 25. června a první reprízy hned v sobotu 26. června. Krátkometrážní film z žánru dance for camera s titulem „New Normal“ si budete moci online pustit již od 14. června. Snímek choreografky Nataši Novotné a režiséra Jakuba Jahna zahajuje novou programovou řadu: „Laterna for Camera”.

„Zázrak (s)tvoření“

Premiéra inscenace »Zázrak (s)tvoření«

Nová inscenace pro diváky od čtyř let a jejich rodiče „Zázrak (s)tvoření” bude mít 24. a 25. června premiéru na Nové scéně Národního divadla. Představení pro nejmenší kombinuje prvky pantomimy, nového cirkusu i loutkoherectví. Režisérem je umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry.

Další snímek z inscenace pro dětí

Tým osvědčených tvůrců tvoří kostýmní výtvarník a scénograf Marek Cpin, skladatel Ivo Sedláček, akrobat Matyáš Ramba, které se ujal pohybové spolupráce, light designér Karel Šimek a v neposlední řadě Maria Procházková, která se jako animátorka věnovala tvorbě projekcí.

Pro děti od 4 let

Představte si, že byste si mohli vytvořit nový svět z čisté nicoty. Takový, o jakém třeba sníte, bezpečný, ale plný překvapení a dobrodružství. Náš hrdina stojí na úplném začátku – se svou fantazií a bělostným papírem, který se může stát čímkoli. Papír hraje v inscenaci opravdu jednu z hlavních rolí. Je jedinou, zato živou a tvárnou rekvizitou. Je spoluhráčem hlavnímu hrdinovi a jeho kamarádům i materiálem, z něhož vniká celá scéna, celý svět, v němž ústřední postava kluka zažívá své dobrodružství.

Když jsem nastoupil do Laterny magiky a seznámil se s repertoárem, uvědomil jsem si, že v něm chybí více inscenací pro ty úplně nejmenší. Mám na mysli děti už od 4 let,“ vysvětluje Radim Vizváry svůj první tvůrčí krok v Laterně magice, které se od ledna letošního roku ujal jako umělecký šéf. S papírem jako hlavním materiálem využitým v představení má dobré zkušenosti ze svého vlastního sólového představení „Pejprbój“. V naší inscenaci je ale performerů sedm a rolí také, což dělá celkem kilometr papíru. Malí i velcí se mohou těšit, co všechno lze z takového množství vytvořit.

Papír prší i na projekcích

Bílý papír určuje základní estetiku celé inscenace, bílé kostýmy, které navrhl Marek Cpin, evokují papírovou látku a papír najdeme i jako materiál projekcí, které byly vytvořeny technikou stop motion.

Česky se tomu říká pookénková animace, což je základní ruční animační technika, která je ve svém principu velice jednoduchá,“ vysvětluje Maria Procházková. „Znamená, že to, co animujeme, snímáme okénko po okénku. Vyfotíme, posuneme, vyfotíme, posuneme… a tak pořád dokola. Snímky seřazené za sebe pak vytvoří zdání pohybu. Pro ,Zázrak (s)tvoření´ jsem všechny potřebné tvary vytrhávala z bílého papíru a animovala je na černém pozadí. Složitější tvary, například zvířata, jsem skládala z více vytrhaných částí, aby byly pohyblivější. A teď si zkuste představit déšť, kdy je v záběru najednou 30 kapek, útržků papíru, které musíte všechny poposunout, abyste vyfotili jednu fázi pohybu.

O filmových dotáčkách s živými performery se, s ohledem na čistě výtvarnou stránku inscenace, vůbec neuvažovalo. „Původně jsem si myslel, že bychom na projekční plochu i na samotné objekty z papíru mohli promítat či mapovat kreslené barevné ilustrace a animace, Maria mě ale přesvědčila, že takové projekce by papír přebily,“ říká Radim Vizváry.

Papírový „Zázrak (s)tvoření“

Nakonec zůstala barva v jediné složce, a tou se light design. Karel Šimek jeho prostřednictvím dotváří atmosféru a náladu každé scény. A to v souladu s hudbou Ivo Sedláčka, která tento charakter podporuje. Dokáže být lehká a hravá i dramatická. Oba umělci patří ke spolupracovníkům Radima Vizváryho a podíleli se na řadě jeho projektů.

S papírem je to jako s malířským plátnem. Jeho bělostná čistota poskytuje skvělý podklad pro práci s jakoukoliv barvou či tvarem, který nás napadne,“ říká Karel Šimek. „Papír a světlo na sebe reagují, stejně jako reaguje barva a plátno. Výsledek pak může být abstraktní, ale taky naprosto konkrétní. To, co vidím na jevišti já, nemusí nutně být naprosto identické s tím, co vidí divák. A to mě na spolupráci papíru se světlem nejvíce baví. Ta volnost v pojetí toho, co na jevišti vidím. To je pro mě ,Zázrak (s)tvoření´ – absolutní neohraničená svoboda v tom, čím je svět, který si tvoříme, naplněný.“

Tvoření je principem celé inscenace a současně i jejím poselstvím. Tím nejprostším, ale nikoli banálním vzkazem malému i velkému divákovi je, že jaký svět si vytvoříme, takový jej budeme mít. A že hravost a fantazie jsou právě těmi prostředky, kterými si krásný a pro nás příjemný svět vytvořit můžeme.

Nádherné choreografické nápady to vše přináší „Zázrak (s)tvoření“

Inscenace je poetická a komorní, vystupuje v ní sedm performerů: hlavního hrdinu ztvárnil mim Matěj Petrák a jeho průvodci světem papíru jsou členové a hosté Laterny magiky Pavlína Červíčková, Zuzana Herényiová, Tereza Kučerová, Patrik Čermák, Jindřich Panský a Alex Sadirov.

Profil na webu ND:

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/zazrak-stvoreni-14666358

Trailer 1: https://youtu.be/XbziT8cdrGI

Trailer 2: https://youtu.be/4NRgiG7ikig

»Zázrak (s)tvoření«

Námět, scénář a režie: Radim Vizváry

Scéna a kostýmy: Marek Cpin

Hudba: Ivo Sedláček

Choreografie: Matyáš Ramba

Light design: Karel Šimek

Animace a projekce: Maria Procházková

Premiéra: 24. 6. a 25. 6. od 18.00

Reprízy: 26. 6. od 14.00 a 17.00

Nový normál v tanečním filmu Laterny magiky

Laterna magika uvede 14. června svůj první krátkometrážní film v žánru dance for camera. Film choreografky Nataši Novotné a režiséra Jakuba Jahna s titulem „New Normal“ vznikal na Nové scéně ND během uplynulých tří měsíců. Na tvorbě filmu pracoval soubor Laterny magiky magiky spolu s hostujícími umělci. „New Normal“ bude k vidění na webových stránkách Národního divadla zdarma. Ještě před závěrem sezony tak odstartuje novou audiovizuální programovou řadu: „Laterna for Camera“.

Poetický taneční film „New Normal“ reaguje na současnou situaci a přináší pohled na „nový normál“ jako naději a příležitost k transformaci, ke které dochází vnitřním hledáním, niterným soubojem a překonáním sama sebe. Vše se pohybuje v úrovni metafory, film nevypráví příběh a neukazuje konkrétní popisné situace, hledá hranici stylizace a realismu.

Záběr z filmu

Během posledních několika let vyvíjím specifický režijní styl, který propojuje připravené situace s improvizací a dokumentárním způsobem snímání. Ve spolupráci s kameramanem Davidem Markovičem se během natáčení snažíme zachytit okamžiky a fragmenty, které takřka nejde vymyslet předem. Jsou příliš křehké a prchavé. Z těchto mikro záběrů potom ve střižně vytvářím střih vystavěný ze stovek kratičkých záběrů, tak aby výsledný film v divácích evokoval až fyzické reakce,“ přibližuje Jakub Jahn způsob natáčení i zamýšlený divácký zážitek.

Renomovaní tvůrci

Hlavní tvůrčí dvojice Nataša Novotná a Jakub Jahn se u natáčení nepotkali poprvé, mají za sebou již společnou práci na krátkém tanečním filmu „Hamletophelia“. Nataša Novotná je navíc celoživotně provázaná s mistrem tohoto žánru Jiřím Kyliánem, k tanečnímu filmu má tak velmi blízko: „Jakub je svým způsobem velmi poetický, což jsem já taky. Od začátku jsme se snažili pečlivě si naslouchat a vnímat představy toho druhého. Fakt, že byl Jakub přítomen většině zkoušek v prostoru, nám umožnil věci okamžitě diskutovat a vzájemně pochopit jak sebe, tak i ,technikality´ našich oborů, tedy režie a choreografie.“

Dalšími tvůrci filmu jsou Marek Cpin jako kostýmní výtvarník a scénograf a Karel Šimek jako light designér. Hudbu vytvořil na míru scénám a náladám multiinstrumentalista Prokop Korb a ve filmu vystupuje také mladičká úspěšná písničkářka Amelie Siba. Za kamerou stál dlouholetý spolupracovník Jakuba Jahna, etablovaný kameraman a fotograf David Markovič. V neposlední řadě se do tvůrčího týmu přidal i tanečník a choreograf Jiří Pokorný jako „new normal“ ve světě českého tance. Dramaturgickou asistenci poskytla ředitelka Festivalu tanečních filmů Jana Návratová.

Natáčení filmu probíhalo na Nové scéně Národního divadla, její unikátní architektura se sama o sobě stala scénografií inspirující choreografické řešení i filmovou obraznost: „V úplném začátku jsem se opírala o historii Nové scény především jako budovy, brutalistní architektura byl způsob, jak jít do věci pohybově. Repetice a minimalismus a z toho vystupující originální plochy,“ poodhaluje kořeny inspirace Nataša Novotná, jedna z mezinárodně nejúspěšnějších českých tanečních tvůrkyň.

Laterna for Camera“ je nově vznikající koncepce a programová řada, kterou by Laterna magika ráda zahájila tvorbu audiovizuálních děl. Jejím iniciátorem je nový umělecký šéf Laterny magiky Radim Vizváry: „Nadšení z tvorby tohoto filmu nám vnuklo nápad nezastavit se u jednoho projektu a zvláštní, u nás málo používané, označení žánru dance for camera nás inspirovalo k pojmenování vlastní programové řady, která bude specifická jen pro Laternu magiku. Laterna magika přeci není jen divadlo, může zastřešit celou paletu dalších uměleckých činností – a zůstat Laternou magikou. Promlouvá mnoha žánry a může využívat stále nové způsoby tvorby, nové komunikační kanály. Rok pandemie koronaviru nás totiž mimo jiné naučil, jak důležité je v dnešní době být pro své publikum online, a tak chceme podporovat nové projekty a talenty i touto cestou.“

Další snímek z natáčení

Radim Vizváry chce tak dát pod hlavičkou Laterny magiky prostor dalším tvůrcům, kteří mohou využít médium filmu i audiovizuální tvorby obecně: výtvarného a digitálního umění, hudby, performance v nejširším smyslu. „Laterna for Camera“ je dalším krokem otevírání Laterny magiky novým kontaktům, spolupracím a uměleckým spojenectvím.

Laterna for Camera: »New Normal«

Režie: Jakub Jahn

Scénář: Jakub Jahn, Nataša Novotná

Choreografie: Nataša Novotná

Hudba: Prokop Korb a Amelie Siba

Kamera: David Markovič

Zvuk: Vít Jíra

Scéna a kostýmy: Marek Cpin

Light design: Karel Šimek

Dramaturgická asistence: Jana Návratová

Umělecká supervize: Radim Vizváry

Produkce: Sandra Malisová

Účinkují: Adéla Abdul Khaleg, Pavlína Červíčková, Kateřina Hanousková, Zuzana Herényiová, Tamara Kšírová, Tereza Kučerová, Natálie Paulasová. Amelie Siba, Anna Slaninová, Patrik Čermák, Libor Kettner, Jiří Pokorný, Alexandr Sadirov, David Stránský, Viktor Svidró, Radim Vizváry

Online premiéra: 14. června 2021 v 18.00 hod.

Film si můžete pustit na stránkách souboru zde v kvalitě platformy Vimeo: https://www.narodni-divadlo.cz/cs/predstaveni/new-normal-38423508 Sledovat můžete také na našem facebookovém a YouTube kanále.

 

Foto: Patrik Borecký a Michal Hančovský

Lucie Kocourková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

RADIM VIZVÁRY novým uměleckým šéfem Laterny magiky

A jaké tam nastanou změny?

Laterna magika, čtvrtý soubor Národního divadla, má od ledna letošního roku nového uměleckého šéfa. Stává se jím mezinárodně uznávaný představitel mimického umění, režisér, pedagog i držitel Ceny Thálie, Radim Vizváry.

Vedení Národního divadla jej s nabídkou oslovilo před půl rokem. Radim Vizváry plánuje rozvíjet odkaz Laterny magiky jako multižánrového divadla, využít své tuzemské i zahraniční kontakty pro získání nových tvůrců. Anebo podpořit větší využití nových technologií. Bohatší bude i edukativní činnost a doprovodné programy.

Laterna magika: multimediální i multižánrové divadlo

Radim Vizváry plánuje otevřít Laternu magiku novým uměleckým výzvám a spolupracím i novým typům projektů. „Laterna magika prošla za svou existenci mnoha proměnami, hledala své nové podoby a snažila se držet krok s rozvojem divadla i audiovizuálních technologií. Dnes se neobejde bez progresivnějšího využití nových technologií a silnějších impulzů směřujících k multižánrovosti. Vážím si odkazu Josefa Svobody a Alfréda Radoka a věřím, že jejich nadčasové myšlenky budeme nejlépe naplňovat právě tím, když se stane Laterna magika prostorem experimentu,“ uvádí ke své nové koncepci.

Otevírají se nové obzory

Využití nových technologií by měla pomoci spolupráce s vědci i studenty technických oborů, stejně tak jako s digitálními umělci a dalšími profesemi, jež nemusí být nutně divadelní. „Národní divadlo má v tuto chvíli jedinečnou možnost vytvořit platformu pro plnohodnotný čtvrtý žánr,“ komentuje Radim Vizváry. „Máme příležitost propojit umělecké styly, směry a obory, které doposud jen sloužily, nebo byly podřízenou součástí historicky zakořeněných tradičních žánrů. Mám na mysli například současný tanec, fyzické divadlo, pantomimu, akrobacii, loutkové divadlo nebo nový cirkus. Zaslouží si svůj vlastní prostor, ve kterém by se mohly stát plnohodnotným reprezentantem současného divadelního umění.“

Laterna magika by měla využívat nejen již existující prostředky, ale technologie vytvořené na míru pro její potřeby. „Z již vytvořených technologií by tvůrci inscenací měli využívat takové, které se na divadelních jevištích objevují jen výjimečně anebo se neobjevují vůbec. Měli bychom zkoumat a využívat nové materiály a nové postupy v práci,“ zdůrazňuje nový umělecký šéf. „Na každý projekt plánuji pozvat jiného režiséra, z tuzemska nebo zahraničí, s tím, že mu budu doporučovat další umělce ke spolupráci. Dovolím si také jednu zásadní věc, a to hlídat tvůrce, aby se neodklonili od poetiky, kterou chci pro Laternu vytvořit,“ dodává Vizváry.

Laterna magika bude otevřenou platformou pro tvůrce i interprety, bude podporovat mladé talenty a dávat prostor zkušeným tvůrcům i mladé generaci. Workshopy, site-specific intervence i mezinárodní spolupráce. Pro soubor Laterny magiky budou pořádány pravidelné workshopy různých divadelních žánrů, aby interpreti pravidelně získávali nové zkušenosti a dovednosti, zejména když bude nyní kladen větší důraz na multižánrovost. Stejně tak se rozšíří i činnost tanečního studia, jehož činnost bude obnovena, až to dovolí protipandemická opatření, nově pod názvem Studio Laterny magiky.

Projekty mimo domovskou scénu

Laterna magika se vydá i cestou site-specific projektů mimo Novou scénu ND, aby se svým divákům více přiblížila a umožnila jim zažít divadlo i jinak, v neobvyklých lokalitách nebo ve veřejném prostoru. Zaměří se také na tvorbu takových produkcí, které budou vhodné pro zájezdovou činnost, a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Laterna magika by měla více využívat i možností, které skýtají mezinárodní dotační programy, zejména International Visegrad Fung a další. Mezinárodní spolupráci pak podpoří také vlastním festivalem, který bude probíhat jako bienále multižánrového a multimediálního divadla. Měl by se stát místem setkávání umělců, jimž jsou poetika Laterny magiky a propojování žánrů blízkou formou. Pilotní ročník proběhne v červnu roku 2022.

Dramaturgie Laterny magiky bude vyváženější ve vztahu k dětskému publiku, jež je třeba citlivě formovat. Po rekonstrukci Nové scény ND bude uvádět každý rok dvě premiéry, z toho jednu celovečerní produkci a jednu inscenaci vytvořenou cíleně pro rodinné publikum.

Premiéra rodinné inscenace již na jaře

První premiéra, kterou Laterna magika pod vedením Radima Vizváryho uvede, je již v procesu zkoušení. Inscenace s názvem „Zázrak (s)tvoření“, kterou Vizváry sám režíruje, bude určena pro rodinné publikum.

Hlavním poselstvím autorského díla, které bude kombinovat současný tanec, nový cirkus, loutkohru a ruční animace, je prostá myšlenka, že svět bude vždy takový, jaký si jej vytvoříme sami.

Hrdinou je chlapec, který tváří v tvář nicotě vytváří svůj svět z fantazie a prostého materiálu, bílého papíru. Zažije různá dobrodružství a naučí se mnoho o sobě i o tom, co je potřeba udělat, aby o křehký svět, který si vytvořil, nepřišel,“ přibližuje Radim Vizváry téma inscenace.

Režie se ujal Matyáš Ramba, člen Losers Cirque Company, hudbu skládá Ivo Sedláček, animace a projekce vytváří Maria Procházková, která v Laterně magice režírovala inscenaci „Vidím nevidím”, a jako light designér bude spolupracovat Karel Šimek. Premiéry jsou naplánovány na 11. a 12. březen 2021, pokud to dovolí aktuální koronavirová protipandemická opatření.

Laterna magika na odloženém „Expu 2020“

Na Světové výstavě „Expo 2020“, která bude probíhat dodatečně od října 2021 do března 2022, nebude chybět ani Laterna magika. Radim Vizváry uvede již jako její umělecký šéf svou autorskou inscenaci „Robot Radius”. Kanceláří generálního komisaře pro účast ČR na Všeobecné světové výstavě Expo byl osloven před dvěma lety, aby vytvořil inscenaci na téma dramatu Karla Čapka „R.U.R“. Tato významná divadelní hra slaví v letošním roce 100 let od prvního uvedení a Vizváry se v tomto svém sólovém projektu inspiroval jednou z jejích postav. Již předtím, než dostal nabídku Národního divadla na šéfovský post, uvažovalo komisařství o propojení tohoto projektu právě s Laternou magikou, která jako divadelní fenomén vznikla na Světové výstavě Expo 58 a slavila úspěchy i při účasti v letech 1968 a 1970.

Nyní je spolupráce již oficiálně stvrzena. Česká premiéra proběhne 10. a 11. září 2021 na Nové scéně ND a světová premiéra v říjnu v Dubaji. Na tvorbě úzce spolupracuje skladatel a kytarista Michal Pavlíček, který bude v inscenaci vystupovat živě na každé repríze. Režie se ujme další výrazná osobnost českého nonverbálního divadla, Miřenka Čechová.

Radim Vizváry ve hře „Sólo“

Kdo je RADIM VIZVÁRY?

Radim Vizváry je mim, autor, režisér, choreograf a pedagog. Patří mezi nejvýraznější mezinárodně uznávané osobnosti současného mimického divadla v Evropě.

Je absolventem Hudební a taneční fakulty AMU v Praze, kde dosáhl nejvyššího, doktorského vzdělání, titulu Ph.D. Je držitelem Ceny Thálie 2016 v kategorii „Balet, pantomima nebo jiný tanečně dramatický žánr“ za herecký výkon v představení „Sólo“. Na jubilejním 70. ročníku světového divadelního festivalu v čínském městě Haikou obdržel v listopadu 2018 výroční medaili ITI (International Theatre Institute – World Organization for the Performing Arts) za dlouhodobé vynikající výsledky v divadelním umění. Je nositelem mnoha dalších ocenění u nás, v Evropě nebo USA.

Od roku 2014 je zařazen mezi významné osobnosti Oxford Encyclopedia. Jako autor, režisér nebo choreograf má na svém kontě stovku představení a jako interpret představil svou uměleckou práci téměř v celé Evropě nebo v USA, Asii a Africe.

Ve své vlastní tvorbě se nejvíce specializuje na pantomimu, rozvíjí ji do současné podoby a řeší problematiku nonverbálního divadla, a to i ve sféře pedagogické a teoretické. Je uměleckým šéfem divadelního uskupení Mime Prague, spoluzakladatelem a ředitelem mezinárodního festivalu MIME FEST a uměleckým šéfem mezinárodního festivalu pouličního divadla v Táboře „Komedianti v ulicích“.

Vizváry spolupracoval s mnoha prestižními institucemi, kupříkladu: NDT/ Korzo Theatre v Haagu, University of Arts Helsinki a mnoha dalšími. V Národním divadle v Praze potom vytvářel třeba choreografie k inscenacím „Z mrtvého domu“, „Juliette (Snář)“, „Sen čarovné noci“, „Billy Budd“ a režii operní grotesky „Poprask v opeře“ nebo opery „Láska ke třem pomerančům“. V současné době společně s uskupením Losers Cirque Company vytváří novou scénu nového cirkusu a pantomimy „Divadlo BRAVO!“, které nyní hraje v bývalém „Branickém divadle“.

 

 

Foto: archiv LM a TM

Lucie Kocourková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

CYRANO, ale i ORWELL a HAVEL na smíchovském jevišti

Švandovo divadlo do nové sezóny s bohatým repertoárem

Klasický titul „Cyrano z Bergeracu“ v novém přebásnění, ale i světovou premiéru původní hry „Srpnové světlo“ napsanou a zrežírovanou Martinem Františákem. Či adaptaci slavného románu „1984“ George Orwella, světově úspěšné drama „Ať vejde ten pravý“, nabízející to nejlepší ze severské detektivky. Ale rovněž upíří romanci a psychologické drama a navíc dva provokativní tituly, věnované aktuálním tématům dnešní doby – klimatické změně a dozvuku vlny #MeToo. To vše, včetně premiéry hry „Adamova jablka“, odsunuté z dubna 2020 až na březen 2021, nabídne v sezóně 2020/2021 divákům pražské Švandovo divadlo pod vedením uměleckého šéfa Martina Františáka. Ten přizve ke spolupráci silné režijní osobnosti – Jiřího Pokorného, Dodo Gombára, Jana Holce i progresivní režisérskou dvojici Adama Svozila a Kristýnu Jankovcovou. Další tvůrčí dvojicí, v jejíž koncepci vznikne nová studiová inscenace, bude Miřenka Čechová a Petr Boháč. Tedy v tomto posledním případě tandem reprezentující špičku českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Předprodej vstupenek začíná ve středu 13. května 2020.

Novou sezónu otevře „Cyrano z Bergeracu“ v režii Martina Františáka. Klasický titul v novém přepisu Martina Crimpa uvede Švandovo divadlo necelých deset měsíců po světové premiéře v Londýnském Playhouse Theatre. Českého přebásnění, které vzniklo exkluzivně pro Švandovo divadlo, se ujala oceňovaná překladatelka Ester Žantovská. Adaptace renomovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby, přecházející od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Crimp ve svém brilantním přepisu obnažuje moc, kterou mají ti, kteří vládnou slovem: moc vytvářet novou podobu reality, moc manipulovat. Slovo je tu tak prostředkem, který dokáže zažehnout lásku i nenávist. „Tímto se Crimpova verze Cyrana stává nejen příběhem lásky, ale nenásilně, aniž by byl text výrazně aktualizován a přenášen do současnosti, se vyjadřuje i k tématům ryze politickým. Protože ten, kdo vládne slovem a dokáže jej šířit, získává moc utvářet svět,“ je přesvědčen Martin Františák. Premiéra hry právě v jeho režii bude 24. října 2020 ve Velkém sále.

Následovat bude titul „Zabíjejte popírače klimatických změn“. Vypráví o tom, co se může stát, když se nezastavitelná síla klimatické změny střetne s nepružnými osobami z nejvyšší politiky. Palčivě aktuální hru australského dramatika Davida Finnigana inspirovaly černé komedie Quentina Tarantina, rétorika Ala Gora a klenotnice populární hudby. Hra přitom klade zásadní otázku: kdo konečně přiměje společnost, aby se začala k planetě chovat šetrněji? Vědci? Experti na klima? Nebo snad eko-teroristé? A je to vůbec potřeba? „Finniganova hra se strefuje do všech skupin názorového spektra, takže není další ekologickou agitací, nýbrž satirickou komedií, která odkrývá sílu médií a sociálních sítí a jejich vliv na mínění mnohdy krvelačné veřejnosti,“ říká dramaturg David Košťák. Švandovo divadlo uvede inscenaci v české premiéře v překladu Ester Žantovské, režie se ujme Adam Svozil s Kristýnou Jankovcovou. Premiéra bude již v listopadu 2020 ve Studiu.

Členky souboru Švandova divadla Natálie Řehořová, Marie Štípková a Anna Stropnická na aktuálním snímku Aleny Hrbkové, pod současným sloganem Švandova divadla. Tento slogan se stal i tématem našeho titulního snímku.

Tamtéž, tedy na malé scéně Švandova divadla, se 28. listopadu 2020 uskuteční i první uvedení hry „Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu“ autorů Petra Boháče, Miřenky Čechové a Martiny Kinské. Ti představí publiku myšlenky pozapomenutého rakouského filosofa Otty Weiningera, který na přelomu 19. a 20. století (než spáchal v pouhých 23 letech sebevraždu) přetavil většinu podstatných názorů a nálad své epochy do podoby svérázného díla. August Strindberg či Ludwig Wittgenstein považovali Weiningera za génia, jiní ovšem za šílence. „Dnes je většina jeho misogynských názorů pro západní společnost naprosto nepřijatelná. Ale co když přistihneme diváka, že s nimi navzdory jejich ,nepřipustitelnost´ tu a tam vlastně souhlasí?“ ptají se tvůrci. Dodejme, že Petr Boháč a Miřenka Čechová, dvě vůdčí osobnosti umělecké skupiny Spitfire Company, patří dnes ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Jejich inscenace vždy nabízejí originální pohled a skrze nápaditou provokativnost často nabourávají myšlenkové stereotypy a pohodlnou mainstreamovou „splavnost“. „A přesně o to usilujeme i ve společném projektu Spitfajrů se Švandovým divadlem; zvláště když se neustále zdvihají nové a nové vlny #MeToo a diskuse o genderové rovnosti nabývají na radikálnosti,“ říká spoluautorka hry a současně dramaturgyně smíchovské scény Martina Kinská.

První premiérou roku 2021 bude inscenace původní české hry „Srpnové světlo“, uvedená ve světové premiéře 30. ledna 2021 ve Studiu. Umělecký šéf Švandova divadla a současně režisér nového titulu Martin Františák napsal pro herecký soubor text, jímž stylově navazuje na své předchozí oceňované hry „Nevěsta“ nebo „Karla“. Opět se v něm věnuje hrdinům mimo společnost a svůj poetický jazyk, vycházející z nejlepší tradice české dramatiky, staví do kontrastu s prostotou každodenního života. Příběh situoval tentokrát do skalistých hor ledového severu, jimiž neúprosně proniká srpnové světlo. Dva muži, žijící v opuštěném statku po rodičích, nepotřebují zdánlivě nikoho a nic. Jenže se objeví dívka, uprchlice naplněná jasem. Je možné pro vlastní naději a štěstí udělat ve dne věci, na které se bojíme v noci jen pomyslet…? „Text napsaný přímo pro Švandovo divadlo vznikal mezi pobytem našince u hlubokých fjordů a groteskní realitou všedního dne,“ prozradil Martin Františák.

Adaptaci slavného románu „1984“ britského spisovatele George Orwella v režii Doda Gombára nabídne Švandovo divadlo poprvé 13. února 2021 ve Velkém sále. Orwellovi se v jeho mistrovském utopickém románu podařilo předpovědět totalitní společnost, v níž pouhé vlastní myšlenky mohou být pro člověka těžkým zločinem. Vizionářské dílo, které se stalo jednou z nejdůležitějších knih 20. století, vyšlo poprvé v červnu 1949. Zejména komunistické režimy se v románu záhy poznaly, takže kniha byla v zemích socialistického bloku po desetiletí zakázána. Mnohé z motivů, například všudypřítomné obrazovky, které vedle vysílání propagandy současně občany snímají a kontrolují, se přesto zdály být dlouho z oblasti sci-fi. „A dnes takové obrazovky nosíme po kapsách a s podivuhodnou ochotou skrze ně poskytujeme informace současným Velkým bratrům,“ poznamenává režisér Dodo Gombár.

Ve Velkém sále se odehraje také premiéra hry „Adamova jablka“, přesunutá z dubna 2020 až na 27. března 2021. Hra, která je adaptací stejnojmenného filmu Anderse Thomase Jensena, je završením trilogie divadelních adaptací severských filmů – „Kdo je tady ředitel?“ a „Kurz negativního myšlení“. A patrně i nejostřejší komedií, jakou kdy diváci ve Švandově divadle uvidí. „Navíc v pojetí jednoho z nejbouřlivějších režisérů střední generace – Jiřího Pokorného,“ upozorňuje dramaturgyně Martina Kinská. Podle ní tato velmi černá komedie pracuje s nezaměnitelnou severskou poetikou, a to „v originalitě situací, krystalické dramatice, tak v archetypální symbolice střetu dobra se zlem, bolestného sebepoznání a v provokativním míšení žánrů“. Farář Ivan (Jacob Erftemeijer) se ve všem snaží vidět jen to dobré. Rád tak pomáhá nacházet novou cestu ztracencům, kteří si na jeho venkovské faře odpykávají alternativní tresty. Vše ale změní příchod Adama (Robert Jašków), zarputilého neonacisty, který se rozhodne, že faráře donutí, aby si přiznal pravý stav věcí: uviděl zlo a připustil, že tím, kdo ho už léta krutě trápí, není Ďábel, ale Bůh sám. Převychová farář neonacistu, anebo o své pravdě přesvědčí neonacista faráře? A jakou roli má v příběhu fakt, že Bible se v něm sama otevírá vždy na stránce s příběhem o Jobovi? Odpovědi se diváci dozvědí na jaře roku 2021.

Sezónu za rok uzavře 29. května 2021 ve Velkém sále premiéra hry „Ať vejde ten pravý“. Vyprávění mistrně balancující na pomezí severské detektivky, upírské romance a psychologického dramatu. Titul, který ve Švandově divadle uvidíme v režii Jana Holce, poprvé uvedlo Národní divadlo v Londýně, odkud byla inscenace pro velký úspěch přenesena na West End a poté zahájila vítězné tažení po dalších světových scénách. Přispěla k tomu poutavá knižní předloha Johna Ajvide Lindquista a také fakt, že se její divadelní adaptace ujal Jack Thorne, zkušený britský dramatik, známý svou prací rovněž pro film a televizi (podílel se například na scénáři k sedmé epizodě Hvězdných válek). Hrdiny příběhu jsou dvě děti. Oskar je osamělý chlapec, kterého ve škole šikanují. Žije s matkou v paneláku na kraji města. Dívenka Eli se přistěhuje naproti. Nechodí do školy a přes den nikdy neopouští byt. Dva malí vyděděnci se spřátelí a jejich pouto den ode dne sílí, zatímco sousedstvím otřásá série brutálních vražd…

Hra „Ať vejde ten pravý“ tak ve finále sezóny nabídne publiku Švandova divadla lákavou podívanou: s napínavým, imaginativním a téměř detektivně se rozplétajícím dějem, nečernobílými postavami i možností nechat se strhnout poutavými jevištními obrazy.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Na Větrné hůrce«

Román o svobodě, lásce i pomstě. Pohybové stránky inscenace se ujal Radim Vizváry.

Po úspěchu hry Hadry, kosti, kůže, vyprávějící o soužití Jana Wericha s Vladimírem Holanem v jedné vile, připravuje režisér Martin Františák ve Švandově divadle další lákavou novinku. V adaptaci Marie Novákové tu brzy ožije jedno z nejslavnějších děl anglické literatury, román Na Větrné hůrce od Emily Brontë – premiéra stejnojmenné inscenace se chystá 23. listopadu 2019 ve Velkém sále. Hereckému obsazení vévodí Marie Štípková jako Kateřina, v roli rozervance Heathcliffa uvidíme nového člena souboru Jana Grundmana. Na prknech smíchovské scény se poprvé představí i Anna Stropnická: také ona je u Švandů, podobně jako další nováček ansámblu Matěj Anděl, od září ve stálém angažmá.

Ze zkoušek inscenace

 „Ve hře Na Větrné hůrce se setkáme s poryvem vášnivých citů v jejich celé kráse, ale i děsu. Emily Brontë se ve svém románu vzbouřila nepravděpodobné poezii romantismu a protkala ji lidskou krutostí. Díky tomu jsou její postavy ryze současné a nepůsobí jako přízraky minulosti. Uvedení tohoto titulu také vnímám jako gesto – informaci o tom, že na jevišti Švandova divadla budeme chtít vyprávět velké příběhy, které nabízejí kromě neotřelé interpretace i zajímavé příležitosti pro herecký soubor,“ říká Martin Františák, režisér i nový umělecký šéf Švandova divadla, jehož inscenace vynikají výraznou obrazivostí i precizní prací s herci.

V popředí Jan Grundman

Příběh vášně a svobody

Vše začíná tím, že se starý otec rodiny Earnshaw ujme sirotka Heathcliffa. Zatímco jeho syn Hindley vetřelce odmítá, dcera Kateřina ke zvláštnímu chlapci vášnivě přilne. Když však děti dospějí, Kateřina dá přednost konvenčnímu manželství. Zrazený Heathcliff odchází, jeho touha po pomstě ale zasáhne i ty, kteří se dosud nenarodili…

Zleva Petr Buchta, Oskar Hes a Denisa Barešová

Napínavý příběh o velké lásce i velké nenávisti je prvním a jediným románem Emily Brontë. Ve své době vzbudil zájem i pohoršení: rodinná sága o svobodě a spoutanosti, o tlaku společnosti a o kráse volné přírody, zaujala i spisovatelčiným naprosto nekonvenčním pohledem na tehdy typické role mužů a žen. Emily Brontë tu překročila striktně vnímané genderové hranice a naprosto originálně propojila milostný román, psychologické drama a gotický horor,“ vysvětluje dramaturg inscenace David Košťák.

Anna Stropnická

Vedle ústřední dvojice v podání Marie Štípkové (Kateřina) a Jana Grundmana (Heathcliff) se můžeme těšit i na další výrazné postavy. Kateřinu Lintonovou ztvární Denisa Barešová, Anna Stropnická hraje slepě zamilovanou Isabelu. Jako Linton se představí Petr Buchta, dvojroli starého otce Earnshawa a Doktora Kennetha ztvární Matěj Anděl. Edgara Lintona hraje Tomáš Červinek. Marta Dancingerová tu vystoupí jako Francis, v Josefa se promění Tomáš Petřík. V roli Haretona se objeví hostující Jan Mansfeld, v úloze Hindleyho Matěj Nechvátal. Jako chůva Nelly provede diváky celým příběhem Klára Cibulková.

Marie Štípková, tentokrát bosa

Výraznou výtvarnou složkou inspirovanou krásou i syrovostí severských vřesovišť vytvoří scénograf Marek Cpin spolu s kostýmní výtvarnicí Evou Jiřikovskou. O sugestivní hudbu se postará David Smečka, pohybové spolupráce se ujme výtečný mim Radim Vizváry. I jejich tvůrčí vklad podpoří pohled na osazenstvo z Větrné hůrky, lidi zmítané mezi společenskými pouty a volností přírody a často také mezi životem a smrtí.

www.svandovodivadlo.cz

Foto: Jakub Jíra

Magdalena Bičíková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN