Nejen Cyrano ve skafandru

Sezóna 2021/2022 ve Švandově divadle: nevšední Cyrano, hra o smrti ruského agenta, příběh Sira Nicholase Wintona a další novinky

PREMIÉRY VE VELKÉM SÁLE:

Martin Crimp, Edmond Rostand:

CYRANO Z BERGERACU“

Režie: Martin Františák

Premiéra: 18. září 2021

Slovo jako prostředek lásky. Slovo jako zbraň. Nový přepis romantického příběhu v beat boxovém rytmu.

Cyranem ve skafandru je Luboš Veselý, pod ním Bohdana Pavlíková

Příběh jednoho z nejznámějších milostných trojúhelníků uvede Švandovo divadlo v novém přebásnění Martina Crimpa jako jedno z prvních divadel od jeho světové premiéry v londýnském Playhouse Theatre. Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, ale zbavuje je romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu.

Matěj Anděl, Natálie Řehořová a Robert Jašków opět v Cyranovi

I ten, kdo Rostandovo drama nikdy nečetl, ani neviděl, jistě zná situaci, v níž titulní hrdina napovídá pod rouškou noci verše, skrze něž vyjadřuje lásku mladý Kristián krásné Roxaně. A Crimp ve svém přepisu obnažuje právě moc, kterou mají ti, co slovem vládnou. Moc vytvářet novou podobu reality, moc manipulovat. Slovo je pro něj prostředek, který dokáže zažehnout lásku, ale i podnítit nenávist.

Lucy Prebble:

PŘÍLIŠ DRAHÝ JED“

Režie: Thomas Zielinski

Premiéra: 6. listopadu 2021

Měl zemřít hned, ale žil ještě tři týdny. A tak stihl vypovídat. Kreml jakoukoli spojitost s případem dodnes odmítá. James Bond je jen velmi slabý odvar reality.

Alexandr Litviněnko, bývalý agent KGB a FSB, v roce 2000 emigroval do Velké Británie v důsledku perzekucí po zveřejnění nezákonných praktik ruských tajných služeb. Se svojí ženou Marinou a synem se usadil v Londýně. Právě v jednom z tamních hotelů si s ním na začátku listopadu 2006 dali schůzku dva ruští agenti. Jejich plán otrávit Litviněnka radioaktivním poloniem 21O však vyšel jen zčásti –  kontaminovaného zeleného čaje se napil málo, a tudíž ještě další tři týdny žil. A v nich vypovídal. Ze své smrti obvinil nejen ruské tajné služby, ale přímo i prezidenta Vladimíra Putina.

Britská dramatička Lucy Prebble (* 1980) i přes detailní popis celé kauzy nepředkládá divákovi jen čiré dokudrama, ale mistrně využívá potenciálu divadelnosti dané látky. Vzniká sugestivní kaleidoskop situací, které střídají žánry i časové roviny, stejně tak jako perspektivu, z níž je příběh nahlížen. Postupně se však vše skládá v silné drama. Hra vychází na stejnojmenné knihy Luka Hardinga a měla světovou premiéru na začátku září 2019 v londýnském Old Vic Theatre.

Alexandr Litviněnko

Příliš drahý jed“ má navázat na linii inscenací, které dominují především na studiové scéně – a to inscenace, které reflektují dějinné události a aktuální dění, a nabízejí tak divákovi poměrně ostrou konfrontaci. Navíc skrze dílo současné světové dramatiky (uvedené v české premiéře). K režii byl přizván Thomas Zielinski, jež se ve svých inscenacích často zaobírá právě kritikou společenských či politických poměrů. Upozornil tak nejen na českých, ale též na německých scénách.

Kateřina Tučková:

WINTON“

Režie: Martin Františák

Premiéra: 19. března 2022

Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu …

Příběh důležitého hrdiny (a dalších jeho spolupracovníků a kolegů) evropských dějin, který pomohl zachránit 669 lidských životů, a přesto se tím nikdy nepyšnil. Sir Nicholas Winton se zasadil o převoz stovek převážně židovských dětí okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království a celému světu ukázal rozdíl mezi pasivním a aktivním dobrem. Dle něj aktivní dobro „vyžaduje to, aby člověk šel, vyhledal ty, jenž trpí a jsou v ohrožení; nikoliv pouze žít vzorně pasivním způsobem a nekonat zlo.

Sir Nicholas Winton

Hru na motivy života a odkazu činů a pro Švandovo divadlo napíše Kateřina Tučková, dvojnásobná držitelka ceny Magnesia Litera za knihy „Vyhnání Gerty Schnirch“ a „Žítkovské bohyně“s níž divadlo spolupracovalo již na dramatizaci knihy „Bratr spánku“Její prokazatelný talent vyprávět velké příběhy dopomůže ke vzniku hry, která se zaměřuje nejen na historické události, ale zároveň v nich nalézá paralely ke stavu současné Evropy.

Kateřina Tučková je nejen spisovatelkou a dramatičkou, ale rovněž známou kurátorkou mladých výtvarných umělců

Jaroslav Papoušek, Kristýna Jankovcová, Adam Svozil:

ECCE Homo HOMOLKA“

Režie: Kristýna Jankovcová a Adam Svozil

Premiéra: 28. května 2022

Krucifix, doma je doma, to je marný. Kultovní film československé nové vlny poprvé na jevišti.

Rodina Homolkových společně vyráží na výlet do přírody, aby si užili čerstvého vzduchu. Suverénní děda, starostlivá, leč nekompromisní babi, poněkud ušlápnutý Ludva s frustrovanou  Heduš a zvídavými dvojčaty jsou ale ze sváteční idylky nečekaně vyrušeni a hrozí, že celý den bude jen snůškou malicherných  hádek a sporů 🙁   Spraví náladu nedělní oběd? A vezme Ludva Heduš s děckama na dostihy? Rodina má být přece pospolu 🙂

 Komedie scenáristy a režiséra Jaroslava Papouška z roku 1969 i díky mistrným dialogům zlidověla a stala se synonymem pro českou povahu. I přes svůj citlivý humor má satiricko-kritický podtext, který z ní činí hořce vtipnou sociální sondu, jež odhaluje rodinu jako základ české společnosti.

Dramatizace se ujme talentovaný režijní tandem Kristýna Jankovcová a Adam Svozil, kteří se Švandovým divadlem spolupracovali již na satirické komedii „Zabíjejte popírače klimatických změn“. 

PREMIÉRY VE STUDIU:

Petr Boháč:

MUŽ VLASTNÍ PENIS, VAGINA VLASTNÍ ŽENU“

Režie: Petr Boháč

Premiéra: 27. listopadu 2021

Kdo měl vliv na H. Ibsena, A. Strindberga, K. Krause, Z. Freuda, E. Schieleho, L. Wittgensteina a A. Hitlera? Kdo vystřelil na Andyho Warhoula? A jak s tím vším souvisí bruselské genderové tabulky?

Na začátku října 1903 páchá ve Vídni sebevraždu třiadvacetiletý Otto Weininger. Ovšem patřičně teatrálně – pronajme si pro tu příležitost byt, v němž zemřel Ludwig van Beethoven a pošle oznámení o svém činu rodině. A v červenci 1968 vstoupí do studia jednoho umělce Valerie Solanas a vystřelí na něho. Večer se přihlásí dopravnímu policistovi. Muž, na kterého namířila zbraň byl Andy Warhol.

Otto Weininger

Dvě osoby s nesmiřitelností ke světu i k svému vlastnímu životu. Dvě osoby, které pohrdaly druhým pohlavím a svými výroky to dávaly okázale najevo. Mysoginie (nenávist k ženám) a misandrie (nenávist k mužům) ve dvou stěžejních etapách pro 20. století. „Žena je buď matka nebo děvka; ani jedna neskýtá nic dobrého, natož inteligentního. I nejhorší muž má stále větší hodnotu než nejlepší žena…“ „…muž je jen nedokonalou ženou, kráčejícím potratem, potraceným už na genetické úrovni. Být mužem znamená být citově omezený zmetek; být mužem je tělesná vada a muži jsou citoví mrzáci.“ Kolik lidí přiznaně či potají přikývne?

Petr Boháč a Miřenka Čechová jsou vůdčími osobnostmi umělecké skupiny Spitfire Company, která patří ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Zároveň se však velmi intenzivně zabývají reflexí fenoménů současné společnosti a nebojí se argumentačně brilantně zvládnuté konfrontace. Jejich inscenace nabízejí velmi originální pohled na zvolené téma a zhusta také nabourání myšlenkových stereotypů a mainstreamové splavnosti skrze nápaditou provokativnost. V inscenaci, jež vzniká v koprodukci Švandova divadla a Spitfire Company povedou polemiku nad tématem šovinistické myšlení v oblasti sexuality.

Édouard Louis, Tomáš Loužný:

DĚJINY NÁSILÍ“

Režie: Tomáš Loužný

Premiéra: 12. února 2022

Jak dalece se může lišit vyprávění jedné skutečné události? Odvážná a šokující zpověď jako detektivní příběh naruby.

V prosinci roku 2012 Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou.

Hlavní hrdina vypráví okolnosti traumatické události lékařům, policistům, svým bližním i komukoli jinému, kdo je ochoten ho poslouchat. Nemůže přestat, ale čím víckrát příběh vypráví, tím více lidí ho vlastní. Každý z nich však na trestný čin nahlíží ze své vlastní perspektivy. Z osobního příběhu se tak stávají dějiny násilí, nad nimiž již přímý účastník přestává mít vlastní kontrolu. Do vyprávění vstupují maloměstské předsudky hraničící s homofobií nebo rasismus správních orgánů. Najednou se jedinec, který během jedné noci prožil intenzivní vztah blízkosti a následné zrady, stává jen odosobněnou statistikou včerejších zpráv.

Édouard Louise

Odvážná a šokující zpověď je adaptací románu mladého francouzského autora Édouarda Louise, který se po vydání svého debutu „Skoncovat s Eddym B.“ stal literární senzací. Jeho autobiografické romány kontinuálně otevírají otázku stále přetrvávajících rasových a sexuálních předsudků. Švandovo divadlo dílo Édouarda Louise českým divákům představí jako první v adaptaci mladého autora a režiséra Tomáše Loužného, v loňském roce nominovaného divadelní kritikou na talent roku.

Foto: Alena Hrbková a archiv

Magdaléna Bičíková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Divadlo na cucky“ má novou ředitelku

A jmenuje se jako britská královna – Alžběta

Nezávislou olomouckou scénu „Divadla na cucky“ zřizuje organizace DW7, o. p. s.. Její správní rada schválila změnu na svém ředitelském postu a zároveň i na řídící pozici divadla.

Jana Žůrka, jednoho ze zakladatelů organizace i divadla, nahrazuje Alžběta Kvapilová, která dosud vykonávala pozici zástupkyně ředitele.

Předání funkce jsem zvažoval již delší dobu jako nezbytný krok a impuls k dalšímu rozvoji divadla. A to i vzhledem k mé ambici pomoci kultuře aktivně v komunální politice. Moje kolegyně Alžběta Kvapilová přebírá ,Divadlo na cucky´ sice v nelehké době, ale již jako respektovanou značku mezi olomouckými kulturními institucemi a také v kontextu české nezávislé scény,“ uvedl odcházející ředitel a čerstvě zvolený radní pro kulturu Olomouckého kraje Jan Žůrek. „Alžběta má mou plnou důvěru, kterou si získala v předchozích letech na pozici zástupkyně ředitele a věřím, že pod jejím vedením se bude Divadlo na cucky nadále dynamicky rozvíjet,“ dodal radní.

Nová ředitelka se na úvod svěřila, že bude vedení divadla výrazným způsobem sdílet v tandemu se současnou uměleckou šéfkou Silvií Vollmann. „K aktuální pandemické koronavirové situaci se hodláme postavit čelem a hledat nové cesty, jak dělat divadlo i při takovýchto nepříznivých podmínkách. Je to pro nás výzva, na kterou se těším. Máme ale samozřejmě připravenou i dlouhodobou vizi, která vychází ze stávajících aktivit divadla,“ uvedla Alžběta Kvapilová. A doplnila: „Tato vize přináší i nové ambice a velké akce. Už během tohoto léta například plánujeme celý blok cirkusových představení v areálu olomouckého Letního kina.

Kvapilová bude dohlížet také na chod Galerie XY, která je součástí společného kulturního prostoru na Dolním náměstí, nebo na projekt komunitního zahradničení Za()hrada. Tyto aktivity spadají rovněž do portfolia organizace DW7, o. p. s. „Alžběta Kvapilová se rozvoji DW7 věnuje dlouhodobě a všechny aktivity i technický chod zná do detailu. Jsem přesvědčen, že je kompetentní a kreativní nástupkyní Jana Žůrka. K oběma ze strany správní rady směřuje přání, aby jejich potenciál prospěl Olomouci a zdejší kultuře a komunitě,“ uzavřel předseda správní rady hory, pohyb a umění DW7, o. p. s., Petr Bilík..

ALŽBĚTA KVAPILOVÁ (* 1992)

Narodila se v Olomouci a po absolvování Gymnázia Olomouc–Hejčín studovala na CMTF Univerzity Palackého, ale záhy se začala angažovat v „Divadle na cucky“, na přípravách festivalu „Divadelní Flora“ a v mezinárodních projektech. Od drobné produkční práce se postupně dopracovala až do vedení organizace. Divadlo bylo vždy její zálibou, mezi ty další patří hory, pohyb a umění.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Zvítězil tandem

Novou ředitelkou Naivního divadla v Liberci bude (nejen) Kateřina Pavlů. Bude za ní stát i Michaela Homolová. Oznámil to Ivan Langr.

Zbrusu novou ředitelkou Naivního divadla v Liberci se, od ledna příštího roku, stane Kateřina Pavlů. Je to současná ekonomka divadla a dlouholetá náměstkyně ředitele.

V konkurenci čtyř uchazečů zaujala konceptem tandemové kandidatury s budoucí uměleckou vedoucí souboru Michaelou Homolovou. Novináře o tom dnes informoval náměstek primátora pro kulturu Ivan Langr (Starostové pro Liberecký kraj). Dosavadní ředitel loutkového divadla Stanislav Doubrava ve funkci skončí ke konci letošního roku na vlastní žádost po bezmála třiceti letech.

Naivní divadlo mělo ve své jedenasedmdesátileté historii dosud jen čtyři ředitele. Kateřina Pavlů bude první ženou v jeho čele. Výběrovou komisi zaujala koncepcí i tandemovou kandidaturou, tím se zcela odlišila od ostatních kandidátů. Podle Langra o jejím výběru komise ani nehlasovala. „Protože se domluvila v rámci konsensu. Tím chci naznačit, že volba byla poměrně jasná a nebylo o ní sporu,“ vysvětlil náměstek.

Podle něj je z koncepce Pavlů a Homolové patrná jasná vize dalšího rozvoje divadla. „Jejím cílem je přitom zachovat současnou vysokou uměleckou i tvůrčí úroveň Naivního divadla Liberec. A stejně tak jeho vynikající tuzemské i mezinárodní renomé,“ dodal Langr. Podle něj je možné, že uplatnění v divadle, například v roli poradce, najde i končící ředitel. „Budu velmi rád, pokud Stanislav Doubrava zůstane nějakým způsobem v Naivním divadle angažován, především pro své obrovské mezinárodní kontakty,“ řekl Langr.

Naivní divadlo v Liberci se bezpochyby řadí mezi první profesionální loutková divadla založená v bývalém Československu, vzniklo v roce 1949. Pod názvem „Naivní“ již funguje od roku 1968. Jeho tvorba je zaměřená především na dětské publikum, od dvouletých dětí až po žáky základních škol. V repertoáru má ale také inscenace pro dospívající a dospělé.

Nejprestižnější akcí Naivního divadla v Liberci je mezinárodní festival profesionálních loutkových divadel Mateřinka, který se koná jednou za dva roky. Ten má za sebou již 25 ročníků.

Sdílet

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MILENA STEINMASSLOVÁ autorsky i herecky

Dvě samoty v jednom příběhu

Jatka78 během února v Pražské tržnici uvedou nový rezidenční soubor Divadlo 6-16 a s ním i celou plejádu zvučných hereckých jmen. Jako první již 8. února v Holešovicích se svým autorským představením vystoupí Milena Steinmasslová. V minimalistické inscenaci Untitled pro dva herce (vedle Mileny Steinmasslové se na pódiu objeví Jakub Gottwald) je zapotřebí jen málo slov. 

Ona je bývalá akrobatka, klaunka, které přerušila mozková příhoda kariéru. Žije mimo společnost, ve staré maringotce při okraji města zcela osamocená. On je typickým synem současného pohraničního města. Bez práce, bez vzdělání, bez příležitostí, bez jakéhokoliv zázemí. Jeho obživou jsou drobné krádeže. A tak se stane, že se jejich samoty jednoho dne zkříží. Dva lidé bez budoucnosti mají na pár chvil společnou současnost. 

A i když je téma inscenace hořké, přece jen obsahuje humor. Humor jako nadstavbu myšlení. Humor jako únik před myšlením. A i když životní prostředí obou postav je velmi tvrdé, přesto si dokáží na těch pár chvil vybudovat vlastní poetický svět.

A jak vnímá představení jeho autorka a protagonistka Milena Steinmasslová?

Jaký je vlastně příběh vzniku Untitled?

Toužila jsem zúčastnit se divadelního festivalu v zahraničí. A protože se mi honilo hlavou téma samoty, začal se rodit příběh. Samota má mnoho podob. Některé nepotřebují k svému životu slova. Takové jsou dvě samoty v našem příběhu Untitled.“

Díky vazbám Divadla 6-16 na anglickou divadelní scénu byla premiéra inscenace na festivalu Hotbed v Cambridge. Po zkušenosti s uvedením Untitled doma i v zahraničí, vnímáte jeho téma jako univerzální pro českého i zahraničního diváka?

Ano. Samota v našem západním světě je všudypřítomná. Diváci, se kterými jsme mluvili po představeních, říkali to, co jsme si říkali my při zkouškách.“

Většina lidí Vás má zafixovanou jako herečku, u představení Untitled jste se vydala na autorskou dráhu. V čem to pro Vás bylo jiné?

Untitled není má první práce. Napsala jsem hru – dokument ,Izolovat, ale zachovat´o souboji M. A. Bulgakova a Stalina. Tu jsme hráli dvě sezóny v Divadle v Celetné. Nejsem autorka v pravém smyslu toho slova. Jen mě nějaké téma donutí sednout si a psát.“

V představení hrajete klaunku, jak moc je Vám žánr cirkusu blízký?

Když jsem byla dítě, k cirkusu jsem nepřilnula. Klauni na mě vždy působili smutně. Pamatuji si, že jsem je litovala. Nový cirkus miluju. A velmi obdivuji míru nasazení, kterou kolegové, třeba z Cirku La Putyka, musí dát do každého zkoušení a představení. V dětství i dnes jsem vnímala lidi v cirkusu jako nezávislé a silné. Proto klaunka.“

Na jevišti tvoříte tandem s Jakubem Gottwaldem. Jak moc se vztah obou postav během inscenace promění a vyvine?

Velmi. Ale to bych prozradila moc.“

V dalších představeních se na Jatkách78 představí například Kryštof Rímský či Ladislav Hampl (Bull) nebo Petra Špalková a Jan Jankovský (Correspondence).

Zuzana Hošková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN