Rodina Homolkových se vrací!

Švandovo divadlo uvede současnou adaptaci kultovní filmové komedie

Babi Homolková, děda Homolka, Heduš, Ludva i nezbedná dvojčata se vrací! Osmapadesát let od natočení slavného filmu Ecce homo Homolka Jaroslava Papouška se hašteřivá rodinka poprvé objeví na divadelní scéně. Inscenace Ecce homo Homolka v režii mladé tvůrčí dvojice Kristýny Jankovcové a Adama Svozila bude mít premiéru 28. května ve Velkém sále Švandova divadla.  

Rodina Homolkových společně vyráží na výlet do lesa. Bodrý suverén děda, přísně starostlivá babi, životem zklamaná Heduš, podpantoflák Ludva i zlobivá dvojčata si přírodu užívají. Ze sváteční idylky jsou však nepříjemně vyrušeni. Odehraje se zbytek dne ve znamení urputných hádek? Spraví jim náladu řízky k obědu? Vezme Ludva Heduš a děcka na dostihy? Rodina je přece základ státu. A v neděli má zůstat pohromadě!

„Papouškova skvělá komedie patří ke klenotům české nové vlny. Její nové divadelní ztvárnění talentovanou režijní dvojicí – Kristýnou Jankovcovou a Adamem Svozilem – nabízí nejen výbornou zábavu a vděčné herecké příležitosti, ale zároveň i znovuobjevení tohoto již kultovního filmu prostřednictvím pohledu mladé generace divadelníků,“ říká dramaturg Švandova divadla David Košťák.

Barvy, zkratky, nadsázka

Zatímco černobílý film zobrazoval často až dokumentárním způsobem skutečnost 60. let, režijní tandem Jankovcová-Svozil na rodinu Homolkových pohlíží z dnešního hlediska. A satirický tón komedie podtrhuje výraznou stylizací typickou právě pro divadlo. Inscenace se tak nebojí barev, znaků, nadsázky i vtipných zkratek.

I proto babi Homolkovou hraje nejmladší členka souboru Nataša Bednářová, v níž Švandovo divadlo získalo vynikající komediální herečku. Neméně humorné postavy dědy Homolky se ujal zkušený člen smíchovského ansámblu Tomáš Petřík. O generaci mladší semetriku Heduš s uťápnutým manželem Ludvou s gustem ztvárňují Natálie Řehořová a Jan Grundman. Dvojčata ztělesňuje jediný herec, hostující Marek Frňka. V roli mileneckého páru mileniálů, které hlučná rodinka neustále vyrušuje, uvidíme Annu Stropnickou s Petrem Kultem. A zahraje si i Spálený řízek…

Výpravu, včetně „obézních“ kostýmů ústřední čtveřice, navrhla scénografka Adriana Černá. Její výtvarné pojetí vychází ze tří základních barev – červené, modré a žluté. Byt Homolkových tak ne náhodou připomíná tři kóje „domácího vězení“, do nichž se umíněná rodina postupně uzamyká. Autorem hudby je oceňovaný skladatel Jakub Kudláč. Jeho hudba cituje dobový styl, zůstává však moderní a hravá.

Je rodina základ státu?

„Návrat k příběhu Homolkových nám mimo jiné umožňuje zjistit, co se tu od 60. let minulého století změnilo a co zas tak moc ne. Vidíme například, že každou další generaci zásadně ovlivňuje chování i hodnoty té předchozí. A že bytová krize znovu žene rodiny k vícegeneračnímu bydlení, které je nutně problematické,“ říká Kristýna Jankovcová. „Je zde i představa o rodině jako o základu státu. Tenhle mýtus v české společnosti stále přetrvává. Jako hodnota, kterou se rádi oháníme, když se cítíme v ohrožení, ale moc o ni nepečujeme, “ uvažuje Adam Svozil. „V každé době se najdou lidé jako Homolkovi, kteří žijí svůj rodinný život tak, aby se jich okolní svět raději netýkal. Ten je ale vždycky dožene,“ uzavírá dramaturg David Košťák.

Premiéra je 28. května ve Velkém sále, reprízy jsou 30. května a 10. a 25. června.

Víte, že…

Kristýna Jankovcová (1992) a Adam Svozil (1991) navázali spolupráci během studia režie a dramaturgie na katedře činoherního divadla DAMU? Pro Švandovo divadlo už vytvořili inscenaci Zabíjejte popírače klimatických změn, spolupracují i s dalšími scénami a také s Českým rozhlasem.

Režisér, scenárista, ale i prozaik, malíř, karikaturista a sochař Jaroslav Papoušek natočil filmy o Homolkových jako trilogii? První snímek Ecce homo Homolka (parafrázující citát z bible – Ecce homo neboli Ejhle člověk) z roku 1969 je hodnocen jako nejlepší.

V povědomí film stále žije i díky nesmrtelným hláškám? Například „Příroda je chrám“, „Jestli si ten fotbal nevybojuješ, tak si u mě mrtvej Homolka“ či „Čoveče, ty tu s tím křížem poletuješ, jako kdybys byla ňáká abatyše nebo co.” Slavné jsou scény, kdy tlustá Heduš baletí na palouku nebo babiččina trpitelská rozmluva s obrázkem Panny Marie. Památný je úprk rodiny z lesa, kde zazní volání o pomoc, či Ludvův zoufalecký pokus hodit zamčenému otci oknem cigarety. V roce 1970 získal snímek na MFF v San Sebastiánu Zlatou mušli za nejlepší film.

Postavu Heduš hrála ve filmu Helena Růžičková. Ludvu ztělesnil František Husák, babi Homolkovou Marie Motlová. Dědu Homolku ztvárnil neherec Josef Šebánek, který se díky této postavě stal hvězdou. Jako dvojčata ve filmu vystoupili Petr a Matěj Formanovi, synové režiséra Miloše Formana. Ten s Papouškem coby scenáristou spolupracoval na filmech Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) či Hoří, má panenko (1967).

Nejmladší generace zná filmy o Homolkových už spíše jen matně. „Na rozdíl od řachand typu Slunce seno, s nimiž bývá Homolkovská trilogie někdy nespravedlivě srovnávána, oplývá zejména Ecce homo Homolka mnohem větším kouzlem, sarkasmem i poezií. Vyznačuje se i výrazně prokreslenějšími, ze života přesně odpozorovanými postavami a skvělým situačním humorem,“ domnívá se dramaturg Švandova divadla David Košťák.

 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Nejen Cyrano ve skafandru

Sezóna 2021/2022 ve Švandově divadle: nevšední Cyrano, hra o smrti ruského agenta, příběh Sira Nicholase Wintona a další novinky

PREMIÉRY VE VELKÉM SÁLE:

Martin Crimp, Edmond Rostand:

CYRANO Z BERGERACU“

Režie: Martin Františák

Premiéra: 18. září 2021

Slovo jako prostředek lásky. Slovo jako zbraň. Nový přepis romantického příběhu v beat boxovém rytmu.

Cyranem ve skafandru je Luboš Veselý, pod ním Bohdana Pavlíková

Příběh jednoho z nejznámějších milostných trojúhelníků uvede Švandovo divadlo v novém přebásnění Martina Crimpa jako jedno z prvních divadel od jeho světové premiéry v londýnském Playhouse Theatre. Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, ale zbavuje je romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu.

Matěj Anděl, Natálie Řehořová a Robert Jašków opět v Cyranovi

I ten, kdo Rostandovo drama nikdy nečetl, ani neviděl, jistě zná situaci, v níž titulní hrdina napovídá pod rouškou noci verše, skrze něž vyjadřuje lásku mladý Kristián krásné Roxaně. A Crimp ve svém přepisu obnažuje právě moc, kterou mají ti, co slovem vládnou. Moc vytvářet novou podobu reality, moc manipulovat. Slovo je pro něj prostředek, který dokáže zažehnout lásku, ale i podnítit nenávist.

Lucy Prebble:

PŘÍLIŠ DRAHÝ JED“

Režie: Thomas Zielinski

Premiéra: 6. listopadu 2021

Měl zemřít hned, ale žil ještě tři týdny. A tak stihl vypovídat. Kreml jakoukoli spojitost s případem dodnes odmítá. James Bond je jen velmi slabý odvar reality.

Alexandr Litviněnko, bývalý agent KGB a FSB, v roce 2000 emigroval do Velké Británie v důsledku perzekucí po zveřejnění nezákonných praktik ruských tajných služeb. Se svojí ženou Marinou a synem se usadil v Londýně. Právě v jednom z tamních hotelů si s ním na začátku listopadu 2006 dali schůzku dva ruští agenti. Jejich plán otrávit Litviněnka radioaktivním poloniem 21O však vyšel jen zčásti –  kontaminovaného zeleného čaje se napil málo, a tudíž ještě další tři týdny žil. A v nich vypovídal. Ze své smrti obvinil nejen ruské tajné služby, ale přímo i prezidenta Vladimíra Putina.

Britská dramatička Lucy Prebble (* 1980) i přes detailní popis celé kauzy nepředkládá divákovi jen čiré dokudrama, ale mistrně využívá potenciálu divadelnosti dané látky. Vzniká sugestivní kaleidoskop situací, které střídají žánry i časové roviny, stejně tak jako perspektivu, z níž je příběh nahlížen. Postupně se však vše skládá v silné drama. Hra vychází na stejnojmenné knihy Luka Hardinga a měla světovou premiéru na začátku září 2019 v londýnském Old Vic Theatre.

Alexandr Litviněnko

Příliš drahý jed“ má navázat na linii inscenací, které dominují především na studiové scéně – a to inscenace, které reflektují dějinné události a aktuální dění, a nabízejí tak divákovi poměrně ostrou konfrontaci. Navíc skrze dílo současné světové dramatiky (uvedené v české premiéře). K režii byl přizván Thomas Zielinski, jež se ve svých inscenacích často zaobírá právě kritikou společenských či politických poměrů. Upozornil tak nejen na českých, ale též na německých scénách.

Kateřina Tučková:

WINTON“

Režie: Martin Františák

Premiéra: 19. března 2022

Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu …

Příběh důležitého hrdiny (a dalších jeho spolupracovníků a kolegů) evropských dějin, který pomohl zachránit 669 lidských životů, a přesto se tím nikdy nepyšnil. Sir Nicholas Winton se zasadil o převoz stovek převážně židovských dětí okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království a celému světu ukázal rozdíl mezi pasivním a aktivním dobrem. Dle něj aktivní dobro „vyžaduje to, aby člověk šel, vyhledal ty, jenž trpí a jsou v ohrožení; nikoliv pouze žít vzorně pasivním způsobem a nekonat zlo.

Sir Nicholas Winton

Hru na motivy života a odkazu činů a pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková, dvojnásobná držitelka ceny Magnesia Litera za knihy „Vyhnání Gerty Schnirch“ a „Žítkovské bohyně“s níž divadlo spolupracovalo již na dramatizaci knihy „Bratr spánku“Její prokazatelný talent vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné Evropy.

Kateřina Tučková je nejen spisovatelkou a dramatičkou, ale rovněž známou kurátorkou mladých výtvarných umělců

Jaroslav Papoušek, Kristýna Jankovcová, Adam Svozil:

ECCE Homo HOMOLKA“

Režie: Kristýna Jankovcová a Adam Svozil

Premiéra: 28. května 2022

Krucifix, doma je doma, to je marný. Kultovní film československé nové vlny poprvé na jevišti.

Rodina Homolkových společně vyráží na výlet do přírody, aby si užili čerstvého vzduchu. Suverénní děda, starostlivá, leč nekompromisní babi, poněkud ušlápnutý Ludva s frustrovanou  Heduš a zvídavými dvojčaty jsou ale ze sváteční idylky nečekaně vyrušeni a hrozí, že celý den bude jen snůškou malicherných  hádek a sporů 🙁   Spraví náladu nedělní oběd? A vezme Ludva Heduš s děckama na dostihy? Rodina má být přece pospolu 🙂

 Komedie scenáristy a režiséra Jaroslava Papouška z roku 1969 i díky mistrným dialogům zlidověla a stala se synonymem pro českou povahu. I přes svůj citlivý humor má satiricko-kritický podtext, který z ní činí hořce vtipnou sociální sondu, jež odhaluje rodinu jako základ české společnosti.

Dramatizace se ujme talentovaný režijní tandem Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, kteří se Švandovým divadlem spolupracovali již na satirické komedii „Zabíjejte popírače klimatických změn“. 

PREMIÉRY VE STUDIU:

Petr Boháč:

MUŽ VLASTNÍ PENIS, VAGINA VLASTNÍ ŽENU“

Režie: Petr Boháč

Premiéra: 27. listopadu 2021

Kdo měl vliv na H. Ibsena, A. Strindberga, K. Krause, Z. Freuda, E. Schieleho, L. Wittgensteina a A. Hitlera? Kdo vystřelil na Andyho Warhoula? A jak s tím vším souvisí bruselské genderové tabulky?

Na začátku října 1903 páchá ve Vídni sebevraždu třiadvacetiletý Otto Weininger. Ovšem patřičně teatrálně – pronajme si pro tu příležitost byt, v němž zemřel Ludwig van Beethoven a pošle oznámení o svém činu rodině. A v červenci 1968 vstoupí do studia jednoho umělce Valerie Solanas a vystřelí na něho. Večer se přihlásí dopravnímu policistovi. Muž, na kterého namířila zbraň byl Andy Warhol.

Otto Weininger

Dvě osoby s nesmiřitelností ke světu i k svému vlastnímu životu. Dvě osoby, které pohrdaly druhým pohlavím a svými výroky to dávaly okázale najevo. Mysoginie (nenávist k ženám) a misandrie (nenávist k mužům) ve dvou stěžejních etapách pro 20. století. „Žena je buď matka nebo děvka; ani jedna neskýtá nic dobrého, natož inteligentního. I nejhorší muž má stále větší hodnotu než nejlepší žena…“ „…muž je jen nedokonalou ženou, kráčejícím potratem, potraceným už na genetické úrovni. Být mužem znamená být citově omezený zmetek; být mužem je tělesná vada a muži jsou citoví mrzáci.“ Kolik lidí přiznaně či potají přikývne?

Petr Boháč a Miřenka Čechová jsou vůdčími osobnostmi umělecké skupiny Spitfire Company, která patří ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Zároveň se však velmi intenzivně zabývají reflexí fenoménů současné společnosti a nebojí se argumentačně brilantně zvládnuté konfrontace. Jejich inscenace nabízejí velmi originální pohled na zvolené téma a zhusta také nabourání myšlenkových stereotypů a mainstreamové splavnosti skrze nápaditou provokativnost. V inscenaci, jež vzniká v koprodukci Švandova divadla a Spitfire Company povedou polemiku nad tématem šovinistické myšlení v oblasti sexuality.

Édouard Louis, Tomáš Loužný:

DĚJINY NÁSILÍ“

Režie: Tomáš Loužný

Premiéra: 12. února 2022

Jak dalece se může lišit vyprávění jedné skutečné události? Odvážná a šokující zpověď jako detektivní příběh naruby.

V prosinci roku 2012 Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou.

Hlavní hrdina vypráví okolnosti traumatické události lékařům, policistům, svým bližním i komukoli jinému, kdo je ochoten ho poslouchat. Nemůže přestat, ale čím víckrát příběh vypráví, tím více lidí ho vlastní. Každý z nich však na trestný čin nahlíží ze své vlastní perspektivy. Z osobního příběhu se tak stávají dějiny násilí, nad nimiž již přímý účastník přestává mít vlastní kontrolu. Do vyprávění vstupují maloměstské předsudky hraničící s homofobií nebo rasismus správních orgánů. Najednou se jedinec, který během jedné noci prožil intenzivní vztah blízkosti a následné zrady, stává jen odosobněnou statistikou včerejších zpráv.

Édouard Louise

Odvážná a šokující zpověď je adaptací románu mladého francouzského autora Édouarda Louise, který se po vydání svého debutu „Skoncovat s Eddym B.“ stal literární senzací. Jeho autobiografické romány kontinuálně otevírají otázku stále přetrvávajících rasových a sexuálních předsudků. Švandovo divadlo dílo Édouarda Louise českým divákům představí jako první v adaptaci mladého autora a režiséra Tomáše Loužného, v loňském roce nominovaného divadelní kritikou na talent roku.

Foto: Alena Hrbková a archiv

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN