Jan Tománek vystřídá ve StarDance Zdeňka Chlopčíka

Tanečník a choreograf Jan Tománek se vrací do poroty StarDance

Porota letošního třináctého ročníku divácky mimořádně oblíbené taneční soutěže StarDance bude opět tříčlenná. Vrátí se do ní Jan Tománek. Ten se už v soutěži čtyřikrát představil jako profesionální tanečník, na židli porotce usedl v desáté a jedenácté řadě soutěže. Nový ročník začne Česká televize vysílat letos na podzim.

„V historii StarDance se v porotách představilo celkem šestnáct osobností. Například Vlastimil Harapes, Michael Kocáb nebo Jan Révai. Změny ve složení poroty tedy nejsou vůbec ničím neobvyklým. Už teď mohu potvrdit, že se v připravované řadě vrátí Jan Tománek, který nahradí Zdeňka Chlopčíka. Ten v dosavadních dvanácti ročnících zvládal svoji roli skvěle a za to mu patří dík,“ říká kreativní producentka Lucie Kapounová

Jan Tománek se StarDance zatím účastnil častěji v roli tanečníka než porotce. Doteď na parketu vytvořil pár se čtveřicí VIP osobností. Hned v prvním ročníku, v roce 2006, s moderátorkou Jolanou Voldánovou, o šest let později s modelkou Pavlínou Němcovou, v roce 2013 s trojskokankou Šárkou Kašpárkovou a loni s herečkou Ivanou Chýlkovou.

„Jsem šťastný, že mi ČT dala znovu příležitost zúčastnit se tohoto úžasného projektu a těším se na každý soutěžní večer StarDance. Bavilo mě být na parketu i v porotě. Coby porotce budu odborný, laskavý a doporučovat všem účastníkům, jak se kolo od kola zlepšovat, říká Jan Tománek, staronový porotce nadcházejícího třináctého ročníku.

StarDance je českou verzí celosvětově úspěšné televizní taneční soutěže britské veřejnoprávní BBC, která ji uvádí pod názvem Strictly Come Dancing. V programu ČT1 se objevuje od roku 2006. Loni deset sobotních přímých přenosů sledovalo od října do prosince v průměru 1,7 milionu dětských i dospělých diváků.

Foto: Mikuláš Křepelka

 

Vendula Krejčová                                     

pro Taneční magazín

Rozhovor s porotkyní StarDance Tatianou Drexler

„Vše dobré, co učiníš pro druhé, se mnohonásobně vrátí“

Tatiana Drexler

„Samozřejmě, že je tanec můj největší koníček. Tanec mne baví stále a tancem se zabývám dodnes,“ přiznává porotkyně z TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí Tatiana Drexler, rodačka ze slovenského Martina, dlouhá léta žijící v německém Hannoveru.  

Vaším mottem je: „Všechno dobré, co učiníš pro druhé, se ti mnohonásobně vrátí.“

„Myslím si, že to skutečně tak nějak funguje, protože jsem měla při tom všem neštěstí, co jsem si sama nadělala, dost štěstí a konec konců jsem vlastně šťastný a spokojený člověk. Ale myslím, že to dnes již tak neplatí, jak jsem si myslela ve své naivní mladosti. Protože já jsem si myslela, že vím, co je pro lidí dobré. Dnes si to již nemyslím. Vlastně mám s tím také vlastní zkušenosti. My nevíme, co je pro koho dobré. Protože, to co jsem pokládala za velice zlé a z čeho jsem byla velice smutná, jako když mne opustil můj manžel, tehdy podle mne to byla moje nejhorší situace mého života. Zpětně se na to dívám, že to bylo vlastně pro mne největší štěstí, co se mi mohlo stát. My lidé vše posuzujeme v momentě, když se to stalo a ono to může být jiné. Snažím se situace méně posuzovat a tím také nerozhodovat, co je pro koho dobré.“

Vy jste se od dětství věnovala baletu a gymnastice, vystudovala matematiku a tělesnou výchovu. Jak jste se dostala k profesionálnímu tanci?

„Balet je také profesionální tanec a gymnastika se mi zdála hodně tvrdá a proto jsem začala tancovat, ale dlouho to nebyl ještě profesionální tanec, protože jsem tancovala při studiu. Rodina a známí mi dávali najevo, že ty „tanečky“ jsou jen tak mimo a na prvním místě je škola a studium,  a tak tanec byl pro mne v té době hobby i přesto, že jsem byla mistryní Slovenska. A pak jsme byli také vicemistři socialistických krajin. Bylo to stále pouze hobby. Profesionálně jsem začala tančit, až když jsme emigrovali do Německa. Začátky nebyly lehké, bylo to spíše hrozné, dostali jsme se až na konec sociálního žebříčku. Neuměli jsme řeč, bylo to šílené období, naštěstí tu byl tanec a my jsme si tancem vydělali v té době pro nás neuvěřitelně obrovské peníze a zjistili jsme, že nemá význam se vracet k tomu našemu studiu, že se tím tancem dokážeme v Německu uživit lépe než tím, co jsme vystudovali. Tím, co jsme vystudovali, bychom se uživili také, ale nám se v té době líbilo tancovat. Konečně jsme mohli jenom tancovat. J

 Po škole jste chvíli pracovala ve Slovnaftu a v roce 1987 jste se spolu se svým tehdejším manželem a tanečním partnerem Petrem Ingrišem rozhodli pro emigraci. Jaké byly Vaše začátky v tehdejším západním Německu?

„Ano, v tom našem postudijním rozmýšlení, (doktor Peter Ingriš má červený diplom, vystudoval teoretickou fyziku, to je skutečně těžký obor), jsme si uvědomili, že oba chceme poznat jaký je svět,  a tak jsme se rozhodli pro emigraci, což byl skutečně razantní krok v našem životě. Nebylo to lehké. Tehdy byly začátky v západním Německu velice tvrdé. Podcenili jsme to ve všech směrech. Nerada o tom moc mluvím, protože mi málokdo rozumí. V té době byl svět úplně jiný než dnes. Vše bylo jiné. Nebyl internet, byli jsme neinformovaní. Vzdělání, které jsme dostali, bylo absolutně jiné, než to, které existovalo v západním světě. My jsme vlastně v té diktatuře byli absolutně neinformovaní, dezinformovaní a o světě jsme nevěděli absolutně nic. Jediné, co jsme měli, byla schopnost přemýšlet a řešit těžké situace. Z toho socialismu jsme se uměli přizpůsobit. Dnes rozumím každému,  kdo má po emigraci deprese a kdo se do života nikdy nedostal a žil v různých komunitách,  jak ruských, polských či slovenských. To jsme my hned od začátku odmítli. My jsme se snažili dostat se ihned do německé společnosti a nechtěli jsme do komunit. Vzali jsme to přes tanec a taneční komunita byla mezinárodní, otevřená a to nám velice pomohlo.“

Postupně jste se vypracovali a dokonce jste se probojovali 9x do finále mistrovství Německa. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Bylo to postupně. Na prvním německém mistrovství jsme byli poslední. Pak jsme rok pořádně trénovali a dostali jsme se velice rychle do finále a to se stává jen zřídka.

Připisuji to tomu, že jsme byli dobří  tanečníci, měli jsme všeobecné taneční vzdělání. Ještě v Bratislavě jsme vystupovali v komparsu v baletu, dělali jsme také moderní tanec, což nám pomohlo se jak v latině, tak ve standardu zlepšit. Tančili jsme mezinárodně. Celých těch šest let jsme patřili mezi nejlepších 24 párů na světě. V té době to nebylo jako dnes, tehdy byl pouze jeden svaz. V jednom svazu tančili amatéři, v jednom svazu profesionálové, takže jsme byli stále mezi 24 páry na světě, což  se nestane na tak dlouhou dobu jen tak a naše nejlepší místo bylo 14 místo v Blackpoolu,  a to  byl náš nejlepší výkon.“

S manželem jste se sice rozvedli, ale tanci jste zůstala věrná a v německém Hannoveru, kde žijete, vyučujete. Baví Vás to, a jaký je o studium tance zájem?

„Tanec mne baví stále a tancem se zabývám dodnes a hlavně mne baví práce s mladými lidmi. Tanec dělá lepší život a lepší lidi. Mám ráda mladé lidi, kteří jsou úžasní, ráda s nimi pracuji. Já miluji tanec.

O tanec je v Německu veliký zájem dnes a denně, ale co je smutné, ten německý taneční sport se nedokázal udržet tak, jako byl před těmi 20 – 30 lety, jaký jsem jej zažila já. Máme v Německu více tanečních sportovních svazů (tato situace je také, bohužel, i ve světě), což vede k tomu, bohužel, že máme každý rok 12 mistrů světa a 12 mistrů Německa. Toto ztrácí na důvěryhodnosti,  a proto se o taneční sport až tak moc lidí nezajímá. A tak jsem velice pyšná, že se českému taneční svazu podařilo udržet se, i přes všechny rozdíly. Také mne velice potěšilo, když nedávno na mezinárodní taneční soutěži ve Stuttgartu bylo v 48 párech pět českých párů z Čech, což je úžasné, na tak malou zemi. Jelikož je Česko mnohem menší než Německo, a tak by muselo být v Německu těch párů alespoň čtyřicet. A myslím si, že Češi to dělají skutečně dobře. Doufám, že jim to vydrží. Také se jim podařilo využít vlnu StarDance, která nesmírně pomohla českému tanci. StarDance skutečně  dobře prezentuje taneční sport a Marek Eben a Tereza Kostková jsou úžasní, těm musí taneční sport ruce líbat, protože svou práci  dělají skvěle. A v porovnání s jinými krajinami, je StarDance opravdu dobrá vlna, na kterou taneční sport naskočil, a dělají to excelentně.“

Od roku 2007 jste přísnou porotkyní taneční soutěže ČT Star Dance… když hvězdy tančí. Jak se cítíte v této roli?

„V roli porotkyně, nevím, zda přísné, jsem se v roce 2007 ocitla náhodou. Jsem za tuto příležitost vděčná, a je to nádherná příležitost, která mne v mém profesionálním životě potkala. Sedět na té židli je jedna věc, ale už jen poznat takové množství vrcholových sportovců, takové množství vynikajících umělců a tolik milých lidí, je obrovským obohacením mého života. Až v této soutěži jsem si uvědomila, jak důležité je  v životě umění. Lidé, kteří umění dělají, jsou tak kreativní, plní lidskosti. Umění je skutečně část života, kterou  nesmíme ztratit. Také sport je důležitý. Myslím si, že StarDance je  nádherně propojené umění a sport a nechci, aby mi v mém životě chyběl někdo z těch, které jsem za tu dobu potkala.“

Žila jste v emigraci, díky tanci procestovala kus světa. Co pro Vás znamená domov? Kde je ten Váš?

„Domov, to jsou pro mne lidé, kteří mne mají rádi. Domov je pro mne skupina lidí, kteří mají společný humor, kteří mají společná témata, kteří jsou schopni spolu diskutovat, bavit se.  Není to místo, ale jsou to lidé, kteří dělají domov.“

Tanec Vás provází celý život, je také Vaším koníčkem? Jak ráda odpočíváte?

„Samozřejmě, že je tanec můj největší koníček. Mám ráda hudbu, imitaci. Ráda tancuji i sama. A zda umím odpočívat? Myslím si, že neumím. Pro mne je odpočinek prostě změna činnosti. Já když například s mladými lidmi tancuji, dělám blbosti, tak pro mne je odpočinek si sednout k počítači, dělat v manželově kanceláři. Pro mne je odpočinek, také uklízet. Pro mne je odpočinek i číst knihu, ale jenom tak sedět, to není ono. Jen tak ležet na slunci na lehátku vydržím tak deset minut, pak už začínám hledat, kde bych vytrhala plevel nebo vzala do ruky koště a začala zametat, prostě něco dělat. Ležet, to není moje silná stránka a ani nikdy nebyla. Kdysi jsem ležela na lehátku, protože jsem chtěla být nejhezčí na koupališti v Martině, a to byl asi ten důvod, ale dnes již nechci být nejkrásnější na koupališti v Martině. Oddychování mi moc nejde, ale snažím se v tom zlepšit.“

Tatiana Drexler

Pochází z Martina, na Slovensku, kde se 12. února 1963 narodila. Vystudovala matematiku a tělesnou výchovu na Komenského univerzitě v Bratislavě.

Je podruhé vdaná a s druhým manželem žije v německém Hannoveru.

Foto: archiv Tatiany Drexler

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Rozhovor s tanečnicí a porotkyní StarDance Petrou Kostovčíkovou

„Byla to dřina, ale neměnila bych“

Spolu s hercem Václavem Vydrou se v prvním ročníku StarDance… když hvězdy tančí, protančili na druhé místo. Do soutěže se vrátila,  a to ve čtvrtém ročníku, ale jako porotkyně a tuto pozici si Petra Kostovčíková vyzkoušela také v TV taneční show Bailando – tančím pro tebe. Působí jako trenérka, vede taneční kurzy pro děti i dospělé, věnuje se sportovnímu koučinku a je také trenérkou konceptu Trenéři ve škole, který se snaží oživit a zrestrukturalizovat hodiny tělesné výchovy ve školách.

Jak vzpomínáte na své dětství prožité v Havířově? Jaká jste byla holčička, a měla jste vysněné povolání?

„Na Havířov mám velmi pěkné vzpomínky. Zřejmě je to věkem, možná tím, že mám děti, ale v poslední době na něj vzpomínám stále častěji. Blíží se Vánoce, děti plánují, co budou dělat, a mě se automaticky vybaví sáňkování před panelákem, pečení cukroví s mamkou, stromeček a rodinná pohoda u vánočních pohádek. Ráda se do Havířova vracím.

Myslím si, že jsem byla taková ta poslušná holčička, co nosila domů jedničky, pomáhala v domácnosti a jednou zapomněla vyzvednout bráchu ze školky. Vždycky jsem si hrála na paní učitelku. Chtěla jsem učit.“

V jednom rozhovoru jste řekla, že s tancem jste začala v patnácti letech. Co nebo kdo Vás k němu přivedl? Měl na to vliv váš bratr, který tančil v TK Trend v Ostravě?

„Můj bratr začal s tancem až po mne. Byl to můj bratranec, na jehož soutěž jsem se v Havířově šla podívat. A děsně mě fascinovalo, jak se kluci chovali k holkám, k těm svým partnerkám. Oni si pomáhali, respektovali se, tvořili tým. Hned jsem se přihlásila do tanečního klubu AMTARA v Havířově a čekala na toho „prince”, se kterým budu tancovat a samozřejmě se zamiluju. No a trenér mi přidělil partnera – mého kamaráda z baletu. To bylo velké zklamání:)))“

Vaším tanečním partnerem byl německý tanečník Christian Polanc a spolu jste se zúčastnili řady mezinárodních tanečních soutěží. Jste mistryně ČR v LA tancích, vicemistryně Německa v LA tancích, vicemistryně světového poháru v LA tancích. Finalistka Světových her, semifinalistka Mistrovství světa a Evropy v LA tancích. Jak na ten čas plný dřiny a soutěží vzpomínáte?

„Mé první větší úspěchy přišly ještě před Německem. Tančila jsem s Honzou Klimentem, se kterým jsme se stali Mistry ČR v LA tancích a také semifinalisty MS. Bylo to s Honzou, se kterým jsme na Světových hrách (obdoba Olympijských her pro neolympijské sporty) obsadili 2. místo. S Honzou i Christianem jsme neustále cestovali. Ať už na soutěže, soustředění, kongresy, vystoupení… A já to milovala. Chvilku doma, pak sbalit kufry a hurá do světa. Občas to bylo náročné a velmi únavné, ale mě to naplňovalo. Neustálá změna – nové zážitky, noví lidé, nové země, nové zkušenosti. Doma pak dvoufázový trénink, mezitím učení, na kondičku 3 – 4 x týdně do fitka. Byla to dřina, ale neměnila bych.“

V roce 2006 jste byla taneční partnerkou herce Václava Vydry v prvním ročníku TV taneční soutěžní show StarDance… když hvězdy tančí a spolu jste se protančili na krásné druhé místo. Co Vám soutěž dala a jak se vám tančilo s Václavem Vydrou? Šla byste znovu do soutěže?

„StarDance – to byla jedna ohromná, nezapomenutelná jízda. Byl to první díl, pro všechny tedy něco zcela nového, a já vnímala to nadšení, vzrušení, nervozitu a to vše ve skvělé partě lidí. Já v té době víceméně ukončila svou soutěžní kariéru ze zdravotních důvodů (mám artrózu kyčlí) a tím pádem jsem si mohla dovolit nechat se tou atmosférou zcela pohltit a užít si naplno tuto novou zkušenost. Pamatuji si, jak Vašek vstupoval do SD s představou, že se uvidíme třeba dvakrát do týdne na hodinovém tréninku, a my pak trénovali každý den 9 hodin!:))) Ale oba na to vzpomínáme velmi rádi. S Vaškem Vydrou jsme si sedli jako lidé a dodnes se vídáme! Velice si ho vážím!“

V roce 2007 jste se stala porotkyní v TV taneční show Bailando – tančím pro tebe a ve čtvrtém ročníku StarDance… když hvězdy tančí, jste opět usedla na porotcovské křeslo. Jaké to bylo nesoutěžit, ale hodnotit?

„Být porotkyní byla samozřejmě úžasná zkušenost. Nicméně jsem byla mnohem nervóznější než na „place” jako tanečnice. Tam jsem naučená s chybami pracovat, improvizovat. Tohle bylo nové, velmi zajímavé, vzrušující a určitě velmi poučné. Myslím si, že dnes, ve svém věku, se už hodím spíš jen do té poroty:)))

S kariérou tanečnice jste se rozloučila, ale tanci zůstala věrná a působíte jako trenérka. Pořádáte kurzy tance?

„Měla jsem období, po narození dětí, kdy jsem chtěla tanec opustit. Neviděla jsem v tom smysl. Ale nepodařilo se! Uvědomila jsem si, jak je hudba a pohyb mou nedílnou součástí, a že bez toho vlastně nemůžu být. Takže opět učím, ale své pole působnosti jsem si rozšířila, vedu i taneční kurzy pro dospělé, věnuji se sportovnímu koučinku a nově jsem také trenérkou úžasného konceptu Trenéři ve škole, který se snaží oživit a zrestrukturalizovat hodiny tělesné výchovy ve školách.“

Co vás přivedlo k vystudování ekonomie obor marketing a obchod?

„Bývala jsem velký pragmatik, z matematiky jsem maturovala. Dávala mi smysl. Ekonomie, matematika to jsou pro mě souvislosti, logické uvažování, odvozování. Řekla bych, že to jsou vědy, které mají vnitřní dynamiku, že nejde o statické informace, které se člověk musí nabiflovat nazpaměť. To bych nezvládla. A protože jsem v té době začala tancovat za Ostravu s Honzou, a měli jsme skvělé vyhlídky, ekonomie v Ostravě se zdála tou nejvhodnější volbou jak skloubit studium a tanec. Dodnes netuším, proč jsem nešla studovat na pedagogickou fakultu, myslím si, že bych byla skvělá učitelka. 🙂

Vy jste si také sama šila kostýmy na svá taneční vystoupení. Navrhla jste také sportovní kabelku. A co dnes věnujete se ještě návrhářství a šití kostýmů?

„Vždycky mě bavilo tvoření. Ráda jsem pletla, vyšívala, háčkovala, takže šití tanečních šatů pak bylo úplnou samozřejmostí. A hlavně jsem tak dost ušetřila, a mohla si dovolit dát víc peněz za materiál, hlavně tedy lesklé kamínky:-). Dnes bych moc ráda usedla za šicí stroj, protože mám ráda zajímavé, neokoukané věci, a ráda bych si něco ušila, ale nemám čas. Maximálně zkrátím dětem kalhoty, upravím gumu v pase, zašiju dírku.“

Jak ráda trávíte chvíle volna?

„To je různé. Mám ráda společnost, ale občas potřebuji být sama. To pak čtu. Jsem ráda na horách – turistika, běžky, lyže a v poslední době jsem si oblíbila inline brusle. Ráda vařím!“

Foto: Archiv Petry Kostovčíkové, Markéta Listíková

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Druhý večer StarDance 2021

Princ Pavel Trávníček jde z kola ven

Princ  Pavel Trávníček dotančil! Je vidět, že ani slavný tanec z Popelky diváky nepřesvědčil

Porota byla tentokrát o mnoho přísnější, jakoby se domluvili, či špatně vyspali. I ti nejtalentovanější si vyslechli dost drsnou kritiku

 Druhý díl uctil legendárního skladatele Jiřího Suchého, který oslavil devadesáté narozeniny. (Sám Jiří Suchý se v jednom ze svých pořadů vyjádřil takto: „Nejhorší je, že já se vůbec nechystám přestat skládat a hrát!“)

Večer  odstartoval quick stepem krasobruslař  Tomáš Verner s Kristýnou Coufalovou. Raritou byl Tomášův pokus, na  ruce  měl měřič tepové frekvence, který naměřil v průběhu quick stepu 194 tepů za minutu. ( Během studií na vysoké škole zpracoval totiž bakalářskou práci na téma tepová frekvence krasobruslařů). Tomáš svůj výkon komentoval slovy: „194 je už pohodička, když jsem tancoval quick step poprvý, měl jsem tep 300“.  (29 bodů)

Následoval Zdeněk Godla, který se nejevil jako zdatný tanečník v prvním kole, ale tentokrát překvapil.  S Terezou Pruckovou nacvičil slowfox a porota úplně obrátila. Jan Tománek dokonce vyjádřil podezření, že Zdeněk se v prvním díle pletl schválně, aby předvedl takovou taneční bombu! (21 bodů) 

Martina Viktorie Kopecká (s Markem Dědíkem), farářka církve Husitské, jejíž tanec byl v prvním díle označen jako chladný, překvapila velmi svižným jivem. Richard Genzer si neodpustil vtipnou poznámku: „Já myslím, že šéf z Vás může bejt nadšenej. Bylo to boží!“  (28 bodů)

Zpěvačka Tereza Černochová s Dominikem Vodičkou získali 30 bodů, což byl velice slušný výkon večera. I když Tatiana řekla, že ke konci Tereza na Dominikovi až příliš visela.

Herec Jan Cina s Adrianou Maškovou ale tentokrát porotu neohromil. Získal pouhých 26 bodů.

Simona Babčáková, která vyděsila pořadatele tím, že je nachlazená, (ale všechno překonala), se pustila do jivu  s obrovskou energií. Přesto porota ohodnotila její výkon jako pomalejší…Inu, tentokrát se porota s nikým nemalovala. A tak Simona a Martin Prágr získali jen 22 bodů.

Zpěvák Mirai Navrátil a Lenka Nora Návorková si také vyslechli pěkně drsná slova. Jejich výkon byl označen jako ustrašený. Sám Mirai nakonec i jistý strach připustil. Dostali ale 26 bodů, takže zlé to nebylo.

Tenistka Andrea Sestini  Hlaváčková s Michalem Necpálem zatančili hezký slowfox, ale porotě se nelíbil  tanec v páru. Při samostatné části byla Andrea prý lepší. 25 bodů ale není špatných.

Pavel Trávníček s Veronikou Lálovou zatančili jive, je pravdou, že tanečně Pavel přiliš zdatný nebyl, ale diváci ho mohli podpořit díky oblíbené Popelce. Takže do jisté míry je jeho odchod  překvapením.  Richard Genzer si neodpustil jedovatou poznámku:  „Mně to připomínalo pohádku o Červené Karkulce, akorát tady Karkulka honila vlka!“ Inu věk je věk a Pavel zkrátka svižné Veronice nestačil. Pouhých 17 bodů.

Posledním párem večera byla Marika Šoposká a Robin Ondráček, i tentokrát byla porota nemilosrdná. Richard Genzer už nebyl ani vtipný: „Skákala jste na něm jako pinpongáč“ (na Robinovi). Ačkoliv první tanec se Marice velmi povedl. Ale 26 bodů je slušné.

 

Pavel Trávníček a Veronika Lálová opouští StarDance

Pavel: „Když nejde o život, tak jde o h…“ jak říkal Werich. Já z toho nijak smutný nejsem, je mi to jedno.

Veronika: „Tak nikdo asi nechce přirozeně vypadnout, ale když už se to stalo, tak se přece z toho nezblázníme!“

Veronika také přiznala, že měla jakousi předtuchu, proto si napsala dlouhý seznam toho, co všechno bude dělat, až vypadnou. Tím překoná veškerý smutek.

Foto, text: Eva Smolíková

Taneční magazín