Herec, moderátor, principál divadla a filmový představitel prezidenta Ludvíka Svobody VLADIMÍR HRABAL

„Bolest k tanci patří.“

Pan Vladimír Hrabal není pouze jmenovcem slavného spisovatele Bohumila. Ačkoli je vystudovaným hercem, tak se dá říci, že tak trochu kráčí v rodinných „pábitelských“ stopách. Mimo stabilní divadelní role založil i divadlo vlastní. Rád moderuje před rozhlasovým mikrofonem i na živých akcích. Již před desítkami let –  dávno ještě, než se tomu počalo říkat talk-show – uváděl živá komorní setkání s osobnostmi „Pozvání na skleničku“. Píše divadelní i filmové scénáře. A navíc často a rád uvádí výstavy výtvarníkům či fotografům. Nejen tato práce nás velmi bytostně sbližuje. Proto jsem nemohl vynechat první větší příležitost vyzpovídat jej i pro TANEČNÍ MAGAZÍN.

Jaký máte vztah ke sportu a pohybu?

Já byl ke sportu veden odmala. Jednak mým tátou, který byl vedoucím tehdejšího Svazu lyžařů. A taky jedním ze strýců, který byl, pro změnu, cvičitelem  Svazu lyžařů. Byl Sokolem tělem i duší. Pro mne to v praxi znamenalo – být každý zimní víkend na horách. V létě jsem pak býval ,nedobrovolně nucen´ zkoušet  skoro všechny druhy sportů. Vzepřel jsem se tomu až na ,gymplu´.  Řekl jsem, že chci jít studovat herectví a volný čas budu věnovat přípravě. Čekal jsem, že nastane ,výbuch´, ale vzali to sportovně. V klidu. Ale to neznamená, že bych, kupříkladu na lyže, ani na pohyb jako takový, zanevřel. Naopak.“

Chodil jste do tanečních? A rád?

Ano, chodil jsem do tanečních. A proč?  Jelikož byla součástí studií na střední škole. Nejprve jsme tam chodili ze zvědavosti a pak, když už jsme si rozebrali a ,rozdělili´ taneční partnerky, jsme se i těšili. Samozřejmě, na ty partnerky.“

Vladimír Hrabal uprostřed plakátu a obalu DVD filmu „Testament”

Jako vystudovaný herec jste musel, Vy konkrétně na JAMU v Brně, absolvovat i pohybové základy. Na co si v té souvislosti nejvíce vzpomínáte?

Na JAMU se pohybové aktivity pěstovaly. Vzpomínám si, že  třeba ,pohybovka´ v prvním ročníku začínala už hned v pondělí v sedm ráno! Následoval jazzbalet, akrobacie, společenské tance… Odpoledne jsme zkoušeli v divadle. Takže když jsme po desáté večerní hodině šli na kolej, měli jsme pohybu za den až až. Byli jsme celí rozlámaní, ale bolest k tanci patří. Tedy bolest, která by vás pak neomezovala v pohybu. Ale vše bylo dobré pro tělo, které se tím neustálým pohybem a cvičením zpevnilo.“

A máte nějaký konkrétní „taneční zážitek“ z té doby…

Z tanců jsme tam tenkrát dělali i zkoušky, abychom vůbec mohli dostat  zápočet. Vzpomínám, že jsme jeden čas, s mým kolegou z ročníku Pepíkem Cardou, na výuku tanců moc nechodili. A tak jsme pak museli zkoušku absolvovat sólově, za podpory velkého gaudia starších spolužáků, kteří se chodili na zkoušky mladších kolegů dívat.“

Tak to asi tedy zrovna na tanec nemáte ty nejlepší vzpomínky?

Je pravdou, že jsem zrovna k tancům nijak zvlášť nepřilnul. I když… Na taneční páry věnující se společenskému tanci, kterým je navíc pohyb dán od Pánaboha, to je radost se podívat… Ale já osobně mám raději tanec, nebo – chcete-li – taneční kreace na hudbu tak, jak ji sám cítím. A to se pak dovedu docela odvázat…“

Vystupoval jste někdy v divadle v nějaké inscenaci společně s baletem?

Společně s baletem zatím ne. Ale v mnoha inscenacích hrála svou roli i choreografie a taneční čísla. Takže když to na nás vyšlo, museli jsme na sál a tance nadřít. Jak říkával legendární brněnský režisér Peter Scherhaufer, když to podle něj ještě nevypadalo tak, jak by mělo: ,Není to ono! Vem to ještě do dílny…´

S arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským Janem Bosco Graubnerem

Zajdete občas i dnes na balet jako divák?

Zřídka, když je čas. Ale balet na moderní hudbu třeba od Queenů nebo Beatles, ale i klasiku, si docela vychutnám…“

V mládí jste točil dětské filmy v Gottwaldově, mimo jiné i s člověkem, který měl k pohybu a cirkusovému umění hodně blízko – režisérem Radimem Cvrčkem. Jak na něj vzpomínáte?

Na ,Cvrndu´ vzpomínám jako na režiséra – kamaráda. Když jsem byl v angažmá v tehdejším Gottwaldově v Divadle pracujících, poměrně často nás obsazoval do svých filmů pro děti. A byl takový dobrák, že když za ním někdo přišel, že má hluboko do kapsy a neměl pro něj zrovna roli, tak ho ,obsadil´ alespoň do komparsu. Jednou byl požádán nějakou školou na sídlišti Jižní svahy, kde tenkrát bydlel, jestli by neudělal nějaké vystoupení k Mezinárodnímu dni dětí. Obvolal tedy všechny kolegy z divadla, kterým dával práci, ale ti ,náhodou právě zrovna´ v tento termín ,neměli čas´. Požádal tedy i mne. Jestli bych pro děti něco nevymyslel. Už tehdy jsem bavil kolegy imitováním slavných osobností. A tak jsme spolu udělali v tomto duchu soutěž, jestli děti poznají, komu patří právě předváděný hlas. ,Cvrnda´ pak udělal dva skvělé klaunské výstupy. Jako odměnu jsme dostali láhev vína. Tu jsme hned vypili. A tehdy se ,Cvrnda´ rozpovídal o svých začátcích v cirkuse. Začínal tam jako ,tenťák´ – tedy ten, který staví šapitó. Bylo to báječné odpoledne. Ukázalo, že není jen výborný režisér, ale také člověk. Později, když jsem spolupracoval jako moderátor s Českým rozhlasem, jsem měl přání natočit s ním povídání. Nejen o filmu, ale i o světě zvaném cirkus, když mu část života věnoval. Stále jsem to odkládal až do chvíle, kdy už bylo pozdě… Ale věřím, že ,Cvrnda´ rozdává svými klaunskými výstupy radost všem kolegům tam nahoře za nebeskou branou.“

Vladimír Hrabal (vpravo) na archívním snímku z filmu (v rozhovoru vzpomínaného) režiséra Radima Cvrčka „Čertiská” z roku 1989, vlevo Karol Čálik v roli školníka

Je o Vás známo, že občas točíte i reklamy, co pro Vás tento druh práce znamená?

Reklama? To je svébytný tvar. Měli by ji dělat profesionálové. Jak za kamerou, tak před ní. Pokud mám čas, tak se na reklamní bloky dívám. Pár reklamních spotů jsem už natočil. A vždy bylo vidět, že všichni na ,place´ mají motivaci a dostávají ze sebe jen to nejlepší. Protože, kdyby tomu tak nebylo, pravděpodobně si je už nikdo nenajme. Jedním z reklamních spotů, kdy jsem si natáčení užíval, byl ten na Tatranky.  Natočil jej švédský režisér Olavi Häkinnen. Točilo se téměř celý týden ve Vysokých Tatrách. Koneckonců, kde jinde, vždyť odtamtud pochází název ,Tatranky´.“

Jedním z hostů Hrabalova pravidelného diskusního pořadu „Pozvání na skleničku” byl i význačný fotoreportér ve službách ČTK Vladislav Galgonek

Říkáte, že reklamy průběžně sledujete. Jaká Vás zaujala poslední dobou?

Dnes se výborně bavím u jedné reklamy s Pavlem Liškou a Markem Danielem, kteří na nás ,nic nehrají´. Je to skvěle natočené, profesionálně zahrané. S velkým vtipem a nadsázkou.“

Na který film z mládí ještě vzpomínáte?

Už jsme tu vzpomínali pohybové aktivity. A pohyb, myslím náročný pohyb, a kumšt, dá-li se to tak říct´, souvisí také s prací kaskadérů. Měl jsem možnost si jej užít s Jirkou Vychopeněm, svého času automobilovým závodníkem ze Slušovic. S ním jsem absolvoval ve filmu Otakara Koska ,Tobogán´ několik kaskadérských auto-kousků. Byl to dětský film, natáčený před lety v Gottwaldově na sídlišti Jižní svahy. Je o partě dětí, které tráví prázdniny ve městě na sídlišti a nudí se. Rodiče na ně nemají čas, a tak dělají, co se dá. …až se připletou do cesty zlodějům, co vykrádají byty.“

Pozvání na skleničku neodmítl ani skladatel, textař, zpěvák, scenárista, a básník Jaroslav Wykrent, autor největších hitů Marie Rottrové

Matně si vzpomínám, že už v tom filmu byla jistá předzvěst dnešní doby – dětských počítačových her…

Myslím, že ty počítače i hry také byly z nedalekého JZD Slušovice. Ale zpátky k mé roli. Jako zloději jsme ujížděli sídlištěm, kde jsme právě vyloupili několik bytů. Jirka mě naučil několik řidičských kousků. Sjíždět autem po schodech, projíždět bariérou přepravek, nebo se na místě otočit a ujíždět dál. To vše vypadá na plátně jako samozřejmost. Něco jiného je zažít vše na vlastní kůži. Před takovými lidmi smekám a mám je v dokonalé úctě.“

Absolvoval jste různá angažmá v několika rozličných divadlech. Vzpomínáte na některá z nich víc? Proč?

Na všechna rád vzpomínám, protože jsem s nimi strávil část života. Hned po škole jsem dostal nabídku do Prahy, ale protože mne tehdy na zkoušky na JAMU připravovali pánové Karel Novák a František Řehák, už tehdy mi říkali, že bych měl jít do Olomouce. Že tam na mne čekají pěkné role. Tehdejší lidé ze souboru činohry Státního divadla Oldřicha Stibora mne znali, protože jsem s nimi zkoušel už v době studií na JAMU. František Řehák, Karel Novák, Svatopluk Matyáš nebo Václav Babka. To byly herecké osobnosti, které znali i filmoví a televizní diváci. Byl jsem tam tedy v dobré společnosti. Protože mým koníčkem bylo už na škole imitování osobností, nevím proč, začal jsem imitovat i tehdejšího ředitele, který byl velmi ješitný, a protiprávně, ještě před vojnou jsem byl proto ,odejít´.“

Kam jste šel odtamtud?

Nejdelší dobu – devět sezón – jsem trávil v tehdejším Divadle pracujících v Gottwaldově. Tam mne, v době, kdy jsem byl na vojně, angažoval umělecký ředitel gottwaldovského divadla, výborný člověk, herec, režisér a pedagog JAMU Miloš Slavík. I tam byly skvělé herecké osobnosti: Miloš Mejzlík, Ivan Řehák, Odra Mikulášek, Hynek Kubasta, Roman Mecnarowski, Zdeněk Dvořák, Vladuna Polanská…. Divadlo bylo ale velké a mě táhly spíše malé scény.“

Podařilo se Vám nějakou takovou nalézt?

Právě proto jsem potom uvítal následné angažmá v ostravském Divadle Petra Bezruče. Byl jsem tam moc spokojený. Divadlo, kterým svého času prošly velké herecké a režijní persony jako Jan Kačer, Ladislav Mrkvička, Petr Čepek nebo Jiří Kodet a mnoho dalších. Hrálo se necelý metr od diváka. A to bylo skvělé. Nedalo se nic ošidit. Potkal jsem se tam také se skvělým souborem a výborným režisérem Pavlem Paloušem, se kterým jsem byl naladěn na stejnou strunu.“

Svého času jste, mimo diskusních a uměleckých pořadů, v Českém rozhlase uváděl i pořady s dechovou hudbou. Považujete ji za pokleslý žánr anebo ne?

Každá generace má svoji hudbu. A ta je buď dobrá nebo špatná. Už když jsem byl na JAMU v Brně, kde s námi studovali výborní hráči na dechové nástroje, mnozí už tehdy hráli v legendární ,Moravance´ Jana Slabáka. Byla to pro ně nejen výborná profesní průprava, ale i cesta na profesionální dráhu. Což potvrzuje, že dechovku mohou tvořit i špičkoví profesionální hudebníci. Ve své době to byl fenomén, kterému tleskala celá Evropa.“

Zleva Adrian Jastraban jako Alexander Dubček a vedle něj Vladimír Hrabal v roli československého prezidenta Ludvíka Svobody

Ve slovenském filmu „Dubček” jste hrál prezidenta Ludvíka Svobodu. Jak jste se na tuto specifickou roli připravoval?

Nejprve musím říct´, že když mne kontaktovali z jedné agentury, abych přišel na casting na tuto roli, tak jsem si říkal, že je to nesmysl, abych tuto postavu hrál, protože se na ni nehodím. Neodpovídám představě ani postavě Ludvíka Svobody. Text jsem se naučil, šel na casting, kde už přede mnou bylo i několik slavných kolegů. A to mě v počátečním přesvědčení dále utvrdilo. Casting jsem absolvoval a za dva dny mi volali, že si mě pan režisér vybral. Točilo se pár měsíců na Slovensku, v Bratislavě. S výborným štábem, skvělými kolegy a báječným režisérem Laco Halamou. Tady vzdávám hold maskérům, za perfektní práci a um. A tak se mi, nejen se slovenskými kolegy, těžko loučilo. A vím, že jsem tam získal spoustu kamarádů. Kdyby od nich někdy přišla nabídka, neváhal bych ani minutu. Bratislava – to je moje ,srdcovka´.“

„Prezident Svoboda v civilu”,  po slavnostní premiéře filmu „Dubček” spolu  s hlavním kameramanem Peterem Kelíškem, režisérem filmu Laco Halamou a představitelem politika Františka Kriegela  – hercem Zdeňkem Burešem

Zatoužil jste, třeba jako malý kluk, být prezidentem ve skutečnosti?

Ne, nikdy. Měl jsem spoustu obvyklých dětských přání od popeláře, přes řidiče autobusu, tramvaje, mašinfíry… Později jsem byl přesvědčen, že bych mohl být hercem nebo dokonce režisérem. V naší rodině byli ochotníci, strejda, maminka, která mi fandila a podporovala mě. Už v dětství jsem byl divadlem naprosto okouzlen. A to natolik, že když mi ještě na základní devítileté škole nabídli, abych se stal ,mluvičem´ v loutkovém (konkrétně maňáskovém) divadle, byl jsem přesvědčen, že divadlo je ta správná cesta. Po absolutoriu dramatického oboru na tehdejší LŠU a gymnáziu jsem byl rozhodnut jít na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. A ,ihned napodruhé´ se to podařilo.“

Jak již jsem úvodem nastínil, jste příbuzným slavného spisovatele. Jak na něj vzpomínáte?

Až tak mockrát jsme se nepotkali. Vždycky záleželo, v jakém byl rozpoložení… Když byl dobře naložen, tak dokonce říkal, že jsem jeho adoptivní syn. Nakolik to myslel vážně, to nevím. Protože v jeho hospodě ,U Tygra´ bývávalo tehdy veselo… Když měl dobrou náladu, podělil se s kamarády a přáteli o všechno, jídlo, historky… Pokud však byl více ,opivněn´, nešel pro ostřejší slovo daleko. A aniž si to třeba uvědomil, ranil i tím slovem.“

Zdědil jste po něm nějaké literární geny?

Možná? Snad? Rád píšu, zatím spíš do šuplíku. Mám rozepsanou jednu hru a pohádku, v které bych si rád zahrál i jednu roli, ale prozatím mi chybí čas.“

Co Vás od psaní – mimo hraní a moderování – odvádí?

Jsem totiž také velkým sběratelem tužek a propisek. Ta sbírka mi za ta léta poměrně narostla, mám mezi nimi i vzácné a zajímavé kousky, ale ze všeho nejraději píšu obyčejnou dřevěnou tužkou. Každá z nich má jinou barvu, jiný design, takže přes tužky se dostávám i k obrazům a výtvarnému umění, které je mojí další velkou láskou. Takže jsme – obloukem – zase u toho psaní.“

Máte i své vlastní divadlo Lafayette. Proč vzniklo?

Trochu bych Vás opravil. Spíše bych řekl divadelní spolek. Agenturu Lafayettte. Jsem jejím spoluzakladatelem. Jde o volné sdružení herců, muzikantů, výtvarníků, scenáristů a novinářů, mající vztah k Olomouci a Olomouckému kraji, odkud pocházím.“

Proč tedy u atmosféry Olomoucka ten exotický název?

Název jsme zvolili podle premiéry první hry o generálu Lafayettovi (konkrétně: ,Lafayette – Hrdina dvou světadílů´), kterou napsal jeden ze zakladatelů, dramatik Jan Sulovský.  Vystudoval na DAMU dramaturgii a, vedle své někdejší profese redaktora Českého rozhlasu, se věnoval a věnuje psaní her o historických osobnostech, spjatých s Olomoucí a Olomouckým krajem. Napsal pro nás, od roku 1997, na třináct her. Ty se každoročně hrají na místech, se kterými jsou spjaty. Převážně při Dnech evropského dědictví, které probíhají v září. Podařilo se je zařadit do rámce projektu Olomouckých lafayettovských slavností. Při nich diváci mohou, po představení, umocnit svůj zážitek navíc komentovanou prohlídkou toho kterého historického místa. Divadlo v autentických historických kulisách se tak každoročně stává lákadlem nejen pro milovníky divadelního umění, ale také historie.“

Představitelka císařovny Marie Terezie Vendula Fialová a vedle ní vpravo v rozmáchlém gestu Vladimír Hrabal jako František I. Štěpán Lotrinský

Co aktuálně máte na repertoáru a co připravujete?

Poslední premiérou byla hra ,Mo(u)drý abbé´. Inscenace o jedné z předních osobností českého národního obrození Josefu Dobrovském. Hra byla uvedena k 230. výročí působení Josefa Dobrovského ve funkci rektora kněžského semináře na Klášterním Hradisku v Olomouci a zároveň ke 190.výročí jeho úmrtí.“

Vladimír Hrabal uváděl vernisáž nejedné výstavy světoznámému fotografovi Jindřichu Štreitovi

Jaké tituly v dohledné době připravujete v rozhlasových studiích? A máte i nějaké nové filmové nabídky?

Možná bych měl nejprve říct´, že rádio miluju. Je to něco, jako láska na první pohled. Dlouhá léta jsem moderoval. Jak na jednom soukromém rádiu, tak na vlnách Českého rozhlasu Olomouc. A posléze jsem uváděl také po několik let ,Hosta do domu´ na Českém rozhlase – Dvojce. Později jsem začal spolupracovat i na rozhlasových hrách. Původně zejména s režisérem a pedagogem Michalem Burešem. A nyní natáčím poměrně často s Jardou Kodešem. Výborným člověkem, skvělým režisérem, který měl vždy kolem sebe prima lidi. Vždycky se těším na spolupráci s ním. Myslím si, že v karlínském studiu pod jeho režijním vedením vznikla nejedna pěkná rozhlasová inscenace. Jak často říkám: ,…rádio – to je pro mne pohlazení po duši´. Pokud se ptáte na filmové nabídky, nějaké jsou… Ale protože jsem pověrčivý, zatím je veřejně prozrazovat nebudu.“

Tak Vám budeme držet palce i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU.

Foto: archiv Vladimíra Hrabala a Jan Andreáš

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Zpívající šéfredaktorka TANEČNÍHO MAGAZÍNU

Šéfredaktorka Eva Smolíková pokřtila vlastní CD „Bouří, tmou”

Šéfredaktorka  TANEČNÍHO MAGAZÍNU přináší svým čtenářům, ale samozřejmě  nejen jim,  malou pozornost – CD „Bouří, tmou”.

Eva Smolíková  přichází s CD Bouří, tmou, které vzniklo ve studio SOKIT v roce 2018 ve spolupráci s hudebním skladatelem Eduardem Parmou. Koncem ledna  se uskutečnil v hotelu  Pyramida křest CD, kterého  se účastnily známé osobnosti – Alena Klenot (vizážistka a stylistka světových celebrit  Celine Dion, Lady Gaga, Cher, Janet Jackson a dalších), Eduard Parma ml., hudební skladatel,  Jindřich Parma, hudební skladatel,  šéfredaktorka magazínu ‚Best of‘ Michaela Lejsková, zpěvák Martin France,  artista Ludvík Berousek, tanečník Martin Šimek a prezidentka mezinárodní soutěže mladých talentů „Talent Awards“ a současně ředitelka taneční a jazykové školy  Muna Al Muchantafová.

O Aleně Klenot čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU jistě vědí, protože coby stylistka tanečníků v americké verzi StarDance navštívila také českou verzi pořadu a Eva Smolíková ji doprovázela.

Nutno ale také zmínit, že hudební skladatelé Eduard Parma ml. a Jindřich Parma, jsou synové známého kapelníka Eduarda Parmy staršího. Oba mají na svém kontě nespočet titulů. Hudebního autora alba Eduarda Parmu jsme Vám představili v TANEČNÍM MAGAZÍNU již několikrát. V roce 1979 získala jeho skladba „You’re My Voodoo“ (anglický text: Miloš Skalka, v Česku známá jako „Žal se odkládá“) v interpretaci Jiřího Korna čtyři ceny na písňovém festivalu Cavan International Song Contest v Irsku. ale v současné době jej prezentuje řada zpěváků a zpěvaček a mezi nimi i Vojtěch Dyk. V letech 1969–1974 působil jako baskytarista ve skupině Apollobeat Petra Spáleného. V letech 1976–1979 vedl vlastní Orchestr Eduarda Parmy ml., který doprovázel zpěváky Jiřího Korna a Hanu Buštíkovou. Pro Korna zkomponoval několik písní, třeba titul „Ulice Váci“ (text: Miroslav Černý). Celkem spolu natočili pět LP. V roce 1981 se Parma přestěhoval do Velké Británie. Zvítězil v soutěži New Talent Spot zpěvačky Lynsey de Paul, dále v soutěži Capital Radio London s písní „King Kong In Hong Kong“. Ve stejné době vyšla v Anglii i píseň „Daisy“, s níž se s Jiřím Kornem zúčastnili i irského festivalu Castlebar Intl. Song Contest. V roce 1988 vystoupil v legendárním klubu Marquee se skupinou Times Square. Jako autor a producent pronikl na první místo hitparády UK demo chart s písní „I Think I Was A Megastar“, kterou interpretoval Baron von Geriatrix. Pro gramofonovou etiketu SOKIT získal rapera Gene Jacksona, s nímž založil duo Cutmaster and M. C. Groove. Společně vystoupili v londýnské diskotéce Hippodrome a píseň „Rip it off. Grils“ byla opakovaně vysílána v TV pořadu Petera Watermanna The Hitman and Her. Na TV kanále BSB byl několikrát vysílán videoklip Times Square s písní „Paradise“. Natáčel i hudbu k televizním reklamám pro firmu Saatchi and Saatchi, například Skittels, Widgets. Jeho nahrávky se objevily na LP kompilacích vedle písní Ofry Hazy nebo Depeche Mode. Po návratu do Prahy v roce 1991 získal mnoho dalších ocenění, mezi nejvýznamnější patří Platinová deska za album „Booong!“.

Jindřich Parma byl dlouholetým členem orchestru Karla Vágnera, skládal songy pro Hanu Zagorovou (například Co ti brání v pousmání”), pro Karla Gotta (třeba Chyť své dny”), pro Marii Rottrovou, Sagvana Tofiho, Stanislava Hložka, Lubomíra Brabce a další. Je známý zejména jako dvorní skladatel a autor hitů Petra Kotvalda – Mumuland”, Je v tahu”, Milujem se čím dál víc”, Marylin” a mnoha a mnoha dalších.

CD „Bouří, tmou”  v současné době hraje rádio Hey, Český rozhlas. Dostupné je na Supraphonline a Music42 – prodejny s hudbou.

Příjemný poslech

Eva S. a Eduard Parma ml.
Humorná skladba „Úspěch”
Zdoláváme vrcholy
Ale  jaký je výsledek?
Eva S. coby moderátorka
„Bouří tmou“
Křest CD
Alena Klenot, vizážistka světových celebrit a  Martin Šimek, tanečník  (po její levici)
Artista Ludvík Berousek
Eduard Parma ml.
S artistou Ludvíkem Berouskem (jeho představení bylo překvapením a dárkem kmotra Martina France)
CD „Bouří, tmou” je na světě

Váš

TANEČNÍ MAGAZÍN

Na pražské Letné není jen „cirkus Sparta”!

Jubilejní ročník „Letní Letné. █ Letos i v Brně.█ Pocta Mistru Turbovi. █ Výstava fotografií. █ Propojení s mezinárodní cirkusovou konferencí. █ Tradičně i pro děti. █

V Praze na Letné nesídlí jen stadion fotbalové Sparty. Letos zde proběhne – jaksi symbolicky od středy 15. srpna – již 15. ročník tradičního novocirkusového a artistického festivalu „LETNÍ LETNÁ“. Současný ročník bude provázet mnoho novinek. Například, že se festival kontinuálně rozpíná (ještě před svým pražským zahájením) do Brna. Premiérově se můžete těšit na výstavu fotografií. A – jak již TANEČNÍ MAGAZÍN informoval – na programy věnované legendě české moderní pantomimy Ctiboru Turbovi. A ještě mnoho a mnoho dalšího.

Každé narozeniny by se měly řádně oslavit. Štáb festivalu „Letní Letná“ je slaví – obdobně jako 1. máj – prací. Když bychom věkem festival přirovnali k dítěti, tak se přehoupává přes pubertu. Ale v jeho případě bychom měli věk (jako u zvířat) několikanásobně zvýšit. Festival již totiž dávno prokázal své ostré ostruhy. Svou oprávněnost i výjimečnost. Určitě i tím, že si vydobyl na evropské novocirkusové festivalové scéně své trvalé místo na slunci.

Na narozeninové tiskové konferenci nás za festival jeho ředitel Jiří Turek a programová ředitelka „Letní Letné“ Ivana Pěkná Vrbíková informovali ve žhavém létě o nejžhavějších novinkách kolem jubilejní akce. To vše za účasti zahraničních i domácích vystupujících, za moderace Lucie Čunderlíkové z agentury SMART a za účasti řady televizních štábů.

Vybíráme tedy ze zajímavého menu, které je zčásti nově originální, ale které sází i na osvědčené soubory a tituly. Jednou z devíz „Letní Letné“ je i to, že se sem špičkové zahraniční i domácí soubory i sólisté rádi vrací.

Ctibor Turba

Jedním z vrcholů festivalu “Letní Letná” bude možnost setkání s Ctiborem Turbou, mimořádnou a mezinárodně uznávanou osobností, která spoluvytvářela historii evropské pantomimy i základy moderního nového cirkusu. V malém karavanu, ¨zhruba pro  šest až osm diváků, promítne a okomentuje diváky vybrané úryvky filmů. A samozřejmě bude s diváky besedovat.

Ovšem nejen v Praze na Letné to bude žít…

Mezi letošním devátým až dvanáctým srpnem se některá z pilířových představení „Letní Letné“ představí i na multižánrovém festivalu „Maraton hudby Brno“. To vše pod osobní záštitou ředitele „Letní Letné“ Jiřího Turka. A konkrétně v nově speciálně pro ten účel postaveném šapitó v areálu Hněvkovského v Brně-Komárově.

Skupina Losers Cirque Company připravila pro letošní “Letní Letnou” premiéru projektu “Vzduchem” na motivy knihy “Jonathan Livingston Racek”. V představení s nečekanou pointou sledujeme postavu, která našla radost a vášeň pro let, jež jí dovoluje jít do všeho po hlavě a posouvat hranice.

Vít Neznal & kol uvede hned dvojici představení. Exkluzivní premiéru inscenace “Nesnesitelná tekutost bytí”, ve kterém téma věčné nejistoty a tekuté mondénnosti bude hledat, definovat a přelévat v obrovském akváriu, budou mít možnost diváci vidět na vedlejší scéně “Letní Letné”, která bude letos na Jatkách78. Představení “Chyba” bude pak k vidění tradičně ve festivalovém areálu na Letné.

Pouze dvě prázdné židle a fyzický dialog na pozadí lidských vztahů, to je “Bibi2″ česko-italského dua Circo Frico. Skupina Feel the Universe Circus Company bude zkoumat rozporuplný fenomén spolupráce v závislosti na jejím směřování a cíli v představení se stručným a jasným názvem “Collaboration/Kolaborace”.

Nekonvenční divadlo Cie Pieds Perchés předvede v pražské premiéře akrobatické představení “Mezi řečí”. Půjde o  komedii na laně o WhatsAppu nebo Instagramu, jenž na pomezí nového cirkusu a pohybového divadla zkoumá vše, co si v jedenadvacátém století na dálku říkáme. Nebo neříkáme?

Collective Momentum divákům ukáže “Pokoj plný touhy”, obav, vzpomínek, snů a v neposlední řadě závěsné akrobacie. Víťa Marčík uvede představení “Robinson Crusoe”, které vzniklo na motivy stejnojmenného románu Daniela Defoe.

Divadlo Bolka Polívky naopak přináší klaunérii “Letem sokolím” o podivuhodném přátelství dvou klaunů, náčelníka župy Břéti a jejího jediného aktivního člena Čeňka, kteří se ve staré sokolovně usilovně snaží připravit na Všesokolský slet.

Bratři v tricku se na Letní Letné představí třikrát. V rámci open air uvedou své populární představení “Běžkařská odysea”. V Českém stanu uspořádají “Funus”,. Půjde o pohřební koktejl černé grotesky a poetických obrazů namíchaný pomocí cirkusových disciplín. Do třetice všeho dobrého spojí pak své síly se souborem Holektiv a společně uspořádají “Lov”.

Mezi novinky letošní jubilejní „Letní Letné“ bude patřit výstava fotografií Františka Ortmana. Bude nejen představením tvorby a vzdáním díků člověku, který je spjat s festivalem od jeho počátků pevným poutem. Zároveň půjde – prostřednictvím jejich vrcholů – o dokumentování uplynulých ročníků festivalu.

A co byste neměli opomenout?

Tradičně budou k vrcholům „Letní Letné“ patřit Festivalové tematické večery. Ten první bude patřit pantomimě. A proběhne hned ve čtvrtek 16. srpna. Takže den po zahájení festivalu. Další dva tematické večery proběhnou v jakémsi bloku. Půjde totiž o umění cirkusová. Ten prostřední – v neděli 26. srpna – bude věnován žonglérům. A hned na následující den – pondělí 26. 8. – se chystá závěrečný tematický večer pod všeobjímajícím názvem „Cirkession“. A ten bude věnován – artistům.

Každý festival má své tradice, nejinak je tomu na Letné.

Letní Letná“ také tradičně myslí na ty nejmenší a nejmladší. Dětem jsou věnována tradiční představení oo 11.00, 14.00, 15.30 a 17.00 hodin ve speciálním dětském stanu. Představí se v něm spičky naší scény. Například Václav Strasser, Divadlo Víti Marčíka, Divadlo KAKÁ, LokVar, Divadlo Tondy Novotného, Bratři v tricku, Loutky bez hranic i mnozí další s repertoárem pro děti i celou rodinu.

Jak již TANEČNÍ MAGAZÍN s předstihem informoval, bude s letošní „Letní Letnou“ spojena ještě další událost mezinárodního významu.

Od pondělí 27. srpna do středy 29.srpna se rámci „Letní Letné“ pořádá v divadle DISK, v Praze 1 na Starém Městě, Karlově ulici 26, pořádá vrcholná mezinárodní konference „Cirkus and Its Other II“. Budou zde vystupovat přední představitelé novodobé artistické i cirkusově divadelní světové scény. Jejich výčet by výrazně přesahoval možnosti a rozměry tohoto článku. Více se dozvíte na odkazu: www.circusanditsothers.com . Pouze připomínáme, že se na těchto stránkách – pokud se chcete totoho sympozia účastnit – musíte povinně registrovat! Závěrem však veskrze dobrá zpráva: konference je otevřena odborníkům i zájemcům z řad veřejnosti a účast na ní je (po registraci) zdarma.

A nikoli poslední v řadě:

Festival se koná pod záštitou radního hlavního města Prahy Jana Wolfa.

Mezinárodní festival Letní Letná pořádá společnost Gaspard, z.s. ve spolupráci a za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva Kultury České republiky a Městské části Prahy 7.

Letní Letná je čestný držitel značky EFFE. Je členem ČAF, Circostrada, Face Europe.

Hlavní partner: Staropramen

Partneři: Metrostav, Kolektory, C.S.CARGO, Florentinum Art Business, Pražské vodovody a kanalizace, Pražské služby a.s. a Toi Toi

Produktový partneři: Jägermeister a Red Bull

Generální mediální partner: Česká televize

Hlavní mediální partner: Český rozhlas

Vstupenky je možné zakoupit on-line na www.letniletna.cz. Držitelé Circus Fans Card mají navíc při nákupu jednorázovou slevu na nákup v hodnotě 100 Kč. Zájemci si mohou rovněž zakoupit dárkové vouchery v hodnotě 650 nebo 1.300 Kč, které lze využít na nákup vstupenek na libovolné představení.

Foto: archiv LETNÍ LETNÁ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Od TURBY přes POLÍVKU až po VÍTA NEZNALA – to vše a mnoho jiného přinese festival „Letní Letná“!

Patnáctý ročník festivalu Letní Letná proběhne od 15. srpna do 2. září 2018 v pražských Letenských sadech. Více informací tady v článku a předprodej vstupenek na www.letniletna.cz.

Mezinárodní festival Letní Letná od 15. srpna do 2. září představí nejrůznější podoby nového cirkusu a vedle zahraničních hvězd uvede v největší přehlídce českého nového cirkusu širokou paletu umělců několika generací. Diváci se mohou těšit na celou řadu premiér a poznají pestré domácí podhoubí žánru, jehož tvůrce spojuje schopnost vyjádřit pohybem, tancem, akrobacií ale i hudbou a světlem překvapivé pohledy na svět okolo nás i do našeho vlastního nitra.

Velký zážitek slibuje nová premiéra populárních Losers Cirque Company. Zbrusu nové představení s názvem Vzduchem je inspirované knihou Jonathan Livingston Racek. Divadlo Bolka Polívky přiveze klaunérii Letem sokolím, na jejíž přípravu principál divadla osobně dohlédl a z níž vyplyne, že lhát se nemá, ani když víte, že máte pravdu. Bratři v tricku spojí své síly s Holektivem a představí společnou mysliveckou romanci plnou cirkusových trofejí s názvem Lov. Další zajímavá představení uvedou například soubory Cie Pieds Perchés, Circo Frico, Feel the Universe nebo Vít Neznal & kol.

Největší tahák? CTIBOR TURBA!

Zcela unikátní bude možnost setkání s Ctiborem Turbou, mimořádnou a mezinárodně uznávanou osobností, která spoluvytvářela historii evropské pantomimy i základy moderního nového cirkusu. V malém karavanu, maximálně pro 6 diváků, promítne a okomentuje diváky vybrané úryvky filmů. Je mi 74 let, tedy jako mim jsem neužitečný. Už ani jako pedagog nepracuji, přestože jsem založil a vedl dvě katedry mimů. Naštěstí jsem miloval film, k filmu se lísal a o filmovou tvorbu usiloval. Takže vedle divadla, které večer dohráno, beznadějně mizí, zůstávají dokumenty, studentské filmečky a sporadicky filmy,” říká k tomu legendární mim a pedagog.

Ctibor Turba

Ctibor Turba

Ani v letošním roce nebudou chybět mezi návštěvníky oblíbená open air představení. Pod širým nebem se předvedou Squadra Sua, Bratři v tricku, Cirkonauri, Cink Cink Cirk a samozřejmě VOSTO5, bez nichž by program Letní Letné nemohl být kompletní.

Tajemný VÍT NEZNAL

Populární ansámbl Losers Cirque Company připravil pro letošní Letní Letnou premiéru projektu Vzduchem na motivy knihy Jonathan Livingston Racek. V představení s nečekanou pointou sledujeme postavu, která našla radost a vášeň pro let, jež jí dovoluje jít do všeho po hlavě a posouvat hranice.

Vít Neznal & kol uvede hned dvojici představení. Exkluzivní premiéru inscenace Nesnesitelná tekutost bytí, ve kterém téma věčné nejistoty a tekuté modernity bude hledat, definovat a přelévat v obrovském akváriu, budou mít možnost diváci vidět na vedlejší scéně Letní Letné, která bude v letošním roce na Jatkách78. Představení Chyba bude pak k vidění tradičně ve festivalovém areálu na Letné.

V klaunérii Divadla Bolka Polívky jménem Letem sokolím jde o podivuhodném přátelství dvou klaunů, náčelníka župy Břéti a jejího jediného aktivního člena Čeňka, kteří se ve staré sokolovně urputně snaží připravit na Všesokolský slet. Bratři v tricku se na Letní Letné představí třikrát. V rámci open air uvedou své populární představení Běžkařská odysea a v Českém stanu uspořádají Funus, pohřební koktejl černé grotesky a poetických obrazů namíchaný pomocí cirkusových disciplín. Do třetice všeho dobrého spojí pak své síly se souborem Holektiv a společně uspořádají Lov.

Dvě holé židle a fyzický dialog na pozadí lidských vztahů, to je Bibi2 česko-italského dua Circo Frico. Skupina Feel the Universe Circus Company bude zkoumat nejednoznačný fenomén spolupráce v závislosti na jejím směřování a cíli v představení se stručným a jasným názvem Collaboration/Kolaborace. Soubor Cie Pieds Perchés předvede v pražské premiéře akrobatické představení Mezi řečí, svéráznou komedii na laně o WhatsAppu nebo Instagramu, která na pomezí nového cirkusu a pohybového divadla zkoumá vše, co si v 21. století na dálku (ne)říkáme. Collective Momentum divákům ukáže Pokoj plný touhy, obav, vzpomínek, snů a v neposlední řadě závěsné akrobacie. Víťa Marčík uvede představení Robinson Crusoe, které vzniklo na motivy stejnojmenného románu Daniela Defoe.

Pro dospělé i pro ty nejmenší

Jedinečnou atmosférou, originálními příběhy i vynikajícími hereckými a artistickými výstupy lákají open-air představení Letní Letné každoročně tisíce diváků. I v letošním roce chystají organizátoři několik „pouličních“ představení, které stojí za to vidět. Chybět nebude oblíbená VOSTO5 a jejich Stand’artní kabaret, ale letos nám představí i osudový příběh nejúspěšnějšího českého lyžaře Bohumila Hanče a jeho přítele Václava Vrbaty v loutkohereckém pozdravu s názvem Slzy ošlehaných mužů. Squdra Sua potěší diváky svým divadelním představením na způsob grotesky marinované v klauniádě s názvem Happy hour. Cink Cink Cirk v představení s názvem Dukto oslaví léto, odlišnost a šílenství. Studenti CIRQUEONu pod uměleckým vedením Stéphanie N’Duhirahe a Cécile da Costa se představí jako Cirquonauti.

Záběr z inscenace “Lov” – společného projektu Bratří v tricku a Holektivu

Vstupenky je možné zakoupit on-line na www.letniletna.cz. Držitelé Circus Fans Card mají navíc při nákupu jednorázovou slevu na nákup v hodnotě 100 Kč. Zájemci si mohou rovněž zakoupit dárkové vouchery v hodnotě 650 nebo 1.300 Kč, které lze využít na nákup vstupenek na libovolné představení.

Mezinárodní festival Letní Letná pořádá společnost Gaspard, z.s. ve spolupráci a za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva Kultury České republiky a Prahy 7.

Festival se koná pod záštitou radního hlavního města Prahy Jana Wolfa.

Letní Letná je čestný držitel značky EFFE. Je členem ČAF, Circostrada, Face Europe.

Hlavní partner: Staropramen

Partneři: Metrostav, Kolektory, C.S.CARGO, Florentinum Art Business, Pražské vodovody a kanalizace, Pražské služby a.s., Toi Toi

Produktový partner: Jägermeister

Generální mediální partner: Česká televize

Hlavní mediální partner: Český rozhlas

Foto: archiv LETNÍ LETNÁ

Lucie Čunderliková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN