Letem létem „LETNÍ LETNOU light”

Půvabná letní lesní férie pro celou rodinu █ Zpívající i tančící dcera nezapřela slavného otce █ Za přispění Michala Horáčka █ Nezapomínalo se na děti █ Obří stánek Corona █ Roušky ve stanech? Jak pro koho! █

Letošní festival „Letní Letná light“ nezklamal. Byl nabit programem i různými doprovodnými akcemi. Prostě tak, jako tomu u této (již tradiční) pražské prázdninové novocirkusové akce bývalo vždy. Nasazená laťka vysoké kvality zůstala zachována i přes zvýšená bezpečnostní opatření, kolem nebezpečí koronaviru. Pouze škoda, že ta nebyla v praxi dodržována tak důsledně, jak bylo předem na tiskových konferencích a i na různých veřejných prostranstvích v místě festivalu, deklarováno…

Mnoho zážitků i prožitků

Tradiční letenský festival přinesl mnoho tradičního i nového. Množství venkovních scén i stanů. A také stánků se vším možným. Od pitiva z útrob největšího pražského sponzorského pivovaru, přes palačinky, uzené makrely, méně tradiční sýr raclette, tradiční hamburgery a hranolky až po (také sponzorský ) sýr Madeta. A vedle toho třeba i (do třetice sponzorský) bankomat největší banky…

Děti se vyřádily ve svém koutku, ale mohly se povozit i s povozem na lidský pohon. Nebo se zastavit v prostoru České televize. Na nejmenší tu čekaly i programy zdravotních klaunů. Anebo i podnětné žonglérské školičky.

Ale patrně největším fórkem byl největší stánek celého festivalu – mexického piva Corona. A navzdory stejnojmennému viru se mu zde, ať již v čisté podobě, či formě koktejlů, oddávalo mnoho návštěvníků i návštěvnic.

Prostě, na „Letní Letné light“ to žilo.

Lesní hrátky pro celou rodinu

Když jsem vlezl do stanu na představení „Vlez v les“, upřímně jsem nevěděl, co od něj čekat. Ačkoli bylo předem inzerováno, že jde o hru pro celou rodinu, tak jsem tomu zas natolik nevěřil. Navíc mne tak trochu odrazoval „světově“ anglický název souboru… Že by „Američani z Vysočan“? Navzdory těmto pochybám mne asi hodinové tanečně akrobatická čísla i kontrastní poetické pasáže se skvělou živou hudbou doslova dostaly. A v hledišti opravdu tleskali ti nejmenší, jejich rodiče i prarodiče.

V imaginárním lese byl prostor i pro akrobacii…

Každý z dětí i dospělých určitě občas toužil, anebo si přál, být jen tak někde v lese. Cítit tu vůni smrků anebo borovic. Procházet se po vlhkých mechových polštářích, vdechovat mlhu a sledovat zvířecí říši. A třeba tam zůstat tak dlouho, že by lesním stvořením mohl i rozumět, nebo se jedním z nich stát. Vydat se na cestu fantazie na níž, jako v bajkách, promlouvají zvířata k lidem. Anebo dokonce lidskou mají duši. Zajímavostí navíc je, že na tomto představení se podílel i jmenovec textaře, spisovatele a prezidentského kandidáta Michala Horáčka.

Jak všechny ty zážitky shrnout? Milá přirozenost a síla přírodních živlů ve své tajemnosti i kráse. Představení mladé skupiny Feel The Universe inspirované poetikou bajky, okořeněné řemeslností cirkusových technik i výtvarného umění, nejen mne, prostě nadchlo. Skvělá procházka lesem. Opravdu, pro celou rodinu a se zvířátky všeho druhu.

…a pochopitelně i pro zvířátka

Feel the Universe Circus CompanyVlez v les“

Tvůrčí tým: Alžběta Tichá, Dorota Krátká, Adam Krátký a Jan Jirák

Hudba: Jan Machovec

Světelný design: Michal Horáček

Fotograf: Vojtěch Brtnický, Tereza Vohralíková

Video: Jiří Jiráček

Partneři: KD Mlejn, Sdružení Roztoč, Habrovka festival, Cirqueon, Nadace Život Umělce, Na Statku Velké Přílepy

Harmoniky tak trochu jinak

Když jsem si vybral představení „Rozladěné držky”, čekal jsem spíše pouliční divadlo. Neboť tento titul obě protagonistky často hrají i pouličně.  Ale nebyl to harmonikářský styl Radúzy ani její souputnice Jany Vébrové.

Dcera zpěváka, režiséra i scenáristy Ondřeje Havelky se svou kolegyní mile překvapily. Jedinou vadou na kráse bylo umístění do stanu s hledištěm v úrovni plochy a nikoli arénovitým, stupňovitým. To trochu účinkujícím ublížilo. A divákům naopak  ublížilo poněkud to, že zvukaři neměli svůj pult (asi v zájmu umístění co nejvíce sedadel?) uprostřed. Se svým ovládáním z pravé strany stanu nedosáhli přece jen té úplně ideální úrovně zvuku…

Rozálie Havelková a Anežka Hessová

Duo všestranných performerek Rozálie Havelková a Anežka Hessová má hodně společného. Obě protagonistky hrají na akordeon a část svých životů prožily v cirkuse. Anežka studovala v Indii tanec kathak a Rozálie naopak ve Španělsku flamenco. Anežka si píše a hraje taneční a divadelní přestavení a také hodně vystupuje pro děti. Nakonec, vždyť část svého dětství strávila v kočovném divadle. Rozálie profesionálně zpívá swing s jazzovým big bandem, hraje šansony na svůj starý akordeon a příležitostně se věnuje herectví. Ke styku  nového cirkusu se uchýlila teprve v dospělosti.

Jejich hodinové představení Rozladěné držky” bylo až neutuchající syntézou různých divadelních žánrů, nálad, pohledů, názorů. Zajímavá scénická koláž klasického indického tance kathak a španělského flamenca obohacená o poetiku nového cirkusu, nonverbálního divadla a klaunérie. To vše vycházelo z autentického příběhu Rozálie Havelkové. Poetickými prostředky vyprávěly příběh o odchodu k cirkusu, o odvážném vykročení do neznáma a touze splnit si svůj sen.

Obě protagonistky, tentokrát v opačném pořadí

Rozladěné držky“

Hrají: Anežka Hessová, Rozálie Havelková

Režijní spolupráce: Roman Poliak

Režijní supervize: Ondřej Havelka

Tak trochu skvrna na tváři – bez roušky

Jediná kritika závěrem. Na tiskové konferenci předem i na mnoha místech celé „Letní Letné light“ bylo jasně nastoleno, že vstup do stanů je povolen pouze v rouškách. Ale, zůstalo spíš jen u předsevzetí a prázdných deklamací…

Na vlastní kůži jsem zažil, že tomu tak nebylo! Většina lidí se tím řídila. Ale sledoval jsem pořadatelku, která těsně před představením, hnala, pod rouškou přítmí, na místa – menší armádu lidí bez roušek- Ještě je přímo směrovala k sedadlům! Anebo spokojené plnoštíhlé ženy bez roušek, sedící těsně pod stojící uvaděčkou, která je blahosklonně přehlížela. Dlužno podotknout, že nikdo z výše uvedených nejevil dojem mentálně retardovaných jedinců, kteří mají pro nošení roušek výjimku!

Nemohu kvalifikovaně posoudit, zda je nošení roušek účinné. Ale pokud se něco předem vyžaduje, tak by tomu mělo být plošně u všech. Pořadatelé by tím neztratili patřičný kredit. A v kuloárech by se pak nemluvilo o „protekčních individuích“.

Video: Jiří Jiráček

Foto: František Ortman, Vojtěch Brtnický a Tereza Valníčková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Černá nebo bílá na »Letní Letné«?

Kdo? Cirk la Putyka nebo Losers Cirque Company? Unikátní souboj dvou předních českých cirkusových souborů.

Na festivalu „Letní Letná“ už tradičně nesmí chybět Losers Cirque Company. Čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU je, za ta léta, jistě představovat nemusíme.

Letos došlo v rámci koronavirové krize k poměrně nezvyklému jevu, totiž sešly se tu na festivalu „Letní Letná light“ dva přední české akrobatistické soubory hned společně. Losers Cirque Company a Cirk La Putyka v představení „Be Together“, tedy „Buďme spolu“.

Jak to mezi nimi jiskřilo? Unikátní souboj se odehrál na ‚open stage‘, ovšem ten den bylo bohužel asi tak 35 stupňů Celsia ve stínu. Zdálo se mi, že se rozpustím a očekávala jsem začátek akce dosti nevrle…

Ale na toto strašlivé horko jsem zapomněla v okamžiku, kdy se objevili akrobaté. Vedoucí obou company si potřásli rukou a začali hádkou, „kdo je lepší“. Symbolicky také nastoupili v černém (Losers Cirque Company) a bílém (Cirk La Putyka ). Kdo tedy má začít? A zase hádka. Jedni jsou zkušenější a druzí zase mladí, tedy jedni mají času dost a měli by začínat ti, kterým se už kariéra krátí, ha ha…. Až se dostali do pozice „Haka“, což je vlastně taková maorská bojová pozice… A jak tomu bylo dál?

Nástup akrobatů je velkolepý, proplétají se přímo mezi diváky, umělkyni v sice úžasně lesklém, snad latexovém, kostýmu, já ale vůbec nezávidím…, v tomto no, naprosto nemorálním počasí, řekla bych. Podávat tak vrcholové výkony a ještě být dost oblečený? Vždyť já sotva dýchám, sakra, krucinál…

A propuká nová hádka mezi soubory o prvenství na české scéně… Jedno z divadel zlomyslně komentuje počínání toho druhého slovy: „Asi na ně, milí diváci, nevidíte, já Vám budu říkat, co dělají, lezou si na ramena, teď jsou zase dole, chodí do čtverce a každý jinak“..ha ha… …diváci se vesele baví a také žasnou, když pyramida z lidských těl efektně padá…

Zlomyslnost souborů nezná mezí, a tak jeden komentuje výkon soků slovy: „Bylo to inspirativní. Vaše chyby! Chyby jsou pro ostatní vždycky inspirativní, ha ha!“

A tak slovní přestřelky vesele pokračují, až se černí rozběhnou s bojovým až maorsky znějícím pokřikem proti bílým. Ale jaksi se minuli, JÉÉÉ ! Začínají se svlékat, zřejmě, aby se do sebe mohli lépe pustit. Jenže pod černou a bílou jsou všichni duhově barevní, není tedy poznat, kdo je kdo. Takže, místo boje nastupuje spolupráce! „Vždyť jsou všichni stejní! Tak, jaképak copak?“

K vidění bylo ledacos, trampolína, využití našly i lodičky, snad od kolotočářů, kruhy, a neukotvené tyče, držené pouze akrobaty (ještě na zpoceném čele!) Umělci se opravdu museli spoléhat jen jeden na druhého, jištění žádné, mezi diváky to vře. Říkám si: „Jakpak se v tom neúnosném vedru asi cvičí,“ a modlím se, aby všichni vydrželi a někdo nespadl shora rovnou na mě… Modlitba asi zabrala, všechno to dobře dopadlo, dvě propletená těla ve vzájemné souhře a divoký rej pestrobarevných kostýmů, předvádějících své ladné pohyby mezi diváky, zakončil tuto jedinečnou spolupráci našich dvou předních českých cirkusových company.

Petr Horníček (Losers) k tomu říká: „Co udělal letos vesmír, to všichni víme. Ale bez toho by nás nenapadlo zkusit něco společně, s La Putykou!“

Takže z toho jednoznačně vyplývá, že všechno zlé má v sobě i zárodek světla a naděje pro zítřek!

Petr Horníček (Losers Cirque Company), vysvětluje: Společnou spolupráci jsme připravovali několik měsíců a  mezitím proběhly  tři různé akce. Letní Letná byla jejím zakončením. Přípravy byly složitější, protože jsme dlouho nevěděli, zda vůbec budeme moci  projekt odehrát. Dohromady diváci mohli vidět 36 akrobatů a 4 muzikanty. Všechny tyto lidi dát dohromady na zkoušky a všem předat ideu, režii, choreografii a další věci spojené s projektem ve velmi krátké době bylo opravdu náročné. Počasí bylo  extrémně horké, obzvlášť v poledne, kdy jsme měli generálku. Doufal jsem, že se nikdo z nich nevyčerpá a odpoledne to všichni před diváky zvládnou.“   

A zvládli!  Na výbornou! 

Ob den později nastupují Losers na scénu znovu. Tentokrát s průřezem toho nejlepšího ze své tvorby: „Losers – speciální edice!“ Vidíme ukázky z děl „Losers“, „Walls and Handbags“, „Beach Boys“, „Vzduchem“, „Ego“, Kolaps“… Vše se proplétá ve vzájemné shodě a provází opět letuška (spíše letušák), který diváky přiměje smát se, až roušky padají z úst …

Co dodat? „Losers“, to je harmonie těl, souhra, napětí, vynikající výkony, dechberoucí až hrozivě vypadající čísla, diváci občas cítí až smrtelnou úzkost, aby ty niterné milimetry určitě vyšly a akrobaté neskončili v nemocnici!

Možná jedinou slabinou „ Losers – speciální edice“ je, že postrádá hlubší myšlenku, neboť tu do série ukázek z různých vystoupení vložit prostě nelze. A právě hlubší myšlenky bývají u Losers na jejich tvorbě to nejzajímavější. Divák je obvykle vtažen do děje, velice dobře rozečte, o co jde a odnáší si tak skutečně silný zážitek. Na druhé straně „Speciální edici“ zase dodával půvab a vtip již zmíněný „letušák“.

Diváci akrobaty odměnili potleskem ve stoje, na to jsme už zvyklí, jinak tomu v případě Losers ani nemůže být. To je přece jasné.

Foto: František Ortman, Letní Letná

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

PETR KELLNER bez servítků, bez kávy i bez ztráty kytičky

Brněnské divadlo FESTE uvádí v bývalých mrazírnách nadmíru aktuální titul. Po Havlovi, Klausovi a Pithartovi tentokrát na scéně miliardář. U něj, ke tradičně aktuální politické tematice, protentokrát FESTE přidalo i tu ekonomickou. Představení s dlouhatánským názvem určitě nezklamalo.

Ambiciózní a zejména aktuální divadlo FESTE z Brna se zaobírá tematicky širokým záběrem. Snaží se jít s dobou. Rovněž nadmíru aktivně reflektuje politické dění. Prostě, jak lze vše tak trochu frázovitě nazvat: „hodlá stát na křižovatce dějin“. To výmluvně dokumentuje například tituly „Moc bezmocných“ Václava Havla, „Pýchou osamělosti“ na motivy románu „Osmašedesátý“ Petra Pitharta či současnou premiérou „Eichmann v Jeruzalémě“.

Před necelými deseti lety FESTE rozbouřilo (nejen divadelní) vody inscenací „Pohřbívání“ o Václavu Klausovi. Autorem námětu a scénáře byl Roman Sikora. A právě k aktuální spolupráci s ním se FESTE opět vrátilo. Tentokrát s inscenací spíše na ekonomicko-politickou notu. Její název „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ mluví za vše.

A jelikož jsem výše uvedené zajímavé tituly neviděl, ale „Kellnera“ ano, podělím se nyní o své čerstvé pocity z netradičního prostředí a posléze s dojmy z představení v kratší recenzi.

TROCHU JAKO V BÝVALÉ ALTĚ

Divadlo samotné se odehrává v docela inspirativním prostředí „Industria“. To vyrostlo v někdejším areálu brněnských mrazíren. Kromě divadelního sálu a výstavních prostor, obsahuje i místa pro grafické počítačové experty, tiskárny 3D a šicí dílny. Tam se prý i v nedávné době počínající koronavirové karantény šily roušky. Prostě je zde, jak se, nyní tak módně, nazývá – tvůrčí HUB.

Nedílnou součástí „Industrie“ je i milá nonkonformní kavárnička. Škoda, že se před divadlem nepodávala káva… Údajně by prý rušil kávovar??! Ale čaj zde nabízeli. To nebylo možné alespoň připravit kávu v konvici? Anebo v džezvě? Nebyly k dispozici ani, v jídelním lístku inzerované, tousty. Zřejmě by rušil i touster?

To, že je areál ve velkém industriálním prostoru, má za důsledek, že do něj musíte vcházet osobní (pozor, nikoli dopravní!) vrátnicí. To tak trochu připomíná bývalý pražský holešovický prostor Studia ALTA. Tam se obdobnou vrátnicí pouze vycházelo večer po 22. hodině. Tady se vchází a vychází. Vždy a za každých okolností.

NAPOVĚDĚLA I NÁPOVĚDA

Jak odpovědět na „3 B“? Je totiž otázkou, zda je Petr Kellner osobností burzovního, buržoazního či spíše bulvárního světa? Nicméně autor Roman Sikora mu – v průběhu večera – přidal další „2 B“ – a to „bizarnost“ a „buble-gumovost“ A tak, pokud zde Petr Kellner nemá všech „pět P“, má alespoň minimálně „pět B“…

Když jdete na operu, tak vás povětšinou teprve výpravný divadelní program uvede do (často nesrozumitelného) děje. U „Opravdového interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ neměl program tuhé desky. Ani několik stránek. Byl pouhým listem. Ale dostatečně kvalitně uvedl diváka do ekonomického dění bouřlivých devadesátých let minulého století. Jako správná tiskovina svého druhu  seznámila i s obsazením a celým autorským a inscenačním týmem. Zde musím velmi pochválit i za jmenovité uvedení nápovědy. Bohužel, toto jinde nebývá standardem. Ale i takové (pouze zdánlivé) detaily něco o divadle napovědí.

TAJEMSTVÍ DESETI KUFRŮ

Režisér Jiří Honzírek je současně i autorem scénické podoby „Kellnera“. A zde bych hned úvodem velmi pozitivně kvitoval jeho nápad s deseti kufry. Nejde zde pouze o prvoplánový symbol „prvobytně pospolného podnikatelství“ devadesátých let. Kufry se stávají nositelem rekvizit i děje. Zároveň jsou zde však i nezastupitelným scénotvorným prvkem.

Je slučitelná pozice režiséra se scénografem? Jiří Honzírek není ani prvním a ani určitě posledním tvůrcem, který na těchto dvou pomyslných židlích sedí. Nedokážu zhodnotit, zda to spíše inscenaci obohacuje… Či jej kreativní práce s prostředím scény odvádí od režijních nápadů? Těžko posoudit. Jednoznačně bych však uvedl, jak je dobré, že ve FESTE neslučují práci scénografa s kostýmním výtvarníkem. Tento nešvar vznikal patrně za minulého režimu, „aby se ušetřilo“…

Kufry dodávají inscenaci také další významy. Například ten, podle již zavedeného výrazu, původně z orientačního běhu – „kufrování“. Jedná se o bloudění či zabloudění. Postavy Kellnera i jeho protihráčky zde totiž tak trochu bloudí světem. Světem byznysu. Světem politiky. Světem morálky i cti.

Jinak je dominantním prvkem scény obrovská kulisa s letadlem.

KLOBOUK DOLŮ

Scénář a jeho režijní zpracování nepostrádají nadhled. Chválím však, že představení samo nesklouzlo na bulvární úroveň nějaké frašky. Či anekdoty.

Opravdu musím smeknout svou kšiltovku před hereckými představiteli „Opravdu živého interview s opravdovým Petrem Kellnerem“.

Ondřej Novák i pouze zdánlivě v menší roli přihrávající Vanda Klestilová nezklamali. Dokázali odstínit jemné valéry barev pestrého scénáře i naplnit inscenační nápady režiséra Honzírka. Zejména na Ondřeje Nováka v titulní roli, když musel v rychlých „kontrapunktovních střizích“ přecházet do rozličných hereckých poloh. Byl zde výrazově i pohybově dokonalý. Dokázali, spolu s Klestilovou, diváky nenásilně vtáhnout do oné „hry na miliardáře“.

Neměl bych opomenout ani vynikající scénickou hudbu Maria Buzziho. Nebyla pouhým podkreslujícím či náladovým prvkem. Svými bohatými kompozičními i aranžérskými postupy hnala představení dál, respektive mu přidávala gradaci.

KELLNER Z MASA A KOSTÍ

Jelikož se „Opravdu živé interview s opravdovým Petrem Kellnerem“ odehrává v prostorách bývalých jatek, musím závěrem napsat, že se celému tvůrčímu týmu podařilo vykreslit miliardáře z masa a kostí. Opravdu se jim zdařila ta autentická opravdovost. A nejen za to mu patří (zcela evidentně nejen moje) poděkování i uznání.

A tak snad v předsálí pouze chyběla zmíněná káva? A na scéně možná přebývalo to letadlo? Mně osobně se zdá zjednodušení Kellnerových finančních operací na bázi onoho již zprofanovaného „letadla“ být hyperbolou až příliš nadsazenou… A zjednodušující.

OPRAVDU ŽIVÉ INTERVIEW

S OPRAVDOVÝM

PETREM KELLNEREM

Původní scénář: Roman Sikora

Hrají: Ondřej Novák, Vanda Klestilová

Režie, scéna, úprava textu: Jiří Honzírek

Dramaturgie: Kristýna Břečková

Kostýmy: Marie Jirásková

Hudba: Mario Buzzi

Light design, zvuk: Judita Mejstříková

Produkce: Veronika Starova

Nápověda: Jana Nosková

Asistentky produkce: Barbora Tučková, Alica Priehradníková

Scéna: Industria, Masná 9 (bývalý areál mrazíren), Brno

Premiéra: 24. června 2020

Psáno z první reprízy 20. 7. 2020 v Brně.

Foto: Divadlo FESTE

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Slovo k velkým, pravidelným akcím

Prohlášení NIPOS k celostátním přehlídkám. Jak to bude s pořádáním? A dotacemi na ně? A co divadelní „Jiráskův Hronov“?

Vážení spolupracovníci,

zájemci o amatérské umění a umělecké aktivity dětí a mládeže,

vedoucí souborů, pedagogové

a pořadatelé přehlídek.

Uplynul měsíc od našeho posledního prohlášení a my zveřejňujeme nové aktuální stanovisko NIPOS k přehlídkám v souvislosti s platností mimořádných opatření během koronavirové epidemie v ČR.

Už v dubnu jsme informovali, že jsme byli nuceni některé přehlídky zrušit, jiné přesunout na pozdější termín, popřípadě upravit jejich koncepci. V tuto chvíli probíhá poměrně rychlé uvolňování bezpečnostních opatření, proto doufáme, že už nebude nutné do systému razantněji zasahovat. A také, že přehlídky proběhnou podle plánu, který jsme před měsícem nastínili. Protože se už tyto akce blíží, rádi bychom Vás dnes, koncem května 2020, o něco podrobněji seznámili se situací celostátních přehlídek jednotlivých oborů.

Potvrzujeme, že v některých případech nelze pokládat propozice jednotlivých přehlídek ve všech bodech za závazné a vyhrazujeme si právo se od nich v konkrétních odůvodněných případech odchýlit. Týká se to nejen termínů přehlídek, ale i způsobu výběru na tyto přehlídky, a to včetně mezidruhové divadelní přehlídky Jiráskův Hronov 2020, která je nadstavbou celostátních přehlídek divadelních oborů.

Všechny dosud uskutečněné postupové přehlídky, které byly zařazeny do dotačního programu MK v roce 2020, budou řádně proplaceny bez ohledu na skutečnost, zda celostátní kolo proběhne či nikoliv. MK bere za dostatečný fakt, že všechny tyto přehlídky byly pořádány v dobré víře.

Pokud však s ohledem na pandemickou situaci některé postupové přehlídky dosud neproběhly, tak v případě zrušení celostátního kola na přehlídku konanou v náhradním termínu slíbená dotace poskytnuta nebude. Pokud však pořadatelům těchto dosud neuskutečněných přehlídek vznikly už nějaké prokazatelné náklady, tak budou po předložení dokladů dle zadání dotace proplaceny.

Z toho tedy vyplývá, že pořadatelé, kteří se např. rozhodnou uspořádat svou původně postupovou přehlídku na podzim jako přehlídku nepostupovou, k tomu dotaci MK nemohou využít.

NIPOS nyní jednal se všemi pořadateli celostátních přehlídek o tom, jestli je možné některé z nich realizovat v náhradních termínech. Tam, kde je to reálné, bude možné uspořádat v náhradních termínech i některé postupové přehlídky.

Pokud jde o přehlídky, které mají svůj termín ve třetím a čtvrtém čtvrtletí, nic se pro ně zatím nemění.

Pokud jde o hygienická opatření (testy, roušky, štíty, rozestupy, dezinfekce a další) je třeba sledovat opatření Ministerstva zdravotnictví.

Více: zde.

Sdílet

Další informace: www.divadlo.cz

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN