Rubín LETÍ Na Venuši

V Praze se otevře nová letní scéna nezávislých divadel

A studio Rubín, Divadlo LETÍ a Venuše ve Švehlovce. Tři spřízněná nezávislá pražská divadla spojí síly a představí to nejlepší ze svého repertoáru na nově vytvořené letní scéně Rubín LETÍ Na Venuši. Divákům nabídne pestrý program, jehož pojítkem je nekompromisní snaha poukázat na výrazná současná témata artikulovaná obrazivým a neotřelým režijním zpracováním. Jedinečnou atmosféru venkovního hraní dokreslí prostor Kasáren Karlín, ve kterém se jednotlivá divadla postupně představí od 10. do 20. srpna.

A studio Rubín uvede novinky i stálice svých autorských inscenací, Divadlo LETÍ nabídne to nejlepší ze současné světové dramatiky a Venuše ve Švehlovce program obohatí prostřednictvím svých dvou souborů Depresivní děti a Lachende Bestien vedených výraznými režijními osobnostmi Jakubem Čermákem a Michalem Hábou.

Přestože jsou tato tři divadla na pražské mapě každé odlehlým cípem jednoho trojúhelníku, cítíme silnou spřízněnost v uvažování o divadle, která se promítá i do naší dramaturgie. Divák otevřený náročnějším tématům těšící se z invenčních režijních postupů tedy bude mít ojedinělou příležitost navštívit všechna svá oblíbená divadla na jedné adrese,“ říká dramaturg Divadla LETÍ David Košťák.

Rubín LETÍ Na Venuší zahájí svůj program 10. srpna roadtripem na konec světa Greta režiséra a autora Mariána Amslera. Divadlo LETÍ kromě této inscenace v Kasárnách Karlín uvede i derniéru úspěšné inscenace Small Town Boy s Erikou Stárkovou v jedné z hlavních rolí.

Pomyslnou štafetu převezmou 11. srpna Depresivní děti s jejich Zánikem domů Usherů podle stejnojmenné povídky Edgara Allana Poa. Představí i svoji nejnovější inscenaci Zlý jelen, koprodukční projekt s DIFA JAMU Medea_is_missing v režii Alexandry Bolfové a letní scénu uzavřou svou kontroverzní autorskou inscenací Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme. Druhý soubor z Venuše ve Švehlovce Lachende Bestien uvede inscenaci Michala Háby Ferdinande! věnovanou Václavu Havlovi a inspirovanou jeho dílem.

Vzhledem k současnému post covidovému babyboomu určitě zarezonuje divadelní dokument na pomezí grotesky a tragédie A studia Rubín Jenom matky vědí, o čem ten život je. Rubín představí i stálici svého repertoáru nekorektně vtipnou sociální sondu z míst, kam oko „pražské kavárny“ nedohlédne – Obludov v režii Jana Prušinovského a z pera držitele Ceny Magnesia Litera Jaroslava Žváčka.

Dagmar Fričová, umělecké šéfka A studia Rubín, upozorňuje na to, že tyto soubory často sdílí i své spolupracovníky: „Jsme spřízněná divadla s podobnými cíli. Často se prolínají jak naše umělecká směřování, tak i produkční. Tuším, že naše společné hraní na letní scéně se bude těšit velmi pospolité atmosféře.“

Rubín LETÍ Na Venuši uvítá diváky každý večer pod širým nebem v unikátních prostorách Kasáren Karlín. Program probíhající s jednou přestávkou od 10. srpna do 20. srpna nabídne dohromady devět večerů s tím nejlepším z pražského nezávislého divadla. Více informací je možné najít na oficiálních stránkách scény www.rubinletinavenusi.cz a sociálních médiích jednotlivých divadel.

Rubín LETÍ Na Venuši

Letní scéna nezávislých pražských divadel

10.- 20. 8. 2021

Kasárny Karlín

Více informací na www.rubinletinavenusi.cz

Program

10.8. út 20.00 h Greta – Divadlo Letí

11.8. st 20.00 hZánik domu Usherů – Depresivní děti touží po penězích

12.8. čt 21.00 hOsudy dobrého vojáka Švejka za světové pandemie – filmová projekce – Depresivní děti touží po penězích

13.8. pá 20.00 hFerdinande! – Lachende bestien

14.8. so 20.00 hSmall town boy – Divadlo Letí

15.8. ne 20.00 hJenom matky vědí, o čem ten život je – A studio Rubín

16.8. po 20.00 h Obludov – A studio Rubín

18.8. st 19.00 h– Zlý jelen – Depresivní děti touží po penězích

19.8. čt 20.00 h – Médea – Averze

20.8. pá 19.00 h– Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme – Depresivní děti touží po penězích (derniéra)

Vstupenky

Více informací o A studiu Rubín najdete na webu : www.astudiorubin.cz

Aktuální informace můžete sledovat na sociálních sítích:

Instagram:  https://www.instagram.com/a_studio_rubin/

Facebook:  https://www.facebook.com/astudiorubin

Podcast: https://astudiorubin.cz/fade-in-rubin

Pavla Umlaufová

pro  Taneční magazín

Nejen Cyrano ve skafandru

Sezóna 2021/2022 ve Švandově divadle: nevšední Cyrano, hra o smrti ruského agenta, příběh Sira Nicholase Wintona a další novinky

PREMIÉRY VE VELKÉM SÁLE:

Martin Crimp, Edmond Rostand:

CYRANO Z BERGERACU“

Režie: Martin Františák

Premiéra: 18. září 2021

Slovo jako prostředek lásky. Slovo jako zbraň. Nový přepis romantického příběhu v beat boxovém rytmu.

Cyranem ve skafandru je Luboš Veselý, pod ním Bohdana Pavlíková

Příběh jednoho z nejznámějších milostných trojúhelníků uvede Švandovo divadlo v novém přebásnění Martina Crimpa jako jedno z prvních divadel od jeho světové premiéry v londýnském Playhouse Theatre. Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, ale zbavuje je romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu.

Matěj Anděl, Natálie Řehořová a Robert Jašków opět v Cyranovi

I ten, kdo Rostandovo drama nikdy nečetl, ani neviděl, jistě zná situaci, v níž titulní hrdina napovídá pod rouškou noci verše, skrze něž vyjadřuje lásku mladý Kristián krásné Roxaně. A Crimp ve svém přepisu obnažuje právě moc, kterou mají ti, co slovem vládnou. Moc vytvářet novou podobu reality, moc manipulovat. Slovo je pro něj prostředek, který dokáže zažehnout lásku, ale i podnítit nenávist.

Lucy Prebble:

PŘÍLIŠ DRAHÝ JED“

Režie: Thomas Zielinski

Premiéra: 6. listopadu 2021

Měl zemřít hned, ale žil ještě tři týdny. A tak stihl vypovídat. Kreml jakoukoli spojitost s případem dodnes odmítá. James Bond je jen velmi slabý odvar reality.

Alexandr Litviněnko, bývalý agent KGB a FSB, v roce 2000 emigroval do Velké Británie v důsledku perzekucí po zveřejnění nezákonných praktik ruských tajných služeb. Se svojí ženou Marinou a synem se usadil v Londýně. Právě v jednom z tamních hotelů si s ním na začátku listopadu 2006 dali schůzku dva ruští agenti. Jejich plán otrávit Litviněnka radioaktivním poloniem 21O však vyšel jen zčásti –  kontaminovaného zeleného čaje se napil málo, a tudíž ještě další tři týdny žil. A v nich vypovídal. Ze své smrti obvinil nejen ruské tajné služby, ale přímo i prezidenta Vladimíra Putina.

Britská dramatička Lucy Prebble (* 1980) i přes detailní popis celé kauzy nepředkládá divákovi jen čiré dokudrama, ale mistrně využívá potenciálu divadelnosti dané látky. Vzniká sugestivní kaleidoskop situací, které střídají žánry i časové roviny, stejně tak jako perspektivu, z níž je příběh nahlížen. Postupně se však vše skládá v silné drama. Hra vychází na stejnojmenné knihy Luka Hardinga a měla světovou premiéru na začátku září 2019 v londýnském Old Vic Theatre.

Alexandr Litviněnko

Příliš drahý jed“ má navázat na linii inscenací, které dominují především na studiové scéně – a to inscenace, které reflektují dějinné události a aktuální dění, a nabízejí tak divákovi poměrně ostrou konfrontaci. Navíc skrze dílo současné světové dramatiky (uvedené v české premiéře). K režii byl přizván Thomas Zielinski, jež se ve svých inscenacích často zaobírá právě kritikou společenských či politických poměrů. Upozornil tak nejen na českých, ale též na německých scénách.

Kateřina Tučková:

WINTON“

Režie: Martin Františák

Premiéra: 19. března 2022

Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu …

Příběh důležitého hrdiny (a dalších jeho spolupracovníků a kolegů) evropských dějin, který pomohl zachránit 669 lidských životů, a přesto se tím nikdy nepyšnil. Sir Nicholas Winton se zasadil o převoz stovek převážně židovských dětí okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království a celému světu ukázal rozdíl mezi pasivním a aktivním dobrem. Dle něj aktivní dobro „vyžaduje to, aby člověk šel, vyhledal ty, jenž trpí a jsou v ohrožení; nikoliv pouze žít vzorně pasivním způsobem a nekonat zlo.

Sir Nicholas Winton

Hru na motivy života a odkazu činů a pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková, dvojnásobná držitelka ceny Magnesia Litera za knihy „Vyhnání Gerty Schnirch“ a „Žítkovské bohyně“s níž divadlo spolupracovalo již na dramatizaci knihy „Bratr spánku“Její prokazatelný talent vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné Evropy.

Kateřina Tučková je nejen spisovatelkou a dramatičkou, ale rovněž známou kurátorkou mladých výtvarných umělců

Jaroslav Papoušek, Kristýna Jankovcová, Adam Svozil:

ECCE Homo HOMOLKA“

Režie: Kristýna Jankovcová a Adam Svozil

Premiéra: 28. května 2022

Krucifix, doma je doma, to je marný. Kultovní film československé nové vlny poprvé na jevišti.

Rodina Homolkových společně vyráží na výlet do přírody, aby si užili čerstvého vzduchu. Suverénní děda, starostlivá, leč nekompromisní babi, poněkud ušlápnutý Ludva s frustrovanou  Heduš a zvídavými dvojčaty jsou ale ze sváteční idylky nečekaně vyrušeni a hrozí, že celý den bude jen snůškou malicherných  hádek a sporů 🙁   Spraví náladu nedělní oběd? A vezme Ludva Heduš s děckama na dostihy? Rodina má být přece pospolu 🙂

 Komedie scenáristy a režiséra Jaroslava Papouška z roku 1969 i díky mistrným dialogům zlidověla a stala se synonymem pro českou povahu. I přes svůj citlivý humor má satiricko-kritický podtext, který z ní činí hořce vtipnou sociální sondu, jež odhaluje rodinu jako základ české společnosti.

Dramatizace se ujme talentovaný režijní tandem Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, kteří se Švandovým divadlem spolupracovali již na satirické komedii „Zabíjejte popírače klimatických změn“. 

PREMIÉRY VE STUDIU:

Petr Boháč:

MUŽ VLASTNÍ PENIS, VAGINA VLASTNÍ ŽENU“

Režie: Petr Boháč

Premiéra: 27. listopadu 2021

Kdo měl vliv na H. Ibsena, A. Strindberga, K. Krause, Z. Freuda, E. Schieleho, L. Wittgensteina a A. Hitlera? Kdo vystřelil na Andyho Warhoula? A jak s tím vším souvisí bruselské genderové tabulky?

Na začátku října 1903 páchá ve Vídni sebevraždu třiadvacetiletý Otto Weininger. Ovšem patřičně teatrálně – pronajme si pro tu příležitost byt, v němž zemřel Ludwig van Beethoven a pošle oznámení o svém činu rodině. A v červenci 1968 vstoupí do studia jednoho umělce Valerie Solanas a vystřelí na něho. Večer se přihlásí dopravnímu policistovi. Muž, na kterého namířila zbraň byl Andy Warhol.

Otto Weininger

Dvě osoby s nesmiřitelností ke světu i k svému vlastnímu životu. Dvě osoby, které pohrdaly druhým pohlavím a svými výroky to dávaly okázale najevo. Mysoginie (nenávist k ženám) a misandrie (nenávist k mužům) ve dvou stěžejních etapách pro 20. století. „Žena je buď matka nebo děvka; ani jedna neskýtá nic dobrého, natož inteligentního. I nejhorší muž má stále větší hodnotu než nejlepší žena…“ „…muž je jen nedokonalou ženou, kráčejícím potratem, potraceným už na genetické úrovni. Být mužem znamená být citově omezený zmetek; být mužem je tělesná vada a muži jsou citoví mrzáci.“ Kolik lidí přiznaně či potají přikývne?

Petr Boháč a Miřenka Čechová jsou vůdčími osobnostmi umělecké skupiny Spitfire Company, která patří ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Zároveň se však velmi intenzivně zabývají reflexí fenoménů současné společnosti a nebojí se argumentačně brilantně zvládnuté konfrontace. Jejich inscenace nabízejí velmi originální pohled na zvolené téma a zhusta také nabourání myšlenkových stereotypů a mainstreamové splavnosti skrze nápaditou provokativnost. V inscenaci, jež vzniká v koprodukci Švandova divadla a Spitfire Company povedou polemiku nad tématem šovinistické myšlení v oblasti sexuality.

Édouard Louis, Tomáš Loužný:

DĚJINY NÁSILÍ“

Režie: Tomáš Loužný

Premiéra: 12. února 2022

Jak dalece se může lišit vyprávění jedné skutečné události? Odvážná a šokující zpověď jako detektivní příběh naruby.

V prosinci roku 2012 Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou.

Hlavní hrdina vypráví okolnosti traumatické události lékařům, policistům, svým bližním i komukoli jinému, kdo je ochoten ho poslouchat. Nemůže přestat, ale čím víckrát příběh vypráví, tím více lidí ho vlastní. Každý z nich však na trestný čin nahlíží ze své vlastní perspektivy. Z osobního příběhu se tak stávají dějiny násilí, nad nimiž již přímý účastník přestává mít vlastní kontrolu. Do vyprávění vstupují maloměstské předsudky hraničící s homofobií nebo rasismus správních orgánů. Najednou se jedinec, který během jedné noci prožil intenzivní vztah blízkosti a následné zrady, stává jen odosobněnou statistikou včerejších zpráv.

Édouard Louise

Odvážná a šokující zpověď je adaptací románu mladého francouzského autora Édouarda Louise, který se po vydání svého debutu „Skoncovat s Eddym B.“ stal literární senzací. Jeho autobiografické romány kontinuálně otevírají otázku stále přetrvávajících rasových a sexuálních předsudků. Švandovo divadlo dílo Édouarda Louise českým divákům představí jako první v adaptaci mladého autora a režiséra Tomáše Loužného, v loňském roce nominovaného divadelní kritikou na talent roku.

Foto: Alena Hrbková a archiv

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Rybí krev“ JIŘÍHO HÁJÍČKA

Světová premiéra v Jihočeském divadle

Poslední činoherní novinkou české sezóny bude světová premiéra inscenace „Rybí krev“ již renomovaného budějovického autora Jiřího Hájíčka. Na premiéru se mohou diváci těšit již 18. dubna.

Jiří Hájíček patří k nejúspěšnějším současným českým spisovatelům. Za romány „Rybí krev“ a „Selský baroko“ získal nejprestižnější české literární ocenění Magnesia Litera. Jeho knihy vychází v angličtině, němčině, italštině, maďarštině, chorvatštině, makedonštině, běloruštině, polštině
a bulharštině. V září 2016 měl premiéru celovečerní film natočený podle jeho knihy „Zloději zelených koní“. 

Rybí krev“ je součástí volné „venkovské trilogie morálního neklidu“. V knize jde o vzpomínky na necitlivé zásahy do krajiny a obyčejného lidského života. Příběh z přelomu 80. a 90. let se točí kolem stavby Jaderné elektrárny Temelín, které muselo ustoupit i několik vesnic. Jejich vysídlení tak zpřetrhalo stará pouta i kořeny. Hlavní hrdinka románu Hana se pokouší po patnácti letech strávených v cizině najít své tehdejší známé, přátele i rodinu. Režie se ujala mladá režisérka Natália Deáková, která preferuje právě takové texty, jež rezonují s problémy současné společnosti.

Hlavní postavou je oproti předchozím Hájíčkovým románům netradičně žena. “Zajímaly mě především osudy lidí, ne tak úplně ta gigantická stavba, její postup a všechny technikálie kolem. A ,Rybí krev je také románem o rozpadu jedné rodiny, nejen vesnice. Proto celý příběh sledujeme z pohledu mladé ženy, myslím, že ženy mají větší cit pro tyhle rodinné záležitosti, okolo kterých se román hlavně točí,” vysvětluje Jiří Hájíček.

V divadelní adaptaci Marie Špalové ztvární hlavní hrdinku Hanu Kamila Janovičová. V dalších ženských rolích se můžete těšit na Lucii Valenovou, Magdalénu Hniličkovou,  Jaroslavu Červinkovou a Natálii Drabiščákovou. V mužských rolích se představí: Dan Kranich, Václav Švarc, Jakub Koudela, Jan Dvořák, Tomáš Drápela, Petr Červinka a Jaroslav Kukrál.

Rybí krev / Jiří Hájíček

requiem za zbourané vesnice

Divadelní adaptace / Marie Špalová

Režie / Natália Deáková

Dramaturgie / Marie Špalová

Dramaturgická spolupráce / Olga Šubrtová

Scéna / Lukáš Kuchinka

Kostýmy / Jana Smetanová

Hudba / Jakub Kudláč

Představení řídí / Jan Saska

Text sleduje / Lenka Mejstříková

Světová premiéra 18. dubna 2019 v Jihočeském divadle
Délka představení: 2 hodiny 50 minut včetně přestávky.

Osoby a obsazení:

Hana / Kamila Janovičová

Olina / Lucie Valenová

Anna / Magdaléna Hniličková

Petr / Dan Kranich

Chozé / Václav Švarc

Honza / Jakub Koudela

Táta / Jan Dvořák

Mamka / Jaroslava Červenková

Strejda Venca / Tomáš Drápela

MUDr. Brejchová / Natália Drabiščáková

Pan Tušl / Petr Červinka

Lídr OF / Jaroslav Kukrál

Poděkování patří všem partnerům a příznivcům Jihočeského divadla.

Foto: Alexandr Hudeček


Mgr. Lenka Cimlová – Ostrá

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s hercem, spisovatelem a dobrodruhem MATĚJEM DADÁKEM

„Dělal jsem reparát z charlestonu“

 

1. Vy jste se rozhodl jít  ve šlépějích svých předků, (oba dědečci se zabývali herectvím), přesto ale Vaši bratři se nevydali touto cestou.  Co zlákalo Vás?

„Nikdo z rodiny mě k tomu nijak zvlášť nevedl. Našel jsem si k tomu cestu sám ve druhé třídě, přes dětský loutkařský soubor Mraveneček. Dál už to bylo pro mě automatické, nepřemýšlel jsem o ničem jiném, nenapadlo mě dělat něco jiného, neexistovala žádná jiná volba. Věděl jsem,  jak to chodí v hereckém světě a v divadlech, věděl jsem, že to není nejlehčí život, přesto jsem se dvakrát  neúspěšně hlásil na konzervatoř. Naštěstí režisérka Eva Tálská zakládala v Brně Studio Dům, což byl úžasný projekt a start umělecké kariéry pro spoustu mých vrstevníků. Nakonec jsem se dostal na Jamu.“

2. Jak došlo k tomu, že jste začal psát? Není  přece samozřejmé, že by herec hrál a zároveň psal scénáře a knížky.

„Herec i autor pracují s textem, jen každá z těch profesí z jiné strany. Herec interpretuje text a aby to dělal dobře, musí pochopit  autorův záměr. Zkusil jsem to tedy obráceně a zcela pragmaticky si  napsal roli v televizním filmu (Cizí příběh 2010). Jenže byla to dlouhá cesta – přepisování a schvalování dalších a dalších verzí, nejdřív námětu a pak scénáře. Logicky vznikaly prodlevy a já jsem se potřeboval „udržet v tempu a provozní teplotě.“ A tak jsem zkusil psát prózu. To je rozdílný typ práce, o poznání svobodnější než scénář. Když se  dílo nepovede, vůbec s tím nemusíte vyjít ven, když se povede a někdo je vydá, případný úspěch či neúspěch je pouze váš. Kdežto scénář je „manuál“ pro tvůrce, jak má film vypadat, co se tam má odehrávat  a autor tak ve vlastním zájmu musí být týmovým hráčem, i když scénář píše sám. Prostě se musí pokusit zaznamenat všechno  maximálně sdělně a konkrétně, protože chce, aby byla jeho vize režisérem a herci pochopena. A oslovit svou prací  taky musí toho, kdo to celé platí, samozřejmě. Abstrakce, která by v próze, ba možná i v divadelní hře fungovala jako zdroj představivosti, je ve scénáři tedy logicky nepřípustná, stejně jako v technickém projektu na dům nebo v notovém zápisu.“

tramvaj_cinoh2011-39

3. Vaše první kniha Horowitz získala cenu „Magnesia Litera“.  To je fantastický začátek kariéry. Čím to, že byla tak úspěšná? 

„Nezískala cenu, byla nominována na „Objev roku“. A tyto nominace se dávají jedině prvotinám, takže výběr se  malinko zužuje. Ale už to, že ta kniha porotu zaujala, byl úspěch, z něhož jsem měl samozřejmě velkou radost.“

4. Čím zaujala? Tématem?  Zápletkou?

„Já jsem původně chtěl vydat jiný text. Netušil jsem, jak to chodí, tak jsem prostě  poslal rukopis do několika nakladatelství, které se překvapivě rychle ozvaly. Ta jednání se ale protahovala a já jsem mezi tím napsal Horowitze, takže když jsme se dohodli na spolupráci s nakladatelstvím Gasset, rozhodli jsme se, že vydáme rovnou tuto knihu. Myslím, že není problém na sebe upozornit, ale je těžké pak to martyrium dotáhnout do konce. Málokteré nakladatelství riskuje vydávat debutanty.“

5.  Takže není zájem o nové autory?

„Asi je, ale nakladatelé také chtějí, aby se prodaly nějaké knížky. Po nominaci na „Literu za Horowitze“ jsem si myslel, že bude jednání o případné další knize daleko jednodušší. A první fáze i byla, oslovil jsem redaktora z jednoho renomovaného nakladatelství, aby si nový rukopis přečetl. Všechno to vypadalo tak slibně. Akceptoval jsem některé připomínky k textu, považoval jsem je za prospěšné a inspirující a věnoval jsem rukopisu další intenzivní tři měsíce. A pak mi z nakladatelství sdělili, že se po zralé úvaze rozhodli vydávat jiný typ literatury. Tečka.“

6. Vám se také podařila další těžko uvěřitelná věc, napsal jste scénář a zahrál jste si i roli ve  filmu.  To je sen nejednoho člověka, napsat si a zahrát si roli. To  je přece fantastické, jak se to podařilo?

„Já jsem vždycky potřeboval mít v práci „zadní vrátka“, abych věděl, že nejsem závislý jen na tom, co mi kdo nabídne. To mi psaní umožnilo, vyrobil jsem si pracovní místo. A měl jsem možnost ten příběh vidět nejprve z pozice autora a potom z pozice postavy. Tohle   na té práci považuji za nejcennější přínos pro mě. A taky zjištění, že dokážu ty dvě profese od sebe oddělovat, což by mohlo být pro někoho těžké. I režisér Juraj Deák, který „Cizí příběh“ režíroval, neskrýval obavy, že by mohly vznikat díky tomu, že jsem autor i herec,  při práci problémy. Risknul to a jeho obavy se naštěstí nepotvrdily, myslím, že spolupráce fungovala k oboustranné spokojenosti.

Když se začalo natáčet a já jsem vešel do ateliéru, byl to úžasný pocit. Najednou jsem stál v tom světě, který jsem doma u počítače vymyslel, jen tam chyběly stropy (kvůli reflektorům.) Poslední den, kdy jsme dotáčeli  scény v tomto filmovém bytě, jsem seděl na posteli a říkal jsem si: „No, tak zítra to už rozeberou a přestane to tu existovat. Ale je to natočené, proto a jen kvůli tomu, že jsem to tak napsal, to tady bylo.“

Bez názvu

7. Píšete dál?

„Píšu. Realizace dalšího scénáře pro Českou televizi, který jsem dokončil před rokem, je ve fázi příprav, probíhají castingy. Bude to komedie a věřím, že vtipná komedie.“

8. Střídáte žánry?

„Ano a rád. Teď pracuji na poněkud dramatičtějším kousku, ale vždycky bude větší zájem o komedie, které je, podle mého názoru,   daleko těžší napsat. Měly by totiž být vtipné. V dramatickém příběhu člověk vystačí s tématem, pár zvraty, autentickými postavami a věrohodnými situacemi. Komedie vyžaduje toto všechno, plus humor. Může být crazy, romantická, suchá, ale měla by být vtipná. Autor se nemůže s nikým hádat: „Ale vždyť já se tomu směju!“

9. Lze psát komedii, když jste Vy sám uvnitř smutný?

 „To je úplně jedno. Moje psychické rozpoložení nemá vliv na to, jaký žánr píšu. Když píšu, přemýšlím o postavách, stavím je do situací a pozoruju je, jak jednají. Tatáž situace může generovat napětí i humor (nebo obojí). Je to věc zadání a rozhodnutí.“

10. Čerpáte náměty z reálného života?

„Nejdřív vymyslím schéma, ze začátku je to čistý kalkul. Když funguje mechanismus, snažím se ho oživit, aby tam postavy jen nepobíhaly a neříkaly texty, které jsem jim napsal. A postupně se tento  neživý svět dramatické konstrukce propojuje se světem živým, s postavami, které mají autentické motivace. A tam pro mě a pro příběh začíná reálný život.“

tramvaj_cinoh2011-59

11. Jak tvoříte? Sednete si a  intenzivně  přemýšlíte nebo Vás něco napadne při nějaké jiné činnosti?

„Někdy to nejde vůbec, někdy  nápad vznikne u stolu, někdy  na ulici. Pak už je to tvrdá práce. Napadne mě třeba jen jedna situace, která pro mě nějak vystihuje téma, které zatím nedokážu pojmenovat. Kdybych to dokázal, nebavilo by mě psát. Už jenom na tom námětu strávím  týdny. A pak teprve dojde na scénář. V ideálním případě scénář se smlouvou.:)“

12. Máte ještě nějaký další talent, třeba napíšete i písničky?

„To mě neláká.“

13. Je těžší  napsat knihu  nebo scénář?

„Jsou to úplně rozdílné kategorie. Ale tím, že je lze libovolně střídat, člověk může vždycky vidět pozitiva té, kterou se zrovna nezabývá. 🙂

14. Máte čas psát, když hrajete divadlo? Žijeme v takové  uspěchané době….

„V určité fázi zkoušení nepíšu vůbec. Pak přijde doba, kdy nezkouším, netočím a jen hraju a musím se „dokopat“ k tomu, organizovat si pracovní den sám, což je bolestivý proces. Ale vždycky nakonec zase začnu, takže se všechno organicky prolíná a doplňuje. Nemám potřebu věnovat všechen čas práci, to zase ne.“

Dámský_krejčí

15. Vy jste byl 11. září v Americe, čistě náhodou jste nešel do WTC a viděl jste padat dvojčata. Asi málokterý Čech zažil něco takového. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Ano, měl jsem  vyhlédnuté kalhoty  v prodejně GAP, která byla přímo pod areálem WTC  a chtěl jsem si je jít  koupit, než večer odletím domů. Večer před tím jsem ale byl na rozlučkové  párty s kamarády, takže jsme zaspal a nejel jsem tam. Nemyslím si, že by to spadlo přímo na mě, ale je to klidně možné. Vzhledem k přerušení letového provozu jsem zůstal v  Americe o týden déle, v Činoherním klubu se kvůli tomu musela rušit představení, ale mně  to v té situaci a atmosféře bylo úplně jedno, protože člověk nevěděl, co se děje, jestli bude válka, nebo jestli se podobné útoky budou opakovat. Paradoxně k těm hrůzám to  byl jeden z nejkrásnějších  týdnů mého života,  protože lidé se k sobě chovali hezky. Byl to až  určitý  druh euforie.“

16. Projevila se  lidská soudržnost, která by bez katastrofy nebyla, že?

„Nebyla by takhle koncentrovaná.“

17. Nebál jste se?

„Sledoval  jsem televizi, titulky se hystericky měnily: útok na Ameriku, teroristický útok na Ameriku, Amerika ve válce…. Jiné informace jsem neměl, občas se muselo po ulici běžet, protože nějaký  idiot zavolal na policii, že v budově  je  bomba, takže všechny z okolí  evakuovali, na obloze nikde nic,  jen stíhačky, občas vrtulník, a člověku se zdálo, že ten stroj míří na některý z těch z mrakodrapů, ve vzduchu byl pořá d prach ze spadlých dvojčat, do spodního Manhattanu se vůbec nedalo dostat, lidé nemohli do práce. A když jsem jel rok na to do New Yorku znovu…“

18. Vy jste se zas v klidu vrátil?

„Trauma zažili lidé, kteří někoho ztratili, já nemůžu říct, že to pro mě byl  traumatický zážitek, spíš si pamatuji  ten zvláštní euforický týden potom. Ale když jsem se tam po roce vracel, našel jsem uvnitř palubního časopisu letadla z Londýna Iránský pas s vyříznutou fotkou. To jsem se lekl hodně. Letadlo už začínalo rolovat, ještě zpomalilo, letuška běžela do kabiny… Ale nakonec jsme vzlétli. Zřejmě se to stává, nevím.“

19. Nemáte pocit, že přímo magicky  přitahujete  některé události, nebo spíše, že chcete být v centru dění a dějin?

„No, to nevím, ale zažil jsem v Americe  i „black-out“. To bylo v době, kdy zkolaboval elektrický proud  celému východnímu pobřeží. Lidé,  kteří zaplatili neuvěřitelné  peníze za drahé hotely na Times Square, se nedostali do hotelových pokojů, protože ty jsou  všechny na čipové karty a spali na ulici společně s bezdomovci. Tyhle katastrofy stírají sociální rozdíly.“

M.Dadák_-_Klíčovou_dírkou

20. To jenom dokazuje, že bez událostí, které tvoří novodobé dějiny Ameriky,  prostě nemůžete být.

„Ale to se může stát kdekoli, pojedete do Keni na safari a někdo hodí granát do obchodního domu…“

21. Proč jste do Ameriky vlastně jel? Za prací, vydělat  peníze?

„V divadle „Husa na provázku“ v Brně jsem dal po dvou letech výpověď a odjel jsem do USA. Našel jsem si práci, byl to úžasný pocit svobody. A souběžně s tím přišla nabídka zkoušet v Činoherním klubu, ze které vzniklo angažmá. Do USA jsem se pár let vracel každé divadelní prázdniny, část pobytu pracoval, část cestoval. Když vystoupím z letadla v New Yorku, mám pocit že jsem doma a že Praha je pro mě nutné zlo, které mi umožňuje dělat to, co bych jinde dělat nejspíš nemohl.“

22. Herectví byste v New Yorku  nezkusil?

„Nikdy mě to ani nenapadlo.“

23. Je ještě jiná země, která by Vás takhle lákala?

„Líbí se mi  Skandinávie, i v oblasti kinematografie. Dánů je polovina než nás,  ale vznikají tam pozoruhodné filmy, mají tolik světoznámých herců a režisérů. Možná je to i tím, jak skandinávské země podporují kulturu, ale bez talentu, do kterého se peníze investují, by tak originální díla nemohla vznikat. Naše soudobá tvorba se se skandinávským zázrakem bohužel nedá srovnávat.“

24. Muzikály Vás nelákají?

„Ne, vyhovuje mi to, co dělám v Činoherním klubu.“

25. Líbí se Vám současné muzikály?

„Já na ně nechodím, jen v New Yorku jsem jich pár viděl a obdivoval jsem profesionalitu herců – všichni perfektně zpívali, hráli a tančili. Je to taková turistická povinnost, zajít si aspoň jednou na Broadway. Můj děda Stanislav Fišer v Brně v Redutě muzikály režíroval, takže některé klasické melodie znám už od dětství.“

26. Jaký vztah máte k tanci?

„Na JAMU jsem dělal reparát z charlestonu…“

Matěj_Dadák_3

27.  Přijal byste nabídku tančit ve Stardance?

„To bych nepřijal, protože za prvé bych vypadl hned v prvním kole, za druhé  nejsem ten správný typ do takového pořadu.“

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková