Rozhovor s Markem Dědíkem, stálicí StarDance

„Zvu Vás na StarDance2021!“

Jak se Vám všeobecně daří v této poněkud nestabilní a pohnuté době covidové?

„Musím říct, že všeobecně se mi daří dobře a tou nejdůležitější  a hlavní věcí  pro mě je, že  naše celá rodina je zdravá, a proto  jsem šťastný. Moje manželka, moji dva synové Bertram Jozef a Dorian Marek jsou zdraví, jsem vděčný.

Teď v postcovidové  době v letě se opět   trošku rozjely taneční kurzy a  taneční  lekce, takže já jsem měl spíše pracovní a  ne odpočinkové léto.  Ale já jsem rád.“

Bylo pro Vás možné v době covidové-rouškové pořádat kurzy? Jak Vám vlastně prosperovala taneční škola, když škola všeobecně neprosperovala vůbec?  Jak jste se  s celou situací vyrovnával?taneční kurzy

„Já sem se s tím vyrovnal asi jako každý jeden z nás, protože taneční sport, kurzy  a má výuka spočívá v setkávání se s lidmi. Rád se  potkávám a setkávám s lidmi, pravidla to zakazovala, takže jsem měl neplacené prázdniny po dobu covidu. Nemohl jsem trénovat, všechno bylo zavřeno, ani nebylo kde trénovat. Takže já jsem samozřejmě  netrénoval. Než se vše úplně zavřelo či  otevřelo, tak jsme prožívali různé  restrikce, každý musel podepsat čestné prohlášení nebo  předložit doklad o očkování, či doklad, že  covid prodělal, nebo negativní test, na tanečních  lekcích se dodržoval dvoumetrový odstup. Všechno jsme  dodržovali, ale pak  přišel tak velký skok, tedy celkový lockdown,  a ten jsem  prožil doma s rodinou. Na jednu  stranu jsme se sice ocitli  bez finanční podpory,  ale na druhou stranu  jsem byl s rodinou,  a to od  rána do večera, což  bylo krásné a užil jsem si to.“

 Dalo by se říci, že pro Vás lockdown přišel akorát vhodně….

„Asi ano, asi akorát, ale má to také svá ale. Dorian se narodil po prvním lockdownu, já jsem ani nemohl být u porodu, protože to bylo zakázané a  manželka tam byla sama.“

Hm, hm. Vraťme se ale k Vaší profesi. Pořádal jste také své soutěže či „poháry“?

„‘Můj pohár‘ jsem podruhé zrušil, i před covidem a teď také a počkám, co se bude dít. Když bude situace příznivá, budu ho pořádat na jaře 2022.“

„Učil jste hodiny on-line?“

„Mnoho tanečních škol tuto výuku zvolilo a pořádalo  hodiny přes počítač. Nějak  trénovali a pokračovali, já jsem ale zastánce skutečného kontaktu mezi lidmi, všechno lépe ukázat,  opravdu s tím člověkem být a  zažít ten  tanec. Tuto  on-line formu  výuky  jsem vůbec neprovozoval a nechtěl jsem ji dělat.  Nikam by to nevedlo.“

Nejsou lidé už trošku apatičtí? Mají ještě vůbec chuť přijít do kurzů?

„Já si myslím, že je to naopak lepší, lidé více chtějí chodit do kurzů, báli jsme se, že ne, ale děti touží chodit  do kroužků. Jediné, z  čeho mám opravdu strach, že profesionální  taneční páry, které třeba patřily pod ČSTS a byly zvyklé jezdit po soutěžích, tak  během pandemie trošku  zlenivěly. Tudíž  ten rozjezd pro ně bude těžší.  Ale pro běžné  kurzy je to právě  naopak.“

Stardance se blíží. Zpočátku se proslýchalo, že soutěže či  olympiády budou bez diváků. Jak byste tu situaci vnímal?

„No, samozřejmě Česká televize a produkce Stardance má připravenou tzv. covidverzi bez diváků a pak normální verzi. Pokud opravdu ‚covidverze‘  nastane, pak nastane. Ale bude to velká újma a nebude to zrovna to pravé.  Vždyť přece přímý přenos  přináší  úplně jinou atmosféru! Možná budou v hledišti nějaké papírové hlavy,  nebo co já vím, ale  bude to tak jako tak obrovská škoda. Osobnosti,   které budou v pořadu poprvé,  potřebují zažít atmosféru  a tančit  před  lidmi. Tohle  činí tanec tancem!“

Bylo  by podle Vás tedy  lepší soutěž o rok posunout? Anebo tedy pokračovat i bez  diváků?

„No, upřímně, v nejhorším asi pokračovat i bez těch diváků. Protože show musí pokračovat, tak je to lepší  a dává to smysl. Bylo  by špatné,  kdyby byla pauza. Lidé jsou už připravení a těší se.  Vzít jim tu radost a možnost by bylo smutné. A celkově tato   doba není veselá. Takže to musíme zvládnout.“

Bojíte se Vy osobně viru, když jste na akcích, kde je  spousta lidí?

„Já osobně ten strach samozřejmě mám, a to hlavně proto, že mám strach o svoji rodinu.  V  České televizi se nosily po celou dobu roušky, tam se pravidla ani nezastavila, všechno se dodržuje a  je to tak dobře. I  při tréninku Stardance může přijít třeba rekvizitář nebo asistent  režie nebo někdo jiný a přesně to jsou všechny ty kontakty, ke kterým dochází, proto dodržujeme pravidla. Obava panuje velká,  myslím si, že  přímý  přenos, který je plánován na  16.října, přinese to, že naše  obava bude ještě větší, protože za tu dobu se nám situace ještě o něco zhorší. O to víc budu i já nervóznější,  protože samozřejmě budu mít strach.“

Asi jste připraveni na možnost, že budete 16. října bez diváků?

„Hm… Jsme. Připustilo  se to, ale nikdo neví, co to způsobí, takže je to takové … zvláštní.“

Můžete už teď prozradit nějaké novinky soutěže  tohoto roku?

„Např.  Honzu Ondera nahradil Marek Zelinka, je tedy  coby hlavní choreograf. Za sebe můžu říct, že moje taneční partnerka je Martina Viktorie  Kopecká, farářka Husitsko-bratrské církve. První šoty jsme natočili, jsou už i přístupné na internetu, po TK vyjde  celá znělka, obsahuje  symbol času, je to velmi pěkné. Soutěž bude opět tanec různých osobností,  a to velmi zajímavých, např. Tomáš Verner,  Mistr Evropy  v krasobruslení,  Simona Babčáková, paní farářka Kopecká, celkově  letos tančí mladí lidé,  takže taneční výkony budou úžasné. V porotě zasedne stálice p. Chlopčík a p.  Drexler, Jan Tománek a zábavný Richard  Genzer. A  bez našich komentátorů Marka Ebena a  Terezky Kostkové  by asi StarDance nebylo StarDance.

Tančíte ve StarDance už popáté.  Jste rozhodně stálice StarDance, ale hodně  tanečníků je už minulostí. Co Vás naplňuje na této soutěži?

„Já mám rád Stardance jako takové, ale hlavně mě moc těší poznávat všechny ty osobnosti, které přichází. Pro mě je to  pokaždé nové, naplňuje mě to a letos zvlášť!  Vždy je to nový příběh, ale s  paní farářkou  je to úplně jiný příběh než všechny ostatní. Protože zatančit si s paní farářkou, to není jen tak!!!“

To určitě ne!!!  V  minulosti by Vás za to  možná i upálili na hranici…..

„Smích“.

Ať se Vám daří a hlavně, ať je situace natolik dobrá, že budete moci mít mnoho diváků kolem sebe!

Foto: archiv Marka Dědíka 

Eva Smolíková

Taneční magazín

Co nového v Divadle Kámen?

Na pražské Invalidovně není pouze a jenom Studio ALTA!

Další nová hra

Ačkoli „Poříčská madonaměla zatím jen premiéru, začali jsme zkoušet další hru v řadě; neboť co jiného může dnes divadlo dělat než zkoušet. Tentokrát tvoříme na půdorysu thrilleru
Jana Tománka s názvem „Motýlí křik.

Zatím podnikáme první tápavé kroky. Hrát budou: Lucie Z., Lenka Ch., Kristýna S., Adéla M., Mirek P. a Vít M., režírovat Petr O. Macháček.

Romanticko-existenciální úklid

Když stále nesmíme hrát a můžeme jenom zkoušet, alespoň jsme si trochu uklidili ve studiu.

I z úklidu ovšem mohou vzniknout romantické, existencionální a lehce melancholické fotografie.

Vlevo na stole (na snímku Kristýny Suché) znovunalezená červená helma komisaře Jana Pavla Mlejnka.

Začátek velké cesty

K novým fotografiím Petra Vápeníka, které máme v kavárně, vznikly zajímavé doprovodné texty. Jedná se o anotace kurátorky Lucie Váchové k výstavě zde a rozhovor s autorem zde.


 

Foto: Kristýna Suchá

Blanka Křemenová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Náš rozhovor s  tanečnicí KRISTÝNOU COUFALOVOU, populární ze StarDance

„Odpočinek je moje slabá stránka“

V prvním ročníku televizní taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí, se stali vítězi herec Roman Vojtek s taneční partnerkou Kristýnou Coufalovou, které v té době bylo krásných 21 let. Od té doby vystudovala práva, stala se maminkou a v rodinné taneční škole Coufalovi působí jako lektorka, trenérka a choreografka a na soutěž vzpomíná moc ráda.

Bylo zásluhou radičů, kteří vedli v Olomouci taneční školu Coufalovi, která vznikla v roce 1990, že jste v sedmé třídě ZŠ začala tančit?

„Určitě to byla jejich zásluha. Ale ne asi v tom smyslu, který čekáte. V sedmé třídě se konečně přestali bránit mému tlaku a svolili, že mohu. “

Tancováním přišly tréninky, soutěže, soustředění, taneční prohry i výhry. Jak na ten čas vzpomínáte? Byla jste soutěživý typ?

„Já asi nejsem soutěživý typ. Mě moc bavilo tancování, jako takové a ten kolektiv v daném klubu. Na TK Olymp Olomouc, na StarDance a na DSP Kometa Brno vzpomínám moc ráda!“

V 21 letech jste získala titul „Královna tanečního parketu“, když jste spolu s hercem Romanem Vojtkem vyhráli v prvním ročníku TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí. A někde jste řekla, že to pro Vás bylo zlomové. V čem?

„Já v době StarDance ,jen´ studovala, už jsem závodně netančila. Uvědomila jsem si, že nechci o tancování vlastně přijít. Škola byla fajn. A rozum říkal: studuj, jenom studuj! Ale srdce mě táhlo zpět na taneční parket. Dva roky jsem odolávala nabídkám od Honzy Tománka, že by tam měl v Brně pro mě partnera. No, a pak jsem mu zavolala, že bych to moc ráda zkusila ještě! A taky jsem vlastně měla pořád pocit, že musím mít navíc ještě nějaké ,normální´ povolání. A po StarDance jsem si říkala, že by bylo moc hezké dělat něco, co mám ze všeho nejraději a kdyby to i zaplatilo hypotéku, bylo by to win-win.“

Co Vám tato soutěž dala a jak na ni vzpomínáte? Sledovala jste další ročníky?

„Bylo mi čerstvých 21 let. Byla jsem jak Alenka v říši divů.  Soutěž mi dala  obrovské množství krásných zážitků, zkušeností a pracovních příležitostí. A i přátelství. Dva roky poté se to naše ,zdravé jádro´ potkávalo při každé příležitosti, narozeniny, svatba či pracovně na různých vystoupeních. Bylo to moc milé a opravdové.

Samozřejmě postupem času se potkáváme míň a míň. Ale pořád o sobě víme, sledujeme se na IG, občas si něco napíšeme. Takže odpověď by byla – vzpomínám moc ráda! Protože to bylo krásné. A další ročníky jsem sledovala a sleduji.“

V letech 2005 – 2012 jste se soustředila na studium na UK v Praze, kde jste studovala právo a právní vědu. Proč jste si zvolila právě tento obor?

„Já jsem  studovala gymnázium Hejčín v Olomouci. A ve čtvrtém ročníku jsem měla jen jednu preferenci – a to, že fakt nechci a nemůžu studovat fyziku. Jinak jsem měla školu ráda, měla jsem super učitele a bylo mi celkem jedno, co se učím. Maturovala jsem z dějepisu a matematiky. Takže k matice jsem měla přihlášku – na ekonomku do Brna. A k dějepisu jsem si dala práva. A když vyšly přijímačky do Prahy, byla by škoda to nezkusit.“

K tanci jste se vrátila a v rodinné taneční škole Coufalovi působíte jako lektorka, trenérka a choreografka. Co Vás na své práci nejvíce baví?

„Baví mě nadchnout pro pohyb děti školkového věku, baví mě zpětná vazba na lekcích s těmito dětmi. Baví mě, jak rychle se učí, jak jsou všemu otevřené a hravé.

Na středoškolácích mě každoročně dojímá rodičovská volenka na prodloužených a závěrečných kolonách, kdy maminky tančí se svými syny, kteří se je snaží vést jako opravdoví muži a maminky se nakonec i nechají vést. No a tatínci, jak najednou nevědí, kde tu svou dceru chytit, nešlápnout ji nejen na nohu, ale i na ty krásné šaty – a jak je to pro všechny z nich ten moment – poprvé v životě, jednou a naposled. Dojetí, nervozita, všechno se to mísí a má to jedinečnou atmosféru.

A kurzy tance pro dospělé – na tom mi přijde krásná celá ta situace – že dva partneři spolu chtějí hodnotně trávit čas. Jsou na stejné úrovni. Partnerka nestíhá záda partnerovi, jak by tomu bylo, kdyby si vyjeli na kolo. Partner není znuděný nahrávkami, jak by byl asi v tenise. Ale v tanci jsou si rovni. Musejí spolu kooperovat. Musí se spolu sladit. A to mě baví! Když se sladí, líbí se jim to, baví je to a mají z toho radost! Pak z toho mám obrovskou radost i já!

Jste maminkou. Vedete své děti také k tanci?

„Berenika má 4 roky, Debora má 2 roky. Moje přání by bylo, aby chodily do atletiky nebo nějaké pohybové přípravky. Aby uměly lyžovat, bruslit, jezdit na kole, kolečkových bruslích, plavat a tak. Nejsem zastáncem specializace u malých dětí. Ale člověk míní, život mění. Berunka se vidí už teď jako baletka. 😀 Takže uvidíme. Budu vděčná, když budou z něčeho nadšené a šťastné tak, jako já byla z tancování v Olympu, StarDance nebo pak v Kometě!“

Co Vám říká slovo odpočinek? Jak ráda relaxujete?

„No. Odpočinek je moje slabá stránka. Moc nevím, jak na něj. Ale když jsem neměla ještě holčičky a byl čas válecí dovolené u vody, četla jsem knížky. Protože jen tak ležet mě nebavilo.

A teď? Od holčiček odpočívám v tanečních. A doma s holčičkami zase odpočívám od tanečních.“

Děkuji za rozhovor

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečníkem a porotcem JANEM TOMÁNKEM

„Stardance je moje srdcovka”

„Tanec je pro mě vášeň, vyznání, životní styl… Pro mě je tanec vším,“ přiznává náš přední tanečník, trenér, porotce Jan Tománek, který spolu s manželkou Kamilou vede jednu z nejúspěšnějších tanečních škol Studio Kometa v Brně, třikrát tančil v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a v desáté jubilejní si splnil sen, stal se porotcem.

Narodil jste se v Ústí nad Labem, ale vyrůstal v Mostě. Jak vzpomínáte na dětství, jaký jste byl kluk a co Vás bavilo?

„Přesněji řečeno, jsem se narodil a vyrůstal v Ústí nad Labem a po vojně jsem působil 7 let jako vedoucí tanečního klubu. Vyrůstal jsem jako každý obyčejný kluk. Měl jsem krásné dětství. Vše se odehrávalo venku na čerstvém vzduchu. Hráli jsme všechny možné sporty, mezi kterými vyhrával fotbal, kterému jsem se 12 let aktivně věnoval na výkonnostní úrovni. Po vojně, když už jsem se věnoval sportovnímu tanci v podstatě profesionálně, tak jsem dostal nabídku od pana Václava Hofmana, abych převzal taneční klub v Mostě, kde jsem posléze strávil krásných 7 let, na které velmi rád vzpomínám lidsky i profesně…”

V jednou rozhovoru jste přiznal, že Vaše první taneční vystoupení bylo na dětském tanečním festivalu v Kamenickém Šenově, kde jste tančil valčík. Co nebo kdo Vás k tanci přivedl?

„Od útlého věku jsem se rád pohyboval na hudbu, až jsem si vysloužil přezdívku „Tančící komanč“. Využíval jsem jakoukoli příležitost se pohybově vyjádřit a rád jsem se předváděl ve společnosti. Rodiče tak uznali, že nejlepší bude, když se tomu začnu víc věnovat. Začátky nebyly jednoduché, protože jsem v dětství trpěl nadváhou a tak moje první taneční angažmá v jediném, dětském tanečním klubu neskončilo slavně, ale po tanečních už to nabralo obrátky.”

Portréty osobností desáté řady taneční soutěže StarDance. Promo fotografie pro kampaň pořadu České televize.

Vy jste nejdříve ale vystudoval střední průmyslovou školu a pak trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Olomouci. Proč jste si vybral právě obor trenérství?

„Jsem původem strojař, ale až na krátkou dobu jsem se tomu nevěnoval. Můj svět byl tanec a poměrně brzo jsem se začal věnovat výchově mladých tanečníků. To mě dovedlo až k rozhodnutí se více vzdělávat. Fakulta sportovních studií byla logickým krokem.”

V letech 1998 – 2000 jste se stali s Vaší partnerkou a později manželkou Kamilou vicemistry ČR. 3x jste se stal vicemistrem ČR v 10 tancích a máte také titul mezinárodního mistra Kanady v 10 tancích a v roce 2000 jste získal jako trenér a choreograf titul vicemistr Evropy v latinských formacích. Co pro Vás znamená tanec?

„Tanec je pro mě vášeň, vyznání, životní styl… Pro mě je tanec vším. Věnuji se mu již víc jak 30 let a to každý den. Bez nadšení by to nešlo. Tanec mě nabídnul spoustu forem. Národní, společenské tance, latinské, standardní. Formou individuální, partnerskou či formační. Všechny jsem využíval, hledal, zkoušel a nelituji. Pro mě je tanec pestrá mozaika, která mě vždy dávala možnost si najít barvu, která mě baví…”

Třikrát jste tančil v oblíbené TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V prvním ročníku byla Vaší partnerkou TV a rozhlasová moderátorka Jolana Voldánová, v pátém modelka Pavlína Němcová a v šesté sérii atletka Šárka Kašpárková. Jak na soutěž a své taneční partnerky vzpomínáte? Co Vám soutěž dala?

„StarDance je moje srdcovka. Tančit historicky první řadu, kdy to sledovalo 2 500 000 diváků je nezapomenutelný zážitek. Žiju tím pořadem emočně i profesně celých 13 let a jsem za to rád…

Jolana byla velmi pracovitá a pečlivá. Lidsky jsme se sblížili natolik, že naše rodiny se navštěvují dodnes. Pavlína byla v Česku neznámá, ale v zahraničí velmi úspěšná a její profesionalita se při nácviku projevovala. Myslím, že byla velmi talentovaná a je škoda, že jí diváci nedali větší prostor…. No a Šárka byla a je prostě skvělá. Její nadhled, pracovitost a parťáctví jsou vlastnosti, které z ní dělají skvělého člověka.

StarDance nejen mě, ale nám všem dala obrovskou možnost ukázat krásu našeho tance. Celá země začala tančit a tanečníci si užívají větší vážnosti. To je myslím úžasné….”

Jednou jste přiznal, že byste si ve StarDance, rád vyzkoušel roli porotce a v desáté sérii jste usedl mezi obávané porotce. Jaké to bylo netančit, ale hodnotit?

„Byl to můj sen a cíl, který se mě splnil a jsem za to velmi rád. Není to pozice jednoduchá, protože vůbec netušíte, co vám taneční páry předvedou a vědomí, že jste v přímém přenosu, je také velký adrenalin. Každý večer je velmi náročný, protože je plný příprav a zodpovědnosti to „dát co nejlépe“. Snažil jsem se ve svých hodnoceních věnovat tanci a být spravedlivý. Jestli se to povedlo, musí posoudit divák;)

Spolu s manželkou Kamilou vedete jednu z nejúspěšnějších tanečních škol Studio Kometa v Brně, kde působíte jako šéf trenér a také jako lektor reprezentativních kurzů pro veřejnost. Co Vás na své práci nejvíce baví? Jaký je o Vaše kurzy zájem?

„Jako celý život, tak i dnes se věnuji tanci komplexně. Mojí hlavní profesí je trenér výkonnostních párů a jsem rád, že se mohu věnovat těm nejlepším. Po našich zkušenostech ze StarDance, jsme se s manželkou Kamilou rozhodli organizovat také taneční kurzy pro veřejnost a dnes jich máme plný dům a velmi nás to baví. Takovou největší radostí je tradiční nedělní kurz pro dospělé taneční páry, na který se vždy velmi těšíme. Mimo jiné pořádáme také taneční soutěže, plesy, taneční tábory apod.”

Spolu s manželkou vedete nejen úspěšnou taneční školu, ale máte také dvě talentované děti, které kráčí ve Vašich šlépějích. Syn Jonáš již v deseti letech vyhrál svoji první taneční soutěž a patří mezi nejlepší juniorské tanečníky. Také dcera Nely má již první úspěchy na svém kontě. Jak vnímáte úspěch svých děti?

„Nikdy jsem neměl ambici, aby moje děti tanec dělali profesionálně. Přál jsem si, aby si ho vyzkoušeli… Možná proto, že si ho Jonáš našel tak trochu sám, tak je dnes 5-tinásobný mistr ČR a finalista ME. Nelinka má tanec jako přirozenou součást svého života a čas ukáže, jestli jí tanec provede životem jako nás s manželkou.”

Je Vám práce také koníčkem? Jak rád odpočíváte?

„Pro mě tanec nejsou jen kroky. Vše co dělám je spojené s tancem. Prodávám taneční obuv, porotcuji soutěže, moderuji taneční akce, pořádám taneční soutěže… Tanec, aby Vám vydržel, se musí stát životním stylem a tohle štěstí já mám.

Zrovna jsem se vrátil z cyklo výletu okolo Balatonu. Odpočívám pohybem v různých formách. Rád plavu, jezdím na kole nebo jen tak chodím.

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN