A studio Rubín vstupuje do 55. sezony

Čtyři připravované autorské inscenace se zaměří na budoucnost

Jubilejní 55. sezona pražského divadla A studia Rubín nese název „pouť budoucí je tvá“. Tomu, co by to mohlo, nebo snad dokonce by mělo být, a tomu, co je potřeba znovu objevit, zasadit do jiného kontextu a s láskou pěstovat, se budou věnovat čtyři chystané autorské inscenace – Tumor: Polyamor, Po škole, Propast a Plán B. Tři z nich režírují rubínovské stálice Nela H. Kornetová, Lucie Ferenzová a Jiří Ondra, a nově je doplní Štěpán Gajdoš. Vstupenky na zářijové a říjnové představení jsou již nyní v prodeji

Název letošní sezony jsme si vypůjčili od Ivana Blatného, konkrétně z jeho básně Stará bydliště. Tuto báseň je možné si sbalit s sebou jako kousek krásy. Další čtyři v podobě našich premiér budete moci posbírat cestou,“ představuje novou sezonu umělecká šéfka A studia Rubín a dodává: „Chtěli jsme, aby se tento sezonní cyklus obracel víc do světla a vyzdvihoval to dobré a smysluplné, čemu se věnovat už nyní, a tak pečovat o to budoucí.

První premiérou sezony bude inscenace Tumor: Polyamor, ve které divadlo navazuje na spolupráci s mezinárodní uměleckou skupinou T. I. T. S. Inscenace dále rozvíjí tematiku předchozího projektu Tumor: karcinogenní romance, ve kterém týmy poprvé v jevištní metafoře propojily rakovinu a lásku. Tumor: Polyamor prozkoumá a přiblíží další dva sociální fenomény: rakovinu a její pokročilé metastáze a otevřené či polyamorické vztahy. Oba tyto jevy spojuje nedostatečná společenská diskuze. Trojici performerů tvoří Jaro Viňarský, Matthew Rogers a Tereza Těžká. Za režií stojí Nela H. Kornetová. Premiéra se uskuteční 21. září v A studiu Rubín a projekt bude pouze desetkrát reprízován.

Na sklonku roku A studio Runín uvede inscenaci režiséra Štěpána Gajdoše, která vychází z nového textu Jiřího Ondry Po škole. Ta se bude věnovat vzdělávání, paměti, učení a lidské závislosti na informacích. Inscenace o „věku informací” bez učitelů, o žácích bez informací a učitelích bez žáků bude současným podobenství o návratu k osobnímu „učení starých Mistrů”, kteří osamělí putují dystopickou krajinou.

Autorský projekt Dagmar Fričové a Lucie Ferenzové nese název Propast. Spolu s hercem Šimonem Krupou a herečkou Janou Kozubkovou se vydají zkoumat depresi, která je pro stále více mladších lidí něčím, s čím se musí potýkat. Deprese bude v silně zvukové a vizuální inscenaci propojována s důsledky klimatických změn, konkrétně s táním ledovců a nenávratnými změnami na zemském povrchu.

Sezonu o budoucnosti zakončí premiéra Plánu B. Jedná se o inscenaci, která se inspiruje rekvalifikačními kurzy a plánováním nové, lepší budoucnosti obsahující lepší práci, život, vztahy, a také lepší já. Táborákové setkání ústřední trojice, které se ponese v neformálním duchu, provede diváky přípravami na tento životní plán B. To, zda se „to všechno“ skutečně někdy stane, ale zůstává otázkou. Táboráková inscenaci o chatařství a chalupaření, o velkých plánech, buřtech a iluzích, o snech a úskalích realizace, o kruzích, které se nemají rušit, a kruzích pod očima, které nejde vymazat a o které tu ale ve finále vůbec nejde. A o nekonečnu noční oblohy a odhodlání. Autory textu budou Dagmar Fričová a Jiří Ondra, který bude zároveň i režisérem.

Kromě divadelních představení se diváci mohou těšit na bohatý doprovodný program nových textů z dílny Autor v domě, koncerty a tématické diskuze. Aktuální informace je možné najít na webových stránkách divadla a profilech na sociálních médií.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Sebevražda?

Proběhla první premiéra 54.sezony Závislostí

Pražské divadlo A studio Rubín představilo 30. září první premiéru 54. sezony Závislostí. Na divadelním zpracování románu Smrtholka Lucie Faulerové, který se věnuje problematickému vztahování se ke smrti a sebevraždě, spolupracovalo s divadelním spolkem Kolonie. Příběh mladé ženy vyrovnávající se s tragickou ztrátou velmi blízké osoby režíruje Lucie Ferenzová. Sesterskou dvojici hrají Anita Krausová a Martina Jindrová. Všechny jejich mužské protějšky ztělesňuje Petr Reif.

Druhý román Lucie Faulerové na sebe strhl pozornost literární scény v roce 2020. Spisovatelka za něj obdržela nominaci na cenu Magnesia Litera a získala Cenu Evropské unie za literaturu. V té době jej objevila i autorka dramaturgického nápadu herečka a členka spolku Kolonie Anita Krausová. „Bezmála před rokem a půl se mi do rukou dostala Smrtholka – mimořádná kniha Lucie Faulerové. Je to příběh sester, příběh ztráty, je to velká lovestory, ale i příběh velký touhy po životě a velký snahy to všechno zvládnout přežít a prožít. Děkuju Lucii Ferenzové, Dagmar Fričové, Markétě Ptáčníkové a Janě Hauskrechtové, že do toho se mnou šly a z týhle skvělý a neotřelý látky udělaly divadlo. Děkuji Lucii Faulerové, že nám to umožnila. A samozřejmě děkuji Martině Jindrové a Petru Reifovi, že v tom jedou s námi,“ říká o inscenaci Krausová.

Samotná autorka literární předlohy Lucie Faulerová s divadelním zpracováním souhlasila, i přes to, že neměla ani s jedním z divadel osobní zkušenost. Samotné zpracování viděla poprvé až na premiéře a vyjádřila se následovně: „Včera byla v Rubínu premiéra Smrtholky. A nějak pořád nedokážu přijít na to, co bych k tomu všechno řekla, protože se mi na to žádný slova nějak nehoděj…. tak mám jen to, že mi to přišlo skvělý (i když jsem se trošku bála) a že jsem moc ráda, že podle reakcí publika to nepřišlo skvělý jen mně. A že hrozně moc děkuju všem, co na tom dělali, hlavně režisérce Lucii Ferenzové, dramaturgyni Dagmar Radové, hercům Anitě Krausové, Martině Jindrové a Petru Reifovi. Dojali jste mě (a není to tim, že jsem teď dojatá furt, néasi). Speciálně Anita, která v tu věc tak věřila, že si na mě před rokem pěkně po čtení počkala. Díky.“

Inscenace Smrtholka vznikla opětovnou spoluprací A studia Rubín se spolkem Kolonie, který se dlouhodobě věnuje společensky angažovaným tématům. Jejich nynějším cílem je citlivě a s nadhledem komunikovat téma sebevraždy, a skrze divadelní inscenaci nechat vyznít i emotivní stránky problému, podnítit společenskou debatu a vytvořit platformu pro sdílení. K danému tématu chystají divadla díky spolupráci s psychosociální poradnou pro pozůstalé Luctus a SOS centrem Diakonie Českobratrské církve evangelické odborné diskuze a minimalistickou kampaň na vlastních sociálních sítích.

„Pracujeme s motivy knihy, ale od její formy a literárnosti se odpoutáváme, čímž vzniká svébytné scénické dílo. Stejně jako kniha je i náš scénář několikavrstevnatý. Najdeme v něm cestu do minulosti, do dospívání dvou sester na maloměstě, do statistik sebevražd i příběh o hledání smyslu života. Stejně jako kniha je naše inscenace prošpikována tématikou umírání, sebevraždy a smrti, ale je to i o vůli k životu,“ popisuje scénář režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Nejvíc je ovšem naše inscenace o svobodě: o svobodě rozhodnout se vzít si život, ale právě i o svobodě rozhodnout se žít – překonat naše pocity a uvědomit si, že to, co se mi děje, je jen a jen moje volba, žádný osud či předurčení.“

Scénografie Jany Hauskrechtové spolu s živou hudbou (autorkou je Markéta Ptáčníková z kapely LO/VE či Zdivočelí koně) vytváří prostor magického realismu, kde se dá volně přecházet z minulosti do přítomnosti a komentovat děj. Výrazná část imaginace zůstává ovšem na divácích, kteří s herci mají možnost aktivně spolupracovat. V průběhu děje se tak ocitnou v holčičím pokoji, na ezokurzech v sokolovně, ale i v temném nočním lese, v němž hrdinka hledá utopenou Moranu. Inscenace též pracuje s výrazným vizuálním prostředkem – maskou a využívá hudebních a pěveckých schpností hereckého obsazení. Na elektrickou kytaru a akustiku zahraje Petr Reif a operně zpívá Martina Jindrová. Roli hlavní hrdinky Máry hraje Anita Krausová.

Premiéra inscenace Smrtholka se odehrála v pražském divadle A studio Rubín 30. září. Následující reprízy se uskuteční 5. a 11. října a 7. a 21. listopadu.

Více informací www.astudiorubin.cz

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Rubín LETÍ Na Venuši

V Praze se otevře nová letní scéna nezávislých divadel

A studio Rubín, Divadlo LETÍ a Venuše ve Švehlovce. Tři spřízněná nezávislá pražská divadla spojí síly a představí to nejlepší ze svého repertoáru na nově vytvořené letní scéně Rubín LETÍ Na Venuši. Divákům nabídne pestrý program, jehož pojítkem je nekompromisní snaha poukázat na výrazná současná témata artikulovaná obrazivým a neotřelým režijním zpracováním. Jedinečnou atmosféru venkovního hraní dokreslí prostor Kasáren Karlín, ve kterém se jednotlivá divadla postupně představí od 10. do 20. srpna.

A studio Rubín uvede novinky i stálice svých autorských inscenací, Divadlo LETÍ nabídne to nejlepší ze současné světové dramatiky a Venuše ve Švehlovce program obohatí prostřednictvím svých dvou souborů Depresivní děti a Lachende Bestien vedených výraznými režijními osobnostmi Jakubem Čermákem a Michalem Hábou.

Přestože jsou tato tři divadla na pražské mapě každé odlehlým cípem jednoho trojúhelníku, cítíme silnou spřízněnost v uvažování o divadle, která se promítá i do naší dramaturgie. Divák otevřený náročnějším tématům těšící se z invenčních režijních postupů tedy bude mít ojedinělou příležitost navštívit všechna svá oblíbená divadla na jedné adrese,“ říká dramaturg Divadla LETÍ David Košťák.

Rubín LETÍ Na Venuší zahájí svůj program 10. srpna roadtripem na konec světa Greta režiséra a autora Mariána Amslera. Divadlo LETÍ kromě této inscenace v Kasárnách Karlín uvede i derniéru úspěšné inscenace Small Town Boy s Erikou Stárkovou v jedné z hlavních rolí.

Pomyslnou štafetu převezmou 11. srpna Depresivní děti s jejich Zánikem domů Usherů podle stejnojmenné povídky Edgara Allana Poa. Představí i svoji nejnovější inscenaci Zlý jelen, koprodukční projekt s DIFA JAMU Medea_is_missing v režii Alexandry Bolfové a letní scénu uzavřou svou kontroverzní autorskou inscenací Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme. Druhý soubor z Venuše ve Švehlovce Lachende Bestien uvede inscenaci Michala Háby Ferdinande! věnovanou Václavu Havlovi a inspirovanou jeho dílem.

Vzhledem k současnému post covidovému babyboomu určitě zarezonuje divadelní dokument na pomezí grotesky a tragédie A studia Rubín Jenom matky vědí, o čem ten život je. Rubín představí i stálici svého repertoáru nekorektně vtipnou sociální sondu z míst, kam oko „pražské kavárny“ nedohlédne – Obludov v režii Jana Prušinovského a z pera držitele Ceny Magnesia Litera Jaroslava Žváčka.

Dagmar Fričová, umělecké šéfka A studia Rubín, upozorňuje na to, že tyto soubory často sdílí i své spolupracovníky: „Jsme spřízněná divadla s podobnými cíli. Často se prolínají jak naše umělecká směřování, tak i produkční. Tuším, že naše společné hraní na letní scéně se bude těšit velmi pospolité atmosféře.“

Rubín LETÍ Na Venuši uvítá diváky každý večer pod širým nebem v unikátních prostorách Kasáren Karlín. Program probíhající s jednou přestávkou od 10. srpna do 20. srpna nabídne dohromady devět večerů s tím nejlepším z pražského nezávislého divadla. Více informací je možné najít na oficiálních stránkách scény www.rubinletinavenusi.cz a sociálních médiích jednotlivých divadel.

Rubín LETÍ Na Venuši

Letní scéna nezávislých pražských divadel

10.- 20. 8. 2021

Kasárny Karlín

Více informací na www.rubinletinavenusi.cz

Program

10.8. út 20.00 h Greta – Divadlo Letí

11.8. st 20.00 hZánik domu Usherů – Depresivní děti touží po penězích

12.8. čt 21.00 hOsudy dobrého vojáka Švejka za světové pandemie – filmová projekce – Depresivní děti touží po penězích

13.8. pá 20.00 hFerdinande! – Lachende bestien

14.8. so 20.00 hSmall town boy – Divadlo Letí

15.8. ne 20.00 hJenom matky vědí, o čem ten život je – A studio Rubín

16.8. po 20.00 h Obludov – A studio Rubín

18.8. st 19.00 h– Zlý jelen – Depresivní děti touží po penězích

19.8. čt 20.00 h – Médea – Averze

20.8. pá 19.00 h– Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme – Depresivní děti touží po penězích (derniéra)

Vstupenky

Více informací o A studiu Rubín najdete na webu : www.astudiorubin.cz

Aktuální informace můžete sledovat na sociálních sítích:

Instagram:  https://www.instagram.com/a_studio_rubin/

Facebook:  https://www.facebook.com/astudiorubin

Podcast: https://astudiorubin.cz/fade-in-rubin

Pavla Umlaufová

pro  Taneční magazín

I mateřství má šedé zóny

Premiérová inscenace A studia Rubín

Režie: Barbara Herz

Dramaturgie: Dagmar Radová, Anna Smékalová a Lucie Ferenzová

Odborná spolupráce: Šárka Kiršnerová

Scénografie: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Hrají: Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha

Premiéra: 28. února 2020

 

O tom, že šedá zóna se nevyhýbá ani „nejkrásnějšímu období“ v životě ženy, vypovídá premiérová inscenace pražského divadla A studia Rubín. Režisérka Barbara Herz vystavila scénář na životních příbězích sedmi žen – matek z odlišných sociálních prostředí. Po dobu dvou a půl let pozorovala a zaznamenávala jejich jednotlivé zkušenosti, aby na české jeviště mohla přinést další dílo u nás málo rozšířeného formátu dokumentárního divadla. S vědomím, že osobní je politické, vykračuje z čistě privátní sféry a vstupuje do zásadního společenského a politického dialogu otevírajícího hlavní, ovšem málo diskutované, otázky mateřství. Premiérově bude inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je uvedena již 28. února. Sedm žen z časosběrného dokumentu scénicky ztvární Lucie Andělová, Veronika Lazorčáková a Jiří Kniha.

Režisérka Barbara Herz otevře očekávaná i tabuizovaná témata mateřství prostřednictvím velmi specifického formátu. Dokumentární divadlo totiž vzniká využitím autentických materiálů, které scénicky zpracovává, a straní se umělým konstrukcím. Přináší tím velmi odlišnou formu diváckého prožitku a zároveň poskytuje odstup pro kritickou reflexi. I tak není na českých jevištích příliš rozšířené. V případě chystané inscenace pracují tvůrci nejen s fragmenty reálných životů sedmi žen, ale přidávají i vrstvu odborných genderových a sociologických komentářů a statistických dat. Posilují tím společenský kontext, rezonanci s „nemateřským světem“ a vytváří hru plnou kontrastů, odlišných životních perspektiv a intimních zpovědí.

Inscenace upozorňuje na řadu nebezpečných společenských mýtů, kterými je mateřství opředeno, stejně jako na roli ženy ve veřejném prostoru, na společenské a sociální limity a na tabuizovaná rodičovská témata (např. vliv rodičovství na partnerský vztah a sexualitu). Zároveň klade důraz na sociální důsledky mateřství. Především pak obrací pozornost k perspektivě žen „v šedé zóně“, jejichž volba pečovat doma o děti je vrhá do finančně náročné situace, která jejich návratem na pracovní trh nekončí. Jiný pohled tak přináší studentka, co otěhotněla se stejně starým přítelem v jednadvaceti, jiný matka samoživitelka a jiný žena, co záměrně vystoupila ze systému, děti rodí sama v maringotce a radši pro rodinu pěstuje bio zeleninu, než aby na ni vydělávala během osmihodinové pracovní doby.

Inscenace přináší různorodost pohledů a nesnaží se nastavit jeden správný konsensus. Naopak. Klade důraz na fakt, že co matka, to jedinečný příběh, přístup. Oproti klasickému studiu rolí zde herci pracovali s mnoha hodinovými autentickými nahrávkami i nad rámec scénáře, jejich osobní vhled a komentář se občas dostal i do finálního tvaru textu, přičemž důležité jsou i vlastní zkušenosti a vhled do problematiky – všichni tvůrci mají malé děti a denně řeší podobné situace, jako nahrávané ženy. Inscenace tak mezi tvůrci opravdu rezonuje a všem zúčastněným přišlo více než potřebné o tématu mluvit,“ přibližuje inscenaci Lucie Ferenzová, umělecká šéfka A studia Rubín.

Sedm dokumentárních hlasů ztvární tři herci, a to členka souboru HaDivadla Lucie Andělová a členka činohry ND Veronika Lazorčáková, které stejně jako Barbara Herz vystudovaly brněnskou JAMU. Třetím členem hereckého týmu je Jiří Kniha, který hostuje na několika předních českých scénách a inscenaci doplní svým výrazným komickým a improvizačním talentem. Autorem hudby je Ivan Acher, jehož soupis realizací často nesoucí prestižní ocenění přesahuje 150 titulů u nás i v zahraničí. Autorkou výpravy je Jana Hauskrechtová.

K novému titulu chystá A studio Rubín tři panely diskuzí na téma Love, Money a Baby. Zároveň divadlo připravuje navazující aktivity, kterými zasáhne více do veřejného prostoru, např. hlídání pro maminky, které se rozhodnou navštívit odpolední představení nebo propojení s neziskovými organizacemi, které podporují rodiče v nouzi. Premiéra inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 28. února. Nadcházející reprízy se uskuteční např. 29. února nebo 10. března.

 

  Rozhovor s Barbarou Herz – režisérkou inscenace

Premiérovou inscenaci Jenom matky vědí, o čem ten život je označujete za inscenaci dokumentárního divadla. Co si pod tím mají diváci představit?

Namísto vymyšlených postav, dramatických situací a dialogů se diváci setkají s fragmenty reálných životů sedmi žen. Dva a půl roku jsem s nimi nahrávala rozhovory a poslední rok vybírala z těch desítek hodin záznamů nejsilnější fragmenty. Ty jsme pak ještě okořenili trochou sociologických tvrdých dat a vznikla rafinovaná hra plná kontrastů, odlišných životních perspektiv, intimních zpovědí, vtipná i bolavá zároveň. Je to jiná forma diváckého prožitku, když víte, že každou repliku někdo vyslovil. V případě Matek jsem si pohrála i s poměrně silným autorským komentářem. Máme rádi Brechta a rádi pokládáme otázky, na které není snadná odpověď.

Je dokumentární divadlo běžné v České republice?

Běžné úplně není, musíte vědět, kde ho hledat. Třeba v Arše ho najdete vždycky, pak je tu mimořádný mezinárodní festival dokumentárního divadla Akcent. Občas někdo pozve nějaké zajímavé zahraniční hosty a je samozřejmě i pár  českých režisérů, kteří tento formát umí a mají rádi. Liší se forma experimentálnosti. Ono je navíc těžké ohraničit, co vše lze za dokumentární divadlo považovat. Ale v kontextu českých repertoárových divadel je to spíše výjimečné.

Jakou s ním máte osobní zkušenost vy? Je to poprvé, co jej představíte českému publiku?

Během celého studia na JAMU jsem tíhla k autorskému divadlu, s nástupem na doktorát jsem se vrhla naplno do zkoumání, jak pracovat s autenticitou v dokumentárním divadle. Jezdila jsem do Německa na Rimini Protokoll a She She Pop a v Brně založila platformu dok.trin. Tak jsme postupně uvedli Antigone vzletem sokolím s osmdesátiletými členy Věrné gardy Sokola na scéně, pak přišla Zpráva o zázraku (Josef Toufar), kde jsme vytvořili text z archivních materiálů StB, výpovědí pamětníků, pitevních zpráv… To ještě v Brně hrajeme. Třetí byl Neklid, pro který jsem sbírala materiál v bohnické psychiatrické léčebně. A s porodem syna jsem si řekla, že Jenom matky vědí, o čem ten život je.

Jak k tomuto formátu přistoupili vaši herci? Byla to pro ně první zkušenost?

Všichni tři jsou zkušení, mají za sebou velké dramatické role, tady však museli pracovat jinak, než jsou zvyklí. Potřebovali vytvořit obraz živého člověka jen z několika fragmentů, v monolozích a v různých časových skocích. Navíc všichni těch postav hrají několik. Statečně tedy poslouchali po večerech další hodiny z životů svých postav, dalece nad rámec scénáře, hodně jsme mluvili, občas souhlasili, občas nesouhlasili vůbec. Někdy se herecké osobní komentáře dostaly až do finálního tvaru. Navíc nelze nezmínit, že všichni mají malé děti a proto šlo pracovat s velkou mírou osobního vhledu. Rezonovalo to s námi se všemi a všem nám přišlo podstatné o tom mluvit. To je myslím pro dokumentární divadlo dost zásadní předpoklad.

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN