Rozhovor s režisérem Štěpánem Gajdošem

Krátce o inscenaci Po škole

Režisér Štěpán Gajdoš hovoří o inscenaci ‚Po škole‘ 

Proč se Vaše inscenace jmenuje právě ‚Po škole‘?

„Inscenace se zabývá tématem vztahu učitel a žák, předávání informací a dosahování mistrovství – ať už během školy nebo po škole. V inscenaci navíc často pracujeme s vícevýznamovostí a stejně tak funguje i její název.“

Některé obrazy v inscenaci působí až magicky nebo pohádkově. Jak tato zvolená estetika souvisí s tématem a příběhem Po škole?

„Při volbě estetiky inscenace jsme vycházeli také ze středověkých rytin, ke kterým nás mimo jiné přivedl i prostor divadla A studio Rubín, který by svým vzhledem, situováním i stářím mohl připomínat třeba alchymistickou dílnu. Způsob, jakým k inscenování příběhu přistupujeme, může navíc připomínat některé středověké divadelní žánry, s postavami v příběhu pracujeme jako s jistými archetypy: ten který informace a znalosti předává a ten který je přijímá. Tuhle dvojici najdeme v jakékoli době, to nám umožňuje se neustále propadat v čase i místě inscenace.“

V inscenaci hrají tři herci. Ústřední dvojici tvoří Učitel (Hynek Chmelař) a Žák (Vojtěch Hrabák) a do interakce s nimi vstupuje i Antonie Formanová, která střídá několik rolí. Jakými proměnami jejich postavy procházejí a koho a co všechno tato trojice hraje?

„Hynek Chmelař a Vojtěch Hrabák  v inscenaci procházejí transformací převážně na úrovni svých postav. Jen v jednom momentu se ponoří do minulosti a Vojtěch hraje Učitele ještě coby žáka a Hynek svého tehdejšího Mistra. Naproti tomu hraje Antonie Formanová postavu Houby, která na sebe bere několik zcela různých podob. Stejně tak jako může slovo houba v češtině znamenat několik věcí (houba v lese, houba na tabuli, houba, která nasává…, nebo oblíbený studentský drink “červené s colou”), proměňuje se neustále i její postava v průběhu inscenace. Je jakousi neurčitou bytostí, která se může po cestě za poznáním zjevit každému a pokaždé jinak. A to už jsme zase u té pohádkovosti…“

Všichni tři zmínění herci jsou bezpochyby výrazné osobnosti, co na nich máte rád Vy osobně?

„Baví mě. A to je pro mě asi nejdůležitější. Já často zkouším autorské inscenace, které vyžadují specifický herecký přístup a určitou dávku kreativního nasazení a mám pocit, že i ve chvíli, kdy pracuji na už předem napsaném textu – jako to bylo právě v tomto případě – se ten přístup ke zkoušení příliš nemění. Mám rád, když herci nad inscenací přemýšlí  a přináší do zkoušení své nápady. Navíc je s nimi opravdu sranda.“

V inscenaci se setkává Žák, který potřebuje svého učitele a Učitel, který potřebuje žáka. Setkal jste i Vy se svým učitelem?

„Myslím, že během mých studií na DAMU někdy vznikala srovnatelná situace, kde pedagog není jen učitelem, ale je také jakýmsi lídrem či osobním koučem (kdoví jak často vědomě). Také – pokud narazíte na dobrého pedagoga – může být obohacení vzájemné, nejde jenom o jednostranné předávání informací a zkušeností. Myslím, že je to důvod, proč se spousta lidí na DAMU vrací jako učitelé.“

Dokončil jste  studia na DAMU, s jakou představou jste školu opouštěl a jaká je realita?

„Závěrem mého studia se prohnal covid, a tak se konec tak nějak plynule prolnul s divadelní praxí. Před režií na DAMU jsem studoval herectví na konzervatoři v Brně a myslím, že po dvou divadelních školách už ta moje představa byla docela střízlivá, přesto mě zaráží s jakou finanční situací se spousta divadel v Česku musí potýkat.“

Jaké bylo Vaše setkání s  A studiem Rubín?

„Jednalo se o moji první spolupráci s Rubínem. Je to velmi specifický divadelní prostor, umožňuje hodně intimní až skoro filmovou práci s hercem. Ohledávat tyhle možnosti herecké práce mi přijde často vzrušující. Snad i díky té předchozí herecké zkušenosti. Stejně specificky se zde musí zacházet se scénografií. (Moje oblíbené „omezení“ pro scénografii je fakt, že žádná z dekorací nesmí být větší než vstupní dveře, protože ji do sklepní scény není jak jinak dostat.) Zkoušení v Rubínu pro mě bylo také setkáním s hromadou skvělých a inspirativních lidí.“

Děkujeme za rozhovor

Inscenaci můžete znovu vidět v A studiu Rubín 13. února 2023

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

 

SITE SPECIFIC po Lůzrovsku

LOSERS CIRQUE COMPANY během Noci divadel ukáží akrobacii z jiného úhlu pohledu

Večer 19. listopadu 2022 se v Divadle BRAVO! v rámci jubilejního 10. ročníku Noci divadel uskuteční neobvyklá komentovaná prohlídka budovy pod taktovkou domácích Losers Cirque Company. Nepřekonatelný vypravěč Justin Svoboda návštěvníky provede zázemím divadla, v jehož zákoutích předvedou Lůzři nápaditou přehlídku akrobatických triků. Vstupné na akci je dobrovolné. Počet míst bude však omezený, a proto je nutná předchozí rezervace.

Divadlo BRAVO!, bývalé Branické divadlo, se i v letošním roce účastní projektu Noc Divadel. Pro desátý ročník s ústředním tematem Hrdinové si Lůzři připravili speciální program, který dosud neměli možnost vidět ani jejich nejvěrnější fanoušci. Jedná se o jejich první site specific projekt, představení koncipované pro atypické prostory divadla, který vytvořili přímo na míru domovské scény.

Návštěvníků se ihned na začátku prohlídky ujme herec, moderátor a průkopník storytellingu v Čechách Justin Svoboda. Ani zdaleka to však nebude odborný výklad historie budovy a okolí. Lůzři pojali prohlídku své vlastní scény civilně a přimíchali do ní špetku osobitého humoru a nadhledu.

„Během komentované prohlídky pustíme návštěvníky do míst, kam by se za běžného provozu nedostali. Budou mít možnost podívat se na práci akrobatů z jiného úhlu, a to doslova,” říká Petr Horníček, principál souboru Losers Cirque Company

Diváci uvidí performery velmi zblízka. Lůzři předvedou dechberoucí akrobatické triky, jedinečnou stínohru a tanec na šálách přímo nad hlavami návštěvníků  na různých místech v bývalém Branickém divadle. Kromě sledování této podívané budou mít návštěvníci možnost stát se součástí celého příběhu.

„Je pro nás ctí, že se akce letos konečně účastníme se vší parádou. S akrobaty jsme dali hlavy dohromady a vymysleli způsob, kterým veřejnosti odtajníme jinak zapovězená místa. Zároveň předvedeme naše akrobatické umění v trochu jiné podobě. Víc ale prozrazovat nechci, to se zkrátka musí zažít na vlastní kůži,” dodává Petr Horníček.

Vstupné na akci je dobrovolné, soubor je možné podpořit částkou vyšší než 50 Kč. Prohlídka se uskuteční ve třech časech: 19:00, 19:45 a 20:30 a trvá přibližně 30 minut. Počet míst je omezený a prohlídku je třeba rezervovat předem.

Youtube:  https://www.youtube.com/user/unitedartscz/featured

Vstupenky: https://goout.net/cs/noc-v-divadle-bravo/szwngju/

Kompletní program Divadla BRAVO!: https://divadlobravo.cz

Pavla Umlaufová
pro Taneční magazín

A studio Rubín hledá odpověď na otázku role mužů v současné společnosti

O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso

Text: Barbara Herz, Anna Hoprich

Režie: Barbara Herz
Textová dramaturgie: Šárka Kiršnerová, Anna Hoprich
Dramaturgie: Jiří Ondra, Dagmar Fričová

Výprava: Jana Hauskrechtová

Hudba: Ivan Acher

Pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček
Hrají: Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov

Jedenáct mužů. Jedenáct osudů. Jedenáct zcela odlišných pojetí role muže v dnešní společnosti. Jejich osobní výpovědi, které režisérka Barbara Herz sbírala po dobu dvou let, se staly podklady pro nově vznikající dokumentární inscenaci. Text napsala společně s Annou Hoprich pro pražské A studio Rubín. Premiérový titul O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso se zabývá otázkou, v čem spočívá mužská dospělost a jak lze v dnešním světe uchopit službu. Zároveň se snaží rozkrývat různé polohy otcovství a jeho často přehlíženou důležitost. Jedenáct mužů z divadelního dokumentu scénicky ztvární Michal Bednář, Hanuš Bor, Pavel Neškudla a Václav Rašilov. Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín.

Inscenací O bílých heterosexuálních mužích, co jedí maso navazuje Barbara Herz na svou úspěšnou spolupráci s A studiem Rubín. Její předchozí dokumentární inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je je divácky velmi kladně přijímaná a zároveň byla nominována na cenu Thálie a Ceny divadelních novin. Po prozkoumání mýtů moderního mateřství bylo logickým krokem přesunout pozornost k souvisejícímu fenoménu, jímž je pozice mužů v současné společnosti. I v tomto případě se jedná o snahu co nejkomplexněji zmapovat podstatný společenský fenomén prostřednictvím autorského scénáře. Ten Barbara Herz komponuje na základě dvou let rešerší a přepisů nahrávek jednácti rozhovorů s nositeli unikátních životních příběhů, stejně jako s profesními odborníky.

Silný rámec autentických příběhů často osciluje mezi nekorektním humorem, lehce ironickou reflexí současné společnosti a sdílením vlastních bolavých či naopak silně katarzních osudů. To divákům umožní hluboké ztotožnění, stejně jako ostré vymezení. Diváci tak mohou reflektovat vlastní zkušenosti a postoje a mimoděčně obohacovat svou optiku perspektivami, které jim doposud mohly unikat. Zároveň vzniká svébytná odpověď na téma letošní sezony A studia Rubín: Závislosti. Perspektiva, kterou jsou muži dneška nahlíženi, je totiž často závislá na sérii stereotypních představ správného chlapáctví.

O situaci mužů v současné společnosti neprobíhá na rozdíl od otázek mateřství žádná podstatná diskuze. Muži jsou primárně nahlíženi hlavně v opozici k ženám, a to především v momentu, kdy se řeší otázky rodičovství a dialog pečující vs. zabezpečující. Přesto by bylo příliš zjednodušující definovat muže pouze na základě toho, jak pojímají péči. Jeden z odborníků, kteří na projektu spolupracují, Tomáš Pavlas z Otevřené společnosti, hovoří o tom, že situace toxického patriarchátu, který v naší společnosti stále přetrvává, škodí nejen ženám, ale i mužům samotným. Nejistota, jak nakládat s tlakem na udržení dominantní pozice často vede k tomu, že muž pracující jako pojišťovák, co nakupuje na Rohlíku s donáškou do třetího patra, hovoří o přirozenosti lovce mamutů, odlišnostech mužského mozku a nezapomene zmínit, že ženám je vlastní sbírat kořínky,“ říká o inscenaci režisérka Barbara Herz a dodává: „Všichni muži, jejichž příběhy v textu zazní, jsou označeni až archetypálně maskulinními profesemi či společenskými pozicemi (kamioňák, bachař, horník, lovec, sběratel, dobrodruh, hráč…), přesto se v každém z příběhů ukáže překvapivý přerod perspektivy a zcela nečekané pointy.

Hlavním tématem inscenace se jeví otázka síly a schopnost s ní vědomě nakládat, stejně jako schopnost vědomého přijetí oběti, která, slovy jednoho z respondentů, dokáže z hysteriků, narcisů a věčných dětí učinit skutečné, dospělé muže. Ukazuje se, že s muži celého věkového spektra rezonuje postoj k základní vojenské službě, která se minimálně v diskuzích na sociálních sítích stává leitmotivem nostalgicky vzpomínané iniciace do mužství. Zároveň ale žijeme v době, kdy největším ohrožením, se kterým jsou muži konfrontováni, je strach, že jim spadne zmrzlina ve Stromovce,“ komentuje motiv inscenace spoluautorka textu Anna Hoprich.

Tvůrčí dvojici doplňuje scénografka Jana Hauskrechtová, která s režisérkou spolupracuje stabilně, dramaturgové Jiří Ondra a Dagmar Fričová a renomovaný hudební skladatel Ivan Acher, který se též podílel na předchozí inscenaci Jenom matky vědí, o čem ten život je uváděné v A studiu Rubín. Herecký tým tvoří Pavel Neškudla a Michal Bednář (oba patří mezi nejtalentovanější herce mladší generace), které doplňují (opět v rubínovském duchu) zkušení a renomovaní herci Hanuš Bor a Václav Rašilov.

Premiéra se uskuteční 31. května v A studiu Rubín. První repríza bude následovat 12. června. Vstupenky jsou již nyní dostupné na www.astudiorubin.cz.

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín

Ruka je osamělý lovec

A studio Rubín uvede inscenaci švýcarské dramatičky Katji Brunner

Odložená premiéra se uskuteční 10. února 2022 

 

Rovnost žen a mužů v západní společnosti

Pražské A studio Rubín připravilo další premiéru padesáté čtvrté sezóny Závislostí. Inscenace Ruka je osamělý lovec je pomyslným zúčtováním s rovností žen a mužů a ženské emancipace v západní společnosti. Text i samotná inscenace vrší různé, důvěrně známé obrazy a situace, na které současná dívka či žena dříve nebo později narazí. Text švýcarské dramatičky a performerky Katji Brunner zrežíroval Ondřej Štefaňák. Tři divy hrají Anita Krausová, Tereza Hofová a Magdalena Kuntová.

Foto: Patrik Borecký 

Pavla Umlaufová

pro Taneční magazín