Divadelní recitál o životě Marty Kubišové sklízí nadšené ohlasy diváků i kritiky
Marta, divadelní recitál o životě Marty Kubišové, od premiéry v červnu 2022 sklízí nadšené ohlasy diváků i kritiky. Hana Holišová za ztvárnění legendární zpěvačky získala Cenu Thálie 2023 za nejlepší ženský výkon v kategorii Muzikál, opereta a jiné hudebně-dramatické žánry. Letos bude Letní scéna Musea Kampa Martě patřit od 22. srpna do 15. září.
Značný úspěch inscenace Marta podtrhuje také zisk titulu Nejlepší inscenace sezony 2021/22 v kategorii Muzikál a ocenění v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon v prestižní výroční anketě zveřejněné na portálu i-divadlo. Marta letos z domovské Letní scény Musea Kampa zamíří za dalšími diváky – poprvé se představí na festivalu Colours of Ostrava a 2. 9. ji v přímém přenosu odvysílá ČT Art.
Marta je dílem osvědčeného tvůrčího tandemu – scenáristky Daniely Sodomové a režisérky Adély Laštovkové Stodolové. V hlavní roli excelují Hana Holišová a Berenika Kohoutová. Výtečné výkony podávají také Sara Sandeva se Zuzanou Stavnou alternující roli Heleny i oba Vaškové – Jan Cina a Denis Šafařík. A stejně tak herci a zároveň skvělí muzikanti, kteří se na jevišti sešli v jedné kapele. Jsou mezi nimi například Václav Kopta, Vojtěch Havelka, Pavel Neškudla, Daniel Šváb, Rozálie Havelková, Anežka Hessová, Jan Meduna či Petr Stach. V inscenaci, ve které se prolínají obrazy ze života Marty Kubišové s hudbou, zazní vedle dalších hitů také ikonická Modlitba pro Martu z roku 1968.
Velkolepá show! Scénický koncert propojí nový cirkus a písně s Horáčkovými texty. Cirk La Putyka, jak ho neznáme
Nový cirkus, akrobacii, tanec, divadlo a překvapivě zazpívané písně s texty Michala Horáčka v podání známých hudebníků propojí scénický koncert Horáček GEN XYZ.
Jeho premiéra proběhla 19. dubna v šapitó Azyl 78 na Výstavišti Praha, ale ještě 18. dubna, kdy jsme na tiskové konferenci sledovali, co se chystá, probíhaly poslední změny a neustále se tvořilo.
Režisér Rostislav Novák ml. se souborem Cirk La Putyka, 7krát3, Jan Cina, Rozálie Havelková, Katarzia, Bára Poláková, Albert Romanutti, Ondřej Ruml, Naďa Válová nebo Vladimír 518 v doprovodu kapely CLPBND pod vedením Davida Hlaváče a Jana Balcara zazpívají celkem sedmnáct písní – Levandulovou, S cizí ženou v cizím pokoji a jiné. Projekt Horáček GEN XYZ zahájí letošní program šapitó Azyl78. Bude uveden celkem sedmkrát do 25.dubna 2023.
Poté ovládne šapitó Azyl78 jako další program úspěšná velkolepá inscenace Cirku La Putyka Cesty (2. – 21. května 2023) a rodinné, hudebně taneční představení Kniha džunglí, které vzniklo ve spolupráci Divadla bratří Formanů, České filharmonie a Dekkadancers (28. května – 18. června 2023).
Proč název GEN XYZ?
Rostislav Novák ml. vysvětluje: „Tvorba Michala Horáčka, to jsou pro mě slova a texty, které mají vedle obrovské poetické síly šanci spojovat. Což je důležité zvlášť v době, kdy lidi tyto věci dost často naopak rozdělují. V představení tak spojíme generace i osobnosti z různých žánrů, proto – GEN XYZ.
Všem je vlastní touha hledat, kde jsou hranice naší fantazie. Jak se můžeme navzájem obohatit a učit. Jak můžeme prožít to, co se nebude opakovat. Výjimečnost okamžiku a setkání. Zda půjde o poetický koncert,nový cirkus, kabaret nebo tanec, to se ale těžko popisuje. Je lepší to zažít.“
Proč právě toto seskupení umělců? Mají snad něco společného?
„Vybrali jsme umělce, kteří jsou nám blízcí, které respektujeme, kteří náš baví, ale se kterými jsme se během naší tvorby třeba nikdy nepotkali, to byl tedy základní odrazový můstek. Poté jsme teprve hledali skladby.
Jak vidím celý projekt já? Chtěl jsem udělat nějaký ucelený tvar, kde nebudou rozdíly mezi umělci, respektujeme každý každého a to, co za sebou máme. A to mně přijde zajímavé a zábavné, právě to, že každý je jiný a dostali jsme se na jedno jeviště. V hlavě mi běží i varianta, že GEN XYZ by mohl pokračovat jako nějaká platforma. Dále by mě třeba bavilo zpracovat téma Voskovec – Werich.
Příští rok oslavíme 15 let naší cesty, je to doba, kdy se potkávají zakládající členové s nastupující generací. Máme tady na jevišti i ty nejmladší. Zjišťovali jsme, jak dostat mladou generaci do divadla a cirkusu, galerie, na koncert. Znamená to riskovat. Jméno Horáček třeba mladá generace vůbec nezná, ale tohle představení možná přiláká mladé a propojí naše světy více generací, proto je tady takové různorodé obsazení.
Skutečně jsou tu jména, která se asi jinde nikdy nepotkají. Zda je výsledek koncert, cirkusové představení, performance, kabaret, opravdu nevím, nedokážu to říct. Je to tak unikátní tvar, že se to nedá vyjádřit. Dali jsme dohromady nesourodou skupinu lidí, základem je ale Horáčkův text, který propojuje lidské generace.
Řekl bych, že covid a pandemie zocelily Jatka78 a naučili jsme se být aktuální. Nestavěl jsem ten projekt na žádném příběhu, ale na obrazech a metaforách, vkročil jsem do velké nejistoty, neužíval jsem žádné tradiční cirkusové rekvizity, žádné trampolíny, žádnou šálu, žádnou houpačku, tvořili jsme v jiných podmínkách. Nejvíce mě baví objevovat nové výrazové prostředky, nové materiály, a to si myslím, že se daří.“
Jan Balcar, který spolu s Davidem Hlaváčem má na starosti celé hudební provedení, říká: „Duo Petr Hapka a Michal Horáček je v Čechách tak „kanonizováno“, že jediná naše motivace byla najít v jejich textech ještě něco nového, novou vrstvu a podívat se na písně ještě jinýma očima. Zda se to povedlo, bude snad vidět i slyšet. Skvělé na naší tvorbě bylo, že jsme měli úplně volnou ruku, vzali jsme si třeba jen fragmenty textu. Takže se nedržíme původní formy, ani jsme nechtěli, neuslyšíte nic, co znáte z CD. Aranže jsme zkusili kreativním způsobem předělat a vybrali jsme schválně ty, které v sobě mají něco nadčasového a můžeme na ně pohlédnout i současnýma očima. Nebyl to vůbec jednoduchý úkol a pouštíme se do risku. I interpreti sami vystoupí ze své komfortní zóny, i pro ně zazní něco nového a nezvyklého.“
Zeptali jsme se….
TM: Zvítězil jste ve Stardance, zpíváte, hrajete a teď jste se pustil do cirkusu. Co Vám běželo hlavou, když jste dostal nabídku účinkovat v cirkusu? To je přece novinka, ne?
Jan Cina, herec, zpěvák, tanečník
„V něčem je to novinka, ale vystudoval jsem alternativní divadlo, přesněji loutkové divadlo na DAMU, které má k tomuto typu umění blízko. Člověk se tam s netradičním pohybem setkává. Mě to vlastně vždy bavilo, ale věnoval jsem se tomu jen velmi málo, spíše na amatérské úrovni.
I tady jsem více v roli zpěváka v konečném výsledku, ale jsem součástí cirkusového představení. Jenže zrovna v projektu Horáček GEN XYZ je klasických cirkusových dovedností poskrovnu. I sami cirkusoví umělci objevovali pro ně zatím neobjevené, to je cítění pohybu nebo vyjádření pohybem, takže pro všechny z nás jsou to takové novinky. Tato syntéza tady právě v současné době probíhá, vlastně ještě těsně před uveřejněním projekt stále vzniká, takže proces tvorby neustále pokračuje.“
TM: Znáte film, divadlo, tanec, zpěv, i cirkus. Co je Vaší duši nejbližší?
„Hm. No, upřímně – pro Honzu Cinu coby diváka, mám asi úplně nejradši tanec. Baví mě totiž, že tam právě nejsou ta slova. Vnímáte něco opravdu jenom duševně a fyzicky. Když se dívám na taneční představení, hýbe to nějakým způsobem mými emocemi nebo tělem, a ta informace je o to cennější. Myslím si, že slova často něco jenom ‚okecávají‘. Ale zážitek z tance je spojen s hudbou nebo i s tichem a vstupuje rovnou do srdeční komory.
Mám to opravdu moc rád, i jako interpret, ale v mé práci se k tomu dostávám v rámci mých disciplín bohužel nejméně. Možná se to ale teď změní, dostal jsem nabídku od Constanzy Macras, berlínské choreografky, byl jsem s nimi v New Yorku. To by bylo skvělé. Také mě čeká práce s Formanovými na projektu ‚Ptačí sněm‘. Myslím, že tam půjde hodně o pohyb a propojení všeho. Bude to takový celkově estetický projev a na to se moc těším.“
Známí hudebníci na novocirkusovém koncertě zazpívají překvapivé nové verze písní s Horáčkovými texty
7krát3, Jan Cina, Rozálie Havelková, Katarzia, Bára Poláková, Albert Romanutti, Ondřej Ruml, Naďa Válová a Vladimir 518… Ti všichni zazpívají nově a velmi netradičně aranžované písně s texty Michala Horáčka během novocirkusového koncertu nazvaného Horáček GEN XYZ. Jeho premiéru připravuje na duben režisér Rostislav Novák ml. s herci a hudebníky souboru Cirk La Putyka do šapitó Azyl78 na Výstavišti Praha. Na scénickém koncertě tak zazní naživo v podání kapely CLP BND spolu s akrobacií, tancem a divadelní akcí čtrnáct písní v aranžmá Davida Hlaváče a Jana Balcara – například Levandulová, S cizí ženou v cizím pokoji, Bude mi lehká zem nebo Povstání mlh a krásných žen. Projekt Horáček GEN XYZ, který zahájí letošní program šapitó Azyl78, zde bude uveden celkem sedmkrát od 19. do 25. dubna 2023.
„Tvorba Michala Horáčka, to jsou pro mě slova a texty, které mají vedle obrovské poetické síly šanci spojovat. Což je důležité zvlášť v této době, kdy lidi tyto věci dost často naopak rozdělují. V představení tak spojíme generace – proto GEN XYZ – i osobnosti z různých žánrů,” vysvětluje na úvod režisér Rostislav Novák ml. „Všem je vlastní touha hledat, kde jsou hranice naší fantazie. Jak se můžeme navzájem obohatit a učit. Jak můžeme společně prožít to, co se nebude jen tak opakovat. Výjimečnost okamžiku a setkání. To vše inspirované slovy, která budeme převádět v obrazy, co neznají hranice,” dodává Novák. „Výsledná podoba, to zda půjde o poetický koncert, nový cirkus, kabaret nebo tanec, se ale těžko popisuje slovy. Je lepší to zažít společně s námi,” uzavírá Novák.
„Aranžovat známé písně s texty Michala Horáčka představuje výzvu, nejde vůbec o jednoduchý úkol. O to více mi to přijde zajímavější, protože se pouštíme do risku,” říká Jan Balcar, který je spolu s Davidem Hlaváčem autorem hudebních aranží. „Budeme se snažit zajít co nejdále, podívat se na hudbu z nové, neslýchané, perspektivy. Některé skladby více rozvineme, někde zůstane pouze hlavní motiv, někde najdeme propojovací momenty,” pokračuje Balcar, který chce, aby se písně staly výzvou i pro interprety. „Aby vystoupili ze své komfortní zóny, aby zaznělo něco i pro ně zcela nového a nezvyklého,” uzavírá.
Po Horáček GEN XYZ ovládne šapitó Azyl78 jako další program úspěšná velkolepá inscenace Cirku La Putyka Cesty (2. – 21. května 2023) a rodinné, hudebně-taneční, představení Kniha džunglí, které vzniklo ve spolupráci Divadla bratří Formanů, České filharmonie a Dekkadancers (28. května – 18. června 2023).
Vstupenky do Azylu78 jsou již v prodeji v síti GoOut.
Půvabná letní lesní férie pro celou rodinu █ Zpívající i tančící dcera nezapřela slavného otce █ Za přispění Michala Horáčka █ Nezapomínalo se na děti █ Obří stánek Corona █ Roušky ve stanech? Jak pro koho! █
Letošní festival „Letní Letná light“ nezklamal. Byl nabit programem i různými doprovodnými akcemi. Prostě tak, jako tomu u této (již tradiční) pražské prázdninové novocirkusové akce bývalo vždy. Nasazená laťka vysoké kvality zůstala zachována i přes zvýšená bezpečnostní opatření, kolem nebezpečí koronaviru. Pouze škoda, že ta nebyla v praxi dodržována tak důsledně, jak bylo předem na tiskových konferencích a i na různých veřejných prostranstvích v místě festivalu, deklarováno…
Mnoho zážitků i prožitků
Tradiční letenský festival přinesl mnoho tradičního i nového. Množství venkovních scén i stanů. A také stánků se vším možným. Od pitiva z útrob největšího pražského sponzorského pivovaru, přes palačinky, uzené makrely, méně tradiční sýr raclette, tradiční hamburgery a hranolky až po (také sponzorský ) sýr Madeta. A vedle toho třeba i (do třetice sponzorský) bankomat největší banky…
Děti se vyřádily ve svém koutku, ale mohly se povozit i s povozem na lidský pohon. Nebo se zastavit v prostoru České televize. Na nejmenší tu čekaly i programy zdravotních klaunů. Anebo i podnětné žonglérské školičky.
Ale patrně největším fórkem byl největší stánek celého festivalu – mexického piva Corona. A navzdory stejnojmennému viru se mu zde, ať již v čisté podobě, či formě koktejlů, oddávalo mnoho návštěvníků i návštěvnic.
Prostě, na „Letní Letné light“ to žilo.
Lesní hrátky pro celou rodinu
Když jsem vlezl do stanu na představení „Vlez v les“, upřímně jsem nevěděl, co od něj čekat. Ačkoli bylo předem inzerováno, že jde o hru pro celou rodinu, tak jsem tomu zas natolik nevěřil. Navíc mne tak trochu odrazoval „světově“ anglický název souboru… Že by „Američani z Vysočan“? Navzdory těmto pochybám mne asi hodinové tanečně akrobatická čísla i kontrastní poetické pasáže se skvělou živou hudbou doslova dostaly. A v hledišti opravdu tleskali ti nejmenší, jejich rodiče i prarodiče.
V imaginárním lese byl prostor i pro akrobacii…
Každý z dětí i dospělých určitě občas toužil, anebo si přál, být jen tak někde v lese. Cítit tu vůni smrků anebo borovic. Procházet se po vlhkých mechových polštářích, vdechovat mlhu a sledovat zvířecí říši. A třeba tam zůstat tak dlouho, že by lesním stvořením mohl i rozumět, nebo se jedním z nich stát. Vydat se na cestu fantazie na níž, jako v bajkách, promlouvají zvířata k lidem. Anebo dokonce lidskou mají duši. Zajímavostí navíc je, že na tomto představení se podílel i jmenovec textaře, spisovatele a prezidentského kandidáta Michala Horáčka.
Jak všechny ty zážitky shrnout? Milá přirozenost a síla přírodních živlů ve své tajemnosti i kráse. Představení mladé skupiny Feel The Universe inspirované poetikou bajky, okořeněné řemeslností cirkusových technik i výtvarného umění, nejen mne, prostě nadchlo. Skvělá procházka lesem. Opravdu, pro celou rodinu a se zvířátky všeho druhu.
Tvůrčí tým: Alžběta Tichá, Dorota Krátká, Adam Krátký a Jan Jirák
Hudba: Jan Machovec
Světelný design: Michal Horáček
Fotograf: Vojtěch Brtnický, Tereza Vohralíková
Video: Jiří Jiráček
Partneři: KD Mlejn, Sdružení Roztoč, Habrovka festival, Cirqueon, Nadace Život Umělce, Na Statku Velké Přílepy
Harmoniky tak trochu jinak
Když jsem si vybral představení „Rozladěné držky“, čekal jsem spíše pouliční divadlo. Neboť tento titul obě protagonistky často hrají i pouličně. Ale nebyl to harmonikářský styl Radúzy ani její souputnice Jany Vébrové.
Dcera zpěváka, režiséra i scenáristy Ondřeje Havelky se svou kolegyní mile překvapily. Jedinou vadou na kráse bylo umístění do stanu s hledištěm v úrovni plochy a nikoli arénovitým, stupňovitým. To trochu účinkujícím ublížilo. A divákům naopak ublížilo poněkud to, že zvukaři neměli svůj pult (asi v zájmu umístění co nejvíce sedadel?) uprostřed. Se svým ovládáním z pravé strany stanu nedosáhli přece jen té úplně ideální úrovně zvuku…
Rozálie Havelková a Anežka Hessová
Duo všestranných performerek Rozálie Havelková a Anežka Hessová má hodně společného. Obě protagonistky hrají na akordeon a část svých životů prožily v cirkuse. Anežka studovala v Indii tanec kathak a Rozálie naopak ve Španělsku flamenco. Anežka si píše a hraje taneční a divadelní přestavení a také hodně vystupuje pro děti. Nakonec, vždyť část svého dětství strávila v kočovném divadle. Rozálie profesionálně zpívá swing s jazzovým big bandem, hraje šansony na svůj starý akordeon a příležitostně se věnuje herectví. Ke styku nového cirkusu se uchýlila teprve v dospělosti.
Jejich hodinové představení „Rozladěné držky“ bylo až neutuchající syntézou různých divadelních žánrů, nálad, pohledů, názorů. Zajímavá scénická koláž klasického indického tance kathak a španělského flamenca obohacená o poetiku nového cirkusu, nonverbálního divadla a klaunérie. To vše vycházelo z autentického příběhu Rozálie Havelkové. Poetickými prostředky vyprávěly příběh o odchodu k cirkusu, o odvážném vykročení do neznáma a touze splnit si svůj sen.
Obě protagonistky, tentokrát v opačném pořadí
„Rozladěné držky“
Hrají: Anežka Hessová, Rozálie Havelková
Režijní spolupráce: Roman Poliak
Režijní supervize: Ondřej Havelka
Tak trochu skvrna na tváři – bez roušky
Jediná kritika závěrem. Na tiskové konferenci předem i na mnoha místech celé „Letní Letné light“ bylo jasně nastoleno, že vstup do stanů je povolen pouze v rouškách. Ale, zůstalo spíš jen u předsevzetí a prázdných deklamací…
Na vlastní kůži jsem zažil, že tomu tak nebylo! Většina lidí se tím řídila. Ale sledoval jsem pořadatelku, která těsně před představením, hnala, pod rouškou přítmí, na místa – menší armádu lidí bez roušek- Ještě je přímo směrovala k sedadlům! Anebo spokojené plnoštíhlé ženy bez roušek, sedící těsně pod stojící uvaděčkou, která je blahosklonně přehlížela. Dlužno podotknout, že nikdo z výše uvedených nejevil dojem mentálně retardovaných jedinců, kteří mají pro nošení roušek výjimku!
Nemohu kvalifikovaně posoudit, zda je nošení roušek účinné. Ale pokud se něco předem vyžaduje, tak by tomu mělo být plošně u všech. Pořadatelé by tím neztratili patřičný kredit. A v kuloárech by se pak nemluvilo o „protekčních individuích“.
Video: Jiří Jiráček
Foto: František Ortman, Vojtěch Brtnický a Tereza Valníčková
