Spielraum Kollektiv uvede Zbytečnosti poprvé naživo v Divadle Archa
Střet civilizací. Rok 2022 versus 2500. Co z roku 2022 bude nezbytné za 500 let? Co zbývá? Odpad nebo poklad? Po sérii projektů s ekologickou tematikou chystá česko-německý soubor Spielraum Kollektiv uvedení inscenace Zbytečnosti v Divadle Archa. Po online verzi se tak Zbytečnosti konečně po dvouletých odkladech odehrají naživo. Premiéra se koná v neděli 20. listopadu ve 20.00 v rámci Mezinárodního festivalu dokumentárního divadla AKCENT.
Píše se rok 2500. Výzkumný tým se s vámi vydává na dobrodružnou výpravu do roku 2022. Do doby splněných snů, uprostřed dobrodružné apokalypsy, ve které jako by zhasla naděje na lepší budoucnost. „Ke Zbytečnostem nás inspirovala naše přehlcenost věcmi. Skrz jejich uhrančivé působení zapomínáme, že prostor, ve kterém žijeme, je omezený, stejně jako zdroje,“ vysvětluje režisérka a performerka Linda Straub.
Zbytečnosti vznikaly ve spolupráci s německým partnerem Taupunkt e. V. a byly vyvrcholením série ekologicky zaměřených projektů, které Spielraum Kollektiv vytvořil v minulých dvou letech – Eko Zpovědnice, Slyšíte nás? Zvukovka pro klima a Recyquiem – Pohřeb plastové láhve. Pro festival 4+4 dny v pohybu vznikla Výstava zbytečností v budově Nové strašnické školy v roce 2020. Zkoušení představení se kvůli pandemii a s ní spojeným omezením přeneslo do online prostoru. „Online premiéra byla šitá na míru lockdownovým omezením. Část týmu hrála z Chemnitz, část z Prahy a interaktivně jsme pracovali s diváky, kteří byli zavřeni ve svých přeplněných domácnostech,” dodává Straub.Zkoušení živé verze o rok později opět zastavil lockdown.
Nyní se soubor ke zkoušení vrací a chystá premiéru živé verze. K té si Spielraum Kollektiv přizval režiséra Jakuba Folvračného a performerku Hanu Malaníkovou, která ztvární novou postavu. V inscenaci dále vystupuje Linda Straub a Philipp Schenker. Součástí je projekce a scénografie Mathiase Strauba a hudba skladatele a sound designéra Myka.
Posun online představení do živé verze si vyžádal jiný divadelní přístup k tématu. „Verbální instruktáže a přímé interakce s diváky na zoomu nahrazují divadelní situace v prostoru.Zatímco v online verzi cestovali agenti z roku 2500 do současnosti, nyní se diváci dostávají k nám do roku 2500, do tajné expozice zbytečností z 21. století. Skrz rekonstrukci se kustodi expozice spolu s výjimečným hostem dotýkají podstaty toho, jak se lidstvo do pasti věcí dostalo a snaží se najít cestu ven,” popisuje Linda Straub.
Inscenace se volně inspiruje českým televizním seriálem Návštěvníci. „Inspirujeme se výchozí situací seriálu, kdy se lidé z budoucnosti vrací do doby příčiny problému. Časový posun umožňuje hravý odstup od zajetého vnímání normality, nadsázku a je zdrojem humoru v tématu, které je zatěžkané vážností.”
Premiéra inscenace Zbytečnosti se koná v neděli 20. listopadu ve 20.00 v Divadle Archa v rámci dvanáctého ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárního divadla AKCENT.
Vstupenky jsou v prodeji na portálu GoOut.cz.
Spielraum Kollektiv: Zbytečnosti
20. listopadu 2022, 20:00, Divadlo Archa – divadelní premiéra
Koncept: Linda Straub, Jakub Folvarčný, Mathias Straub, Philipp Schenker, Heda Bayer, Teresa Weiser
Režie: Jakub Folvarčný
Scéna a videoprojekce: Mathias Straub
Kostýmy: Barbora Burdová
Účinkují: Linda Straub, Philipp Schenker, Hana Malaníková
Hudba: Myko
Světelný design: Patrik Sedlák
Podpořili: Česko-německý fond budoucnosti, Ministerstvo kultury ČR, Taupunkt e.V., Klub Solitaire e.V., 4+4 dny v pohybu, Divadlo Archa a Pražský divadelní festival německého jazyka, Tandem.
Sezóna 2021/2022 ve Švandově divadle: nevšední Cyrano, hra o smrti ruského agenta, příběh Sira Nicholase Wintona a další novinky
PREMIÉRY VE VELKÉM SÁLE:
Martin Crimp, Edmond Rostand:
„CYRANO Z BERGERACU“
Režie: Martin Františák
Premiéra: 18. září 2021
Slovo jako prostředek lásky. Slovo jako zbraň. Nový přepis romantického příběhu v beat boxovém rytmu.
Cyranem ve skafandru je Luboš Veselý, pod ním Bohdana Pavlíková
Příběh jednoho z nejznámějších milostných trojúhelníků uvede Švandovo divadlo v novém přebásnění Martina Crimpa jako jedno z prvních divadel od jeho světové premiéry v londýnském Playhouse Theatre. Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, ale zbavuje je romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu.
Matěj Anděl, Natálie Řehořová a Robert Jašków opět v Cyranovi
I ten, kdo Rostandovo drama nikdy nečetl, ani neviděl, jistě zná situaci, v níž titulní hrdina napovídá pod rouškou noci verše, skrze něž vyjadřuje lásku mladý Kristián krásné Roxaně. A Crimp ve svém přepisu obnažuje právě moc, kterou mají ti, co slovem vládnou. Moc vytvářet novou podobu reality, moc manipulovat. Slovo je pro něj prostředek, který dokáže zažehnout lásku, ale i podnítit nenávist.
Lucy Prebble:
„PŘÍLIŠ DRAHÝ JED“
Režie: Thomas Zielinski
Premiéra: 6. listopadu 2021
Měl zemřít hned, ale žil ještě tři týdny. A tak stihl vypovídat. Kreml jakoukoli spojitost s případem dodnes odmítá. James Bond je jen velmi slabý odvar reality.
Alexandr Litviněnko, bývalý agent KGB a FSB, v roce 2000 emigroval do Velké Británie v důsledku perzekucí po zveřejnění nezákonných praktik ruských tajných služeb. Se svojí ženou Marinou a synem se usadil v Londýně. Právě v jednom z tamních hotelů si s ním na začátku listopadu 2006 dali schůzku dva ruští agenti. Jejich plán otrávit Litviněnka radioaktivním poloniem 21O však vyšel jen zčásti – kontaminovaného zeleného čaje se napil málo, a tudíž ještě další tři týdny žil. A v nich vypovídal. Ze své smrti obvinil nejen ruské tajné služby, ale přímo i prezidenta Vladimíra Putina.
Britská dramatička Lucy Prebble (* 1980) i přes detailní popis celé kauzy nepředkládá divákovi jen čiré dokudrama, ale mistrně využívá potenciálu divadelnosti dané látky. Vzniká sugestivní kaleidoskop situací, které střídají žánry i časové roviny, stejně tak jako perspektivu, z níž je příběh nahlížen. Postupně se však vše skládá v silné drama. Hra vychází na stejnojmenné knihy Luka Hardinga a měla světovou premiéru na začátku září 2019 v londýnském Old Vic Theatre.
Alexandr Litviněnko
„Příliš drahý jed“má navázat na linii inscenací, které dominují především na studiové scéně – a to inscenace, které reflektují dějinné události a aktuální dění, a nabízejí tak divákovi poměrně ostrou konfrontaci. Navíc skrze dílo současné světové dramatiky (uvedené v české premiéře). K režii byl přizván Thomas Zielinski, jež se ve svých inscenacích často zaobírá právě kritikou společenských či politických poměrů. Upozornil tak nejen na českých, ale též na německých scénách.
Kateřina Tučková:
„WINTON“
Režie: Martin Františák
Premiéra: 19. března 2022
Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu …
Příběh důležitého hrdiny (a dalších jeho spolupracovníků a kolegů) evropských dějin, který pomohl zachránit 669 lidských životů, a přesto se tím nikdy nepyšnil. Sir Nicholas Winton se zasadil o převoz stovek převážně židovských dětí okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království a celému světu ukázal rozdíl mezi pasivním a aktivním dobrem. Dle něj aktivní dobro „vyžaduje to, aby člověk šel, vyhledal ty, jenž trpí a jsou v ohrožení; nikoliv pouze žít vzorně pasivním způsobem a nekonat zlo.“
Sir Nicholas Winton
Hru na motivy života a odkazu činů a pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková, dvojnásobná držitelka ceny Magnesia Litera za knihy „Vyhnání Gerty Schnirch“ a „Žítkovské bohyně“, s níž divadlo spolupracovalo již na dramatizaci knihy „Bratr spánku“. Její prokazatelný talent vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné Evropy.
Kateřina Tučková je nejen spisovatelkou a dramatičkou, ale rovněž známou kurátorkou mladých výtvarných umělců
Jaroslav Papoušek, Kristýna Jankovcová, Adam Svozil:
„ECCE Homo HOMOLKA“
Režie: Kristýna Jankovcová a Adam Svozil
Premiéra: 28. května 2022
Krucifix, doma je doma, to je marný. Kultovní film československé nové vlny poprvé na jevišti.
Rodina Homolkových společně vyráží na výlet do přírody, aby si užili čerstvého vzduchu. Suverénní děda, starostlivá, leč nekompromisní babi, poněkud ušlápnutý Ludva s frustrovanou Heduš a zvídavými dvojčaty jsou ale ze sváteční idylky nečekaně vyrušeni a hrozí, že celý den bude jen snůškou malicherných hádek a sporů 🙁 Spraví náladu nedělní oběd? A vezme Ludva Heduš s děckama na dostihy? Rodina má být přece pospolu 🙂
Komedie scenáristy a režiséra Jaroslava Papouška z roku 1969 i díky mistrným dialogům zlidověla a stala se synonymem pro českou povahu. I přes svůj citlivý humor má satiricko-kritický podtext, který z ní činí hořce vtipnou sociální sondu, jež odhaluje rodinu jako základ české společnosti.
Dramatizace se ujme talentovaný režijní tandem Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, kteří se Švandovým divadlem spolupracovali již na satirické komedii „Zabíjejte popírače klimatických změn“.
PREMIÉRY VE STUDIU:
Petr Boháč:
„MUŽ VLASTNÍ PENIS, VAGINA VLASTNÍ ŽENU“
Režie: Petr Boháč
Premiéra: 27. listopadu 2021
Kdo měl vliv na H. Ibsena, A. Strindberga, K. Krause, Z. Freuda, E. Schieleho, L. Wittgensteina a A. Hitlera? Kdo vystřelil na Andyho Warhoula? A jak s tím vším souvisí bruselské genderové tabulky?
Na začátku října 1903 páchá ve Vídni sebevraždu třiadvacetiletý Otto Weininger. Ovšem patřičně teatrálně – pronajme si pro tu příležitost byt, v němž zemřel Ludwig van Beethoven a pošle oznámení o svém činu rodině. A v červenci 1968 vstoupí do studia jednoho umělce Valerie Solanas a vystřelí na něho. Večer se přihlásí dopravnímu policistovi. Muž, na kterého namířila zbraň byl Andy Warhol.
Otto Weininger
Dvě osoby s nesmiřitelností ke světu i k svému vlastnímu životu. Dvě osoby, které pohrdaly druhým pohlavím a svými výroky to dávaly okázale najevo. Mysoginie (nenávist k ženám) a misandrie (nenávist k mužům) ve dvou stěžejních etapách pro 20. století. „Žena je buď matka nebo děvka; ani jedna neskýtá nic dobrého, natož inteligentního. I nejhorší muž má stále větší hodnotu než nejlepší žena…“„…muž je jen nedokonalou ženou, kráčejícím potratem, potraceným už na genetické úrovni. Být mužem znamená být citově omezený zmetek; být mužem je tělesná vada a muži jsou citoví mrzáci.“ Kolik lidí přiznaně či potají přikývne?
Petr Boháč a Miřenka Čechová jsou vůdčími osobnostmi umělecké skupiny Spitfire Company, která patří ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Zároveň se však velmi intenzivně zabývají reflexí fenoménů současné společnosti a nebojí se argumentačně brilantně zvládnuté konfrontace. Jejich inscenace nabízejí velmi originální pohled na zvolené téma a zhusta také nabourání myšlenkových stereotypů a mainstreamové splavnosti skrze nápaditou provokativnost. V inscenaci, jež vzniká v koprodukci Švandova divadla a Spitfire Company povedou polemiku nad tématem šovinistické myšlení v oblasti sexuality.
Édouard Louis, Tomáš Loužný:
„DĚJINY NÁSILÍ“
Režie: Tomáš Loužný
Premiéra: 12. února 2022
Jak dalece se může lišit vyprávění jedné skutečné události? Odvážná a šokující zpověď jako detektivní příběh naruby.
V prosinci roku 2012 Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou.
Hlavní hrdina vypráví okolnosti traumatické události lékařům, policistům, svým bližním i komukoli jinému, kdo je ochoten ho poslouchat. Nemůže přestat, ale čím víckrát příběh vypráví, tím více lidí ho vlastní. Každý z nich však na trestný čin nahlíží ze své vlastní perspektivy. Z osobního příběhu se tak stávají dějiny násilí, nad nimiž již přímý účastník přestává mít vlastní kontrolu. Do vyprávění vstupují maloměstské předsudky hraničící s homofobií nebo rasismus správních orgánů. Najednou se jedinec, který během jedné noci prožil intenzivní vztah blízkosti a následné zrady, stává jen odosobněnou statistikou včerejších zpráv.
Édouard Louise
Odvážná a šokující zpověď je adaptací románu mladého francouzského autora Édouarda Louise, který se po vydání svého debutu „Skoncovat s Eddym B.“ stal literární senzací. Jeho autobiografické romány kontinuálně otevírají otázku stále přetrvávajících rasových a sexuálních předsudků. Švandovo divadlo dílo Édouarda Louise českým divákům představí jako první v adaptaci mladého autora a režiséra Tomáše Loužného, v loňském roce nominovaného divadelní kritikou na talent roku.
Nezávislou olomouckou scénu „Divadla na cucky“ zřizuje organizace DW7, o. p. s.. Její správní rada schválila změnu na svém ředitelském postu a zároveň i na řídící pozici divadla.
Jana Žůrka, jednoho ze zakladatelů organizace i divadla, nahrazuje Alžběta Kvapilová, která dosud vykonávala pozici zástupkyně ředitele.
„Předání funkce jsem zvažoval již delší dobu jako nezbytný krok a impuls k dalšímu rozvoji divadla. A to i vzhledem k mé ambici pomoci kultuře aktivně v komunální politice. Moje kolegyně Alžběta Kvapilová přebírá ,Divadlo na cucky´ sice v nelehké době, ale již jako respektovanou značku mezi olomouckými kulturními institucemi a také v kontextu české nezávislé scény,“ uvedl odcházející ředitel a čerstvě zvolený radní pro kulturu Olomouckého kraje Jan Žůrek. „Alžběta má mou plnou důvěru, kterou si získala v předchozích letech na pozici zástupkyně ředitele a věřím, že pod jejím vedením se bude Divadlo na cucky nadále dynamicky rozvíjet,“ dodal radní.
Nová ředitelka se na úvod svěřila, že bude vedení divadla výrazným způsobem sdílet v tandemu se současnou uměleckou šéfkou Silvií Vollmann. „K aktuální pandemické koronavirové situaci se hodláme postavit čelem a hledat nové cesty, jak dělat divadlo i při takovýchto nepříznivých podmínkách. Je to pro nás výzva, na kterou se těším. Máme ale samozřejmě připravenou i dlouhodobou vizi, která vychází ze stávajících aktivit divadla,“uvedla Alžběta Kvapilová. A doplnila: „Tato vize přináší i nové ambice a velké akce. Už během tohoto léta například plánujeme celý blok cirkusových představení v areálu olomouckého Letního kina.“
Kvapilová bude dohlížet také na chod Galerie XY, která je součástí společného kulturního prostoru na Dolním náměstí, nebo na projekt komunitního zahradničení Za()hrada. Tyto aktivity spadají rovněž do portfolia organizace DW7, o. p. s. „Alžběta Kvapilová se rozvoji DW7 věnuje dlouhodobě a všechny aktivity i technický chod zná do detailu. Jsem přesvědčen, že je kompetentní a kreativní nástupkyní Jana Žůrka. K oběma ze strany správní rady směřuje přání, aby jejich potenciál prospěl Olomouci a zdejší kultuře a komunitě,“ uzavřel předseda správní rady hory, pohyb a umění DW7, o. p. s., Petr Bilík..
ALŽBĚTA KVAPILOVÁ (* 1992)
Narodila se v Olomouci a po absolvování Gymnázia Olomouc–Hejčín studovala na CMTF Univerzity Palackého, ale záhy se začala angažovat v „Divadle na cucky“, na přípravách festivalu „Divadelní Flora“ a v mezinárodních projektech. Od drobné produkční práce se postupně dopracovala až do vedení organizace. Divadlo bylo vždy její zálibou, mezi ty další patří hory, pohyb a umění.
Novou ředitelkou Naivního divadla v Liberci bude (nejen) Kateřina Pavlů. Bude za ní stát i Michaela Homolová. Oznámil to Ivan Langr.
Zbrusu novou ředitelkou Naivního divadla v Liberci se, od ledna příštího roku, stane Kateřina Pavlů. Je to současná ekonomka divadla a dlouholetá náměstkyně ředitele.
V konkurenci čtyř uchazečů zaujala konceptem tandemové kandidatury s budoucí uměleckou vedoucí souboru Michaelou Homolovou. Novináře o tom dnes informoval náměstek primátora pro kulturu Ivan Langr (Starostové pro Liberecký kraj). Dosavadní ředitel loutkového divadla Stanislav Doubrava ve funkci skončí ke konci letošního roku na vlastní žádost po bezmála třiceti letech.
Naivní divadlo mělo ve své jedenasedmdesátileté historii dosud jen čtyři ředitele. Kateřina Pavlů bude první ženou v jeho čele. Výběrovou komisi zaujala koncepcí i tandemovou kandidaturou, tím se zcela odlišila od ostatních kandidátů. Podle Langra o jejím výběru komise ani nehlasovala. „Protože se domluvila v rámci konsensu. Tím chci naznačit, že volba byla poměrně jasná a nebylo o ní sporu,“ vysvětlil náměstek.
Podle něj je z koncepce Pavlů a Homolové patrná jasná vize dalšího rozvoje divadla. „Jejím cílem je přitom zachovat současnou vysokou uměleckou i tvůrčí úroveň Naivního divadla Liberec. A stejně tak jeho vynikající tuzemské i mezinárodní renomé,“ dodal Langr. Podle něj je možné, že uplatnění v divadle, například v roli poradce, najde i končící ředitel. „Budu velmi rád, pokud Stanislav Doubrava zůstane nějakým způsobem v Naivním divadle angažován, především pro své obrovské mezinárodní kontakty,“ řekl Langr.
Naivní divadlo v Liberci se bezpochyby řadí mezi první profesionální loutková divadla založená v bývalém Československu, vzniklo v roce 1949. Pod názvem „Naivní“ již funguje od roku 1968. Jeho tvorba je zaměřená především na dětské publikum, od dvouletých dětí až po žáky základních škol. V repertoáru má ale také inscenace pro dospívající a dospělé.
Nejprestižnější akcí Naivního divadla v Liberci je mezinárodní festival profesionálních loutkových divadel Mateřinka, který se koná jednou za dva roky. Ten má za sebou již 25 ročníků.
