Den otevřených dveří ve ŠVANDOVĚ DIVADLE

Švandovo divadlo chystá Den otevřených dveří, po divadle budou provázet herci. Role průvodce se ujme i Robert Jašków

Oblíbený Den otevřených dveří s prohlídkami pro školy i veřejnost chystá ve středu 11. září pražské Švandovo divadlo. Návštěvníkům přiblíží rozmanité divadelní profese, bez nichž se žádné představení neobejde. Rolí průvodců se opět ujmou herečky a herci smíchovské scény. Divadlo i jeho zákulisí tak zájemcům osobně představí Robert Jašków, Luboš Veselý, Bohdana Pavlíková, Natálie Řehořová, Marie Štípková a další členové smíchovského souboru . Ti k výkladu o divadle a jeho slavné historii opět připojí i zábavné příběhy z hereckého života.

Přiblíží se pozadí

„Den otevřených dveří letos věnujeme magickému světu divadla, ale hlavně práci lidí, kteří se – vedle herců, autorů a režisérů – denně starají o to, aby se tohle kouzlo večer co večer znovu opakovalo: od techniků, maskérek a garderobiérek, přes činnost inspicientů a inspektorek hlediště, až po dramaturgii a oddělení marketingu,“ vysvětluje Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla a současně i autor a režisér inscenace Smrt mu sluší, která je na repertoáru od května tohoto roku. I tato hořkosladká komedie s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem vypráví příběh o lidech kolem divadla – od vrátného až po ředitele.

Robert Jašków zve na zajímavou akci ve smíchovském divadle

Exkurze pro všechny s vernisáží na konec

Prohlídky začínají v každou celou hodinu a rezervace předem na ně není nutná. Dopoledne od 9 do 11 hodin bude vyhrazeno školám a od 15 do 18 hodin se divadlo a jeho zázemí otevře veřejnosti. Návštěvníci se podívají například do hereckých šaten, do divadelní zkušebny i do technické kabiny, odkud na představení dohlíží mistr světel a zvuku.

V 19.30 zakončí program vernisáž nové výtvarné zdi, kterou vytvoří herec Jacob Erftemeijer. I jeho dílo se inspiruje divadelním prostředím a životem herců.

Zábava po celý den   

Pokladna bude po celý den nabízet vstupenky za výhodné ceny: na vybraná představení je bude možné koupit se slevou 1+1 zdarma. Připraveny budou soutěže, prezentace uměleckých workshopů i písničky z nejnovějšího představení U Temné Irmy a chromé krásky v podání Hereckého studia Švandova divadla.

Zapsat se bude možné i na workshopy, s nimiž u Švandů začali z pražských divadel jako první: prakticky vedené kurzy zaměřené na výuku herectví, pohybu, rétoriky, fotografie, scénografie a dalších uměleckých disciplín nabídnou zájemcům poslední volná místa.

Robert Jašków na tiskové konferenci

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Smrt mu sluší

„U Švandů” vzniká nová komedie. Světová premiéra bude 25. května!

Po deseti letech od premiéry diváckého hitu Kdo je tady ředitel? chystá Švandovo divadlo v Praze novou komedii s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem: ten první se vrátí v roli ješitného, po uznání toužícího herce, druhý v úloze jeho upjatého agenta. Hořkosladká komedie Smrt mu sluší vypráví o lidech kolem divadla, kteří spolu sehrají mrazivě legrační partii o slávu, pocty i život. Autorem a režisérem hry je Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který tentokrát napsal všem hercům jejich postavy přímo na tělo. Premiéra původní české komedie s podtitulem „největší divadelní událost od přeletu rakve nad Národním divadlem“ bude „u Švandů” v sobotu 25. května ve Velkém sále.

Kamil Halbich a Michal Dlouhý

Bob Barel (Michal Dlouhý) je hercem na volné noze a populární hvězdou televizního seriálu. On i jeho agent, věrný přítel Kamil Křovina (Kamil Halbich) cítí, že se blíží zásadní chvíle jejich životů. Za svůj strhující herecký výkon v titulní roli inscenace Čas psychopatů je Barel konečně nominován na cenu v divadelním světě nejváženější – Cenu Thálie. Její získání už může zhatit pouze poslední, zatím stále neodevzdaný hlas kritika Hartmanna (David Punčochář). Jenže o něm je známo, že Barelovo herectví nemá rád… Barel s Křovinou proto zosnují lstivý plán, jehož následky jsou pro budoucnost všech účastníků osudné. Ještě štěstí, že se v Národním divadle chystá další státní pohřeb! A že tam kromě dramaturgyně Jolany Humhalové (Natálie Řehořová) a vrátného Mirečka (Miroslav Hruška) pracuje také zkušený ředitel (Robert Jašków)! A ten si ve své Zlaté kapličce vždy ví rady, i když mají všichni kolem v očích smrt…

„Hraji sám sebe a to se mi na tom – jako herci – líbí,“ pochvaluje si svou roli Michal Dlouhý, který byl hrou Smrt mu sluší okamžitě nadšený.  „Po přečtení textu jsem zjistil, že jsem posmrkal celý balíček papírových kapesníků – smíchy! Divák se tedy může těšit na to, že ho návštěva divadla bude tentokrát stát ještě o zhruba čtyři až deset korun víc: záleží na tom, jakou kvalitu kapesníků preferuje,“ varuje herec.

Daniel Hrbek, autor hry SMRT MU SLUŠÍ a současně ředitel Švandova divadla

„Na začátku byl nápad na dialog, jak dva herci unesou kritika, aby mu přečetli jeho recenze a dokázali, že nemá pravdu,“ říká autor, režisér a dlouholetý ředitel smíchovské scény Daniel Hrbek. Ten ve hře Smrt mu sluší vykreslil divadelní svět jako místo krásné i kruté, laskavé i bezohledné. „Divadlo současně miluji a nenávidím. Na prostředí, ve kterém se celý život pohybuji, proto nahlížím s láskou, avšak také s nadhledem, ironií a jistou dávkou hořkosti,“ přiznává Daniel Hrbek. A netají se tím, že se při psaní jednotlivých postav inspiroval skutečnými osobami současné divadelní scény, sebe nevyjímaje. Michalovi Dlouhému, Kamilu Halbichovi, Robertu Jaškówovi a dalším hercům tak napsal jejich postavy přímo na míru, přičemž jim někdy rovnou ponechal i jejich pravá křestní jména.

Michal Dlouhý a Kamil Halbich

David Košťák, který je spolu s Martinou Kinskou dramaturgem inscenace, k tomu uvádí: „Ve hře nahlížející do divadelního zákulisí se odráží bohaté zkušenosti Daniela Hrbka s chytrými konverzačními a situačními komediemi, které už ve Švandově divadle vytvořil.  Pod zábavnou slupkou se však jeho text dotýká věcí mnohem hlubších, jako přirozená lidská touha po uznání, přijetí, blízkém vztahu a nesmrtelnosti. Smrt mu sluší je tak kromě náramné, do vlastních řad pálící komedie také hořkosladkým příběhem člověka, který se sna í vzepřít svému osudu.“

Scénografem inscenace je Petr Masopust, který s Danielem Hrbkem coby režisérem spolupracoval na severských komediích Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení. Kostýmy vytvořila Paulína Bočková, jejíž práci mohou diváci znát například z posledního filmu Jiřího Mádla Na střeše. Výrazný hudební doprovod vybral sám režisér.

Robert Jašków hraje ředitele divadla

Světová premiéra komedie Smrt mu sluší  bude 25. května 2019 ve Velkém sále, nejbližší reprízy jsou naplánovány na 27. května a 3. a 10. června. Další uvedení hry plánuje Švandovo divadlo opět od září tohoto roku po divadelních prázdninách.

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Sara Sandeva a Adam Havel se připravují na finále ve Švandově divadle

Pozor! Pozor!! Pozor!!! První video-ochutnávka nového ročníku populární herecké taneční soutěže „Souboj divadel Praha II.” je tady. Reprezentanti Divadla v Rytířské. Rezervujte si lístky na finálový večer včas!

Vážení čtenáři, představujeme vám první soutěžní pár II. pražského ročníku našeho projektu „Roztančené jeviště souboj divadel Praha II.“, který tvoří herečka Sara Sandeva a tanečník Adam Havel.

Oba reprezentují Divadlo v Rytířské. Tomuto páru byly na tiskové konferenci vylosovány následující dva tance: energický jive a nedbale ladný slowfox. Níže Vám zasíláme odkaz na sestřih z tréninků tohoto páru, který zároveň slouží jako podklad pro tipovací soutěž.

Tato anketa je spuštěna na webu: www.roztancenedivadlo.cz. Každé příští pondělí a středu se tak můžete těšit na zveřejnění dalších soutěžících včetně krátkého sestřihu z jejich tréninků. Děkujeme za sdílení videa i s odkazem na tipovací soutěž

A tímto všem nabízíme lístky lístků alespoň na generální večer 14. 3. 2019, protože na finální večer jsou již lístky zcela vyprodané.

https://www.instagram.com/roztancened…

Adéla Zdobinská

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Jubilejně za účasti režisérské hvězdy!

První letošní únorový den a první únorový pátek proběhne ve Švandově divadle pozoruhodná událost. Nenechte si ji ujít!

Průkopník negativního myšlení Bård Breien bude opět v Praze! Už 150. reprízu bude mít v pátek 1. února v pražském Švandově divadle komedie Kurz negativního myšlení v režii Daniela Hrbka. Dorazí na ni i Bård Breien, norský režisér a autor stejnojmenného filmu, který u Švandů už před devíti lety adaptovali do podoby populárního divadelního představení. A tato černá komedie s Michalem Dlouhým v roli nerudného vozíčkáře Geirra tu stále patří k nejoblíbenějším titulům.

Bård Breien s ředitelem Švandova divadla a režisérem jevištní adaptace Danielem Hrbkem (foto archiv divadla(

Uvádění severských titulů má ve Švandově divadle dlouhou tradici. K diváckým hitům tu patří i divadelní přepis filmu Kdo je tady ředitel? dánského režiséra Larse von Triera, který se dočkal už více než tří set padesáti repríz a v dubnu letošního roku oslaví už deset let od své premiéry. Smíchovská scéna založená v roce 1881 je známá i průkopnickým uváděním dramat Henrika Ibsena, na která tu diváci chodili už od roku 1900.

Foto: Alena Hrbková a archiv divadla

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec mezi bulvárem, trestankyní, lesbami a režijními nitkami

První slovensko-český ryze taneční filmový muzikál “Backstage” jako celek nepřesvědčil, ale ani tanečně nezklamal…

Hned první týden po distribuční premiéře navštívil TANEČNÍ MAGAZÍN (s velkým očekáváním) nový slovensko-český ryze taneční film „Backstage“. Na Slovensku, kde původně vznikal, měl návštěvnost od března do června letošního roku kolem 55 000 diváků. Bude mít v Čechách a na Moravě výraznější divácký ohlas? Spíše by se o tom dalo s úspěchem pochybovat…

V čem vězí problém?

Tak trochu jako v pohádce

Když postavíte do fotbalového mužstva vedle sebe jedenáct skvělých a výtečných individualit, nemusí to na hřišti fungovat. Ba, bývá tomu v praxi přesně naopak.

Taneční hrdinové jsou mladí a v Čechách méně okoukaní…

Pokud si vezmete režiséra a scenáristu tří úspěšných dílů filmu „Fontána pro Zuzanu“ Dušana Rapoše, který je nadto ještě podepsán pod divácky úspěšnými tituly „Rabaka“ či „Muzzikanti“ a výtečným dokumentem o Karlu Krylovi, vypadá to jako záruka úspěchu. Dlužno podotknout, že tato osobnost je u nového tanečního filmu „Backstage“ pouze autorem námětu. K tomu přizvete ještě autorku námětu a scénáře slovenského velmi úspěšného muzikálu „Príbeh ulice“ Naďu Clontz. A do třetice ještě velmi uznávanou a několika Českými lvy i cenou César ověnčenou režisérku Andreu Sedláčkovou. Ta má na svém kontě kupříkladu filmy „Fair play“, „Musím tě svést“, „Dívka za zrcadlem“ i celou řadu dokumentárních filmů (včetně „Život podle Václava Havla“). Taková sestava by zákonitě měla být zaručenou sázkou na úspěch… Navíc, když je tato režisérka (u jiných snímků) rovněž úspěšnou autorkou hudby…

A to již ani nemluvě o řadě angažovaných výrazných hereckých tváří. Od Ivany Chýlkové, přes Judith Bárdos a Romana Luknára, až po Kryštofa Hádka, Bena Cristovaa a Filipa Jankoviče. A koneckonců, i mladou hvězdičku nedávného televizního seriálu „Inspektor Max“ – Márii Havranovou. A rovněž nesmíme zapomenout na taneční skupinu „The Pastels“ (doplněnou atraktivními tanečnicemi) – vítěze soutěže Československo má talent – v hlavní roli filmových tanečníků fiktivní formace „West Coast Crew“.

Prostě, je to v tomto případě trochu dost jako v pohádce, jak kočička s pejskem “vařili” dort. Kombinace „zaručených“ a „tutových“ spolupracovníků, nemusí vést k úspěchu. A bohužel, film „Backstage“ to v poměrně vrchovaté míře dokumentuje. Zkrátka, místo „tutovosti“ spíše k tuctovosti.

The Pastels jako West Coast Crew

Jako v pohádce se vine i nit samotného scénáře filmu. Kluci a holky ze slovenského maloměsta prorazí až do velkého televizního a mediálního světa. Pod nohy jim hází klacky zlí producenti, manipulativní televizní štáb a nejvíc oni sami sobě. A navíc v tomto případě to zavání nejen pohádkou, nýbrž v případě hlavní taneční skupiny „The Pastels“, i mírně nadnesenou autobiografií.

V Baťově městě i v Praze

V době, ne tak minulé, se mnoho filmů pro ty nejmenší diváky a mládež točilo ve městě Tomáše Bati – ve Zlíně. V ateliérech Kudlov. Děj filmu „Backstage“ začíná také v Baťově městě. Ale nikoli na Moravě, nýbrž na Slovensku – ve Svitu. Ve městě, které ostatně dalo za socialistického režimu i „znárodněné“ nové jméno obuvnickému koncernu Baťa.

Hned úvodem zde musíme pochválit toho, kdo vybíral lokace filmu. Mezi cihlovými baťovskými domky Svitu dominuje architektonicky odlišné nádraží. A právě tam se odehrává valná část slovenského děje „Backstage“.

Nejlepší taneční hvězdy prý září ve Svitu

Mladí tanečníci ze Svitu hodlají dobýt Prahu. Hned na počátku filmu se jim to částečně podaří v menším soutěžním klání v Praze, na Štvanici ve skateparku za centrálním tenisovým kurtem. Ve finále poráží ryze mužskou taneční skupinu s nepochopitelně anglickým ženským názvem „Muertas“. Soupeření s ní je provází celým filmem. Po dalších peripetiích se dostávají (opět v Praze) do televizní české i slovenské soutěže. Mezitím sledujeme dost plakátová rodinná zázemí i “nezázemí” mladých hrdinů. Mírným zpestřením je mladý výpravčí, který se jeví němým, ale nemluví schválně. Do toho se prolínají rovněž plakátově pojatí Romové, lesba, která homosexuálkou není, i lesby, které oné orientace jsou. Mezi ony „típky“ zcela zapadne motorkář s movitým otcem, který se však sponzoringu táty vyhýbá. Rovněž pozdější zákulisí televizní soutěže je pojato velmi černobíle. A obdobně i praktiky „zlého“ bulváru. Proradný režisér v podání Kryštofa Hádka je trapnou karikaturou. Výbornému herci zde slaboduchý scénář nedává větší prostor ani šanci. Jediným kladem scénáře je, že nesází na klišé s happy endem. Prostě, slovenská skupina posloužila v soutěži jako onen pověstný mouřenín. A vyhrávají oni její mužští soupeři s ženským názvem. Ani frontman skupiny “West Coast Crew” posléze neuspěje v New Yorku, kam se mu složil na cestu tatínek dělník. Takže, hned dva hořké konce. Ještěže maminku hlavní hrdinky (jaká to náhoda) právě propustí z kriminálu. A právě sekvence s matkou hlavní hrdinky vracející se z vězení je pomalu hodna pořadu „Pošta pro tebe“ či nějaké telenovely. Ostatně, sama její protagonistka Mária Havranová si velice obdobné „nanečisto“ odzkoušela již před televizními kamerami STV ve slovenské odnoži „Pošty pro teba“ ve show Kataríny Brychtové „Rodinné prípady“.

Mária Havranová

Velmi komické jsou některé zásadní chyby. Vše v Praze je popisováno až otrocky věrně. Včetně kongresového centra, blízkého hotelu a dalších reálií. Kromě toho je jednou z hlavních rolí železniční výpravčí. A pohybujeme se navíc na nádraží ve Svitu. Do toho sledujeme pak vlak s hlavními hrdiny ze Slovenska, který však přejíždí Vltavu přes železniční most od západu, od Smíchova. Tedy nikoli ze Slovenska, ale od Plzně či z Německa!

Na fiktivní televizní soutěži to žije i mimo obraz

Elementární logiku postrádají i regule hlavní osy příběhu – televizní soutěže. Od jistého momentu o postupujících rozhodují diváci svými SMS. Ale pak ve finále pouze svými hlasy porota?!! Je nabíledni, že jde pouze o přihrávku na smeč, aby mohlo dojít k závěrečné manipulaci s výsledky. Nebo se někdo bál – kvůli stále probíhajícím reálným televizním soutěžím obdobného typu a byznysu s nimi spojeným – ve filmu zcela zdiskreditovat hodnocení formou diváckých SMS?

Opravdu legrační je, když je celý film až nesmyslně dabován a v závěru při scénách z USA nedabuje nikdo nikoho, žádný titulek! Proč?

Kdopak to mluví?

Jako taneční periodikum musíme také ohodnotit taneční scény. Ty bezesporu patří k vrcholům filmu. Hned jedna z prvních v industriálním prostředí továrny na nápoje patří k těm nejbrilantnějším. Navíc dává mimoděk připomenout již klasickou českou veselohru Juraje Herze „Holky z porcelánu“. I další taneční scény nepostrádají nápad, kreativitu a švih. A hlavně, veškeré taneční akce mají logiku, motiv a vývoj. Nápadité choreografie postupně „obrušuje“ televizní mašinérie. Z osobitosti se stává klišé a nápady klesají až po trapnosti. To se zde povedlo. Další poklonu musím složit práci s osvětlením při všech (nejen soutěžních) tanečních scénách. Ta vysoce převyšuje běžný filmový průměr. Naopak, střih i kamera mají co dohánět… Do jisté míry jsou výstižná slova jednoho z hereckých protagonistů „Backstage“: Na filmu dělali přední tanečníci české a slovenské scény a co se tance týče, tak já osobně mám ve film velkou důvěru. Vždycky, když jsem byl na place, tak jsem viděl, že tanečníci i herci do toho dávají všechno,“ hodnotil práci na filmu Ben Cristovao.

Ben Cristovao a slovenský plakát filmu

Hudbu pro film složili uznávaný Jan P. Muchow  spolu s Viktorem Hazardem, taneční choreografii a styl vytvořil Miňo Kereš, autor choreografií k mnoha televizním show a k jednomu z nejúspěšnějších muzikálů na Slovensku „Príběh ulice“. Ke stejnému dílu psala scénář i spoluautorka „Backstage“ Naďa Clontz.

A tak závěrem pouze velká výtka směrem k českému dabingu. Nemá potřebnou kvalitu, důvod ani logiku. Proč logiku? Slovenští tanečníci jsou dabováni česky, ale jeden z porotců mluví slovensky. A o nenadabování (respektive nenatitulkování) sekvencí z New Yorku již byla řeč…

Foto: Bontonfilm

Recenze: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Backstage

taneční film

Slovensko/Česko

Bontonfilm

Délka:

90 minut

Režie:

Andrea Sedláčková

SCÉNÁŘ:

Naďa ClontzAndrea Sedláčková

Kamera:

Tomáš JuríčekTomáš Stanek

Hudba:

Jan P. MuchowViktor Hazard

Hrají:

Mária HavranováTony PoruchaOndrej HraškaKryštof HádekIvana ChýlkováJudit Bárdos,Roman LuknárJan MaxiánBen CristovaoTereza GübelováOndrej AntálekIgor RattajIna Gogálová a další

Producenti:

Silvia PanákováErik PanákMartin PalánVojtěch FričIgor RattajOndřej Kulhánek

Střih:

Adam Dvořák

Zvuk:

Juraj BalážLukáš Moudrý

Masky:

Zuzana Paulini

Kostýmy:

Ján Kocman.

Tanec kolem obrazů, burgerů, piva i filmů

Mladá režisérka EVA TOULOVÁ opět překvapila. Nenatočila sice nový díl filmu „Kmotr“, ale na své výtvarné výstavě měla hned kmotry dva!

První červnový týden proběhla v Praze vernisáž výstavy obrazů filmové režisérky, výtvarnice a spisovatelky Evy Toulové. Konkrétně 5. června 2018 v netradičním výstavním prostoru poměrně mladé provozovny sítě rychlého občerstvení „REGAL BURGER“ v Praze 5, na Smíchově U Anděla. V rolích kmotrů novou výstavu pokřtili herci Marie Renčová a Robert Cejnar. Vše proběhlo v produkci a pod kurátorskými křídly Galerie VŠUDE.

Uprostřed autorka EVA TOULOVÁ po její pravici (vlevo) herečka Marie Renčová a po její levici (vpravo) kurátor výstavy Lumír Žemla a zcela vlevo (po pravici herečky Renčové) herec Robert Cejnar

Aktuální výstava Evy Toulové se snaží reflektovat na dnešního člověka, život v přetechnizované éře a emoce každodenního života. To vše se zvláštním důrazem na jedince jako takového.

Mladá výtvarnice i filmová režisérka v jedné osobě se vyjadřuje nejen prostřednictvím stylizovaného velkoformátového portrétu, vytvářeného povětšinou kombinovanou technikou. Záměrným protipólem těchto velkoformátových děl Toulové jsou pak subtilnější ilustrativní obrázky. Působí netradičně nejen zvolenou technikou, ale i razantnějším vedením kresby, která však nikterak nepopírá výsledný křehký efekt. Proč netradiční technika? Menší díla jsou totiž vytvářena na poloprůsvitné papíry umožňující paralelní vrstveni hned několika kreseb.

Z takových originálních obrazů se později staly ilustrace pro knihy. Konkrétně titulům Petra Baťka „Výkřik motýla“ anebo „Bídníci.cz aneb Ta naše písnička česká“ Jiřího Zídka. Tato literární díla s ilustracemi Evy Toulové se dostávají na pulty knihkupectví postupně v průběhu letošního roku.

EVA TOULOVÁ a její obrazy

Samotná instalace výstavy Evy Toulové působí – i přes stísněnější prostory – kompaktně. A má i určitou logickou linku. Velké obrazy i menší formáty jsou dobře viditelné i při zaplněném restauračním prostoru. Vlastní interiér REGAL BURGERU je světlý a umožňuje vidět barevná díla v nezkreslující podobě.

Ačkoli nejsem stoupencem rychlého občerstvení ve stylu hamburgerů, tak musím – mimo výstavních iniciativ – ještě REGAL BURGER pochválit. Za to, že nenalévá své hosty méně hodnotnými takzvanými „europivy“. Má svou korporátní značku piva REGAL. Je vyráběna v nejmenovaném menším slovenském pivovaru. A k dispozici je i kromě tradičního spodně kvašeného ležáku i svrchně kvašena IPA. A dobře tomu tak. Tato piva belgického typu si u nás nacházejí stále větší armádu spojenců.

Avšak od burgerů a piva zpět k výstavní expozici. „Když mě kurátor výstavy Lumír Žemla oslovil, zda bych tady nechtěla vystavovat, hned jsem nadšeně souhlasila. Tento výstavní prostor se mně totiž velmi líbil. Navštívila jsem tady snad všechny vernisáže, takže jsem dobře věděla, do čeho jdu. Snažila jsem se tu mít co nejaktuálnější a nejnovější obrazy, co jsem za poslední dobu vytvořila. Odráží se v nich má spolupráce s básníkem a hercem Peťou Baťkem, spisovatelem Jirkou Zídkem a současně mé pouti do Santiaga s filmem ,Camino na kolečkách´, “ vysvětluje autorka Eva Toulová.

V popředí kurátor výstavy Lumír Žemla a autorka EVA TOULOVÁ v REGAL BURGERU U Anděla na Smíchově

Výtvarník a fotograf Lumír Žemla, o němž již byla řeč, je kurátorem i organizátorem výstavy v jedné osobě. A tak nyní dostává pochopitelně prostor i on a autorku výstavy doplňuje: „Galerie VŠUDE je výstavní projekt, který si dává za cíl zaplnit prostory kaváren i obchodních prostor v Praze výtvarným a fotografickým uměním českých autorů.“  Autor těchto vět mimo jiné provozuje i pražský Ateliér Lumír.

Závěrem nesmíme opomenout další aktivity mladé umělkyně. V oblasti filmové režie, jíž se Eva Toulová věnuje jako absolventka FAMU prioritně, debutovala celovečerním filmem „Šťastná“. Minulou sezónu měl distribuční premiéru její dokument „Camino na kolečkach“, jak vás TANEČNÍ MAGAZÍN informoval hned několika články. „Camino na kolečkách“ se kromě tuzemské distribuce dostal i na zahraniční festivaly po celém světě. Na festivalech v Five Continents ve Venezuele a Planet Film Festival v Mexiku získal vítězné ceny! V současné době dokončuje režisérka i výtvarnice film „Jak se moři revizoři“. Ten by měl být premiérován někdy na podzim letošního roku.

Kromě filmové režie a výtvarné práce je Eva Toulová autorkou knih „Vanitas“ (nakladatelství Montanex), „Šťastná“ (nakladatelství Olympia), „Sedmero vran“ (nakladatelství Akcent ) a „ Alenka v údivu“ (nakladatelství Nová forma).

Výstava Evy Toulové v REGAL BURGERU na adrese Nádražní 61/116, Praha 5, je k vidění zdarma každý den v otevíracích hodinách provozovny (od 11 do 22 hodin) do 30. června. Později se přemisťuje do prostor OC Harfa v Praze 9. Čím nás mladá umělkyně se širokým záběrem představí v budoucnu? To nevíme. Ale určitě víme, že TANEČNÍ MAGAZÍN bude její uměleckou pouť i nadále sledovat.

Michal Stein

Foto: archiv EVY TOULOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN