Lahůdky na úvod přerušené sezóny

Do Českých Budějovic se můžete těšit na nová představení, zajímavé plakáty, ale i třeba na autogram místní baletní hvězdy Zdeňka Mládka!

Jihočeské divadlo od června naplno

Jihočeské divadlo může, na základě včerejšího rozhodnutí Vlády ČR, konečně zase vyprodat své divadelní sály. Díky rozvolnění podmínek Ministerstva zdravotnictví pro provoz divadel nabídneme v červnu našim návštěvníkům všechna místa ve velkém sálu Jihočeského divadla. Rovněž tak v Malém divadle i na Studiové scéně Na Půdě. Ačkoli uvolňujeme kapacitu v našich hledištích, stále zachováváme chladnou hlavu a hygienická opatření.

Nadále se držíme našeho divadelního desatera, aby se diváci i personál v divadle cítili bezpečně. Jak se po divadle pohybovat můžete sledovat na informačních tabulích v divadle. Ale i na našich webových stránkách: https://www.jihoceskedivadlo.cz/divadlo/aktualne?qid=1825

Kromě kapacity sálů ode dneška také uvolňujeme prodej vstupenek na představení v nové sezóně. A že je na co se těšit – divadelní podzim bude plný oblíbených titulů i žhavých novinek! Kompletní program do konce října najdete na: www.jihoceskedivadlo.cz.

Začátek léta rozjedeme ve velkém

Ráno provázíme, odpoledne rozdáváme a večer hrajeme! První hrací den to v Jihočeském divadle rozjedeme ve velkém. Kromě interaktivních prohlídek divadla a večerního „Společenstva vlastníků“ chystáme na pondělí 8. června také něco netradičního.

Naše návštěvníky pozveme do foyer Jihočeského divadla. Od 15 do 18 hodin budeme rozdávat inscenační plakáty minulých sezón, které si naši diváci mohou zdarma odnést domů.

Vášnivým sběratelům autogramů věnují svůj podpis sólista baletního souboru Zdeněk Mládek, herečka činoherního souboru Věra Hlaváčková a herci z Malého divadla.

Zdeněk Mládek, na snímku s Cenou Thálie za rok 2009, bude rozdávat autogramy

Program si pro malé i velké návštěvníky připraví také Ateliér 3D v čele s Michalou Piskačovou a Vendulou Kecovou, který letos oslavil 5 let od svého založení. I milovníci historie a Jihočeského divadla si přijdou na své – v prodeji bude kniha „Po stopách Jihočeského divadla“.

Podepíše se vám i herečka Věra Hlaváčková

Chybět nebude ani hudební vystoupení sólistů operního souboru: během divadelního odpoledne zazpívá sólista opery JD Peter Malý a zpěvák Lukáš Randák s klavírním doprovodem Mikoláše Troupa a foyer svými nástroji rozezní i koncertní mistr Václav Žák a Jana Urbanová. Celý program najdete na našich stránkách: https://www.jihoceskedivadlo.cz/divadlo/aktualne?qid=1826

Gabriela Veselá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„KLÍČE ODNIKUD“

Nepříliš veselé téma, krásně a vkusně zpracované – takové je nejnovější dílo Petra Zusky

V pondělí 11. března patřilo pražské Fórum Karlín Jihočeskému divadlu. Konkrétně dílu choreografa Petra Zusky „Klíče odnikud“. Petra Zusku našim čtenářům jistě nemusíme představovat. Pouze krátce připomeňme, že během své taneční kariéry vystoupil v baletech klasického repertoáru a především v dílech renomovaných současných tvůrců – Jiřího Kyliána, Pavla Šmoka, Libora Vaculíka, Alvina Aileyho, Gerharda Bohnera, Roberta Northa, Matse Eka, Hanse van Manena, Christophera Bruce, Ohada Naharina, Nacho Duata, Itzika Gallili… Vystupoval v mnoha zemích po celém světě, od roku 2002 byl uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. Jako tvůrce má na kontě více než padesát inscenací. Za svou interpretační práci a choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění.

Dílo „Klíče odnikud“ vychází ze Zuskovy osobní zkušenosti. Petr Zuska navštívil jednoho dne prázdný dům svých prarodičů. Ten byl obýván několik posledních desetiletí Zuskovou opuštěnou, schizofrenní tetou, která v něm i v naprosté samotě zemřela. Tato žena byla uzavřena do svého vlastního světa strachu a hrůzy ze všeho okolo, obklopena rejem svých neuspořádaných démonů. A současně kolem ležely svazky pedantně a přesně nadepsaných klíčů. Ale odkud vlastně byly? Celý příběh, který trvá přibližně hodinu a půl, vychází ze vzpomínek a klíčových životních okamžiků této nešťastné ženy.

Tanec, který představuje konec života, skon a určitý přechod mezi jednou dimenzí a druhou, není rozhodně žádné radostné téma. Přesto se Petru Zuskovi podařilo vytvořit dílo, které diváka strhne. Bez hlesu sledujeme příběh, který dotváří bezpochyby dokonale vybraná hudba.

Příběh začíná. Vidíme ženu v černobílých šatech, barvách většinou symbolizujících smrt. Zoufale vybíhá vpřed, ale pak zůstává bezvládně sedět na židli, hlavu sklopenou k jedné straně… Pomalu se otevírají jedny, druhé, třetí dveře… A nakonec vyskočí na scénu, z osmi jasně nasvícených dveří, tanečníci – čtyři muži a čtyři ženy. Otevřou-li se dveře, proud světla proniká na jeviště. Je to snad už světlo z té „druhé strany“?

Tanečníci představují vzpomínky dotyčné ženy, jsou oděni do černých obleků. Také se říká, že po smrti člověk vidí před očima odvíjet se celý svůj životní příběh. Všechno dobré i zlé, co ho potkalo a co udělal. Je snad toto takový příběh? Možná ano…

Na scéně se také objevuje druhá žena (nazvaná jen ONA), rovněž oblečena do černobílých šatů. Představuje patrně matku zesnulé ženy. Možná ji ale můžeme chápat i jako zesnulou samotnou, tedy přesněji její vlastní nesmrtelné „Já“. Ale současně je to také pianistka (Božena Steinerová), interpretující první část klavírního cyklu „Po zarostlém chodníčku“ Leoše Janáčka. Tato skladba vyvěrá z jednoho z nejzoufalejších období skladatelova života, kdy mu vedle profesních „proher“, které prožíval, zemřela jeho jednadvacetiletá dcera Olga. Janáčkova skladba kontrastuje s „Reguiem“ Antonína Dvořáka, které se inscenací také prolíná. Toto dílo pak bylo naopak vytvořeno v době, kdy byl skladatel na vrcholu svých tvůrčích sil a jeho „Requiem“ je spíše velkolepou oslavou Boha. Petr Zuska pečlivě zvažoval, které skladby svým obsahem a náladou odpovídají tématu inscenace. A jejich dramaturgie se povedla. Spojení obou z uvedených hudebních děl je emotivně velmi působivé.

Sledujeme pak dále, jak ONA (tanečnice Julie De Meulemeester) vzpomíná na matku a otce, na své dětství, ale i konflikty s otcem, partnerské konflikty. Až nakonec, kdy se postavy mění ve zlé, zlověstné přízraky bez tváří (tanečníci mají hlavy zahalené do černé) a nebohou ženu ničí. Interpreti vskutku přesvědčivě a mistrně představují vtíravé, děsivé, chmurné myšlenky hlavní postavy.

Julie De Meulemeester podává vynikající výkon, divák s napětím sleduje její taneční pojetí role po celé představení.

Božena Steinerová se stává součástí hlavního děje, možná ztělesňuje pocity zesnulé, možná její příbuzné či její vlastní „Já“. Na konci pak zůstávají obě ženy na pódiu bez známek života.

Velkým kladem inscenace „Klíče odnikud“ je její  přínos nejen pohledem na útrapy a konec jednoho lidského života, ale také na opravdovou krásu a důstojnost. Nic není povrchní, divák je hluboce dojatý. „Klíče odnikud“ bych bez nadsázky označila za mistrovské dílo Petra Zusky.

KLÍČE ODNIKUD

Scénář, režie, choreografie: Petr Zuska

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Petr Zuska, Petr Baštýř

Zvukový design: Zbyněk Perla

 Asistenti choreografa: Béla Kéri Nagy, Zdeněk Mládek

Tančí:  Julie De Meulemeester (ONA), Božena Steinerová (ONA), – Petronela Bogdan, Sebastiano Mazzia, Tereza Szentpéteryová, Ayano Nagamori, Aleš Hanzlík, István Varga, Rosa Maria Pace, Magnum Phillipy (ONI)

Foto: archiv Jihočeského divadla

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN