Rodina Homolkových se vrací!

Švandovo divadlo uvede současnou adaptaci kultovní filmové komedie

Babi Homolková, děda Homolka, Heduš, Ludva i nezbedná dvojčata se vrací! Osmapadesát let od natočení slavného filmu Ecce homo Homolka Jaroslava Papouška se hašteřivá rodinka poprvé objeví na divadelní scéně. Inscenace Ecce homo Homolka v režii mladé tvůrčí dvojice Kristýny Jankovcové a Adama Svozila bude mít premiéru 28. května ve Velkém sále Švandova divadla.  

Rodina Homolkových společně vyráží na výlet do lesa. Bodrý suverén děda, přísně starostlivá babi, životem zklamaná Heduš, podpantoflák Ludva i zlobivá dvojčata si přírodu užívají. Ze sváteční idylky jsou však nepříjemně vyrušeni. Odehraje se zbytek dne ve znamení urputných hádek? Spraví jim náladu řízky k obědu? Vezme Ludva Heduš a děcka na dostihy? Rodina je přece základ státu. A v neděli má zůstat pohromadě!

„Papouškova skvělá komedie patří ke klenotům české nové vlny. Její nové divadelní ztvárnění talentovanou režijní dvojicí – Kristýnou Jankovcovou a Adamem Svozilem – nabízí nejen výbornou zábavu a vděčné herecké příležitosti, ale zároveň i znovuobjevení tohoto již kultovního filmu prostřednictvím pohledu mladé generace divadelníků,“ říká dramaturg Švandova divadla David Košťák.

Barvy, zkratky, nadsázka

Zatímco černobílý film zobrazoval často až dokumentárním způsobem skutečnost 60. let, režijní tandem Jankovcová-Svozil na rodinu Homolkových pohlíží z dnešního hlediska. A satirický tón komedie podtrhuje výraznou stylizací typickou právě pro divadlo. Inscenace se tak nebojí barev, znaků, nadsázky i vtipných zkratek.

I proto babi Homolkovou hraje nejmladší členka souboru Nataša Bednářová, v níž Švandovo divadlo získalo vynikající komediální herečku. Neméně humorné postavy dědy Homolky se ujal zkušený člen smíchovského ansámblu Tomáš Petřík. O generaci mladší semetriku Heduš s uťápnutým manželem Ludvou s gustem ztvárňují Natálie Řehořová a Jan Grundman. Dvojčata ztělesňuje jediný herec, hostující Marek Frňka. V roli mileneckého páru mileniálů, které hlučná rodinka neustále vyrušuje, uvidíme Annu Stropnickou s Petrem Kultem. A zahraje si i Spálený řízek…

Výpravu, včetně „obézních“ kostýmů ústřední čtveřice, navrhla scénografka Adriana Černá. Její výtvarné pojetí vychází ze tří základních barev – červené, modré a žluté. Byt Homolkových tak ne náhodou připomíná tři kóje „domácího vězení“, do nichž se umíněná rodina postupně uzamyká. Autorem hudby je oceňovaný skladatel Jakub Kudláč. Jeho hudba cituje dobový styl, zůstává však moderní a hravá.

Je rodina základ státu?

„Návrat k příběhu Homolkových nám mimo jiné umožňuje zjistit, co se tu od 60. let minulého století změnilo a co zas tak moc ne. Vidíme například, že každou další generaci zásadně ovlivňuje chování i hodnoty té předchozí. A že bytová krize znovu žene rodiny k vícegeneračnímu bydlení, které je nutně problematické,“ říká Kristýna Jankovcová. „Je zde i představa o rodině jako o základu státu. Tenhle mýtus v české společnosti stále přetrvává. Jako hodnota, kterou se rádi oháníme, když se cítíme v ohrožení, ale moc o ni nepečujeme, “ uvažuje Adam Svozil. „V každé době se najdou lidé jako Homolkovi, kteří žijí svůj rodinný život tak, aby se jich okolní svět raději netýkal. Ten je ale vždycky dožene,“ uzavírá dramaturg David Košťák.

Premiéra je 28. května ve Velkém sále, reprízy jsou 30. května a 10. a 25. června.

Víte, že…

Kristýna Jankovcová (1992) a Adam Svozil (1991) navázali spolupráci během studia režie a dramaturgie na katedře činoherního divadla DAMU? Pro Švandovo divadlo už vytvořili inscenaci Zabíjejte popírače klimatických změn, spolupracují i s dalšími scénami a také s Českým rozhlasem.

Režisér, scenárista, ale i prozaik, malíř, karikaturista a sochař Jaroslav Papoušek natočil filmy o Homolkových jako trilogii? První snímek Ecce homo Homolka (parafrázující citát z bible – Ecce homo neboli Ejhle člověk) z roku 1969 je hodnocen jako nejlepší.

V povědomí film stále žije i díky nesmrtelným hláškám? Například „Příroda je chrám“, „Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak si u mě mrtvej Homolka“ či „Čoveče, ty tu s tím křížem poletuješ, jako kdybys byla ňáká abatyše nebo co.” Slavné jsou scény, kdy tlustá Heduš baletí na palouku nebo babiččina trpitelská rozmluva s obrázkem Panny Marie. Památný je úprk rodiny z lesa, kde zazní volání o pomoc, či Ludvův zoufalecký pokus hodit zamčenému otci oknem cigarety. V roce 1970 získal snímek na MFF v San Sebastiánu Zlatou mušli za nejlepší film.

Postavu Heduš hrála ve filmu Helena Růžičková. Ludvu ztělesnil František Husák, babi Homolkovou Marie Motlová. Dědu Homolku ztvárnil neherec Josef Šebánek, který se díky této postavě stal hvězdou. Jako dvojčata ve filmu vystoupili Petr a Matěj Formanovi, synové režiséra Miloše Formana. Ten s Papouškem coby scenáristou spolupracoval na filmech Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) či Hoří, má panenko (1967).

Nejmladší generace zná filmy o Homolkových už spíše jen matně. „Na rozdíl od řachand typu Slunce seno, s nimiž bývá Homolkovská trilogie někdy nespravedlivě srovnávána, oplývá zejména Ecce homo Homolka mnohem větším kouzlem, sarkasmem i poezií. Vyznačuje se i výrazně prokreslenějšími, ze života přesně odpozorovanými postavami a skvělým situačním humorem,“ domnívá se dramaturg Švandova divadla David Košťák.

 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Na pár slov s hvězdami StarDance

Malé rozhovory s velkými hvězdami II. část

Poznejte s námi blíže letošní soutěžící! 

Zeptali jsme se….

Pavel Trávníček

Co považujete za svůj největší herecký úspěch?

„To, že jsem se dožil celkem vysokého věku.“

Chtěl jste přestat kouřit, abyste si kvůli StarDance vylepšil kondičku. Povedlo se?

„No, chtěl jsem spíše ubrat a to se povedlo. Těžké to pro mě je.“

Vaše osoba coby ztělesnění prince a Veronika coby  několikanásobná vítězka všech možných soutěží, jste jistě adepti na vítězeOčekává  se od Vás výkon. Neměl  jste  z toho trochu strach? Přemlouvali Vás?

„Já  jsem si říkal, že jsou v soutěži  mladí a já jsem stará osoba, ale zjistil jsem postupně,  že i Ti mladí se tady trochu zadýchají a to mi dělá dobře. A trošku bylo  na počátku i malé poranění nohy“ (Pavel Trávníček během rozhovoru opravdu přešlapoval a noze ulevoval,)

Během tiskové konference, jste se vyloženě obracel na partnerku a to, co řekla bylo svaté. Je to opravdu tak i v životě, že jste takový princ pro ženy?

„Ale asi úplně ne. Byl to takový řečnický vtípek, no.“

Vaše slavná scéna z Popelky s Helenou Růžičkovou, to je asi nezapomenutelné. Jak ji vnímáte?

„Tehdy to řekli jen Heleně, mně ne. A skutečně mě jednou rukou popadla a odnesla. Navíc prý odpověděla: „Unesu  ho jako prd“.  A zajímavost je, že Helenu unesl jen Jirka Hrzán. Byl malý a nebyl ani vidět. Vypadalo to, jakoby Helena plula sama vzduchem.“

Jak zvládáte tréninky?

„Každý den mě bolí úplně všechno. Když začnu trénovat, zase to přejde a to znamená, že člověk se hýbat má.“

a Veronika Lálová

Mám dojem, že jste adepti na vítěze… princ a mnohonásobná vítězska..

„Ježíšmarjá, to slyším úplně poprvé, já se tedy nepovažuji za adepta na výhru, budeme dělat, co je  v našich silách, co je vůbec možné, to asi ano, ale ambice nemám žádné!“

Přesto, diváky napadne  ledacos. Cítíte nějaký tlak na svou osobu?

„Ne,  vůbec, to vůbec ne…. budu ráda, když Pavel zvládne a předvede  to nejlepší, co dokáže, to mi stačí.“

A jak se Vám tedy trénuje a tvoří choreografie?

„Všechno v rámci možností, které jsou dané. Samozřejmě Pavel nějaký věk už má, takže všechno přizpůsobuji tomu, aby to nějakým způsobem zvládnul, něco dělat můžeme a něco nelze a v tomto věku to zvládat tak, jako to  dokáže on, je výborné!!!“

Co kdyby přišla komplikace a nastal trénink v rouškách?

Ale! To  by nás už asi zabilo všechny, i ty mladé!“

Můžeme se také těšit na legendární Popelku?

„Ano.“

Tomáš Verner

Co by bylo Vaše vysněné povolání, kdybyste nebyl sportovcem?

„Já bych byl vždycky sportovcem,  možná jen kolektivním sportovcem, například“.

Co se Vám honilo hlavou při nabídce účinkování ve StarDance?

„Těším se, protože my krasobruslaři jsme si po výkonu s porotou nemohli povídat, nebyla tam žádná interakce.“

Co si myslíte o Vašem vylosovaném tanci- samba?

„Nepochopil jsem, zda dělám atletiku, nebo taneční sport. Hm.  Nefunguje mi tělo tak, jak se po mně tady chce.“

Hm. Jaký trénink byl více náročný?

„Je sport, pak krasobruslení a pak tanec.  V krasobruslení jsou trojité a čtverné skoky, možná je to atletika, ale také umělecký dojem. U tance se jeví, že jde jen o umělecký dojem, ale to není pravda.  Nedá se nic ošidit, bohužel.  Připadám si na parketu tak trochu nahý.

A v neposlední řadě! Při tanci získáte lepší kondičku než při ranním běhu!“

A kterým směrem povedete svého syna? Tanečním nebo sportovním?

„Chtěl bych, aby uměl bruslit, běhat, hrát fotbal, tenis,  třeba gymnastiku a pokud zkusí i tanec, budu jedině rád.“

a  Kristýna Coufalová

Stala jste se vůbec první královnou tanečního parketu. A pak trošku odmlka. Jak to?

„Začala jsem závodně tančit s Robinem Ondráčkem v DSP Kometa Brno.  Dostudovala jsem vysokou školu a stala se maminkou dvou dětí.“

A jak vzpomínáte na StarDance tehdy?

„Bylo to jako někde na táboře.  Sranda, zábava,  k tomu úkol – naučit se tanec během týdne.“

Tančíte ještě s Romanem Vojtkem?

Spíše si napíšeme k narozkám!“

 

Marika Šoposká

Co Vám evokuje StarDance?

Radost, těšení se  a dobrou energii z tance!“

Co vnímáte jako největší úspěch ve Vaší kariéře?

„Nejvíce si vážím nízkorozpočtových záležitostí, které diváci ani moc neznají. Vzpomínám na film Bába,  který vyhrál studentskou sekci v Cannes.“

Otextovala jste také několik písní…

„Tak jako mám ráda tanec, mám ráda i hudbu, to k sobě patří.  Ale neumím vlastně zpívat, s textováním to byla trošku  náhoda,  ani se sama nepovažuji za textařku..“

 

a Robin Ondráček

Co evokuje StarDance ve Vás?

„Je to komplexní zážitek. Zábava, také mě baví vyučovat tanec. Je to radost a také je to náročné, samozřejmě.“

Marika má vztah k hudbě. Mluvila Vám do výběru hudby?

„Poslala mi pár písniček, které se jí líbí, ale na vybrané tance se bohužel moc choreografie stavět nedala.  A tak se mě sama zeptala, jestli má vůbec mluvit do výběru….“

Co považujete za dobrou volbu?

„Zrovna trénujeme Cha-chu a mám z toho dobrý pocit a také, myslím, je dobrý Quick-Step. Tak  uvidíme!“

 

Děkujeme

 

Foto: Eva Smolíková

Text: Eva Smolíková,  materiály České televize

Taneční magazín