Ruka je osamělý lovec

A studio Rubín provede v připravované inscenaci Ruka je osamělý lovec inventuru (ne)rovnosti žen a mužů v západní společnosti

Pražské A studio Rubín představí druhou premiéru padesáté čtvrté sezony Závislostí. Inscenace Ruka je osamělý lovec je pomyslným zúčtováním s (ne)rovností žen a mužů a ženské emancipace v západní společnosti. Text i samotná inscenace vrší různé, důvěrně známé obrazy a situace, na které současná dívka či žena dříve nebo později narazí. Text švýcarské dramatičky a performerky Katji Brunner zrežíroval Ondřej Štefaňák. Tři divy hrají Anita Krausová, Tereza Hofová a Magdalena Kuntová. Premiéra se uskuteční 2. prosince.

Premiéra inscenace Ruka je osamělý lovec byla kvůli pandemické situaci přesunuta z tématické sezony Velkého úklidu do aktuální sezony Závislostí. Tento nucený posun byl pro téma inscenace příznačný, inscenace totiž poukazuje na nejednu závislost zakořeněnou v naší společnosti. Ruka je osamělý lovec odkrývá klišé a schémata, v rámci kterých se vytvářejí standardizované obrazy a představy o tom, jaké ženy jsou, mají být a chtějí být. Katja Brunner předkládá velmi komplexní přehled těchto situací a režisér Štefaňák spolu s herečkami je uchopují, aby zjistili, jak si stojíme teď a tady v naší společnosti, v naší zemi.

Autorka textu Katja Brunner na sebe upozornila již ve svých 19 letech hrou O příliš krátkých nožičkách (2010). Ve svých textech tematizuje především násilí, které prorůstá nejintimnějšími vztahy. Současně sleduje velmi tenkou hranici mezi láskou a násilím. V jejích dílech se také objevuje kritika maloměstských poměrů, povrchnost a omezenost myšlení, a svíravé názorové kategorie. Text Ruka je osamělý lovec vznikl v roce 2019 a byl uveden v berlínské Volksbühne. Pro A studio Rubín text přeložila dramaturgyně a překladatelka Viktorie Knotková. Bude se jednat o první divadelní inscenaci textu této autorky na české scéně

Inscenace nevypráví žádný konkrétní lineární příběh. V ději se objevují určité postavy, které můžeme sledovat v různých situacích. Jsou to jakési prototypy současných žen. Často se jedná o ironizující zjednodušené typy (bulimička, pornoherečka, malá holčička). Katja Brunner ale ve svém textu nijak nenaříká. Naopak používá sebereflexi a je velmi sarkastická vůči svému pohlaví.

Ruka je osamělý lovec ukáže, jak se současné ženy ve společnosti i ve svých osobních životech cítí. Diváci uvidí klišé a masky, které jsou na sebe ženy nuceny brát, ale které na sebe taky dobrovolně navlékají, aby ve společnosti mohly (snad lépe?) fungovat. Inscenace je plná ,násilí‘. A to nejen toho fyzického, ale i psychického a symbolického,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová a dodává: „Je to kabaretní přehlídka všech tak příznačných rolí, se kterými se osoba, která se cítí být ženou, musí v naší společnosti dříve či později konfrontovat. Malá holčička, kterou matka samoživitelka na antidepresivech zapomene na autobusové zastávce. Bulimička, která bohužel přežila. Princezna Zelda – jedna z prvních ženských postav v počítačových hrách, která ale nese nápadné porno prvky. Sufražetky. Ale samozřejmě i nevěsta, jejíž život konečně dostane smysl díky tomu, že se navždy spojí s mužem. Je tu ale i ta ruka, která sahá tam, kam nemá – bez dovolení, samozřejmě!

Ondřej Štefaňák ve své režii vědomě používá náboženské motivy (především z katolické eucharistie a přidružených náboženských rituálů). Exponuje tak spojitost mezi společenským, ale i reálným násilím a působením církve, které je i v poměrně sekularizované společnosti silně zakořeněné. Tato inspirace se objevuje také v hudbě Kryštofa Blably. Scénografie i kostýmy Andrijany Trpković jsou minimalistické, ale velmi výmluvné a jasné. Samotná scénografie se omezuje de facto na vstup jednoho výrazného objektu.

Premiéra inscenace Ruka je osamělý lovec se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 2. prosince. První repríza bude následovat 6. prosince. Více informací je možné nalézt na oficiální stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích divadla.

Foto: Patrik Borecký 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Smrtholka a deníky Jana Zábrany

A studio Rubín slavnostně zahájilo 54. sezonu Závislostí

A studio Rubín představuje premiérové inscenace a program 54. sezony. Během nadcházejících deseti měsíců uvede čtyři novinky zastřešené tématem závislosti. Jejich různé podoby budou tematizovány v inscenacích: Smrtholka – dark popová inscenace podle stejnojmenného románu Lucie Faulerové, Sweet Home Malá Strana – dokudrama o (ne)dostupnosti bydlení v Praze, Náhradní existence – autorská inscenace inspirovaná deníkovými záznamy Jana Zábrany, Muž dneška – dokumentární inscenace vycházející z desítek autentických rozhovorů s pozoruhodnými muži. Tvůrci v nich budou ze svébytných a osobních pozic prozkoumávat společenskou roli a existenci člověka v širších, až celosvětových souvislostech

„Mezi fenomény, které pandemická událost pomyslně vyslala do ringu, jsou individualismus a nezávislost. Velmi jasně a až fyzicky jsme mohli zakusit, že i když svůj vlastní vesmír prožíváme nezávisle a osobitě, nevylučuje nás to ze společnosti a existence v širších, až celosvětových, souvislostech. Pravděpodobně mnozí z nás v posledních měsících snad poprvé v životě pocítili, že ne vše je v jejich rukách a že jsou součástí většího celku. A tedy, že jsme závislejší, než jsme tušili, nebo si chtěli připustit,“ popisuje tematickou sezonu Dagmar Fričová umělecká šéfka A studia Rubín.

První premiérou naváže Rubín na úspěšné divadelní zpracování Jezera Biancy Bellové. V koprodukci se spolkem Kolonie pod vedením režisérky Lucie Ferenzové ožijí postavy knižního románu Smrtholka Lucie Faulerové – letošní laureátky Ceny Evropské unie za literaturu. Anita Krausová, Martina Jindrová a Petr Reif se ve svých nových rolích představí už 30. září.

Jak se dnes bydlí na Malé Straně? Můžou mít ještě čtvrti v centru velkých měst duši? Nebo už ji vytlačili turisté, obchody a krátkodobé pronájmy? Tyto otázky při tvorbě dokudrama o bydlení v Praze kladly obyvatelům Prahy 1 absolventka JAMU Olívia Fantúrová a novinářka Magdaléna Rejžková. Malá Strana není zdaleka jediná čtvrť s mizející dostupností bydlení. A studio Rubín v ní existuje a tvoří přes padesát let. Na otázky o (ne)dostupnosti bydlení, o (ne)existenci sousedských vztahů a lokální komunitě zodpoví během letošního prosince.

Závislost na náhradní existenci volí ti, kdo se nechtějí podvolit společenským okolnostem a převládajícím politickým i morálním trendům. Jedním z nich byl v minulosti geniální překladatel a literát Jan Zábrana. Jeho deníky, které si vedl od gymnaziálních let až do smrti, jsou skvělým svědectvím, nejen o době a režimu, ve kterém strávil celý život, ale také o existenciální situaci člověka, který se snaží vybudovat na značně okleštěném prostoru alespoň malý ostrov nezávislosti. Premiéra Náhradní existence se uskuteční v březnu 2022. Autorkou textu je spolu s režisérem a čerstvým absolventem Adamem Steinbauerem dramatička a dramaturgyně Simona Petrů

Na dokumentární inscenaci nominovanou na Ceny Thálie i Cenu Divadelních novin Jenom matky vědí, o čem ten život je naváže režisérka Barbara Herz další dokumentární inscenací tentokrát vycházející z desítek autentických rozhovorů s pozoruhodnými muži. V Muži dneška (pracovní název) prozkoumá společenskou roli muže dvacátého prvního století. Vychází z premisy, že na úsečce nemilosrdný, agresivní a výkonný versus pečující a empatický bude muset najít alespoň trochu autentickou roli. A k tomu ještě v pracovním nasazení třinácti měsíců v roce zvládnout řídit jednání s miminem v šátku. Premiéra se odehraje v červnu 2022.

Během celé sezony bude divadlo zároveň dávat větší prostor novinkám z 53. sezony Velkého úklidu, které se kvůli pandemickým opatřením nemohly vůbec reprízovat. Jedná se především o inscenace Jiřího Ondry Perníková chaloupka (čekání na lopatu), která představuje Alzheimerovou chorobu jako symbolický obraz naší společnosti, a Osobní Fudži, requiem křehkých duší, které na fenomén sebevraždy nahlíží pohledem „těch druhých“ – těch, kteří žijí dál a minulost jim neustále vstupuje do života. Dále o Na konci století ryb – temně pulzující bohapustou lovestory režiskérky Lucie Ferenzové, která je inspirovaná Rozhovory s přáteli Sally Rooneyové, rozhovory s druhými i se sebou samými a nabízí reflexi mnoha ismů dnešní doby. Klasické premiéry se dočká Ruka je osamělý lovec režiséra Ondřeje Štefaňáka, rubínovské reflexe kvantity i kvality sexuálního násilí na ženách v české kulturní obci i mimo ní. Tento zábavný a poučný quasi-autobiografický kabaret s množstvím odvážných čísel z pera jedné z nejvýraznějších evropských autorek nové generace Katji Brunner pro Rubín přeložila dramaturgyně Viktorie Knotková.

Kromě divadelních představení se diváci mohou těšit na bohatý doprovodný program nových textů z platformy Autor v domě 2021, koncerty, tématické diskuze i pokračování úspěšného podcastu Fade in Rubín. Aktuální informace je možné najít na webových stránkách divadla a profilech na sociálních médií.

Pavla Umlaufová 

 pro Taneční magazín

Témata, o kterých zapomínáme mluvit

Nová sezóna A studia Rubín:

Rakovina, smrt blízkého člověka, mateřství a práce, Alzheimer, gender – témata, o kterých jsme zapomněli mluvit, divákům zprostředkuje nová sezona A studia Rubín

Citlivá a přesto nedostatečně diskutovaná témata budou hlavním námětem 52. sezony pražského divadla A studio Rubín. Zatímco v předchozí sezoně, zastřešené otázkou „S kým žijem?”, dramaturgie divadla tematicky ohledávala vztahy a vztahování se, nyní se zaměří na otázku „O čem jsme zapomněli mluvit?“. Záměrem je otevřít diskuzi o těžkých tématech a zprostředkovat divákům neče kané, klišé vzdorující pohledy s touhou poukázat na to, že mnohá tabu jsou zbytečná a pochopení fenoménů jen komplikují. Pět tvůrců se citlivě, autenticky a zároveň s jasným záměrem bude snažit odlehčit tíhu, s jakou se k tématům, jako je rakovina, smrt i mateřství vztahujeme.

Stejně, jako předešlá, je i 52. sezona A studia Rubín sezonou tematickou. Tentokrát se v rámci otázky „O čem jsme zapomněli mluvit?“ budou citlivě a přitom s radikální upřímností odhalovat témata, kolem kterých se většinou tiše našlapuje, nemluví upřímně, a pokud ano, pak je to většinou výjimečně a ve vyhrocených situacích. Přesto tato témata váže to, že jsou zcela běžnou součástí naší každodennosti a události nebo procesy s nimi spojené jsou pro náš život klíčové.

Přejeme si, abychom komunikovali to, co nás spojuje a vzájemným prožitím na divadle očišťuje. Abychom skrze inscenace získávali nadhled a porozumění a aby to nebyla útrpnost, ale radost.“ popisuje Lucie Ferenzová, současná umělecká šéfka A studia Rubín, která zastupuje Dagmar Radovou během její mateřské dovolené, a dodává „Právě proto jsme ke spolupráci oslovili pět tvůrců – tři ženy a dva muže – kteří představují generaci režiserů s výrazným autorským přístupem a originální autenticitou ve své tvorbě. Zároveň každý z nich má se svým námětem osobní zkušenost, která mu pomáhá v tom, jak na téma nahlédnout, prozkoumat a zobrazit nečekané konotace.“

První premiérou sezony bude Tumor: karcinogenní romance, jejíž tvůrci si pokládají otázku, zda je možné milovat něco, co nás může zabít. Jejím prostřednictvím zkoumají spojení mezi tumory a naší společností na základě tvrzení, že každá doba má svou specifickou chorobu, a tou naší je dle nich právě rakovina. V symbolické rovině se tvůrci věnují zhoubnému bujení v ekologických i ekonomických otázkách naší společnosti. Formou milostné romance se diváků zpřístupňuje závažné medicínské téma, které je tak diskutováno i mimo běžné lékařské prostředí. Autorkou scénáře je Dagmar Radová, kterou doplňují členové mezinárodní skupiny T.I.T.S. v režii performerky Nely H. Kornetové. Premiéra se uskuteční 17. září v Invalidovně v rámci festivalu …příští vlna/next wave… Projekt vzniká ve spolupráci se Studiem Alta a Iniciativou pro Invalidovnu.  

Inscenace DIY: po tátovi se bude věnovat rodinným vztahům a vyrovnávání se s rodinnou minulostí, konkrétně s minulostí otce, po jehož smrti vytanou nová fakta z jeho života. Inscenace bude mít formu esejistické detektivky na pomezí bizarního světa rodinných tajemství a režisérka Ewa Zembok v ní zúročí zkušenosti všech v projektu zúčastněných aktérů i autorů. Inspirací pro scénář, kter&yac ute; píše Dagmar Radová ve spolupráci s Lucií Ferenzovou, je kniha Jana Balabána Zeptej se táty. Ústředním tématem bude minulost, která nemůže být vysvětlena přímými svědky, můžeme se proto snažit ji pochopit vlastním způsobem, čímž se ovšem obraz mrtvého otce stává mnohovrstevnatým palimpsestem, k jehož odhalování musí každý přistoupit sám za sebe. Premiéra inscenace bude 13. prosince.

Rok 2020 začneme tématem vysoce společensky angažovaným, a to tématem mateřství a práce. Inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je v režii Barbary Herz bude dokumentárním komixem z mateřské dovolené a bude skrze pohledy a úvahy sedmi ženských hlasů zatínat drápy do tabuizovaných témat kolem mateřství, kariéry a ekonomických otázek novopečených rodin. Autorkou scénáře je režisérka Barbara Herz, kter&aac ute; si přizvala dramaturgyni Annu Smékalovou a socioložku Šárku Veselou, a spolu s pěti dalšími, po dobu tří let sledovanými a dokumentovanými, ženami, podávají zprávu o tom, jak se česká společnost a český stát vyrovnává s ženskou kariérou, s alternativními přístupy k mateřství, ale třeba i s matkami studentkami či ekologickými aktivistkami, a co znamená stát se matkou v českém veřejném prostoru.

Jarní inscenaci Perníková chaloupka (čekání na lopatu) bude režírovat Jiří Ondra a jeho tématem bude vyrovnávání se dvou generací se stařeckou demencí, s nemocí Alzheimer. V této absurdní grotesce s pohádkovým půdorysem obráceným naruby, nezavedou do temného lesa zlí rodiče své hodné děti, ale je tomu naopak. Děti dají své stárnoucí a rozum pozbývající rodiče do pečovatelského ústavu, ale zároveň se snaží o pochopení a vyrovnání se s odcházející osobností blízkého člověka. V symbolické rovině autoři inscenace inspirovaní knihou Arno Geigera Starý král ve vyhnanství pracují s nemocí Alzheimer jako s nemocí naší společnosti, která se cyklí, zapomíná, zaměňuje fakta a vytváří nepřehledný, chaotický, absurdní, a tím též drsně komický les, ze kterého všichni chceme ven za světýlkem.

Závěrečnou inscenací sezony bude autorský překlad současné vysoce oceňované mladé švýcarské autorky Katji Brunner Ruka je osamělý lovec v režii Ondřeje Štefaňáka, který si v textu pro svou interpretaci a autorský vklad v podobě kabaretních výstupů zvolil úhlavní téma gender problematiky – symbolické násilí a postavení žen ve sféře kultury. Inscenace se bude zabývat tím, proč jsou stále v e většině kulturních institucí ve vedoucích pozicích muži, zda a jak je na ženu pohlíženo jako na objekt, a jaké jsou typické ženské projevy vyrovnávání se s takovýmto symbolickým násilím a mužskou nadvládou. Pro A studio Rubín hru přeloží Viktorie Knotková a půjde o českou premiéru.

Více informací o pražském divadlu A studio Rubín je možné získat na hlavní webové stránce či na sociálních médiích – Facebooku a Instagramu

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN