Když jemnost rozvine sílu

Neexistence ženy jako aktivní hybatelky anebo její perzekuce, pokud se k aktivitě odváží, to je jedno z témat tanečního filmu Když jemnost rozvine sílu. Německá autorka a sólistka Mareike Jung v něm zkoumá, proč jsou to převážně muži, kteří vystupují v zábavním průmyslu v aktivních rolích a proč jsou to převážně ženy, které jim sekundují coby asistentky. Na vzniku tohoto mezinárodního tanečního filmu se podílela dramaturgyně Jindřiška Křivánková z divadla Kolonie. Světová premiéra se uskuteční v pražském divadle A studio Rubín 3. února 2022 ve 21.00 hodin za účastni hlavní protagonistky Mareike Jung po představení Smrtholka.

Performerka Mareike Jung se pro film inspirovala knihou „Rétorická bohyně: feministický pohled na ženy v magii“ od Josepha Zompattiho, který poukazuje na to, že ženy v magii téměř neexistují: podle něj je na celém světě asi 4 000 kouzelníků a pouze 40 profesionálních kouzelnic. Většinou jsou však ženy v kouzelnickém světě přítomny jako silně sexualizované, štíhlé, mladé asistentky, které odrážejí ideál krásy naší společnosti a mikrokosmos patriarchátu. Pod kouzelníkovou kontrolou jsou buď řezány, zneviditelňovány, nebo úplně mizí. V historii je pak kouzelník chápán převážně pozitivně, kdežto čarodějnice má skoro vždy negativní konotace, a ženy takto označené jsou po staletí stíhány a upalovány.

Autorský taneční film vznikal v době protipandemických opatření a zrodil se z původního záměru vytvořit divadelní inscenaci. Tomu nasvědčuje též scénické uchopení prostoru, které Jung označuje za „rituální“ – diváci měli sedět kolem kruhu vytvořeného z 12 ventilátorů. Sama sólistka se ve filmu pohybuje uvnitř a svůj záměr popisuje: „Chtěla jsem zprostředkovat jiný druh magie: prvotní, ženskou magii. Nic neobvyklého. Měla být jednoduchá a zemitá. Chtěla jsem se naučit porozumět svým předkům, jež jsou v naší DNA, v našich snech a tělech, a poznat své kořeny. Chtěla jsem vytvořit očistný rituál od všeho špatného, co se ženám v historii stalo, a oslavit velkou moudrost, která nám byla předána. Některým lidem pomáhá jóga, jiným čarodějnický rituál. Není to od sebe tak daleko. Zapomněli jsme jen proto, že jsme museli zapomenout. Abychom mohli znovu oživit tuto starou moudrost, abychom znovu pozitivně vnímali nejen mágy, ale i čarodějnice, je nutné, aby VŠICHNI – nejen ženy – tuto magii znovu připustili a oslavovali. Nazývám to „síla jemnosti“.

Jindřiška Křivánková z Kolonie z.s. působila při tvorbě jako dramaturg a supervizor. K výběru prostoru, způsobu a překvapivým momentům spolupráce říká: „Sama jsem performerka a mimo jiné pracuju na svých autorských představeních, snažila jsem se Mareike předat to, co vnímám sama jako důležité při vlastní tvorbě. Kromě kontextu a zpětné konstruktivní vazby je to i psychická podpora, intuice a určitá svoboda rozhodnutí. Pro mě byl zcela zásadní moment, když na zkoušku dorazily ventilátory. Nesmírně mě fascinovalo, jak se Mareike proměnila na základě této nové situace. Bavilo nás zkoumat, jak vítr a zvuk, který ventilátory produkují ovlivňuje samotné bytí performera. Kromě těchto vnějších okolností jsme začaly rozpracovávat téma křehkosti, vztahu k minulosti (například k rodinným vazbám) a snaze nějakým způsobem působit navenek. Objevil se niterný a velmi osobní zápas.“

Jak a kam se mizí při kouzelnických číslech, to se chce naučit také protagonistka divadelní inscenace Smrtholka A studia RubínZatímco v inscenaci je mizení symbolem nebytí a smrti, ve filmu téma symbolizuje sexismus a nepoměr mužských a ženských rolí v zábavním průmyslu. Členky divadla Kolonie Anita Krausová a Jindřiška Křivánková se podílely na Smrtholce i tanečním filmu, a proto se premiéra filmu uskuteční v pražském A studio Rubín právě po představení Smrtholky.

Niterný a osobní zápas je další, co spojuje oba pořady večera v A studiu Rubín. Ve Smrtholce podle románu Lucie Faulerové hlavní hrdinka v podání Anity Krausové (též členky Kolonie z.s.) hledá návod na život a vypořádává se se sebevraždou blízké osoby. Jako malá se chtěla stát kouzelnicí, aby zjistila a prozkoumala, kam se mizí. V této metafoře mizení se v dospělosti skrývá celá škála touhy nebýt, která má podobu depresivních stavů, sebepoškozujících aktů, ale i filosofických úvah a encyklopedických znalostí o různých druzích sebevražd. Obě díla pak propojují úvahy o rituálním myšlení současného člověka, kdy ve Smrtholce jsou to především úvahy o předurčenosti a nemožnosti vystoupit z vlastního osudu. Obě díla pak spojuje též východisko ve svobodě rozhodnutí, které má každý z nás – stejně jako existuje svoboda vzít si život, existuje i svoboda rozhodnout se život žít.

Repríza inscenace Smrtholka se uskuteční 3. 2. 2022 v A studiu Rubín v 19.30 a premiéra tanečního filmu Když jemnost rozvine sílu pak proběhne od 21.00 za účasti autorky Mareike Jung a s dramaturgickým úvodem Jindřišky Křivánkové. Premiéry filmu se mohou zúčastnit jak návštěvníci divadelního představení, tak široká veřejnost

Anotace – Když jemnost rozvine sílu

Sólo performance Mareike Jung s dvanácti ventilátory

Proč je dodnes čarodějnice vnímána negativně a kouzelník pozitivně?

Kouzelnictví nás fascinuje jak v dětství, tak v dospělosti. V dospělosti ale obdivujeme spíše triky, než kouzla samotná. Proč jsou kouzelníci skoro výhradně muži, kteří mají právo svoje asistentky čtvrtit, půlit anebo rovnou nechat mizet? A jak je to s čarodějnicemi, které byly po staletí upalovány a považovány za ďáblovy spojenkyně? Kam vlastně mizí všechny ty kouzelníkovy asistentky? A opravdová magie? Existuje vůbec? Jak znovu okouzlit svět? V čem tkví síla jemnosti?

Taneční film reflektuje četné zkušenosti z prostředí, kde dosud dominují muži, odhaluje sexistický obraz žen v zábavním průmyslu a očistným rituálem uvolňuje vše špatné, co se ženám v historii stalo.

Režie a choreografie: Mareike Jung

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Sebevražda?

Proběhla první premiéra 54.sezony Závislostí

Pražské divadlo A studio Rubín představilo 30. září první premiéru 54. sezony Závislostí. Na divadelním zpracování románu Smrtholka Lucie Faulerové, který se věnuje problematickému vztahování se ke smrti a sebevraždě, spolupracovalo s divadelním spolkem Kolonie. Příběh mladé ženy vyrovnávající se s tragickou ztrátou velmi blízké osoby režíruje Lucie Ferenzová. Sesterskou dvojici hrají Anita Krausová a Martina Jindrová. Všechny jejich mužské protějšky ztělesňuje Petr Reif.

Druhý román Lucie Faulerové na sebe strhl pozornost literární scény v roce 2020. Spisovatelka za něj obdržela nominaci na cenu Magnesia Litera a získala Cenu Evropské unie za literaturu. V té době jej objevila i autorka dramaturgického nápadu herečka a členka spolku Kolonie Anita Krausová. „Bezmála před rokem a půl se mi do rukou dostala Smrtholka – mimořádná kniha Lucie Faulerové. Je to příběh sester, příběh ztráty, je to velká lovestory, ale i příběh velký touhy po životě a velký snahy to všechno zvládnout přežít a prožít. Děkuju Lucii Ferenzové, Dagmar Fričové, Markétě Ptáčníkové a Janě Hauskrechtové, že do toho se mnou šly a z týhle skvělý a neotřelý látky udělaly divadlo. Děkuji Lucii Faulerové, že nám to umožnila. A samozřejmě děkuji Martině Jindrové a Petru Reifovi, že v tom jedou s námi,“ říká o inscenaci Krausová.

Samotná autorka literární předlohy Lucie Faulerová s divadelním zpracováním souhlasila, i přes to, že neměla ani s jedním z divadel osobní zkušenost. Samotné zpracování viděla poprvé až na premiéře a vyjádřila se následovně: „Včera byla v Rubínu premiéra Smrtholky. A nějak pořád nedokážu přijít na to, co bych k tomu všechno řekla, protože se mi na to žádný slova nějak nehoděj…. tak mám jen to, že mi to přišlo skvělý (i když jsem se trošku bála) a že jsem moc ráda, že podle reakcí publika to nepřišlo skvělý jen mně. A že hrozně moc děkuju všem, co na tom dělali, hlavně režisérce Lucii Ferenzové, dramaturgyni Dagmar Radové, hercům Anitě Krausové, Martině Jindrové a Petru Reifovi. Dojali jste mě (a není to tim, že jsem teď dojatá furt, néasi). Speciálně Anita, která v tu věc tak věřila, že si na mě před rokem pěkně po čtení počkala. Díky.“

Inscenace Smrtholka vznikla opětovnou spoluprací A studia Rubín se spolkem Kolonie, který se dlouhodobě věnuje společensky angažovaným tématům. Jejich nynějším cílem je citlivě a s nadhledem komunikovat téma sebevraždy, a skrze divadelní inscenaci nechat vyznít i emotivní stránky problému, podnítit společenskou debatu a vytvořit platformu pro sdílení. K danému tématu chystají divadla díky spolupráci s psychosociální poradnou pro pozůstalé Luctus a SOS centrem Diakonie Českobratrské církve evangelické odborné diskuze a minimalistickou kampaň na vlastních sociálních sítích.

„Pracujeme s motivy knihy, ale od její formy a literárnosti se odpoutáváme, čímž vzniká svébytné scénické dílo. Stejně jako kniha je i náš scénář několikavrstevnatý. Najdeme v něm cestu do minulosti, do dospívání dvou sester na maloměstě, do statistik sebevražd i příběh o hledání smyslu života. Stejně jako kniha je naše inscenace prošpikována tématikou umírání, sebevraždy a smrti, ale je to i o vůli k životu,“ popisuje scénář režisérka Lucie Ferenzová a dodává: „Nejvíc je ovšem naše inscenace o svobodě: o svobodě rozhodnout se vzít si život, ale právě i o svobodě rozhodnout se žít – překonat naše pocity a uvědomit si, že to, co se mi děje, je jen a jen moje volba, žádný osud či předurčení.“

Scénografie Jany Hauskrechtové spolu s živou hudbou (autorkou je Markéta Ptáčníková z kapely LO/VE či Zdivočelí koně) vytváří prostor magického realismu, kde se dá volně přecházet z minulosti do přítomnosti a komentovat děj. Výrazná část imaginace zůstává ovšem na divácích, kteří s herci mají možnost aktivně spolupracovat. V průběhu děje se tak ocitnou v holčičím pokoji, na ezokurzech v sokolovně, ale i v temném nočním lese, v němž hrdinka hledá utopenou Moranu. Inscenace též pracuje s výrazným vizuálním prostředkem – maskou a využívá hudebních a pěveckých schpností hereckého obsazení. Na elektrickou kytaru a akustiku zahraje Petr Reif a operně zpívá Martina Jindrová. Roli hlavní hrdinky Máry hraje Anita Krausová.

Premiéra inscenace Smrtholka se odehrála v pražském divadle A studio Rubín 30. září. Následující reprízy se uskuteční 5. a 11. října a 7. a 21. listopadu.

Více informací www.astudiorubin.cz

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Smrtholka a deníky Jana Zábrany

A studio Rubín slavnostně zahájilo 54. sezonu Závislostí

A studio Rubín představuje premiérové inscenace a program 54. sezony. Během nadcházejících deseti měsíců uvede čtyři novinky zastřešené tématem závislosti. Jejich různé podoby budou tematizovány v inscenacích: Smrtholka – dark popová inscenace podle stejnojmenného románu Lucie Faulerové, Sweet Home Malá Strana – dokudrama o (ne)dostupnosti bydlení v Praze, Náhradní existence – autorská inscenace inspirovaná deníkovými záznamy Jana Zábrany, Muž dneška – dokumentární inscenace vycházející z desítek autentických rozhovorů s pozoruhodnými muži. Tvůrci v nich budou ze svébytných a osobních pozic prozkoumávat společenskou roli a existenci člověka v širších, až celosvětových souvislostech

„Mezi fenomény, které pandemická událost pomyslně vyslala do ringu, jsou individualismus a nezávislost. Velmi jasně a až fyzicky jsme mohli zakusit, že i když svůj vlastní vesmír prožíváme nezávisle a osobitě, nevylučuje nás to ze společnosti a existence v širších, až celosvětových, souvislostech. Pravděpodobně mnozí z nás v posledních měsících snad poprvé v životě pocítili, že ne vše je v jejich rukách a že jsou součástí většího celku. A tedy, že jsme závislejší, než jsme tušili, nebo si chtěli připustit,“ popisuje tematickou sezonu Dagmar Fričová umělecká šéfka A studia Rubín.

První premiérou naváže Rubín na úspěšné divadelní zpracování Jezera Biancy Bellové. V koprodukci se spolkem Kolonie pod vedením režisérky Lucie Ferenzové ožijí postavy knižního románu Smrtholka Lucie Faulerové – letošní laureátky Ceny Evropské unie za literaturu. Anita Krausová, Martina Jindrová a Petr Reif se ve svých nových rolích představí už 30. září.

Jak se dnes bydlí na Malé Straně? Můžou mít ještě čtvrti v centru velkých měst duši? Nebo už ji vytlačili turisté, obchody a krátkodobé pronájmy? Tyto otázky při tvorbě dokudrama o bydlení v Praze kladly obyvatelům Prahy 1 absolventka JAMU Olívia Fantúrová a novinářka Magdaléna Rejžková. Malá Strana není zdaleka jediná čtvrť s mizející dostupností bydlení. A studio Rubín v ní existuje a tvoří přes padesát let. Na otázky o (ne)dostupnosti bydlení, o (ne)existenci sousedských vztahů a lokální komunitě zodpoví během letošního prosince.

Závislost na náhradní existenci volí ti, kdo se nechtějí podvolit společenským okolnostem a převládajícím politickým i morálním trendům. Jedním z nich byl v minulosti geniální překladatel a literát Jan Zábrana. Jeho deníky, které si vedl od gymnaziálních let až do smrti, jsou skvělým svědectvím, nejen o době a režimu, ve kterém strávil celý život, ale také o existenciální situaci člověka, který se snaží vybudovat na značně okleštěném prostoru alespoň malý ostrov nezávislosti. Premiéra Náhradní existence se uskuteční v březnu 2022. Autorkou textu je spolu s režisérem a čerstvým absolventem Adamem Steinbauerem dramatička a dramaturgyně Simona Petrů

Na dokumentární inscenaci nominovanou na Ceny Thálie i Cenu Divadelních novin Jenom matky vědí, o čem ten život je naváže režisérka Barbara Herz další dokumentární inscenací tentokrát vycházející z desítek autentických rozhovorů s pozoruhodnými muži. V Muži dneška (pracovní název) prozkoumá společenskou roli muže dvacátého prvního století. Vychází z premisy, že na úsečce nemilosrdný, agresivní a výkonný versus pečující a empatický bude muset najít alespoň trochu autentickou roli. A k tomu ještě v pracovním nasazení třinácti měsíců v roce zvládnout řídit jednání s miminem v šátku. Premiéra se odehraje v červnu 2022.

Během celé sezony bude divadlo zároveň dávat větší prostor novinkám z 53. sezony Velkého úklidu, které se kvůli pandemickým opatřením nemohly vůbec reprízovat. Jedná se především o inscenace Jiřího Ondry Perníková chaloupka (čekání na lopatu), která představuje Alzheimerovou chorobu jako symbolický obraz naší společnosti, a Osobní Fudži, requiem křehkých duší, které na fenomén sebevraždy nahlíží pohledem „těch druhých“ – těch, kteří žijí dál a minulost jim neustále vstupuje do života. Dále o Na konci století ryb – temně pulzující bohapustou lovestory režiskérky Lucie Ferenzové, která je inspirovaná Rozhovory s přáteli Sally Rooneyové, rozhovory s druhými i se sebou samými a nabízí reflexi mnoha ismů dnešní doby. Klasické premiéry se dočká Ruka je osamělý lovec režiséra Ondřeje Štefaňáka, rubínovské reflexe kvantity i kvality sexuálního násilí na ženách v české kulturní obci i mimo ní. Tento zábavný a poučný quasi-autobiografický kabaret s množstvím odvážných čísel z pera jedné z nejvýraznějších evropských autorek nové generace Katji Brunner pro Rubín přeložila dramaturgyně Viktorie Knotková.

Kromě divadelních představení se diváci mohou těšit na bohatý doprovodný program nových textů z platformy Autor v domě 2021, koncerty, tématické diskuze i pokračování úspěšného podcastu Fade in Rubín. Aktuální informace je možné najít na webových stránkách divadla a profilech na sociálních médií.

Pavla Umlaufová 

 pro Taneční magazín