Došlo na adresu TM:

Děkujeme za přání!

Podtitulkem, kterým se obvykle odpovídá na zdvořilostní frázi: „Dobré chutnání“, zahajujeme zajímavé obrázkové defilé.

Na adresu TANEČNÍHO MAGAZÍNU totiž přišlo mnoho a ještě více zajímavých přání a přáníček ke svátkům vánočním a do následujícího roku 2021.

Z těch nejzajímavějších vybíráme a slibujeme, že budeme tuto rubriku průběžně doplňovat:

Velice působivé přání přišlo z moravského Holešova od spisovatele, uměleckého fotografa a novináře Roberta Rohála, se kterým TM uveřejnil počátkem roku 2016 zajímavý rozhovor

Odkaz vás nasměruje na velmi zajímavou satirickou PFku nakladatelství Vladimíra Krígla. Ten (mezi jiným) vydal knížku tanečníkovi a choreografovi Janu Onderovi. K jeho „vinšování“ se připojila i manželka Ivana Kríglová, která vede dětskou miniškolku a předškolku HABIBI.

PF2021

Vlastní obraz jako novoročenku zaslal malíř Jan Hlavatý, syn známého herce Vladimíra Hlavatého
Ačkoli bychom čekali spíše nohy obuté v piškotech, tak nám VIZE TANCE zasílá ruce. Asi ví proč?
I tentokrát nás poctil manželský pár. Milé přání na naši adresu doputovalo i od Jany Eriksson Tomanové a jejího muže. Paní Eriksson Tomanová nejen vede špičkovou taneční školu, ale také letos přispěla do TANEČNÍHO MAGAZÍNU hodně zajímavými příspěvky.
Popřál i známý autor vážné hudby Michal Müller

Půvabná originální přáníčka zaslal FysioART, jehož on-line divadlu „Za zrcadlem“ patřila nedávná recenze TM – a hned ke každým svátkům zvlášť
Z Berlína nám vinšoval i skladatel a textař Vlady Gryc, s nímž jsme publikovali rozhovor již téměř před pěti lety -17. března 2016

Rovněž světový šampión v robotickém tanci Richard Mach, s nímž jsme publikovali rozhovor 23. 3. 2017, si na nás vzpomněl. A to typicky rozpohybovaně, formou videa.

Hned dvojici přání zaslala rovněž malířka a spisovatelka Alžběta Vlčková, s níž jste si u nás mohli přečíst rozhovor od 15. 4. 2018 a současně i soutěžit o tři její knížky „Sfumato”
Nezapomnělo na nás ani Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni

Hudební přání od skladatelky, textařky, multiinstrumentalistky a pedagožky Markéty Mazourové

Popřálo nám i A studio RUBÍN
Další zahraniční přání je od taneční školy NIPAI
Nezapomněl na nás ani spisovatel a kurátor výstav Pavel Šmidrkal (pamatujete na loňský rozhovor s ním a soutěž o jeho knížku „BABRÁCI”?), který zaslal vyloženě autorské PFko od své věrné spolupracovnice  a manželky i malířky Petry Skluzáčkové
Originální futuristické přání poslal Pjeer van Eck, režisér filmu „Babička aneb Jak to bylo doopravdy” z roku 2009

Videopřání jsme dostali i od Jihočeského divadla z Českých Budějovic

Aktuálně popřál i nymburský spisovatel a vydavatel Jan Řehounek
S malířkou, grafičkou i keramičkou Ivou Fialovou, která nám teď přeje, jsme v TM uveřejnili rozhovor 16. 8. 2017. A také jsme publikovali letos na jaře unikátní roušky, které vytvářela.
Milou rodinnou fotografii zaslal – s přáním všeho dobrého – i Pavel Towen Veselý. Tanečník, choreograf, pedagog stepu, tance i zpěvu, s nímž jsme uveřejnili obsáhlý rozhovor 21. 4. 2016.
Rovněž hudební Festival Brikcius přál do nového roku 2021
Krásná je i novoročenka hudebního producenta, textaře, publicisty a dramaturga Ivana Rösslera
Nezapomněla na nás ani Werichova vila
Sympatické výtvarné přáníčko je také od středočeské galerie GASK z Kutné Hory, která často na vernisážích organizuje taneční a performerské kreace
PFko od brněnského fotografa Milana Slámy, kterému zahajovala předloni výstavu Eva Pilarová a TANEČNÍ MAGAZÍN o tom pochopitelně informoval
Další umělecké PF 2021 nám přišlo od malíře Petra Šmahy
A takto kineticky přeje (nejen) do nového roku společnost KREATIVNÍ EVROPA

Za technicky nepublikovatelná přání musíme poděkovat IDU a konkrétně produkci PQ, čili Pražského Quadriennale i mnohým dalším.

 TANEČNÍ MAGAZÍN

Workshop „Objekt a rytmus“

Muzikálnost v divadle objektů – on-line workshop. Vede významný slovinský loutkář a muzikant.

Tento workshop vedený slovinským loutkářem a hudebníkem Matijou Solcem, vhodný především pro herečky, herce, loutkářky, loutkáře, performerky, performery, režisérky, režiséry.

Předměty, postavy, těla, světlo, prostor i zvuk jsou nástrojem objektového divadla, kde je jejich rozžívání zdrojem uměleckého vyjádření. Možnost proměňovat tyto zdroje exprese nabízí nesmírnou flexibilitu – z koncertu je rázem performance, z vizuální instalace loutkohra, z loutkovodiče se stane herec. Všechno na světě se dá rozhýbat a nechat ožít pomocí jednoduchých principů rytmu a muzikálnosti. Namísto o „loutkářství” mluví Matija Solce raději o „divadle iluzivních bodů”, ve kterém pracuje s pozorností diváka a vytváří tím tak silnou iluzi. Sám svou tvorbu popisuje jako začátek zkoumání hudební perspektivy v loutkářství, která prosakuje do základů dramaturgie, pohybu, změn fokusu, budování významové mnohovrstevnatosti, ironie nebo provokace.

V rámci on-line setkání propojíme seminář dramaturgie a teorie divadla objektů s workshopem. Představíme zkušenosti Matiju, mechanismy a principy loutek s adaptací do praktických cvičení v on-line prostoru.

Požadavky pro on-line setkání:

  • dostatečný prostor pro pohyb rukou i těla (budeme vytvářet menší etudy, které si navzájem odprezentujeme),

  • materiál: tištěné noviny, šálek čaje a dva šálky kávy, další náhodné objekty, které najdete ve svém okolí.

Workshop proběhne v češtině nebo angličtině dle potřeby účastníků.

Matija Solce s loutkou

Praktické informace

Kdy?

28. 11. 2020 od 10.00

Kde?

Platforma Google Meet. Odkaz na online meeting / workshop bude zaslán registrovaným účastníkům na mail.

Cena: 400 Kč

Na workshop je možné se registrovat do 27. 11. 2020.

Workshop je finančně podpořen MČ Brno-střed.

Matija Solce

Hudebník, loutkař, herec, režisér, lektor, pedagog, organizátor festivalů a aktivista Matija Solce se narodil 2. 6. 1981 ve Slovinsku. Na pražské DAMU vystudoval doktorské studium na Katedře alternativního a loutkového divadla, během něhož se zabýval hudební perspektivou loutkoherectví.

Ve své práci úzce propojuje hudbu a divadlo, a proto se jeho koncerty snadno proměňují v interaktivní divadelní představení či naopak. Se svým akordeonem a „truhlou plnou kostí” procestoval svět a hrál ve věznicích, ašramech (což jsou poutní místa), obývacích pokojích i ve velkých sálech v rámci mezinárodních festivalů. Za svoji práci získal více než 30 ocenění a na svém kontě má 40 představení. Každoročně vede festival „Ethno Histeria World Orchestra“ a vytváří site-specific program festivalu „Floating Castle” a připravuje „Kavč Festival“, který se odehrává v soukromých bytech.

V letech 2012 – 2013 byl koordinátorem „Protestivalu“, alegorického a vizuálního protestu proti pravicové destrukci státu, který dopomohl ke změně vlády. Toto je jenom jeden z důkazů, že umění může být (kromě toho, že aktivizuje naši mysl) i účinným prostředkem pro přetváření iluze v realitu.

www.matijasolce.com

Sdílet

Kontakt: klaudia.klembarova@buranteatr.cz

BuranTeatr, www.buranteatr.cz

BuranTeatr

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Hledají se herci pro virtuální realitu!

Universal Production Partners (UPP) pořádá konkurz pro herce i herečky

Hledáme zkušenou herečku a zkušeného herce pro interní natáčení reklamního projektu virtuální reality.

Natáčení probíhá ve speciálním obleku, ve kterém jsou senzory snímající pohyb. I proto je potřeba mít výšku alespoň 170 cm a váhu minimálně 65 kg. Referenční videa, kde je použitá stejná technologie, najdete níže.

Termín: 23. a 24. 11. + test 13. 11. 2020

Odměna: hodinová sazba

https://vimeo.com/475036993/cf38120b93

https://youtu.be/vEnjgC3pQPw

Zájemci, pište na e-mail: dominica.jandova@upp.cz.

Sdílet

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí  a lektorkou KATEŘINOU KRAKOWKOVOU, známou ze StarDance

„V tanci člověk ukáže své emoce”

Působí jako lektorka tance v Tanečním studiu v Ostravě a rovněž v pražské Taneční škole Vavruška. V roce 2018 byla taneční partnerkou zpěváka a herce Adama Mišíka v TVtaneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. A na celý projekt i tanečního partnera Kateřina Krakowková s láskou vzpomíná. Tanec je pro ni umění, v němž člověk ukáže své emoce, což je podlé ní právě to nádherné.

Pocházíte ze Šilheřovic na Hlučínsku, nedaleko Ostravy, blízko česko-polské hranice. Jak vzpomínáte na  čas svého dětství? Co Vás bavilo?

Na své dětství vzpomínám ráda. Ještě předtím, než jsem začala s tancem, chodívaly jsme s kamarádkou každý den po škole ven si hrát. Jelikož jsem vyrůstala na vesničce, která je opravdu nádherná, hledaly jsme stále nová a nová místa na hraní.”

S Adamem Mišíkem ve StarDance

Tanci se věnujete od roku 2002, tedy od svých devíti let. Jak jste se přímo k němu dostala?

K tanci mě přivedli rodiče. Byla jsem temperamentní dítě, které neustále něco vymýšlelo. A proto mě přihlásili do tanečního kroužku v Hlučíně. V začátcích jsem ,tanečky´ navštěvovala jednou týdně, jelikož mě to opravdu bavilo, tréninky se postupem času množily, až došlo na taneční soutěže.”

Chtěla jste být vždycky tanečnicí?

Na to si vůbec nevzpomínám. Jen mně maminka říkala, že jsem si tancovala už od doby, kdy jsem se postavila na nohy.”

S Vašim tanečním partnerem Danielem Jurčem jste byli finalisty MČR ve standardních tancích, semifinalisty v latinsko-amerických tancích, finalisté MCŘ v deseti tancích, finalisty mládežnické ligy ČR. V kategorii dospělých pak jste dvojnásobnou finalistkou MČR v deseti tancích, finalistkou ve standardních tancích MČR a vicemistryní v Showdance. Bavilo Vás chodit po soutěžích? Jste soutěživý typ?

Bavilo mě to moc. Pamatuji si, když jsem si večer před každou soutěží balila věci, psala jsem si seznam na papír, zkoušela nové účesy a malování. Prostě jsem se v tom vyžívala. Co se týče soutěživosti, myslím si, že každý sportovec by měl být určitým způsobem soutěživý, jinak by nic nedokázal. Samozřejmě, tím zdravým způsobem. A to jsem, dle mého názoru, byla. Můj tatínek je velký fanoušek sportu, sám celý život sportuje, a proto jsem ho měla jako vzor a šel mně vždy příkladem.”

I když Vás tanec velice baví, vystudovala jste Hornicko-geologickou fakultu na Technické univerzitě v Ostravě. Proč jste si vybrala tento obor?

Vždy mě zajímala planeta Země. I přesto, že to s tancem moc nesouvisí, bylo to zajímavé studium.”

Opět z populární televizní show, tentokrát ve folklórním duchu

Jak již bylo uvedeno, působíte jako lektorka tance v Tanečním studiu v Ostravě. A také v Praze v Taneční škole Vavruška. Vaší náplní je výuka tanečních párů od nejmenších dětských párů přes mládež, dospělé až po seniory. Někde jste přiznala, že Vás baví učit. Co Vás na práci lektorky baví?

K prvním trenérským zkušenostem mně přivedli moji skvělí trenéři manželé Bankovi, kterým za to děkuji. Začala jsem s výukou tanečních párů v patnácti letech v Tanečním studiu Ostrava. Od té doby vyučuji neustále. A nejvíce mě na tom baví předávat své zkušenosti, jak taneční, tak lidské. Protože tanec není jen o technice, choreografiích a tak, ale o chování, respektu, drilu, chtění…”

V roce 2018 jste byla taneční partnerkou herce a zpěváka Adama Mišíka v TVtaneční soutěži „StarDance… když hvězdy tančí“. Jak na soutěž a tanečního partnera vzpomínáte? Co Vám tato soutěž dala?

Byla to obrovská zkušenost. Poznala jsem nové lidi, kteří mně něco do života přinesli, inspirovali mě. A samozřejmě můj taneční partner Adam, s kterým jsme si sedli, neustále jsme si povídali, předávali zkušenosti. StarDance je projekt, který mně přišel do života a budu na něj vždy vzpomínat s láskou.”

Jaký tanec máte nejraději? Je podle Vás tanec písní těla?

Mám ráda všechny tance, protože každý je odlišný a vyžaduje něco jiného, ale asi jeden z mých nejoblíbenějších je Slowfoxtrot. Pro mě je tanec umění, člověk ukáže své emoce a je to nádherné.”

A do třetice se synem populárního rockera ve StarDance

Je Vám práce také koníčkem? Jak ráda trávíte čas volna?

Výuka tance je sice moje práce, ale beru ji jako koníček. Jsem šťastná, že mohu dělat to, čím žiju celý život. A hlavně, mám tu možnost předávat dál. Pokud zrovna nevyučuji, tak si ráda ve svém volném čase chodím zatancovat, často navštěvuji posilovnu anebo také vařím.”

Děkuji za Váš čas i rozhovor.

Foto: archiv Kateřiny Krakowkové

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN