Pravý hip hop míří v březnu do Prahy

„Sny, tužby a vášně jsou měřidlem, které určují naše životní kroky. Věříme, že právě ti, kdo zasvětí život své vášni, jsou schopní dosáhnout úspěchu, posouvat hranice, inspirovat a měnit svět k lepšímu.“ organizátoři festivalu.

Už potřetí se letos počátkem března Praha zaplní nejlepšími světovými tanečníky. Ti k nám přijíždějí za pouliční kulturou. Je to obrovská pocta, že se akce takovýchto rozměrů – The Legits Blast Festival – koná právě v centrální Evropě. Festival je respektovaný umělci a vyhledávaný fanoušky z celého světa. Zárukou kvality není jen 10letá tradice, ale především důvěra legend, které stály u zrodu samotného hip hopu.

Zimní edice bude tentokrát v Praze zasvěcená hlavně breakingu, v komunitě známému jako bboying, jednomu ze čtyř hlavních elementů hip hopu. Během druhého březnového víkendu v pražském klubu Tresor uvidíte taneční zápolení nejrůznějších formátů. Dozvíte se například, kdo bude prvním finalistou nejprestižnější mezinárodní bboy soutěže Undisputed 2019. Novou motivaci načerpáte prostřednictvím výkonů těch nejmladších v kategorii Kids do 15 let a speciální pozornost bude věnována též breakovému elementu Footwork, který je specifický komplikovanými variacemi na zemi. Na scése opět objeví pro diváky nejzajímavější koncept Rep Your Crew, který spojí tanečníky, aby co nejzajímavějším způsobem představili svou crew.

Podívejte se, jak se v Praze líbilo loňským vítězům: https://www.redbull.com/cz-cs/videos/video-bboy-tanec-bc-one-all-stars-praha

O náročné rozhodnutí, kdo se stane letošním vítězem, se postará zkušená mezinárodní porota ve složení Wicket (USA), Poe One (USA) a Focus (FIN). Toto porotcovské trio společně s Victorem z USA, reprezentujícím Red Bull BC One All Stars, vás provede 8. března workshopy v BDS Academy. Během víkendu proběhnou 3 party pod taktovkou Jägermeisteru, na kterých zahrají renomovaní DJs – DJ Lean Rock, DJ Fleg, DJ Felix, DJ Scream a DJ Jasty. Jako čestní hosté v soutěžních kláních vystoupí také tanečníci z legendární crew The Squadron, kteří budou reprezentovat USA.

Jistě jste si všimli, že jsme několikrát použili slovo „mezinárodní“. To proto, že The Legits Blast je festival, na který se každý rok sjíždí návštěvníci z více jak sedmdesáti zemí z celého světa. V dnešní době je velmi vzácné vidět, jak se na jednom místě spojí tolik různých kultur, náboženství a názorů. A přijíždí za jediným účelem – bavit se. Někdo cestuje do Prahy za unikátním zážitkem více jak tři dny, my ho máme na dosah ruky. Přijďte ho zažít na vlastní kůži. Čeká vás hudba, tanec, party, umění, kultura a hlavně nezaměnitelná zábava. Uvidíme se 8.–10. března 2019 v Praze na The Legits Blast Festivalu Winter Edition.

Do doby, než se setkáme, načerpejte atmosféru z předcházejícího ročníku: https://www.youtube.com/watch?v=q9JBHFWK3jY

ce informací a vstupenky najdete na www.tlb.sk

Foto: archiv festivalu
Jana Kalinová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Talent Awards 2019

12. ročník mezinárodní soutěže talentů

12. ročník mezinárodní soutěže talentů TALENT AWARDS  2019 – taneční, hudební a umělecké soutěže, určené pro profesionály a pro amatéry je vyhlášen!
Zveme všechny milovníky soutěží, tance, hudby, umění a zábavy!
Propozice, seznam oborů a přihlášky naleznete na www.talentawards.eu
Naleznete nás i na Facebooku: www.facebook.com/talentawards.eu
Termíny k přihlášení –  Zahájení: 01.01.2019
Termíny k přihlášení –  Ukončení: 31.01.2019
Termíny konkurzů: únor/březen 2019
Finále – slavnostní galavečer: 13.04.2019 Praha
Tým Talent Awards
Taneční magazín

Hvězda LUCIE BÍLÉ na Chodníku slávy HD Karlín slavnostně odhalena

„Hvězda mi přece chyběla do sbírky cen“ ! směje se Lucie

Ve středu 25. dubna  byla v HD Karlín za účasti ředitele Egona Kulhánka a dalších hostů odhalena Hvězda  Lucie Bílé na Chodníku slávy. 

Lucie, coby představitelka nejpopulárnějšího muzikálu hudebního divadla  Karlín  – Carmen, zářila během  odhalování  své hvězdy na Chodníku slávy, nabitá pozitivní energií a  hned poté zazářila znovu v muzikálu Carmen, který rozhodně patří k jedné z největších divadelních show, které můžete v ČR vidět.

Příběh uhrančivé cikánky Carmen nemohl být nikdy podán lépe jinou českou herečkou či zpěvačkou než právě uhrančivou Lucií Bílou.

Co mají Carmen a Lucka společného?  Lucie říká: Možná temperament, lásku k  mužům, doufám,  že i sex appeal a humor!“  A s tím nelze než souhlasit.

Ačkoliv byla Lucie celý večer vytížená, ať už účinkovala v muzikálu, či bavila publikum během technické přestávky, nebo byla v obležení novinářů, ochotně poskytovala rozhovory a celou dobu se usmívala.

Zeptali jsme se…..

TM: Jaký byl Váš první pocit, když jste slyšela, že budete mít svou Hvězdu slávy v HD Karlín?

Lucka: „Měla jsem z toho velikou radost! A také – ta hvězdička mi trošku chyběla v mé sbírce cen!“ (Smích)

TM: Jak se Vám  daří roztančit jeviště v muzikálu Carmen a jak se vlastně cítíte při  tanci? 

Lucka: „Já tedy  opravdu  nemůžu  říct, že by mě tanec tak úplně bavil. Jsem spíše zpěvačka, která  má ráda  svůj postoj na jevišti a křičím do mikrofonu tak, že nestíhám  vlnit se ještě tělem. Ale v „Carmen“   nemám statické role, takže jsem musela pokořit svoje ego a tančit. Ale už jsem v tom našla zalíbení a   baví mě to .  Obzvláště mě potěšilo, že  kritika  pochválila můj tanec!  (Stalo se po „Sestře v akci“,  což je další mé milované představení).  Tak to je  pro mě největší poklona, protože  já sama se považuji za  totální dřevo.“

TM: Takže účast ve Stardance se nedá očekávat?

 Lucka: Já jsem už dostala  nabídky účinkovat ve Stardance, ale pokud bych něco takového dělala, musela bych se tanci  věnovat naplno a na to tedy opravdu nemám čas. Obdivuji moc  všechny, kteří se do toho pouští!“

Děkujeme za rozhovor

Ihned  po odhalení Hvězdy Lucie Bílé se odebrali návštěvníci sledovat muzikál Carmen, který bezpochyby patří k těm nejúspěšnějším v ČR.

Příběh Carmen  se dočkal mnoha zpracování.   Carmen v HD Karlín je spíše moderní verzí.   Carmen (Lucie Bílá) je cirkusačka a narušuje  zaběhlé konvence ve společnosti v jistém maloměstě.  Poblouzní svou svobodomyslností  ledasjakého muže. Touhou hoří policista José, jeho na dřízený Zuniga i nastávající tchán Mendoza, úplatný starosta města.   Netřeba hovořit o tom, jaký propletenec vztahů je mezi těmito muži a právě to dělá příběh tak poutavým. José je upřímně zamilovaný, či alespoň dost oblouzněný a panenství jeho snoubenky Kataríny (Dasha) nemůže situaci zachránit.  Dasha je pro roli také jako stvořená, těžko si představit někoho lepšího a výběr zpěvaček Lucie Bílá x  Dasha byl skutečnou trefou do černého. Agresivní cirkusový vrhač nožů a partner Carmen, Garcia, připraví o život  Zunigu, vina samozřejmě padá na  Josého,  Carmen cítí k Josému  skutečnou  lásku a snaží se zachránit  Josého i Catarínu. Jenže…..

Muzikál Carmen je zaměřený zejména na city a příběh, který je tu hodně zjednodušený, všechny možné aspekty lidských povah jsou vesměs jen naznačeny, ale budeme-li upřímní, více by se už do tříhodinového představení opravdu nemohlo vejít. I tak je nabité událostmi a emocemi až až.

Ale nemůžeme muzikálu Carmen upřít, že je  velkolepou show pro diváky. Cirkusové scény, akrobacie, kouzelnická čísla, ohňové efekty,  dokonce zvířata,  napětí příběhu.. . V okamžiku, kdy není zcela jasné, zda Garcia připraví o život Katarínu či Carmen, sál ztichne a téměř přestává dýchat. Celá situace je až hrozivá a diváci možná mají tu noc i zlé sny. Ostatně existuje ještě nějaká dramatičtější smrt než v cirkusu plném emocí a masek?

Kýč. Možná. Jenže diváky náramně baví. Baví je více než cokoliv jiného kvalitního s hlubokými myšlenkami.   Tak proč ne kýč?

Coby TANEČNÍ MAGAZÍN nemůžeme opominout  vystoupení cirkusových umělců, zejména pak jedné z tanečnic, jemné, lehoučké, dokonalé pohyby.

Lucka  Bílá zpívá všechny své písně s patřičnou  energií,  zaujetím a nadhledem. Zpívá procítěně a věříme, že něco podobného mohla i osobně prožít.  Přinejmenším to tak vypadá.

Dasha je ve své vlastní křehkosti  velmi věrohodná jako panenská  snoubenka, naslouchající  radám své příbuzné a v roli dívky nezkažené životem  je roztomilá.

Starosta Mendoza  nemá moc prostoru svou postavu rozehrát a možná by právě tato  záporná postava v podání Jiřího Korna diváka velmi bavila.  Ale jak už bylo řečeno, prodlužovat  už tak dost dlouhé představení by asi nebylo možné.

Ať  už tak nebo tak, muzikál Carmen přitahuje diváky dlouhou dobu, kdo neviděl, o mnoho přichází. Nečekejte hloubku příběhu, spíše jen tolikrát ohrané téma (právě jako příběh  „West Side Story“ či příběh „Cikáni jdou do nebe“, kde na sebe tragédie nenechá dlouho čekat), ale právě tato milionkrát ohraná témata lákají nejvíce. Proč?  Vášeň, svobodomyslnost, troška lidské naivity, víry  a upřímného citu, trošku boje,  to všechno dělá tato díla nezapomenutelná.

A Lucie Bílá si za roli Carmen, ale nejen za ni,  svou Hvězdu slávy rozhodně zaslouží. „Nevadí mi, že po mně budou lidé šlapat!“ směje se Lucka.

Eva Smolíková

Foto,video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

11. ročník Talent Awards přinesl hned dvě překvapení!

Mezinárodní a celorepubliková soutěž pro talenty z oblasti kultury, sportu a umění

11. ročník Talent Awards 2018

Letošní ročník přinesl dvě překvapení!

Finálový gala večer soutěže Talent Awards 2018, jež je svým formátem jedním z největších evropských soutěžních projektů představujících taneční, sportovní a uměleckou scénu,  se konal v sobotu 21. dubna 2018 od 16 hodin v divadelním sále „KD MLEJN“ , v Praze ve  Stodůlkách.

Finálový gala večer moderoval Martin Vencl, který připravil všem přítomným překvapení dne – zatančil orientální tanec.  Sklidil obrovský aplaus, diváci maximálně ocenili jeho svůdné  pohyby…, potleskávali si a podupávali během Martinova vystoupení.

Druhým překvapením bylo zjištění, že jeden ze soutěžících, Kryštof Janáček, je vzdáleným příbuzným Leoše Janáčka!  Jeho výkon byl samozřejmě dokonalý,   přirozený talent  se snoubil se sympatickým vystupováním a protože jeho píseň hovořila o krachu lásky, mělo toto vystoupení opravdu silný náboj.

Břišní tance, Free style, kresba, zpěv a hra na kontrabas či  klavír a další obory předvedli výherci všech soutěžních disciplín. První kola castingů se konala v Praze a ve Frýdku – Místku již v únoru a březnu 2018. Z důvodu, aby nebyli  soutěžící, kteří se svému oboru věnují profesionálně, zvýhodňováni, disciplíny byly rozděleny samostatně pro amatéry a pro profesionály. Výherci reprezentují   ČR, Slovensko, Rusko, Německo, Polsko, Ukrajinu, Chorvatsko & nbsp;a Španělsko.

 

Letos se  zúčastnilo 1.976 umělců. Soutěž chce nalézt talenty v jednotlivých oborech a otevřít jim bránu do světa nových možností a  tím navázat na tradici předchozích ročníků soutěže. Po celou dobu soutěže, ale i po ukončení 11. ročníku, budou organizátoři propagovat “nové talenty”, kteří  se umístili  v Profesionální škole orientálního tance MUNA v Praze  – Řepy

v soutěžních kategoriích jako TALENTI daného roku nebo  jako vítězové 11. ročníku soutěže TALENT AWARDS ČR.

Cílem této soutěže, stejně jako ročníků následujících, je pokusit se odstartovat dráhu do síně slávy choreografům, tanečníkům, sportovcům, umělcům, příznivcům kultury, zábavy a také adrenalinu. Soutěž probíhá pod záštitou uměleckého garanta a pořadatele soutěže, jímž je Profesionální škola orientálního tance MUNA,  v čele se zakladatelkou a prezidentkou soutěže Munou Al Muchantafovou.

 

Zeptali jsme se prezidentky Talent Awards Muny  Al Muchantafové

Jak  hodnotíte letošní průběh soutěže?

„Byla  jsem velice spokojená, ostatně jako každý rok. Řekla bych, že rok od roku jsou výkony mladých umělců propracovanější.  Letos tu  možná byla  jediná trošku zvláštní věc:  nepanovala úplně orientální hudba. Začínají být populární evropské styly, ale  na druhou stranu orientální duch je v tanci stále zachovaný.  To, co milovník orientálního tance hledal, to našel.“

Preferovala byste  spíše orientální hudbu?

„Upřímně, když je to kvalitní výkon, tak je to jedno. Důležité je, aby tanec byl krásný.“

Ale  letos  tu chyběli muži…

„Chyběli, ale  tato ztráta byla   vynahrazena  velice silnými pěveckými výkony soutěžících.“

Co říkáte na  překvapení večera, když se Martin Vencl ujal role tanečníka? (Možná právě proto, že muži-tanečníci  chyběli…) Tušila jste to?

„Když Martin oznámil, že bude tančit, zpočátku jsem myslela, že jde o vtip.  To jsem tedy opravdu netušila! Ale bylo to milé překvapení, je vážně  šikovný a bylo to hezké.(smích)“

Děkujeme za  rozhovor

Více na:  www.talentawards.eu

Přihlášky a pravidla k 12. ročníku soutěže naleznete na webových stránkách Talent Awards od ledna 2019.

 

 

Foto, video: Eva Smolíková

 

Talent Awards, 

TANEČNÍ MAGAZÍN

Kontroverzní období československé historie

Komentovaná prohlídka výstavy Martiny Smutné

Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme

Kdy: ve středu 4. dubna 2018 v 18:00
Kde: v Galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1

Komentovaná prohlídka výstavy Martiny Smutné:

Výstavou vás provede její autorka Martina Smutná, spolupracující umělci Max Máslo a Kateřina Konvalinová a kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Výstava Společně pokosíme, vymlátíme a odevzdáme se věnuje kontroverznímu období československé historie. Nenárokuje si vykládat minulost skrze příběhy hrdinství či teroru. Na pozadí událostí spojených s únorem 1948 si vybírá tematickou linku všedního života, zaměřenou na naději obyčejných lidí na stabilní, sociální a bezpečný stát. Prostřednictvím expandovaného malířského média a audiovizuálního formátu pracuje s dobovým zobrazováním “nového typu ženy” a sleduje počáteční fázi budování socialismu z hlediska konceptu ženské emancipace.

Martina Smutná studovala v ateliéru malby Vladimíra Skrepla na AVU. Během studií absolvovala několik stáží napříč výtvarnými disciplínami od sochařství, keramiky, až po konceptuální umění. Její dosavadní práce se pohybuje na pomezí malby a objektových instalací. Smutná rozvíjí možnosti propojení malířství a scénografie skrze vztah objektu k prostoru. V minulosti se zabývala formami manipulace a způsobů boje za úspěch často zasazených do dětského světa. V poslední době se vrátila k malbě a snaží se problematizovat její pozici v současném depolitizovaném uměleckém světě.

Vstup zdarma

 

Šárka Syslová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Bazaar startuje!

Strhující představení divadelního inovátora Ziemilského

Trailer Bazaar 2018 – One Gesture: https://vimeo.com/207777239

Festival Bazaar startuje už tento pátek strhujícím představením divadelního inovátora Ziemilského

Čtvrtý ročník pražského divadelního a tanečního festivalu Bazaar uvede od 16. do 18. 3. představení ze střední a východní Evropy. Festival slavnostně otevře představení One Gesture polského Nowého Teatru, který se v Praze představí úplně poprvé. Inscenace špičkového režiséra Wojteka Ziemilského bude uvedena v pátek 16. 3. od 20 hodin v divadle Ponec. Pro zahájení festivalu jsme zvolili jednoznačnou středoevropskou událost sezóny. Zaujme totiž jak divadelní, tak taneční publikum. Čtyři neslyšící performeři zde bourají komunikační bariéry naprosto nekonvenčním způsobem,“ vysvětluje výběr One Gesture šéfdramaturg Bazaaru Ewan McLaren. Jádrem festivalu bude Sobotní Bazaar, přehlídka ukázek právě vznikajících scénických a tanečních proje ktů ze Slovinska, Chorvatska, Slovenska, ČR, Polska, Rakouska a dalších zemí.

Bazaar 2018 si pro svůj čtvrtý ročník zvolil jako téma hledání společného hlasu:. „V období, kdy se vzájemná komunikace zdá být paralyzována roztříštěností naší společnosti, festival nabízí optimističtější pohled do světa komunit, které svůj hlas nedávno našly a nyní ho neváhají používat,“ dodává šéfdramaturg Bazaaru Ewan McLaren. Ve třech intenzivních festivalových dnech se diváci mohou těšit na přehlídku progresivních a myšlenkově kontroverzních scénických prací a ukázek, které doplní diskuse, ale i workshop Bushe Hartshorna Poskytování a přijímání zpětné vazby.

V pátek 16. března ve 20 hodin odstartuje Festival Bazaar mezinárodně uznávaná inscenace One Gesture progresivní polské scény Nowy Teatr. Slavnostní zahájení proběhne v divadl e Ponec. Čtyři neslyšící performeři v ní vtipně i nevybíravě konfrontují publikum s bariérami komunikace mezi slyšícími i neslyšícími navzájem. Režisérem inscenace, která získala ocenění v Zurichu, Sarajevu, Drážďanech a Łodzi, je špičkový divadelní inovátor Wojtek Ziemilski.

Sobotní Bazaar ve Studiu Alta je pomyslným centrem festivalu Bazaar 2018. Během jednoho dne čeká diváky přehlídka čtyř ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů umělců ze Slovinska, Chorvatska, Slovenska, ČR, Polska, Rakouska a dalších zemí. Viktor Černický bude s diváky bloudit v záhybech skutečnosti, v sóle Nastasji Štefanič se hudební nástroj stane součástí vlastního t la tanečnice, Lea Kukovičič a Bria de la Mare zkouší skrze fotografie diváků před a po představení zachytit změnu, kterou v nich vyvolalo a Collective B vytvoří fiktivní masakr a reinterpretuje masmediální obraz terorismu. Na závěr Sobotního Bazaaru se uskuteční diskuse moderovaná Alicí Koubovou.

Zsuzsa Rózsavölgyi ve svém sebevědomém stand-upu a pohybové performanci v jednom odkrývá tabu o to m, co znamená žít v ženském těle ve střední Evropě v roce 2018. Představení s prostým názvem 1.7 předvede tato maďarská performerka v sobotu 17. března od 20 hodin ve Studiu Alta. Hravý a sarkastický sólový projekt o ženském těle a ženských rolích, zkoumá společenská omezení a kastraci ženské přirozenosti reklamou, mediální manipulací, tradicí nebo pouhou hloupostí.

Tereza Hradilková s taneční inscenací roku 2017 Švihla vystoupí v neděli 18. března od 18 hodin v divadle Ponec. Skákání přes švihadlo jako dětská hra, ale i jako ambice a sebezdokonalování. Přeskakujeme jen sami sebe, překračujeme své hranice nebo jsme naopak v opakujícím se kruhu, ze kterého nelze vystoupit?

Festivalový program uzavře soubor Handa Gote Research & Development, který uspořádá lidovou slavnost Šibřinky v neděli 18. března od 20 hodin v prostorách divadla Alfred ve dvoře. Improvizované představení a událost nedefinovatelné délky a rozsahu, která plynule přechází do promítání filmu, občerstvení nebo sportovní akce nabídne zamyšlení nad temnou stranou češství, lidovými zvyky a folklórem.

Kompletní informace najdete na webových stránkách www.alfredvedvore.cz/cs/bazaar.

Festivalový pas bude letos k dispozici v ceně 800/500 Kč. Vstupné na jednotlivá představení stojí 200/100 Kč s výjimkou inscenace Švihla, kde je vstupné za 220/120 Kč a One Gesture, které pořídíte za 300/200 Kč. Festivalový pas a vstupenky na jednotlivá představení můžete zakoupit online v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

Program festivalu Bazaar 2018:

PÁTEK 16. 3.

20h / Ponec – divadlo pro tanec / One Gesture / Wojtek Ziemilski, Wojciech Pustoła & Nowy Teatr

 

SOBOTA 17. 3.

16h30 / Studio Alta / Sobotní Bazaar
1) Pli / Viktor Černický (SK/CZ)

2) Me, Viola and I / Nastasja Štefanič (HR)

3) Behind in Place, Later than in Time / Lea Kukovičič & Bria de la Mare (SLO/CYM)

4) Wonderful World / Collective B (PL/CZ/FR/AT)

20 h / Studio Alta / 1.7 / Zsuzsa Rózsavölgyi

 

NEDĚLE 18. 3.

18h / Ponec – divadlo pro tanec / Švihla / Tereza Hradilková a kol.

20h / Alfred ve dvoře / Šibřinky / Handa Gote Research & Development

Součástí festivalu je i čtyřdenní workshop Poskytování a přijímání zpětné vazby vedený Bushem Hartshornem (UK), který je určený široké veřejnosti. (15. – 18.3. / Alfred ve dvoře)

 

 

Eliška Míkovcová

Foto: Kobas Laksa, Vojtěch Brtnický 

Taneční magazín

 

Rozhovor s architektem Tančícího domu i jiných projektů VLADEM MILUNIĆEM

„Tančící dům měl patřit kultuře!”

Právě nyní – 3. března – oslaví sedmasedmdesáté narozeniny. Jmenuje se Vlado Milunić a je autorem mnoha pozoruhodných projektů v Čechách i v zahraničí. A shodou okolností i jeho kolega spoluautor Tančícího domu, americký architekt a interiérový designér Frank Owen Gehry slavil osmdesáté deváté narozeniny nedávno – přesně 28. února (ve stejný den jako já anebo slavný architekt Otto Rothmayer).

Když jsem Vlada Miluniće navštívil v jeho ateliéru na adrese „V jámě 10“ v centru Prahy 1, dýchlo to tam na mne dávnou taneční atmosférou. Ve třicátých letech minulého století zde totiž bývávalo varieté a nad ním veřejný dům. Dnes už muziku, tanečníky a zpěváky, oponu i židle nahradily projekty a fotografie, ale pódium zde stále zůstalo… A pan Milunić se také navíc vzorně a láskyplně stará i o venkovní dvorek tohoto domu.

Jaký jste má vztah k tanci jako takovému?

Chodil jsem, snad jako každý mladý muž do tanečních. Vzpomínám, že tenkrát do sálu na Karlově náměstí.“

A odtamtud to k Tančícímu domu opravdu není daleko…

K projektu Tančícího domu mne však přivedl nikoli tanec jako takový, nýbrž zejména můj vztah k sametové revoluci.“

Zajímalo by mne, jak jste se dal dohromady s Frankem Gehrym? Rozhodlo i to, že jste ve svých nových vlastech měli oba podobné osudy přistěhovalců?

Ten barák jsem měl v hlavě dlouho. Bydlel jsem totiž s rodiči a třemi sestrami hned vedle. V domě Václava Havla, od význačného architekta Osvalda Polívky. O stavbě v proluce, která vznikla válečným bombardováním. Začínal jsem jednat již s tehdejším Obvodním podnikem bytového hospodářství. Když se později objevil holandský investor, tak chtěl, abych spolupracoval s nějakým světoznámým architektem. Nejdříve přicházelo v úvahu i jméno Jeana Nouvela. Ten však odmítl. A později realizoval jiný projekt U Anděla. Nakonec padlo jméno Franka Gehryho. Poprvé jsme se setkali v Ženevě a hned bylo vidět, že to mezi námi bude klapat! Časem jsme opravdu mezi sebou měli velice pěkný pracovní vztah.“

Jsme tedy (nejen) všichni tři ve znamení ryb… Máte vztah k vodě?

Jako ryba určitě. V mládí jsem vesloval. Úspěšně jsem se účastnil i slavného závodu ,Pražské primátorky´. Rád i plavu. Chodíval jsem dřív často do bazénu v sokolovně u Riegrových sadů. Ale také do jiného v centru Prahy, v ulici Na poříčí v budově YMCA. Avšak já k té vodě tíhnu i jinak. Před projektem Tančícího domu jsem důkladně prozkoumal i stavebně historický vývoj nábřeží kolem dnešního Jiráskova mostu. A koneckonců i můj aktuální projekt má vztah k vodě – konkrétně k Labi. Pracuji totiž na přístavním a turistickém centru na hranicích s Německem.“

Vraťme se k Tančícímu domu. Vymyslel jste i tu jeho vlastní „taneční“ ideu?

Tak autorem té bezprostřední myšlenky Ginger a Freda je Frank Gehry. Ten dům měl být zejména určitou alegorií sametové revoluce. Měl být i vyšší s dvoupatrovou věží, ze které by byl vidět Vyšehrad, kostel svaté Ludmily na náměstí Míru. Také by vedle skýtala terasu s kavárnou. Původně jsme v projektu zamýšleli též podzemní parkoviště (s vjezdem z Jiráskova náměstí). Rovněž mělo být podzemí Tančícího domu propojeno tunelem s vltavskou náplavkou.“

To je škoda, že se nepodařilo nakonec dotáhnout i tyto skvělé a potřebné nápady, jako je podzemní parkoviště a tím pádem Jiráskovo náměstí bez stojících aut!

Máte pravdu, to je jistě škoda. Mne však ze všeho nejvíc mrzí, že ten dům neslouží kultuře. Projektovali jsme jej jako centrum pro umělce. Koncertní prostory, zkušebny, výtvarné galerie, kavárny… Prostě, je to velká škoda. Nejen Pražané si určitě zasloužili mít takové centrum kultury ve středu města.“

Ale nyní se v Tančícím domě koná výtvarná výstava Josefa Lady!

To je sice dobře, ale stále tam, bohužel, nepoměrně vítězí kanceláře a hotel nad kulturním vyžitím.“

Chápu, jistě i naši čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU by tam zašli čas od času rádi na taneční představení.

No vidíte. A k tomu účelu jsme ten dům vlastně původně také projektovali.“

Vlastně jednu z výstav jste v Tančícím domě inicioval i Vy…

Když tento dům od nizozemské bankovní a pojišťovací společnosti zakoupil podnikatel Skala, požádal mne jeho management, abych uvnitř uspořádal výstavu o genezi celého projektu. Vystavil jsem tam rozličné modely v různých časových fázích projektu. Přinesl jsem spoustu nákresů, fotografií… Dokonce i korespondenci s Frankem Gehrym. Pokud jsem měl čas, tak jsem tam i provázel návštěvníky… Nakonec jsem však zjistil, že tím spíše dělám reklamu panu Skalovi a nikoli našemu domu jako takovému…

Tančící dům je pro Vás takříkajíc ikonou i vlastně prokletím…

Lhal bych, kdybych řekl, že mi řada věcí nebyla líto. Častokrát jsme nebyli s Gehrym uváděni jako rovnocenní spoluautoři. I můj honorář byl třicetkrát nižší než Gehryho! Rovněž mi není jedno, že Magistrát Prahy i jiné instituce vydávají řadu propagačních materiálů se snímky Tančícího domu na titulu, aniž se nás kdo vůbec zeptal.“

Je zajímavé, že máte za sebou mnoho projektů pro rozlišné sociální skupiny. Třeba v Praze – Modřanech dům dětí a mládeže, ubytovny studentů, ale i domy seniorů.

Snažím se vždy vycházet z toho, pro koho je projekt určen a také jej skloubit s okolním charakterem přírody.“

Ve Vašem ateliéru mne zaujaly i projekty rozhleden…

Rád se jim věnuji. Inspirují mne. Mám rád ty historické i některé z nových. Koneckonců i součástí toho mého nejčerstvějšího projektu u Labe poblíž Hřenska je rozhledna.“

Tak i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU přeji dobrý rozhled a mnoho dalších nekonvenčních projektů.

Při odchodu z ateliéru Vlada Miluniće mne zaujal žlutý tenisák mezi fotografiemi, články, dopisy a zejména všemi těmi fantaskními projekty. Připomnělo mi to, jak jsem zhruba před čtvrt stoletím trénoval Vladovu dceru Ester tenis. Dnes již je dávno také architektkou. Po tatínkovi.

Michal Stein

Foto: archiv Vlada Miluniće

Ilustrace: © Peter Balhar (z nové knihy Tomáše Vícha „NÁMĚSTÍ SAMETOVÉ REVOLUCE“)

TANEČNÍ MAGAZÍN