Po ČERNÉM DIVADLE sál „PARKET“!

Tam, kde po roce 1989 sídlilo a hrálo světoznámé Černé divadlo Jiřího Srnce, vznikl nový sportovně-společenský sál

Letošní rok je jubilejní. V Praze-Zbraslavi oslavují 90. výročí slavnostního otevření Sokolovny Zbraslav. A právě u této příležitosti zbraslavská jednota dokončila vysněnou rekonstrukci bývalého kinosálu. Ano, toho, kde později úspěšně vystupovalo Černé divadlo Jiřího Srnce. Nově tím vznikl víceúčelový sportovně-společenský sál s vypovídajícím názvem „PARKET”.

Sál, který byl rekonstruován za finanční účasti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Praha Zbraslav, bude sloužit nejen jako taneční sál. Zároveň bude sálem s hledištěm pro různá představení. Jeho kapacita je 150 diváků.

Společenské centrum bylo slavnostně otevřeno 9. září. Za účasti hostů z řad donátorů, partnerů i zástupců místních organizací.

Slavnostní přestřižení pásky proběhlo hned dvakrát. Poprvé během galavečera. Podruhé následující den, za přítomnosti dětí a mládeže. To probíhal totiž „Den otevření dveří Sokol Zbraslav“. V jeho rámci proběhly navíc náborové akce plné zajímavých ukázkových hodin a krásných vystoupení jednotlivých oddílů.

Slavnostní přestřižení pásky, za účasti celebrit spíše místního formátu

Jsme všichni moc rádi, že Sokol Zbraslav může nyní veřejnosti nabídnout tři kvalitní sportoviště: tělocvičnu, atletické hřiště a nově i společenský sál se skvělým vybavením. Věříme totiž, že pravidelný pohyb v rekreačním či soutěžním duchu pomáhá fyzickému i duševnímu zdraví, které dnes všichni stále více potřebujeme,“ dodávají společně starostka i jednatelka Sokola Zbraslav Mgr. Jana Červená a Ing. Lenka Šeráková

Více informací o nově vzniklém společenském centru je k dispozici na těchto webových stránkách.

Hana Hindráková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí, dvojnásobnou mistryní ČR EVOU KREJČÍŘOVOU

„Tanec je spojení sportu a umění”

Je tanečnicí tělem i duší. Miluje všechny tance a přiznává, že je od mala soutěživý typ.  Dvojnásobná mistryně ČR v latinskoamerických tancích Eva Krejčířová, vede taneční kurzy v několika pražských tanečních studiích a velice ji to baví. Již třikrát se zúčastnila televizí taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí a pokaždé si to užívala a šla by do  toho znovu.   

„Co tě nezabije, to tě posílí!“ je heslo, kterým se řídíte. Platí to stále?

Říkala jsem to někde už asi dávno, ale rozhodně to pořád platí.”

Pocházíte z Hradce Králové, kde jste nejen vyrůstala, ale také v jedenácti letech se zúčastnila první taneční soutěže a od dvanácti se věnujete společenskému tanci. Co Vás přivedlo na taneční parket? Jak vzpomínáte na dětství plné drilu a tanečních soutěží? 

Ano, pocházím z Hradce Králové a tady jsem také začínala tančit. Rodiče mě od malička dávali na různé pohybové kroužky od pohybovek až po balet, až nakonec v mých asi 10letech přišla babička s letáčkem do taneční školy Krok, kde to všechno začalo. Já na soutěže a tréninky vzpomínám s láskou, protože jsem to vždycky milovala. A popravdě pro mě to byl trošku útěk, protože rodiče měli velkou firmu a my tam se ségrou musely od malička pomáhat. Takže jsem se na každou soutěž a každý trénink moc těšila.”

V Hradci jste vystudovala gymnázium, ve studiu pokračovala na Univerzitě v Pardubicích a přitom intenzívně tančila. V jednom rozhovoru jste řekla, že tanec je spojení sportu a emocí…

Ano, vystudovala jsem Gymnázium Boženy Němcové a potom Sociální Antropologii na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice. Tanec je rozhodně spojení sportu a emocí. Dnes už říkám, že tanec je spojení sportu a umění, a přestože je to fyzicky velmi náročný sport, pro mě je to pořád víc o umění a prožitku, tedy emocích každého jednotlivého tanečníka a o tom, jak to umíte dát dohromady s tanečním partnerem.”

Působíte jako profesionální tanečnice, učitelka tance v hradecké škole Krok, v pražském Cool Dance vedete taneční kurzy pro začátečníky i pro sportovní páry. Hostujete na dalších tanečních školách a ve studiích. Jste instruktorkou zumby i aerobiku. Baví Vás předávat své zkušenosti dále?

To je pravda, učím jak soutěžní tanec, tak komerční lekce jako například taneční pro dospělé všech úrovní a latinu pro ženy, kde se učíme základy všech latinskoamerických tanců, trošku techniku a hlavně jak se cítit sexy a užít si tanec, i když zrovna nemám parťáka na párové tančení. Žiji v Praze, takže v Hradci učím jednou měsíčně o víkendu nebo podle dohody a v Praze učím v několika studiích, například v Tančírně Petra Čadka, Tap Academy Prague a v novém krásném studiu v centru Prahy Moving World. Vždycky mě bavilo učit, a proto jsem teď úplně šťastná, že se můžu živit tím, co mě baví. Na této práci je krásné, že mám kolem sebe pořád pozitivní emoce, dělám lidi šťastnými.”

Jste dvojnásobnou mistryní ČR v latinskoamerických tancích přes třicet let a v říjnu 2019 jste spolu s tanečním partnerem Gerardem Pérezem Raventósem obsadili 3. místo na MS v latinskoamerických tancích. Co to pro Vás znamená?

Já jsem odmalička soutěživý typ, takže mě vyhrávat soutěže opravdu moc baví. Myslím si, že vyhrát mistrovství republiky, je snem každého sportovce a ani já to neměla jinak. Co se týká 3. místa na mistrovství světa, tak to byl neuvěřitelný zážitek a veliký úspěch vzhledem k tomu, že mám partnera ze Španělska a na tréninky jsem tam musela létat. V době mistrovství jsme spolu tančili čtyři měsíce, takže si umíte představit, jak málo jsme proti ostatním trénovali. Ale vzhledem k tomu, že mistrovství bylo v Ostravě, tak byla neuvěřitelná atmosféra, která z nás dostala to nejlepší. Letos jsme to chtěli vyhrát, jen tato situace nám to zatím dost zkomplikovala, bohužel.”

V roce 2008 jste se dostala do TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí a spolu s Jaromírem Bosákem jste obsadili 3. místo. S Ondřejem Brzobohatým 5. místo a s Ladislavem Vízkem devátí a pak jste nahradila Kamilu Tománkovou, partnerku Ondřeje Banka a spolu jste dotančili na 2. místo. Jak vzpomínáte na soutěž? Co Vám to dalo a šla byste ještě do toho? 

StarDance sama o sobě je úžasný projekt, který neuvěřitelně pomohl společenskému tanci a jeho popularitě mezi širokou veřejností. Já si to pokaždé moc užívala a rozhodně bych do toho šla znovu. Člověk se tam naučí spoustu věcí, protože najednou máte nepopsaný list a vy ho opravdu musíte naučit vše od úplně prvních tanečních krůčků. Ale hlavně si musíte uvědomit, že tam nejste za tanečníka, mistra republiky, ale za parťáka pro osobnost, která je ztracená, dělá něco, co neumí, musí s tím do televize, a ještě na sobě má oblečení, ve kterém se necítí, a vy musíte zvládnout, aby ho to vlastně nakonec bavilo.”

Jste tanečnicí tělem i duší. Máte oblíbený tanec?

Popravdě já miluju všechny tance! Nemám jeden oblíbenější. Je to spíš o denní náladě, někdy máte rumba den a někdy zase samba den.”

V roce 2016 jste se objevila ve filmové romantické komedii Decibely lásky a o rok později v seriálu Mazalové v epizodě Velká pohádková loupež. Byla to dobrá zkušenost? 

Jééé, tak to byla popravdě spíš sranda. Oba dva projekty bylo jednodenní natáčení a vždycky nás tam bylo víc tanečníků a myslím, že jsme si to dost užili.”

A co čas na odpočinek a koníčky? Jak ráda trávíte chvíle volna?

Já odpočívám tancem. Můj největší koníček je můj pejsek, anglický mastiff Fanynka, se kterou chodím na procházky a dost často se mnou i učí. Když mám volno, tak si ráda čtu, ale protože jsem trošku blázen, tak odpočívám spíš aktivně, chodím běhat, cvičím, předloni v létě jsem se začala učit surfovat a loni si koupila skateboard. V zimě miluju lyže a snowboard.”

Jak snášíte současnou koronavirovou krizi?

Koronavirovou krizi zvládám dobře. Hlavně díky tomu, že nemoc nepotkala nikoho z mých blízkých. Ze začátku jsem byla trošku v šoku a nešťastná, že nemůžu dělat nic z toho, co byl do teď můj život a samozřejmě existenční obavy, protože jste z minuty na minutu bez výdělku. Pak jsem si na tom našla svoje pozitiva. Odjela jsem domů do Hradce a konečně měla čas pořádně poznat malinké děti mojí ségry a trochu jí také pomoct. Celkově si užít rodiny, protože normálně se domů tolik nedostanu. Fanyka je spokojená na zahradě a já hodně sportuju. Běhám, cvičím, protahuji se a dala jsem si drobné výzvy, jako že se naučím stojku, nebo skočím salto na trampolíně. Prostě těším se na parket a všichni moji žáci mi moc chybí!”

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MONIKA NAČEVA živě zahájí „live“ festival »ART PARKING«

Od závěru dubna do konce června. Drive-in festival Art Parking nabídne divákům v Praze 3 a v Praze 7 bezpečné divadlo, koncerty i kino.

Na parkovištích Pražské tržnice a Nákladového nádraží Žižkov začne multižánrový festival Art Parking”, který dá prostor živému umění. Na principu drive-in nabídne divákům v automobilech od 24. 4. do konce června desítky divadelních představení, koncertů i filmových projekcí.

Živé umění potřebuje sdílený okamžik „tady a teď“

Cílem festivalu Art Parking” je umožnit bezpečné setkání člověka s živým uměním. Proto se záměrně neomezuje na streamování on-line vysílání, ať už divadelních inscenací popřípadě koncertů. Anebo na virtuální společné sledování filmů. „Nechceme se ustreamovat k smrti, živé umění potřebuje živého diváka a naopak,“ vysvětluje dramaturg festivalu Karel Kratochvíl, který chce nabídnout prostor co nejširší škále performerů napříč žánry, jež jsou současnou situací postiženy.

Monika Načeva na archivním snímku na střeše Paláce Lucerna z projektu „Zdivočelí koně“

Hudební dramaturgie festivalu Art Parking” je široce rozkročena. Od křtu nového alba Moniky Načeva, která celý festival zahájí, přes koncerty klasické hudby až po produkci pro děti nebo hiphop.

Bratři v tricku

Divadelní linka sleduje tvorbu nezávislých divadel, akcentuje přitom pohybové a taneční inscenace. Diváci tak uvidí „1000 věcí, co mě serou“ s Bárou Kubátovou, Jakubem Albrechtem a Tomášem Dianiškou, ale vystoupí také tanečnice z Holektivu, zažonglují Bratři v tricku, zapojí se i soubor Geisslers Hofcomoedianten a mnoho dalších.

Živě zazpívá i Ester Kočičková (vlastním jménem Renáta Pařezová)

Filmová dramaturgie vzniká ve spolupráci se společností Aerofilms. Chce v čase omezeného cestování nabídnout divákům, alespoň prostřednictvím filmového plátna, možnost vyrazit do zajímavých destinací.

Počet parkovacích míst je z důvodů bezpečnosti omezený

Art Parking” zaručuje kulturní zážitek bez nutnosti vystoupit z vozu a jakéhokoli fyzického kontaktu. Bezpečnost je zaručena. Rozestupy mezi vozidly jsou větší než u parkovišť při nákupních centrech.

Celý proces objednávky vstupenek, samotná kulturní produkce, včetně distribuce občerstvení, proběhne bezpečně a bezkontaktně z prostředí domova nebo z osobního automobilu.

Producentem festivalu Art Parking” je agentura Art Prometheus, která má mnohaleté zkušenosti s pořádáním venkovních kulturních akcí a festivalů. Autorem i dramaturgem festivalu je již v úvodu citovaný Karel Kratochvíl.

Záštitu nad akcí převzala pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková.

Festivalová závora holešovického parkoviště se divadlům a koncertům otevře v pátek 24. 4. Drive-in kino v prostorách Nákladového nádraží Žižkov zahájí promítání v pondělí 27. 4. Prodej vstupenek probíhá přes službu GoOut.

K programové struktuře festivalu: program@artparking.cz

Web: www.artparking.cz

Facebook: www.facebook.com/artparking

 

Dominika Antonie Pfister

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Skutečný příběh baletky ve filmu

Hvězdná kariéra nebo láska? A je to láska nebo nenávist?

V současné době právě probíhá natáčení celovečerního tanečního filmu podle skutečných událostí pod názvem „Můj příběh”.

Film má hvězdné obsazení a milovníci tance si zajisté přijdou na své. Těšit se můžete na  Vlastinu Svátkovou, Terezu Kostkovou, Vilmu Cibulkovou,  Pavla Kříže, Alexandra Rašilova, Milana Kňažka, Betku Stankovou, Nelu Boudovou, Zuzanu Norrisovou, Jaromíra Noska, Zdeňka Maryšku, Romana Vojtka, Martina Stránského či Jiřího Klema nebo Stanislavu Jachnickou..

Taneční magazín bude pravidelně přinášet novinky z natáčení.

Osiřelá dívka Elizabeth rezignuje na úspěšnou kariéru baletky kvůli osudové lásce. Muž jejího srdce má však dvojí tvář, a tak se život s ním stane peklem a Elizabeth musí bojovat o vlastní přežití. Během jediného okamžiku se z krásné ženy stane zrůda bez tváře a budoucnosti. Během nekonečné léčby takřka fatálních popálenin dochází Elizabeth k přesvědčení, že je na konci své cesty, bojuje sama se sebou, se svým znetvořením a alkoholem.

Teprve její  teta Marie jí ukáže, že žít je sice někdy nesmírně složité, ale vždy je o co bojovat a s pomocí svého starého přítele Oldřicha donutí Elizabeth začít znovu. Elizabeth tedy uzavře nešťastnou kapitolu svého života, přestěhuje se z Prahy do Zlína a postoupí tam řadu plastických operací na klinice estetické chirurgie. Ve volných chvílích se naučí pod vedením Oldřicha hrát golf.

 

A právě pobyt v přírodě, klid a nutnost soustředění je pro její poničenou duši tou správnou rehabilitací. Ve svém novém domovském městě, se navíc setkává se čtyřmi neuvěřitelnými ženami a ty se stávají jejími průvodkyněmi novým životem. Vše se zdá jednoduché a „sluncem zalité“, ale jen do té doby, kdy se na scéně znovu objeví její manžel a chce jí zpět. Elizabeth musí začít opravdu bojovat – se svým strachem a závislostí na manželovi i se svými depresemi.


Tento zápas je pro Elizabeth jedinou možností, jak přežít a pokusit se najít nový smysl života. Největší pomoc najde právě u svých nových přítelkyň, a tak se její život dostane na zdánlivě „nemožnou“ a dlouhou cestu ke štěstí, plnou černého humoru, na jejímž konci zažije své „zmrtvýchvstání“.  A i když je to skoro neuvěřitelné, najde i toho pravého muže. Přesně tak jak je zvykem v dobrých amerických filmech. Jenomže tenhle příběh se opravdu stal a Elizabeth jej žije s námi…

 

Producentka Pavla Krečmerová o tanečním sportu říká:  “Pravdou stále zůstává, že holčičky v ryze dívčím sportu jsou zvyklejší na to někoho poslouchat, mají to zřejmě zakotveno z rodiny, dětství a zažitých stereotypů. Do úmoru dřou, přicházejí o dětské hry, mnohdy se to pro jeví i na zdraví, vrcholem je, že si i v tom najdou své štěstí. Chlapci k tomu přistupují jinak. Posuďte, když řeknete klukovi na tréninku ať zhubne, tak Vás jako trenéra bude buď ignorovat nebo se na to ‚vykašle‘. Kdežto dívkám snadněji sáhnete do nitra.”

Taneční film budeme v TANEČNÍM MAGAZÍNU i nadále sledovat. Až přijde do kin, rozhodně si jej nenechte ujít!

Foto: archiv  „Filmmujpribeh”

TANEČNÍ MAGAZÍN