Festival NORMA

Autonomní zóna

5. ročník Festivalu NORMA nese název Autonomní zóna

Mezinárodní festival autorského divadla a současného umění NORMA se uskuteční 27.11. 2021 ve Studiu Hrdinů v Praze. Na festival zavítá například polský tanečník a choreograf Pawel Sakowicz s představením Jumpcore, které se stalo prvním kusem živého umění ve sbírce polské národní galerie Zachęta. Prvního uvedení se na festivalu dočká nový projekt režisérky Apoleny Vanišové Psohlavky.

Pátý ročník festivalu Norma se po čtyřech úspěšných ročnících pořádaných ve spolupráci s ostravskou městskou galerií PLATO přesouvá do Prahy a jeho výhradním pořadatelem zůstává Studio Hrdinů. Podtitulem letošního festivalu je „Autonomní zóna“, kterou si dramaturg festivalu Norma Jan Horák představuje jako  “prostor pro únik, ale zároveň i určitý aktivizmus. Jde o zónu řekněme, intimní až autistickou, ve které se umělci pohybují, vytvářejí světy nevšedních, silných zážitků pro lidi, kteří na ně přistoupí.”

Z finančních důvodů festival NORMA letos opouští svůj dvoudenní formát a představí pouze jednodenní program. I nadále však platí, že Norma je dramaturgickou koncepcí, jejíž plného vyznění lze docílit pouze pokud divák bude ochoten prožít festival celý.

PROGRAM

sobota 27.11. 2021

– Studio Hrdinů

 

17.00 Apolena Vanišová: Psohlavky /CZ/

koncept a realizace: Apolena Vanišová

umělecká spolupráce: Johana Střížková

dramaturgické konzultace: Marika Smreková

hudba: Alexandra Cihanská Machová

technické řešení: Tomáš Mládek a Petr Zábrodský

obsazení: Eva Bártová, Alexandra Cihanská Machová, Julie Goetzová, Sára Märc, Hedvika Řezáčová, Johana Střížková a Barbora Šimková

„Jasná tma listopadového večera zastřela stráně i doliny pohorského kraje na úpatí strmého Čerchova i táhlé Haltravy. Černé a husté mraky nízko se hnaly přes lesnatá jejich temena i hor ostatních. Vichr byl všeho pánem, i mraků i země, na níž se všecko před ním chvělo. A v tom, když jakoby rozzuřen nejdivěji hvízdal a hýkal, postavil se někdo ve světnici do okna. Nahé ženské ruce vystrčily ven do tmy nevelkou mísu a v ten už okamžik se z ní bělostně zaprášilo. Meluzína, pohltivši hladově naráz mouku, danou jí na utišení, zasténala a hnala se tmou dále. Okno se zavřelo, stín zmizel. Nehostný panoval čas.“ A. Jirásek, Psohlavci

„Snažím se pečovat o sebe, abych mohla pečovat o rodinu. Ohledávám vlastní kořeny, abych věděla, na co navazuju. Ošetřuju místa, kde jsou kořeny přeťaty, protože zcelit je už nedokážu. Obracím se k dávno opuštěné tradici a z jejích úlomků vytvářím vlastní rituály. Učím se slavit, radovat z prožívání, proměňovat všední v nevšední. V mysli se vracím do dětství a zkoumám opuštěná místa města, ve kterém dnes žiju. Procházím jeho divočinu a objevuju v ní fantastické krajiny. A tam se potkávám s dalšími lidmi, prorůstám s nimi a zakořeňuju. Ten nečas, který ale zatím panuje kolem, mě rozechvívá. Pozoruju ho zpovzdálí a důkladně zvažuju, co mu obětovat, jak ho ztišit.“ A. Vanišová, Psohlavky

Instalace bude spuštěná ve smyčce během celé doby festivalu.

17.30 Natálie Rajnišová, Zuzana Sceranková, Emílie Formanová: Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel /CZ/

koncepce, režie, hrají: Zuzana Sceranková, Natálie Rajnišová

hudba: Alfréd Schubert a Ján Mesány, Anders Christopherson, Honza Tomšů, Johannes van Bebber, Matthieu Fuentes, Matyáš Bartoň, Michaela Švédová a Vojtěch Šaroun

produkce: Emílie Formanová

host: Struggling Uncles

Autorky organizují setkání diváků na Pustém ostrově. Ostrov je kus pevniny, menší než kontinent a větší než skála, který vystupuje z vody. Je to samostatný izolovaný ekosystém, na kterém platí specifické zákonitosti. Obyvatelé Pustého ostrova se nemohou nikdy potkat, protože je pustý. Pustý může znamenat neobydlený, jednotvárný, ponurý, chmurný, nudný.

Pustý ostrov lze vnímat jako stylizovanou módní přehlídku a jeho Obyvatele jako konceptuální kolekci. Obyvatelé vystupují z bledě modrého paravánu a zanořují se beze stopy zpátky. Diváka Pustým ostrovem provází samostatná četba v mapě. Obyvatelka Coconaty vše pozoruje zpoza skleněného stolku a někdy zpívá. Pustý ostrov chrání 15.000 obyvatel a několik diváků.

 

18.45 Paweł Sakowicz: Jumpcore /PL/

koncepce, choreografie, tanec: Paweł Sakowicz

dramaturgie: Mateusz Szymanówka

hudba: Indecorum

kostým: Doom 3k

produkce: MAAT Festival, Scena Tańca Studio, Zachęta – National Gallery of Art

Paweł Sakowicz se ve své performaci Jumpcore inspiroval osudem baletního tanečníka Freda Herka. Sakowiczova performance hravě tématizuje poetiku světa baletních tanečníků, kteří věří, že „dokáží létat“. Nahý Herko tančil ve svém bytě na hudbu Mozartovy Korunovační mše a v jejím závěru pak vyskočil z okna.

Jumpcore je možné vnímat jako autonomní svět, vytvořený právě v okamžiku kdy se tanečník rozhodne létat. Tento fantazijní svět je plný extrémní fyzické akce, fascinujícím způsobem propojující lehkost s úplným vyčerpáním.

Jumpcore je prvním tanečním projektem, který je zakoupen polskou národní galerií Zachęta. S představením Jumpcore byl Pawel Sakowicz zařazen do prestižního výběru Aerowaves 2019, sítě, která každý rok vybere 20 nejzajímavějších tanečních představení v Evropě. 

19.45 Dominik Gajarský / Martin Mazanec: Autonomní kino /CZ/

kurátoři: Dominik Gajarský a Martin Mazanec

Projekční pásmo k tématu autonomní zóny vzniklo v rámci online dialogu mezi vizuálním umělcem Dominikem Gajarským a kurátorem Martinem Mazancem. V prvopočátku byly východiskem “autonomní” podoby rozličných žánrů – od portrétů, přes grotesku až po videopodobenství. Oba kurátoři postupně objevily i autonomní způsoby  kurátorované cirkulace pohyblivých obrazů mimo galerijní a filmovou distribuci. Konečný výběr děl pro Normu bude v důsledku dostupný pouze návštěvníkům festivalové projekce.

20.45 Núria Guiu Sagarra: Spiritual Boyfriends /ESP/

koncepce, choregrafie, tanec: Núria Guiu

umělecká podpora: Esther Freixa, Sónia Gómez

dramaturgie: Lluc Ubach

výprava: Lola Belles

video: Alice Brazzit

světelný design: Joana Serra

technická spolupráce: Sergio Roca

produkce: Fani Benages

Spiritual Boyfriends je sólové představení zkoumající vztah mezi tělem a mocí.

Spiritualita, obzvláště pak praktikování jógy, tvoří základní rámec představení, které se zabývá otázkou politiky moci a ovládání. Nikoli však pouze moci jako vnější síly vyvíjené vůči tělu, ale i síly, kterou lidé používají vůči sobě samým formou vlastní sebe-disciplíny.

Praktikování posturální jógy má nepřímý vliv na způsob, jakým utváříme naši osobní i kolektivní identitu ve vztahu ke konceptům krásy, zdraví, kapitálu, těla, či moci. Tyto koncepty se mohou vztahovat ke kontextu sociokulturnímu, který je řízen makrostrukturami, ale i kontextu osobnímu a soukromému, v rámci kterého jsou mikrostruktury moci nepozorovaně začleněné do každodenního života pomocí našich návyků. Představení ke konceptům lásky, touhy a erotismu přistupuje jako ke spirituálním zkušenostem spojeným s utvářením mocenských rolí, a to prostřednictvím těla a jeho obrazu.

Digitalitu představení uchopuje jako drogu, nebo kolektivní psychotropika, či jako prostor pro touhu a osvobození impulzů, ve kterém duše (boží entita, proměnlivá, virtuální, informační, energetická) dává průchod materialitě těla. Jakou roli má internet ve vztahu k božskému, nehmotnému, lásce, moci, neoliberální politice a jejímu ovládání či dohledu?

21.15 Marek Meduna / Aid Kid / Dan Kranich: Grottup – Refrén /CZ/

koncepce, hrají: Marek Meduna, Aid Kid, Dan Kranich

Performace Refrén  vzniká speciálně pro Festival Norma, v této chvíli je stále ve fázi vzniku. V nadpisu chce Grottup vytvořit živý rapový koncert jako performanci společně s diváky.

Vysouším tůň generalizací. A to je jen začátek.

Bojuji s rojem personifikací. A to je jen začátek.

Petrifikuji křivdy naděje. A to je jen začátek.

Léčím prameny od hnoje. A to je jen začátek.

Nastoluji virové bratrství. A to je jen začátek.

Obracím kameny soukromí. A to je jen začátek.

Očišťuji zboží od pomluv. A to je jen začátek.

Metafory znám dle postů. A to je jen začátek.

PŘEDPRODEJ

permanentky na festival jsou k dostání v předprodejní síti goout.net a na pokladně Studia Hrdinů

vstupenky na jednotlivá představení budou dány do předprodeje 27.11. 2021 v 10.00

Norma 2022 se uskuteční 26. a 27.11. 2022 ve Studiu Hrdinů v Praze.

Festival vznikl s laskavým přispěním Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Prahy 7 a Institut Adama Mickiewicza ve Varšavě.

Madla Horáková Zelenková

pro Taneční magazín

Cirkus Cirkör se zaplete s Letní Letnou

Cirkus Cirkör se opět zaplete s Letní Letnou. Švédští akrobaté pro festival v roce 2022 upraví hit Knitting Peace

Na Letní Letnou se po devíti letech vrátí jedna z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších show Cirkusu Cirkör. Švédští akrobaté diváky na Letenské pláni i v roce 2022 potěší inscenací Knitting Peace – originálně pojatým aktuálním poselstvím míru. Představení pro nové uvedení na Letní Letné navíc speciálně upraví. Cirkus Cirkör je první oznámenou zahraniční hvězdou 19. ročníku, který uskuteční od 11. do 31. srpna 2022. Festival tak už nyní poodkrývá lákavý program, jímž příští léto opět přesvědčí, že neztrácí niť toho, co se děje v současném novém cirkuse.

Pozvání na Letní Letnou přijal Cirkus Cirkör už počtvrté. Při žádné z návštěv si festivaloví návštěvníci nenechali představení švédského ansámblu ujít. Příznivce si získal už před deseti lety inscenací Wear It Like a Crown. V následujícím ročníku se skandinávští novocirkusáci vrátili jako součást koprodukčního projektu Kabaret Lacrimae, do něhož se zapojil i francouzský soubor Cahin Caha a český Cirk La Putyka. Všichni předvedli ochutnávku svých budoucích show.

Cirkus Cirkör si publikum získal kousky, při kterých obratně využíval různé sítě. O léto později, v roce 2013, byl soubor zpět, už s plnohodnotným představením Knitting Peace, tedy „uplést mír“. Od začátku festivalu bylo vyprodáno. S remakem cirkus do Prahy v roce 2022 zavítá během světového turné. „Umělecká šéfka Tilde Björfors představení pro Letní Letnou speciálně obleče do nového kabátu,“ slibuje ředitel festivalu Letní Letná Jiří Turek.

V úspěšné show se neuvěřitelně obratní akrobaté doslova proplétají složitě utkanými sítěmi lan, přízí látek, nití a drátů. K nápadu cirkus dovedla touha umělecky zvládnout to, co se zdá nemožné. Fyzický výkon se spojil s myšlenkou, která působí podobně nerealizovatelně – touze po jednotě a míru. Diváci po celém světě pletací výzvu přijali a souboru jako vyjádření podpory míru posílají pletené „příspěvky“.

Cirkus Cirkör chtějí v Knitting Peace ukázat, že to, co nás spojuje, je mnohem silnější než to, co nás odděluje. Mír může skutečně začít u jediného člověka, ale pouze společným úsilím můžeme skutečně změnit svět,“ tlumočí poselství inscenace manažerka festivalu Ivana Pěkná Vrbíková.

Odhalením prvního velkého jména 19. ročníku Letní Letné se zároveň spouští předprodej lístků na rok 2022. Přípravy jsou už v plném proudu, Letní Letná sestavuje program plný zahraničních i domácích hvězd, aby od 11. do 31. srpna 2022 opět mohla návštěvníky potěšit tím nejlepším z nového cirkusu a divadla.

Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná do necelých tří týdnů koncentruje to nejlepší z tuzemského i zahraničního nového cirkusu, divadla a hudby. Jedná se tak o jedinou přehlídku svého druhu a rozsahu v České republice a okolních zemích. Návštěvníky čeká kromě večerních představení i bohatý divadelní program pro děti a také doprovodný program, který je pro ně připraven z velké části zdarma a probíhá celý den. Od workshopů, přes výtvarné či cirkusové dílny, až po koncerty a open air akce. Pro děti jsou připraveny i příměstské tábory. A pro rodiče pak hlídání během představení. Ve festivalovém areálu, který se od svého založení nachází v Letenských sadech, v místě s výhledem na celou Prahu, je několik odpočinkových zón, stánků s občerstvením i barů. Návštěvníci v něm tak mohou pohodlně strávit celý den. Prostor je samozřejmě přizpůsoben i pro hendikepované. Od roku 2015 je festival držitelem značky EFFE – Europe for Festivals, Festivals for Europe.


Mezinárodní festival nového cirkusu a divadla Letní Letná pořádá Společnost GASPARD za podpory Hlavního města Prahy, Ministerstva kultury České republiky a Městské části Praha 7. Záštitu nad projektem převzala MgA. Hana Třeštíková, radní hlavního města Prahy.

 

Nikola Lörinczová

pro Taneční magazín

Je umění udržitelné? A co další lockdown?

Signal Festival zve na sympozium o udržitelnosti kulturního a uměleckého prostředí do Divadla Archa

Jak dělat udržitelné či ekologičtější umění, výstavy a festivaly? Jak se zachovat, když přijde další uzavření kulturních institucí a lockdown znemožňující prezentaci umění ve fyzickém prostoru? Na tyto a mnohé další otázky se ptá sympozium Signal Talks, které pořádá Signal Festival 15. října od 10:00 do 17:00 hodin v Divadle Archa. Nese jasný podtitul PLAN C: Udržitelnost kulturního a uměleckého prostředí a proběhne zdarma. Návštěvníci zde budou moci vidět také výstavu děl 4 studentů ateliéru Time-Based Media z Fakulty umění a designu UJEP, kteří reflektují témata environmentální krize či změny klimatu

 

Sympozium PLAN C: Udržitelnost kulturního a uměleckého prostředí rozvine diskuzi o udržitelnosti v souvislostech lokálního uměleckého prostředí. Zaměří se přitom na realizaci udržitelných uměleckých výstav a festivalů, udržitelnost jako samotný obsah a téma kulturních událostí a uměleckých děl, ale i médium umělecké tvorby či způsoby, jakými sami umělečtí a kulturní organizátoři realizují své akce. Proběhne na půdě Divadla Archa 15. října od 10:00 do 17:00 hodin.

V první části věnované udržitelnosti kulturního a uměleckého prostředí vystoupí mimo jiné Veronika Čechová (Společnost Jindřicha Chalupeckého), András Cséfalvay, Veronika Bromová, kurátoři Marika Kupková a David Korecký, Martina Ivičič představí festival DOM nebo Stepan Vashkevich z Institutu cirkulární ekonomiky.

Signal Festival letos představí novou aplikaci Signal AR zaměřenou na rozšířenou neboli augmentovanou realitu. Druhá část sympozia proto nahlédne podrobněji na témata této nové reality v nejrůznějších kontextech. Věnovat se bude AR jako prostředku k tvorbě či zprostředkování umění či významu a využití technologie AR v širším společenském či mediálním prostředí. Diskutovat budou mimo jiné umělkyně Radka Bodzewicz, ředitel Signal Festivalu Martin Pošta, Helena Lukášová, András Cséfalvay, Ján Pernecký a další.

Signal Festival dlouhodobě podporuje nejmladší generaci audiovizuálních umělců. Během festivalových dní tak od 14. do 17. října v Divadle Archa představí rovněž výstavu 4 studentů ateliéru Time-Based Media z Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně. Prezentovaná díla reflektují témata environmentu a změny klimatu, pracují s možným subjektivním výkladem reality a zabývají se otázkami vesmírného odpadu. Výstava s názvem Anabáze představí díla Jana Poše, Štěpána Kováře, Karima Tarakije a Vojtěcha Groota.

Signal je festival digitální a kreativní kultury. Spojuje současné vizuální umění, městský prostor a moderní technologie. Stal se nejnavštěvovanější kulturní událostí v České republice. Program je tvořen renomovanými zahraničními i českými umělci z oblasti light designu, vizuálního a digitálního umění, umělé inteligence a konceptuálního umění. Festival rád vzdělává sebe i návštěvníky. Spojuje historické kulisy milované Prahy s nejnovějšími technologiemi a současnými společenskými tématy. Signal Festival je jedním z největších producentů současného umění u nás. Podporuje nejmladší české tvůrce, stál u vzniku více než osmdesáti originálních instalací, které byly vytvořeny speciálně pro festival. Pořádá doprovodné programy pro děti, odbornou veřejnost i studenty. Spolupracuje s celou řadou zahraničních festivalů a kulturních institucí.

Na Hraně. Tak se jmenuje nová výstava intermediální umělkyně Radky Bodzewicz, která čeká návštěvníky v rámci doprovodného programu Signal Festivalu v Bold Gallery v pražských Holešovicích. Bodzewicz absolvovala AVU v ateliéru Vladimíra Kokolii. Během roku 2016 studovala na Robert Gordon University-Gray’s School of Art ve skotském Aberdeenu. V roce 2018 se stala finalistkou berlínské ceny Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst Award. Umělkyně v posledních letech kombinuje malbu s rozšířenou realitou. Její malba zaujímá prostor mezi skutečností a abstrakcí. Motivy oscilují mezi sakralitou a každodenností. Výraz se pohybuje mezi ornamentem a intuicí. Prezentace se nachází částečně v běžné realitě, částečně v té virtuální.

Na Hraně je dočasná výstava, která se po 4 festivalových dnech přesune do online prostoru.

Vernisáž proběhne již 13. října od 18:00 hodin.

Výstava je zdarma

  1. ročník Signal Festivalu proběhne od 14. do 17. října 2021
    Každý den od 19:00 do 24:00 hodin

Více informací na www.signalfestival.com

Facebook: www.facebook.com/SignalFestival

Instagram: www.instagram.com/signalfestival/

Poděkování:

Festival digitální a kreativní kultury Signal vzniká za laskavé podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Ministerstva pro místní rozvoj ČR, městských částí Praha 1, Praha 7, Praha 8

Partneři:

Za podpory: MHMP, Ministerstvo kultury

Hlavní partner: Mercedes-Benz, Kooperativa, World of Tanks

Oficiální partner: Pražská plynárenská, PlayStation, De’Longhi

Generální mediální partner: Česká televize

Hlavní mediální partner: Český rozhlas, Reflex, JCDecaux

Partner festivalového deníku: Deník N

Mediální partner: Czechdesign, Art & Antiques, Prague Morning

Partneři: Praha 1, Praha 8, Praha 7 art district, Výstaviště Praha, Pre, Technologie Hlavního města Prahy

Oficiální dopravce: Dopravní podnik hl. m. Prahy

Nikola Lörinczová 

pro Taneční magazín

REMINDER

Vernisáž malíře Vladimíra Houdka v Galerii NoD od 31. 8. 2021

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž výstavy výrazného umělce a malíře Vladimíra Houdka s názvem Migréna, která probíhá od 31. 8. 2021 do 29. 9. 2021

Vladimír Houdek
Migréna
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 31. 8. 2021, 19:00
Výstava potrvá do 29. 9. 2021

Výstava představuje Houdkovu nejnovější obrazovou kolekci, která vznikala v posledním roce v jeho pražském ateliéru. Vladimír Houdek v aktuálních obrazech zpracovává svou dlouholetou osobní zkušenost s chronickými bolestmi hlavy. Obrazy navazují na jeho poslední série (například Atilis Press), ve kterých rozvíjí přemýšlení o obrazech jako o přebalech fiktivních knih, respektive o malířských sériích jakožto o „edičních řadách“. Obrazům nyní dominuje identický grafický motiv černobílé spirály, která při delším pohledu způsobuje bolest očí. Osmatřicet obrazů připomíná obálky neexistujícího specializovaného vědeckého časopisu o migréně. Každá barevná variace ústředního motivu pak může působit jako zástupný symbol nějakého nového poznatku o tomto nepříjemném paralyzujícím onemocnění či jako jeho další individuální prožitek.

V modu empatie tak můžeme Houdkovu řadu Migraine číst jako jakousi obsáhlou osobní „knihovnu bolesti“, jejíž přítomnost a existence je zjevná, ale pro ty, kteří ji nepoznali, nadále skrytá za jejími jednotlivými titulními stránkami.

Má-li pak nakonec přeci jen existovat jakási teleologie bolesti, její smysluplnost možná nebude spočívat v individuálním duševním pohybu jednotlivce, ale mnohem pravděpodobněji v jejím kolektivním přijetí. Jelikož pouze skrze vespolnou akceptaci bolesti jednoho z nás, můžeme budovat vzájemnou blízkost.

– úryvek z doprovodného eseje kurátora Pavla Kubesy

 

NoD, Taneční magazín