První foto z inscenace Istanbulská úmluva

A studion Rubín uvedlo dokumentární inscenaci režisérky Barbary Herz

V České republice stále platí, že muži zaujímají většinu rozhodujících funkcí. Jaké jsou ale sdílené představy o tom, jací muži jsou nebo mají být? A jak tento fakt i otázka souvisí s mezinárodním dokumentem, který téměř nikdo nečetl, ale všichni na něj mají názor? A proč je Česká republika jednou z posledních pěti zemí v EU, která tento dokument zatím neratifikovala? Na tyto otázky hledá v nejnovější inscenaci pražského A studia Rubín a neziskové organizace Otevřená společnost odpovědi režisérka Barbara Herz. V dokumentární sondě do osobních strachů a nerovností, které tak snadno ústí v násilí, se představí Petr Jeništa, Lucie Syrová a Dan Kranich. 

Foto: Patrik Borecký
Pavla Umlaufová
pro Taneční magazín

Na cucky zahajují na náměstí už 7. sezónu

Divadlo v Olomouci působí rovných dvacet let!

Nezávislé olomoucké Divadlo na cucky otevírá ve středu 20. září opět svou scénu. Na Dolním náměstí tak zahájí už 7. sezónu, celkově pak v Olomouci působí rovných dvacet let. Program nejbližších dnů a týdnu zahrnuje stávající repertoár i premiéru novinky – autorské inscenace MASARYK(OVÁ), která diváctvu přiblíží životní příběh první dámy Československa.

„Divadlo na cucky je profesionální nezávislé divadlo se současnou dramaturgií, věnující se občanské angažovanosti a aktuálním společenským tématům. A i když to takto zní poměrně seriózně, našim představením rozhodně nechybí humor – zasmějete se, a zároveň se můžete zamyslet nad problémy světa, který nás obklopuje,“ uvedl mluvčí divadla Zdeněk Vévoda a upozornil, že Divadlo na cucky má aktuálně v repertoáru asi historicky nejvyšší počet inscenací. „Jde celkem o jedenáct titulů, jež připravily profesionální inscenační týmy, čítající mimo jiné 17 profesionálních hereček a herců, známých z renomovaných scén, jako například pražské či brněnské Národní divadlo, Husa na provázku, HaDivadlo, Městské divadlo Zlín nebo Městská divadla pražská. Ve dvou případech pracovali profesionální režiséři s amatérskými herci – absolventy našeho dramatického kurzu SENior,“ napočítal Vévoda.

Za poslední rok divadlo představilo tři novinky zvučných režisérských jmen: VSTUP ZAKÁZÁN (režie Tomáš Loužný), Tanec dervišů (režie Barbara Herz) a Vichřice v domě č. 11 (režie Petr Erbes a Boris Jedinák). „V uplynulé sezóně jsme se věnovali nejen lokálním problémům. Otevřeli jsme tabuizované téma armády skrz zkoumaní nedalekého vojenského újezdu Libavá, věnovali jsme se celospolečenské otázce svobody, nesvobody i současnému stavu justice a vězeňství v Česku, a to skrze skutečný příběh olomouckého adiktologa Dušana Dvořáka. Autentické příběhy českých seniorek pak zpracovalo již zmíněné Studio SEN, složené z absolventů dramatického kurzu SENior, pod režijní taktovkou tandemu z Divadla Na zábradlí,“ popisuje umělecká šéfka Divadla na cucky Silvia Vollmann. Právě ona se ujme první letošní premiéry – s herečkou Miladou Vyhnálkovou připravuje one woman show s příběhem Charlotte Garrigue Masaryk, pod názvem MASARYK(OVÁ). „O první dámě Československa a jejím odkazu se toho obecně moc neví, což byl jeden z důvodů, proč jsme se tomuto zajímavému životnímu příběhu rozhodli věnovat. Součástí příprav inscenace byl i náš tvůrčí pobyt v New Yorku, kde se nám podařilo setkat se s jedinou pravnučkou tehdejšího prezidentského páru,“ vysvětlila Vollmann výběr tématu. MASARYK(OVÁ) se dočká premiéry v den výročí vzniku samostatného Československa, 28. října. První reprízy jsou plánovány na 30. a 31. října.

Do konce sezóny pak divadlo pozve ještě na dvě premiéry, z nichž jedna potěší příznivce současného tance a bude zpestřením jinak činoherního repertoáru divadla. „Zatím prozradíme jen jména režisérů, kterými budou Alexey Shcherbakov, ruský choreograf působící momentálně v uměleckém exilu v Německu, a slovenský režisér Šimon Spišák, jehož pohádku Tři oříšky, kterou pro Divadlo na cucky vytvořil, ještě stále s velkým úspěchem uvádíme,“ řekla Vollmann. „V srpnu jsme za ni získali prestižní cenu Zlatý Gunár na mezinárodním festivalu Kremnické Gagy,“ dodala umělecká šéfka divadla. Divadlo o sobě dalo vědět i během vyhlášení nominací na Ceny Thálie 2023, to když se v širší nominaci v kategorii alternativní divadlo objevilo jméno Marka Kristiána Hochmana. „Jedná se o obrovský úspěch nejen pro Marka, ale i pro celou naši scénu. Jsme rádi, že si odborná veřejnost všimla jeho strhujícího výkonu v inscenaci Budoucí lokální hvězda Hochman hraje bývalou globální hvězdu Thunberg. Ukazuje to mimo jiné, že Divadlo na cucky si už získalo pevné místo na mapě českých profesionálních divadel, poutá pozornost na celostátní úrovni a dělá dobrou reklamu městu i kraji,“ uzavřel Vévoda.

Kompletní program Divadla na cucky najdete na webu www.divadlonacucky.cz. Organizátoři zároveň upozorňují na změnu začátků představení, které se s novou sezónou přesouvají z tradiční 19. hodiny na 18.30.

28., 30. a 31. října / 18.30
MASARYK(OVÁ)
One woman show Milady Vyhnálkové o zkoumání životního příběhu Charlotte Garrigue Masaryk(ové) doprovázené hereččiným pseudodokumentem z New Yorku.

Kdo byla Charlotte Garrigue Masaryk(ová)? Manželka prvního prezidenta Československé republiky. A dál? Ani v učebnici dějepisu se nic nepíše, tak odkud to má Milada vědět? Naštěstí se jí podařilo vycestovat do New Yorku a potkat se s její pravnučkou Charlotte Kotík.

Divadelní pseudodokument (ne)známé herečky o (ne)známé hrdince.

hraje: Milada Vyhnálková
režie: Silvia Vollmann

Foto: Zdeněk Vévoda

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Tanec Dervišů Tanec Dervišů

Mysteriózní trip z vězení

V Divadle na cucky vzniká nová autorská inscenace, vycházející z příběhu uznávaného olomouckého adiktologa Dušana Dvořáka. Ten byl odsouzen za pěstování léčebného konopí k šesti letům vězení. Novinka s názvem Tanec dervišů, která se zabývá tématem vězení vnějšího i vnitřního, bude mít premiéru v rámci programu festivalu Divadelní Flora ve čtvrtek 18. května. Režie se ujala Barbara Herz.

Tanec dervišů je již sedmou dokumentární inscenací Barbary Herz. I v tomto případě režisérka navazuje na svůj zájem o sociální a společenské fenomény. Nyní se zaměřila na problematiku vězení a paradoxní tvrdost postihů ve vztahu k léčebnému konopí. „Dušan Dvořák nedostal milost ani po polovině odsezeného trestu, přestože není jakkoliv společensky nebezpečný a dokonce je po změně legislativy vězněn za něco, co už dnes není ani přestupek,” vysvětluje režisérka Barbara Herz, proč si pro své dílo zvolila právě tuto kauzu.

S Dušanem Dvořákem si režisérka od července 2022 vyměnila desítky dopisů, které jsou plné humoru, nadhledu a ironie, ale i filozofických a duchovních zamyšlení. „V naší korespondenci jsme otevřeli i témata daleko přesahující hranice jeho kauzy.   Dušan jako někdejší chartista a nezlomný bojovník proti systému, který považuje za nefunkční, hovoří o otázkách vyššího principu, stejně jako o nemocných lidech, kteří jsou za léčebné konopí souzeni jako nebezpeční zločinci,” popisuje Barbara Herz a dodává: „Veřejnosti, která zná jeho výstupy z médií, však inscenace přinese i zcela nečekané, hluboce intimní polohy.”

V kombinaci surreálné scénografie Petry Vlachynské a intenzivní hudby Matouše Hekely chtějí inscenátoři nechat vyniknout autenticitu dopisů z věznice, stejně jako nekompromisně přímé výpovědi Evy, mladé ženy z Ostravy, která hledá cestu z „vězení“ rodiny, kde jako dítě zažila domácí násilí, alkoholismus, chudobu a další projevy tzv. sociálně vyloučených rodin. Její příběh tvoří v Tanci dervišů druhou rovinu, překvapivě se prolínající s Dvořákovým příběhem.

Tanec dervišů je koncipován jako monodrama pro olomouckou rodačku Veroniku Lazorčákovou, v současnosti členku souboru Národního divadla a nositelku ceny Thálie. „Důvodem, proč nechávám hrát třicetiletou ženu šedesátiletého muže, je záměr oprostit inscenaci od jakékoliv vnější popisnosti, která by v tak aktuální kauze působila neadekvátně. Veroniku Lazorčákovou nejde s Dušanem Dvořákem jakkoliv srovnávat, a tak se mnohem snáz dostáváme k podstatě živelné autenticity jeho dopisů,“ doplňuje Herz.

Tancem dervišů bychom rádi otevřeli debatu nejen o kauze Dušana Dvořáka a jí podobných, ale i o společenském postoji k léčebnému konopí. Soustředíme se také na téma reformy současného vězeňského systému. Z toho důvodu plánujeme na příští sezónu sérii panelových diskuzí, které budou navazovat na vybraná představení,” uzavírá umělecká šéfka Divadla na cucky Silvia Vollmann.

Dušan píše dopisy. Za tři roky, co je v base, jich napsal přes dva tisíce. Je uznávaný adiktolog, přesto ho na šest let zavřeli za pěstování léčebného konopí. Že to dnes už není ani přestupek, nikoho nezajímá. A tak Dušan sedí a píše: „Srdečně vás zdravím z díry demokracie!“ Nechce tomu říkat boj za vyšší princip, jen nemá rád státem placené kanibaly. O těch toho hodně ví i Eva. V osmnácti se dozvěděla na sociálce, že když se narodila do blbý rodiny, tak nemůže od života očekávat tolik. Přesto neztrácí nadhled, i když hovoří o tom, kdo zabil jejího otce. Divadelní dokument o tenké hranici moci a bezmoci. Groteskní realita zachycená v autentických dopisech.

 

Scénář a režie: Barbara Herz

Hraje: Veronika Lazorčáková

Textová dramaturgie: Anna Hoprich

Dramaturgie: Simona Petrů

Výprava: Petra Vlachynská

Hudba: Matouš Hekela

Světla a zvuk: Ondřej Zunt

Produkce a inspice: Klára Hešková

Novinku mohou diváci poprvé navštívit 18. května v 17.30, a to jako součást programu 26. ročníku mezinárodního festivalu Divadelní Flora. První repríza je plánována o den později, další pak na přelomu května a června. Předprodej vstupenek a další informace naleznete na webu www.divadlonacucky.cz.

Zděněk Vévoda 

pro Taneční magazín

A studio Rubín hledá odpověď na otázku role mužů v současné společnosti

O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso

Text: Barbara Herz, Anna Hoprich

Režie: Barbara Herz
Textová dramaturgie: Šárka Kiršnerová, Anna Hoprich
Dramaturgie: Jiří Ondra, Dagmar Fričová

Výprava: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček
Hrají: Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov

Jedenáct mužů. Jedenáct osudů. Jedenáct zcela odlišných pojetí role muže v dnešní společnosti. Jejich osobní výpovědi, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou let, se staly podklady pro nově vznikající dokumentární inscenaci. Text napsala společně s Annou Hoprich pro pražské A studio Rubín. Premiérový titul O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso se zabývá otázkou, v čem spočívá mužská dospělost a jak lze v dnešním světe uchopit službu. Zároveň se snaží rozkrývat různé polohy otcovství a jeho často přehlíženou důležitost. Jedenáct mužů z divadelního dokumentu scénicky ztvární Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov. Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín.

Inscenací O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso navazuje Barbara Herz na svou úspěšnou spolupráci s A studiem Rubín. Její předchozí dokumentární inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je je divácky velmi kladně přijímaná a zároveň byla nominována na cenu Thálie a Ceny divadelních novin. Po prozkoumání mýtů moderního mateřství bylo logickým krokem přesunout pozornost k souvisejícímu fenoménu, jímž je pozice mužů v současné společnosti. I v tomto případě se jedná o snahu co nejkomplexněji zmapovat podstatný společenský fenomén prostřednictvím autorského scénáře. Ten Barbara Herz komponuje na základě dvou let rešerší a přepisů nahrávek jednácti rozhovorů s nositeli unikátních životních příběhů, stejně jako s profesními odborníky.

Silný rámec autentických příběhů často osciluje mezi nekorektním humorem, lehce ironickou reflexí současné společnosti a sdílením vlastních bolavých či naopak silně katarzních osudů. To divákům umožní hluboké ztotožnění, stejně jako ostré vymezení. Diváci tak mohou reflektovat vlastní zkušenosti a postoje a mimoděčně obohacovat svou optiku perspektivami, které jim doposud mohly unikat. Zároveň vzniká svébytná odpověď na téma letošní sezony A studia Rubín: Závislosti. Perspektiva, kterou jsou muži dneška nahlíženi, je totiž často závislá na sérii stereotypních představ správného chlapáctví.

O situaci mužů v současné společnosti neprobíhá na rozdíl od otázek mateřství žádná podstatná diskuze. Muži jsou primárně nahlíženi hlavně v opozici k ženám, a to především v momentu, kdy se řeší otázky rodičovství a dialog pečující vs. zabezpečující. Přesto by bylo příliš zjednodušující definovat muže pouze na základě toho, jak pojímají péči. Jeden z odborníků, kteří na projektu spolupracují, Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti, hovoří o tom, že situace toxického patriarchátu, který v naší společnosti stále přetrvává, škodí nejen ženám, ale i mužům samotným. Nejistota, jak nakládat s tlakem na udržení dominantní pozice často vede k tomu, že muž pracující jako pojišťovák, co nakupuje na Rohlíku s donáškou do třetího patra, hovoří o přirozenosti lovce mamutů, odlišnostech mužského mozku a nezapomene zmínit, že ženám je vlastní sbírat kořínky,“ říká o inscenaci režisérka Barbara Herz a dodává: „Všichni muži, jejichž příběhy v textu zazní, jsou označeni až archetypálně maskulinními profesemi či společenskými pozicemi (kamioňák, bachař, horník, lovec, sběratel, dobrodruh, hráč…), přesto se v každém z příběhů ukáže překvapivý přerod perspektivy a zcela nečekané pointy.

Hlavním tématem inscenace se jeví otázka síly a schopnost s ní vědomě nakládat, stejně jako schopnost vědomého přijetí oběti, která, slovy jednoho z respondentů, dokáže z hysteriků, narcisů a věčných dětí učinit skutečné, dospělé muže. Ukazuje se, že s muži celého věkového spektra rezonuje postoj k základní vojenské službě, která se minimálně v diskuzích na sociálních sítích stává leitmotivem nostalgicky vzpomínané iniciace do mužství. Zároveň ale žijeme v době, kdy největším ohrožením, se kterým jsou muži konfrontováni, je strach, že jim spadne zmrzlina ve Stromovce,“ komentuje motiv inscenace spoluautorka textu Anna Hoprich.

Tvůrčí dvojici doplňuje scénografka Jana Hauskrechtová, která s režisérkou spolupracuje stabilně, dramaturgové Jiří Ondra a Dagmar Fričová a renomovaný hudební skladatel Ivan Acher, který se též podílel na předchozí inscenaci Jenom matky vědí, o čem ten život je uváděné v A studiu Rubín. Herecký tým tvoří Pavel Neškudla a Michal Bednář (oba patří mezi nejtalentovanější herce mladší generace), které doplňují (opět v rubínovském duchu) zkušení a renomovaní herci Hanuš Bor a Václav Rašilov.

Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín. První repríza bude následovat 12. června. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín